ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.131.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 131/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2015 o dovolání obviněného J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 7 To 229/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 347/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 2 T 347/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodě 1) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě 2) trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., v bodě 3) pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák, §250a odst. 1, 3 tr. zák., kterých se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že jako jednatel společnosti MULTISPED, s. r. o., se sídlem Litoměřice, 5. května 15, IČ: 25453939 (dále „společnost MULTISPED“
1) uzavřel dne 22. 7. 2005 se společností ČSOB Leasing, a. s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60 (dále „společnost ČSOB Leasing“) leasingovou smlouvu, na základě které mu leasingový pronajímatel svěřil do užívání jako nájemci předmět leasingu tiskařský stroj MIMAKI COLOR ink jet Plotter JV3-16, s příslušenstvím, přičemž uvedeného dne předmětný tiskařský stroj převzal a zavázal se včas a v plné výši platit sjednané leasingové splátky. Protože sjednané leasingové splátky řádně a včas nehradil, leasingový pronajímatel vypověděl dopisem ze dne 10. 9. 2007 uvedenou leasingovou smlouvu, a to ke dni 17. 9. 2007, a vyzval jej, aby bez zbytečného odkladu předmět leasingu vrátil pronajímateli. Obviněný toto neučinil, na výzvu nereagoval a předstíral shoření stroje při požáru jeho garáže v L. v M. ulici dne 12. 9. 2007, předmětný tiskařský stroj v hodnotě 347.000,- Kč (ke dni 12. 9. 2007) ukrýval na neznámém místě, nebo jej přenechal jiné osobě, čímž poškozené společnosti ČSOB Leasing způsobil škodu ve výši nejméně 139.642,54 Kč,
2) dne 11. 2. 2008 v souvislosti s pojistnou událostí č. 420144783-0002, na základě pojistné smlouvy, nahlásil Allianz pojišťovně, a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČ: 47115971 (dále jen „pojišťovna Allianz“), škodní událost s tím, že dne 12. 9. 2007 došlo v L., V Z., k požáru objektu a ke kompletnímu shoření zařízení, které zde měla společnost MULTISPED uskladněné, a to včetně tiskařského stroje MIMAKI JV3, v pořizovací ceně 800.000 Kč, za účelem získání pojistného plnění, a to i přesto, že se tato informace nezakládala na pravdě a uvedený stroj zničen nebyl, a uvedeným jednáním způsobil pojišťovně Allianz škodu v celkové výši 512.050 Kč, která byla částí ve výši 204.619 Kč poukázána společnosti ČSOB Leasing a částí ve výši 307.431 Kč na účet společnosti MULTISPED,
3) dne 12. 9. 2007 v souvislosti s pojistnou událostí č. 1981571, na základě pojistné smlouvy, nahlásil České pojišťovně, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČ: 45272956 (dále „Česká pojišťovna“) škodní událost s tím, že dne 12. 9. 2007 došlo v L., V Z. k požáru objektu a ke kompletnímu shoření zařízení, které zde měla společnost MULTISPED uskladněné, a to včetně tiskařského stroje MIMAKI JV3, v pořizovací ceně 800.000 Kč, za účelem získání pojistného plnění, a to i přesto, že se tato informace nezakládala na pravdě a uvedený stroj zničen nebyl, přičemž k poskytnutí pojistného plnění nedošlo, neboť pojišťovna zjistila, že uvedený stroj nebyl ve vlastnictví společnosti MULTISPED. Pokud by se nejednalo o stroj na leasing, bylo by ze strany České pojišťovny poskytnuto společnosti MULTISPED pojistné plnění ve výši 381.990 Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 7 To 229/2012, odvolání obviněného a státního zástupce v neprospěch obviněného podaná proti rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, jež vymezil dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., a to zejména pro absenci důkazů prokazujících jeho vinu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) namítal, že nebylo najisto postaveno, kdo způsobil zapálení předmětné garáže, obviněný byl při požáru na místě jen chvilku a domníval se, že v garáži se nalézaly veškeré tiskařské stroje, což příslušným pojišťovnám sdělil. Připomenul, že v době požáru byl navíc po závažném lékařském zákroku. Důkazy o tom, že by si přisvojil předmětnou cizí věc, chybí a takový závěr není podložen výsledky provedeného dokazování, takže nebylo objasněno, jak a kdy si měl dotčenou věc přivlastnit. Závěry soudů učiněné v tomto směru jsou podle dovolatele pouhou spekulací, která je z hlediska zásad ovládajících trestní řízení zcela nepřípustná a nerozhodná, a proto neměl být za tento skutek odsouzen.
U skutků 2) a 3) považoval rovněž za nedostatečné objasněný závěr, že se v době požáru v předmětné garáži nenacházel tiskařský stroj MIMAKI COLOR ink jet Plotter JV3-16. Namítal též, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou, že nebylo zjištěno, kde se stroj nachází, a nezkoumal dostatečně jeho obhajobu, že byl přesvědčen, že stroj v době požáru byl v garáži. Pokud soud tyto okolnosti pečlivě nezvážil, jsou závěry o jeho vině založeny na nepravdivých údajích, které spatřoval i v existenci rozporů v některých svědeckých výpovědích, jež poměřoval podle obsahu svojí výpovědi. Na základě tvrzení, že nevěděl, že v garáži stroj nebyl, považoval skutkový stav za nesprávný, když podle toho tak, jak byl soudem prvního stupně zjištěn a popsán, nevykazuje znaky trestného činu po objektivní stránce, neboť nebyla zachována ani příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 7 To 229/2012, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Písemné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zasláno a doručeno dne 20. 1. 2015 (č. l. 693 verte), Nejvyšší soud do doby konání neveřejného zasedání neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Po zjištění, že obviněný splnil uvedené formální podmínky dovolání, dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obviněným uplatněné důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. jsou podloženy argumenty v souladu s jejich zákonným vymezením, neboť dovolání je možné podat jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů. Proto i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, jimiž je dovolání odůvodněno, musí věcně odpovídat některému zákonnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., což znamená, že v dovolání uplatněné výhrady musí svým významem (materiálně) obsahovat skutečnosti, které věcně odpovídají některému zákonem stanovenému důvodu. Nestačí tedy na některý z důvodů dovolání jen formálně poukázat bez věcného obsahu vymezeného příslušným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V případě jiného nesprávného hmotně právního posouzení jde o zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud správnost právních otázek přezkoumává na základě skutkového zjištění soudu prvního, příp. druhého stupně, neboť teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit na základě případného doplňování dokazování ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004).
Takto zákonem a judikaturou soudů stanovené meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně vylučují na jeho podkladě přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).
Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by šlo tehdy, byly-li by zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O takový případ jde ovšem jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Nejvyšší soud se zřetelem na tato kritéria posuzoval i obsah v dovolání uplatněných námitek, jejichž podstatou bylo u každého z uvedených skutků tvrzení obviněného, že nevěděl o tom, že předmětný tiskařský stroj nebyl v době požáru v garáži, kde požár propukl. Toto své tvrzení dokládal různými okolnostmi, např., že nebylo prokázáno, kde se stroj nachází, nebo polemikou s provedenými důkazy, v jejímž rámci některé svědecké výpovědi označil za nevěrohodné, kdežto svá tvrzení za pravdivá, apod. Je zřejmé, že tyto námitky obviněného směřují výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním a z důvodů výše uvedených o ně nelze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opírat, neboť se týkají procesního postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a na označený dovolací důvod nedopadají.
Pokud obviněný na základě své vlastní verze nekorespondující se skutkovými zjištěními tvrdil, že byl přesvědčen, že v době požáru byl předmětný tiskařský stroj v hořícím objektu, a na základě této skutečnosti dovozoval nesprávně použitou právní kvalifikaci, ať již pro nenaplnění objektivní stránky uvedených trestných činů nebo nezachování příčinné souvislosti mezi jednáním a vzniklým následkem, Nejvyšší soud tyto, byť v obecné poloze (objektivní stránka, příčinná souvislost) právní pojmy, posoudil jako účelově dovozované na základě vykonstruovaných a důkazy nepodložených úvah obviněného. Vzhledem k tomu, že obviněný je vznesl mimo soudy zjištěný skutkový stav věci, s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují.
Lze jen připomenout, že i námitka obviněného, že u skutku v bodě 1) posouzeného jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. nebylo prokázáno, jak s předmětem leasingu naložil, je svou povahou skutkové povahy. I přesto je třeba zmínit, že skutečnost, jak obviněný s věcí, kterou zpronevěřil, naložil, není rozhodná, protože obviněný uvedený trestný čin dokonal, když s věcí naložil v rozporu s účelem svěření. V konkrétním případě se tak stalo tím, že obviněný na výzvu pronajímatele k vrácení předmětu leasingu pro neplacení splátek porušil smluvně přijaté podmínky leasingu, na výzvu nereagoval a předmět leasingu nevrátil (srov. rozhodnutí č. 14/2006-II. Sb. rozh. tr.). Uvedené skutečnosti jsou podloženy výsledky provedeného dokazování a jako takové jsou zahrnuty skutkovými zjištěními popsanými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud i přes závěr, že obviněným vznesené výhrady byly uplatněny mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen pro úplnost zmiňuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu, který byl nezbytný pro řádné objasnění skutkového stavu věci, a ve svém rozsudku, byť velmi stručně, vyložil, na základě kterých provedených důkazů dospěl k rozhodnutí o vině obviněného, i to, jak tyto důkazy hodnotil. Odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení reagoval na obdobné výhrady obviněného, jaké uplatnil i v nyní podaném dovolání, a své závěry v tomto směru v souladu s §134 odst. 2 tr. ř. náležitě vysvětlil a rozvedl zejména na stranách 7 až 10 napadeného usnesení. Z odůvodnění uvedených rozhodnutí je přitom zjevné, že soudy pro své skutkové a potažmo i právní závěry vyšly zejména ze záznamů a fotodokumentace opatřené na místě činu příslušníky hasičského záchranného sboru, z výpovědí těchto hasičů, svědka M. H. coby prodejce tiskařských strojů, který by byl z titulu své odbornosti způsobilý identifikovat podle fotografií z místa požáru předmětný specifický tiskařský stroj, pokud by se na místě činu nacházel, a dalších, zejména listinných důkazů (sdělení pojišťoven a leasingové společnosti). Odvolací soud přitom neopomenul odůvodnit ani to, proč nevyhověl návrhům obhajoby na doplnění dokazování, nebo proč na rozdíl od obviněného neshledával rozpory v některých svědeckých výpovědích významné a nepřikládal jim takovou váhu, jak požadoval obviněný (viz strana 9 jeho usnesení).
Nejvyšší soud na podkladě uvedených argumentů shledal, že všechna zjištění a závěry, jak vyplývají z odůvodnění napadených rozhodnutí, jsou výsledkem procesu, při němž soudy v posuzované věci dodržely všechny zákonem předepsané postupy, a pokud neakceptovaly obhajobu obviněného zejména ve směru, že se uvedeného trestného jednání nedopustil, vystavěly tento svůj závěr na zjištěních, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Lze proto shrnout, že soudy ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. Průběh dokazování před obecnými soudy, stejně jako hodnocení provedených důkazů, nenese znaky libovůle, neboť zjištěný skutkový stav se opírá o řádně objasněné skutečnosti a odůvodnění zejména rozhodnutí odvolacího soudu tvoří ucelený celek, který se opírá nejenom o výpovědi svědků, ale také o další zjištěné skutečnosti svědčící o vině dovolatele.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nezjistil extrémní nesoulad s vykonanými důkazy [srov. přiměřeně nález ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo nález ve věci ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94], protože nejde o výsledek dokazování naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, což je např. tehdy, pokud dokazování v trestním řízení neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., popř. nebylo-li v řízení postupováno dle zásady oficiality a zásady vyhledávací a za respektování zásady presumpce neviny. Nejde ani o případ, že by důkazní postup nebyl přesvědčivě odůvodněn nebo o zkreslení hodnocených důkazů (srov. nález ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08).
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., o něj lze dovolání opřít, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. S ohledem na obsah podaného dovolání a vzhledem k tomu, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející podle §254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že skutečnosti v dovolání uvedené ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právní povahu a nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným důvodem podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nebyl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením. Nejvyšší soud nebyl z podnětu takového dovolání oprávněn napadená rozhodnutí přezkoumávat, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. března 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová