ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1/2016-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2016 o dovolání obviněných G. V., a J. U. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 10 To 196/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 48/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných G. V. a J. U. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 6 T 48/2015, byli obvinění G. V. a J. U. uznáni vinnými přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který byli podle §285 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzeni k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb ve výši 200 Kč, a tedy v celkové výši 10 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Současně jim byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že od přesně nezjištěné doby roku 2014 do 15. 9. 2014 u obce L., okr. H. K., na okraji lesa u hřiště golfového klubu N. V., po předchozí domluvě společně pěstovali nejméně 9 kusů rostlin konopí setého, a to zasazených přímo v zemi nebo v květináčích, přičemž poté, co takto pěstované rostliny konopí setého náhodně nalezli myslivci kontrolující honitbu, se oba dostavili na místo a rostliny začali urychleně z místa odstraňovat s tvrzením, že jsou jejich majetkem a mají sloužit pro jejich potřebu, případně pro lékařské účely, kdy takto před příjezdem Policie ČR odstranili nejméně 5 kusů rostlin a zbývající rostliny v počtu 4 kusů byly zajištěny přivolanou hlídkou Policie ČR, přičemž následnou chemickou expertízou bylo zjištěno, že tyto rostliny obsahují kanabinoidní látku THC s celkovou hmotností upotřebitelné hmoty v suchém stavu 229,58 gramů a obsahem čisté psychoaktivní báze THC 8,49 gramu, tedy převyšující množství povolené pro technické účely a tohoto jednání se dopustili s vědomím, že konopí seté je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek a k nakládání s takovouto látkou neměli příslušné oprávnění Ministerstva zdravotnictví České republiky.
Citované rozhodnutí napadli obvinění odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 10 To 196/2015, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění G. V. a J. U. společné dovolání, které opřeli o dovolací důvod v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř., tedy, že v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., konkrétně obvinění tvrdí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obvinění namítají nesprávnou právní kvalifikaci jejich jednání, jelikož nenaplňovalo znaky skutkové podstaty souzeného trestného činu. Obvinění se domnívají, že odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, které je třeba pokládat za vadu řízení, jež je důvodem pro zrušení rozhodnutí. Dále předkládají své pochybnosti o provedeném dokazování, zejména k jeho neúplnosti a jednostrannému hodnocení důkazů. Vytýkají soudu prvního i druhého stupně opření svých skutkových zjištění o odborné vyjádření z oboru chemické expertízy, přestože opakovaně poukazovali na jeho vadné vypracování, a tedy nepřezkoumatelnost zapříčiňující nemožnost jeho použití jako důkazu. Soudy zasáhly do jejich práva na spravedlivý proces, když se nevypořádaly s jejich argumentací brojící proti míře dostatečnosti naplnění znaků skutkové podstaty jim přisouzeného trestného činu. Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku je předpokladem zjištění pěstování rostliny marihuany v množství větším než malém, přičemž za toto množství se považuje více než 10 gramů sušiny a 1 gram tetrahydrocannabinolu (THC). Obvinění nesouhlasí se zjištěním soudů obou stupňů, že sušina z rostlin zadržených orgány činnými v trestním řízení v projednávané věci obsahovala 8,49 gramů THC. Mají za to, že soudy obou stupňů svá zjištění opřely o odborné vyjádření, které ve vztahu ke vstupním hodnotám bylo vypracováno vadně a jako důkaz je tedy zcela nepřezkoumatelné a nepoužitelné. V této souvislosti namítají, že při chemické analýze nebyly jednotlivé rostliny rozlišeny, nýbrž byla zpracována směs o celkové váze 229,58 gramů. Tímto argumentem poukazují na to, že již není možné zjistit váhu jednotlivých rostlin a tudíž ani obsah látky THC v jednotlivých rostlinách. Na základě uvedeného dovozují, že by některá z rostlin mohla teoreticky obsahovat méně než 0,3 % THC, tudíž se pohybovat na hranici beztrestnosti za pěstování rostliny s takovým obsahem. Svá tvrzení podporují vlastními teoretickými výpočty, z kterých vyplývá, že lze zachovat celkový obsah 3,7 % THC zjištěný odborným vyjádřením i v případě, kdyby některé z rostlin obsahovaly podíl THC pouze 0,3 %. Skutečnost, že některá z rostlin mohla mít obsah 0,3 %, byla totiž podle dovolatelů potvrzena i svědkyní K., která vypracovala předmětné odborné vyjádření. Současně dovolatelé shledávají vadnost postupu při zpracování odborného vyjádření v tom, že chemická analýza byla provedena z téměř zanedbatelného množství celkově získané sušiny, jelikož při expertíze bylo využito pouze 1,24 g, tedy 0,54 % z celkové hmotnosti sušiny. Jsou přesvědčeni, že z analýzy tak zanedbatelného vzorku nelze stanovit přesné množství THC obsažené v pěstovaných rostlinách, proto tento důkaz trpí vadami, když již není možné zjistit gramáž jednotlivých rostlin a obsah THC v každé z nich. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010, dovozují povinnost dovolacího soudu k přezkumu skutkových zjištění na základě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Uvedený extrémní rozpor spatřují v tom, že soudy přihlížely k důkazům, které trpí zásadními vadami a jsou tedy pro trestní řízení zcela nepoužitelné, a zbývající důkazy již zjevně nepostačují k prokázání skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Proto obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. K námitkám uvedeným v dovolání obviněných uvádí, že i přes jistý náznak hmotněprávní argumentace obsahově uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají. Dle názoru státního zástupce je stěžejnější námitka obviněných založena pouze na odlišném hodnocení obsahu odborného zkoumání a až poté, sekundárně, je od tohoto skutkového stavu obviněnými dovozeno tvrzení, že v trestním řízení nebylo prokázáno naplnění znaků skutkové podstaty projednávaného přečinu. Státní zástupce má za to, že došlo k opuštění prostoru hmotněprávního přezkumu na podkladě uplatněného dovolacího důvodu, a argumentace obviněných se dostala pouze do roviny polemiky se skutkovými zjištěními především soudu prvního stupně. Co se týče námitek extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, dle názoru státního zástupce v textu dovolání chybí konkrétní námitky, které by na tento extrémní nesoulad poukazovaly. V tomto kontextu upozorňuje na nadstandardně obsažné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vzhledem k celé povaze věci, které obsahovalo podrobnou analýzu výpovědí jednotlivých svědků a pečlivou konfrontaci s verzí obviněných. Na základě uvedeného tak ve věci nemůže být spatřen žádný, natož extrémní nesoulad.
Dále státní zástupce konstatuje, že ani z věcného hlediska nelze námitkám obviněných přisvědčit. Nesouhlasí se závěrem, že znakem skutkové podstaty přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku je pěstování takového množství rostlin, z něhož by bylo možné získat psychotropní látku THC v objemu, který by jinak odpovídal „množství většímu než malému“, které je judikatorně určeno pro aplikaci §284 tr. zákoníku a zprostředkovaně též pro znaky kvalifikovaných skutkových podstat dalších drogových deliktů. Poukazuje na odlišnou koncepci posuzovaného trestného činu podle §285 odst. 1 tr. zákoníku, kdy se trestnost pachatele odvíjí od počtu rostlin, které pachatel pěstuje a ne od množství omamné či psychotropní látky. Za počet, kdy je takovému jednání přisuzovaná trestnost, se dle nařízení vlády č. 455/2009 Sb., považuje více než pět rostlin. V projednávaném případě nebylo obviněným kladeno za vinu pěstování rostlin konopí pro účely dalšího zpracování k toxikomanickému využití ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, proto je namístě postupovat v souladu s výše uvedeným dle počtu zajištěných rostlin a nikoliv z množství omamné látky, kterou zadržené rostliny obsahovaly. Pro dovození trestní odpovědnosti je proto dostačující skutkové zjištění, že obvinění nedovoleně pěstovali „nejméně 9 kusů rostlin konopí“. Relevantnost námitky stran rozpornosti odborného posouzení zde tedy není založena a ani případná odchylka měření nemůže založit jiné právní posouzení projednávané věci. Právní posouzení jednání obviněných považuje státní zástupce za zcela správné a zákonu odpovídající. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud toto dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných J. U. a G. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
V obecné rovině je nutno říci, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze relevantně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za důležité zdůraznit, že není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení, tedy, zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03). Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. tedy nemají povahu právně relevantních námitek.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze o zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) uvažovat jen v případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 566/02, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna či v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů apod. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, sp. zn. 11 Tdo 130/2012, sp. zn. 3 Tdo 91/2011).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé. Námitky obviněných proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování nelze považovat za relevantní, neboť směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a tedy nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obvinění pouze nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména polemizují se závěry odborné chemické analýzy, což podkládají i vlastními výpočty, čímž se domáhají změny skutkových zjištění na základě odlišného hodnocení uvedeného důkazu, přičemž teprve na základě takto učiněné změny skutkových zjištění by mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku, a to k závěru o nenaplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podle §285 odst. 1 tr. zákoníku spočívajícího v pěstování rostliny konopí v množství větším než malém. Tímto však obvinění uplatnili námitky vymykající se požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkových zjištění vyplývá, že obvinění pro vlastní potřebu pěstovali ,,nejméně 9 kusů rostlin konopí“, jež podle chemické analýzy obsahovaly 229,58 gramů upotřebitelné hmoty v suchém stavu a obsah čisté psychoaktivní látky báze THC činil 8,49 gramu. Dovolatelé namítají vadnost chemické expertízy zejména z toho důvodu, že nedošlo k rozlišení jednotlivých rostlin, nýbrž celková sušina a obsah psychoaktivní báze byl vypočten ze směsi zajištěných čtyř rostlin. Dále dovolatelé vytýkají, že vzorek pro výpočet činil pouze 0,54 % hmotnosti celé směsi a může tedy mít zkreslenou vypovídající hodnotu, čímž nelze dovodit celkové množství THC obsažené v rostlinách.
Na tomto místě je nutno poznamenat, že skutková podstata přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku se neodvíjí od množství omamné či psychotropní látky, kterého by bylo možno dosáhnout dalším zpracováním, ale od počtu rostlin, které pachatel pěstuje. Vyplývá to jak z konstrukce skutkové podstaty, která je formulována odlišně od jiných skutkových podstat drogových trestných činů, které se odvíjí od množství omamné či psychotropní látky (např. §284 tr. zákoníku), tak i z ustanovení §289 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož ,,Vláda nařízením stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu §285 tr. zákoníku”. Počet rostlin konopí, které jsou považovány za množství větší než malé, je tedy stanoven v nařízení vlády č. 455/2009 Sb., a činí více než 5 rostlin konopí.
Odpovědnost dovolatelů za přečin podle §285 odst. 1 tr. zákoníku je nutno odvozovat již ze skutkového zjištění, že obvinění pěstovali ,,nejméně 9 kusů rostlin konopí“, přičemž v trestním řízení nebyla dána žádná pochybnost o tom, že by obviněnými pěstované rostliny nedosahovaly limitu 0,3 % THC. Je třeba připomenout jak celkové množství sušiny (více než 200 gramů), tak množství účinné látky v ní obsažené, byť zjištěné z určitého vzorku ze zajištěných rostlin (více než 8 gramů). Pokud se jedná o výhrady obviněných k metodě, jak byl obsah THC v zajištěných rostlinách zjištěn, je nutno uvést, že předmětné zkoumání bylo učiněno akreditovanou laboratoří odboru kriminalistických technik a expertíz Policie ČR, a to metodou určenou mezinárodní společností pro kriminalistické laboratoře, jak vyplývá z výpovědi svědkyně kpt. Ing. L. K., zpracovatelky zpochybňovaného odborného vyjádření u hlavního líčení dne 12. 5. 2015. Současně lze dodat, že v posuzovaném případě byly rostliny konopí pěstovány na jednom místě, přičemž i z výpovědi svědkyně K. vyplynulo, že rostliny byly stejné vzrostlé. Je pak zcela nepředstavitelné, že by obvinění, tak jak uvádějí ve svých výpočtech, pro vlastní potřebu pěstovali konopí, které by v podstatě neobsahovalo téměř žádné THC a zároveň konopí obsahující i přes 7 % THC. Odborným vyjádřením bylo zjištěno, že obsah THC v rostlinách byl přes 3,7 %, a tedy více než 10-ti násobek hranice 0,3 % zakládající trestnost pěstovaní rostliny konopí. Je nepochybné, že se nejednalo o technické konopí, což ostatně s naprostou jistotou uvedla i svědkyně K. Skutečnost, že se nejednalo o technické konopí obsahující 0,3 % THC potvrzuje i samotné jednání obviněných, kteří razantně slovně zaútočili na svědky, kteří se chystali zavolat policii, přičemž poté, co tak svědci učinili, obvinění většinu rostlin naložili na vozík a odvezli na neznámé místo. Nejvyšší soud proto neshledal jakékoliv důvody pro nepoužitelnost zpochybňovaného odborného vyjádření jako důkazu, když metody v něm použité se nijak nevymykají standardním metodám při zkoumání účinného obsahu zakázané látky.
Ve věci rovněž nelze shledat tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a navazujícími právními závěry na straně druhé. Nejvyšší soud poukazuje na skutkové závěry nižších soudů, podle nichž obvinění pěstovali ,,nejméně 9 ks rostlin konopí“ s obsahem přes 3,7 % psychoaktivní báze THC a na základě tohoto skutkového zjištění soudy zcela správně kvalifikovaly jednání obviněných jako přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku.
Z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Nedá se tedy říci, že by rozhodnutí nižších soudů vybočila z mezí ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., tudíž rozhodnutím nelze vytýkat jakoukoli svévoli. Ani v tomto směru tedy nedošlo k porušení práva obviněných na spravedlivý proces. Dovolatelé spatřovali existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními v tom, že na základě nepoužitelnosti odborného vyjádření jako důkazu nelze ze zbývající důkazní situace dospět ke skutkovým zjištěním, jak byly sestaveny soudy nižších stupňů. Nehledě na ostatní povedené důkazy, tak vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal nepoužitelnost namítaného odborného vyjádření, nemohla být na základě předmětné námitky založena ani existence extrémního nesouladu, který byl obviněnými spatřován právě jenom na základě nepoužitelnosti uvedeného důkazu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněných byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], přičemž jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo jako nedůvodné zamítnuto. Uplatnění této alternativy dovolacího důvodu je vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a na skutečnost, že v řádném opravném řízení nedošlo k takovému přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, ve kterém by tvrzená vada byla odstraněna. Jak bylo shora již blíže rozvedeno, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněnými namítán neúspěšně, a proto nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněných G. V. a J. U. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 5. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu