ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.778.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 778/2016-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 o dovolání obviněného M. J. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 9 To 435/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 11/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 14 T 11/2015, byl obviněný M. J. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo současně vysloveno zabrání věcí, zajištěných při prohlídce jiných prostor – velkoskladu společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o. v Praze 3, Nákladové nádraží Žižkov, blíže specifikovaných na str. 2 až 20 výroku rozsudku.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 se obviněný dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že od blíže neurčené doby, nejméně však v období od 19. 7. 2013 do 27. 1. 2014, v P. , v ulici J. Ž. , kde je v areálu Žižkovského nádraží umístěn velkosklad internetového obchodu společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., IČO:27128946, se sídlem Křižíkova 180/28, Praha 8, a odkud společnost NATURAL TECINOLOGIES, s. r. o. fakticky řídil a rovněž přes svůj internetový on-line velkoobchod „.....“ či maloobchodní prodejnu e-shop „.....“ a „.......“, kdy na webových stránkách „.....“, byl uveden odkaz na webové stránky „........“ a „.........“, jako jediný společník a jednatel společnosti NATURAL TECHNOLOGIES. s. r. o ., prostřednictvím veřejně dostupné počítačové sítě nabízel, veřejně prezentoval a prodával kompletní sortiment zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí s vysokým obsahem THC, jako např. feminizovaná semena speciálně vyšlechtěných odrůd rostlin konopí s garancí vysokého obsahu THC, k tomu potřebnou osvětlovací a pěstební techniku, včetně zeminy, hnojiv, zavlažovací techniky a měřicích přístrojů, vzduchotechniky včetně vzduchových filtrů, kdy obsahem těchto stránek byla především propagace nejvhodnějšího způsobu užití těchto prostředků k pěstování konopí skrytým indoorovým způsobem, tedy aby bylo minimalizováno odhalení tohoto jednání a přitom bylo docíleno maximálního výnosu s co největším množstvím THC ve výsledném produktu, přičemž zde též byly uváděny specifikace účinků takto vypěstovaných rostlin konopí na lidský organizmus, především omamné a psychotropní účinky při jejich užití kouřením včetně specifikace chutí a vůní, při kterých bylo používáno výrazů a slovních spojení svádějících a vybízejících ke konzumaci této drogy, bez objektivních informací o negativním působení, což bylo též podporováno prodejem tzv. kuřáckých potřeb, kdy se jednalo především o předměty umožňující konzumaci konopí kouřením a drtičky k přípravě sušiny vrcholíků konopí ke kouření, kdy tímto úmyslným jednáním vzbuzoval u zákazníků rozhodnutí návykovou látku vypěstovat a následně užít a takto provozovaná činnost se dá vnímat jako systematická s dosahem na co možná nejširší okruh veřejnosti,
přičemž THC (obecně známý jako marihuana) je uveden v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhlášky č. 62/1989 Sb.), a s účinností od 1. 1. 2014 je THC (obecně známý jako marihuana) uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č.453/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhlášky č. 62/1989 Sb.).
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 9 To 435/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný M. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l), j) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že na základě skutkových zjištění neměl být shledán vinným žádným trestným činem. Nesprávné právní posouzení svého jednání spatřuje ve skutečnosti, že nemohl předpokládat, že jeho podnikatelská činnost, do té doby považovaná za legální, bude orgány veřejné moci, aniž došlo v rozhodné době ke změně zákona a změnil se pouze jeho výklad, nově považována za protiprávní, neboť se spoléhal na předvídatelnost práva, právní jistotu a legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci jako základních atributů právního státu. Domnívá se, že pokud jednal v důvěře v text a do té doby trvající výklad relevantního právního předpisu orgány veřejné moci, měla být jednání učiněnému v důvěře v právo poskytnuta ochrana. V tomto směru odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 610/06 ze dne 22. 6. 2009 a sp. zn. I. ÚS 520/06 ze dne 23. 1. 2008. Konstatuje, že prostřednictvím společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., provozoval velkoobchodní prodej (elektronický obchod „......“ je on-line obchod uvedeného velkoobchodu), ve kterém mohli zboží nakoupit pouze podnikatelé a nezávisle na něm další obchody. Odmítá závěr soudu prvního stupně, podle něhož není podstatné, že si ucelený sortiment nezbytný pro pěstování konopí na jednotlivých doménách nemohl maloobchodní zákazník zakoupit či zda si jej osoby, jejichž rozhodování mělo být ovlivňováno, zakoupit mohly, když podstatným shledal, že ostatní nabízený sortiment byl na webech prezentován současně se semeny konopí, neboť jednotlivé weby byly v rozhodné době z podstatné části vzájemně prostupné, přičemž nabídka e-shopu „........„ se kryla s částí nabídky e-shopu „ .........“. Obviněný se naopak domnívá, že podstatné by mělo být, zda u zákazníků vzbuzoval rozhodnutí návykovou látku skutečně vypěstovat, a protože jeho zákazníci byli především podnikatelé, kteří sami návykovou látku vypěstovat nechtěli, je absurdní, že by v nich mohl toto rozhodnutí vzbuzovat. Zákazníci si mohli z jeho širokého sortimentu vybrat zboží podle zaměření svých obchodů, přičemž je zřejmé, že v jednotlivostech (nebo dle oboru) je nabízení takového zboží legální (např. hnojiva, literatura), problematické má být až jejich nabízení dohromady. Je tedy otázkou, zda by velkoobchod, který dodává různé zboží do různých obchodů dle jejich zaměření byl způsobilý prostřednictvím své nabídky ovlivňovat rozhodnutí koncového zákazníka, který nemá důvod internetové stránky velkoobchodu navštívit. Podle obviněného nemohlo dojít k naplnění žalované skutkové podstaty, neboť každý z jeho internetových obchodů nabízel pouze omezený sortiment, ze kterého nebylo možno sestavit jednotku pro vypěstování konopí. Znovu tak zdůrazňuje, že v žádném z obchodů nebyl nabízen kompletní sortiment zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí. Je-li mu kladeno za vinu, že označené elektronické obchody byly vzájemně propojené, pak k tomu uvádí, že na příslušných stránkách nebyly nikdy propagovány další dva internetové obchody společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o. a na stránkách nebyly umístěny žádné internetové odkazy k dalším dvěma internetovým obchodům směřujícím. Neměl být shledán vinným, pokud si někdo, kdo konopí skutečně chce vypěstovat, zakoupí u některého z odběratelů společnosti zboží do jeho obchodu dříve dodané a toto užije k vypěstování či užití konopí, neboť je stíhán proto, že měl v jiných vzbudit rozhodnutí konopí pěstovat. Nemohl ovlivnit rozhodnutí koncových zákazníků, kteří možnost od společnosti zboží nakoupit nemají, neboť s těmito do styku přicházel pouze zprostředkovaně, přesněji vůbec, a nemohl tak předpokládat, jak tito se zbožím naloží. Domnívá se tedy, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, a to ani na základě nového výkladu právních předpisů, neboť hranice trestnosti předmětného jednání nejsou jasně dány. S odkazem na ustanovení §19 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat, dovolatel namítá, že skutek byl nesprávně právně posouzen, neboť jednal v právním omylu negativním ve smyslu §19 tr. zákoníku, což vylučuje jeho úmyslné zavinění, ať již formou úmyslu přímého či nepřímého. Dlouhou dobu byl orgány veřejné moci utvrzován v přesvědčení, že jeho činnost je legální, přičemž ke změně přístupu došlo neočekávaně, bez nastavení jasných hranic a aniž byl o této změně vyrozuměn, aby měl možnost se s novými pravidly seznámit a na tyto adekvátně reagovat. Podotýká, že ani nyní nejsou tato pravidla jasně definována a nemůže si tak být jistý, jak má případně modifikovat své podnikání, aby jeho jednání nebylo shledáno protiprávním. Ačkoliv se pokoušel adekvátně reagovat např. tím, že nejprve z maloobchodního prodeje stáhl konopná semena, nebylo ani toto opatření dostačující. Rovněž poukazuje, že ačkoliv se mezi zabranými věcmi konopná semena neobjevují, přesto byl shledán vinným tím, že veřejně prezentoval a prodával kompletní sortiment zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí s vysokým obsahem THC.
Výtky dovolatele směřují rovněž proti uloženému ochrannému opatření ve formě zabrání věcí podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zajištěných při prohlídce jiných prostor, pro nějž podle jeho názoru nebyly splněny zákonné podmínky. Pokud z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se má jednat o věci a předměty snadno využitelné k pěstování konopí a jeho dalšímu zpracování do podoby tzv. marihuany, z provedeného dokazování závěry, že tyto věci ať již jednotlivě či v souhrnu mají takovou povahu, aby ohrožovaly bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo by hrozilo nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu, nevyplývají. Zastává názor, že ochranné opatření zabrání věci by mělo být uloženo v souvislosti se spáchaným zločinem a ne proto, že by možná v budoucnu s nějakým zločinem mohlo souviset. Za stěžejní považuje, že se mezi zabranými věcmi neobjevují konopná semena, která jsou pro pěstování a zejména vypěstování konopí zcela zásadní, neboť měly-li být věci zabrány proto, že je lze využít k pěstování konopí, měla by možnost ze zabavených věcí konopí skutečně vypěstovat alespoň teoreticky existovat, což ze zabraných věcí nelze. Současně zdůrazňuje, že vlastníkem zabraného zboží není on sám, ale jeho převážnou většinu vlastní společnost NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., IČ: 27128946, se sídlem Minská 774/6, Praha 10 a část společnost TMS group, s. r. o., IČ: 27868214, se sídlem Děkanská vinice I 828/14, Nusle, 140 00 Praha 4. Pokud se orgány činné v trestním řízení nezabývaly tím, kdo je vlastníkem zabraných věcí a nepostupovaly ve vztahu k zúčastněným osobám v souladu s ustanovením §42 tr. ř., porušily jak práva těchto osob, tak i procesní předpisy. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 9 To 435/2015, i rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, včetně rozhodnutí o zabrání věci, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j), l ) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného spočívající v nesprávném právním posouzení subjektivní stránky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť jednal v právním omylu negativním, v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou neopodstatněné.
Přečin šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že o bjektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v §130 tr. zákoníku tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba, aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba . Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet. Za podněcování obecně se považuje každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob určitou náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování. Takovým způsobem projevená vůle může spočívat v různých formách či podobách, např. ve vytváření skutečností, ujišťování nebo navození jistých okolností apod., jež mají za cíl vzbudit v jiném potřebu se zachovat způsobem, který je předpokládán tím, kdo takový projev vůle činí. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol lze rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U podněcování tento projev vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby (jako je tomu u svádění), ale i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903).
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. [§15 odst. 2 tr. zákoníku].
Rovněž je třeba poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl je výslovně upraven trestním zákoníkem. Podle §19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané.
V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov. č 47/2011Sb. rozh. tr. – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v §196 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany povinnost vyživovat takové dítě (srov. č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr vyplývá i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr.
Spornou otázkou, která je rozhodující pro zodpovězení toho, zda obviněný jednal zaviněně (a tudíž jej stíhá trestní odpovědnost za spáchání žalovaného přečinu), či naopak nezaviněně, jak tvrdí obviněný, je to, zda se mohl tohoto (tvrzeného) omylu vyvarovat, či nikoli. Jinými slovy vyjádřeno, zda se obviněný v žalobním návrhu popsaného jednání dopustil v právním negativním omylu omluvitelném, který ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku vylučuje jeho zavinění, či v takovém omylu (právním negativním) neomluvitelném, který nemá vliv na jeho trestní odpovědnost, a jenž by bylo lze zohlednit jen při úvaze o trestu.
Pokud se týče otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze skutkových okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta alternativa obsažená v ustanovení §19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“.
Obecně lze konstatovat, že možnost pachatele protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží bude třeba posuzovat především podle jeho subjektivní situace před nebo při páchání činu. V posuzované věci je nezbytné možnost obviněného vyvarovat se svého omylu posoudit toliko v takto vymezeném rámci, tj. bez nutnosti zvažování významu a uplatnění se zákonem upravených zdrojů takové povinnosti ( zákona nebo jiného předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce ), neboť tyto zvláštní vyjmenované zdroje se v případě jednání obviněného neuplatňují.
V případě, kdy vyjmenované zdroje povinnosti obviněného předcházet jednání pod vlivem omylu v konkrétní věci nepřicházejí v úvahu nebo neexistují, posuzuje se „zřejmost“ případných obtíží, bránících pachateli v seznámení se s příslušnou právní úpravou, s ohledem na jejich objektivní povahu, jakož i na jejich subjektivní posuzování pachatelem za situace, v níž se nacházel před nebo při páchání činu.
V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „jiného podněcoval ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a spáchal takový čin veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Je třeba připomenout, že soudy nižších stupňů výstižně vyjádřily znaky předmětného přečinu tak, že obviněný jako jediný společník a jednatel společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o. fakticky řídil a rovněž přes svůj internetový on-line velkoobchod „.........“, či maloobchodní prodejnu e-shop „......“ a „......“, kdy na webových stránkách „......“, byl uveden odkaz na webové stránky „......“ a „.......“, prostřednictvím veřejně dostupné počítačové sítě nabízel, veřejně prezentoval a prodával kompletní sortiment zboží vhodný k nelegálnímu pěstování konopí s vysokým obsahem THC, jako např. feminizovaná semena speciálně vyšlechtěných odrůd rostlin konopí, ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem účinné látky tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“), která je uvedena v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak i ucelený sortiment evidentně sloužící k nedovolené produkci rostliny konopí. Znak podněcování pak konkrétně naplnil tím způsobem, že především prostřednictvím domén „........“ a „.......“ nabízel k prodeji především feminizovaná semena kultivarů konopí indického, která nebyla určena k léčebným či technickým účelům, ale ze kterých lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC, přičemž takto zjištěná a provozovaná obchodní činnost směřovala k prodeji semen konopí za účelem jeho pěstování k toxikomanickým účelům, kdy obsahem těchto stránek byla především propagace nejvhodnějšího způsobu užití těchto prostředků k pěstování konopí skrytým indoorovým způsobem, tedy aby bylo minimalizováno odhalení tohoto jednání a přitom bylo docíleno maximálního výnosu s co největším množstvím THC ve výsledném produktu. Byly zde též uváděny specifikace účinků takto vypěstovaných rostlin konopí na lidský organizmus, především omamné a psychotropní účinky při jejich užití kouřením včetně specifikace chutí a vůní, při kterých bylo používáno výrazů a slovních spojení svádějících a vybízejících ke konzumaci této drogy. Účelem popisků jednotlivých semen konopí indického bylo seznámit zákazníka s možnostmi získání publikovaných prožitků z psychotropních účinků konkrétního druhu semene a dát mu vodítko k jejich výběru. Obviněný však neuváděl žádné odrazující ani objektivní informace o negativním působení a zdravotních důsledcích užívání marihuany. Tímto úmyslným jednáním vzbuzoval u zákazníků rozhodnutí návykovou látku vypěstovat a následně užít, a takto provozovaná činnost se dá vnímat jako systematická s dosahem na co možná nejširší okruh veřejnosti. V tomto ohledu je nerozhodná obhajoba obviněného, že materiály k šíření jiné návykové látky než alkoholu lze získat i volně na internetu, neboť to neznamená, že nejsou způsobilé přispívat k šíření toxikomanie či podněcovat ke zneužívání návykových látek, přičemž lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, podle něhož: „společenskou škodlivost uvedeného trestného činu nevylučuje skutečnost, že propagační materiály k šíření jiné návykové látky než alkoholu bylo možno volně získat na internetu. O společenské škodlivosti pak může svědčit též okolnost, že pachatel koncentruje nabídku jiné návykové látky než alkoholu na jedno místo (např. do tzv. growshops)“. Pokud jde o tvrzení obviněného, že nepropagoval užívání konopí jako drogy, ale naopak se zajímá o problematiku léčivých účinků konopí, z kontextu nabízeného sortimentu je naopak zřejmé, že nabízená semena nebyla zjevně určena k léčebným nebo technickým účelům, ale k využití k toxikomanii pro pěstitele a konzumenty marihuany, přičemž informace uváděné na stránkách jeho internetového obchodu byly zaměřeny na specifický okruh zákazníků, tj. tyto informace byly adresovány poučeným lidem, pro něž mohou být důležité konkrétní informace o jednotlivých specifických odrůdách rostlin. I pokud byla v nabídce semena kultivarů s údajně léčivými účinky, je z prezentace charakteru a vlastností rostliny zřejmé, že také měla být užívána usušená kouřením. Bezpochyby je tak dána zřejmá souvislost s využitím všech přípravků a produktů zásadně k toxikomanii, nikoli např. k léčebným nebo technickým účelům. Navíc jako doplňkový obviněný nabízel celý sortiment zboží, které je určeno k pěstování, následnému zpracování či užívání konopí, konkrétně mobilní pěstírny, prostředky k podpoře růstu (zeminu, hnojiva, květináče, zavlažovací systémy, tepelná a světelná zařízení, filtry, technologie pro ventilaci, spínací a časovací hodiny a ventilátory), jakož i propagační materiály s obrázky květů marihuany ve spojení s informacemi o účinku jednotlivých odrůd konopí včetně způsobu jejich užívání a kuřácké potřeby pro kouření marihuany, kdy se jednalo především o předměty umožňující konzumaci konopí kouřením a drtičky k přípravě sušiny vrcholíků konopí ke kouření. Jednalo se tak o internetový obchod, v němž si zákazníci mohli koupit vše, co potřebovali k výrobě a aplikaci drogy – marihuany. Sám obviněný v rozhovoru na ............, že impulsem pro založení společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o. v roce 2004 byla absence kvalitního zboží nabízeného v growshopech v Holandsku, tedy rostlinného materiálu a prostředků a zařízení umožňujících jeho produkci pro účely toxikomanie. Je tedy zjevné, že obviněný vyvíjel takovou činnost, při jejímž provozování věděl, že může ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby si koupily semena, která nabízel, rovněž i zařízení, které k pěstování ve své prodejně měl k dispozici, a to v celém uvedeném sortimentu. Tím, že zájemcům, svým zákazníkům, předkládal jednoduchý návod a možnost zakoupit si v jeho obchodě v zásadě vše, co je k pěstování konopí a k vypěstování této rostliny zapotřebí, a to i tím, že vedle těchto prostředků směřujících k pěstování konopí současně nabízel i další prostředky sloužící ke kouření marihuany, snažil se v potenciálních zájemcích vyvolávat zcela konkrétní a zřejmé nutkání uvedené zboží zakoupit a vlastním přičiněním si posléze tuto rostlinu pro její využití jako drogy bez větších potíží vypěstovat. Je třeba zdůraznit, že jeho jednání směřovalo vůči osobám zajímajícím se o marihuanu a podněcovalo je k vlastnímu pěstování konopí jako rostliny způsobem, jenž měl jeho pěstitelům zajistit maximální možný výnos, a tudíž co možná největší množství z rostlin získané drogy v co možná nejlepší kvalitě, přičemž k tomu, jak mají zájemci postupovat, měli rovněž od pachatele vcelku jasný návod. Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytl tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové látky THC, což lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
V tomto kontextu lze upozornit též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014, z něhož vyplývá, že: „pro naplnění znaku podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku, jenž je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují (např. listy konopí s vysokým obsahem THC), ale postačí, pokud veřejně prezentují ucelený sortiment takových produktů, látek, nástrojů či výrobků apod., které se ke zneužívání omamných a psychotropních látek obvykle používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní látky připomínají nebo na ně v různých souvislostech poukazují (např. znázorněním kvetoucího nebo plodonosného vrcholíku rostliny konopí). Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k takovému účinku skutečně došlo (k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, a již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13).
Jednání obviněného bylo cílené a směřovalo k osobám, které si mohly prostřednictvím internetu zakoupit komplexně vše, co bylo třeba k vypěstování, výrobě i následnému užití marihuany, když tímto způsobem poskytl morální i materiální podporu a ovlivňoval rozhodování předem neurčeného okruhu osob k tomu, aby zneužívaly návykovou látku, jakou nepochybně marihuana je. V posuzovaném případě byly v rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož závěry se plně ztotožnil i soud odvolací, bezezbytku naplněny i přiléhavě vyjádřeny znaky objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty, neboť pakliže obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující, pozitivní informace, kterými se snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, poskytl tím širokému okruhu osob materiální zajištění pro jejich zneužívání návykové látky THC, lze toto jeho počínání jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, sp. zn. 11 Tdo 935/2014, sp. zn. 3 Tdo 1218/2014, sp. zn. 11 Tdo 879/2015 a č. 34/2015-I. Sb. rozh. tr.). Lze dodat, že s účinností od 1. 4. 2013 jakákoliv legalizace pěstování a distribuce konopí se vztahuje pouze k jeho léčebnému využití a tedy jen pro léčebné účely, k němuž mají povolení jen právnické nebo podnikající fyzické osoby, kterým byla k této činnosti udělena licence Státním ústavem pro kontrolu léčiv (§24a zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kterým však obviněný nedisponoval.
Nejvyšší soud považuje za nutné nad rámec již dříve uvedeného k námitkám obviněného zdůraznit, že oba soudy zcela správně ve svých úvahách pro právní závěry vycházely z povahy všech zjištěných skutečností, když především posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky určeny a k čemu reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou stupňů dostatečně postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti, že nabízené zboží má za účel přilákat především zájemce o marihuanu jakožto nejsnazší toxikomanické užití konopí formou kouření částí vzrostlé rostliny. Navíc z propagačních materiálů, které obviněný umísťoval na své internetové stránky, mu muselo být známo, že z nabízených semen lze vypěstovat konopí s mimořádně vysokým obsahem THC. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, bylo podle Nejvyššího soudu v jednání obviněného správně oběma soudy shledáno zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které kromě shora uvedeného jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné činnosti, kdy se nejednalo o jednorázový či náhodný čin, nýbrž o promyšlené a komplexní jednání, které nutně předpokládá existenci k tomu směřující vůle obviněného. Tyto úvahy soud prvního stupně doplnil konstatováním, že: „ v celkovém kontextu je zřejmé, že se jedná o systematickou, a též dlouhodobou činnost, tedy jde o úmyslné, záměrné a plánovité jednání. Nelze opomenout, že toto jednání nebylo prováděno např. z přesvědčení o léčivých účincích konopí, ale za účelem propagace k rozsáhlejšímu zneužívání konopí jako drogy ve společnosti, a z tohoto jednání následně získávat prodejem prostředků k pěstování a užívání konopí finanční prospěch“ (str. 28 odůvodnění rozsudku).
V návaznosti na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud bezpředmětnou shledal námitku obviněného, že jednal v právním omylu negativním ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se domníval, že sortiment jím nabízeného zboží, způsob jeho prezentace, jakož i skladba tohoto sortimentu odpovídá platným právním předpisům, a že se touto činností nedopouští žádného protiprávního jednání, přičemž jeho zavinění nemůže vyloučit ani distancování se od případného zneužívání konopí koncovými zákazníky ani to, že se nedomníval, že se dopouští trestné činnosti mimo jiné i proto, že byl dlouhou dobu orgány veřejné moci, které měly přehled o jeho činnosti, utvrzován v přesvědčení, že je tato legální. S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného jako přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadené rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávní vadou, s níž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
V dovolání obviněný uplatnil také důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, v jehož rámci uplatnil námitky proti výroku o uložení ochranného opatření zabrání věci, a to věcí, které byly zajištěny při prohlídce jiných prostor – velkoskladu společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., v Praze 3, Nákladové nádraží Žižkov, spočívající v tvrzení, že pro uložení tohoto opatření nebyly splněny podmínky stanovené v §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Protože vadu spočívající v nedodržení zákonných podmínek pro ukládání ochranného opatření lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud konstatuje, že tyto námitky důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obsahově naplňují, považuje je však za zjevně neopodstatněné.
K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že podle ustanovení §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku platí, že nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v §70 odst. 1, může soud uložit, že se taková věc zabírá, ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu.
Zabrání věci (§101 tr. zákoníku) je jedním z druhů ochranných opatření (§98 odst. 1 tr. zákoníku). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán nesplněním zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranných opatření. Zabrání věci je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného, které poskytuje ochranu společnosti tím, že odnímá pachatelům, ale i jiným osobám obecně nebezpečné věci (zbraně, střelivo, výbušniny, jedy, atd.) nebo jiné věci sloužící k páchání trestných činů anebo odčerpává výnosy z trestné činnosti s cílem odstraňovat prostředky sloužící k páchání nebo podporování trestné činnosti. Zabrání věci je druhem ochranného opatření, jehož podstatou je, že se výrokem soudu odnímá vlastnické právo pachatele nebo jiné osoby k věcem, které jsou v určitém vztahu, byť zprostředkovaném, k jím spáchanému trestnému činu (k činu jinak trestnému), a toto vlastnické právo či obdobné právo přechází na stát. U možnosti uložení ochranného opatření podle písmene c) §101 odst. 1 tr. zákoníku je rozhodný vztah zabírané věci, ohledně níž přichází v úvahu její zabrání, k projednávanému trestnému činu, a nevyžaduje se, aby věc nebo jiná majetková hodnota náležela pachateli (srov. §135 tr. zákoníku), proto může náležet komukoli, bez ohledu na to, zda měl vůbec nějaký vztah k trestnému činu a jeho pachateli. Podmínkou zde však je, aby taková věc splňovala kritéria uvedená v §70 odst. 1 tr. zákoníku a aby se ve smyslu §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nejednalo o věc, která přešla do vlastnictví státu podle jiného právního předpisu. Pro to, aby mohlo být toto ochranné opatření uloženo, je dále nutné, aby byla splněna některá z dalších dvou alternativně stanovených podmínek, a to jednak, že taková věc ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popř. společnosti, vyjadřující zájem jednotlivců a společnosti na ochraně těchto statků, jež je třeba chránit zabráním takových věcí, a jednak že jde o věc, která slouží ke spáchání zločinu.
Pokud obviněný v dovolání namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření ve formě zabrání věcí zajištěných při prohlídce jiných prostor podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť uložení tohoto ochranného opatření nevyžadovala bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu, k tomu je třeba uvést, že stanovená zákonná podmínka, že „jde o věc, která slouží ke spáchání zločinu“ neznamená, že takové věci již pachatel k činu, kterým byl uznán vinným, užil, ale vyjadřuje se v ní obecná možnost, že s uvedenými věcmi může být nějaký jiný závažný trestný čin – zločin spáchán. Vychází se přitom z povahy, konkrétního určení a účelu věci, k němuž svou povahou slouží. Právě charakter a z něho vycházející předpoklad užití takové věci může být pro spáchání kdykoliv jindy a kýmkoliv jiným určující.
Uvedení zmíněné podmínky podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku do trestního zákoníku jako kritéria pro uložení ochranného opatření rozšířilo původní možnosti zabírat věci. Záměrem zde byla právě snaha využití tohoto ochranného opatření u drogových deliktů, ale i jiných závažných trestných činů (např. dětské pornografie), aby byla pokryta potřeba zabrat i věci (popř. jiné majetkové hodnoty), které sice bezprostředně neohrožují bezpečnost lidí nebo majetku, popř. společnosti, ale jsou určeny nebo mohou být určeny k spáchání zločinu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1201). K tomu srov. též rozhodnutí pod č. 34/2015-II. Sb. rozh. tr.
Není pochyb, že věci, které byly v projednávané věci při prohlídce jiných prostor zajištěny a jsou ve výroku o uložení uvedeného ochranného opatření vymezeny (viz jejich specifikace na č. l. 2 – 28 výroku rozsudku), mohou sloužit ke spáchání např. zločinů podle §283 odst. 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy), event. přechovávání omamné a psychotropní látky podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, nebo zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 2 tr. zákoníku, apod. Takový závěr lze učinit z povahy konkrétního určení a účelu věcí, které byly zabrány, byť se mezi těmito věcmi jak obviněný namítá, konopná semena neobjevují, neboť z charakteru a množství těchto věcí je zřejmé, že by jejich případné užití mohlo vést k činům svojí povahou i rozsahem dosahujícím nebezpečnosti naznačených kvalifikovaných trestných jednání, tj. zločinů (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014). Na základě provedeného dokazování dospěl nalézací soud ke správnému závěru, že je proto namístě zasáhnout postupem podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a ve výroku rozsudku uvedené věci postihnout ochranným opatřením zabrání věci.
Na základě těchto právních úvah Nejvyšší soud dospěl ke shodnému závěru, který soudy obou stupňů učinily v napadených rozhodnutích (srov. např. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na straně 29 a odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 25), a to, že jde o věci a předměty snadno využitelné k pěstování konopí a jeho dalšímu zpracování do podoby tzv. marihuany, kdy vzhledem k množství těchto předmětů by bylo možné uvažovat o produkci konopí v podstatě průmyslovým způsobem. V daném případě tedy množství a charakter zabraných věcí představuje hrozící nebezpečí, že budou využity ke spáchání výše již označených zločinů. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu tak lze uzavřít, že zákonné podmínky vyplývající z ustanovení §101 odst. 1 písm. a) a c) tr. zákoníku byly ve věci splněny. Nejvyšší soud proto shledal i v tomto směru napadená rozhodnutí zcela správnými a korespondujícími se zákonem (viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 12/03).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Lze tak konstatovat, že vzhledem k tomu, že obviněný svými výhradami nenaplnil uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., nemohl být dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jím užité druhé alternativě.
Jelikož Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí ani řízení jim předcházející netrpí vytýkanými ani jinými právně relevantními vadami, dovolání obviněného M. J. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu