ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5746.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5746/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce J. J. , zastoupeného JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, proti žalované Z. J. , zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12a, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 156/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. září 2015, č. j. 8 Co 1068/2015-220, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Milana Milera, advokáta se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, č. j. 8 Co 1068/2015-220, změnil rozsudek Okresního soudu v Písku (soud prvního stupně) ze dne 15. 1. 2015, č. j. 9 C 156/2014-123, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo vyklidit byt 3+1 s příslušenstvím v prvním podlaží domu v M. a rozhodnuto o nákladech řízení, a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit do šesti měsíců od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3888/2008, dovodil, že otec žalobce splnil před uzavřením manželství obě podstatné podmínky pro vznik práva na přidělení družstevního bytu a tím i pro vznik výlučného členství v družstvu v případě svépomocné výstavby, neboť uhradil splatnou částku členského podílu a uzavřel platnou písemnou smlouvu o jiném plnění s příslušným orgánem družstva. Vzhledem k tomu považoval za platnou dohodu o převodu členských práv uzavřenou mezi žalobcem a jeho otcem (ze dne 17. 10. 2014) zakládající společně se smlouvou o nájmu družstevního bytu (ze dne 21. 10. 2014) aktivní legitimaci žalobce v daném sporu. Výkon práva žalobce realizovaný žalobou na vyklizení pak není dle názoru odvolacího soudu zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybňovala-li dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím skutkových námitek (zejména polemikou o datu zaplacení členského podílu), uplatnila v tomto směru nepřípustný dovolací důvod.
Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Judikatura dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že spolu s právem společného užívání družstevního bytu vzniklo podle právní úpravy v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. – dále jen „obč. zák.“) účinné do 31. 12. 1991 společné členství manželů v družstvu tehdy, jestliže jednomu z manželů za trvání manželství vzniklo právo na přidělení družstevního bytu (§154 odst. 2 obč. zák.). Tento okamžik je třeba odlišit od okamžiku samotného přidělení bytu, neboť podle §175 odst. 2 obč. zák. je pro vznik společného členství manželů v družstvu rozhodující, zda jednomu z manželů za trvání manželství vzniklo právo na přidělení družstevního bytu, nikoliv zda mu též byl byt již přidělen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1215/2001). Vznik práva na přidělení družstevního bytu je ve smyslu ustanovení §154 odst. 2 obč. zák. a čl. 14 písm. c) Vzorových stanov stavebních bytových družstev (účinných od 1. 7. 1975) vázán na okamžik, kdy člen družstva zaplatí na výzvu a ve lhůtě jím stanovené členský podíl, nebo v případě tzv. svépomocné bytové výstavby úhradou splatné částky členského podílu a uzavřením písemné smlouvy o jiném plnění mezi členem a příslušným orgánem družstva. To znamená, že vzniklo-li jednomu z manželů právo na přidělení družstevního bytu při tzv. svépomocné družstevní výstavbě před uzavřením manželství, nedošlo ke vzniku jejich společného členství v družstvu (srov. zprávu o rozhodování soudů o užívání družstevních bytů, projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. Cpj 182/82, uveřejněnou pod č. 34/1983 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 26 Cdo 797/2001, nebo ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3888/2008).
Zpochybňuje-li dovolatelka platnost smlouvy o jiném plnění mezi členem a příslušným orgánem družstva (tedy platnost smlouvy o osobním plnění na členský podíl ze dne 18. 3. 1980) poukazem na překročení oprávnění osoby, jenž smlouvu za stavební bytové družstvo uzavřela, za něj jednat, přehlíží, že důsledkem případného překročení zákonného zmocnění není podle §20 odst. 2 obč. zák. neplatnost právního úkonu, ale jen to, že jím organizace (nyní právnická osoba) není (při splnění zákonem stanovených podmínek) vázána, přičemž dovolávat se této skutečnosti může jen tato organizace (právnická osoba) – srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 914/2004, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4889/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 186/2005).
Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. ani pro řešení právní otázky, zda v daném případě jde o zjevné zneužití práva nepožívající právní ochrany ve smyslu §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která sice vycházela z ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., ale je použitelná i v rámci nové právní úpravy. Odvolací soud zohlednil nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatelky, nýbrž i na straně žalobce, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 26 Cdo 974/2008, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2791/2014).
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž – jak bylo shora uvedeno – není důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/ o. s. ř.), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 8. června 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu