ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.9.2015.1
KSOS 38 INS 5965/2011
38 ICm 2903/2011
sp. zn. 29 ICdo 9/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J.M. , zastoupeného JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, PSČ 702 00, proti žalované AB insolvence v. o. s. , se sídlem v Praze, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24738115, jako insolvenční správkyni dlužnice NORMA MB spol. s r. o., o vyloučení obchodního podílu a nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 ICm 2903/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice NORMA MB spol. s r. o. , se sídlem ve Sviadnově, Na Drahách 246, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 48393851, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS 5965/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2014, č. j. 38 ICm 2903/2011, 11 VSOL 16/2014-164 (KSOS 38 INS 5965/2011), takto:
I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. září 2014, č. j. 38 ICm 2903/2011, 11 VSOL 16/2014-164 (KSOS 38 INS 5965/2011), kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2013, č. j. 38 ICm 2903/2011-109, ve vztahu k části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant n. Ostr., spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25387481, ve výši 161/561, připadající na vklad 3.220.000 Kč, odmítá .
II. Ve zbývající části se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. září 2014, č. j. 38 ICm 2903/2011, 11 VSOL 16/2014-164 (KSOS 38 INS 5965/2011), ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 9. října 2013, č. j. 38 ICm 2903/2011-109 (KSOS 38 INS 5965/2011), Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) vyloučil z majetkové podstaty dlužnice (NORMA MB spol. s r. o.) obchodní podíl ve společnosti NORMA Frýdlant n. Ostr., spol. s r. o. (dále jen „NORMA Frýdlant“) [výrok I.], vyloučil z majetkové podstaty dlužnice ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok II.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Dlužnice jako prodávající se společností NORMA MB Export - Import spol. s. r. o., identifikační číslo osoby 49686518 (dále jen „NORMA MB EI“) uzavřela dne 18. prosince 1997 kupní smlouvu, kterou jí prodala sporné nemovitosti (dále jen „první kupní smlouva“).
2) V době uzavření první kupní smlouvy byl žalobce jednatelem a společníkem NORMA MB EI, jehož podíl na základním kapitálu NORMA MB EI činil 97,27 %. Základní kapitál dlužnice byl 150.000 Kč.
3) Znaleckým posudkem zpracovaným k 27. listopadu 1997 byly sporné nemovitosti oceněny na 1.674.630 Kč. Dne 3. prosince 1997 vyslovila valná hromada dlužnice souhlas s prodejem sporných nemovitostí společnosti NORMA MB EI za 1.247.890 Kč.
4) Dne 30. června 2010 uzavřela NORMA MB EI s žalobcem kupní smlouvu, jejímž prostřednictvím sporné nemovitosti prodala žalobci (dále jen „druhá kupní smlouva“).
5) V době uzavření druhé kupní smlouvy byl žalobce jediným společníkem NORMA MB EI. Základní kapitál NORMA MB EI činil 1.100.000 Kč.
6) Znaleckým posudkem zpracovaným ke 2. únoru 2010 byly sporné nemovitosti oceněny na 824.520 Kč. Dne 14. června 2010 vyslovila „valná hromada“ společnosti NORMA MB EI souhlas s prodejem sporných nemovitostí žalobci za 850.000 Kč.
7) Dlužnice jako prodávající uzavřela s žalobcem dne 12. března 1998 smlouvu o převodu části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši 200/283, připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč, za cenu 8.000.000 Kč (dále jen „první smlouva o převodu podílu“).
8) Dne 19. srpna 2003 uzavřela dlužnice jako prodávající s žalobcem smlouvu o převodu zbývajícího obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši 161/566, připadající na vklad ve výši 3.220.000 Kč, za cenu 3.220.000 Kč (dále jen „druhá smlouva o převodu podílu“).
9) Souhlasy s oběma smlouvami o převodu obchodního podílu udělila valná hromada společnosti NORMA Frýdlant dne 12. března 1998, resp. 19. srpna 2003.
10) Podle posudku znalce doc. PhDr. Ing. Jana Novotného, CSc., ze dne 31. ledna 2013 reálná hodnota části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši 200/283, připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč, k 31. prosinci 1998 činila 8.001.257 Kč a reálná hodnota části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši 161/566, připadající na vklad ve výši 3.220.000 Kč, k 31. prosinci 2003 činila 3.194.651 Kč.
11) V době uzavření první kupní smlouvy a obou smluv o převodu podílu byl žalobce společníkem dlužnice s dvoutřetinovým podílem na základním kapitálu.
12) Usnesením insolvenčního soudu ze dne 18. dubna 2011, č. j. KSOS 38 INS 5965/2011-A5, byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs.
Insolvenční soud se neztotožnil s námitkou žalované, že na první kupní smlouvu bylo nutné aplikovat §196a odst. 1 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2000, neboť dlužnice není žádnou z osob vypočtených v §196a odst. 1, 2 a 3 obch. zák., ani osobu blízkou osobám uvedeným v §196a odst. 1 obch. zák. Z toho dovodil, že „k uzavření (první) kupní smlouvy (...) nebylo třeba souhlasu valné hromady (rozuměj: společnosti NORMA MB EI) ani posudku znalce“ a že se „pojem ‚osoba blízká‘ (...) vztahuje toliko k jednateli společnosti s ručením omezeným, prokuristovi či jiné osobě, která je oprávněna jménem společnosti jednat, tj. toliko k fyzické osobě, nikoli osobě právnické.“ Ohledně druhé kupní smlouvy dospěl k závěru, že pro posuzování důvodnosti projednávané vylučovací žaloby není otázka její platnosti rozhodná.
Ve vztahu ke smlouvám o převodu obchodního podílu insolvenční soud konstatoval, že žalobce obchodní podíl vydržel. Existenci dobré víry dovodil z toho, že žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku jako společník společnosti NORMA Frýdlant, tato společnost s ním jako se společníkem jednala a žalobcova účast ve společnosti NORMA Frýdlant nebyla zpochybněna ani jinou (třetí) osobou. K tomu insolvenční soud doplnil, že žalobci „svědčí tzv. objektivní okolnosti, a to skutečnost, že i rejstříkový soud opakovaně (...) zkoumal zákonné podmínky pro zápis změny do obchodního rejstříku.“
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem, odvolací soud se při posuzování platnosti první a druhé kupní smlouvy (posuzováno dle obsahu) ztotožnil se závěry insolvenčního soudu.
Ohledně smluv o převodu obchodního podílu odvolací soud konstatoval, že ty byly nabývacím titulem obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant. Přestože hodnota částí obchodního podílu nebyla stanovena na základě posudku znalce, byl dle názoru odvolacího soudu rozdíl mezi reálnou hodnotou obou převáděných částí podílu (jež činila 8.001.257 Kč, resp. 3.194.651 Kč) a cenami sjednanými ve smlouvách o převodu zanedbatelný; k poškození dlužnice proto nedošlo. Z toho odvolací soud (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, veřejnosti dostupný − stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 − na webových stránkách tohoto soudu) dovodil, že „nedostatek znaleckého posouzení hodnoty obchodního podílu nečiní smlouvy o převodu podílu (...) neplatnými“.
Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud v souladu s §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.
Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že soudy obou stupňů na první kupní smlouvu neaplikovaly §196a odst. 1 a 3 obch. zák., ačkoliv společnost NORMA MB EI nabývala sporné nemovitosti od dlužnice, jejíž dvoutřetinový společník (žalobce) byl jednatelem společnosti NORMA MB EI. Z postavení žalobce jako společníka dlužnice dovolatelka [s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněný pod číslem 53/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 53/2004“)] dovozuje, že žalobce byl osobou blízkou dlužnici, a proto je platnost první kupní smlouvy nezbytné posuzovat v kontextu §196a obch. zák. K tomu dodává, že sporné nemovitosti byly první kupní smlouvou převedeny za cenu výrazně nižší, než jaká byla stanovena na základě znaleckého posudku, a uzavírá, že sporné nemovitosti jsou (s ohledem na absolutní neplatnost první kupní smlouvy) doposud ve vlastnictví dlužnice.
Ve vztahu ke smlouvám o převodu obchodního podílu dovolatelka soudům nižších stupňů vytýká, že na daný případ neaplikovaly §196a odst. 1 a 3 obch. zák. K „platnosti“ (rozuměj účinnosti) smluv o převodu byl podle jejího názoru nezbytný nejen souhlas valné hromady společnosti NORMA Frýdlant, nýbrž i dlužnice, která svůj majetek (obchodní podíl) po částech převáděla na žalobce.
Dovolatelka napadá (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. 28 Cdo 2603/2010) i závěr insolvenčního soudu o existenci dobré víry žalobce. Odkazujíc na usnesení ze dne 3. června 2004, sp. zn. III. ÚS 50/04, v němž Ústavní soud formuloval a odůvodnil podmínky, za nichž lze dospět k závěru o dobré víře na straně držitele, jakož i požadavek, aby se tato vztahovala i na nabývací titul, dovolatelka uzavírá, že žalobce si musel být vědom, že vlastnické právo k žádné z částí obchodního podílu nenabyl, a nemohl je proto držet v dobré víře.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud předesílá, že s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku insolvenčního soudu ohledně části obchodního podílu společnosti NORMA Frýdlant ve výši 161/561, připadající na vklad 3.220.000 Kč, který byl převeden druhou smlouvou o převodu podílu, neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným; proto jej podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Vyšel-li odvolací soud při posuzování platnosti druhé smlouvy o převodu podílu ze závěrů, jež Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněném pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je jeho právní posouzení věci v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1017/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3649/2010).
Tomu odpovídá též skutečnost, že se odvolací soud ve vztahu k druhé smlouvě o převodu podílu nezabýval tím, zda valná hromada dlužnice udělila ke zcizení tohoto jejího majetku souhlas, neboť požadavek, aby valná hromada se zcizením majetku udělila souhlas, byl – ve vztahu k nabytí majetku, k němuž došlo po uplynutí tří let od vzniku společnosti– z §196a odst. 3 obch. zák. vypuštěn s účinností od 1. ledna 2001 (tj. zákonem č. 370/2000 Sb.).
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné, neboť se odvolací soud při výkladu §196a odst. 1 a 3 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000 (ve vztahu k převodu nemovitostí a první smlouvě o převodu podílu) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Z §196a odst. 1 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000 se podává, že společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob nebo bezplatný převod majetku ze společnosti, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
Podle §196a odst. 3 věty první obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000 platí, že nabývá-li společnost úplatně majetek od akcionářů, členů dozorčí rady nebo osob uvedených v odstavcích 1 a 2 anebo na ně úplatně majetek převádí a hodnota tohoto majetku přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku, lze jej nabýt nebo zcizit pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady.
I. K převodu nemovitostí.
Soudy obou stupňů vybudovaly svá právní posouzení na závěru, že §196a odst. 1 a 3 obch. zák. (v rozhodném znění) nelze aplikovat na první kupní smlouvu, neboť žalobce a dlužnice nejsou (nemohou být) osobami blízkými ve smyslu §196a odst. 1 věty první obch. zák.
Již v R 53/2004 však Nejvyšší soud dovodil, že právnická osoba bude osobou blízkou svému společníku, pociťoval-li by společník újmu, kterou utrpěla právnická osoba, důvodně jako újmu vlastní. Osobou blízkou fyzické osobě tedy může být i osoba právnická, což je závěrem, který se prosadí též ve vztahu k §196a odst. 1 obch. zák., a to i ve znění účinném do 31. prosince 2000 (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2010, pod číslem 136, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1132/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 80/2013).
Z uvedeného se podává závěr, podle něhož nabývala-li společnost s ručením omezeným úplatně majetek, jehož hodnota přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku, od právnické osoby, která byla osobou blízkou jednateli této společnosti s ručením omezeným, bylo možné majetek nabýt pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady ve smyslu §196a odst. 1 a 3 obch. zák.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyložily-li soudy nižších stupňů pojem „osoba blízká“ obsažený v §196a odst. 1 obch. zák. tak, že se vztahuje toliko k „jednateli společnosti s ručením omezeným, prokuristovi či jiné osobě, která je oprávněna jménem společnosti jednat, tj. toliko k fyzické osobě“, odchýlily se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, což se při právním posouzení projednávané věci projevilo tak, že ve vztahu k první kupní smlouvě vyloučily aplikaci §196a odst. 1 a 3, aniž by řešily, zda dlužnice byla v době uzavření první kupní smlouvy osobou blízkou žalobci (svému společníkovi), který v době uzavření první kupní smlouvy byl jednatelem NORMA MB EI.
Jde přitom o otázku, jejíž zodpovězení je rozhodné pro závěr, zda bylo k účinnému převodu nemovitostí potřeba souhlasu valné hromady společnosti NORMA MB EI. Právní posouzení věci soudy nižších stupňů je tedy (v tomto směru) neúplné, a tudíž i nesprávné.
II. K platnosti (účinnosti) první smlouvy o převodu obchodního podílu.
Vzhledem k datu uzavření první smlouvy o převodu podílu (12. března 1998) Nejvyšší soud posuzoval otázku její platnosti (účinnosti) podle §196a odst. 1 a 3 ve spojení s §135 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Jak bylo výše řečeno, podle uvedených ustanovení byla společnost s ručením omezeným oprávněna na společníka úplatně převádět majetek, jehož hodnota přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku, pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2005, pod číslem 191, nezpůsobuje nedostatek souhlasu valné hromady podle §196a odst. 3 obch. zák. neplatnost, nýbrž jen neúčinnost právního úkonu, k němuž měl být souhlas vysloven.
Souhlas valné hromady společnosti s ručením omezeným s úplatným převodem obchodního podílu v jiné společnosti s ručením omezeným ve smyslu §196a odst. 3 obch. zák. přitom nelze zaměňovat se souhlasem valné hromady (této jiné) společnosti (obchodní podíl v níž je předmětem převodu) ve smyslu §115 obch. zák. Z toho vyplývá, že měla-li společnost s ručením omezeným na svého společníka za úplatu (účinně) převést obchodní podíl na jiné společnosti s ručením omezeným (jehož hodnota přesahovala jednu desetinu základního jmění společnosti, z jejíhož majetku byl podíl převáděn), musela tak učinit za cenu určenou posudkem znalce a se souhlasem „své“ valné hromady.
Právě uvedené pro poměry projednávané věci znamená, že posuzoval-li odvolací soud, zda (účinně) došlo k převodu části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši 200/283, připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč, převáděné první smlouvou o převodu podílu, musel se zabývat též tím, zda k uzavření této smlouvy vyslovila souhlas valná hromada dlužnice (převodkyně), nikoli jen tím, zda s převodem obchodního podílu vyslovila souhlas valná hromada společnosti NORMA Frýdlant. Jestliže se touto otázkou odvolací soud nezabýval, je jeho právní posouzení věci (také v tomto bodě) neúplné, a tudíž i nesprávné.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky výkladu §196a odst. 1 a 3 obch. zák., na kterém napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu specifikovaném ve výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
Shledá-li odvolací soud první smlouvu o převodu podílu neúčinnou pro absenci souhlasu valné hromady podle §196a odst. 3 obch. zák v rozhodném znění, bude se zabývat i tím, zda žalobce obchodní podíl jí převáděný nemohl nabýt vydržením (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod číslem 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.)
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu