ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1481.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1481/2016-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2016 dovolání obviněných J. Z. a Mgr. K. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 140/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 10/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obou obviněných odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 44 T 10/2015, byli obvinění J. Z. a K. B. (vedle spoluobviněného F. K.) uznáni vinnými zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že
poté, co dne 7. 1. 2013 v P., S. n., v prodejně luxusních hodinek G.-P. společnosti John Grove and Partners s. r. o., IČO: 26859611, došlo k loupeži, pro jejíž spáchání jsou stíhání obvinění A. S. a D. S., kdy trestní řízení vede PČR, KŘP hl. m. Prahy, SKPV, OOK, pod ČTS:KRPA-11211/TČ-2013-000070, a kterou oznámil prodavač obviněný F. K., se dohodl obviněný J. Z., v té době jednatel společnosti John Grove and Partners s. r. o. s 15 % vlastnickým podílem ve společnosti John Grove Partners s. r. o., se zaměstnancem, obviněným F. K., že obviněný K. nenahlásí při svém výslechu na Policii ČR přesný počet odcizených hodinek, ale uvede, že bude upřesněn až dodatečně ve vyčíslení škody, přestože tito oba obvinění věděli, že při loupeži bylo odcizeno pouze 8 ks hodinek, kdy po vzájemné domluvě mezi obviněným K., Z. a B. následně zpracovala obviněná K. B. seznam 12 kusů odcizených hodinek, které měly být odcizeny při loupeži, přestože věděla, že došlo v rámci loupeže k odcizení pouze 8 ks hodinek a tedy hodinky: 1 ks náramkové hodinky zn. Vintage XXL Off-centered, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1ks náramkové hodinky zn. GP 1966 Perpetual calendar, byly nahlášeny jako odcizené, ačkoliv tomu tak nebylo, a následně, na základě pověření společnosti John Grove Partners s. r. o., sepsala připojení se k trestnímu řízení s náhradou škody ve výši 3.164.660 Kč a se stejným počtem hodinek a částkou uplatnila pojistnou událost dne 9. 1. 2013 u společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., na základě pojistné smlouvy a takto jednali obvinění ačkoliv věděli, že došlo k odcizení pouze 8 ks hodinek a úmyslně tak navýšili vzniklou škodu, na základě čehož následně došlo k vyplacení pojistného plnění, čímž způsobili Kooperativě pojišťovně a.s. škodu ve výši 1.521.411 Kč za vyplacené pojistné plnění na navýšeném počtu hodinek.
Za to byl obviněný J. Z. odsouzen podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněná K. B. byla podle §210 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Kooperativa pojišťovna odkázána s nárokem na náhradu škody v částce 1.521.411 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Týmž rozsudkem byli současně J. Z. a F. K. zproštěni obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu pro skutek spočívající v tom, že
poté, co dne 7. 1. 2013 v P., S. n., v prodejně luxusních hodinek G.-P., společnosti John Grove and Partners s.r.o.,IČO:26859611, došlo k loupeži, a obviněný F. K. po dohodě s obviněným J. Z. a obviněnou K. B. nahlásili na Policii ČR vyšší počet odcizených hodinek, než bylo při loupeži odcizeno, obviněný J. Z. koncem měsíce ledna 2013 nařídil obviněnému F. K. dodat větší množství hodinek do společnosti Art De Suisse, s.r.o.,resp. Glamour Diamond s. r. o., Stará Louka, Karlovy Vary, společně s hodinkami, které byly nahlášeny jako odcizené při loupeži dne 7. 1. 2013 v P., S. n., v prodejně luxusních hodinek G.-P., a to tedy hodinky: 1 ks náramkové hodinky zn. Vintage XXL Off-centered, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1 ks náramkové hodinky zn. GP1966 EOT,1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 Perpetual calendar, obviněný F. K. tak na příkaz obviněného Z. všechny hodinky vzal ze skladu prodejny G.-P. a dovezl a pomohl je instalovat v prodejně Glamour Diamond, s. r. o., ačkoliv věděl, že na tyto bylo uplatněno pojistné plnění, a dále po předání hodinek, z pokynu obviněného J. Z., vypracoval fakturu na prodej hodinek ze společnosti John Grove and Partners s. r. o., Praha 3, Ondříčkova 1203 do společnosti JGAP Hungary, Andrassy 31, Budapešť, a následně stejnou fakturu přepracoval na prodej stejných hodinek z firmy JGAP Hungary, Andrassy 31, Budapešť do společnosti Art De Suisse, s. r. o. Stará Louka, Karlovy Vary a po upozornění ze strany Glamour Diamond s. r. o., že zboží bylo dodáno do jejich společnosti, došlo k vystavení faktury na Art de Suisse, kdy byla faktura ze dne 30. 1. 2013 změněna na fakturu ze dne 1. 3. 2013 odběratel Glamour Diamond s. r. o., do které vepsal shora uvedené 4 ks hodinek, tedy 1 ks náramkové hodinky zn. Vintage XXL Off-centered, 1ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 Perpetual calendar, které byly uplatněny při pojistné události jako odcizené při loupeži dne 7. 1. 2013 v P., S. n., v prodejně luxusních hodinek G.-P., kdy ovšem na fakturu ze dne 1. 3. 2013 odběratel Glamour Diamond s. r. o., kterou dodali společnosti Glamour Diamond s. r. o. se zbožím a kterou policejní orgán zajistil z účetnictví společnosti Glamour Diamond s. r. o., odstranili 4 ks hodinek, a to 1 ks hodinek Vintage King size, 1 ks hodinek Cat´s Eye Power reserve, 1 ks hodinek GP 1966 Full calendar, 1 ks hodinek ww.tc financial, v celkové pořizovací ceně 1.193.930 Kč, které si obviněný Z. ponechal, a na místo toho tam vepsali 4 ks hodinek, které měly být odcizeny při loupeži, a to hodinky 1 ks náramkové hodinky zn. Vintage XXL Off-centered, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 EOT, 1 ks náramkové hodinky zn. GP 1966 Perpetual calendar, přičemž tímto jednáním způsobil poškozené společnosti John Grove and Partners s. r. o., IČO: 26859611, škodu ve výši 1 193 930 Kč.
Podle §229 odst. 1, 3 tr. řádu byla poškozená společnost Luxury Brand Management a. s. odkázána s nárokem na náhradu škody v částce 3.164.660 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 44 T 10/2015, podali odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, které zaměřila v neprospěch obviněných J. Z. a K. B. do výroku o uložených trestech, a v neprospěch všech tří obviněných do výroku o náhradě škody. Odvolání podali i obvinění J. Z. a K. B. O těchto odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 140/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 zrušil ve výroku o trestu u obviněné K. B. a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou K. B. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Zbylá odvolání byla podle §256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 140/2016, podali obvinění J. Z. a K. B. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný J. Z. v dovolání uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu s tím, že odvolací soud nesprávně zamítl jeho odvolání, ačkoli již řízení před nalézacím soudem, potažmo jeho rozhodnutí, bylo zatíženo vadou v podobě nesprávného právního posouzení skutku. Rozhodující soudy dle něj postavily závěr o jeho vině pouze na tvrzení spoluobviněného F. K. K tomu uvedl, že v zásadě není přípustné, aby se soud ve svých úvahách nekriticky řídil jen výpovědí spoluobviněného, a to navíc za situace, kdy skutečnosti tvrzené jedním z obviněných jsou diametrálně odlišné od výpovědí zbylých dvou spoluobviněných. V návaznosti na to zdůraznil, že se trestné činnosti nedopustil a že výpověď F. K. je nepravdivá. Příslušné soudy proto údajně postupovaly v rozporu se zásadou presumpce neviny, důkazy hodnotily zcela svévolně, resp. některé z nich vůbec nezohlednily, nevypořádaly se ani se základním utříděním faktů, neprovedly navržené důkazy, příp. náležitě neobjasnily některé okolnosti pro posouzení viny a neviny zásadní, např. skutečný stav naskladněných a posléze odcizených hodinek. Skutkové závěry nalézacího soudu jsou podle jeho přesvědčení v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a v konečném důsledku i s právními závěry obou soudů. Dodal, že měla být dovozena výhradně trestní odpovědnost právnické osoby – obchodní korporace John Grove Partners, s. r. o., neboť podle popisovaných skutečností to byla jen ona, která se vytýkaného jednání dopustila. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky nalézacího i odvolacího soudu zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná Mgr. K. B. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod
podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení namítla, že jediným důkazem proti její osobě, který však stojí osamoceně, je výpověď spoluobviněného F. K. Nelze tedy podle ní hovořit o řetězci důkazů, který by verzi F. K. ve vztahu k její osobě potvrdil. Domnívá se, že soud postupoval paušalizovaně a závěr o její vině vyvodil v podstatě jen z toho, že vina byla prokázána u spoluobviněného J. Z. V další části dovolání obviněná podrobně rozebírá jednotlivé důkazy (zejména její výpověď a výpověď spoluobviněného F. K.) a skutečnosti z nich plynoucí a následně dovozuje, že výpověď spoluobviněného F. K. nelze považovat za věrohodnou. Je přesvědčena, že v jejím případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť byla odsouzena bez existence relevantního důkazu, tedy v rozporu s trestním zákoníkem a trestním řádem. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že oba obvinění pouze opakují námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení, se kterými se rozhodující soudy již dostatečně a logicky vypořádaly. K tomu dodal, že se navíc jedná o námitky čistě skutkové, které pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze. Neztotožnil se ani s námitkami opomenutých důkazů a extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Je naopak toho názoru, že rozhodnutí obou soudů, stejně jako jejich odůvodnění, jsou jasná a logická a netrpí znaky libovůle. Dle jeho názoru byl skutkový stav náležitě zjištěn v souladu s pravidly vymezenými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu a odůvodněn v souladu s §125 odst. 1 tr. řádu, přičemž odpovídající jsou rovněž právní závěry z něj vyvozené. Zcela od věci je pak podle něj také výtka obviněného J. Z. v tom smyslu, že měla být vyvozena jen trestní odpovědnost právnické osoby – obchodní korporace John Grove Partners, s. r. o., neboť pachateli popisovaného jednání byli především obvinění J. Z., Mgr. K. B. a F. K. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který obviněný J. Z. uplatnil v jeho druhé variantě, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že pokud uplatněné námitky obviněného J. Z. nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že obě dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný J. Z. podal dovolání s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a obviněná K. B. v dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že oba obvinění ve svých dovoláních jen opakují námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení i v podaných odvoláních, se kterými se již dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc obviněný J. Z. i obviněná K. B. sice v dovolání deklarovali důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti svými uplatněnými námitkami nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění.
Oba obvinění v podaných dovoláních shodně tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustili, že výpověď spoluobviněného F. K. není pravdivá a věrohodná a že dokazování nelze považovat za dostatečné, neboť příslušné soudy neprovedly všechny navrhované důkazy. Z toho potom oba vyvozují, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a s právními závěry obou soudů, čímž došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Dané námitky je však třeba považovat za námitky skutkového charakteru, které se týkají úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Těmito námitkami se obvinění domáhají pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který jsou stíháni. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obvinění zaměňují dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze tehdy, dojde-li k závěru o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením. V posuzované věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněných J. Z. a K. B. a proč naopak jejich obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Pokud oba obvinění, tedy obviněný J. Z. a obviněná K. B. namítají osamocenost výpovědi obviněného F. K. v kontextu ostatních provedených důkazů a poukazují na jeho nevěrohodnost, nelze jim v tomto směru na základě provedeného dokazování přisvědčit. Obviněný F. K. v průběhu řízení vypovídal o podstatných okolnostech stále shodně, jeho výpověď nestojí osamoceně, ale koresponduje s ostatními provedenými důkazy, naopak výpovědi obviněných J. Z. a K. B. nemají v jiných důkazech oporu, je v nich celá řada rozporů. Nadto nebyl shledán jediný důvod, proč by obviněný F. K. měl obviněné J. Z. a K. B. označit za spolupachatele nepravdivě.
Dle názoru Nejvyššího soudu má závěr nalézacího i odvolacího soudu o vině obviněných v provedených důkazech jednoznačnou oporu, resp. o vině obviněných nejsou na základě provedených důkazů žádné pochybnosti. Soud prvního stupně všechny provedené důkazy velmi pečlivě zanalyzoval a vyhodnotil je tak, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvoláních obviněných. Přezkumné řízení před soudem druhého stupně proběhlo řádně, závěry nalézacího i odvolacího soudu jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat.
Nejedná se tak o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ). Dovolací námitky obviněných totiž vychází primárně z odlišných skutkových zjištění a z vlastního hodnocení provedených důkazů, přičemž teprve na základě tohoto vlastního hodnocení obvinění hovoří o existenci extrémního nesouladu, čímž však vykročili z mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí také řádně zdůvodnily, proč nebyly shledány důvody k provádění dalších obviněnými navrhovaných důkazů. Nejvyšší soud má za to, že není povinností soudu provádět veškeré navrhované důkazy, naopak jeho povinností je vést řízení účelně a provádět takové důkazy, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud navrhovaný důkaz takovou vypovídací hodnotu nemá, není pochybením, pokud soud návrhům na jeho provedení nevyhoví. Rozhodující soudy se návrhy obviněných na doplnění dokazování řádně zabývaly, avšak rozhodly, že jde o důkazy nadbytečné, které by na učiněná skutková zjištění neměly žádný vliv. Takové rozhodnutí je plně v jejich kompetenci a nelze jim v tomto jejich postupu nic vytknout.
Zcela irelevantní je pak rovněž tvrzení obviněného J. Z., že měla být vyvozena jen trestní odpovědnost právnické osoby – obchodní korporace John Grove Partners, s. r. o. Pachatelem trestného činu ve smyslu ustanovení §22 odst. 1 tr. zákoníku je totiž ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. V případě posuzované věci obvinění J. Z., K. B. a F. K. naplnili svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, proto jsou právně oni ve smyslu ustanovení §22 odst. 1 tr. zákoníku pachateli popisovaného jednání.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatelé se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v nich neuvedli a současně také neodůvodnili jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatovali, ale současně také odůvodnili „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Obviněný J. Z. v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obvinění J. Z. a K. B. jednali způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněných J. Z. a K. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 11. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu