ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.175.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 175/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2016 dovolání obviněného Š. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 11 To 294/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 36/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 1 T 36/2015, byl obviněný Š. K. uznán vinným:
- přečinem znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku [ad 1) skutkové věty výroku o vině],
- pokračujícím přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1), 2) skutkové věty výroku o vině],
- pokračujícím zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokračujícím úmyslným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [ad 3) – 6) skutkové věty výroku o vině],
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1)
v době od 08.00 hodin do 08.45 hodin dne 21. 6. 2014 v S., okres P., v ulici N. S. s., v prostorách obchodu K. – d., v chodbičce obchodu fyzicky napadl údery rukou po těle bývalou družku L. Š., natlačil ji na zeď, držel jí ruku pod bradou a říkal, že jí zlomí vaz, osahával ji po těle, stáhl jí kalhoty a kalhotky a strčil jí prst proti její vůli do přirození, přičemž poškozené a její rodině vyhrožoval smrtí s tím, že svou nezletilou dceru, která byla svěřena do výchovy matce L. Š., raději zabije, než aby ji vychovával někdo jiný, z čehož měla poškozená strach a vzbudilo to v ní obavu, že by to mohl obviněný udělat, přičemž jí při tomto incidentu obviněný odcizil z kapsy kalhot mobilní telefon zn. Alcatel OT 1030D s kartou SIM O2 v hodnotě nejméně 800 Kč,
2)
v době od 08.00 do 10.00 dne 4. 8. 2014 z přesně nezjištěného místa telefonicky kontaktoval L. Š. na jejím mobilním telefonu a vyhrožoval jí tím, že ji, její dceru, její rodiče M. a B. Š. a jejího přítele F. N. zabije, tak že je postřílí, že vyhodí do povětří dům jejích rodičů i s nimi, že si na nezletilou dceru počká u školy a rovněž že si někde počká i na F. N., přičemž tyto výhrůžky poškozená brala vážně a měla z nich strach a vyvolaly v ní obavu, že obviněný může někomu z rodiny ublížit,
3)
v přesně nezjištěné době od počátku roku 2009 do konce prosince roku 2012 v bytě na adrese U Š., S., okres P., a následně v bytě v obci L., okres P., kde obviněný žil ve společné domácnosti v družském poměru s L. Š. a s její nezletilou dcerou, nejméně v deseti případech přistoupil ve večerních hodinách v pokoji k lůžku nezletilé, když usínala a osahával nezletilou na prsou a přirození pod oděvem a zasouval jí do přirození prst, přičemž se i sám obnažil na přirození a třel si pohlavní
úd, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o osobu mladší 15 let,
4)
v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2014 do 4. 1. 2014 v bytě v obci L., okres P., kde byl obviněný na návštěvě u L. Š., opětovně jedenkrát ve večerních hodinách přistoupil v pokoji k lůžku nezletilé a osahával ji na prsou a přirození pod oblečením, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o osobu mladší 15 let,
5)
v přesně nezjištěné době od 15. 7. 2013 do 27. 8. 2013 v bydlišti obviněného v obci J. K., okres Z. M., S. r., kde pobýval se svou nezletilou dcerou, která mu byla svěřena do péče její matkou L. Š., se v přesně nezjištěném počtu případů před nezletilou obnažoval, třel si pohlavní úd, kdy u něho došlo k vyvrcholení, chtěl po nezletilé, aby mu na přirození sahala, přikládal pohlavní úd k přirození nezletilé, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o osobu mladší 15 let,
6)
v přesně nezjištěné době nejméně od Vánoc 2013 do 4. 1. 2014 v bytě v obci L., okres P., kde byl obviněný na návštěvě u L. Š., nejméně jedenkrát se před nezletilou dcerou, obnažil, třel si pohlavní úd a přikládal pohlavní úd k přirození nezletilé, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o osobu mladší 15 let.
Za to byl podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 1 T 36/2015, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 11 To 294/2015, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 11 To 294/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že chybné právní posouzení věci vyplývá z nesprávně provedeného hodnocení (či spíše nehodnocení) důkazů. Obviněný je toho názoru, že nalézací soud se žádným způsobem nevypořádal s jeho obhajobou, neboť nevěnoval takřka žádnou pozornost důkazům, které byly v hlavním líčení provedeny a které potvrzují jeho nevinu. Ani odvolací soud pak tato pochybení nenapravil. Domnívá se proto, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydané pod sp. zn. I. ÚS 55/04. Za zcela absurdní pak považuje skutečnost, že mu byl uložen trest za jednání popsané pod bodem 5) skutkové věty, o kterém údajně nebylo podle popisu skutku zjištěno, zda se vůbec stalo. V další části dovolání dovolatel poukázal na nepravdivost výpovědi svědkyně L. Š. a vyjádřil nesouhlas s tím, že by byl ze spáchání zločinu pohlavního zneužití usvědčován vypracovanými znaleckými posudky a výpověďmi svědkyň.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 19. 1. 2016 sdělil, že se s ohledem na povahu uplatněných námitek k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání většinou jen opakuje námitky, které již uplatnil v předchozích stádiích trestního řízení a také v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se již řádně a dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného proti nesprávnému hodnocení v řízení provedených důkazů (tj. svědeckých výpovědí i vypracovaných znaleckých posudků) je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.
Obviněný se tak svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Příslušné soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání obviněného, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku.
Pokud jde o námitku ohledně údajně nesprávného popisu skutku uvedeného pod bodem 5) skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, v rámci které obviněný tvrdí, že je nepřípustné, aby soud právně kvalifikoval jeho jednání, když nespecifikuje minimální počet případů, ve kterých se takového jednání měl dopustit, k té je třeba uvést, že jednání obviněného je ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu popsáno odpovídajícím a dostatečným způsobem a z popisu skutku je zcela zřejmé, jaké skutečnosti jsou obviněnému kladeny za vinu. I když popis skutku obsahuje některé neurčité pojmy (tj. v přesně nezjištěné době, v přesně nezjištěném počtu případů), není pochyb o tom, jakého konkrétního protiprávního jednání se obviněný dopustil, v jaké formě a ve vztahu k jakému subjektu a rovněž je konkrétně stanovena pohnutka i forma zavinění.
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se ostatně vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku [ad 1) skutkové věty výroku o vině], pokračujícího přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1), 2) skutkové věty výroku o vině], pokračujícího zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokračujícího úmyslného přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [ad 3) – 6) skutkové věty výroku o vině]. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 2. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu