ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.522.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 522/2016-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2016 o dovolání obviněného I. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. 13 To 331/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 60/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 4. 2015 sp. zn. 1 T 60/2014 uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (za skutek zde popsaný pod bodem I.), přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle 358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (za skutek zde popsaný pod bodem II. 1), přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek zde popsaný pod bodem II. 2) a přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (za skutek zde popsaný pod bodem III.).
Za přečiny ad bod I. a II. 1-2 a za přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 1 T 198/2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 13 To 184/2014, byl obviněnému podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šest měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §84 a 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání tří let a šesti měsíců za současného vyslovení dohledu. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 1 T 198/2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 13 To 184/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek ad bod III. byl obviněnému podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §84 a 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let a šesti měsíců za současného vyslovení dohledu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu R. S., ve výši 8.199 Kč. S nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 15.000 Kč byl pak tento poškozený podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně s obviněným V. bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. W.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný V. (též obviněný W.), státní zástupkyně a poškozený R. S., o nichž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. 13 To 331/2015 tak, že z podnětu odvolání obou obviněných napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod body II. 1 a III. a ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl v části týkající se obviněného I. V. tak, že mu za přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem I., za přečiny výtržnictví podle 358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem II. 2, a za přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 1 T 198/2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 13 To 184/2014, uložil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §84 a 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 1 T 198/2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 13 To 184/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále byl podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. skutek obviněného V., popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III., postoupen Městskému úřadu v Ledči nad Sázavou, neboť žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.
Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněného V. pro skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II.1, neboť trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, bylo zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl tomuto obviněnému již uložen.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněnému V. nezměněn. Odvolání státní zástupkyně a poškozeného R. S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ke skutku popsanému ve výroku o vině pod bodem I. rozsudku nalézacího soudu uvedl, že jej nespáchal a nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, který představuje obsesivní fixaci známého či neznámého pachatele na konkrétní osobu, kterou systematicky a úporně obtěžuje nevyžádanou a nechtěnou pozorností, kdy k naplnění úmyslného zavinění nepostačí dlouhodobé pronásledování ze strany pachatele prováděné taxativně vymezenými formami v trestním zákoníku, nýbrž je i zapotřebí, aby takové pronásledování bylo způsobilé vzbudit v poškozeném důvodnou obavu o jeho život, zdraví nebo život či zdraví osob jemu blízkých. Nejvyšší soud se již dříve k posouzení obsahu výhružky u předmětného přečinu vyjádřil v tom smyslu, že pronese-li pachatel na adresu poškozené osoby slova, jimiž této osobě hrozí fyzickou likvidací, musí být také objektivně zjištěno, že se zřetelem na konkrétní situaci a osobu pachatele takové vyjádření skutečně odůvodňuje vznik obavy o život poškozené osoby . Tento typ trestné činnosti může být nadto snadno zneužitelný k vyřizování si účtů mezi bývalými partnery, čím se však soudy vůbec nezabývaly.
Kontakty s poškozenou D. V. v podobě 196 sms zpráv z různých telefonních čísel a internetu v období od března do srpna 2013 (tedy v průměru jedna sms denně) nebyly nepřiměřené, neboť jejich počet není v dnešní době ničím výjimečný, zejména mezi lidmi, kteří se znají a byli partnery, měli společné zájmy a společného psa, ohledně něhož se komunikace převážně týkala. Je třeba zohlednit, že jinak může být vnímán kontakt mezi neznámým pachatelem a poškozenou osobou nebo pachatelem známým. Zároveň zaslané zprávy postrádají systematičnost a úpornost. Obviněný nezpochybňuje, že poškozené zasílal sms zprávy toliko za účelem úhrady či vrácení nákladů vynaložených obviněným na pořízení psa, který zůstal poškozené. Stíhaný skutek ani nevykazuje vysokou intenzitu jednání obviněného a nevyplývá z něj záměr obviněného poškozenou V. obtěžovat tak intenzivně, že by ohrozilo její psychickou či dokonce fyzickou integritu, respektive její život a nebylo prokázáno, že by se jí zhoršila kvalita života nebo došlo z důvodu jednání obviněného ke změně jejích návyků či způsobu života. Poškozená ani sama neuvedla, že by trpěla psychickými, finančními, pracovními či sociálně nepříznivými následky. Oba soudy se nezabývaly tím, zda se vůbec poškozená V. jednání obviněného bránila, zda měnila telefonní čísla a podobně. Poškozená se nikdy nechovala tak, že by z jeho jednání měla pociťovat obavy o svůj život či zdraví. Jednání obviněného proto není natolik škodlivé, aby jej bylo možno uznat vinným přečinem nebezpečného pronásledování. V daném případě neexistuje jediný důkaz, který by úmysl obviněného jednoznačně bez jakýchkoli pochybností dovozoval. Závěry soudu prvního stupně o takovém ohrožení poškozené zcela absentují a přejal je bez dalšího i soud odvolací, aniž by dokazování doplnil, přestože sám v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je strohé, zejména ve vztahu k hodnocení důkazů.
U skutku ad bod II. 2 obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odůvodnění rozsudku je strohé, zejména ve vztahu k hodnocení důkazů. Oba soudy se nevypořádaly s obhajobou obviněného, nevzaly v potaz důkazy podporující obhajobu, které ani logicky nevyhodnotily s důkazy, jež obhajobu obviněného vyvracejí. Soud nevysvětlil, proč nevyhověl návrhům obviněného na doplnění důkazů ve vztahu k tomuto skutku, zejména návrhu na vyslechnutí svědka R., čímž došlo k porušení práva obviněného na obhajobu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. 13 To 331/2015 v části, v níž byl dovolatel uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem I. nezměněn, a za přečiny výtržnictví podle 358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal nezměněn výrok o vině pod bodem II. 2.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho námitky ve vztahu ke skutku ad bod I. nejsou důvodné, neboť s ohledem na obsah zaslaných sms, ve spojení s nepravidelným prozváněním ze strany obviněného v denních i nočních hodinách poškozená pojala s vědomím, že poškozený je držitelem zbraně, vážnou obavu z možného uskutečnění jeho výhružek a přestala od 1. 6. 2013 chodit ven a trpěla nespavostí a dlouhodobým stresem. Ačkoli obviněný psal dle jeho slov poškozené průměrně jednu SMS denně, je nutno na jeho jednání nahlížet komplexně a nikoli jen ve smyslu jeho jednotlivých projevů. Jednalo se o pravidelné zasílání zpráv, po dobu zhruba pěti měsíců, o které poškozená nestála. I když obviněný argumentuje tím, že sms posílal poškozené z důvodu vyřešení situace kolem úhrady psa a tedy měl důvod ji kontaktovat, je nutné si uvědomit, že texty těchto sms byly velmi vulgárního rázu a tvrzené potřebě vyřešení údajného závazkového vztahu s poškozenou vůbec neodpovídaly. Dále bylo prokázáno, že obviněný poškozené také vyhrožoval, že pokud mu nebude předávat psa, na kterého jí přispěl, ať si jej hlídá a nechodí s ním ven, nebo se jí či psovi něco stane. Za této situace tedy docházelo z jeho strany k pravidelnému, dlouhodobému, systematickému a nevyžádanému kontaktování poškozené, navíc pak vulgárního a zastrašujícího rázu. Důvodnost obavy o zdraví a život poškozené, plynoucí z hrozby nebezpečí, že by obviněný mohl své výhružky uskutečnit, byla dovršena i skutečným fyzickým napadením poškozené (viz související trestní věc Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 198/2013). Ve vztahu k povaze trestného činu nebezpečného pronásledování státní zástupkyně konstatovala, že ve většině případů začíná ne příliš intenzivními zásahy do soukromí poškozených a následně nabývá na své gradaci a tím i způsobilosti vzbudit v pronásledovaném důvodnou obavu ze splnění následku na jeho zdraví či životě, jakým je mu vyhrožováno, jak tomu bylo i v posuzovaném případě.
Ve vztahu ke skutku ad bod II. 2 státní zástupkyně uvedla, že obviněný se uplatněnými námitkami domáhá opravy skutkových zjištění soudů nižších stupňů a přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování a způsobu jeho vyhodnocení, což je s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípustné, neboť se nejedná o nesprávné právní posouzení skutku. Ve věci nezjistila ani existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy soudů na straně druhé.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného I. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. 13 To 331/2015 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal podle §265d odst. 2 tr. ř. prostřednictvím své obhájkyně, ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba zdůraznit, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že jej vytrvale prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.
Jednotlivé formy nebezpečného pronásledování v podobě vyhrožování, vyhledávání osobní blízkosti, sledování, kontaktování, zneužívání osobních údajů či omezování v obvyklém způsobu života poškozeného musí zároveň být způsobilé vzbudit důvodnou obavu, jíž se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Důvodná obava nemusí vzniknout, ovšem její vznik musí být reálný, proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost jednání pachatele. Jeho konkrétní výroky je třeba hodnotit ve spojení s jeho dalším konáním a jeho projevy a teprve na základě komplexního posouzení situace je možné učinit závěr, zda se jedná mimo jiné i o vyhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění. Nevyžaduje se proto, aby výhrůžka pachatele konkrétně obsahovala slova přímo vyjadřující vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, pokud přitom činil úkony svědčící o záměru vzbudit v poškozeném důvodnou obavu z usmrcení nebo způsobení těžké újmy (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu publ. pod č. 21/2011 Sb. rozh. trest.).
Obviněný byl uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku spočívajícím v tom, že v období nejméně od 17. 3. 2013 do 9. 8. 2013, v L. n. S. i jinde, po ukončení intimního vztahu s D. V., jmenované ze svých dvou mobilních telefonů soustavně i několikrát denně, nejméně ve 196 případech, na její telefon zaslal sms s vulgárním a agresivním obsahem, kdy ji v těchto textových zprávách i při náhodném osobním kontaktu urážel slovy „kurva, štětka, kráva, špína“ a vyhrožoval, že když mu nepředá svého psa plemena Cane Corso, na kterého jí finančně přispěl, ať si ho hlídá a nechodí s ním ven, nebo se psovi nebo jí něco stane, dále telefon poškozené opakovaně prozváněl v nepravidelných denních i nočních hodinách, v důsledku čehož poškozená i s vědomím, že obviněný je držitelem zbraně, pojala vážnou obavu z možného uskutečnění jeho výhružek a přestala od 1. 6. 2013 chodit ven a trpěla nespavostí a dlouhodobým stresem.
Obviněný obě relevantní námitky o nenaplnění subjektivní stránky a absenci způsobilosti jeho jednání vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život či zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých ve smyslu §354 odst. 1 tr. zákoníku uplatnil již v předchozím řízení a současně v řádném opravném prostředku a soudy nižších stupňů se s nimi adekvátně vypořádaly. Nalézací soud na straně 13 svého rozsudku zohlednil, že důvodná obava poškozené vyplývala i z její obeznámenosti se skutečností, že obviněný je držitelem zbraně, tedy pojala vážnou obavu z možného uskutečnění jeho výhružek a přestala od 1. 6. 2013 chodit ven. Trpěla nespavostí a dlouhodobým stresem. Odvolací soud pak logicky dovodil, že námitka obviněného, že četnost kontaktování poškozené ze strany obviněného se ničím nevymykala běžnému kontaktu v dnešní době, tím spíše pokud byli partnery, a že se obviněný pouze snažil domoci vypořádání finančních prostředků jím poskytnutých na zakoupení psa poškozené, byla vyvrácena. Sám obviněný přiznal, že poškozenou kontaktoval z různých telefonních čísel, internetu a v sms zprávách jí častoval vulgárními nadávkami. Poškozená i její nový přítel svědek R. S. dostatečně popsali obsah jednotlivých nejméně 196 sms zpráv, když některé z nich poškozená citovala, a též v jaké intenzitě jí byly zasílány. Obviněného se bála, neboť byla přesvědčena, že je schopen své výhrůžky splnit, nespala a podstatně omezila svůj pohyb venku, vyjma chození do práce.
Poškozená pak měla důvodnou obavu o svůj život a zdraví a rovněž o svého psa, vůči němuž některé sms zprávy směřovaly, které se posléze ukázaly jako oprávněné, když vygradovaly ve fyzický útok obviněného vůči poškozené [viz související trestní věc Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 198/2013 v základních rysech spočívající v tom, že obviněný dne 23. 6. 2013 v podvečer v L. n. S., na ulici na Ž. před domem, po vzájemné slovní rozepři, kterou sám vyvolal, jí vulgárně nadával, chytil ji za ramena a odhodil dozadu, kdy poškozená dopadla zadní částí hlavy a horní polovinou těla na betonovou stěnu plynového rozvaděče a utrpěla otřes mozku, zhmoždění krční páteře a odřeniny na hlavě, což si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci poškozené v nemocni od 23. 6. 2013 do 28. 6. 2013 s následnou pracovní neschopností trvající do 12. 7. 2013. V této věci podal obviněný taktéž dovolání směřující do usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 13 To 184/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. 1 T 198/2013. Nejvyšší soud jeho dovolání usnesením ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1551/2015 odmítl podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
K subjektivní stránce trestného činu nebezpečného pronásledování je nutno dodat, že úmysl pachatele zde směřuje ke způsobení újmy poškozené osobě, a to ať již ve formě psychické, tak i fyzické (v případě agresivních pachatelů s eskalující intenzitou jejich útoků). Zpravidla se tedy bude jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání pachatele, která vybočují z běžných norem chování a mohou v některých případech i nebezpečně gradovat (k tomu srov. rozhodnutí publikované pod č. T 1424 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 79/2011, Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
V daném případě mělo jednání obviněného jednoznačně vytrvalou, systematickou a gradující tendenci, když po zastrašování sms zprávami, prozváněním a podobných útocích došlo k prvnímu fyzickému střetu obviněného s poškozenou poté, co ji vyhledal na jejím pracovišti za účelem domluvy ohledně psa Cane Corso. Poškozená uvedla, že jí obviněný sdělil, že příště už to nebude řešit on, ale že na ni pošle někoho jiného. Poškozená se začala bát o sebe i svého psa, kterého nenechávala volně běhat ani po zahradě, nechávala ho v kotci a bála se s ním chodit ven. Dokonce si se zaměstnavatelem domluvila přeložení na jiný úsek, aby ji obviněný v práci opětovně nevyhledal. Obviněný ji dále prozváněl z různých čísel. Jeho pronásledování neskončilo ani poté, co mu poškozená zaslala dne 23. 5. 2013 na jeho účet částku ve výši 4.000 Kč, které ji přispěl na psa Cane Corso, což obviněný označoval za důvod kontaktování poškozené (viz výpis z účtu poškozené, č. l. 160). Poté došlo k již výše zmíněnému napadení poškozené dne 23. 6. 2013, když se obviněný nebyl ochoten smířit s rozchodem s poškozenou, která navázala vztah s kamarádem obviněného svědkem R. S., a posléze i k fyzickému ataku poškozeného R. S. dne 27. 9. 2013 (viz skutek ad bod II. 2 výroku o vině rozsudku nalézacího soudu), u něhož došlo k ublížení na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný tedy jednáním zakládajícím skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ohrozil nejen psychickou, ale i fyzickou integritu poškozené D. V. Jmenovaná se důvodně obávala o svůj život a zdraví, v důsledku čehož mimo jiné podstatně omezila svůj pohyb mimo domov. Jednání obviněného proto bylo natolik společensky škodlivé, že na něj muselo být reagováno trestněprávní represí, když nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
Pokud se týká dovolání obviněného vůči skutku ad bod II. 2 výroku o vině odsuzujícího rozsudku, týkajícího se fyzického napadení poškozeného R. S. na veřejnosti, tak obviněný v něm neuplatnil jedinou námitku vztahující se k jeho hmotněprávnímu posouzení, ale zaměřil se toliko na polemiku se zjištěným skutkovým stavem a hodnocením důkazů, což neodpovídá kritériím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá-li obviněný, že soud nevysvětlil, proč nevyhověl jeho návrhům na doplnění důkazů ve vztahu k tomuto skutku, zejména návrhu na vyslechnutí svědka R., je nejprve nutno konstatovat, že obviněný vyjma zmínky o návrhu na provedení výslechu tohoto svědka neuvedl, s kterými konkrétními důkazy, navrhovanými obhajobou, se oba soudy nevypořádaly. Povinností dovolatele je totiž i vymezit, z jakých důvodů a v jakém rozsahu konkrétní rozhodnutí dovoláním napadá a jaké konkrétní vady mu vytýká. Tudíž nestačí povšechné konstatování, že se soudy nevypořádaly s navrhovanými důkazy, neboť úkolem Nejvyššího soudu není za obviněného domýšlet jeho dovolací argumentaci.
Lze proto stručně shrnout, že soud prvního stupně na straně 15 odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, že výslech svědka R. považuje za nadbytečný (stejně tak záběry monitoru počítače obviněného ze dne 3. 4. 2014, související trestní spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě týkající se svědka S., vyžádání zprávy o jeho možném absolvování kursu bojového sportu a dalších). Odvolací soud se s uvedeným závěrem ztotožnil a taktéž označil výslech svědka za nadbytečný (viz strana 10 odůvodnění napadeného rozsudku). Nemůže se tudíž jednat o tzv. opomenuté důkazy, kdy bylo procesní stranou navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl zcela opomenut, čímž by mohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
V tomto ohledu tak obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku opakovaně uplatňuje totožné argumenty, se kterými se soudy nižších stupňů rozhodující v posuzované věci v předchozím řízení řádně zabývaly, a to pouze proto, že není spokojen s dosavadním výsledkem trestního řízení. Nejvyšší soud proto odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, neboť nepokládá za potřebné je ve svém usnesení znovu uvádět.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a vysloveným závěrům bylo shledáno dovolání obviněného v části týkající se námitek ke skutku ad bod I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně o nenaplnění subjektivní stránky a absenci způsobilosti jeho jednání vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život či zdraví ve smyslu §354 odst. 1 tr. zákoníku, jako zjevně neopodstatněné a ve zbývající části vztahují se ke skutku ad bod II. 2 výroku o vině téhož rozsudku, jako míjející se s uplatněným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto pouze z těchto stručných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) odmítl dovolání obviněného I. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., což učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu