ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.902.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 902/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2016 dovolání obviněného J. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 8 To 13/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 205/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 4 T 205/2013, byl obviněný J. Š. uznán vinným pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (pod body I. a III. skutkové věty), pod bodem I. jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
I. společně s obviněným P. B.
od přesně nezjištěné doby do dne 23. 9. 2010 ve skladovém prostoru v D. Ž., okres K. V., na stavební parcele přechovávali za účelem prodeje nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to
- 63.980 kusů cigaret zn. Jing Ling (opatřených ruskou tabákovou nálepkou),
- 200 kusů cigaret zn. Veve,
- 15.800 kusů cigaret zn. Monte Carlo - Kingsize,
- 7.012 kusů balení tabáku zn. Golem směs Extra 150g (deklarovaná hmotnost 1.501,8 kg; skutečná zjištěná hmostnost 739,3 kg),
- 313 kusů balení tabáku bez obchodního označení 200g (deklarovaná hmotnost 62,6 kg; skutečná zjištěná hmotnost 52,4 kg),
- 9 kusů balení tabáku zn. Drum Excellent 40g (deklarovaná hmotnost 360 g; skutečná zjištěná hmotnost 330,9 g),
nezdaněné výrobky, které nebyly opatřeny kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, a to
- 3.552 kusů lahví á 0,195 l - Originál Vodka jemná 40 %,
- 1.035 kusů lahví á 0,5 l - Originál Vodka jemná 40 %,
- 437 kusů lahví á 1 l - Originál Vodka jemná 40 %,
- 313 kusů lahví á 0,5 l - Originál Tuzemák 40 %,
- 599 kusů lahví á 0,195 l - Originál Tuzemák 40 %,
nezdaněné výrobky, které byly neoprávněně opatřeny opakovaně použitou kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, a u kterých nebyl doložen jejich původ, způsob nabytí a prokázáno řádné zdanění, a to
- 357 kusů lahví á 0,5 l - Originál Vodka jemná 40 %,
- 105 kusů lahví á 0,5 l - Originál Kyselé Jablko 16 %,
- 24 kusů lahví á 0,5 l - Originál Griotka 25 %,
- 75 kusů lahví á 0,5 l - Originál Meruňka 34 %,
nezdaněné výrobky označené originální kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, u kterých však nebyl doložen jejich původ, způsob nabytí a prokázáno řádné zdanění, a to
- 290 kusů lahví á 0,5 l - Originál Arktic jemná 34 %,
- 60 kusů lahví á 0,5 l - Originál Tradiční Kapitánský 34 %,
- 60 kusů lahví á 0,5 l - Originál Tuzemák 40 %,
- 128 kusů lahví á 0,5 l - Originál Fernet Citrus 30 %,
a jako plátci spotřební daně ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v úmyslu vyhnout se své daňové povinnosti spotřební daň z uvedených výrobků nepřiznali, a to v rozporu s ustanovením §9 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, čímž zkrátili spotřební daň celkem o částku 1.493.971,- Kč, a to ke škodě České republiky zastoupené místně příslušným správcem daně – Celním úřadem pro Karlovarský kraj,
III.
od přesně nezjištěné doby do dne 23. 9. 2010 v místě svého bydliště v Ž., okres L.,
a) v garáži u rodinného domu na adrese O. přechovával za účelem prodeje
nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to
- 30.400 ks cigaret zn. JING LING (opatřených ruskou tabákovou nálepkou),
- 6000 ks cigaret zn. EUROPE Lights,
- 600 ks cigaret zn. Classic Blue (opatřených ukrajinskou tabákovou nálepkou),
- 8800 ks cigaret zn. Monte Carlo,
- 8 ks balení tabáku bez obchodního označení á 200 g (deklarovaná hmotnost 1,6 kg; skutečná zjištěná hmotnost 1,34 kg),
- 16 ks balení tabáku zn. Česká směs - Standart á 200 g (deklarovaná hmotnost 3,2 kg; skutečná zjištěná hmotnost 2,77 kg),
- 8 ks balení tabáku zn. Golem směs EXTRA á 150g (deklarovaná hmostnost 1,2 kg; skutečná zjištěná hmotnost 0,84 kg),
nezdaněné výrobky, které nebyly opatřeny kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, a to
- 30 kusů lahví á 1 l - Originál Tuzemák 40 %,
- 48 kusů lahví á 1 l - Originál Vodka jemná 40 %,
- 30 kusů lahví á 0,5 l - Originál Vodka jemná 40 %,
nezdaněné výrobky, které byly neoprávněně opatřeny opakovaně použitou kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, a u kterých nebyl doložen jejich původ, způsob nabytí a prokázáno řádné zdanění, a to
- 7 kusů PVC kanystrů á 6 l - Originál Tuzemák 40 %,
- 10 kusů PVC kanystrů á 6 l - Originál VODKA jemná 40 %,
nezdaněné výrobky označené originální kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, u kterých však nebyl doložen jejich původ, způsob nabytí a prokázáno řádné zdanění, a to
- 15 kusů lahví á 0,5 l - Originál ARKTIC jemná 34 %,
b) ve vozidle Mercedes Benz Vito 111, zaparkovaném u rodinného domu na adrese O. přechovával za účelem prodeje nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to 19.600 ks cigaret zn. Jing Ling (opatřených ruskou tabákovou nálepkou),
c) ve vozidle Mercedes Benz GL 320 CDI 4 Matic, zaparkovaném u rodinného domu na adrese O. přechovával za účelem prodeje nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to 17 ks plastových dóz s tabákem bez obchodního označení 200g (deklarovaná hmotnost 3,4 kg; skutečná zjištěná hmotnost 2,95 kg),
a jako plátce spotřební daně ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v úmyslu vyhnout se své daňové povinnosti spotřební daň z uvedených výrobků nepřiznal, a to v rozporu s ustanovením §9 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, čímž zkrátil spotřební daň celkem o částku 164.997,- Kč, a to ke škodě České republiky zastoupené místně příslušným správcem daně – Celním úřadem pro Ústecký kraj.
Za to byl obviněný J. Š. odsouzen podle §240 odst. 2, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody trvání čtyř let a podle §56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč, což činí 50 denních sazeb po 10.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výroku předmětného rozsudku. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 29 T 62/2010 ze dne 19. 6. 2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 398/2012 ze dne 13. 12. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 4 T 205/2013, podali obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 8 To 13/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ohledně obviněného J. Š. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
od přesně nezjištěné doby do dne 23. 9. 2010 v místě svého bydliště v Ž., okres L.,
a) v garáži u rodinného domu na adrese O. přechovával za účelem prodeje nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to
- 30.400 ks cigaret zn. JING LING (opatřených ruskou tabákovou nálepkou),
- 6000 ks cigaret zn. EUROPE Lights,
- 600 ks cigaret zn. Classic Blue (opatřených ukrajinskou tabákovou nálepkou),
- 8800 ks cigaret zn. Monte Carlo,
- 8 ks balení tabáku bez obchodního označení á 200 g (deklarovaná hmotnost 1,6 kg; skutečná zjištěná hmotnost 1,34 kg),
- 16 ks balení tabáku zn. Česká směs - Standart á 200 g (deklarovaná hmotnost 3,2 kg;
skutečná zjištěná hmotnost 2,77 kg),
- 8 ks balení tabáku zn. Golem směs EXTRA á 150g (deklarovaná hmostnost 1,2 kg; skutečná zjištěná hmotnost 0,84 kg),
nezdaněné výrobky, které nebyly opatřeny kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, a to
- 30 kusů lahví á 1 l - Originál Tuzemák 40 %,
- 48 kusů lahví á 1 l - Originál Vodka jemná 40 %,
- 30 kusů lahví á 0,5 l - Originál Vodka jemná 40 %,
nezdaněné výrobky, které byly neoprávněně opatřeny opakovaně použitou kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, a u kterých nebyl doložen jejich původ, způsob nabytí a prokázáno řádné zdanění, a to
- 7 kusů PVC kanystrů á 6 l - Originál Tuzemák 40 %,
- 10 kusů PVC kanystrů á 6 l - Originál VODKA jemná 40 %,
nezdaněné výrobky označené originální kontrolní páskou ve smyslu zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, u kterých však nebyl doložen jejich původ, způsob nabytí a prokázáno řádné zdanění, a to
- 15 kusů lahví á 0,5 l - Originál ARKTIC jemná 34 %,
b) ve vozidle Mercedes Benz Vito 111, zaparkovaném u rodinného domu na adrese O. přechovával za účelem prodeje nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to 19.600 ks cigaret zn. Jing Ling (opatřených ruskou tabákovou nálepkou),
c) ve vozidle Mercedes Benz GL 320 CDI 4 Matic, zaparkovaném u rodinného domu na adrese O. přechovával za účelem prodeje nezdaněné tabákové výrobky, které nebyly opatřeny platnou tabákovou nálepkou ve smyslu ustanovení §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a to 17 ks plastových dóz s tabákem bez obchodního označení 200g (deklarovaná hmotnost 3,4 kg; skutečná zjištěná hmotnost 2,95 kg),
a jako plátce spotřební daně ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v úmyslu vyhnout se své daňové povinnosti spotřební daň z uvedených výrobků nepřiznal, a to v rozporu s ustanovením §9 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, čímž zkrátil spotřební daň celkem o částku 164.997,- Kč, a to ke škodě České republiky zastoupené místně příslušným správcem daně – Celním úřadem pro Ústecký kraj.
Za to byl p odle §240 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody trvání dvou let a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. 5 To 398/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve 200 denních sazbách po 2.000 Kč, tedy v celkové výši 400.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku daného rozsudku.
Ohledně jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině napadeného rozsudku byla věc podle §259 odst. 1 tr. řádu vrácena okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten následně trestní stíhání dovolatele pro tento skutek usnesením ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 4 T 205/2013, zastavil podle §231 odst. 1, §223 odst. 2 tr. řádu z důvodu podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 8 To 13/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že daňové řízení dosud neskončilo. Dle jeho názoru by za takové situace mohly orgány činné v trestním řízení buď vyčkat skončení daňového řízení nebo by mohly posoudit výši „údajně zkrácené daně“ jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. řádu. Současně zdůrazňuje, že nastolit a posoudit předběžnou otázku mohly pouze orgány činné v trestním řízení. Obviněný dovozuje, že policejní orgán nebyl oprávněn vyžádat od Celního ředitelství Plzeň odborné vyjádření s požadavkem stanovit výši možného úniku na spotřební dani, který mohl ke dni 23. 9. 2010 vzniknout skladováním neznačených tabákových výrobků a lihovin. Odbornou otázkou podle dovolatele by byl pouze dotaz, zda zabavené zboží podléhá či nepodléhá spotřební dani. Samotné stanovení výše zkrácení daně není podle něj otázkou odbornou, nýbrž otázkou právní spadající do působnosti orgánů činných v trestním řízení podle zásady iura novit curia. Pokud se soudy na toto vyjádření odvolávají, pak podle dovolatele neposoudily předběžnou otázku samostatně. Reálně tak výši zkrácení spotřební daně určil správce daně, ač ten svoje řízení dosud neskončil. Orgány činné v trestním řízení podle dovolatele smazaly rozdíl mezi samostatným posouzením předběžné otázky a svojí vázaností rozhodnutím jiného státního orgánu, byť nepravomocného. Dále dovolatel namítá, že odborné vyjádření CŘ Plzeň ze dne 10. 1. 2011 nevyhovuje požadavkům na odborné vyjádření, a rozvíjí svoje úvahy o tom, že toto vyjádření řeší otázky, které měl řešit orgán činný v trestním řízení. Vyžádáním odborného vyjádření údajně policejní orgán CŘ Plzeň překročil svoji pravomoc. Soudy podle něj nevzaly v úvahu dvojí postavení celního ředitelství, v němž působí jedna složka jako policejní orgán a druhá složka jako správce daně. Obžaloba i rozhodnutí soudů obou stupňů vycházejí z výše škody stanovené nezákonným postupem. Dále podatel rozvíjí svoje představy o tom, jak měly orgány činné v trestním řízení při řešení předběžné otázky postupovat, pokud nevyčkaly pravomocného rozhodnutí správce daně. Opakuje, že soudy obou stupňů opírají svůj rozsudek o podklad získaný v rozporu s ustanovením §9 odst. 1 tr. řádu. Tím podle něj postupovaly nekonformně s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a upřely mu právo na spravedlivý proces. Porušení §9 odst. 1 tr. řádu má podle mínění obviněného vliv na výši peněžitého trestu. Pokud by soud důsledně postupoval při řešení předběžné otázky, zjistil by, že výše peněžitého trestu je nepřiměřená. Domnívá se, že po skončení daňového řízení se výše spotřební daně zřejmě bude shodovat s částkou 164.997 Kč. Provádí vlastní výpočet, podle kterého mu budou v daňovém řízení uloženy sankce činící cca 330.000 Kč a společně s peněžitým trestem budou činit 730.000 Kč, tj. 3,5 násobek zkrácené daně. Takovýto trest považuje dovolatel za nepřiměřeně vysoký v porovnání s peněžitými tresty ukládanými jiným „zkracovatelům“ daní, když je navíc penále správními soudy chápáno jako trest (zde druhý) za totéž. Dodal, že správce daně je přitom ze zákona povinen penále uložit.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný v dovolání nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněný brojí výlučně proti postupu orgánů činných v trestním řízení při stanovení výše daňového úniku a ani v této souvislosti nevytýká porušení nějaké mimotrestní hmotněprávní úpravy (použití nesprávného daňového předpisu, nesprávných daňových sazeb apod.), ale napadá výlučně procesní postup, který orgány činné v trestním řízení při stanovení výše daňového úniku zvolily, což pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze. Dodal, že zmíněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky týkající se nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil současně souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti svými uplatněnými námitkami nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný totiž tvrdí, že skutek byl nesprávně právně posouzen a v této souvislosti brojí pouze a výlučně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení při stanovení výše daňového úniku. Je tak zřejmé, že dovolací námitky obviněného jsou pouze námitkami skutkového či procesního charakteru, kterými se obviněný domáhá jen toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Takové námitky však pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Pro úplnost je třeba dodat, že otázka výše daňového úniku je u souzeného trestného řinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 tr. zákoníku otázkou viny, kterou řeší orgány činné v trestním řízení vždy samostatně v souladu s ustanovením §9 odst. 1 tr. řádu. Pravomocným rozhodnutím správce daně by tak nebyly vázány ani za situace, že by takové rozhodnutí již existovalo. Není přitom vyloučeno, aby orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o výši daňového úniku přihlédly ke zjištěním, která učinil správce daně, a to i v řízení, jež dosud nebylo pravomocně skončeno.
Dle názoru Nejvyššího soudu se příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Vina obviněného byla tedy na základě zjištěného skutkového stavu věci bez jakýchkoliv pochybností prokázána, soud prvního stupně všechny provedené důkazy velmi pečlivě zanalyzoval a vyhodnotil je tak, jak mu ukládá trestní řád. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání obviněného. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, závěry nalézacího i odvolacího soudu jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Dle názoru Nejvyššího soudu má závěr nalézacího i odvolacího soudu o vině obviněného v provedených důkazech jednoznačnou oporu, resp. o vině obviněného nejsou na základě provedených důkazů žádné pochybnosti.
Irelevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných) je také námitka obviněného ohledně údajné nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu.
Je nutno připomenout, že námitky proti druhu a výši uloženého trestu je možno uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání nedůvodně překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení §58 tr. zákoníku upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu. Jiné vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná, proto ani v tomto směru nelze argumentaci obviněného přisvědčit.
Nezbývá tedy než konstatovat, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 7. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu