ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.824.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 824/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. června 2016 o dovolání, které podala obviněná M. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 7 To 6/2016 jako soudu odvolacího, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 114/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 7 To 6/2016, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 2015, č. j. 24 T 114/2015-277, kterým byla obviněná uznána vinnou přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, 2 tr. zákoníku a odsouzena podle §348 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, když výkon trestu jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a dále jí byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let.
2. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 7 To 6/2016, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění podmínek pro odkaz na uvedený dovolací důvod spatřuje obviněná v tom, že soud prvního i druhého stupně nesprávně vyhodnotily skutkový stav věci a v důsledku toho nesprávně rozhodly i po právní stránce. Poukazuje na to, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by věděla, že obdržela a používá padělané doklady. V další části svého dovolání popisuje skutečnosti, které ji vedly k potřebě legalizace svého pobytu na území České republiky, nutnost obrátit se na zprostředkovatelskou společnost, která jí měla s ohledem na její předky zprostředkovat získání slovenského občanství s ohledem na slovenský původ jejího dědečka, následně pak zjištění, že se narodil v Maďarsku, a od toho se odvíjející získání maďarského občanství. Poukazuje na to, že spoléhala na serióznost společnosti AMORE CZ s. r. o. Vzhledem k tomu, že nezná maďarský jazyk, nemohla ani v imigračním řízení poznat, že jí byly vydány doklady, které obsahovaly nepravdivé údaje, přitom spoléhala na to, že doklady, které od společnosti AMORE CZ s. r. o. převzala, splňují všechny požadované náležitosti. S ohledem na skutečnosti v dovolání rozvedené navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné poukazuje na to, že dovolání obviněné je rekapitulací skutečností, za kterých získala doklady a opakováním její obhajoby před soudy nižších stupňů, přičemž podotýká, že soud prvního i druhého stupně se obhajobou obviněné velmi podrobně zabývaly a důkazy hodnotily v souladu se zákonem, přičemž odůvodnění jejich úvah jsou přesvědčivá a logická. Uvádí, že argumentace obviněné neobsahuje prakticky vůbec námitky proti právnímu posouzení skutku, nýbrž spočívá ve vlastním rozboru provedených důkazů. Státní zástupce poukazuje na jistou nepřesnost v podaném dovolání, spočívající v tom, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není fakticky uplatněn prostřednictvím §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a dále, že v závěrečném návrhu není specifikováno, jak by mělo být dále postupováno po zrušení napadených rozhodnutí. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl dovolání obviněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a ačkoliv je formálně založeno na dovolacím důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu dovolání patrné, že obviněná měla zájem uplatnit dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) – v jeho druhé alternativě, a proto je tato vada považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05).
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. V souvislosti s námitkami obviněné uvedenými v dovolání je nutno konstatovat, že jde o námitky obsahově identické s námitkami, se kterými se již musely v rámci obhajoby obviněné vypořádat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje námitky obsahově shodné s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
9. V předmětné trestní věci je nutno konstatovat, že veškeré námitky obviněné se vztahují k hodnocení důkazů, tj. z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jde o námitky právně irelevantní, dovolací důvod nenaplňující. Obviněná shodně jako v řízení před soudy nižších stupňů argumentuje tím, že jí nebyla prokázána subjektivní stránka jednání, pro které byla odsouzena, neboť nezná maďarský jazyk, neví, co bylo v dokladech, které předkládala uvedeno, byla v dobré víře, když tyto doklady přebírala, neboť se obrátila na společnost, která jí měla doklady zprostředkovat. V souvislosti se subjektivní stránkou trestného činu považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že úmysl (§15 tr. zákoníku) spáchat trestný čin je dán nejen v případě, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], ale také v případě, že pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
10. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně rozvedl své hodnotící úvahy k jednotlivým důkazům, které ve věci provedl, a z jeho logického odůvodnění také vyplynulo, proč obhajobě – výpovědi obviněné, že netušila, že jí byly dodány padělané doklady a tyto následovně předložila se svojí žádostí o dlouhodobý pobyt v České republice neuvěřil. Obhajoba obviněné, že neznala podstatu dokladů, kterými se snažila legalizovat svůj další pobyt na území České republiky a spoléhala na korektnost společnosti, na kterou se obrátila se žádostí o povolení trvalého pobytu, nemohla obstát, neboť jak správně uvedl soud prvního stupně na straně 6 – 7 odůvodnění svého rozsudku, obviněná je vysokoškolsky vzdělaná osoba, dokázala před skončením platnosti víza na území naší republiky založit společnost podle nové legislativy, pracuje s internetem, komunikuje s lidmi apod. To, a další skutečnosti, které soud prvního stupně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku, jsou okolnosti, pro které považovaly soudy nižších stupňů obhajobu obviněné za účelovou, přičemž Nejvyšší soud se s jejich hodnotícími závěry ztotožňuje.
11. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že námitky obviněné nespočívají v nesprávném hmotně právním posouzení jejího jednání, ale v tom, že soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedovození skutečností odpovídajících její představě. Jedná se tedy o předkládání vlastní verze hodnocení důkazů a skutkového děje. Nejvyšší soud však je toho názoru, že na uvedený případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy .
12. Vzhledem k tomu, že jde o námitky skutkové, poukazuje Nejvyšší soud dále na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu