ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.645.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 645/2016-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2016 o dovolání obviněného Š. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 6 To 76/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 5/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 10 T 5/2015, byl obviněný Š. K. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, za což byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Brno, Benešova 10, částku 8.284 Kč, poškozené D. P. bytem L., částku 1.023.000 Kč, poškozenému P. P., bytem B.-Ú., A., částku 250.000 Kč a poškozené P. P., bytem L., částku 500.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. P. a P. P. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Označený rozsudek napadli odvoláními obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě. Obviněný svůj řádný opravný prostředek zaměřil proti všem jeho výrokům, státní zástupce v neprospěch obviněného brojil proti výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 6 To 76/2015, z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, za což jej podle §140 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Brno, Benešova 10, částku 8.284 Kč, poškozené D. P., bytem L., částku 1.023.000 Kč, poškozenému P. P., bytem B.-Ú., A., částku 250.000 Kč a poškozené P. P., bytem L., částku 500.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozené P. P. a P. P. odkázal se zbytkem jejich nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku dopustil tím, že:
v blíže nezjištěné době v brzkých ranních hodinách od 29. 4. do 30. 4. 2014, neoprávněně, bez užití násilí, přes zahradu a dvůr vešel do objektu rodinného domu v obci L., okr. T., majitelů P. P. a D. P. a odemčenými dveřmi vstoupil do domu; se znalostí poměrů v domě, kde v minulosti bydlel společně s dcerou P. P. P., se dostal až do ložnice rodičů, kde vzal ze skříně řádně uloženou, P. P. legálně drženou brokovou kozlici, model IŽ-27E BAJKAL, se dvěma náboji do této zbraně, které z domu odnesl, a brokovnici s náboji schoval za králíkárnu v hospodářském přístavku náležejícímu k domu, načež z obydlí P. odešel,
následně dne 2. 5. 2014 v noci kolem 2. hodiny, poté, co na vhodném místě předem napsal jménem poškozeného „dopis na rozloučenou“, kterým chtěl navodit zdání jeho sebevraždy a zároveň chtěl docílit toho, aby se k němu po smrti otce vrátila dcera P. P., jejíž rozchod s obviněným kladl poškozenému P. P. za vinu; oblečený do maskáčového kompletu, maskáčových bot, černých pletených rukavic a čepice, přejel na kole z místa svého bydliště k domu P. v obci L. a zde přes zahradu opět neoprávněně vešel do objektu domu, vzal v hospodářském přístavku za králíkárnou dříve uschovanou brokovou kozlici s náboji, brokovou kozlici oběma náboji nabil, schoval se na stejném místě do přístřešku pro slepice a vyčkával na příchod poškozeného P. P., o kterém věděl, že v ranních hodinách pravidelně chodí krmit králíky; načež kolem 6.30 hodin po příchodu poškozeného do hospodářského přístavku vylezl obviněný z přístřešku pro slepice a nejprve požadoval po poškozeném P. P. vrácení peněz, které mu měl poškozený údajně dlužit, když to poškozený odmítl a chtěl po obviněném vysvětlení, jak a proč se dostal do domu, pohrozil přitom obviněnému přivoláním policie a oznámením jeho protiprávního jednání, vytáhl obviněný z přístřešku pro slepice do té doby schovanou nabitou brokovou kozlici; pak došlo mezi obviněným a poškozeným k hádce a potyčce o zbraň, při které vyšel náhodný výstřel, který prorazil taškovou střechu nad nimi, načež obviněný od sebe odstrčil poškozeného P. P. a namířil na něj brokovou kozlici, pak se poškozený pokusil uchopit zbraň za hlaveň, a proto obviněný s cílem zamezit poškozenému v přivolání policie, oznámení neoprávněného vniknutí obviněného do domu, zmocnění se zbraně obviněným a vydírání poškozeného obviněným, i s cílem pomstít se poškozenému za rozchod s P. P. a ve snaze navázat s ní znovu vztah, jedním výstřelem z brokové kozlice z malé vzdálenosti do oblasti pravého oka způsobil poškozenému P. P. zranění hlavy neslučitelná se životem – devastující poranění lebečních kostí a mozku, kterým poškozený na místě ihned podlehl, bezprostředně po činu obviněný zbraň odložil k nohám poškozeného a pod oblečení na horní polovině těla poškozeného zasunul předem připravený podvržený „dopis na rozloučenou“ a z místa činu odešel.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné. Skutkový děj uvedený ve výrokové části rozsudku nevyplynul z provedeného dokazování. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena a jeho vina nebyla prokázána. Napadený rozsudek je založen na domněnkách a „nabytém přesvědčení“, nikoliv na usvědčujících důkazech. Svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty stíhaného zločinu, resp. se jednání, jež je mu kladeno za vinu, nedopustil. Z důvodu absence přímých či nepřímých důkazů, které by tvořily ucelený a ničím nenarušený řetězec, mělo být rozhodnuto ve smyslu zásady in dubio pro reo.
6. Odmítl závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, podle nichž žije s pocitem vlastní výjimečností, dokáže být mstivý a necitlivý, nesnáší kritiku, a pokud je kritizován, hromadí se v něm zlost, která se může vybít agresivní mstou; nesouhlasil se znalkyní, že motivem jeho jednání byla msta. Neboť uvedené vlastnosti a poruchy ve svém chování nikdy nespatřoval, navrhl vypracování revizního, popřípadě nového znaleckého posudku, čemuž žádný ze soudů nižších stupňů nevyhověl. Vypracování revizního znaleckého posudku požaduje i nadále.
7. Poukázal na rozpor mezi závěry odborného vyjádření z oboru grafologie a odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma. Podle prvního z nich byl dopis na rozloučenou psán předem za ideálních podmínek (předem připraven a poté načisto napsán), podle druhého byl psán za neobvyklých podmínek. Druhé odborné vyjádření podporuje jeho obhajobu, že dopis na rozloučenou napsal na nátlak poškozeného P. P. na místě činu. Kpt. Ing. Miroslav Bílek, zpracovatel uvedeného odborného vyjádření, potvrdil, že se pisatel nijak nesnažil napodobit písmo poškozeného; tím vyvrátil tvrzení o předchozím uvážení a o přípravě vraždy. Naproti tomu Ing. Zuzana Dobiášová, zpracovatelka odborného vyjádření z oboru grafologie, uvedla, že pisatel dopisu byl osobou se sklonem k afektivním výbuchům a hrubosti, s posunutými morálními normami, osobou ovlivnitelnou. Podle ní dopis obsahuje znaky nepoctivosti vyskytující se u asociálních jedinců. I v případě písmoznalectví požadoval zpracování revizního či nového odborného vyjádření, ani tomuto návrhu však soudy nevyhověly.
8. Poznamenal, že si není vědom toho, že dopis na rozloučenou napsal, zároveň ale uvedl, že to nemůže vyloučit. Vzpomíná si pouze na to, že jej podal poškozenému na základě jeho požadavku podpořeného namířenou zbraní. Akcentoval, že na dopise nejsou jeho otisky prstů, jsou tam pouze otisky některého z policistů ohledávajících místo činu a další neidentifikované daktyloskopické stopy. Nebylo tudíž prokázáno, že měl možnost s dopisem manipulovat. Co se týče změny v jeho výpovědi stran použití rukavic, při první výpovědi v procesním postavení obviněného odkazoval na svou původní výpověď proto, že ne zcela důvěřoval svému ustanovenému obhájci, o němž měl od policistů zvěsti, že jej nebude řádně hájit. Podotkl, že soud neobjasnil, proč na dopise jeho otisky nebyly a na nábojnici v brokové kozlici ano.
9. Uzavřel, že znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví balistika a fyzikální chemie, podporuje jeho tvrzení, že k výstřelu došlo nešťastnou náhodou při potyčce o zbraň a nikoliv úmyslně, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l tr. ř. věc odvolacímu soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. I přesto ale konstatoval, že soudy obou stupňů provedly dostupné důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytné a zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Provedené důkazy tvoří ucelený řetězec, který vede k jednoznačnému závěru, že obviněný spáchal zločin vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku.
11. Pokud jde o výtky směřující proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, s poukazem na str. 21 rozsudku nalézacího soudu poznamenal, že znalkyně podrobně argumentovala a rozvedla, který závěr plyne z jakého nálezu či zjištění. Její závěry označil za logické, odůvodněné, argumentačně podepřené a nevzbuzující žádné pochybnosti. Pouhý nesouhlas se znaleckým posudkem není důvodem k vypracování revizního posudku; revizní znalecký posudek je třeba zpracovat pouze v případě skutečně relevantní pochybnosti o správnosti dříve vypracovaného znaleckého posudku. Co se týče údajných rozporů mezi odborným vyjádřením z oboru grafologie a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, uvedl, že byť znalec z oboru kriminalistika v hlavním líčení vypověděl, že dopis na rozloučenou mohl být psán za neobvyklých podmínek, rovněž připustil, že by se mohlo jednat i o písemný projev, který je vědomě psaný se závěrem nebo úmyslem o měnění písma, popř. o kombinaci obou faktorů; podle znalce se nejednalo o spontánní písemný projev. Státní zástupce podotkl, že i s touto výhradou se soudy vypořádaly (str. 21-23 rozsudku nalézacího soudu, str. 29-32 rozsudku odvolacího soudu), navíc zdůraznil, že k vyjádření znalce přistupovaly dle zásady volného hodnocení důkazů tak, že je hodnotily nejen zvlášť, ale i v souhrnu s dalšími provedenými důkazy, zejména spolu s odborným vyjádřením z oboru grafologie a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Za neopodstatněnou dále označil výtku obviněného, že na dopise na rozloučenou nebyl ani jeden jeho otisk a na nábojnicích ano. Jak již upozornil odvolací soud (str. 14 a 15 rozsudku), z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, se podává, že ani na jedné ze zkoumaných prázdných nábojnic nebyly zviditelněny žádné daktyloskopické stopy. Obviněný tedy patrně zaměňuje stopy daktyloskopické za pachové, které na nábojnicích skutečně nalezeny byly. Jak vyplynulo z výpovědi samotného obviněného, měl při činu pletené rukavice. Takové rukavice sice zabraňují přenosu daktyloskopických stop, nevylučují ale přenos stop pachových (pletený materiál je evidentně prodyšný a přenos pachu umožňuje). Tato zjištění tak naopak plně podporují skutkový závěr soudů o předchozí přípravě dopisu na rozloučenou v úmyslu zakrýt s rozmyslem provedený zločin vraždy.
12. Podle státního zástupce se soudy vypořádaly i se změnou výpovědi obviněného. Věnovaly patřičnou pozornost hodnocení věrohodnosti výpovědím, které obviněný učinil v průběhu celého trestního řízení. Tyto výpovědi pak konfrontovaly s důkazy objektivního charakteru a dospěly k závěru, že pravdivá je prvotní výpověď obviněného ze dne 22. 5. 2014, neboť je s ostatními důkazy v souladu. Naopak pozdější změněná výpověď obviněného byla ostatními důkazy spolehlivě vyvrácena; tento závěr soudy logicky a přesvědčivě odůvodnily. Oporu v provedeném dokazování nemá ani tvrzení, že k výstřelu došlo při potyčce o zbraň nešťastnou náhodou. Také s touto argumentací obviněného se soudy pečlivě vypořádaly. Tato verze byla zcela vyvrácena shodnými závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a z oboru kriminalistika, odvětví balistiky a fyzikální chemie. Z nich vyplývá, že po vzájemné potyčce mezi obviněným a poškozeným, kdy obviněný držel v rukou brokovou kozlici a došlo k náhodnému výstřelu, obviněný mířil kozlicí na hlavu poškozeného ve vodorovném směru ve vzdálenosti 5 až 50 cm od obličeje poškozeného. Soud logicky argumentoval, že za této situace by se poškozený určitě nepokoušel vytrhnout brokovou kozlici vodorovným směrem k sobě, neboť věděl, že je zbraň nabitá a obviněný má prst na spoušti, navíc by mu hlaveň brokové kozlice s ohledem na vzdálenost od obličeje (i obviněný uváděl, že tato vzdálenost byla cca 10-15 cm) mohla tímto způsobem způsobit i jiná než střelná poranění v oblasti hlavy, která na hlavě poškozeného následně nalezena nebyla. Poškozený byl navíc znalý manipulace se střelnými zbraněmi a předmětná broková kozlice byla jeho vlastní. Pokud by se tedy snažil ohrožení zbraní odvrátit, pokusil by se spíše uhnout tělem nebo tzv. „strhnout“ zbraň na stranu a případný střelný kanál by poté nesvědčil o vodorovném výstřelu, jak tomu bylo v tomto případě. O odvrácení nebezpečí popsaným způsobem by se pokusil i laik, natož někdo, kdo znal vlastnosti konkrétní zbraně.
13. Státní zástupce vyvodil, že o předchozím uvážení obviněného svědčí i skutková zjištění, podle nichž nejprve vniknul do domu poškozeného, kde mu odcizil brokovou kozlici se dvěma náboji, tuto následně ukryl v hospodářském přístavku na pozemku poškozeného a za několik dnů se oblečen v maskáčové soupravě a v rukavicích vrátil na pozemek poškozeného, kde na něj v úkrytu vyčkal a pak jej i s brokovou kozlicí konfrontoval, přičemž po usmrcení poškozeného u něj nechal předem připravený „dopis na rozloučenou“, který sám napsal. S ohledem na to, že již v době, kdy se vrátil na pozemek poškozeného, měl oblečeny rukavice, na poškozeného nachystanou předem nabitou brokovou kozlici, ale i předmětný předem připravený „dopis na rozloučenou“, nelze v dané skutkové situaci argumentovat, že došlo k zastřelení nešťastnou náhodou, neboť všechny okolnosti ukazují na to, že zastřelení poškozeného obviněný naopak plánoval.
14. Uzavřel, že dovolání obviněného, přestože se formálně opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky směřuje pouze proti skutkovým zjištěním soudů, a obsahově tak nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
15. Obviněný se s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství neztotožnil. V replice odmítl jeho stanovisko, podle nějž dovolání neopřel o zákonný dovolací důvod. Je přesvědčen, že napadený rozsudek odvolacího soudu je nesprávný. Soud druhého stupně učinil závěry, jež vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Soudy obou stupňů skutek, jenž spáchal a ve své výpovědi podrobně popsal, posoudily nesprávně i po právní stránce, když jej kvalifikovaly jako zločin vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. V souvislosti s hodnocením důkazů setrval na svých výtkách obsažených v mimořádném opravném prostředku. Pokud jde o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, doplnil, že obžalobu vyvracející závěr znalce kpt. Ing. Miroslava Bílka o tom, že se pisatel dopisu nesnažil napodobit písmo poškozeného, je v rozporu s vyjádřením státního zástupce na str. 3 jeho vyjádření. Co se týče znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví balistika a fyzikální chemie a z něj plynoucího závěru o vzdálenosti střelby, který podporuje tvrzení obhajoby o nešťastné náhodě, zdůraznil, že on i poškozený jednali v afektu a vysokém stupni stresu. Při přetahování se o zbraň si tak poškozený mohl uvědomit, že je zbraň nabitá, nemusel ale zaregistrovat, že má obviněný prst na spoušti. Za této situace by bylo zcela logické, aby se zbraň snažil obviněnému všemi možnými způsoby vytrhnout, kdy následkem došlo k výstřelu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání projednal, aby přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku a řízení, jež jeho vydání předcházelo, a poté aby rozhodl v souladu s návrhem obsaženým v jím podaném dovolání.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
18. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
20. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.
21. K žádnému opomenutí důkazů v řízení nedošlo. Odvolací soud na str. 10 svého rozsudku správně připomněl, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 234/04, I. ÚS 152/05, I. ÚS 972/09) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, I. ÚS 733/01, III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
22. Obviněný vytkl, že soudy nevyhověly jeho návrhu na zpracování revizního či nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, a revizního či nového odborného vyjádření z oboru písmoznalectví.
23. Z obsahu trestního spisu se podává, že nalézací soud o zmíněném důkazním návrhu (srov. č. listu 816, 842, 866) rozhodl, poněvadž jej usnesením zamítl (č. listu 866). Toto své zamítavé rozhodnutí soud taktéž přesvědčivě zdůvodnil, když vyložil, že dokazování považuje za úplné a nemá představu, jak by je bylo možné rozhojnit, aby to významně přispělo k objasnění pro rozhodnutí podstatných otázek. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, a odborné vyjádření z oboru písmoznalectví shledal dostatečnými, uvedl, že netrpí ani formální, ani věcnou vadou. Použité metody označil za věrohodné a vysvětlené, postup znalců za odůvodněný a podložený. Závěry, k nimž znalci dospěli, akceptoval a přijal je do svých úvah. To, že se s těmito závěry neztotožnil obviněný, nepovažoval za důvod pro zpracování nových znaleckých posudků (srov. str. 32 rozsudku). Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal (srov. str. 10 rozsudku).
24. Nejvyšší soud má s ohledem na výše uvedené za to, že soudy nižších stupňů svým shora popsaným povinnostem dostály, své procesní postupy náležitě vysvětlily a právo obviněného na spravedlivý proces neporušily. Na obviněným navrhované důkazy nutno s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci opodstatněně nahlížet jako na nadbytečné.
25. Přesvědčení obviněného, že nebylo prokázáno, že se skutku dopustil, dovolací soud nesdílí. Je třeba zdůraznit, že v řízení nedošlo k žádnému, natožpak extrémnímu rozporu. Obviněný je ze stíhaného jednání usvědčován svou první výpovědí z 22. 5. 2014 (č. listu 371-378) ve spojení s výpověďmi svědků D. P. (č. listu 386-393), P. P. (č. listu 394-399), P. P. (č. listu 400-403), M. P. (č. listu 421-425) a L. Ch. (č. listu 430-433) a s listinnými důkazy, zejména s odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika (č. listu 102-107), odvětví daktyloskopie (č. listu 110-113, 119), odvětví zkoumání ručního písma (č. listu 141-156), odvětví balistika (č. listu 281-282), dále s odborným vyjádřením z oboru metoda pachové identifikace (č. listu 126-134), odborným vyjádřením z oboru grafologie (č. listu 639-664), se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (č. listu 194-253, 255-273), znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví balistika a fyzikální chemie (č. listu 563-578), znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví fyzikální chemie (č. listu 588-594), znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie (č. listu 605-634), jako i s vyjádřeními kpt. Ing. Miroslava Bílka (č. listu 863-866) a Ing. Zuzany Dobiášové (č. listu 852-857) a s výpovědí znalkyně PhDr. Marty Skulové (č. listu 812-814). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu obviněného uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí. Soudy se akceptovatelným způsobem vypořádaly se změnou ve výpovědích obviněného a správně vyšly z jeho prvotní výpovědi ze dne 22. 5. 2014 (č. listu 371-378), jež byla učiněna za dodržení všech procesních podmínek a za přítomnosti obhájce. Způsob, jakým ji obviněný zpochybňuje i v textu dovolání, poukazuje-li na svůj počáteční vztah nedůvěry k obhájci, o němž měl pochybnosti, že jej bude náležitě hájit, který se ovšem posléze nepotvrdil, je krajně nepřesvědčivý, nelogický, nehledě na to, že původně vysvětloval, že tuto výpověď učinil ve snaze chránit rodinu P., psychický nátlak policie. Nalézací soud ji, stejně jako další obviněným postupně učiněné výpovědi, správně hodnotil v kontextu ostatních provedených důkazů a přesvědčivě vysvětlil, proč právě tato výpověď byla vzata za podklad jeho rozhodnutí.
26. K dílčím námitkám obviněného, jimiž rozporuje správnost skutkových zjištění, lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména str. 23-32 rozsudku nalézacího soudu, str. 12-15 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
27. Nejvyšší soud nicméně pro úplnost dodává, že pokud jde o závěr znaleckého posudku, podle nějž obviněný žije s pocitem vlastní výjimečností, dokáže být mstivý a necitlivý, nesnáší kritiku, a pokud je kritizován, hromadí se v něm zlost, která se může vybít agresivní mstou, a podle nějž motivem stíhaného jednání byla msta (srov. č. listu 632), z výpovědi znalkyně PhDr. Marty Skulové se podává, že uvedený byl učiněn na podkladě výsledků testů, z nichž vyplynulo, že obviněný je narcistickou osobností s vysokým sebevědomím, která usiluje o to, aby nebyla zostuzena nebo znevážena a jež má sklon k agresi a k afektu. Znalkyně podotkla, že msta vyúsťuje z osobnosti; poznamenala, že je známé, že narcistické osobnosti mají sklon vypořádat se s domnělou urážkou nebo ponížením (srov. č listu 813). Obviněným popíraná charakteristika jeho osobnosti a odmítaný motiv jeho jednání tedy byly založeny na výsledcích testových metod (anamnéza, řízený rozhovor, test inteligence WAISR, test Rorschach, hand test, baum test, dotazník ICL, chromatický asociační experiment, viz č. listu 616), nikoliv na pouhých a ničím nepodložených úvahách znalkyně. Navíc nelze přehlédnout, že citované závěry zcela korespondují i se závěry odborného vyjádření z oboru grafologie, dále podpořenými vyjádřením jeho zpracovatelky Ing. Zuzany Dobiášové, a taktéž zapadají do kontextu výpovědí svědků, zejména svědkyň D. P. a P. P., které se vyjadřovaly k neschopnosti obviněného vyrovnat se s rozchodem s P. P. a k s tím souvisejícím nestandardním projevům v chování obviněného. Podle odborného vyjádření z oboru grafologie je pisatel dopisu na rozloučenou (tj. obviněný) osobou nevyzrálou, která je velmi výrazně ovlivněna negativními emocemi, má sklony k afektivním výbuchům a jejíž chování může nabývat až hrubosti. Oproti průměru populace má posunuté morální normy a narušené a nevyrovnané pojetí vlastní osobnosti. Ve svém vnitřním, nepříliš bohatém světě, pravděpodobně prožívá heroické představy o sobě samém. Podle citovaného odborného vyjádření obsahuje rukopis znaky nepoctivosti, které se vyskytují u asociálních jedinců (srov. č. listu 652).
28. V souvislosti s výtkou poukazující na údajné rozpory mezi závěry odborných vyjádření zkoumajících písmo, jímž byl psán dopis na rozloučenou, je zapotřebí poznamenat, že podle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, vykazoval rukopis znaky nespontánnosti zapříčiněné působením neobvyklých podmínek nebo (a to pravděpodobněji) snahou o úmyslné měnění písemného projevu (č. listu 156); kpt. Ing. Miroslav Bílek, zpracovatel tohoto odborného vyjádření, v hlavním líčení potvrdil, že příčinou nespontánnosti mohla být i kombinace obou faktorů (č. listu 863). Citované odborné vyjádření, které připustilo možnost, že příčinou nespontánnosti nebylo působení neobvyklých podmínek, tak nikterak nekolidovalo s kategorickým závěrem odborného vyjádření z oboru grafologie, posléze stvrzeným i jeho zpracovatelkou Ing. Zuzanou Dobiášovou, podle něhož byl text dopisu předem napsán a následně v klidu načisto opsán. Ing. Zuzana Dobiášová uvedla, že obviněný, pisatel dopisu, by s ohledem na své osobnostní rysy a na svůj běžný písemný projev nebyl schopen takto úpravný dopis napsat bez předchozí přípravy; sdělila, že samotné koncipování dopisu a jeho přepis mu muselo trvat nejméně hodinu (č. listu 855). Vyloučila, že dopis byl napsán na nátlak poškozeného P. P. na místě činu. Pokud by byl obviněný ohrožován na životě, projevil by se v jeho rukopise stres. Žádné znaky vykazující stres pisatele rukopisu však dopis nevykazoval (č. listu 856). K předmětné námitce je namístě závěrem dodat, že obviněný v podaném mimořádném opravném prostředku na straně jedné tvrdí, že dopis napsal na nátlak poškozeného, na straně druhé ale uvádí, že si není vědom, že jej napsal, že to ale nemůže vyloučit. I ve světle těchto skutečností tak jeho obhajoba ztrácí na věrohodnosti.
29. Výhrada, že na dopise na rozloučenou nebyl na rozdíl od nábojnic nalezen žádný otisk prstů obviněného, taktéž neobstojí. Dovolací soud shodně se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství připomíná, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, se podává, že ani na jedné z prázdných nábojnic nebyla zviditelněna žádná daktyloskopická stopa (srov. č. listu 110-111). Připomíná také, že z odborného vyjádření z oboru metoda pachové identifikace vyplynula shoda mezi pachovým vzorkem obviněného a otisky pachových stop na dopise na rozloučenou, na nábojnicích i na brokové kozlici (srov. č. listu 126, 129). Závěry zmíněných odborných vyjádření tudíž plně odpovídají skutkovému zjištění (vyplývajícímu z výpovědi obviněného, viz č. listu 375), podle něhož měl obviněný na rukou pletené rukavice. Pletené rukavice zabraňují přenosu daktyloskopických stop, nikoliv však stop pachových.
30. Konečně neobstojí ani námitka, že znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví balistika a fyzikální chemie (č. listu 563-578), podporuje tvrzení obviněného, že k výstřelu došlo nešťastnou náhodou při potyčce o zbraň a nikoliv úmyslně. Podle závěrů uvedeného znaleckého posudku je broková kozlice popsaná ve skutkové větě výroku o vině dlouhou zbraní, která je určená ke střelbě s uchopením v obou rukou. Byť umožňuje i výstřel uchopením v jedné ruce, v případě potyčky by střelec držící zbraň jen jednou rukou nebyl schopen účinně ovlivnit směr výstřelu v situaci, kdy by protivník držel zbraň za hlavňový svazek; navíc by zvyšoval pravděpodobnost, že mu protivník zbraň zcela vytrhne (č. listu 573). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, resp. jeho doplňku (č. listu 255-273), přitom vyplývá, že směr střelného kanálu byl vodorovný a probíhal zepředu dozadu. Tento znalecký posudek tak podporuje závěr, že zbraň byla v době výstřelu ve vodorovné poloze proti hlavě poškozeného, a že k výstřelu nedošlo náhodně v důsledku přetahování se o zbraň. Podle posledně citovaného znaleckého posudku je navíc způsobení střelného poranění poškozeným, a to i při náhodném výstřelu při přetahování o zbraň, vyloučeno. Vznik poranění lze vysvětlit pouze výstřelem po zmáčknutí jazýčku spouště druhou osobou (č. listu 272). Odvolací soud v odůvodnění rozsudku reagoval i na již reprodukovanou část obhajoby obviněného a k závěrům znaleckých posudků, které ji spolehlivě vyvracejí, dodal, že poškozený jako osoba znalá manipulace se střelnou zbraní, na niž bylo takovou zbraní mířeno, by rozhodně netahal její hlaveň proti svému obličeji, když by navíc věděl, že útočník zbraň drží za pažbu a za spoušť. V takovém případě by se snažil hlaveň odklonit mimo své tělo nebo tělem z jejího směru uhnout (str. 13, 14). Závěrem je zapotřebí konstatovat, že verze obviněného o nešťastné náhodě je rovněž vyloučena tím, že se na „setkání“ s poškozeným předem pečlivě připravil – že si na místo, kde k němu mělo podle jeho plánů dojít, nachystal zbraň, kterou před příchodem poškozeného nabil, že se promyšleně oblékl (do maskáčové soupravy), přičemž nezapomněl ani na rukavice, a že jménem poškozeného již předem připravil a napsal dopis na rozloučenou.
31. Nalézací i odvolací soud proto správně odmítly tvrzení obviněného, že k výstřelu došlo při potyčce o zbraň „nešťastnou náhodou“. Nelze proto souhlasit ani s jeho námitkou, že v řízení nebyly provedeny důkazy o tom, že ke spáchání skutku mělo dojít po předchozím uvážení. V této souvislosti nelze než připomenout právní úvahy nalézacího soudu, který – opíraje se o výsledky dokazování – shrnul, že celá situace v hospodářském přístavku byla výsledkem vědomé činnosti, rozhodnutí a podniknutých kroků obviněného. Ten po rozhodnutí, že poškozeného v blízké budoucnosti usmrtí, vnikl do domu poškozeného, odcizil zde jeho střelnou zbraň – brokovou kozlici a náboje a ukryl je v hospodářském přístavku na pozemku poškozeného, načež vyhledal poškozeného s nabitou zbraní. Vedle již zmiňovaného míření na poškozeného a střelby soud upozornil především na dopis na rozloučenou, o kterém je prokázáno, že ho napsal obviněný před samotným činem. Právě ten ukazuje, že obviněný měl svůj čin promyšlený, dopředu počítal nejen s tím, že poškozeného usmrtí, ale i jak ho usmrtí; měl promyšlené dopady svého jednání, sledoval své záměry dokonce i při vysvětlování smrti poškozeného (str. 33, 34 rozsudku). Všechny provedené důkazy bez jakýchkoliv rozumných pochybností prokazují, že obviněný jiného úmyslně usmrtil po předchozím uvážení a z jiné zavrženíhodné pohnutky a že tedy spáchal zločin vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku.
32. Lze uzavřít, že obviněný své přesvědčení o nesprávném právním posouzení skutku založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým ve věci činné soudy po řádně provedeném dokazování dospěly. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu