ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.695.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 695/2017 -39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2017 o dovolání obviněného M. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 1 To 71/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 7/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 45 T 7/2016, byl obviněný M. L. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou přípravy dle §20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku (bod 1. citovaného rozsudku), zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou návodu ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod 2. citovaného rozsudku) a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 3. citovaného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„obvinění P. F., M. L. a A. T. společně:
1. dne 28. 12. 2015 ve večerních hodinách se v K., okres B., na ..., v bytě obývaném obž. A. T., dohodli, že společně provedou loupežné přepadení herny v O., kdy obž. M. L. navrhl konkrétní hernu, v níž dříve pracoval a kde zná chod provozovny a další specifika, přičemž se dohodli, že on bude řídit osobní automobil, obž. A. T. obhlédne okolí a hernu, bude hlídat a obž. P. F. s pistolí vejde dovnitř a bude po obsluze požadovat peníze, když poté společně osobním automobilem ujedou a peníze si rozdělí; takto poté odjeli v nočních hodinách dle předem dohodnutého plánu, který určoval obž. M. L., osobním automobilem značky Škoda Superb 3T RZ .... z majetku ADIV Lease, s. r. o., který řídil obž. M. L. do Opavy, kdy za účelem provedení loupeže měl obž. P. F. u sebe plynovou pistoli EKOL99 Special, v. č. ..., se zásobníkem a nejméně 5 kusy nábojů, obž. A. T. si vzal z domu blíže neurčený nůž a 2 silonové punčochy, které si obžalovaní předem upravili jako kukly, přičemž poté všichni obžalovaní přijeli do blízkosti herny Statek na ulici H. č. ..., kde obž. M. L. ukázal vchod do herny, obž. A. T. a P. F. nahlédli dovnitř, stáli u vchodu, přičemž obž. M. L. je čekal v autě, avšak vzhledem k tomu, že v herně byli ještě hosté, z místa odešli a následně se stejnými pokyny a stejným záměrem obž. M. L. odvezl ostatní spoluobžalované i do herny Vabank Club na ulici R. č. ... a Vabank Club na ulici K. č. ..., kde si počínali obdobným způsobem, přepadení však neprovedli a peníze nezískali proto, že všude byli ještě hosté, a dne 29. 12. 2015 kolem 02.30 hodin odjížděli zpět do K, přičemž cestou ještě obž. M. L. navrhoval, že by mohli přepadnout benzínovou čerpací stanici Gold, což obž. P. F. a A. T. již odmítli,
2. v přesně nezjištěné době od 29. 12. do 30. 12. 2015 v O. na parkovišti ve dvoře na ulici P. v blízkosti zadního vchodu do herny Monika se po předchozí dohodě setkali obž. M. L. a P. F., když obž. M. L. naléhal na obž. P. F., aby provedl nějakou loupež a získali tak konečně finanční prostředky, když nekonkretizoval provozovnu, ale požadoval, aby šel obž. P. F. opětovně s pistolí, se kterou objížděli herny v O., do libovolné provozovny a požadoval po obsluze vydání peněz, přičemž obž. P. F. následně dne 31. 12. 2015 požádal obž. A. T., zda by mu s provedením přepadení pomohl, když v dopoledních hodinách v K., okres B., v bytě na ... poskytl obž. A. T. obž. P. F. svou zimní černou bundu s kapucí a černé prstové rukavice, ve kterých měl do provozovny vejít, doprovodil jej na místo, obhlédl situaci u vchodu, dal obž. P. F. signál k tomu, že může přijít, přičemž obž. P. F. - maskovaný kapucí bundy - s plynovou pistolí EKOL99 Special, v. č. ... v ruce vešel kolem 13.10 hodin v K., okres B., na ulici M. G. č. ... do prodejny smíšeného zboží v blízkosti nemocnice, namířil pistoli proti prodavačce V. E., požadoval po ní vydání peněz a mobilního telefonu, po chvíli přistoupil blíže k pultu a pistoli jí přiložil velmi blízko hlavy, přičemž jmenovaná mu vydala částku 16.500 Kč a služební mobilní telefon značky NOKIA 1800 v ceně nejméně 300 Kč, vše ke škodě firmy JAN&AN J. J. M. A., poté z prodejny obž. P. F. vyběhl, na ulici K. se opětovně setkal s obž. A. T., cestou vyhodili mobilní telefon u řeky Opavice, oblečení obž. P. F. odložil u blízkých zahrádek a obž. A. T. předal z odcizených peněz částku 5.200 Kč, sám si ponechal 1.000 Kč a zbytek odevzdal v nočních hodinách v O. obž. M. L.,
obv. M. L. sám:
3. v době nejméně od 18. 12. 2015 do 29. 12. 2015 opakovaně řídil osobní automobil značky Škoda Superb 3T, RZ ..., ač mu rozhodnutím Městského úřadu v Krnově, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. Mukrn2015/DO/PR/Še/28675, které nabylo právní moci dne 11. 11. 2015, byl uložen mimo jiné zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců, když řídil postupně
- v průběhu vánočních svátků 2015 v přesně nezjištěný den v nočních hodinách z M. A., okres B., přes K. do O. k obchodnímu domu Breda a hotelu Koruna po silnici ... a místních komunikacích,
- dne 27. 12. 2015 v nočních hodinách v K., okres B., od ... do B. na ulici K. a zpět po silnici ... a místních komunikacích,
- v nočních hodinách z 28. 12. na 29. 12. 2015 z K., okres B. do O. a zpět po silnici ... a místních komunikacích,
- v přesně nezjištěných dnech v nočních hodinách ve více případech z K., okres B., do O. a zpět po silnici ... a místních komunikacích,
- v přesně nezjištěných dnech v nočních hodinách ve více případech z K., okres B., od točny autobusu na ulici O. do O. k prodejně Mountfield po silnici ...,
- v přesně nezjištěný den a hodinu v K., okres B., od ... na ulici A. k areálu ČSAD po silnici ... a místních komunikacích.“
Za uvedené jednání a sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 65 T 22/2016, byl obviněný M. L. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků a 6 měsíců.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. HUAWEI Duo bílé barvy s dotykovým displejem, IMEI 1: ..., IMEI 2: ... se SIM-kartou telefonního čísla ..., uloženého v koženkovém pouzdře bílé barvy u Policie ČR.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 65 T 22/2016, jež nabyl právní moci dne 16. 3. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných P. F. a A. T..
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 45 T 7/2016, podali obviněný M. L. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 1 To 71/2016, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. L. byl při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným formou přípravy dle §20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku (bod 1. rozsudku), zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným formou návodu ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod 2. rozsudku) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 3. rozsudku) a sbíhajícím se přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 65 T 22/2016, odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků a 6 měsíců.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. HUAWEI Duo bílé barvy s dotykovým displejem, IMEI 1: ..., IMEI 2: ... se SIM-kartou telefonního čísla ..., uloženého v koženkovém pouzdře bílé barvy u Policie ČR.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 65 T 22/2016, jež nabyl právní moci dne 16. 3. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci, a to černé zimní bundy s kapucí a oranžovou podšívkou, jež je uložena u Policie ČR.
Odvolání obviněného M. L. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 1 To 71/2016, podal následně obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že považuje rozsudek za nezákonný pouze v bodu 2. výroku o vině. Dále uvedl, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Soud při rozhodování o vině uvěřil výpovědi spoluobviněného F., přestože tato výpověď byla v průběhu trestního stíhání účelově měněna a přestože spoluobviněný několikrát prokazatelně lhal. Dále obviněný citoval části výpovědi spoluobviněného F. a vyjádřil názor, že soud prvního stupně i odvolací soud předmětné výpovědi chybně interpretovaly a vyhodnotily.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 45 T 7/2016, a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel zjevně nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, která učinily jak nalézací, tak i odvolací soud. Dovolatel téměř doslova opakuje svou obhajobu, kterou uplatnil zejména i v doplnění svého odvolání ze dne 14. 11. 2016, že ve věci existují dvě možné verze skutkového stavu a že soud porušil zásadu in dubio pro reo, jestliže nevycházel z verze pro dovolatele příznivější. S argumentací dovolatele se tak již vypořádal odvolací soud v odůvodnění na str. 9 a 10 svého rozsudku. Z hlediska dovolání považuje za významné, že dovolatel neuvádí, že by snad ve věci existoval extrémní rozpor (resp. extrémní nesoulad) mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Je-li argumentace dovolatele zaměřena výlučně na porušení zásady in dubio pro reo, nepřísluší státnímu zástupci, aby takovou argumentaci dále doplňoval ani Nejvyššímu soudu, aby další argumentaci sám konstruoval a domýšlel se, v jakých jiných směrech dovolatel chtěl či mohl soudní rozhodnutí napadnout. Považuje-li dovolatel za zásadní pochybení soudů porušení zásady in dubio pro reo, konstatuje, že se jedná o zásadu procesní a nikoliv hmotněprávní, a že Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu. Jestliže dovolatel jiné vady napadeného rozhodnutí neuvádí, tedy jestliže zejména neuvádí nějaké nesprávné hmotněprávní posouzení, nezbývá než konstatovat, že dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. L. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného P. F. a výpisů z telekomunikačního provozu) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění uvedená v bodu 2. rozsudku soudu prvního stupně nenaplňovala znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného formou návodu ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Tyto námitky ovšem pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. V tomto ohledu mají skutková zjištění soudů jasné obsahové zakotvení ve výpovědi obviněného P. F., který se k činu doznal a popsal účast jednotlivých aktérů celé akce, přičemž potvrdil účast obviněného M. L. spočívající v tom, že naléhal na obviněného P. F., aby provedl nějakou loupež a získali tak finanční prostředky, když nekonkretizoval provozovnu, ale požadoval, aby šel obviněný P. F. opětovně s pistolí do libovolné provozovny a požadoval po obsluze vydání peněz. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný M. L. popřel jakoukoli účast na uvedeném jednání s tvrzením, že byl inkriminovaného dne zcela jinde se svými kamarády. S ohledem na protichůdnost výpovědi obviněného M. L. v poměru k výpovědím obviněného P. F. soudy hodnotily výpověď obviněného P. F. velmi obezřetně a pečlivě ji porovnávaly s ostatními důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, tj. s listinnými důkazy – záznamy a výpisy telekomunikačního provozu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 6. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu