ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.438.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 438/2017-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 5. 2017 o dovolání obviněného M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 68 To 211/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 7/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 5. 2016, č. j. 4 T 7/2015-1042 (dále jen „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný M. P. uznán vinným spácháním
1) přečinu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „tr. zákoníku“), kterého se měl zkráceně dopustit tím, že jako jediný jednatel společnosti BBP stroje, s. r. o., IČ: 29229413, se sídlem Prievidzská 2329/15, Šumperk, s výlučným rozhodovacím postavením, přestože nejpozději k datu 25. 1. 2013 na základě podaného přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2012 věděl, že společnost není schopna po delší dobu plnit své splatné závazky, neboť měla více věřitelů, peněžité závazky se lhůtou splatnosti více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nebyla schopna plnit, a nehradila platby svých závazků po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a tudíž byla v úpadku, tak v období od 25. 1. 2013 do 31. 12. 2013, kdy byla uhrazena poslední faktura spol. Strojírna Loučná, a. s., rozhodoval o přednostním uhrazení, případně přednostně hradil splatné závazky společnosti pouze vůči některým věřitelům, které tak oproti jiným věřitelům, jejichž pohledávky nehradil, zvýhodnil o částku v celkové výši 1 507 572 Kč, když konkrétně zvýhodnil ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu specifikované subjekty (blíže srov. str. 2 – 3 rozsudku nalézacího soudu), a tímto svým jednáním způsobil věřitelům, jejichž splatné pohledávky nehradil, škodu v celkové výši 1 507 572 Kč, když konkrétně se jedná o věřitele a celkové výše jejich splatných neuhrazených pohledávek specifikované ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu (blíže srov. str. 4 – 5 rozsudku nalézacího soudu),
2) přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
a) dne 15. 11. 2012 jako jediný jednatel společnosti BBP stroje, s. r. o., IČ: 29229413, se sídlem Prievidzská 2329/15, Šumperk, s výlučným rozhodovacím postavením, uzavřel se společností Strojírna Loučná, a. s., se sídlem Denisova 277, Olomouc, jako kupujícím, kupní smlouvu na prodej kuželočelní převodovky za částku 121 000 Kč, přestože si byl vědom, že není oprávněn toto zboží prodat, neboť spol. BBP stroje, s. r. o., nebyla vlastníkem tohoto zboží, když kupní cena za toto zboží ve výši 204 676 Kč, které spol. BBP stroje, s. r. o., získala na základě kupní smlouvy ze dne 24. 5. 2012 uzavřené se spol. MOTOR GEAR, a. s., se sídlem U Habrovky 247, Praha, nebyla dosud této společnosti uhrazena, přičemž v kupní smlouvě byla obsažena výhrada vlastnictví, tj. že zboží přechází do vlastnictví spol. BBP stroje, s. r. o., až v okamžiku uhrazení celé kupní ceny zboží a do této doby je stále ve vlastnictví spol. MOTOR-GEAR, a. s., a svým jednáním způsobil poškozené spol. MOTOR-GEAR, a. s., škodu ve výši 204 676 Kč,
b) v přesně nezjištěné době od 28. 2. 2012 do 11. 4. 2014 jako jediný jednatel společnosti BBP stroje, s. r. o., IČ: 29229413, se sídlem Prievidzská 2329/15, Šumperk, s výlučným rozhodovacím postavením, uzavřel s nezjištěným kupujícím kupní smlouvu na prodej elektromotoru v patkovém provedení o příkonu 5,5 kW, přestože si byl vědom, že není oprávněn toto zboží prodat, neboť spol. BBP stroje, s. r. o., nebyla vlastníkem tohoto zboží, když kupní cena za toto zboží ve výši 45 425 Kč, které spol. BBP stroje, s. r. o., získala na základě kupní smlouvy ze dne 28. 2. 2012 uzavřené se spol. MOTOR GEAR, a. s., se sídlem U Habrovky 247, Praha, byla této společnosti uhrazena pouze částečně ve výši 28 453 Kč, přičemž v kupní smlouvě byla obsažena výhrada vlastnictví, tj. že zboží přechází do vlastnictví spol. BBP stroje, s. r. o., až v okamžiku uhrazení celé kupní ceny zboží a do této doby je stále ve vlastnictví spol. MOTOR-GEAR, a. s., a svým jednáním způsobil poškozené spol. MOTOR-GEAR, a. s., škodu ve výši 16 972 Kč,
celkově tak svým jednáním pod body 2) a)-b) způsobil škodu ve výši 221 648 Kč.
2. Za tyto sbíhající se přečiny byl obviněnému M. P. uložen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Vedle toho byl obviněnému podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 100 celých denních sazeb ve výši 500 Kč (50 000 Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Vedle toho byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 2 (dvou) roků. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), byli poškození Kooperativa pojišťovna, a. s., UNEX, a. s., MPH servis, s. r. o., P.F. art, spol. s r. o., RSBP, spol. s r. o., K. B., Slovácké strojírny, a. s., J. Š., J. D. a NORDIC STEEL, s. r. o., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje písemné vyhotovení rozsudku nalézacího soudu odůvodnění, neboť po jeho vyhlášení se obviněný i státní zástupce výslovně vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podala odvolání pouze poškozená společnost NORDIC STEEL, s. r. o., IČ: 28571274, se sídlem Fulnek, Masarykova 428, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 31. 8. 2016, č. j. 68 To 211/2016-1073 (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“), tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o náhradě škody učiněném podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. P. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o., IČ: 28571274, se sídlem Fulnek, Masarykova 428, částku 29 000 Kč (dvacet devět tisíc korun českých). Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost NORDIC STEEL, s. r. o., IČ: 28571274, se sídlem Fulnek, Masarykova 428, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání směřující proti výroku o náhradě škody. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení škody podle §223 tr. zákoníku a s tím související možností její náhrady, resp. k tomu legitimovaných osob. Dovolatel zejména rozporuje závěr odvolacího soudu, na jehož základě mu odvolací soud uložil povinnost nahradit poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o. škodu ve výši 29 000 Kč. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že za vzniklou škodu odpovídá obviněný P. a nikoli společnost BBP stroje, s. r. o., K tomu odvolací soud uvedl, že probíhající insolvenční řízení by mělo vliv na adhezní řízení a rozhodování v něm pouze v případě, že by bylo vedeno na majetek obviněného. S ohledem na to, že proti obviněnému není insolvenční řízení vedeno, nic nebrání tomu, aby mu byla uložena povinnost k náhradě škody. Dovolatel v tomto směru vytkl odvolacímu soudu, že nedostatečně postihl podstatu škody a proto nesprávně rozhodl o povinnosti k její náhradě.
5. Obviněný dále ve svém dovolání uvedl, že trestný čin zvýhodnění věřitele podle §223 tr. zákoníku je přímo propojen s právní úpravou, resp. zásadami insolvenčního řízení, když jde o porušování práva věřitele na uspokojení jeho pohledávky odpovídající zásadám insolvenčního řízení. Škoda, která jednotlivým věřitelům vznikla v důsledku předmětného trestného činu, je úzce spojena s existencí pohledávek, které věřitelé přihlásili nebo mohli přihlásit v insolvenčním řízení. V důsledku individuálního uspokojení věřitele, který svoji pohledávku přihlásil jako škodu v trestním řízení, se nijak nemění vlastní pohledávka věřitele, což platí i o pohledávce poškozeného věřitele NORDIC STEEL, s. r. o., která je a bude uspokojena v insolvenčním řízení ve stejné výši, v jaké byla přihlášena. V důsledku přiznání nároku na náhradu škody rozsudkem odvolacího soudu je tento věřitel fakticky zvýhodněn před ostatními věřiteli, což je v rozporu s §1, §5 písm. a), §244 a §306 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). K tomu dovolatel uvedl, že je toho názoru, že škoda ve smyslu §223 tr. zákoníku nemá nic společného se škodou ve smyslu §2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, neboť je trestněprávním institutem, který má přímou návaznost na normy a principy insolvenčního zákona.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a nově rozhodl tak, že odvolání poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o., IČ: 28571274, se sídlem Masarykova 428, Fulnek, zamítne jako nedůvodné.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., podáním ze dne 13. 2. 2017, v němž uvedla, že argumentací, kterou při odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolatel, se nelze věcně zabývat z formálního důvodu nepřípustnosti dovolání. K tomu státní zástupkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně rozhodnutí pod sp. zn. 5 Tdo 266/2012, ve smyslu níž rozsudek odvolacího soudu, kterým výlučně na podkladě odvolání poškozeného zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a sám o náhradě škody věcně rozhodl, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., a proto je dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku nepřípustné. Toto judikaturní rozhodnutí řeší shodnou otázku jako v této předmětné věci, která byla také projednávána před soudem druhého stupně výlučně na podkladě odvolání poškozeného (za stavu, kdy výroky o vině a trestu nabyly právní moci), a tedy se vztahuje ke zcela shodným procesním podmínkám. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. P. rozhodl tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila i pro případ jiného rozhodnutí souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
8. Obviněný prostřednictvím svého obhájce ve vyjádření (replice) ze dne 6. 4. 2017 k vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání namítl, že jestliže státní zástupkyně namítá nepřípustnost dovolání, v případě, že je odvolacím soudem rozhodováno „jen“ o nároku na náhradu škody, a opírá se přitom o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 Tdo 266/2012-19, pak tento výklad odvolací soud v daném případě evidentně neznal, když v poučení II. napadeného rozhodnutí výslovně možnost dovolání uvedl. Obviněný dále namítl, že státní zástupkyně k uvedení této námitky potřebovala takřka dva měsíce, když spis byl nalézacím soudem zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství za účelem vyjádření k dovolání již 20. 12. 2016. Závěrem dovolatel zdůraznil, že v daném případě je předvídatelnost postupu soudů o to významnější, že jde o ochranu základního práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
10. Z uvedeného vyplývá, že dovolání lze podat mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu tímto rozsudkem uložen trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v §258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
11. Dovolání obviněného M. P. v tomto případě směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, kterým tento soud pouze na základě odvolání poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o., podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku o náhradě škody, a sám pak znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. P. povinnost nahradit poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o., částku ve výši 29 000 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. jmenovanou poškozenou společnost odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž v ostatních výrocích zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn. Rozsudkem odvolacího soudu tak v posuzovaném případě nebylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. P., neboť tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně. Předmětem odvolacího řízení se stal toliko nárok poškozené společnosti NORDIC STEEL, s. r. o., na náhradu škody, o němž nejprve nalézací soud rozhodl v tzv. adhezním řízení podle §229 odst. 1 tr. ř. odkazovacím výrokem a poté znovu po zrušení tohoto odkazovacího výroku odvolací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. přiznáním náhrady škody ve výši 29 000 Kč, přičemž ve zbytku podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou společnost NORDIC STEEL, s. r. o., se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Takový rozsudek nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. s ohledem na to, že není odsuzujícím rozhodnutím uvedeným v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. Uvedený rozsudek odvolacího soudu pak zcela jednoznačně nelze podřadit ani pod žádné jiné z taxativně shora vyjmenovaných typů rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 písm. b) až h) tr. ř., poněvadž nejde o rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání nebo o rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) §265 a odst. 2 tr. ř. (srov. bod 9. tohoto usnesení).
12. S ohledem na uvedený právní názor dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že rozsudek odvolacího soudu v právě projednávané věci nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé, které lze napadnout dovoláním ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje výlučně na podkladě odvolání poškozeného tak, že rozsudek soudu prvního stupně zčásti zruší, a to pouze ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení [srov. §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.], a sám ve věci znovu rozhodne o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení (srov. §259 odst. 3, §228, příp. ve spojení s §229 odst. 2 tr. ř.), totiž není rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání [srov. dikci §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu (příp. i ochranného opatření), ale pouze rozhodnutí o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. Takový rozsudek odvolacího soudu nelze podřadit ani pod žádné jiné z taxativně vyjmenovaných typů rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 písm. b) až h) tr. ř. Vzhledem k tomu je dovolání obviněného, které směřovalo proti takovému druhu rozhodnutí odvolacího soudu, ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřípustné. Na uvedených závěrech pak nic nemění ani dovolatelem namítaná skutečnost, že odvolací soud v rámci poučení o opravném prostředku proti jeho rozsudku uvedl, že proti výroku II. je přípustné dovolání. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že odvolací soud zřejmě nesprávně použil „obvyklé poučení“, aniž by si uvědomil zvláštnost tohoto případu a přizpůsobil ho konkrétním shora uvedeným okolnostem (nesprávnost takového poučení v obdobné věci shledal i Ústavní soud v usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/2011). K tomu je třeba dodat, že ani nesprávné poučení o možnosti podat dovolání nemůže způsobit jeho přípustnost, poněvadž je třeba uplatnit zásadu, že ani takové nesprávné poučení ze strany odvolacího soudu nemůže dát obviněnému více práv, než mu poskytuje zákon.
13. Uvedený právní názor odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, kterou ve své judikatuře aproboval i Ústavní soud. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikovaném pod č. T 899 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, sešit 26, ročník 2006, uvedl, že podal-li odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko poškozený, pak rozsudek odvolacího soudu, jímž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody [§258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] odvolací soud sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§259 odst. 3 tr. ř., §228 a §229 tr. ř.), nelze pokládat za žádné z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. Proto dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítne jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. i Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3243). V souladu s právě citovaným judikatorním závěrem pak Nejvyšší soud postupoval i v jiných obdobných případech, srov. např. usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, ve kterém Nejvyšší soud zdůraznil, že za přípustné ve smyslu §255a odst. 1 písm. a) tr. ř. nelze považovat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže předmětem jeho rozhodování nebyla otázka viny nebo trestu (příp. ochranného opatření), ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud tak z podnětu odvolání poškozeného přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci. Dále srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, které akceptoval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/2011, přičemž k tomu uvedl, že pokud Nejvyšší soud posoudil přípustnost dovolání v souladu se svou ustálenou judikaturou, a to se shora uvedeným rozhodnutím ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikovaným pod č. T 899 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nevykazuje takový výklad znaky svévole. Dovolání je procesním prostředkem, jehož zavedení do právního řádu je třeba chápat výlučně jako projev svobodné vůle zákonodárce a nikoli jako projekci „základního práva“ garantovaného Listinou či jinými součástmi ústavního pořádku. S tím souvisí i výlučné právo zákonodárce stanovit podmínky přípustnosti takového opravného prostředku, a oprávnění dovolacího soudu příslušná ustanovení v rámci své aplikační praxe vykládat. Nevykazuje-li takový výklad znaky svévole a splňuje-li rozhodnutí dovolacího soudu i další požadavky kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí z hlediska ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, nepřísluší Ústavnímu soudu právní názor Nejvyššího soudu jakkoli přehodnocovat (v podrobnostech srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/2011; shodně i nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15, bod III.). Tuto svou ustálenou judikaturu potvrdil Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012. Nejvyšší soud pak pro úplnost konstatuje, že změna rozhodnutí soudu druhého stupně, který přezkoumával v odvolacím řízení jen výrok o náhradě škody, nikoli výroky o vině a trestu rozhodnutí soudu prvního stupně, je možná pouze v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona nebo obnovy řízení za splnění zákonných podmínek pro konání řízení o těchto dalších mimořádných opravných prostředcích.
14. S ohledem na uvedený taxativní výčet rozhodnutí, proti nimž trestní řád v §265a odst. 1, odst. 2 připouští dovolání (srov. body 9 až 12 tohoto usnesení), a na ustálenou rozhodovací praxi v obdobných případech, která splňuje požadavek předvídatelnosti postupu dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a to aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu a řízení, jež mu předcházelo. Nejvyšší soud tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 5. 2017
prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu