ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1128.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1128/2017-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 117/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 87/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 9 T 87/2016, byl obviněný M. M. (dále jen "obviněný") uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
2. Tohoto zločinu se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
„ v přesně nezjištěné době od 17.45 hodin do 22.45 hodin dne 26. 3. 2015 na přesně nezjištěném místě v B. či jinde v průběhu převozu cenných zásilek prováděného služebním vozidlem zn. ...., reg. zn. ....., v rámci tzv. kurzu O 08 LT v postavení vedoucího posádky smluvně zavázaného spol. G4S Cash Solutions (CZ), a.s., k hmotné odpovědnosti za převážené zásilky, oproti svým smluvním závazkům, v plánu vlastního obohacení, bez vědomí zbývajícího člena osádky - řidiče J. Š., téhož dne v 17.45 hodin oproti podpisu potvrzení o převzetí osobně převzal v Cash Centru Komerční banky, a. s., v B. na nám. S. přepravovanou zásilku č. ........, včetně jejího obsahu, a to 200 ks bankovek nominální hodnoty 500,-EUR a 500 ks bankovek nominální hodnoty 100,- USD v celkové hodnotě 4.116.105,-Kč, kterou však již navzdory svým povinnostem nenačetl příslušným elektronickým čtecím zařízením zn. Motorola a v nestřeženém okamžiku ji včetně jejího obsahu u sebe či jinde uschoval, ač měla být přepravena do pobočky společnosti G4S Cash Solutions (CZ), a.s. v B., na ulici R., zde ji však po návratu služebního vozu téhož dne ve 22.45 hodin neodevzdal a naopak v souladu se svým zištným plánem ji zcizil, čímž tak svému zaměstnavateli - poškozené společnosti G4S Cash Solutions (CZ), a. s., IČO: 27590151, se sídlem Na Košince 2257/9, Praha 8 - Libeň, 180 00, způsobil škodu ve stejné výši “.
3. Za tento zločin byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti G4S Cash Solutions (CZ), a. s. škodu ve výši 4.116.105,-Kč.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 117/2017. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
II.
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Uvedl, že odvolací soud se nevypořádal s jeho námitkami. On celou dobu tvrdil, že při tempu, v jakém s řidičem přebírali zásilky, nebyl schopen při jejich načítání čtečkou registrovat, která ze zásilek byla načtena a která nikoliv. Bylo pro něj nereálné vysledovat, kam byla určitá zásilka řidičem vozidla uložena, aby se pro ni mohl příležitostně vrátit a tuto mezi ostatními zásilkami najít. Jediný způsob, jak by mohl dosáhnout oklamání kamerového systému, by bylo úmyslné přejetí čtečkou mimo čárový kód, ale toho by si mohl všimnout řidič, neboť čtečka by nevydala potřebný zvuk. Ani pak by si však nemohl být jistý umístěním zásilky, kterou do vozidla ukládal řidič. Pokud měl problémy se čtečkou, které vyústily v nenačtení právě té jediné zásilky, tím spíše nemohl vědět, která ze zásilek zůstala nenačtena. Přitom si byl vědom toho, že kódy všech zásilek odchází okamžitě na centrálu a tento stav již nelze změnit. Počet průvodek neodpovídal počtu zásilek, neboť průvodek bylo pouze 20 a zásilek mělo být 28. Nemohl vědět, že systém není nastaven na principu průvodka = zásilka a pokud by tedy úmyslně nenačetl libovolnou zásilku, nemohl si být jist, že tato zásilka není na průvodce ještě se zásilkou další. V takovém případě by musel zajistit ztracení všech zásilek z dané průvodky. Odvolací soud se takovými detaily vůbec nezabýval a nekriticky převzal závěry soudu prvního stupně. Nezodpověděl rovněž otázku, kdy mělo dojít k vyhledání pohřešované zásilky obviněným a jejímu přisvojení. Obviněný rovněž namítl, že pochybnosti vzbuzuje i protokol o předání zásilek, kde má přebírající trezorník R. Š. poznámku "Kurz nedokončen" a dále v závorce "Rozpracováno". Na dalším protokolu o předání zásilek pak další trezorník L. B. uvedl opět poznámku "Kurz nedokončen!“ a dále "Pozor diference". V žádné fázi řízení nebylo objasněno, v čem spočívala nedokončenost kurzu či uváděná diference. Na chybějící zásilku upozornila až pobočka Komerční banky v Uherském Hradišti následující den po kurzu, tedy 27. 3. 2015. Obviněný dále uvedl, že ani dovolací soud neshledal, že by proti němu existoval jediný přímý usvědčující důkaz. Připustil, že zřejmě došlo k jeho pochybení při nakládání zásilek v dotačním boxu banky. Posádka vozu spěchala, převzala všechny zásilky, ale 2 z nich nebyly řádně načteny a obviněný to dodatečně nezjistil, nepřekontroloval všechny průvodky, ale vše podepsal a vrátil zaměstnancům Komerční banky, s tím, že to později spáruje. Při předávání zásilek trezorníkovi R. Š. na centrále zmatek v dokladech stále trval. Podle obviněného, když trezorník zjistil, že 2 zásilky nejsou načteny do systému, tak jednu zásilku spároval ručně, nicméně u druhé (pohřešované) zásilky to již neučinil a zásilku i s průvodkou si přisvojil a z právě končící směny v nestřeženém okamžiku odnesl. Vzhledem k nesrovnalostem v dokladech a nedokonalému bezpečnostnímu systému se tato verze jeví značně pravděpodobná, minimálně tak jako při obvinění dovolatele. Motivaci měli všichni zainteresovaní stejnou, tedy oba nebyli spokojeni se svou mzdou. Svědek R. Š. kvůli špatným platovým podmínkám také pracovní poměr u poškozené bezpečnostní agentury po 14 letech k datu 31. 8. 2015 (5 měsíců po ztrátě zásilky) skončil a nyní pracuje u DpmB. K tomu obviněný ještě dodal, že orgány činné v trestním řízení se žádnou další variantou ztráty zásilky nezabývaly, jako jediného podezřelého vyhodnotily jeho. Přesto nebylo využito telefonních odposlechů, které zejména v raném stadiu po spáchání činu mohly být prospěšné k objasnění věci.
7. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby před rozhodnutím o dovolání byl přerušen výkon jemu uloženého trestu odnětí svobody, a dále aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 117/2017, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a podle §226 písm. c) tr. ř. jej v celém rozsahu zprostil obžaloby pro shora popsaný skutek.
8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného dovolacího důvodu použil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Z provedeného dokazování přitom plynulo, že ke zpronevěře inkriminované zásilky došlo po odevzdání zásilek obviněným, resp. posádkou, jíž byl obviněný členem. Z kamerového záznamu z místa, kde byly zásilky uloženy k dalšímu nakládání, vyplynulo, že okruh pachatelů se zúžil toliko na osobu obviněného a řidiče svědka J. Š. Tento svědek se kromě nakládání a vykládání zásilek v prostoru vozidla, ve kterém se zásilky přepravují, nijak nepohyboval. Naopak obviněný si od něj opakovaně vyžádal klíče od vozu se zdůvodněním, že si potřebuje vzít dodací listy. Tomu odpovídal i GPS záznam vozidla s tím, že na zastávkách došlo k přepnutí vozu do servisního režimu, tedy takového, kdy je umožněno otevření všech dveří, ve kterých se peníze nacházejí. V tomto módu zůstaly dveře 15 minut. Soud prvního stupně správně poukázal na motivaci obviněného, která vedla k ukončení předchozího pracovního poměru, a tou byl nedostatek finančních prostředků. Z kamerových záznamů bylo zjištěno, že obviněný byl osobou, která mohla balíček peněz ve svém batohu z pracoviště odnést. V daném případě nepřehledným způsobem načítal přepravované zakázky, on jediný měl sám přístup k přepravovaným finančním prostředkům a měl dostatek času tyto přemístit do své dispozice. Státní zástupkyně presentovala, že dovolatel se ve své argumentaci zabývá prakticky výlučně otázkami skutkovými a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Podle státní zástupkyně jsou však naopak skutkové závěry soudu náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování. Výhrady obviněného tak nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 3 To 117/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný jej podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. V posuzované věci však všechny námitky obviněného směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž orgánům činným v trestním řízení vytýká nedostatečné důkazní řízení a soudům nižších stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr, že se skutku specifikovaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Právě a pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku.
18. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a užitou právní kvalifikací. Neuplatňuje žádné hmotněprávní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
19. Jak již výše naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
20. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán. Soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Jejich skutková zjištění se opírají o výpovědi řady svědků, zejména J. Š., J. M., I. E. a R. Š., o listinné důkazy a kamerové záznamy.
21. Za této situace nelze konstatovat, že by skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Možno rovněž připomenout, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). V kontextu uvedeného je třeba uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán.
22. V této souvislosti je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
23. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů a vyvozuje-li právě a pouze z toho vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
24. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
25. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu