ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.733.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 733/2017-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání, které podal obviněný V. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 7 To 100/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 7/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 4 T 7/2014, uznal obviněného V. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
dne 14. 2. 2014 v době kolem 10.15 hod. v obci V. v domě …, okr. S., Pardubický kraj, po předchozí hádce a pod vlivem alkoholických nápojů úmyslně opakovaně, nejméně 3x udeřil uzavřenou rukou v pěst do temene hlavy poškozenou K. Ch. (dále jen „poškozená“) , která v důsledku útoku byla dne 16. 2. 2014 ve 14.00 hod. nalezena v bezvědomí na výše uvedené adrese v ložnici domu, byla jí přivolána rychlá lékařská pomoc, která ji transportovala do Fakultní nemocnice v Hradci Králové na traumatologické oddělení JIP s podezřením na poranění mozku, kdy posléze byla převezena do nemocnice Litomyšl, když tímto jednáním poškozené způsobil otok a krevní výron v měkkých pokrývkách lebních na temeni hlavy a týlně vpravo, rozsáhlé krvácení do mozkové tkáně pravého čelního laloku mozku s ložiskovým krvácením pod omozečnice oboustranně a pod tvrdou plenou mozkovou s dobou léčení několik měsíců, kdy došlo k bezprostřednímu ohrožení na životě poškozené pro shora popsaná poranění, která lze označit jako těžká a život ohrožující, kdy s tímto následkem byl obviněný minimálně srozuměn a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 6. 2008 pod sp. zn. 1 T 23/2008 odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb., platný a účinný do 31. 12. 2009), ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb., platný a účinný do 31. 12. 2009) a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb., platný a účinný do 31. 12. 2009) k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem, když tento trest vykonal dne 13. 2. 2010 .
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku, a za tento zločin a dále za přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. 4. 2016, č. j. 2 T 107/2016-267, mu uložil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci, a to 1 ks kovového válce (tlumiče výstřelu), 1 ks šestiranného revolveru systému Lafaucheux ráže 7,5 mm a 3.557 ks různého střeliva (3.415 ks ostrých nábojů, 2 ks cvičných nábojů, 8 ks nábojek, 138 ks nábojnic a 2 ks střel). Současně soud zrušil výrok o trestu, jenž byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. 4. 2016, č. j. 2 T 107/2016-267, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Pro úplnost je vhodné zmínit, že tento rozsudek soudu prvního stupně byl v pořadí již jeho druhým rozsudkem. Svým prvním rozsudkem ze dne 16. 10. 2014, č. j. 4 T 7/2014-556, soud obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostil. Z podnětu odvolání státního zástupce však Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 7 To 1/2015, zprošťující rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
4. Proti výše citovanému odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 7 To 100/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Poté podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
dne 14. 2. 2014 v době kolem 10.15 hod. v obci V. v domě …, okr. S., Pardubický kraj, po předchozí hádce a pod vlivem alkoholických nápojů úmyslně opakovaně, nejméně 3x udeřil uzavřenou rukou v pěst do temene hlavy poškozenou K. Ch., která v důsledku útoku byla dne 16. 2. 2014 ve 14.00 hod. nalezena v bezvědomí na výše uvedené adrese v ložnici domu, byla jí přivolána rychlá lékařská pomoc, která ji transportovala do Fakultní nemocnice v Hradci Králové na traumatologické oddělení JIP s podezřením na poranění mozku, kdy posléze byla převezena do nemocnice Litomyšl, když tímto jednáním poškozené způsobil otok a krevní výron v měkkých pokrývkách lebních na temeni hlavy a týlně vpravo, rozsáhlé krvácení do mozkové tkáně pravého čelního laloku mozku s ložiskovým krvácením pod omozečnice oboustranně a pod tvrdou plenou mozkovou s dobou léčení několik měsíců, kdy došlo k bezprostřednímu ohrožení na životě poškozené pro shora popsaná poranění, která lze označit jako těžká a život ohrožující,
přičemž potud popis skutku ponechal ve znění shodném jako v rozsudku soudu prvního stupně a vypustil z něj následující (výše zvýrazněnou) část svědčící o minimálně srozumění obviněného s těžším následkem ve formě těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku, neboť dospěl k závěru (při nezměněných skutkových zjištěních, jež shledal správnými), že tento těžší následek mu lze přičíst toliko na základě zavinění nedbalostního, a dále vypustil dovětek v podobě recidivy, jež v ustanovení §146 tr. zákoníku není upravena.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a za tento zločin a dále za přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. 4. 2016, č. j. 2 T 107/2016-267, mu uložil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku (zde se dopustil zjevného písařského pochybení, neboť správně měl uvést ustanovení §146 odst. 3 tr. zákoníku) a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci, a to 1 ks kovového válce (tlumiče výstřelu), 1 ks šestiranného revolveru systému Lafaucheux ráže 7,5 mm a 3.557 ks různého střeliva (3.415 ks ostrých nábojů, 2 ks cvičných nábojů, 8 ks nábojek, 138 ks nábojnic a 2 ks střel). Současně soud zrušil výrok o trestu, jenž byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. 4. 2016, č. j. 2 T 107/2016-267, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Ševčíka dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V podrobnostech dovolatel rozvedl, že řízení předcházející vydání rozsudku odvolacího soudu bylo provázeno mnoha nestandardními jevy, které snižovaly jeho věrohodnost. Poukázal v tomto směru na to, že přestože v Hradci Králové je velký počet znalců, ve věci byly přibrány dvě znalkyně, které nejsou z Hradce Králové, nýbrž z Brna, což velice snižuje důvěryhodnost jejich znaleckých posudků a z nich vyplývajících závěrů; zdůraznil, že MUDr. Marta Holanová tak vypracovává obrovské množství posudků, čímž nejen že vydělá velké množství peněz, ale není schopna na jednotlivých posudcích pracovat odpovídající čas. Dodal, že navíc jsou závěry posudků jmenované znalkyně vždy velmi nepříznivé pro obviněného.
7. Obviněný dále namítl, že ačkoli poškozená vypovídala v jeho prospěch, soudy její výpovědi neuvěřily. Uvedl, že svoji vinu popírá, neboť se vůči poškozené ničeho nedopustil (na čemž trvala i sama poškozená). Požádal Nejvyšší soud, aby se velmi podrobně zabýval lékařskými zprávami stran zranění poškozené, rozhodně též závěry znalce MUDr. Petra Baláže, který popsal, jak mohlo dojít k jejímu zranění, totiž, že je možné, že působící síla, působící násilí mohlo být menší intenzity; je tudíž možné, že i kdyby poškozenou udeřil, což však popřel, jednalo by se o pouhý lepanec, který by jinému člověku neublížil. Jestliže se tedy údajně měl dopustit nějakého závadového jednání vůči poškozené, což opětovně popřel, měl být uznán vinným toliko spácháním trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Tomu také měl odpovídat uložený trest s tím, že mu měl být uložen trest odnětí svobody v sazbě od šesti měsíců do tří let jako trest mírnější, s podmíněným odkladem a přiměřenou zkušební dobou (přičemž by bylo nutné vzít v potaz i dlouhou dobu, po kterou byl držen ve vazbě). Trest, který mu byl uložen, označil za příliš tvrdý, přísný, až drakonický, což bylo dáno právě nesprávnou právní kvalifikací zakládající důvod jeho dovolání.
8. Dovolatel vyslovil rovněž názor, že celý systém trestního soudnictví v České republice je pro něj velmi nepříznivý. Zatímco v jiných zemích by o vině rozhodovala dvanáctičlenná porota, zde rozhoduje jediný soudce, sice se dvěma soudci přísedícími, avšak v daném případě téměř úplně pasivními, když tito nekladli otázky, jako by ani nebyli přítomni.
9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a sám rozhodl rozsudkem, ve kterém bude jeho jednání kvalifikováno podle §146 tr. zákoníku a bude mu uložen odpovídající trest, a to trest podmíněně odložený, případně s okamžitým výkonem, avšak pouze v délce již vykonané dobou strávenou ve vazbě. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil veškerá rozhodnutí ve věci doposud učiněná a věc vrátil soudu prvního stupně, aby o věci jednal a znovu rozhodl. Konečně navrhl, aby mu byl odložen výkon trestu odnětí svobody.
10. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření předně uvedl, že obsahem dovolání obviněného jsou výlučně námitky, které obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, mimo jiné v podaném odvolání, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Především však zdůraznil, že žádnou z jeho dovolacích výhrad nelze pod jím uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit, neboť obviněný polemizuje výlučně s provedenými důkazy a jejich hodnocením, potažmo zpochybňuje skutková zjištění, k nimž dospěl nalézací soud a jejichž správnost v zásadě potvrdil soud odvolací. Dovolatel přitom nabízí vlastní verzi případu, na jejímž podkladě alternativně dovozuje, že poškozenou buď nenapadl vůbec, anebo pokud ji tedy napadl, dal jí pouze jeden lepanec; současně pomíjí také následek na zdraví, který u poškozené nastal. Skutková zjištění jsou však zcela odlišná, neboť obviněný poškozenou třikrát udeřil rukou v pěst do temene hlavy, a tímto jednáním jí způsobil (byť z nedbalosti, jak dovodil odvolací soud) zranění charakteru těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku. Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu jsou pak též jeho výhrady k tomu, proč byly jako znalkyně přibrány PhDr. Marta Skulová a MUDr. Marta Holanová zapsané v Seznamu znalců Krajského soudu v Brně, stejně jako jeho veskrze obecná a nekonkrétní polemika o údajné výhodnosti či nevýhodnosti systému trestního soudnictví v porovnání České republiky a některých dalších států, či námitka, že přísedící v jeho trestní věci byli pasivní a nekladli otázky.
11. Státní zástupce dále vyslovil názor, že rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou zatížena ani nedostatkem spočívajícím v tom, že nesprávná realizace důkazního řízení by se dostala do kolize s principy spravedlivého procesu (obviněný jej ostatně ani nenamítl). Naopak dovodil, že zajištěné, provedené, na sebe navazující a svou vypovídací hodnotou dostatečně silné důkazy umožňují vyslovit přesvědčivý závěr o vině obviněného zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. S uplatněným dovolacím důvodem se pak zcela míjí i dovolatelova polemika s výší trestu; v jeho trestní věci nenastala žádná ze situací, kterou by bylo možno podřadit pod jím tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., eventuelně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který sice neuplatnil, nicméně i ten se vztahuje k trestu).
12. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
16. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát (jak uvedl i státní zástupce ve svém výstižném vyjádření), neboť námitky, jež uplatnil s poukazem na uvedený dovolací důvod, směřovaly výhradně proti vedení dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů (vytýkal soudům, že jednak neuvěřily výpovědi poškozené, jež vypovídala v jeho prospěch, a jeho výpovědi, a dále, že byly přibrány znalkyně MUDr. Marta Holanová a PhDr. Marta Skulová s tím, že důvěryhodnost jejich znaleckých posudků a v nich obsažených závěrů značně snižuje skutečnost, že tyto znalkyně nejsou z Hradce Králové, nýbrž z Brna, a zejména znalkyně MUDr. Marta Holanová vzhledem k obrovskému množství posudků, které zpracovává, není schopna na nich pracovat odpovídající čas), a proti skutkovým zjištěním, jež tyto na podkladě provedeného dokazování učinily. Současně prováděl vlastní hodnocení provedených důkazů, domáhal se opětovného hodnocení provedených důkazů (zejména lékařských zpráv a znaleckého posudku vypracovaného znalcem MUDr. Petrem Balážem ohledně zranění poškozené) a předložil vlastní verzi skutkového děje, podle níž se vůči poškozené ničeho nedopustil a popřel, že ji udeřil. Vyjádřil přesvědčení, že i kdyby poškozenou hypoteticky udeřil, jednalo by se o pouhý „lepanec“, který by jinému člověku neublížil, a tudíž měl být uznán vinným toliko trestným činem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
18. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
19. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud (rovněž ve shodě s přiléhavým vyjádřením státního zástupce) v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a podrobně se zabýval i obhajobou obviněného (srov. zejména strany 37 až 40 odůvodnění jeho rozsudku). Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. zejména jeho strany 7 až 8), přičemž dospěl k závěru, že při stejných skutkových zjištěních lze obviněnému těžší následek ve formě těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku přičíst toliko na základě zavinění nedbalostního, a proto jednání obviněného právně kvalifikoval jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
20. Pro úplnost je vhodné dodat, že dovolací argumentace obviněného je v naprosté většině opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení před soudy obou nižších instancí, jež se jí řádně zabývaly a dostatečně se s ní vypořádaly.
21. Obviněný ve svém dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil rovněž výhrady k uloženému trestu odnětí svobody s tím, že mu měl být uložen trest odnětí svobody v sazbě od šesti měsíců do tří let jako trest mírnější, s podmíněným odkladem a přiměřenou zkušební dobou, neboť trest, který mu byl uložen, je tvrdý, přísný, až drakonický.
22. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda taková námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože v rámci tzv. jiného nesprávného hmotně právního posouzení lze úspěšně rozporovat i některá pochybení týkající se ukládání trestu (např. v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný trest nebo souhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu), nepřiměřenost trestu do této kategorie nespadá, neboť není otázkou právního posouzení, ale spíše jen volné úvahy soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 – Zpráva o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení – publikované pod. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Z tohoto důvodu není tato námitka podřaditelná pod jím zvolený dovolací důvod. Jen pro úplnost lze dodat, že takovou námitku nepřiměřenosti uloženého trestu by nebylo možno považovat za relevantně uplatněnou ani v rámci jiného dovolacího důvodu [například podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
23. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
24. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně učinil podnět, aby mu byl odložen výkon trestu odnětí svobody. Předseda senátu soudu prvního stupně však takový návrh při předložení věci a spisu neučinil (srov. §265h odst. 3 tr. ř.), a proto o něm Nejvyšší soud nerozhodoval. Jen pro úplnost lze dodat, že předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky pro takové rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. – už s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání – stejně neshledal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu