ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.116.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 116/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2018 o dovolání, které podal obv. V. L. T. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 4 To 61/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 160/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. V. L. T. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 3 T 160/2015, byl obv. V. L. T. uznán vinným ze spáchání ad 1) zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, ad 2) pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl podle §§283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 (čtyřiceti osmi) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí byl Okresním soudem v Lounech v rozsudku taxativně vyjmenován. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená ČEZ Distribuce, a.s., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění je V. L. T. vinen tím, že:
od přesně nezjištěné doby, nejméně od prosince roku 2013 do 20. 3. 2014 do 12:55 hod. v obytných a sklepních prostorách domu na ulici V. v P., okr. L., a v prostorách tvořících příslušenství domu představující kůlny a garáž, na pozemcích parcely (zahrada), zapsaných na LV pro obec a katastrální území P., u Katastrálního úřadu pro Ú. k., Katastrální pracoviště Ž., pěstoval v 6 místnostech "indoor" způsobem za pomocí technologického zařízení (pěstební kontejnery, ventilátory, svítidla se stínidly, uhlíkové filtry, teploměry, předřadníky apod.) a speciálních hnojiv (TERRA FLORES, BIO BLOOM, BIO GROW, CANNAZYM, RHIZOTONIC, FLORA BLOOM apod.) rostliny z rodu Cannabis za účelem výroby marihuany, přičemž při domovní prohlídce bylo nalezeno 123 kusů rostlin výšky 32 cm, 987 kusů rostlin výšky 10 cm (sazenice), 128 kusů rostlin výšky 28 cm, 127 kusů rostlin výšky 50-60 cm, 116 kusů rostlin výšky 50 cm, kdy se jednalo o prošlechtěný kultivar konopí určený k zisku kanabinoidních látek a množený vegetativně řízkováním, což zaručuje, že pěstování jedinci jsou geneticky identičtí, přičemž provedenou odbornou expertízou byly v zajištěném rostlinném materiálu chromatografií na tenké vrstvě prokázány kanabinoidní látky, které jsou obsahovými složkami rostliny konopí, přičemž semikvantitativním vyhodnocením chromatogramů bylo stanoveno, že obsah Δ9-THC v rostlinn ém materiálu převyšuje hranici 0,3%, která je rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda se jedná o konopí pěstované pro technické účely a plynovou chromatografií bylo zjištěno, že v celkem 1481 kusech zajištěných rostlin je obsaženo 464,1 gramů čistého Δ9-THC a d ále provedenou odbornou expertízou bylo zjištěno, že zajištěné chemikálie (hnojiva, substráty) zlepšují prosperitu rostlin a lze je využít k pěstování konopí, neboť byla v těchto látkách zjištěna přítomnost dusíku (ve formě amonných a dusičnanových iontů), fosforu a draslíku, což jsou základní biogenní prvky, jež jsou nezbytné pro zdárný růst rostlin,
přičemž konopí patří mezi omamné látky uvedené v seznamu č. 3 - omamné látky, zařazené v seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, vyhl. pod č. 47/1965 Sb., a v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a obsahuje tetrahydrokanabinoly, což jsou psychotropní látky uvedené v seznamu č. 4 - psychotropní látky, zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhl. pod č. 62/1989 Sb., a v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., přičemž V. L. T. neměl k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
kdy na stejném místě a ve stejné době zejména z důvodu zajištění chodu technologického zařízení určeného k "indoor" pěstování konopí neoprávněně odebíral elektřinu z elektrizační soustavy v místě elektroměrového rozvaděče, a to tak, že mezi hlavním jističem a hlavní domovní skříní byl porušen vodič hlavního domovního vedení, na který vodivě pomocí jedno šroubových prořezávacích svorek byly připojeny neměřené elektrické kabely CYKY 4x4 mm a CYKY 4x6 mm ve všech fázích, které pak napájely pěstírnu konopí umístěnou v rodinném domě, přičemž provedenou kontrolou byl v elektroměrovém rozvaděči zjištěn elektroměr se stavem VT 36,363 kWh, u kterého na číselníku chyběly úřední značky na pravé i levé straně a na krytu svorkovnice elektroměru chyběly montérské plomby, čímž tímto svým jednáním způsobil poškozené ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická čp. 874, 405 02 Děčín IV - Podmokly, škodu nejméně ve výši 129.444,98 Kč.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 4 To 61/2017 podal obv. V. L. T. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. Své dovolání zaměřil proti rozhodnutí o vině i o skutku, přičemž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť jak tvrdí – skutková zjištění jsou v rozporu s provedeným dokazováním a i nadále existují vážné pochybnosti o jeho vině, protože nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že skutek nespáchal.
5. Ve svém dovolání obviněný v prvé řadě usiloval znevěrohodnit výpověď svědkyně J. G., když uvedl, že tato svědkyně nevypovídala pravdu a navíc se převážně vyjadřovala k období předcházejícímu době, když se měl trestné činnosti dopouštět. O tom, že tato výpověď je nevěrohodná, svědčí také manželé B., O. K. i vlastní dcera paní G. – J. D., která o ní tvrdí, že je to osoba sebestředná a prolhaná, která žije ve vlastním smyšleném světě.
6. Dále obviněný namítl, že soud I. stupně pominul důkazy, které svědčí ve prospěch obviněného. Z výpovědí J. D., jejího manžela J. D. a O. K. je možné zjistit, že v době pěstování konopí se dovolatel u předmětné nemovitosti nepohyboval. Poznámky J. G., podle kterých vypovídala před soudem, se většinou týkají období před prosincem 2013 a po 20. 3. 2014. Oba soudy nižších instancí pak kladli důraz na to, že J. G. dovolatele poznala při rekognici v přípravném řízení. K této rekognici však obviněný opakovaně vznášel výhrady. Dle jeho názoru výběr osob nebyl proveden správně, protože všechny tři osoby se od něj výrazně odlišovaly.
7. Z listinných důkazů i výslechů svědků před okresním soudem bylo zjištěno, že nemovitosti, kde byla nalezena pěstírna marihuany, byly pronajaty svědkyni T. L. P. Tato žena nebyla u hlavního líčení vyslechnuta a její výpověď byla pouze čtena, stejně jako výpověď jejího tehdejšího přítele jménem T. Dovolatel vyslovil podezření, že P. se s T. mohli nějakým způsobem podílet na pěstování konopí v pronajatém objektu. Obviněný však byl za tuto trestnou činnost odsouzen na základě důkazů, které byly soudy nesprávně hodnoceny a z nichž nebylo možné dovodit, že marihuanu pěstoval či neoprávněně odebíral elektrický proud. Existuje proti němu pouze jediný důkaz, a to daktyloskopická stopa nalezená v objektu pěstírny na vnitřní straně stínidla lampy. Její přítomnost ale dovolatel objasnil tím, že pomáhal nakládat některé věci v tržnici Sapa. Další nepřímý důkaz byl v baru nalezený kanystr s hnojivem, o kterém se obviněný domníval, že jde o kapalinu do ostřikovače, neboť s tímto mu kanystr prodal jeden zákazník. Všechny tyto nepřímé důkazy pak netvoří ucelený řetěz, a proto byl odsouzen neprávem.
8. Všechny výhrady dovolatel uváděl v řízení před oběma soudy, ale ty se s nimi nevypořádaly. Dovolatel také nesouhlasí s tím, že byl ten, kdo dohlížel a kontroloval správnost péče o rostliny a měl v tomto smyslu instruovat zahradníky. To je pouze názor soudu, který není podložen důkazy. Vzhledem k výše uvedenému tedy navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i rozsudek Okresního soudu v Lounech s tím, a aby okresní soud věc znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svém prohlášení (sp. zn. 1 NZO 1202/2017 ze dne 3. 11. 2017) uvedl, že po seznámení se s obsahem dovolání nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebránilo jeho projednání.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem.
14. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
15. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
16. Obv. V. L. T. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale v podstatě zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vyčerpávajícím způsobem vypořádal v odůvodnění svého rozsudku Okresní soud v Lounech (zejména na s. 12 a násl.) i Krajský soud v Ústí nad Labem (s. 6 a násl.). Především je nutné předeslat, že všechny námitky usilují o zpochybnění skutkových zjištění. Tímto postupem však dovolatel zcela minul předepsaný zákonný požadavek, který vyplývá z §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť Nejvyšší soud ke skutkovým výhradám dovolatele již nemá přihlížet. Vzhledem k tomu, že však dovolatel vznesl závažnou námitku, že „skutková zjištění jsou v rozporu s provedeným dokazováním a jsou zde vážné pochybnosti o jeho vině“, Nejvyšší soud jeho námitky přezkoumal. Konkrétně dovolatel tento rozpor spatřuje v tom, že soudy nižších stupňů pominuly výpovědi několika svědků svědčících v jeho prospěch a své rozhodnutí opřely o výpověď jediné, značně nevěrohodné svědkyně, J. G.
17. Okresní soud své závěry opřel o řadu provedených důkazů. Mimo obviněného byla v případu vyslechnuta řada svědků, a další skutková zjištění vyplynula z domovní prohlídky domu na ul. V., z protokolu o ohledání, z kriminalistických zkoumání, odvětví chemie, elektrotechnika a daktyloskopie a dalších důkazů.
18. Během domovní prohlídky bylo zjištěno, že předmětný dům v P. byl pronajat vietnamským občanům, kteří jej přizpůsobili k tomu, aby v jeho obytných, sklepních prostorách, vč. kůlny a garáže bylo možné indoor způsobem pěstovat konopí. Analýzou usušených rostlin bylo zjištěno, že se jedná o konopí s obsahem THC převyšujícím zákonnou hranici 0,3 % tetrahydrokanabinolů. Při domovní prohlídce bylo zajištěno celkem 1481 kusů rostlin konopí, vč. hnojiv a půdních substrátů, takže ke slizni nedošlo jen z důvodu policejního zásahu. Mimo to tato pěstírna byla nelegálně napojena na elektrizační soustavu v místě elektroměrového rozvaděče, a to tak, že jistič a vodiče byly vyvedeny probouranou zdí přímo k technologickým zařízením určeným k pěstování konopí.
19. V přípravném řízení i během hlavního líčení podali svědectví svědkové z řad sousedů či obyvatelů P., kteří s předmětnou nemovitostí sousedí, nebo k ní mají nějaký vztah. Mezi vyslechnutými svědky nejvíc podstatných informací vypověděla J. G., jejíž dům bezprostředně sousedí s domem, kde byla pěstírna zřízena (svědkyně bydlí ve vedlejším popisném čísle na ul. V.). Proto také dovolatel zpochybňuje především její svědectví.
20. Když obviněný tvrdí, že je tato svědkyně nevěrohodná, naráží především na to, jak se o G. vyjádřila O. K., manželé D. či B. (č. l. 592, 568-569, 563-565). Osobní spory, které tito měli se svědkyní, však nijak nesnižují hodnotu její výpovědi. Okresní soud zcela správně hodnotil výpověď ve vztahu ke skutkovým zjištěním, které vyplynuly z ostatních důkazů. A jelikož toto svědectví zcela kompaktně zapadlo do zjištěného skutkového rámce, zcela správně ho nakonec vyhodnotil jako věrohodné.
21. Poukazy na stáří svědkyně i její charakter jsou zcela irelevantní vzhledem k tomu, že J. G. všechny poznatky o aktivitách obviněného dokládala svými zápisky z osobních deníků, které si celá léta vede a na jejich základě svědčila i před soudem I. stupně. Proto také neměla žádné problémy jednotlivé události zařadit časově (č. l. 565-568). To, že se nejednalo o žádné bludné smyšlenky, jak naznačovali svědkové K. či manželé D., odhalila dne 20. 3. 2014 domovní prohlídka v domě na ul. V. s nálezem fungující a zaběhnuté pěstírny, ve které bylo v různých stadiích růstu zajištěno 1481 kusů rostlin konopí.
22. Rovněž námitka, že se svědkyně vyjadřovala především k období kolem r. 2011, je příliš zjednodušující. Z výpovědi svědkyně vyplývá, že se vyjadřovala ke všem souvislostem případu, nehledě na časovou rovinu. Soud se však (mimo jiné) zajímal o počátek páchání trestné činnosti. Svědkyně, jak sama uvedla, nemohla nepostřehnout, že – ve vedlejší části domu se v oknech objevily deky a igelity (a po celou dobu zůstaly zatemnělé), elektrika byla dle jejích poznámek připojena načerno už od začátku, protože stavební práce v sousedním sklepě měly za následek, že jí „začaly ve sklepě vypadávat cihly“. Mimo to „od začátku pan B. stavěl svůj vlek od traktoru před rozvodnou skříň od elektriky“ , a to proto, aby ji zakryl, na což si stěžovala starostovi, apod. To, že by svědkyně neřekla u soudu pravdu, je námitka, kterou se soud I. stupně zabýval, a kterou vyloučil s ohledem na to, že její svědectví bylo dostatečně podrobné a přesvědčivé, a po dobu celého řízení konzistentní a neměnné. Rovněž během trestního řízení nebyla důkazně žádná lež odhalena.
23. Obviněný se také mýlí, když tvrdí, že soud pominul důkazy, které svědčí v jeho prospěch. Podle jeho náhledu měly těmito důkazy být právě svědectví J. a J. D. a O. K. Tito svědkové ale k případu uvedli jen velmi málo relevantních informací, přičemž ve prospěch obviněného nevyznělo nic. J. D. podotkl, že obviněného nezná, vztah k němu nemá žádný, věděl, že bydlí v sousedním domě, ale o pěstování konopí nic nevěděl (č. l. 568). J. D. obviněného taky neznala, viděla ho až u soudu a pohyb obyvatel vietnamské národnosti v r. 2013 soudu nepotvrdila (č. l. 569). O. K. k případu jen uvedla, že o něm nic neví, v předmětném domě byla jen v době, když se opravoval a kdy tam nikdo nebydlel. Podrobně se vyjadřovala jen k osobě svědkyně G. a o jejím vztahu k ní (č. l. 592). Tito svědkové tedy o trestné činnosti nic podstatného neuvedli. Pokud měl obv. V. L. T. na mysli, že v jeho prospěch svědčí negativní hodnocení svědkyně G. ze strany těchto svědků, tak s tím se soudy nižších stupňů zcela relevantně vyrovnaly (viz výše).
24. Dovolatel také opakovaně vznáší výhrady proti rekognici, v rámci které byl svědkyní G. identifikován. Také v dovolání namítl, že výběr osob nebyl proveden správně, neboť osoby se od něj výrazně odlišovaly. I toto je však námitka zcela neopodstatněná. Svědkyně totiž obviněného velmi podrobně popsala již před rekognicí, když uvedla, že je asi třicetipětiletý, vysoký asi 160-165 cm, normální postavy, kulatého obličeje, černých krátce střižených vlasů. Svědkyně obviněného dobře znala, protože ho vídala vždy za denního světla, kdy téměř každý pátek jezdíval vozem stříbrné barvy do pronajatého domu. Proto ho taky okamžitě rozpoznala nejen u rekognice v přípravném řízení, ale i při hlavním líčení (č. l. 567). Navíc jej poznala i ve chvíli, kdy jej náhodně potkala mimo jednací síň (bylo to v době, kdy se vracel po přestávce v hlavním líčení do budovy soudu). O této skutečnosti svědčí záznam jejich setkání zachycený na CD (č. l. 570 a) i její dopis (na č. l. 570 b, c). Je také důležité, že v průběhu rekognice, ani po jejím ukončení, nevznesl žádné námitky ani obviněný, ani jeho původní obhájkyně. Na opožděné dodatečné námitky již nelze brát ohled.
25. Obviněný dále vznesl celou řadu námitek, ve kterých zpochybňoval práci soudů I. a II. stupně s vybranými důkazy. Většinou pronesl, že ten či onen skutkový závěr není dle jeho názoru podložen důkazy a sám, v rámci své obhajoby, nabídl jejich vlastní interpretaci směřující k jeho vyvinění. Tato nabízená verze skutkových událostí byla však soudy odmítnuta.
26. To se týká např. daktyloskopické stopy č. 71, u které byla identifikována shoda s otiskem palce levé ruky obviněného (ID 170301385809). Tento otisk byl sňat z vnitřní strany stínidla lampy, která byla nalezena při domovní prohlídce v místnosti č. 8, kde byla pěstována marihuana. Zpočátku tento přímý důkaz obviněný nedokázal nijak vysvětlit a až později začal tvrdit, že pomáhal nakládat některé věci v tržnici, což však soudy nižších stupňů zcela správně vyhodnotily jako krajně nepravděpodobné.
27. Stejně tak soudy odmítly obhajobu obviněného, týkající se obsahu kanystru, který byl nalezen v baru, kde obviněný pracoval, ve kterém bylo odbornou expertízou zjištěno chemické hnojivo pro zlepšení prosperity rostlin, tedy hnojivo používané v pěstírně konopí. Dovolatelovu tvrzení, že se domníval, že jde o kapalinu do ostřikovačů, soudy obou stupňů zcela správně neuvěřily, protože je jen těžko uvěřitelné, že by V. L. T. kupoval od blíže neustanovené osoby něco bez ověření, o co se konkrétně jedná.
28. Jako červená nit se celým dovoláním vine dovolatelova hlavní výhrada, že soudy nižších instancí rozhodly v rozporu s provedenými důkazy, a tak nesprávně zjistily skutkový stav. Vysvětlení, která soudům opakovaně předkládal k jednotlivým skutkovým zjištěním, jsou však krajně nepravděpodobná a účelová. Navíc je to sám dovolatel, kdo se ve svých výrocích dopouští zcela nepodložených spekulací, např. když vyslovil podezření, že to byla T. L. P. a její tehdejší přítel T., kteří se v pronajatém domě mohli podílet na pěstování konopí.
29. Je pravdou, že svědkyně T. L. P. byla z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině pro soud nedosažitelná, a proto před soudem nevypovídala. Proto také byl v souladu s §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. protokol o její výpovědi z přípravného řízení, stejně jako protokol o výpovědi jejího syna N. S. N., před soudem přečten. Podstatné však je, že vyslovenému podezření dosavadní provedené důkazy neodpovídají , a proto na ně nelze hledět jinak, než jako na nepodložený dovolatelův názor, kterým se pouze snaží odvrátit pozornost od své osoby. Jinými slovy – odpovědnost dalších osob, které se na pěstování či další distribuci vypěstovaného konopí podílely, je nasnadě. Ale jejich vina nebyla v době projednávání tohoto případu prokázána. A protože oba soudy nižších stupňů byly vázány zásadou obžalovací, nemohly postupovat jinak, než přenechat řešení těchto souvislostí na příslušném orgánu činném v trestním řízení.
30. V závěru svého dovolání obviněný ještě vyjádřil nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů, kde zdůraznily, že obviněný nebyl jedním ze „zahradníků“ (tj. osobou, která by každý den bezprostředně pečovala o pěstované konopí), ale tím, kdo v hierarchii stál nad nimi a jejich práci instruoval za účelem správného způsobu pěstování. I zde namítl, že tento názor soudů není podložen důkazy. Ale i v tom se dovolatel mýlí.
31. Nelze relevantně vytýkat soudům nižších stupňů, že při práci s důkazy pečlivě uvážily všechny okolnosti případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, a že při své práci postupovaly na základě formální logiky. A právě z logiky jednoznačně vyplynulo, že když obviněný dojížděl do pěstírny jednou týdně, tak se o rostliny musely každý den starat neustanovené osoby. Dovolatel tedy nebyl zahradníkem, ale byl tím, kdo jezdil kontrolovat zdárný růst konopí, a kdo tyto zahradníky instruoval, jak v péči o konopí postupovat.
32. Obviněný tedy svými výše uvedenými výhradami pouze vyjádřil své pochybnosti o skutkových zjištěních, které vyplynuly z provedených důkazů, a v reakci na to uváděl vlastní skutkovou verzi. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť dovolatel subsumoval uplatněné námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti však nemohl takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení jako důvod dovolání již neumožňuje .
33. Hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy prováděny. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů pouze tehdy, pokud jsou z nich vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud, který musí zásadně vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, je pak skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto jakákoliv polemika o provedených důkazech a následných skutkových zjištěních soudů nižších instancí je z hlediska dovolacího řízení zcela irelevantní , a proto také nejsou dovolatelovy námitky podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod.
34. Ale i z věcného hlediska jsou dovolatelovy argumenty zcela nepřesvědčivé, neboť neodpovídají prokázaným skutečnostem. V daných souvislostech ani nelze argumentovat ve smyslu zásady in dubio pro reo či nerespektování jeho práva na spravedlivý proces . V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že stejně jako argumenty soudu musí být podloženy provedenými důkazy, tak i námitky dovolatele, obsahující jeho pochybnosti, musí být racionální a dostatečně kvalifikované. V projednávaném případě soudy nižších instancí striktně vycházely z provedených důkazů a v neprospěch obviněného neučinily žádný nepodložený závěr. Naopak. Trestná činnost obviněného byla jednoznačně prokázána a mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé neshledal žádný nesoulad – tím méně nesoulad extrémní.
35. Tak zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení nelze identifikovat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch. V této souvislosti je přiléhavý odkaz na Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, který jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
36. Nejvyšší soud při svém přezkumu také standardně zohledňuje ústavně právní rovinu projednávaného případu, neboť si je vědom toho, že rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nikdy nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). V případě obv. V. L. T. Nejvyšší soud ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by dovolatel byl ukrácen na některém ze svých nezadatelných práv, zejména ne v jeho právu na spravedlivý proces podle čl. 36-40, Hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
V. Závěr
37. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Lounech zajistil důkazy v nezbytném rozsahu a vyhodnotil je podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Také Krajský soud v Ústí nad Labem se skutkovými i právními závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas. Nejvyšší soud prověřil, že mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé neexistuje žádný zásadní nesoulad. Současně ověřil, že námitky obviněného jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry soudu I. a II. stupně. Také právní kvalifikace projednávaného skutku je přiléhavá a úhrnný trest, který Okresní soud v Lounech uložil, odpovídá prokázané závažnosti spáchaného skutku a není ho možné hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný.
38. Jelikož námitky obviněného obsahově neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako irelevantní. A protože v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, Nejvyšší soud dovolání obv. V. L. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
39. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu