ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1194.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1194/2018-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněného M. H., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 12 To 15/2017, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, byl obviněný M. H. uznán vinným pod body 1) – 4) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaným, zčásti nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 6 – 14 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě zjištění, že:
1) obvinění M. H. a M. M.
od blíže nezjištěné doby, nejméně od července roku 2013 do zadržení policejním orgánem dne 8. 12. 2015, postupně v prostorách rodinného domu XY v obci XY, v domě XY - zemědělské usedlosti v obci XY a obžalovaný M. H. sám v rodinném domě XY - zemědělské usedlosti v obci XY, a dále oba společně v rodinném domě XY v obci XY, vše v Pardubickém kraji, zřídili pěstírny konopí setého indického, v nichž skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, zavlažovacích zařízení, předřadníků, výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry pěstovali v pěstebních stanech za takto uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého indického v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, celkem provedli nejméně 9 sklizní, z nichž získali nejméně 22 kg marihuany v hodnotě 1.870.000,- Kč při prodejní ceně 85,- Kč za 1 gram drogy, vyrobenou drogu následně M. H. distribuoval dalším osobám a ze zisku vyplácel M. M.; ke dni zadržení takto pěstovali celkem 568 kusů rostlin konopí setého indického v různých fázích vývoje o výšce 10 až 70 cm, a to v pěstírně ve XY 270 rostlin konopí o výšce 10 až 30 cm, v pěstírně v XY 200 rostlin konopí o výšce 7 až 10 cm a v pěstírně v XY 98 ks rostlin konopí o výšce 25 až 70 cm, ze kterých bylo možno získat celkem nejméně 30.467 gramů upotřebitelné sušiny s obsahem THC nejméně 15,47 % hmotnostních s dalším předpokládaným ziskem nejméně 2.589.695,- Kč při prodejní ceně 85,- Kč za 1 gram drogy,
2) obvinění M. H., M. M. a D. F.
v době nejméně od prosince 2014 do zadržení policejním orgánem dne 8. 12. 2015 v rodinném domě XY v obci XY, Pardubický kraj, zřídili pěstírnu konopí setého indického, v níž skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, zavlažovacích zařízení, předřadníků, výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry pěstovali ve 2 pěstebních stanech za takto uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého indického v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž provedli nejméně 2 sklizně, z nichž získali nejméně 6 kg marihuany v hodnotě 510.000,- Kč při prodejní ceně 85,- Kč za 1 gram drogy, vyrobenou drogu následně M. H. distribuoval dalším osobám v Pardubickém kraji a ze zisku vyplácel M. M. a D. F.,
3) obvinění M. H. a P. H.
v době nejméně od června 2013 do zadržení policejním orgánem dne 8. 12. 2015 ve skladových prostorách domu XY- objektu bývalého hostince v obci XY, Pardubický kraj, zřídili pěstírnu konopí setého indického, v níž skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, zavlažovacích zařízení, předřadníků, výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry pěstovali za takto uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého indického v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, postupně provedli nejméně 10 sklizní s celkovým výnosem asi 50 kg marihuany v hodnotě nejméně 4.250.000,- Kč,- při prodejní ceně 85,- Kč za 1 gram drogy, vyrobenou drogu následně M. H. distribuoval dalším osobám a ze zisku vyplácel P. H., ke dni zadržení pěstovali 46 rostlin konopí setého indického v různých fázích vývoje o výšce 13 až 40 cm, ze kterých bylo možno získat celkem nejméně 1.642,9 gramů upotřebitelné sušiny, a již sklidili a sušili dalších 416 rostlin konopí setého indického o velikosti 80 cm, z nichž bylo možno získat 6.062 gramů upotřebitelné sušiny s obsahem THC nejméně 11,3% hmotnostních, s dalším předpokládaným ziskem nejméně 654.840,- Kč při prodejní ceně 85,- Kč za 1 gram drogy,
4) obviněný M. H.
- v době od blíže nezjištěného dne roku 2013 do listopadu 2015, v místě svého trvalého bydliště v XY a v areálu XY v Pardubicích, poskytl postupně výměnou za různé věci nebo služby v desítkách případů celkem asi 500 g marihuany F. S.,
- v době od počátku roku 2015 do listopadu 2015 na parkovišti u obecního úřadu v obci XY prodával v množstvích od 100 g do 500 g, v jednom případě v množství 2 kg, marihuanu za cenu 85,- Kč za 1 g J. Š. a celkem mu tak prodal nejméně 5 kg marihuany za částku 400.000,- Kč,
- v období od června do července 2015 v obci XY a na dalších neustanovených místech okresu Pardubice daroval nejméně v 5 případech marihuanu v celkovém množství 5 - 10 g D. K.,
- v období od jarních měsíců roku 2013 do zadržení policejním orgánem dne 8. 12. 2015 v Pardubicích u Kauflandu v ul. XY, v XY a na dalších místech Pardubického kraje prodal prostřednictvím P. H. v roce 2013 ve dvou případech vždy 30 ks, v roce 2014 ve 4 případech vždy 60 až 80 ks a v roce 2015 ve 4 případech 60 až 80 ks a v 1 případě 150 ks řízků konopí setého indického odrůdy Heis J. M., a to za cenu 70,- Kč za 1 rostlinu, a celkem mu tak prodal v 11 případech konopí seté indické v počtu nejméně 770 rostlin za částku nejméně 53.900,- Kč.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných M. M., P. H. a D. F.
4. K odvolání obviněného M. H., které podal proti výroku o vině i trestu, a k odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podanému v neprospěch obviněných M. H., M. M. a P. H., a to jen proti výrokům o uložených trestech, Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 12 To 89/2016-1157, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného M. H. a státního zástupce částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, ohledně obviněných M. H., M. M. a P. H., a to u všech těchto obviněných jen ve výrocích o uložených trestech, a podle §259 odst. 1 tr. ř. v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně s tím, aby ji znovu rozhodl.
5. V návaznosti na to pak Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 12. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1308, obviněného M. H. uznal vinným pod body 1) – 4) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaným, zčásti nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil výše již popsaným skutkem, za což jej podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 5 – 13 výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem opětovně rozhodl o vině a trestech ohledně obviněných M. M. a P. H. Podle §101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku vyslovil též zabrání ve výroku rozsudku uvedených věcí.
6. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obviněný M. H., a to do výroku o vině a uložených trestech, zúčastněná osoba M. K., a jednak ve prospěch i v neprospěch obviněných M. H. a M. M. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a to proti výrokům o uložených trestech propadnutí věci, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 12 To 15/2017, tak, že z podnětu odvolání obviněného M. H., zúčastněné osoby M. K. a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných M. H. a M. M. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Současně podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. sám nově rozhodl tak, že obviněného M. H. za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaný, zčásti ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, č. j. 12 To 89/2016-1157, odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem soud druhého stupně rovněž nově rozhodl o trestech ohledně obviněného M. M. Dále podle §101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odvolací soud rozhodl též o zabrání v rozsudku uvedených věcí.
7. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1380/2017, k dovolání obviněného M. H. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jen ve vztahu k tomuto obviněnému rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 12 To 15/2017-1442, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i jemu předcházející rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1308, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, č. j. 12 To 89/2016-1157, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Ve svém zrušujícím usnesení Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze uložil znovu řádně projednat odvolání obviněného M. H. a odvolání státního zástupce podané v neprospěch tohoto obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, a rovněž se vypořádat s námitkami, které obviněný v dovolání uplatnil.
9. Rozsudkem ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 12 To 15/2017, Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněného M. H. a státního zástupce podaného v jeho neprospěch podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného M. H. zrušil ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že při nedotčeném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaným, zčásti nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného M. H. odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 2 – 8 výroku rozsudku.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
10. Proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 12 To 15/17, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
11. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný předeslal, že Vrchní soud v Praze sice uskutečnil dne 13. 2. 2018 veřejné zasedání za účasti jeho a zúčastněné osoby M. K., podle jeho názoru však pokyn Nejvyššího soudu, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl, nesplnil.
12. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. předně namítá, že výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu je neúplný pro absenci výroku, že se odvolání obviněného v části směřující do výroku o vině zamítá, i když obsahuje větu „při nedotčeném rozhodnutí o vině“, k čemuž odkazuje na občanskoprávní rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 69/99, obdobnou problematikou se zabývající.
13. Má za to, že rovněž není postaveno najisto, zda rozhodnutí o zabrání věci, a to nemovitosti ve XY neznámé osobě, bylo ve vztahu k obviněnému zrušeno usnesením Nejvyššího soudu, když rozsudek vrchního soudu ze dne 13. 2. 2018 již tento výrok neobsahuje. V napadeném rozsudku rovněž absentuje výrok ohledně vyřízení odvolání zúčastněné osoby M. K.
14. Ohledně výroku o uloženém trestu propadnutí věci poukazuje, že je neúplný a nepřezkoumatelný, pokud jde o konkrétní specifikaci propadlých věcí, když jejich seznam toliko koresponduje s protokoly o domovních prohlídkách v jednotlivých objektech, přičemž některé věci zde uvedené ani nezná a ani je nikdy neviděl. Předmětnými výroky bylo založeno též jeho spoluvlastnictví k věcem, aniž je z nich zjevné, s kým jednu polovinu uvedených věci spoluvlastní.
15. V této souvislosti též namítá nejasné označení jednotlivých položek propadlých věcí (konkrétně zbytků rostlin v květináčích), k nimž by se měl vyjádřit znalec botanik, o jaké rostliny, ev. odrůdy se jedná. Brojí tak proti závěrům odborného vyjádření z oboru zemědělství – odvětví pěstování rostlin Ing. J. Beneše tvrzením, že znalci nebyla předložena žádná jeho výpověď, přičemž z obsahu odborného vyjádření dovozuje, že znalec ani jednu rostlinu, jichž se posudek týká, in natura neviděl. Vyjádření tak obsahuje řadu nepodložených úvah, navíc znalec nekriticky přejímá tvrzení vyslýchaných osob k počtu sklizní.
16. Neúplnost výroku rozsudku shledává i v absenci užití právní kvalifikace jeho jednání jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, když i přesto je k němu přistupováno tak, jako by tam spolupachatelství bylo, což vnímá jako okolnost svědčící v jeho neprospěch.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., obviněný poukazuje, že projednání věci vrchním soudem dne 13. 2. 2018 předcházelo nejen jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 6/2016 ze dne 29. 6. 2016, ale i proti již zrušenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 6/2016 ze dne 21. 12. 2016, přičemž o žádném z těchto odvolání údajně nebylo dosud rozhodnuto. Byť Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2016, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, neznamená to, že zrušil i jeho odvolání proti takovémuto rozhodnutí, neboť odvolání jakožto procesní úkon nelze považovat za zrušené navazující rozhodnutí, které by vzhledem ke zrušení rozsudku, vůči němuž směřovalo, pozbylo významu. Zdůrazňuje, že souhrn obou odvolání rozšiřuje okruh tvrzení, s nimiž je třeba se vypořádat. Rozsudek krajského soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 9 T 6/2016, tedy považuje v části viny za nepravomocný.
18. Ve vztahu k přisouzenému jednání namítá, že pokud je ve skutcích pod body 1) – 2) uvedeno, že vyrobenou drogu následně distribuoval dalším, blíže neurčeným osobám, a ohledně jednání v bodě 4) již konkrétní osoby uvedeny jsou, přičemž není tvrzeno, že se jedná o jiné osoby, pak byl skutkem pod bodem 4) odsouzen dvakrát pro tutéž věc.
19. Zpochybňuje rovněž rozsah své trestné činnosti co do množství pěstovaných rostlin konopí a vyrobené drogy marihuany, přičemž zdůrazňuje, že z vlastního porovnání množství drogy vyprodukované a zjištěného rozsahu její distribuce, kdy z tvrzení bodů 1) až 5) lze vyčíst, že obviněnému je kladen za vinu podíl na 56.000 g vyprodukované drogy a z bodu 4) vyplývá, že konkrétním osobám prodal 5.510 g drogy, tedy je tvrzena jedna desetina, z čehož dovozuje, že „skutek je značně nadnesený“. Tvrzené množství je tedy natolik problematické, že při dodržení zásady in dubio pro reo není užití právní kvalifikace podle třetího odstavce §283 tr. zákoníku namístě. Uvádí, že z popisu skutku v bodě 5) týkajícího se spoluobviněného P. H. vyplývá, že pokud drogu od tohoto nakupoval, znamená to, že žádnou drogu k dispozici neměl, a tak v bodě 4) a 5) je přičítána tatáž částka za prodej drogy dvakrát.
20. Nesprávné právní posouzení spatřuje také v posouzení jeho jednání jako dílem dokonané, dílem nedokonané, ukončené ve stadiu pokusu, když podle jeho názoru se mohlo jednat toliko o přípravu zločinu. Popis skutku se totiž vztahuje toliko k pěstování rostlin a k provozu pěstírny, které samo o sobě není trestné, nikoli k výrobě ve smyslu §283 odst. 3 tr. zákoníku, přičemž poukazuje na to, že takové pěstování nelze ztotožňovat s pojmem výroba. K tomu blíže definuje pojem výroba omamné a psychotropní látky na rozdíl od její produkce. Poukazuje rovněž na stadium rostlin, kdy pěstoval pouze tzv. řízky, jež nebyly způsobilé k produkci marihuany, přičemž neměl povědomí o tom, že tyto nebudou použity jinak, než jako příprava k výrobě drogy a že se jedná o cokoli nelegálního. Rovněž rozpačitý postoj orgánů činných v trestním řízení v daném období (rok 2013) vůči prodejnám „growshop“ jej utvrzoval v právním omylu, tedy v tom, že jedná legálně.
21. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný rozporuje též uložení trestu propadnutí věci námitkou, že nebyl zjištěn vztah propadlých věcí k trestné činnosti a byl vysloven též ohledně některých věcí, jež nejsou jeho vlastnictvím, přičemž příkladmo zmiňuje některé písemnosti. Rovněž nesouhlasí s tím, pokud byly předmětem propadnutí věci i finanční prostředky v rozsahu nad jeden milion Kč, neboť tyto získal na základě úvěru od banky, jehož existence byla prokázána úvěrovou smlouvou a faktickým obnosem, který měl doma. Došlo též k zásahu do vlastnických práv jeho družky ohledně majetku, který získala jako pozůstalost po svém otci, přestože své vlastnictví prokázala.
22 . Obviněný závěrem dovolání navrhl , aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 12 To 15/2017, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 9 T 6/2016, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí ve věci.
23. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání předně vyplývá, že namítá-li obviněný chybějící či neúplný výrok, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněné v civilní věci rozhodované podle občanského soudního řádu, tj. předpisu založeném na podstatně odlišných základech, opírá se o nepochopení zásad rozhodování odvolacích soudů v trestním řízení, neboť v civilním řízení je právní úprava a rozhodovací praxe odvolacích soudů podstatně odlišná. Uvedl, že odvolání některé ze stran je ve vztahu k určité osobě zásadně nedělitelné, a pokud vrchní soud na podkladě odvolání obviněného nově rozhodl o trestu, nepřipadá již v úvahu, aby „ve zbytku“ podané odvolání zamítl. Z napadeného rozsudku vrchního soudu je též patrné, že se zabýval všemi námitkami obviněného, včetně těch, které uplatnil ve svém předchozím dovolání a obsah řádného opravného prostředku dovolatele tak odvolací soud zcela vyčerpal. Závěr obviněného, že výrok o jeho vině doposud nenabyl právní moci, státní zástupce shledal neopodstatněným.
24. Neztotožnil se ani s názorem, že neúplnost výroku napadeného rozsudku spočívá v absenci vyjádření závěru o spáchání trestného činu ve spolupachatelství, neboť spolupachatelství nepředstavuje formu trestného činu, a není tedy nezbytné jej výslovně vyjadřovat ve výroku rozsudku. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 944/2003 a sp. zn. 7 Tdo 368/2002, když skutečnost, že obviněný část svého jednání popsaného pod body 1) – 3) rozsudku soudu prvního stupně spáchal společným jednáním s dalšími tam uvedenými osobami, je z popisu skutku zcela zřejmá.
25. Nedůvodnou státní zástupce shledal rovněž tvrzenou neúplnost napadeného rozsudku ve vztahu k zúčastněné osobě, když z kasačního usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů byla zrušena pouze ve vztahu k dovolateli, nikoli již k dalším osobám (a to ani na podkladě principu beneficia cohaesionis). Nebylo tak třeba, a pro překážku věci rozhodnuté ani možné, opětovně rozhodovat výrokem, který již dříve nabyl právní moci a nebyl pozdějším rozhodnutím Nejvyššího soudu dotčen. Námitku k výroku o zabrání věci učiněném ve vztahu k jiné osobě není navíc obviněný ani oprávněn vznášet, neboť se ho bezprostředně nedotýká [k tomu srov. §265d odst. 1 písm. b) tr. ř.].
26. Procesně nesrozumitelnou shledal státní zástupce námitku obviněného, že údajně nebylo rozhodnuto o jeho předchozím odvolání, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud odvolání obviněného projednal řádně a v intencích předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu se v rozsahu své přezkumné pravomoci ve smyslu §254 tr. ř. vypořádal i s jeho námitkami.
27. Důvodnými státní zástupce neshledal ani výhrady směřující proti výroku o vině, uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S obviněným nesouhlasí, že mu bylo přisouzené jednání přičteno dvakrát, neboť z popisu skutku jsou patrné různé okruhy osob, kterým byla vyprodukovaná marihuana distribuována, když na jeho trestní odpovědnost nemá žádný vliv ani skutečnost, že všechny takové osoby nebyly ztotožněny. Je zřejmé, že popis jednání pod body 1) – 3) a pod bodem 4) představuje na straně obviněného jediný kontinuálně probíhající skutek, strukturovaný do dílčích celků v závislosti na tom, s jakou další osobou takto obviněný jednal. Nejednalo se tedy o více skutků, v jejichž rámci by totožná skutková okolnost byla obviněnému k tíži přičtena vícekrát.
28. Nedůvodným shledal též tvrzení, že výrok o vině spoluobviněného P. H. by měl svědčit jeho obhajobě, neboť i když se z něj podává, že obviněnému v blíže nezjištěném množství případů a objemu marihuanu prodal, nerozporuje to skutková zjištění o tom, že marihuanu vyráběl a distribuoval též obviněný, přičemž vzájemné „obchodní“ vztahy při distribuci drog pro pokrytí výpadků v produkci, popř. poptávce označil v praxi drogové trestné činnosti za relativně běžné.
29. Z hlediska rozsahu trestní odpovědnosti obviněnému nijak nesvědčí, že mu byla prokázána distribuční činnost v objemu představujícím cca desetinu objemu vyprodukované marihuany, když obviněný již samotným objemem výroby přesáhl kvalifikační znak velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Z hlediska právní kvalifikace není podstatné, že nebyla dopodrobna a v celém rozsahu zjištěna i následná činnost distribuční.
30. Za obsahově relevantní státní zástupce označil námitku obviněného, že jeho jednání mělo být právně posouzeno pouze jako příprava, k níž však obviněný nepřipojil dostatečně srozumitelnou argumentaci, opíraje se o pouhé tvrzení, že pěstování rostlin konopí není trestné. Soudy v daném případě aplikovaly ustálené závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014, zabývající se případy stejného druhu, v němž je podrobně rozebrán i výklad pojmu výroba ve vztahu k produkci drogy marihuana, a který vylučuje názory, které k této problematice dovolatel prezentuje. Za rozpornou se zjištěným skutkovým stavem shledal státní zástupce předestřenou paralelu jednání obviněného s činností tzv. growshopů, neboť ta je v praxi i odlišně právně kvalifikována (§287 tr. zákoníku), a nelze tak dovozovat na straně obviněného jakékoli okolnosti nasvědčující jeho údajnému právnímu omylu.
31. Pokud jde o námitky ve vztahu k výroku o trestu propadnutí věci, nelze je podle státního zástupce považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale spíše dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Obviněný nicméně nepředestřel relevantní právní argumentaci, ale svou námitku založil toliko na polemice se skutkovými závěry soudů. Pokud jde o propadlé písemnosti (včetně dvou tužek), je z jejich specifikace patrné, že mají relevantní vztah k přisouzené trestné činnosti, a není tak vadou, pokud bylo jejich propadnutí vysloveno. Námitkami ve vztahu k propadnutí obviněným specifikovaných finančních částek se již zabývaly soudy obou stupňů, přičemž dospěly k závěru, že se o prostředky z legálních příjmů obviněného nejednalo. Neexistovaly tak právní překážky pro uložení trestu propadnutí věci a námitky obviněného tak obsahově hypoteticky v úvahu připadajícímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají.
32. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. H. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
34. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
35. V podaném dovolání obviněný výslovně poukazuje na dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný
36. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který obviněný M. H. uplatnil, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že jej lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř.
37. Dovolatel v této souvislosti předně namítá, že výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu přesto, že obsahuje větu „při nedotčeném výroku o vině“, je neúplný pro absenci výroku, že se „odvolání obviněného v části směřující do viny, zamítá“. Má za to, že odvolací soud měl odvolání v příslušné části, které nevyhověl, zamítnout, případně ve výroku uvést, že v ostatních částech zůstává rozsudek krajského soudu beze změny.
38. Takovou výhradu Nejvyšší soud nepovažoval za důvodně uplatněnou. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř., a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. a §256 tr. ř., vyplývá, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji od ostatních oddělit, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Pokud však zruší, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Z uvedeného plyne, že pokud odvolací soud částečně vyhoví podanému odvolání, nemusí již samostatným výrokem podle §256 tr. ř. rozhodovat o zamítnutí „zbývající části“ odvolání. V těchto případech odvolací soudy mnohdy používají výrok „Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen“, a to pouze pro lepší srozumitelnost rozhodnutí, neboť je určeno i osobám neznalým trestního práva. Zmíněný výrok je však evidentně nadbytečný, jak ostatně dovolací soud v minulosti vícekrát ve svých rozhodnutích uvedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002).
39. V předmětné věci Vrchní soud v Praze postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. po přezkoumání napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, zrušil tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. k odvoláním obviněného M. H. a státního zástupce ve vztahu k tomuto obviněnému, v celém výroku o trestu. Z tohoto výroku rozsudku je tedy zřejmé, že v ostatních výrocích zůstal rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nedotčen. Jako nepřípadný se tak v posuzované věci jeví poukaz obviněného na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 69/99, vydaný v občanskoprávním řízení, neboť je založen na jiné právní úpravě vycházející z odlišných principů odvolacího řízení v občanskoprávních věcech.
40. Obviněný dále namítá, že o jeho předchozích odvoláních proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 9 T 6/2016, ale i proti již zrušenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 9 T 6/2016, nebylo dosud rozhodnuto, což odvozuje mj. z toho, že ve výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, absentuje věta že „v ostatních výrocích (mimo zrušené výroky o uložených trestech) rozsudek ponechává v platnosti“, když jeho odvolání jako procesní úkon nelze považovat za zrušené navazující rozhodnutí, a považuje tedy rozsudek krajského soudu ze dne 29. 6. 2016, „v části viny“ za nepravomocný.
41. V tomto kontextu nutno předně konstatovat, že jde o námitku procesně nesrozumitelnou. Pokud jde o odvolání, která podali proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 9 T 6/2016, obviněný M. H. do výroku o vině a uložených trestech, zúčastněná osoba M. K. proti výroku o zabrání věci a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové proti výrokům o uložených trestech propadnutí věci, ve prospěch i v neprospěch obviněných M. H. a M. M., z obsahu spisu je zřejmé, že tato Vrchní soud v Praze řádně projednal a o těchto rozhodl rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 12 To 15/2017 (k tomu blíže bod 6. tohoto usnesení). Ohledně odvolání obviněného M. H. a státního zástupce podaného v neprospěch tohoto obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, je pak z výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 12 To 15/2017, a z jeho odůvodnění zřejmé, že odvolací soud odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2016, č. j. 9 T 6/2016-1077, řádně projednal a v intencích předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1380/2017, se vypořádal též s námitkami obviněného, a to v rozsahu své přezkumné pravomoci dané ustanovením §254 tr. ř., včetně námitek, které uplatnil ve svém předchozím dovolání. Námitku obviněného, že výrok o jeho vině dosud nenabyl právní moci, je tak třeba považovat za neopodstatněnou.
42. Shodný závěr lze uplatnit i ve vztahu k námitce obviněného, že není postaveno najisto, zda ochranné opatření zabrání věci – nemovitosti ve XY ve výroku zrušeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 12 To 15/2017, bylo zrušeno i ve vztahu k jeho osobě, když následný rozsudek vrchního soudu ze dne 13. 2. 2018, již k zabrání předmětné nemovitosti nepřikročil. V tomto ohledu nutno uvést, že výše citovaným kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1380/2017, byla zrušena rozhodnutí nižších soudů pouze ve vztahu k obviněnému M. H., a nikoliv ve vztahu k jiným osobám, a k výrokům, jež se obviněného bezprostředně nedotýkají [srov. §265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. V tomto směru lze odkázat i na přiléhavé vyjádření státního zástupce citované pod bodem 25 shora.
43. Namítá-li dovolatel absenci citace ustanovení §23 tr. zákoníku, v němž je upraveno spolupachatelství ve výroku o jeho vině, a neměl být proto touto formou jednání uznán vinným, nutno zdůraznit, že citace tohoto ustanovení není podmínkou uznání viny trestným činem spáchaným ve spolupachatelství. Spolupachatelství není žádnou zvláštní formou trestného činu, protože nijak nerozšiřuje trestní odpovědnost mimo rámec skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákona. Proto není nutné, aby ve výroku o vině bylo u spolupachatelů citováno ustanovení §23 tr. zákoníku (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 944/2003, a ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 368/2002).
44. K tomu Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se jedná tehdy, byl-li trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každá osoba odpovídá tak, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
45. Lze poukázat na to, že oba soudy se ve svých rozhodnutích postavením a rolí jednotlivých obviněných na jim přisuzované trestné činnosti výslovně zabývaly, přičemž shodně dospěly k závěru, že se na této všichni obvinění dílčím způsobem podíleli, přičemž jednali ve vzájemné shodě, a toto jejich jednání bylo vzájemně provázáno a vedeno totožným (zištným) záměrem, přičemž si byli vědomi i toho, že se tak děje jejich společným jednáním. Rovněž byla prokázána dělba úkolů mezi jednotlivými obviněnými, přičemž je zřejmá i plánovitost a koordinovanost jejich jednání. Nejvyšší soud nadto uvádí, že podstata jednání spolupachatelů a předpoklad rozdělení rolí nevyžaduje, aby každý ze spolupachatelů svým faktickým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu, přesto s ohledem na jejich faktickou úlohu a na jejich předchozí společnou dohodu lze dovozovat jejich trestněprávní odpovědnost přisouzeným trestným činem. Námitka, kterou v tomto ohledu obviněný vznesl, je tedy neopodstatněná.
46. K další námitce vztahující se k absenci výroku ohledně „vyřízení“ odvolání zúčastněné osoby M. K. předně nutno konstatovat, že takovou námitku není obviněný ani oprávněn vznášet, neboť dovolání může podat jen pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká [k tomu srov. §265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Jen pro úplnost lze v tomto ohledu poukázat na body 6. a 41. tohoto usnesení, z něhož vyplývá, že mimo jiné z podnětu odvolání zúčastněné osoby M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 9 T 6/2016, bylo Vrchním soudem v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 12 To 15/2017, nově rozhodnuto o uloženém ochranném opatření. Odvolání zúčastněné osoby tak bylo meritorně projednáno a bylo o něm meritorně rozhodnuto. Jak již bylo výše uvedeno (bod 42.), výše citovaným kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu byla rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušena toliko ve vztahu k obviněnému, nikoli ohledně dalších osob. Nebylo pro překážku věci rozhodnuté ani možné znovu rozhodovat o dříve již pravomocném výroku, který nebyl pozdějším rozhodnutím Nejvyššího soudu dotčen. Jedná se tedy o námitku navíc bezpředmětnou.
47. Obviněný dále vytýká, že výrok o uloženém trestu propadnutí věci je neúplný a nepřezkoumatelný, neboť některé věci, jichž se má tento trest týkat, nejsou ve výroku rozsudku individuálně specifikovány, jejich seznam toliko koresponduje s protokoly o domovních prohlídkách v jednotlivých objektech, přičemž některé věci zde uvedené ani nezná a ani je nikdy neviděl. Předmětnými výroky bylo založeno též jeho spoluvlastnictví k věcem, aniž je z nich zjevné, s kým jednu polovinu uvedených věci spoluvlastní.
48. Pokud jde o individuální specifikaci jednotlivých věcí, o nichž bylo rozhodováno, správně vrchní soud na str. 22 – 23 odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že výrok o trestu propadnutí věci, resp. jeho jednotlivé části, neshledal neúplný, přičemž předmětné věci jsou dostatečně individuálně identifikovány tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně za věci jiné. Pokud jde o námitku, že jejich pojmenování koresponduje s příslušnými protokoly o domovních prohlídkách, při nichž byly zajištěny, pak jde podle odvolacího soudu o obvyklý postup, přičemž je jak z číselného vyjádření, tak i fotodokumentace patrno, o jakou věc se jedná. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku obviněného, že není vlastníkem některých těchto věcí a nikdy je neviděl a s níž se náležitě vypořádal. Pokud jde o výhradu vůči formě stanovení spoluvlastnického podílu k věcem, o jejichž propadnutí bylo rozhodováno, upřesnil, že jde o spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny, přičemž z předchozích rozhodnutí ve věci je dostatečně patrno, že vlastníkem zbývajícího majetkového podílu je spoluobviněný M. M.
49. Ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci obviněný též vytýká nejasné označení jednotlivých položek propadlých věcí (konkrétně zbytků rostlin v květináčích), když má za to, že by se k rostlinám měl vyjádřit znalec botanik, aby bylo z výroku patrno, o jaké rostliny, ev. odrůdy se jedná. V tomto ohledu brojí proti závěrům odborného vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin Ing. J. Beneše tvrzením, že znalci nebyla předložena žádná jeho výpověď, přičemž z obsahu odborného vyjádření dovozuje, že znalec ani jednu rostlinu, jichž se toto týká, in natura neviděl.
50. I těmito námitkami se odvolací soud náležitě v intencích kasačního usnesení Nejvyššího soudu zabýval, když v tomto ohledu konstatoval, že ze zajištěných rostlin, jejich částí a zbytků, jakož i sušené rostlinné hmoty, tzv. sušiny, bylo ve výroku doplněno, že jde o rostlinu konopí, byť tato skutečnost je dostatečně zřejmá ze skutkové věty i právní kvalifikace stíhaného deliktu. Nepřípadnými shledal též výhrady obviněného vůči závěrům odborného vyjádření z oboru zemědělství – odvětví pěstování rostlin Ing. J. Beneše, neboť z nich jednoznačně vyplývá, že šlo o pěstování rostlin konopí indického, zřejmě o odrůdu „Haze“ s extrémně vysokým obsahem THC od 18 % do 25%, je uvedeno předpokládané množství suché rostlinné látky (marihuany), včetně rozpětí předpokládaného obsahu THC v této, kterou by bylo možno získat v případě, že by ze strany policejních orgánů nedošlo k zajištění 812 kusů rostlin (konopí), ještě ve fázi růstu.
51. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že námitkám, které v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., obviněný uplatnil, Nejvyšší soud nemohl přisvědčit, neboť v napadeném rozsudku žádný výrok nechybí, ani není neúplný.
52. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou právního posouzení skutku je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy I. a II. stupně. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tedy lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
53. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže tedy přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
54. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
55. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, pokud brojí proti hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a postupu soudu prvního stupně při provádění důkazů, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, rozebírá celkovou důkazní situaci /kupř. tvrzením, že se inkriminovaného jednání nedopustil, zpochybňuje rozsah přisouzené trestné činnosti co do množství vyrobené a vyprodukované drogy, které označuje za toliko hypotetické, tvrdí, že mu přisouzené jednání v bodech 1) – 2) a 4) rozsudku bylo přičteno dvakrát, že popis skutku v bodě 5), týkající se P. H., potvrzuje jeho obhajobu, že on sám žádnou marihuanu k dispozici neměl ani nedistribuoval, pokud ji od obviněného H. kupoval a další/, a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že nebyli zjištěni odběratelé drog, že mu nebyla prokázána výroba drogy, když závěry domovních prohlídek svědčí toliko o existenci pěstebních prostředků, které nenakupoval a celkově vzato, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána). Nabízí tak svou verzi průběhu skutkového děje učiněnou na základě vlastního hodnocení důkazů, přičemž teprve až na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení jeho jednání. Je tak zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, ze které pak, podle obviněného, vyvstávají pochybnosti o jemu přisouzené právní kvalifikaci. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
56. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení obviněného, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. pravidlem in dubio pro reo . Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
57. Poukazuje-li obviněný na nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť má za to, že se s otázkou jeho viny náležitě nevyrovnal, když se toliko ztotožnil s hodnocením důkazů krajským soudem, aniž by tyto podrobněji zkoumal, Nejvyšší soud konstatuje, že hodnocení důkazů především spadá do kompetence soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího (provádí-li dokazování), a Nejvyšší soud zásadně není oprávněn k jejich revizi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2017, sp. zn. 3 Tdo 892/2014: „ Shromážděné důkazy soud – pozn. myšleno soud prvního stupně – hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence …. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.“, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 940/2016: „ …je podstatné, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily … skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.“, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017). Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
58. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
59. Nejvyšší soud ve shodě s výše citovanou judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
60. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá z bohaté judikatury, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a potažmo §125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
61. Uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn ani námitkou, že pro skutek uvedený pod bodem 4) byl odsouzen dvakrát, když ve skutcích pod body 1) a 2) je uvedeno, že vyrobenou drogu následně distribuoval dalším, blíže neurčeným osobám, oproti jednání v bodě 4), kde již konkrétní osoby uvedeny jsou, přičemž není tvrzeno, že se jedná o jiné osoby než ve skutcích 1) a 2). Jak v tomto ohledu správně poukázal ve svém vyjádření i státní zástupce, je zřejmé, že přesto, že byl skutek rozepsán do dílčích celků podle toho, s kým se obviněný uvedeného jednání dopustil, když jednání pod body 1) – 3) spáchal společně s dalšími osobami, a jednání pod bodem 4) se dopustil sám, nejednalo se o více skutků, v jejichž rámci by totožná skutková okolnost byla obviněnému k tíži přičtena vícekrát, ale o jediný souvisle probíhající skutek. Rovněž skutečnost, že ne všechny osoby, jimž drogu distribuoval, byly ztotožněny, nemá na trestní odpovědnost obviněného a její rozsah žádný vliv. I v tomto případě jde tedy o námitku neopodstatněnou.
62. Na polemice se skutkovými zjištěními je založena námitka, jíž obviněný zpochybňuje rozsah své trestné činnosti také tvrzením, že celkové množství pěstovaných rostlin konopí a vyrobené drogy marihuana je pouze hypotetické, když toliko z vlastního porovnání množství drogy vyprodukované a zjištěného rozsahu distribuce dovozuje, že přisouzený „skutek je značně nadnesený“. Má za to, že tvrzené množství je natolik problematické, že užití právní kvalifikace skutku podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku není namístě.
63. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.
64. Soud prvního stupně při právním posouzení věci nejprve vymezil zákonný znak „množství větší než malé“, přičemž vycházel z judikatorních kritérií obsažených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). V případě marihuany je takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň l gram účinné látky THC; při stanovení „velkého rozsahu“ tedy musí jít o více než 10.000 gramů sušiny s obsahem nejméně 1.000 gramů účinné látky THC. Jak je zřejmé z výroku rozsudku soudu prvního stupně a provedeného dokazování bylo toto množství pro danou právní kvalifikaci nejen naplněno, ale mnohonásobně překročeno (u obviněného M. H., a to i ve spolupachatelství s dalším spoluobviněnými se jednalo o neoprávněné nakládání s více jak 60 kg marihuany).
65. Závěr, že obvinění (mimo spoluobviněného D. F., jehož účast na pěstování byla menší), čin spáchali ve velkém rozsahu, soud prvního stupně opřel zejména o výpovědi spoluobviněných P. H., M. M. a D. F., z nichž v kontextu s dalšími, ve věci provedenými důkazy objektivní povahy vyplývá, že všichni, mimo spoluobviněného D. F., se podíleli na výrobě drogy v řádu desítek kilogramů, takto vypěstovaná droga byla zpeněžena a zisk byl mezi obviněné rozdělen. Rovněž bylo prokázáno, že další rostliny byly pěstovány v zajištěných objektech a jejich množství představovalo možnost výroby mnoha dalších kilogramů drogy. Ze skutkových zjištění tak zcela nepochybně vyplývá, že i sám dovolatel marihuanu vyráběl a distribuoval. Ve vztahu k přisouzené právní kvalifikaci je tak bezpředmětná námitka, že nebyla v celém rozsahu zjištěna i jeho činnost distribuční, neboť kvalifikační znak velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku překročil již samotným objemem výroby drogy. Za pouhou, ničím nepodloženou dedukci je nutno považovat též tvrzení, pokud s odkazem na popis skutku v bodě 5) rozsudku dovozuje, že pokud mu P. H. ve více případech marihuanu prodal, svědčí to o tom, že sám žádnou drogu neměl, a nemohl ji tedy distribuovat. Opodstatněnost nelze přiznat ani tvrzení, že v dané věci byla v bodě 4) i 5) přičtena tatáž částka za prodej drogy dvakrát.
66. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně neopodstatněnou, lze označit námitku obviněného spočívající v tvrzení, že pokud jeho jednání bylo posouzeno jako dílem dokonané, dílem nedokonané, ukončené ve stadiu pokusu, bylo toto nesprávně právně posouzeno, když podle jeho názoru se mohlo jednat toliko o přípravu. Namítá, že popis skutku se vztahuje toliko k pěstování rostlin a provozu pěstírny, nikoli k výrobě ve smyslu §283 odst. 3 tr. zákoníku, a poukazuje rovněž na stadium pěstování rostlin, kdy pěstoval pouze tzv. řízky, jež nebyly způsobilé k produkci marihuany.
67. Ani s touto námitkou obviněného se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Jak vyplývá ze závěrů stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014, ze dne 4. 12. 2014 (uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.), neoprávněným vypěstováním rostliny konopí (§24 odst. 1 písm. a/ zákona č. 167/1998 Sb. , o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů), která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. , může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku.
68. Naproti tomu o „výrobu“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr. )., resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku.
69. Ačkoli obviněný účast na přisouzené trestné činnosti popírá, závěr, že omamnou a psychotropní látku nejen jinému opatřil a pro jiného přechovával, ale též vyráběl a distribuoval, byl provedeným dokazováním dostatečně prokázán a konkretizován. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vycházejících zejména ze shodných výpovědí spoluobviněných P. H., M. M. a D. F., které korespondují i s ostatními ve věci provedenými důkazy, a které i Nejvyšší soud považuje za přesvědčivé a logické, navíc vyplývá, že to byl dovolatel, který byl vůdčí osobou při páchání předmětné trestné činnosti, byl to on, kdo přišel s nápadem pěstovat marihuanu, přičemž na základě jeho pokynů byly zřízeny jednotlivé pěstírny, zvolil profesionální technologie a určil způsob pěstování konopných rostlin skrytým vnitřním způsobem a rovněž vybral odrůdy, které se pěstovaly, když většina rostlin byla pěstována v pěstebních stanech, a také z peněz, které utržil prodejem marihuany, ostatní obviněné vyplácel. Z výpovědí spoluobviněných rovněž vyplynulo, že rostliny konopí byly pěstovány opakovaně, všichni se podíleli na sklizni i dalším zpracování marihuany a obvinění M. H. a P. H. tuto rovněž distribuovali.
70. Srovnává-li obviněný své jednání s činností tzv. growshopů s tím, že se mohl domnívat, že jde o činnost legální a jednal tedy v právním omylu, jde o námitku zcela neopodstatněnou. Navíc podstatou zjištěné trestné činnosti obviněného byla výroba a distribuce marihuany, zatímco v případě tzv. growshopů jde rovněž o činnost protiprávní, ovšem založenou na jiných skutkových okolnostech a také odlišně právně posuzovanou (jako trestný čin šíření toxikomanie ve smyslu §287 tr. zákoníku).
71. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na výsledcích dokazování a přisouzenou právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí. Skutková zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, byla učiněna na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání nejen dovolatele, ale i ostatních spoluobviněných. Při zjišťování skutkového stavu vycházely oba soudy z řady důkazů, a to nejen z již výše zmiňovaných výpovědí spoluobviněných M. M., P. H. a D. F., ale i z výpovědí svědků P. K., F. S., J. Š., J. M. a dalších, o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k pochybnostem, přičemž tyto důkazy nestojí osamoceně, ale jsou podporovány řadou dalších na ně navazujících, zejména listinných důkazů. Z nich lze vyzdvihnout zejména protokoly o domovních prohlídkách, včetně pořízené fotodokumentace v objektech pěstíren konopí v XY, XY, XY a XY, XY, XY, a XY, když též z protokolu o prohlídce jiných prostor – vozidla zn. Iveco obviněného M. H. vyplývá, že v něm byla zajištěna kromě jiného rostlinná sušina. Rovněž lze zmínit protokoly o vydání věcí a ve věci zpracovaná odborná vyjádření. Odborné vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin podalo charakteristiku jednotlivých pěstíren z botanického hlediska se závěrem, že byla pěstována rostlina konopí indického, tedy se zvýšeným obsahem THC, přičemž ve všech pěstírnách byla použita profesionální a dlouhodobě funkční technologie a kromě pěstírny v obci XY se jednalo o technologii pěstování v pěstebních stanech. Z odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie zkoumající jednotlivé zajištěné stopy z pěstíren za účelem zjištění, zda obsahují stopy omamných a psychotropních látek vyplývá, že zjištěné psychotropní látky delta-9-THC mnohonásobně převyšovaly povolenou hranici 0,3 %. Odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky prokázalo na předmětech z pěstírny v obci XY mimo jiné shodu DNA obviněného M. H. na pracovních rukavicích a jednorázovém obleku. Ze závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechnika k charakteristice elektroinstalačního zařízení v jednotlivých pěstírnách vyplývá, že zařízení sloužila k pěstování rostlin v umělých podmínkách, zajišťovala rostlinám světlo, teplo, výměnu vzduchu a závlahu. Ze záznamů telekomunikačního provozu – odposlechů telefonické komunikace mezi obviněnými byly zaznamenány hovory, týkající se předmětné trestné činnosti, přičemž bylo zjištěno, že podstatná část komunikace se týká obviněného M. H., a vypovídají též kromě jiného o tom, že v případě pěstírny v obci XY nejenže věděl o pěstírně, ale podílel se na jejím provozu, kontroloval jej a činnost obviněného P. H., a jeho aktivita se zvyšovala zejména v období sklizně. U pěstírny ve XY se podílel na jejím zřízení, na nákupu komponentů a také se staral o provoz, což činil i u pěstírny v obci XY. Zmínit lze rovněž zprávy ČEZ Distribuce, a. s., jakož i výpis z účtu obviněného M. H. dokládající vysoké platby ČEZ Prodej, s. r. o. v řádech desítek tisíc korun, a je zde zaznamenána platba 10.000,- Kč na účet Growman Plains s. r. o., zabývající se prodejem komponentů pro pěstování rostlin pod umělým osvětlením. Z obsahu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie lze poukázat na to, že u obviněného M. H. byla zjištěna přítomnost dlouhodobého užívání marihuany.
72. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se též s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil soud odvolací. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaného, zčásti nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Napadený rozsudek netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, přičemž správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž nebylo možné akceptovat.
73. Pod deklarovaný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku obviněného, jíž brojí proti uložení trestu propadnutí věci podle ustanovení §70 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru nelze jeho dovolání přiznat důvodnost ani tehdy, pokud by ji dovolací soud zvažoval jako námitku, kterou by měl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž obviněný formálně vzato explicitně ve svém mimořádném opravném prostředku neoznačil.
74. Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, když má zejména za to, že nebyl zjištěn jejich vztah k předmětné trestné činnosti, ani si tyto trestnou činností neopatřil. Podle §70 odst. 2 tr. zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci a) které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena, nebo b) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavci 1, pokud hodnota věci uvedené v odstavci 1 není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
75. Je třeba předeslat, že důkazy provedené v průběhu trestního řízení zcela zjevně svědčí o tom, že oba soudy založily svá skutková zjištění i ve vztahu k této dovolací námitce, na relevantních důkazech. Pokud odvolací soud v této části věc znovu projednal a nově i opakovaně provedené důkazy v kontextu s důkazy stávajícími opětovně vyhodnotil, Nejvyšší soud se s těmito správnými závěry ztotožnil.
76. Pokud došlo k uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zajištěných v jednotlivých objektech pěstíren, správně odvolací soud dovodil, že tyto zcela zjevně byly užity k páchání trestné činnosti, resp. byly k tomuto účelu určeny (kupř. motorová vozidla sloužící k přepravě zařízení pěstíren, rostlin, hnojiv apod., k dopravě osob do pěstírny, k odvozu sušiny konopí – marihuany; dále zařízení pěstíren, rostliny konopí a jejich části ve fázi růstu, sušení i usušená upotřebitelná sušina konopí, listiny, jakož i další věci, konkretizované ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu, nacházející se jmenovitě v objektech pěstíren v XY a v XY). Pokud jde o věci v objektech pěstíren v XY, v XY, ve XY, v XY, a ve XY, jednalo se o věci odpovídající spoluvlastnickému podílu obviněného ve výši jedné ideální poloviny, když propadnutí zbývající části, odpovídající spoluvlastnickému podílu spoluobviněného M. M., bylo tomuto již dříve pravomocně uloženo (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1154/2013).
77. Rovněž pokud jde o trest propadnutí osobních věcí obviněného podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, odvolací soud svůj závěr, že tyto zajištěné předměty byly věcmi, nabytými z výtěžku z trestné činnosti, tedy za věc, kterou pachatel získal trestným činem, konkrétně za peníze, utržené z prodané marihuany, přesvědčivým způsobem odůvodnil, když se jednalo zejména o elektroniku – notebook, 3 ks náramkových hodinek a finanční hotovost v českých korunách i v jiných měnách, jak je konkretizováno v příslušné části výroku rozsudku. Námitky obviněného ve vztahu k propadlým finančním prostředkům zajištěným při domovní prohlídce, o nichž tvrdí, že je získal od OBER Bank na základě úvěru, vychází z jiných skutkových okolností, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací neshledaly jím předestřenou argumentaci, evidentně motivovanou snahou zabránit propadnutí výše označených finančních prostředků, za věrohodnou s tím, že se o prostředky z legálních příjmů obviněného nejedná. Soudy naopak dospěly k závěru, že nejde o peníze z poskytnutého úvěru, ale z trestné činnosti. Jak vyplývá ze zprávy Finančního úřadu v Pardubicích, obviněný neměl v rozhodném období žádný legální zdroj příjmu, a pokud jde o prostředky z úvěru, hradil z nich, jak i sám uvedl, své různé další závazky. Pokud jde o finanční prostředky jeho družky M. K. získané z pozůstalosti po jejím otci, tyto byly použity na opravu či nákup nemovitostí, tedy k jiným účelům, a nemohly tak být při domovní prohlídce zajištěny.
78. Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze tedy konstatovat, že obviněnému nebyl uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Již proto nemohou být hodnoceny jako důvodné ve smyslu naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu a obsahově hypoteticky neodpovídají ani v úvahu přicházejícími dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
79. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. H., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu