ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1429.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1429/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněného J. N., nar. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 7 To 222/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 23 T 158/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 23 T 158/2013, byl obviněný J. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době, nejméně však od měsíce září roku 2011 do 1. 3. 2013, na různých místech v D., okr. D., poskytl látku označovanou jako pervitin obsahující metamfetamin
- D. K., nar. XY, nejméně ve 300 případech zdarma v celkovém množství minimálně 60 gramů,
- L. Š., nar. XY, v nezjištěném počtu případů v celkovém množství minimálně 10 gramů za úplatu a za protislužbu spočívající v odvozu osobním vozidlem, čímž se obohatil přinejmenším o 5.000,- Kč,
- M. Ch., nar. XY, nejméně ve 30 případech za úplatu v celkovém množství minimálně 30 gramů, čímž se obohatil přinejmenším o 20.000,- Kč,
- M. H., nar. XY, nejméně ve 20 případech za úplatu v nezjištěném celkovém množství, čímž se obohatil přinejmenším o 10.000,- Kč,
- M. Š., nar. XY, nejméně ve 3 případech zdarma v celkovém množství minimálně 0,5 gramu,
- M. H., nar. XY, nejméně ve 30 případech za úplatu v celkovém množství minimálně 15 gramů, čímž se obohatil přinejmenším o 15.000,- Kč,
- J. V., nar. XY, ve 4 případech zdarma v nezjištěném celkovém množství,
- M. Ř., nar. XY, nejméně v 10 případech za úplatu a protislužbu spočívající v odvozu osobním vozidlem v celkovém množství minimálně 1 gramu, čímž se obohatil přinejmenším o 500,-Kč,
- M. R., nar. XY, nejméně ve 3 případech za úplatu v celkovém množství minimálně 1,2 gramu, čímž se obohatil přinejmenším o 1.500,- Kč,
- D. V., nar. XY, nejméně ve 20 případech za úplatu a protislužbu spočívající v odvozu osobním vozidlem v celkovém množství minimálně 4 gramů, čímž se obohatil přinejmenším o 3.000,- Kč,
přičemž se takového jednání dopustil přesto, že metamfetamin je uveden v příloze k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a k nakládání s ní neměl příslušné zákonné oprávnění,
a konal tak, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 4 T 110/2006, v právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 9. 2011, č. j. 31 PP 365/2011-31, v právní moci téhož dne.
2. Za to byl obviněný J. N. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 36 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 3. 2014, č. j. 24 T 297/2012-44, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2014, dále výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 7. 2014, č. j. 1 T 86/2013-55, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Pro úplnost lze dodat, že daným rozsudkem byl obviněný J. N. také podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. 1 ZT 98/2013, pro skutky spočívající v tom, že
- dne 23.01.2013 nejméně v době od 13.25 hod. do 18.00 hod. v D., okr. D., v ul. P. H., a dále na pozemních komunikacích v D. I, D., D. a D., ul. D., okr. D., řídil os. mot. vozidlo tov. zn. Renault Megane, r.z. XY, stříbrné barvy,
- dne 30.01.2013 nejméně v době od 09.55 hod. do 09.57 hodin v D., ul. B., L., Š., B. a R., okr. D., řídil po pozemních komunikacích os. mot. vozidlo tov. zn. Ford Focus, r.z. XY, stříbrné barvy,
- dne 31.01.2013 nejméně v době od 14.28 hod. do 15.44 hod. v D., v ul. P., okr. D., a dále na pozemních komunikacích v D., D. a D., okr. D., řídil os. mot. vozidlo tov. zn. Renault Megane, r.z. XY, stříbrné barvy,
- dne 26.2.2013 nejméně v době od 11.13 hod. do 12.20 hod. řídil os. mot. vozidlo tov. zn. Renault Megane, r.z. XY, stříbrné barvy, na trase z Č. K., okr. D., konkrétně z ul. S., do D., okr. D., přes obec M., okr. D.,
a takto jednal, ačkoliv dne 02.10.2012 pozbyl podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, řidičské oprávnění, když ke dni 07.09.2012 dosáhl celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení porušením povinností stanovených citovaným zákonem a oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění vydané Magistrátem města Děčín, Odborem správních činností a obecním živnostenským úřadem, č.j. OSC/78565/2012-Čern, do vlastních rukou převzal dne 09.11.2012, a přesto, že mu byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení správního řízení ze dne 30.11.2012, sp. zn. S-MHMP 1415816/2012/Sla, č.j. MHMP 1538534/2012/Sla, v právní moci dne 01.01.2013, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se tyto dílčí útoky pokračujícího přečinu staly.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 7 To 222/2015, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 7 To 222/2015, podal obviněný J. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace namítl, že podle jeho názoru odvolací soud, stejně jako předtím soud prvního stupně, přehlédl existenci zásady „in dubio pro reo“ a zásady spravedlivého procesu. Tvrdí, že svým přátelům a známým ve skutečnosti neposkytl pervitin, nýbrž pouhý efedrin, tedy v medicíně požívanou a celkem běžně dostupnou látku, kterou po doplnění přísadami nepravdivě prezentoval jako pervitin. Je přesvědčen, že jeho obhajoba spočívající v tom, že tyto osoby pouze systematicky uváděl v omyl, nebyla nijak vyvrácena. Poukázal přitom na to, že ani znalec Ing. Holoubek možnost záměny pervitinu za efedrin zcela nevyloučil. Má proto za to, že měl být stíhán toliko za podvod podle §209 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. N. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., podáním ze dne 11. 6. 2018 sdělil, že se vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný své dovolání formálně opřel.
9. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
10. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Jak vyplývá již z výše uvedeného, námitky, kterými obviněný zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění a dále námitky, v rámci kterých tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil a že jeho obhajoba nebyla dostatečně vyvrácena, není možno podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný (byť neuplatněný) ze zákonem taxativně vymezeného výčtu dovolacích důvodů.
13. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že na základě zjištěného skutkového stavu věci není žádných pochyb o tom, že obviněný poskytoval odběratelům pervitin takovým způsobem a v takovém množství, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je možno v tomto směru beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů rozhodly o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Tvrzení obviněného, že svým odběratelům dodával pouze povzbuzující přípravek pro zlepšení sportovních výkonů, resp. směs s efedrinem, bylo vyvráceno jednak výpověďmi vyslechnutých svědků (odběratelů), kteří shodně potvrdili, že jim obviněný poskytoval drogu pervitin, tak i závěry vypracovaného znaleckého posudku. Vzhledem ke skutečnosti, že příslušní odběratelé byli převážně zkušenými uživateli pervitinu, jen stěží by bylo možno dát za pravdu konstatování obviněného, že pokud by těmto odběratelům byla poskytnuta odlišná látka než pervitin, tak by tuto okolnost nepoznali. Zkušení uživatelé pervitinu nepochybně dovedou rozeznat pervitin od jiných látek a i ve výroku o vině uvedení svědci ve svých výpovědích potvrdili, že látka, kterou jim obviněný poskytl, měla stejné účinky jako pervitin od ostatních dealerů. Navíc tato okolnost byla potvrzena i závěry vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikomanie, znalce Ing. Jaroslava Holoubka, který při výslechu u hlavního líčení uvedl, že pokud má narkoman zkušenost s aplikací metamfetaminu, považuje za nemožnou záměnu jeho účinků s účinky efedrinu, resp. že pokud někdo tzv. ochutnal pervitin, tak jej musí od efedrinu vždy rozeznat. Možnost záměny těchto dvou látek znalec připustil pouze u naprosto nezkušených uživatelů, resp. prvouživatelů, kteří by neměli s drogou žádnou předchozí zkušenost, což rozhodně není případ odběratelů drog v nyní posuzované věci.
14. Nejvyšší soud dal proto za pravdu názoru rozhodujících soudů nižších stupňů v tom, že předmětem předávek či prodejů specifikovaných ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl pouze a jedině pervitin, tedy psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. , o návykových látkách.
15. Pokud obviněný v podaném dovolání namítl porušení zásady in dubio pro reo, tak ani tuto námitku nelze považovat za relevantní výhradu ve smyslu deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato námitka totiž směřuje také výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (ani žádný jiný, byť neuplatněný) dovolací důvod.
16. Lze tedy shrnout, že obviněný J. N. podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky, které uplatněný dovolací důvod nenaplňují, neboť směřují výlučně proti hodnocení provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Ve věci přitom nelze shledat ani žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 7 To 222/2015, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 23 T 158/2013, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit.
17. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu