ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.736.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 736/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný A. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 To 111/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 157/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 2. 2017, sp. zn. 4 T 157/2016, byl obviněný A. K. shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se dopustil tak, že v době od 18. 10. 2015 do 12. 4. 2016 v R. v bytě pronajatém S. H. na ul. H., okres B., a ve společně pronajatém pokoji v penzionu A. v ul. J., A. K. nejméně ve 4 případech vyrobil nejméně 200 g pervitinu obsahujícího metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 nařízení vlády 463/2013 Sb., když tento jednak užil pro svou potřebu a nejméně v množství 45 g jej předal S. H., mimo jiné za to, že mu pomáhala uklízet nepořádek po varech pervitinu, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2015, č. j. 2 T 242/2014-121, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2015, k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl k výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 29.700 Kč v počtu 297 denních sazeb ve výši 100 Kč, k čemuž byl podle §69 odst. 1 uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Konečně podle §70 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných v tomto rozsudku.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 To 111/2017 tak, že jej ve výroku o peněžitém trestu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově uložil obviněnému podle §68 odst. 1, 2 tr. ř. peněžitý trest sestávající se z 297 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 100 Kč, tedy v celkové výměře 29.700 Kč a podle §69 odst. 1 tr. ř. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Dovolací důvod uvedený pod písmenem c) označeného ustanovení spatřuje obviněný v tom, že obě napadená rozhodnutí se nezabývají výpovědí spoluobžalované bez přítomnosti obhájce a dovolací důvod pod písmenem g) spatřuje pak obviněný v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí .
4. Obviněný ve svém podání shrnul průběh dosavadního řízení, včetně obsahu námitek vznesených v průběhu odvolacího řízení, kdy upozorňoval na to, že výslech spoluobžalované, který jej usvědčuje, byl proveden pod nátlakem a pod vlivem drogy, bez přítomnosti obhájce obviněného a jako důkaz tedy neměl být brán v potaz, jelikož nerespektuje zásady práva na spravedlivý proces. Dále ve svém odvolání zpochybňoval i dostatečné prokázání skutkového stavu a opětovně připomněl presumpci neviny. Současně dle svého podání Nejvyššímu soudu odvolací soud upozorňoval na to, že s policií spolupracoval, doznal se a byl srozuměn s tím, že mu bude uložen trest v dolní hranici trestní sazby. V tomto podání se pak obviněný domáhal přezkumu řízení z hlediska zachování ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces a z hlediska námitek týkajících se tvrzeného porušení procesních předpisů a dále předložil obecné úvahy o právu na spravedlivý proces, presumpce neviny a dokazování, přičemž uzavřel, že provedenými důkazy nebylo jednání prokázáno jednoznačně a s nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat. Toto podání ovšem nesplňovalo náležitosti dovolání podle §265f tr. ř., a proto byl obviněný vyzván k doplnění podle §265h tr. ř. V dovolání zaslaném po poučení o nutnosti jeho doplnění obviněný namítá ve vztahu k výroku o vině:
a) nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání neboli porušení právní povinnosti jakožto pojmového znaku trestného činu (nesprávné právní posouzení skutku)
b) nesprávné hodnocení otázky zavinění jakožto pojmového znaku trestného činu (nesprávné právní posouzení skutku)
c) nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem jakožto pojmového znaku trestného činu (nesprávné právní posouzení skutku)
d) vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí z důvodů porušení práva na spravedlivý proces
e) jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi.
Následně obviněný uvádí konkrétní námitky. První námitkou je, že soudy v předcházejícím trestním řízení porušily jeho právo na obhajobu, když jeho vina je prokazována výpovědí spoluobžalované, která ovšem byla procesně neúčinným důkazem, jelikož byla učiněna bez přítomnosti obhájce obviněného a navíc pod vlivem drogy, s čímž se však soudy nevypořádaly. Naopak uvěřily výpovědi spoluobžalované z přípravného řízení s tím, že odpovídá i dalším důkazům, které však nespecifikovaly. Dále má za to, že věrohodnost obžalovaného byla posuzována s ohledem na jeho trestní minulost, na rozdíl od spoluobžalované, a byly tak opomenuty základní zásady trestního řízení, zejména pak zásada presumpce neviny a z ní vyplývající princip in dubio pro reo , ke kterým pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu.
5. Podání obviněného byla zaslána Nejvyššímu státnímu zástupci k vyjádření, přičemž tento sdělil, že svého práva nevyužívá a k věci se nebude meritorně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
IV.
Obecná východiska
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán v případě, kdy obviněný neměl obhájce, ač ho ze zákona mít měl, zejména se jedná o tzv. nutnou obhajobu. Pod tento dovolací důvod dopadá situace, kdy obviněný nemá obhájce, ačkoliv jsou splněny důvody podle §36 tr. ř. a orgány činné v trestním řízení provádí úkony směřující nebo použitelné pro meritorní rozhodnutí o vině (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002). Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani námitky napadající způsob vedení obhajoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1353/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1089/2015). Blíže lze k tomuto dovolacímu důvodu odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1480/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 5 Tdo 946/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1149/2013.
9. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017 sp. zn. 11 Tdo 661/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1258/2016 ) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
V.
Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nejsou podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
11. Co se týče dovolacího důvodu podle písm. c), tedy že obviněný neměl obhájce, ačkoliv jej mít měl, Nejvyšší soud konstatuje, že ani v jednom podání obviněného není uvedeno, v čem obviněný spatřuje porušení jeho práva na obhajobu, jak jej postihuje tento dovolací důvod. S velkou dávkou tolerance by bylo možné uvažovat o tom, že námitka týkající se nepřítomnosti obhájce u výslechu spoluobviněné má být pod tento uplatněný důvod podřazena, ačkoliv toto obviněný nikterak neuvádí a v podstatě jejím prostřednictvím napadá toliko skutková zjištění. Nejvyšší soud se k tomuto přesto stručně vyjádří a uvádí, že i kdyby obviněný spatřoval naplnění uplatněného dovolacího důvodu v této skutečnosti, nebylo by ani tak možno mu přisvědčit. Spoluobviněná H. podala vysvětlení dne 12. 4. 2016, dále byla téhož dne vyslechnuta a znova dne 14. 4. 2016, tedy ještě před zahájením trestního stíhání obviněného, které započalo doručením usnesení o zahájení trestního stíhání dne 5. 5. 2016. V době před zahájením trestního stíhání není podezřelý ze spáchání trestného činu v procesním postavení obviněného a v posuzované věci tak ani nemohl mít obhájce. K tomuto je možné připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 498/2011, a usnesení ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 29/2015, v nichž se zastává právní názor, že neúčast obhájce ve stadiu řízení před zahájením trestního stíhání na úkonu spočívajícím ve výslechu podezřelé osoby nezakládá naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Při výslechu spoluobviněné dne 17. 5. 2016 již měl obviněný obhájce, který byl výslechu přítomen a aktivně kladl spoluobviněné dotazy, jak je patrno z protokolu o tomto úkonu. Pokud při výslechu spoluobviněné dne 5. 8. 2016 obhájce obviněného přítomen nebyl, není zřejmé, že by mu účast na tomto úkonu byla odepřena. V posuzované věci nedošlo k porušení práva na obhajobu, jak na něj pamatuje uplatněný dovolací důvod.
12. Co se pak týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani tento není vznesenými dovolacími námitkami naplněn. Obviněný vytýká soudům prvního a druhého stupně, že nedostatečně prokázaly skutkový stav věci a neaplikovaly zásadu presumpce neviny, tedy napadá skutková zjištění soudu, do kterých však Nejvyšší soud zásadně není oprávněn zasahovat. Ze spisového materiálu, i z napadených rozhodnutí a jejich odůvodnění jasně plyne, že zde není dán rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, natož rozpor, který by bylo možné považovat za extrémní (viz k této problematice např. nálezy Ústavního sp. zn. I. ÚS 125/04 a sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014), a Nejvyšší soud neshledal ani žádné jiné pochybení odůvodňující výjimečný zásah dovolacího soudu do dokazování prováděného nižšími soudy. Obviněný zpochybňuje použitelnost důkazu spočívajícího ve výpovědi spoluobviněné S. H. z přípravného řízení, jejíž obsah byl v hlavním líčení přečten za splnění podmínek §207 odst. 2 tr. ř. Namítá, že tato výpověď byla učiněna pod nátlakem a pod vlivem drog a bez přítomnosti jeho obhájce. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že námitky obviněného nejsou namístě, když i z protokolu o hlavním líčení konaném dne 8. 2. 2017 je patrno, že obviněná potvrdila pravdivost své výpovědi učiněné v přípravném řízení. Tvrzení obviněného o ovlivnění její výpovědi v přípravném řízení nátlakem a drogami není podloženo žádnými konkrétními skutečnostmi. Co se týče absence obhájce u výslechu spoluobviněné, k tomu Nejvyšší soud odkazuje na bod 11. tohoto rozhodnutí, a jen doplňuje, že u výslechu S. H., u které byl sice proveden pozitivní test na návykové látky, ale to bez dalšího nezpochybňuje pravdivost její výpovědi, byl obhájce obviněného naopak přítomen a kladl spoluobviněné dotazy. Není ani pravdou to, že by vina obviněného byla prokázána toliko výpovědí spoluobviněné a že by zde nebyly další důkazy svědčící o jeho vině. V tomto směru Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. zejména str. 10).
13. Pokud obviněný dovolacími námitkami směřoval též proti výši uloženého trestu tím, že připomenul některé mu polehčující okolnosti, pak tyto námitky nelze podřadit pod žádný dovolací důvod.
14. Ve zbytku je pak podání obviněného pouze připomenutím obecných východisek a zásad trestního řízení a neobsahuje žádné konkrétní námitky, kterými by se Nejvyšší soud mohl zabývat.
15. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného A. K. bylo podáno z jiných než zákonných dovolacích důvodů, jak je vyloženo shora, a tak Nejvyššímu soudu nezbylo než jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
16. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu