ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.4794.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 4794/2017-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Shanna media s. r. o. , se sídlem v Opavě, Na Rybníčku 521/56, identifikační číslo osoby 28603125, zastoupené Mgr. Petrem Psotkou, advokátem se sídlem v Rychvaldě, Bohumínská 1553, proti žalované kreativcisobě s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, identifikační číslo osoby 26810450, zastoupené Mgr. Martinem Sýkorou, advokátem se sídlem v Opavě, Sadová 171/40, o zaplacení částky 150 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 127 C 61/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2017, č. j. 8 Co 108/2017-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9 002 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 127 C 61/2014-180, zamítl žalobu o zaplacení 150 600 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního a hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a „částečně otázky“, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení v řízení provedených důkazů, nesprávný postup při zjišťování skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žalobě vyhovuje v celém rozsahu a žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy nižších stupňů a dovolacího řízení.
Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu „jako věcně a právně správné potvrdil“ a žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že „skutková zjištění, z nichž soud ve svém rozhodnutí vycházel, nemají oporu v provedeném dokazování“ a současně že je řízení „zatíženo vadou při zjišťování skutkového stavu“, neboť odvolací soud postupoval v rozporu s ustanoveními §120 a §132 o. s. ř., nevzal v potaz tvrzení dovolatelky a nevypořádal se s jejími argumenty o nesprávnosti závěrů soudu prvního stupně, čímž založil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Námitka případných vad řízení však není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadě řízení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud namítaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz dovolatelky na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu. Pouhý odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu bez vymezení právní otázky, kterou odvolací soud řešil a posoudil nesprávně, nemůže založit přípustnost dovolání. Ostatně podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 997/09, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3000/2012).
Je ostatně na místě dodat, že dovolatelka v této části dovolání napadené rozhodnutí kritizuje pouze prostřednictvím rozsáhlé polemiky se skutkovým stavem věci zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů. Tímto způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení zpochybnit nelze. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci. Skutkový stav věci v dovolacím řízení zpochybnit nelze a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit závěr o přípustnosti dovolání (srov. R 4/2014, dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka „nesprávného posouzení hmotněprávní stránky věci“. Dovolatelka argumentuje ve prospěch názoru, že „pokud žalobkyně oznámila dokončení díla odstraněním nedodělků, mohla žalovaná namítat nedostatky díla pouze v režimu práva z vadného plnění - tedy vytknutím vady“, majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006. Dovolatelka polemizuje s právními závěry odvolacího soudu, aniž by však vymezila jakoukoliv otázku hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od citovaného rozhodnutí, a tato otázka není zjistitelná ani z obsahu dovolání. Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2014 předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatelka konkrétně vymezí. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, či ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008).
Pro úplnost lze uvést, že v projednávané věci odvolací soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by vytknuté vady (nedodělky), které se žalobkyně zavázala odstranit do 21. 3. 2011, čímž by dílo bylo považováno za dokončené, byly odstraněny. Dovolatelka naopak v dovolání tvrdí, že vytknuté vady řádně odstranila a odstranění oznámila žalované emailovou zprávou, a že tyto skutečnosti doložila. Závěr odvolacího soudu o tom, že dílo, které je vadné a má nedodělky, jež nebyly odstraněny, nelze podle ustanovení §554 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, považovat za provedené, i když je objednatel převzal, tak dovolatelka kritizuje prostřednictvím polemiky se skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů. Jak již dovolací soud uvedl shora, tímto způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení zpochybnit nelze.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání směřuje výslovně i proti výroku o nákladech řízení, aniž by žalobkyně k této části rozhodnutí uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. K těmto výrokům chybí v dovolání jakákoli argumentace. Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v uvedeném rozsahu posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 4. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu