ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.148.2017.1
sp. zn. 32 Nd 148/2017-600
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze – Novém Městě, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 124/2016, o námitce podjatosti soudců senátu č. 30 Nejvyššího soudu, uplatněné žalobcem v řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 15 Co 467/2016-125, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 15 Co 467/2016-125, v němž současně uplatnil „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu ČR z důvodu dle ust. §14 odst. (1) OSŘ v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb.“, jejímž prostřednictvím prosazuje, aby o jeho dovolání nerozhodovalo celkem 29 tam uvedených soudců Nejvyššího soudu, totiž JUDr. Mojmír Putna, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. František Ištvánek, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Olga Puškinová, JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., JUDr. Josef Rakovský, JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Marta Škárová, JUDr. Robert Walter, doc. JUDr. Ivana Štenglová, JUDr. Petr Šuk, JUDr. Filip Cileček, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Karel Podolka, Mgr. Milan Polášek a JUDr. Petr Gemmel.
Důvody vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobce vymezuje souhrnně a spatřuje je v jejich účasti na „poškozenými domnívaném zločinném spolčení“ zaměřeném na to, „aby ve sporném řízení nebylo nutno projednat legalizaci nesporné defraudace podniku RASTRA AG-CZ a. s. a podniku RASTRA PREFA PARDUBICE a. s. nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2001, č. j. F13237/2000, F7856/2001, B1853/3, to je tohoto nesporného výnosu justiční (konkurzní) mafie z trestné činnosti ke škodě žalobce, na které se nesporně podílí“, což žalobce dovozuje z postupu a rozhodování Nejvyššího soudu v jím označených věcech.
Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, JUDr. Tomáše Novosada a Mgr. Víta Bičáka.
Výhradu vyloučení soudců Nejvyššího soudu uplatněnou v dovolání je nutno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) považovat za námitku podjatosti označených soudců.
JUDr. Pavel Simon k uplatněné námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k věci samé a nejsou mu známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.
Mgr. Vít Bičák se vyjádřil tak, že si není vědom žádných skutečností, které by zakládaly jeho poměr k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům a ve věci se necítí být podjatý. Má za to, že výhrady dovolatele k jeho osobě souvisejí s jeho dřívější rozhodovací činností či procesním postupem v jiných věcech, které případně projednával a rozhodoval, a ani ve vztahu k těmto věcem si není vědom, že by svým postupem či rozhodnutím porušil zákon či byl ovlivněn svým poměrem k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti [odstavec 1]. U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání [odstavec 2]. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].
Podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017 předložena senátu č. 32 složenému ze soudců JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové.
O námitce podjatosti v té části, v níž směřovala proti soudcům JUDr. Haně Gajdziokové a JUDr. Miroslavu Gallusovi, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 33 Nd 190/2017-596, tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu č. 30 Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2018.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 149/2016, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na www.nsoud.cz ).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu žalobce dovozuje z okolností jejich rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z dikce §14 odst. 4 o. s. ř., však samy o sobě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Nd 171/2004, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 22 Nd 205/2004, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 340/2012, či ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 32 Nd 8/2014). V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka. Z toho, co žalobce uvádí, nic nenasvědčuje tomu, že tito soudci nebo některý z nich mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 a 2 o. s. ř., a taková skutečnost nevyšla najevo ani jinak.
Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, a takový důkaz v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12, veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci JUDr. Pavel Simon a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Žalobce své výhrady směřuje jmenovitě i proti ostatním soudcům soudního oddělení č. 30 a proti dalším soudcům Nejvyššího soudu, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017. Ve vztahu k nim je tedy námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), když nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se k této námitce nepřihlíží.
Tím spíše nemohl Nejvyšší soud přihlédnout k námitce vyloučení směřující vůči JUDr. Ljubomíru Drápalovi, JUDr. Josefu Rakovskému, doc. JUDr. Ivaně Štenglové a JUDr. Karlu Podolkovi, kteří již soudci Nejvyššího soudu nejsou.
Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. 3. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu