ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.734.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 734/2018- 18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017 č. j. 5 To 391/2017-465 v trestní věci vedené Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 9/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 9. 2017 č. j. 1 T 9/2015-426 byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 13. 6. 2014 kolem 11:30 hod. v D., okres J., jako řidič osobního automobilu zn. Ford Mondeo při vjezdu z vedlejší silnice č. 34318 - ul. S. na hlavní silnici č. 348 - ul. P. rychlostí kolem 50 km/h, tedy rychlostí nepřiměřenou dopravní situaci, tj. vjezdu do křižovatky z vedlejší silnice, nerespektoval dopravní značku P4 - „Dej přednost v jízdě!“, tedy porušil zejména ustanovení §4 písm. c), 5 odst. 1 písm. b), 18 odst. 1 a 22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, v důsledku čehož nedal přednost v jízdě zleva po hlavní silnici přijíždějícímu cyklistovi T. C., do kterého po projetí křižovatkou narazil, v důsledku čehož poškozený nejprve tělem narazil do přední kapoty a čelního skla vozidla obžalovaného, následně vozidlo přeletěl přes střechu a za vozidlem dopadl na vozovku, čímž utrpěl polytrauma, zejména maligní otok mozku, podezření na difúzní poranění výběžků nervových buněk, krvácení pod mozkovou pavučnici, zhmoždění mozku v čelní krajině oboustranně, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou vpravo, zlomeninu střední jámy lební oboustranně a traumatický pneumothorax v pohrudniční dutině vlevo, na následky kterýchžto zranění T. C. dne 21. 6. 2014 v 16:52 hod. ve Fakultní nemocnici v Brně zemřel“.
Za to byl obviněný podle §143 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti šesti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let. Poškozené T. C., K. C., a K. Cx., všechny bytem J., D., soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně v rámci usnesení ze dne 20. 12. 2017 č. j. 5 To 391/2017-465, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný P. V. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V jeho odůvodnění připomněl, že se od počátku trestního řízení hájil tvrzením, že před střetem s poškozeným projížděl křižovatkou rychlostí zhruba 20-25 km/h. Rozhlédl se a teprve v momentě, kdy akceleroval, se mu poškozený náhle objevil zleva před vozidlem. Tento popis skutkového děje byl ovšem v rozporu se závěry znaleckého posudku Ing. Mrázka, podle nichž měl jet v okamžiku střetu rychlostí 52-56 km/h a do poškozeného měl vrazit zezadu v úhlu 20 stupňů krátce po průjezdu křižovatkou. Proto dovolatel v průběhu celého trestního řízení navrhoval opatření revizního znaleckého posudku z oboru dopravy, který by zmíněný rozpor odstranil. Soudy obou stupňů však tomuto opakovanému návrhu na doplnění dokazování nevyhověly, a to pouze s formálním a nepřesvědčivým odůvodněním, že jeho vina byla již provedenými důkazy spolehlivě prokázána. Ze stejných důvodů nebylo dovolateli ani umožněno vylíčit nehodový děj formou vlastnoručního nákresu přímo při soudním jednání. Dovolatel je přesvědčen, že takovým postupem bylo závažným způsobem porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a princip presumpce neviny. Řízení před soudy bylo nadto stiženo vadou spočívající v tzv. opomenutí důkazů, kterou lze podle konstantní judikatury Ústavního soudu i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu učinit předmětem dovolacího přezkumu.
Nad rámec uvedeného dovolatel poukázal na průběh veřejného zasedání před krajským soudem, který označil za nedůstojný. Za odmítnutím svých důkazních návrhů spatřuje snahu odvolacího senátu věc vyřídit co nejrychleji i za cenu rezignace na řádný a plnohodnotný přezkum. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017 č. j. 5 To 391/2017-465 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc „vrátil“, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného zaslal předseda senátu soudu prvního stupně v rámci řízení podle §265h tr. ř. nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. Přípisem doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 11. 4. 2018 pověřený státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Omezil se pouze na souhlas s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání, a to i pro případ předpokládaný v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný P. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu je v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Brně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo obviněným namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě sice dovolatel formálně namítl nesprávnost posouzení stíhaného skutku jako přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní výhradu opřel primárně o výtky vůči rozsahu ve věci provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení soudy obou stupňů. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto založil na zpochybnění jejich skutkových závěrů, domáhal se zásadního přehodnocení (revize) skutkového stavu ve svůj prospěch a teprve v návaznosti na tom namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že předmětný důvod dovolání v rozporu s jeho věcným zaměřením uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě, a to námitkami, jež současně nelze podřadit ani pod žádný jiný ze zákonných důvodů podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při respektu k ustálené judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil především opomenutí důkazů obecnými soudy nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině za tohoto předpokladu lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
Žádnou z výše uvedených procesních vad však Nejvyšší soud v postupu okresního soudu a krajského soudu nezjistil. Nemá za to, že by byla obhajobou zpochybňovaná skutková zjištění výsledkem řízení, které by jakkoli odporovalo zákonu nebo nepřípustně zasáhlo do ústavně garantovaného práva dovolatele na spravedlivý proces.
K námitce obhajoby, že soudy nevyhověly návrhům obviněného na doplnění dokazování, je v obecné rovině namístě připomenout, že trestní řád nestanoví žádná pravidla určující množství důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést a zda je případně nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedeným důkazům pak posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na jejich doplnění důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy poté hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je přitom na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Není sporu o tom, že trestní řízení ani v tomto ohledu nesmí vybočit z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. Zásadu spravedlivého procesu, vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je přitom nutno vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto jeho procesnímu právu pak odpovídá povinnost soudu o navržených důkazech rozhodnout a - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů je odmítl. Pokud tak neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto prakticky vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale též jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně např. publikované nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. I. ÚS 425/97, sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. IV. ÚS 802/02, sp. zn. II. ÚS 402/05 aj.). Lze tedy shrnout, že soud sice na straně jedné není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), avšak z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru splňovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3) .
V posuzované trestní věci soudy obou stupňů důkazní návrhy obviněného přednesené v hlavním líčení, resp. ve veřejném zasedání o odvolání, neopomněly. Rozhodly o nich přímo při jednáních, a to procesními usneseními, jež sama o sobě není třeba odůvodňovat (viz protokol o hlavním líčení ze dne 20. 9. 2017 na č. l. 411 a násl. spisu a protokol o veřejném zasedání ze dne 20. 12. 2017 na č. l. 461 a násl. spisu). Důvody, pro které k dalšímu doplnění dokazování nepřistoupily, poté ústavně konformním způsobem vysvětlily i v písemných vyhotoveních svých meritorních rozhodnutí ve věci (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09). Z jejich odůvodnění, jež splňují kritéria požadovaná ustanoveními §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., zároveň nelze dovodit, že by soudy k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním dospěly výhradně na podkladě jednostranně, neobjektivně a nekriticky hodnoceného znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví příčiny dopravních nehod, zpracovatele Ing. Zdeňka Mrázka, Ph. D. S provedenými důkazy se vypořádaly jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech a poté přesvědčivě zdůvodnily, jaké skutečnosti vzaly ve vztahu k obviněným popíranému trestnému činu za prokázané. Pokud odmítly jeho obhajobu spočívající v podstatě v prosazování vlastní varianty skutkového děje, podle níž věnoval řízení vozidla a situaci v silničním provozu maximální pozornost a nehodu zavinil poškozený T. C., nelze jejich úvahám z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout (k tomu viz str. 2-3 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3-4 usnesení soudu odvolacího).
Nejvyšší soud tedy nezjistil , že by byl v dovolatelem namítaném směru skutkový stav věci zjišťován nezákonným způsobem, nedostatečně či povrchně a rozhodnutí soudů obou stupňů tak byla projevem nepřípustné libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) ˗ l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného P. V. dospěl k závěru, že jeho dovolací argumentace ve skutečnosti nerespektuje věcné zaměření použitých dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., ani žádného dalšího ze zákonných důvodů dovolání, rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu