ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1198.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1198/2019-1213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2019 o dovolání obviněné T. T. T., nar. XY ve Vietnamské socialistické republice, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, v České republice bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 9 To 104/2019, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 171/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné T. T. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 1 T 171/2018, byla obviněná T. T. T. uznána vinnou v bodě 1) jako spolupachatelka podle §23 tr. zákoníku zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za což byla podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněná T. T. T. s obviněným T. M. P. dopustila trestné činnosti v bodě l) rozsudku spočívající v tom, že:
v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2017 až do zadržení dne 13. 3. 2018 organizovali a zajišťovali zejména prostřednictvím obžalovaného S. M. výrobu drogy pervitinu, za tímto účelem nakupovali pro výrobce chemikálie a léčiva, používaná při výrobě, která přechovávali ve svém bytě v ulici XY v Kladně, poté mu je předávali a vyrobenou drogu, kterou po výrobě převzali, na různých místech v Kladně, zejména v prodejně V. v ulici XY a v jejím okolí, po předchozí telefonické nebo osobní dohodě o prodeji pervitinu prodávali zájemcům o tuto drogu, která obsahuje látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zák. č. 167/1998 Sb., konkrétně:
- obžalovaná T. T. T. nakoupila dne 21. 7. 2017 v lékárně v obci XY, ve Spolkové republice Německo, 1000 balení léku RatioGrippal po 10 tabletách, který předala k výrobě pervitinu S. M., přičemž z tohoto množství léčivého přípravku, který obsahuje 300 g efedrinu, lze vyrobit 276,2 g čistého metamfetaminu,
- obžalovaný T. M. P. se domluvil s obžalovaným D. K., který měl oprávnění jako podnikatel nakupovat ve speciálních prodejnách chemikálie a laboratorní sklo, že bude pro něho nakupovat chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, jako například červený fosfor, kyselinu orthofosforečnou, jód a laboratorní sklo, zakoupené věci pak od něj převzal buď sám, nebo je obžalovaný K. přímo odvezl do bytu M., který je užil k výrobě pervitinu, peníze na nákup chemikálií a skla poskytovala obžalovanému K. obžalovaná T. T. T., vyrobenou drogu od obžalovaného M. přebíral převážně obžalovaný P. a nejméně v jednom případě také obžalovaná T. T. T.,
vyrobený pervitin a také pervitin, který si obžalovaná T. T. T. opatřovala v tržnici S. v Praze, poté prodávali po telefonické dohodě nebo jinak poskytovali zejména osobám:
- obžalovanému S. M. z každé výroby jednu třetinu vyrobeného pervitinu, celkem nejméně 30 g pervitinu,
- obžalovanému M. P. v nezjištěném počtu případů poskytli k užívání i k prodeji nezjištěné množství pervitinu,
- obžalovanému D. K. v místě svého bydliště oba střídavě prodávali po 1 g pervitinu za částky po 1.000 Kč, celkem mu ho prodali ve dvou až třech případech,
- obžalovaný P. prodal M. V. v jednom případě nezjištěné množství marihuany a nejméně ve třech případech, naposledy v únoru 2018, dávky pervitinu o hmotnosti po 0,2 g za částky po 500 Kč,
- obžalovaný P. poskytoval opakovaně menší dávky pervitinu nezjištěné hmotnosti k užití nosem T. P., nejméně ve třech až čtyřech případech,
a tohoto jednání se dopustili obžalovaný P. a obžalovaná T. T. T. poté, co byli dne 6. 6. 2017 odsouzeni rozsudkem Okresního soudu v Kladně, spisové značky 1 T 186/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2018, spisové značky 9 To 13/2018 obžalovaný P. pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků a obžalovaná T. T. T. pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech obviněných T. M. P., S. M., D. K. a M. P.
4. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obvinění T. T. T., T. M. P. a M. P., jednak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně v neprospěch obviněných T. T. T. a S. M., rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 9 To 104/2019, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná T. T. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná po rekapitulaci dosavadního řízení namítá, že z její strany nedošlo k naplnění soudy použité právní kvalifikace přisouzeného trestného činu, ani nebyly naplněny zákonem stanovené znaky spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť provedenými důkazy nebylo v řízení prokázáno, že by se předmětné trestné činnosti dopustila či se na této s ostatními obviněnými jakýmkoliv způsobem podílela či s nimi společně jednala. Soudy obou stupňů závěry o její vině, tj. i o naplnění jejího spolupachatelství, učinily na základě výpovědí spoluobviněných S. M., D. K. a M. P. učiněných v přípravném řízení a v hlavním líčení, ačkoliv tyto, stejně jako výpovědi svědků M. V. a T. P., jakož i při domovní prohlídce v místě jejího bydliště zajištěné věcné důkazy, její vinu nikterak neprokazují. Soud prvního stupně neuvádí žádné konkrétní jednání, jež by její úmyslné společné jednání s dalšími obviněnými ve smyslu §23 tr. zákoníku prokazovalo. K tomu obviněná cituje výpovědi spoluobviněných S. M. z přípravného řízení ze dne 14. 3. 2018 a 6. 4. 2018 a M. P. ze dne 7. 9. 2018, výpovědi svědků M. V. ze dne 28. 3. 2018 a z hlavního líčení a T. P. ze dne 10. 5. 2018, které nejenže vyvrátily její vinu, ale též vyloučily jakékoli její společné jednání s ostatními spoluobviněnými. Má tedy za to, že rozhodnutí odvolacího i prvostupňového soudu jsou nesprávná, neboť nebyly naplněny podmínky pro použitou právní kvalifikaci z důvodu absence jejího úmyslného společného jednání s dalšími obviněnými. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 9 To 104/2019-1091, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné T. T. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
9. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
10. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
11. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněné je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněná ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně kupř. tvrzením, že veškeré provedené důkazy zcela vylučují, že by se trestné činnosti dopustila, že soudy vycházely z výpovědí obviněných S. M., D. K. a M. P. z přípravného řízení a z hlavního líčení, že jejich výpovědi stejně jako výpovědi svědků M. V. a T. P. ani věcné důkazy zajištěné při domovní prohlídce v místě jejího bydliště její vinu nicméně neprokazují atd.). Tím vším se však obviněná primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti kladené jí za vinu nedopustila. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
12. Pokud jde o obecně hmotněprávní námitku zpochybňující spáchání činu ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i tuto svou argumentaci dovolatelka vystavěla pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s hodnocením důkazů nalézacím soudem, když tvrzením, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se na páchání trestné činnosti ostatních obviněných jakýmkoli způsobem podílela či s nimi společně jednala, že výpovědi spoluobviněných naopak jakékoli jejich společné jednání vylučují, že ani soud prvního stupně neuvádí žádné konkrétní jednání, jež by její úmyslné společné jednání ve smyslu §23 tr. zákoníku prokazovalo, z mezí uplatněného dovolacího důvodu obsahově vykročila. Rovněž tato její argumentace ve skutečnosti směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a do hodnocení důkazů, které obviněná zpochybňuje. Nabízí tak svou verzi průběhu skutkového děje učiněnou na základě vlastního hodnocení důkazů, přičemž teprve až na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení jeho jednání. Je tak zřejmé, že ani tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněnou nabízené verze skutkových zjištění, ze které pak vyvstávají pochybnosti o jí přisouzené právní kvalifikaci.
13. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
14. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že dovolatel není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
15. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
16. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se jedná tehdy, byl-li trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každá osoba odpovídá tak, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 329-331).
17. Lze dodat, že v posuzovaném případě je na základě obsahu spisu zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání nejen obviněné, ale i ostatních spoluobviněných. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Kladně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že obviněná je z přisouzené trestné činnosti spolehlivě usvědčována konkrétními důkazy. V tomto ohledu zásadní roli sehrály výpovědi spoluobviněných S. M., D. K. a M. P. z přípravného řízení, a na tyto navazující výpovědi svědků T. P. a M. V., z nichž lze mít za prokázané, že obviněná měla účast na skutkovém ději popsaném pod bodem l) výroku rozsudku. Rovněž lze poukázat na s těmito korespondující věcné důkazy, opatřené v rámci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor provedených v bydlišti obviněných. Z protokolu o domovní prohlídce v bydlišti obviněné T. T. T. a T. M. P., na ulici XY čp. XY v Kladně, vyplývá, že byly zajištěny sáčky s krystalickou látkou, jakož i předměty sloužící k výrobě omamných látek. Rovněž byl nalezen účet z lékárny v XY, ve Spolkové republice Německo, dokládající nakoupení mj. 1.000 balení léku RatioGrippal, z něhož podle odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie lze vyrobit 276,2 gramu čistého metamfetaminu. Při prohlídce osobního automobilu zn. Škoda Octavia užívaného obviněnou byl nalezen sáček se sušenou rostlinou a krabice s plastovými sáčky s uzavíratelnou lištou, když podle odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, tato suchá látka o hmotnosti 0,44 gramu obsahovala psychotropní látku delta-9-THC. Zkoumáním nalezených věcí – sáčků s krystalickou látkou a vah, bylo odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie zjištěno, že se vesměs jednalo o metamfetamin nebo jeho stopy. V neposlední řadě významnou roli sehrály též přepisy odposlechů telekomunikačního provozu, prováděného v jiné trestní věci (obv. H.), z nichž lze zjistit, že obvinění si navzájem domlouvali schůzky, telefonicky se na ně obracely i osoby užívající drogy, které si s nimi sjednávaly schůzky, komunikovaly o kvalitě drog, příp. kde dojde k jejich předání, apod. Soud prvního stupně se rovněž přesvědčivě vypořádal s rozpory v tvrzeních spoluobviněných a svědků, jak je učinili v přípravném řízení a u hlavního líčení, přičemž logicky zdůvodnil, z jakých důvodů vycházel z jejich výpovědí z přípravného řízení. Rovněž uvedl, proč neuvěřil obhajobě obviněné, že jí přisouzené trestné jednání ani její spolupachatelství na tomto nebylo důkazy spolehlivě prokázáno. Bez povšimnutí soudy neponechaly ani skutečnosti vyplývající z opisu z evidence Rejstříku trestů o předchozím odsouzení obviněné pro trestnou činnost drogové povahy rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 1 T 186/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 9 To 13/2018, přičemž nyní posuzované trestné činnosti se dopustila i ve zkušební době podmíněného odsouzení. O zjištěném skutkovém stavu tak nemohou být důvodné pochybnosti.
18. Oba soudy se přitom ve svých rozhodnutích výslovně zabývaly i postavením a rolí jednotlivých obviněných na přisuzované trestné činnosti, přičemž shodně dospěly k závěru, že se na této všichni dílčím způsobem podíleli, přičemž jednali ve vzájemné shodě, a toto jejich jednání bylo vzájemně provázáno a vedeno totožným (zištným) záměrem, přičemž si byli vědomi i toho, že se tak děje jejich společným jednáním. Pokud jde o obviněnou T. T. T., ačkoliv tato předmětnou trestnou činnost popírá a tvrdí, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se této dopustila v kontextu výše uvedeného, Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, poskytuje dostatečný podklad k právnímu závěru, že se obviněná T. T. T. společně s obviněnými T. M. P., S. M., D. K. a M. P. dopustila protiprávního jednání spočívajícího v tom, že ve vědomé součinnosti organizovali a zajišťovali zejména prostřednictvím obviněného S. M. výrobu pervitinu, který dále distribuovali. Za tímto účelem obvinění T. T. T. a T. M. P. nakupovali pro výrobce pervitinu S. M. léčiva a chemikálie používané při výrobě, přičemž obviněná T. T. T. nakoupila dne 21. 7. 2017 v lékárně v obci XY, ve Spolkové republice Německo, 1.000 balení léku RatioGrippal, který následně předala S. M.; obviněný T. M. P. s obviněným D. K., který měl oprávnění jako podnikatel nakupovat ve speciálních prodejnách chemikálie a laboratorní sklo, dohodl, že bude pro něho nakupovat chemikálie potřebné k výrobě pervitinu (kupř. červený fosfor, kyselinu orthofosforečnou, jód a laboratorní sklo), tyto zakoupené věci pak od něj převzal buď sám nebo je obviněný D. K. přímo odvezl do bytu S. M. Peníze na nákup chemikálií a skla poskytovala obviněnému D. K. obviněná T. T. T. Vyrobenou drogu – pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, od obviněného S. M. přebíral převážně T. M. P. a nejméně v jednom případě také obviněná T. T. T. Vyrobený pervitin a dále pervitin, který si obviněná T. T. T. též opatřovala v tržnici SAPA v Praze, poté na různých místech v Kladně, zejména v prodejně V. v ulici XY a v jejím okolí, po předchozí telefonické nebo osobní dohodě zájemcům o tuto drogu prodávali nebo k užívání jinak poskytovali. Současně je zřejmé, že tento trestný čin spáchali obvinění společným úmyslným jednáním jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku. Nejvyšší soud nadto uvádí, že pro právní posouzení trestní odpovědnosti obviněných ani není rozhodné, jakými konkrétními úkony či jakým přesným podílem se každý z nich na trestné činnosti podílel (k tomu srov. např. č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 11 Tdo 482/2011, ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 712/2017, a další).
19. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněné, že se předmětného jednání nedopustila, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněné, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněná společným jednáním jednak někomu jinému opatřila a pro jiného přechovávala omamnou a psychotropní látku, ač byla za takový čin v posledních třech létech odsouzena a čin spáchala ve značném rozsahu. Nejvyšší soud soudům nižších stupňů rovněž přisvědčil, pokud takto zjištěné skutkové okolnosti vyhodnotily ve vztahu k osobě obviněné ve smyslu znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž dovolatelka spojovala nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 6 až 14 rozsudku soudu prvního stupně a str. 8 až 11 usnesení odvolacího soudu.
20. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
V.
Závěrečné shrnutí
21. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné T. T. T. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu