ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.275.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 275/2019-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 o dovolání obviněného B. P., nar. XY ve XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 8 To 239/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 30/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného B. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 19 T 30/2018, byl obviněný B. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
ačkoli neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., prodal níže uvedeným osobám a přechovával pro jiné osoby psychotropní látku pervitin, tj. hydrochlorid metamfetaminu, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, mezi psychotropními látkami zařazenými do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a dále přechovával pro jiné osoby omamnou látku marihuanu, která je zařazena v Příloze č. 3 téhož nařízení vlády mezi omamnými látkami zařazenými do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a obsahuje psychotropní látku tetrahydrokanabinol, která je uvedena v Příloze č. 4 téhož nařízení vlády mezi psychotropními látkami zařazenými do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a to tak, že
- v XY v přesně nezjištěné době v období od 8. 7. 2013 do května 2017 prodal pervitin J. P., nar. XY, a to ve 460 případech v množství 184 gramů,
- v XY v přesně nezjištěné době v období od září 2013 do dubna 2017 prodal pervitin D. Č., nar. XY, a to ve 20 případech v množství 8 gramů za částku 7.500,- Kč,
- v XY, v baru J. na adrese XY, dne 3. 7. 2017 v době kolem 17:27 hod. přechovával pro jiné osoby v sedmi igelitových přepravkách krystalickou látku světlé barvy, v níž byl prokázán pervitin (tj. hydrochlorid metamfetamin) o celkové hmotnosti 4,98 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 14,2 % čistoty vztaženo na bázi metamfetaminu, což představuje 0,71 gramu čisté metamfetaminové báze,
- v bytě č. 2 v přízemí domu na adrese XY, od přesně nezjištěné doby do 7:50 hod. dne 24. 7. 2017, kdy byla provedena domovní prohlídka, přechovával pro jiné osoby v igelitové přepravce pervitin (tj. hydrochlorid metamfetamin) o celkové hmotnosti 2,32 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 30,9 % čistoty vztaženo na bázi metamfetaminu, což představuje 0,72 gramu čisté metamfetaminové báze, a v sedmi igelitových přepravkách marihuanu v celkovém množství 13,09 gramu, v níž byla zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrocanabinolu v množství 5,8 %, což představuje 0,76 gramu čistého D-9-tetrahydrocanabinolu.
2. Za to byl obviněný B. P. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen jednak k trestu odnětí svobody ve výměře třiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále za podmínek §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
3. Z podnětu odvolání obviněného byl napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušen s tím, že obviněný byl rozsudkem Krajského soudu Plzni ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 8 To 239/2018, znovu uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Podle odvolacího soudu se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v XY v přesně nezjištěné době v období od 8. 7. 2013 do května 2017 prodal J. P., nar. XY, ve 250 případech celkem 100 gramů pervitinu,
2) v XY v přesně nezjištěné době v období od září 2013 do dubna 2017 prodal D. Č., nar. XY, ve 20 případech celkem 8 gramů pervitinu za 7.500 Kč,
3) kolem 17:27 hodin dne 3. 7. 2017 měl v baru J. na adrese XY, pro jiné osoby v sedmi igelitových přepravkách 4,98 gramu pervitinu, v němž bylo 0,71 gramu čisté metamfetaminové báze,
4) od přesně nezjištěné doby do 7:50 hod. dne 24. 7. 2017 v bytě č. 2 v přízemí domu na adrese XY, měl pro jiné osoby v igelitové přepravce celkem 2,32 gramu pervitinu, v němž bylo 0,72 gramu čisté metamfetaminové báze, a v sedmi igelitových přepravkách celkem 13,09 gramu marihuany, v níž bylo 0,76 gramu čistého D-9-tetrahydrocanabinolu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný B. P. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že se předmětné trestné činnosti nedopustil v rozsahu, jímž byl pravomocně uznán vinným, neboť osobě J. P. neprodal v době od 8. 7. 2013 do května 2017 pervitin celkem ve 250 případech v celkovém množství 100 gramů, ježto se v roce 2014 zdržoval v Anglii a po návratu do České republiky pobýval po dobu 8 měsíců v Azylovém domě v XY, kde byl i veden na Úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, z čehož jasně plyne, že se v tomto období nezdržoval v XY. Za tohoto stavu, kdy J. P. prodal menší množství pervitinu, než za které byl pravomocně odsouzen, mělo být jeho jednání kvalifikováno toliko podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám uvedl, že uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu neodpovídají v této podstatné části, jimiž obviněný zpochybňuje vlastní skutková zjištění soudů o délce období, po které se nemohl přisouzené trestné činnosti dopouštět vzhledem ke svému pobytu v zahraničí, popř. mimo XY. S poukazem na obviněným uplatněný dovolací důvod státní zástupce připomíná nemožnost domáhat se přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Státní zástupce ve svém vyjádření dále konstatuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Za tohoto stavu má státní zástupce za to, že lze zcela vyjít z logicky a podrobně odůvodněných skutkových závěrů soudu odvolacího, který se přitom s obdobnou skutkově zaměřenou obhajobou obviněného náležitým způsobem vypořádal.
6. Státní zástupce má však současně za to, že nelze přehlédnout hmotněprávně relevantní námitku obviněného, že svým jednáním naplnil toliko základní skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Třebaže tuto námitku obviněný opírá zejména o vlastní, alternativní, skutková zjištění, otevřel zde dle mínění státního zástupce prostor pro přezkum správnosti užité právní kvalifikace. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud zcela vědomě odmítá aplikaci judikatorních hledisek pro určení jednotlivých typů rozsahů nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jak vyplývají z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ve vazbě na výchozí hodnoty množství většího než malého vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. Proti těmto ustáleným judikatorním východiskům přitom krajský soud v nyní posuzované věci dle státního zástupce nepředložil skutečně relevantní vlastní právní argumentaci, když pouze zdůraznil ostatní okolnosti spáchání trestného činu ve formě doby spáchání a počtu jednotlivých prodejů, tedy okolnosti, které mají při hodnocení příslušného rozsahu pouze podpůrný charakter. Tato podpůrná kritéria přitom ve smyslu citovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 nabývají významu toliko v případech hraničních, o což se však v daném případě nejedná, neboť krajským soudem zjištěné množství pervitinu představuje pouze cca 77% hranice značného rozsahu. V této souvislosti pak státní zástupce poukazuje též na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1419/2016. Jednání obviněného tak, jak bylo na podkladě doplněného dokazování zjištěno v odvolacím řízení, přitom v primárním kvantitativním kritériu znak značného rozsahu nenaplňuje. Právní závěr odvolacího soudu, že se obviněný dopustil zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, tak za daného skutkového stavu státní zástupce považuje za odporující ustálenému výkladu právní normy a tudíž nesprávný.
7. Za tohoto stavu tedy státní zástupce shledává dovolání obviněného ve vztahu k použité právní kvalifikaci důvodným, pročež navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným B. P. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
12. Ve vztahu k námitce obviněného stran chybného posouzení celkového množství psychotropní látky, konkrétně pervitinu, který měl dle závěrů odvolacího soudu v rozhodném období distribuovat dalším osobám, včetně svědka J. P., byť se dle svého tvrzení po část tohoto období zdržoval v zahraničí či mimo XY, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení nižšími soudy provedených důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně vypořádal již nalézací soud, a to především v bodě 25 odůvodnění jeho rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem dospěl ke skutkovým závěrům stran vymezení časového období, po které obviněný prodával pervitin dalším osobám, zejména J. P., když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. S identickými námitkami obviněného, které uplatnil v podaném odvolání a jež opětovně směřovaly vůči skutkovým zjištěním stran celkového množství pervitinu, který v žalovaném období prodal svědkovi P., se následně řádně vypořádal i soud odvolací (viz body 21. až 23. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku), který je shledal zčásti důvodnými, když při stanovení celkového množství psychotropní látky, již v období popsaném ve výroku napadeného rozsudku prodával svědkovi P., zohlednil skutečnost, že se obviněný po určitou dobu, spadající pod časové vymezení skutku, zdržoval v Anglii. V důsledku tohoto skutkového zjištění odvolací soud upravil, resp. snížil celkové množství pervitinu, které obviněný jmenovanému svědkovi v tomto období prodal, vycházeje přitom z vlastního tvrzení obviněného o tom, že svědkovi P. prodal pervitin v celkovém množství dosahujícím maximálně 100 gramů. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v rámci podaného dovolání ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ.
13. Ve vztahu k dovolatelem tvrzenému dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak, oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení výpovědí obviněného a svědků učiněných v jednotlivých fázích trestního stíhání, důsledně podle ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Odvolací soud zejména v bodě 22. odůvodnění napadeného rozsudku řádně vysvětlil, na základě jakých skutečností a důkazů dospěl oproti soudu nalézacímu k zčásti odlišným skutkovým zjištěním stran celkového množství pervitinu, který obviněný v období, jímž byl uznán vinným, prodával svědkovi J. P. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je přitom zřejmé, jaké skutečnosti vzaly soudy za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů, včetně tvrzení samotného obviněného o okolnostech distribuce pervitinu dalším osobám. Jak již bylo výše konstatováno, odvolací soud přitom v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména v bodech 21. až 23.) přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu považuje obhajobu obviněného P. stran menšího množství distribuovaného pervitinu osobě svědka P., než kterým byl uznán vinným soudem prvního stupně, za částečně důvodnou, a jaké prokázané skutečnosti jej vedou k závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S přihlédnutím k obsahu odůvodnění rozhodnutí nižších soudů, zejména pak soudu odvolacího, tedy nelze dospět k závěru, že by hodnocení důkazů tak, jak bylo provedeno nižšími soudy, a to zejména ve vztahu ke stanovení celkového množství pervitinu distribuovaného dalším osobám, jímž byl obviněný uznán vinným, bylo porušením práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v daném případě neshledal žádný, natož tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně výpovědí obviněného a slyšených svědků, pročež lze v tomto směru plně odkázat na přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění napadených rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
14. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný B. P. veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve v rámci nalézacího řízení, jakož i v řízení odvolacím, s níž se přitom oba nižší soudy náležitým způsobem vypořádaly, a na základě toho se fakticky domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve vztahu k posouzení celkového množství psychotropní látky (pervitinu), již prodal dalším osobám, tedy ve vztahu k naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
15. S přihlédnutím k obsahu obviněným uplatněných dovolacích námitek, jež brojily výhradně proti stanovení celkového množství pervitinu, který obviněný v rozhodném období prodával dalším osobám, tedy výhradně vůči skutkovým zjištěním, jež byly učiněny soudy nižších stupňů na podkladě jimi provedených důkazů, nikoli vůči hmotněprávnímu posouzení skutku z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nelze dle Nejvyššího soudu přisvědčit názoru státního zástupce prezentovanému v jeho vyjádření k podanému dovolání, podle něhož obviněný svojí námitkou stran naplnění toliko základní skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku otevřel prostor pro přezkum správnosti odvolacím soudem učiněné právní kvalifikace jeho jednání. I sám státní zástupce v tomto ohledu připouští, že obviněný své námitky, jež obsahově neodpovídají jím zvolenému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, opírá o vlastní, alternativní, skutková zjištění, jejichž prostřednictvím se domáhá přezkumu skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Byť státní zástupce správně poukázal na skutečnost, že právní závěry odvolacího soudu stran naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. znaku „spáchání činu ve značném rozsahu“ , za zjištěného skutkového stavu odporují ustálenému judikatornímu výkladu trestního zákoníku, nelze (při absenci dovolání Nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněného) v daném případě shledat zákonné podmínky pro postup dle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, neboť obviněný sám, byť právně zastoupen, uplatňuje zcela jinou argumentaci, mířící výhradně vůči nižšími soudy učiněným skutkovým závěrům. Vyjádření obviněného obsažené v jím podaném dovolání, že „jeho protiprávní jednání mělo být kvalifikováno dle základní právní kvalifikace, a to dle ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku“ nelze bez dalšího považovat za námitku odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu podle §§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť veškerá argumentace, o niž se toto citované vyjádření obviněného opírá, a jíž se domáhá vlastních skutkových zjištění, je ryze skutkové povahy, nikoli povahy hmotněprávní, jíž by se (v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákoníku) domáhal správného právního posouzení skutku. Za tohoto stavu, s důrazem na charakter a obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek, tak Nejvyšší soud dospívá k závěru, že obviněným podané dovolání neodpovídá nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
16. V obecné rovině je však třeba i přes výše uvedený závěr přisvědčit tvrzení státního zástupce ohledně detekovaného rozporu mezi právním závěrem odvolacího soudu stran definice zákonného znaku „spáchání činu ve značném rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a ustáleným judikatorním výkladem příslušné právní normy. Jak státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání správně poukázal, krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zcela vědomě odmítá aplikaci judikatorních hledisek pro určení jednotlivých typů rozsahů nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jež vyplývají z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ve vazbě na výchozí hodnoty množství většího než malého vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. Jak přitom plyne z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (zejména z rozhodnutí uveřejněných pod č. 1/2006, č. 12/2011, č. 44/2013 a č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), jakož i odborné komentářové literatury „v procesu posuzování toho, zda k spáchání daného trestného činu došlo ve značném rozsahu, je na místě zohlednit hlediska kvantitativní i kvalitativní. Klíčovým kvantitativním hlediskem je množství daných látek, s nimiž bylo neoprávněně nakládáno. To musí být mnohonásobkem hraničního množství většího než malého, které je na začátku škály různých rozsahů neoprávněného nakládání s danými látkami, představujících zvlášť přitěžující okolnosti spácháním trestného činu podle §283 tr. zákoníku, i mnohonásobkem hraničního množství spojeného se spácháním daného činu ve větším rozsahu. Mimo tohoto hlediska je třeba užít i kvalitativního hlediska a hodnotit též kvalitu a druh látek, s nimiž bylo neoprávněně nakládáno, délku doby, po níž se tak dělo, jak často se tak dělo, jaká újma přitom hrozila nebo nastala u poškozených osob, jakému okruhu osob byly dané látky určeny apod. Podpůrně je možné zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal. Současně lze v tomto kontextu přihlédnout i k částce za takové látky získané nebo získatelné. (Draštík, A.; Fremr. R.; Durdík. T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 2312) V kontextu dovoláním napadené věci lze odkázat rovněž na závěry prezentované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1419/2016, podle kterých nedosahuje-li zjištěné množství drogy vyžadovaného rozsahu, pak v obecné rovině platí, že čím větší množství účinné látky či drogy chybí do požadované hranice vyššího rozsahu, tím intenzivnější musí být naplnění vedlejších kritérií (či jen jednoho takového kritéria), případně tím závažnější musí být, aby mohl být skutek přísněji kvalifikován. Krajský soud však kritéria obecně hodnocená jako vedlejší či podpůrná v podobě kvalitativních hledisek (tj. množství odběratelů, doba, po niž k deliktu dochází, počet pachatelem uskutečněných distribucí) hodnotí z hlediska hranice značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jako zcela zásadní, přičemž je staví nad hlediska kvantitativní, tedy nad zjištěné množství samotné drogy či v ní obsažené účinné látky, aniž by pro tento svůj právní názor poskytl odpovídající právní argumentaci. Za tu nelze považovat pouhý výčet či zdůraznění existence těchto kritérií, majících obecně toliko podpůrný charakter. Ta, jak správně státní zástupce podotkl, však nabývají významu pouze v případech hraničních, o který se však v daném případě nejedná, neboť krajským soudem zjištěné množství pervitinu představuje pouze cca 77% hranice značného rozsahu, jíž tvoří více než 150 gramů pervitinu, resp. 50 gramů účinné látky (60 gramů v případě hydrochloridu). Vzhledem k výše uvedenému nezbývá než konstatovat, že právní závěr odvolacího soudu stran naplnění znaku „spáchání činu ve značném rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku za daného stavu neodpovídá ustálené aplikační praxi obecných soudů vycházející z ustáleného judikatorního výkladu příslušné právní normy.
17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného B. P. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík