ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.318.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 318/2019-1647
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 o dovolání obviněného S. H. H., nar. XY v XY, XY, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, V ČR bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 15 To 43/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 15/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného S. H. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 51 T 15/2017, byl obviněný S. H. H. společně s dalšími dvěma spoluobviněnými osobami uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce října roku 2016 se obvinění H. T. N. a T. X. N. domluvili na výrobě metamfetaminu za účelem jeho dalšího prodeje, když obviněný H. T. N. měl zajistit chemikálie a nástroje nezbytné pro výrobu metamfetaminu, včetně osob, které budou výrobu metamfetaminu zajišťovat, zatímco obviněný T. X. N. měl zajistit místo vhodné pro výrobu metamfetaminu a poté tento prostor během výroby metamfetaminu hlídat, za tímto účelem si obviněný T. X. N. pronajal prostor v areálu tržnice v D., XY, okres Teplice, obviněný H. T. N. zajistil nezbytné chemikálie (jód, kyselinu fosforečnou, červený fosfor, hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, toluen a aceton), léčivo obsahující antihistaminickou složku cetirizin a další nástroje (varné baňky, jednoplotýkové elektrické vařiče, plastové barely, míchadla, nálevky, filtrační materiál, indikační pH papírky, váhy a další pomůcky), které obviněný T. X. N. postupně převezl do skryté místnosti v pronajatém prostoru v areálu tržnice, obviněný H. T. N. následně požádal obviněného H. H. S., aby za finanční odměnu v částce 80.000 Kč na místo přijel a dokončil proces výroby metamfetaminu,
a následně od přesně nezjištěné doby, nejpozději ode dne 18. 12. 2016 do 8:45 hodin dne 20. 12. 2016, kdy došlo k domovní prohlídce, nejprve obviněný H. T. N. a poté obviněný H. H. S., na tomto místě z těchto chemikálií a z prekursoru pseudoefedrinu, izolovaného z léčiva obsahujícího antihistaminickou složku cetirizin, vyráběli psychotropní látku metamfetamin, když v době konání domovní prohlídky se vyrobený metamfetamin nacházel v různých fázích dokončení, konkrétně takto bylo zajištěno 4.757,80 gramů metamfetaminu v krystalické podobě zvané „Ice“ nebo „Crystal“, s obsahem báze metamfetaminu 80,3 % (odpovídající celkem 3.820,51 gramům báze matamfetaminu), dále dva smaltované hrnce, obsahující hnědou kapalinu s krystalovou krustou na hladině, o hmotnosti 16.567 gramů, s obsahem báze metamfetaminu 15,7 %) odpovídající celkově 2.601,02 gramům báze metamfetaminu ve fázi krystalizace) a čtyři skleněné mísy s kapalinou hnědočervené barvy, s částečně krystalující substancí na dně, o celkové hmotnosti 12.758 gramů, s obsahem báze metamfetaminu 16,4 % (odpovídající celkem 2.092,31 gramům báze metamfetaminu ve fázi krystalizace),
přičemž takto jednali v rozporu s §3 a §4 zákona č. 167/19987 Sb., o návykových látkách, přestože neměli příslušné povolení k nakládání s touto psychotropní látkou, přičemž metamfetamin (tzv. pervitin) je zařazený v Seznamu II – Přílohy Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a je rovněž uvedený v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.
2. Za to byl obviněný S. H. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Rozsudek krajského soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. H. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že v projednávaném pravomocně ukončeném řízení neexistují jakákoliv stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku ve věci samé. Pakliže obviněný v dané věci podal řádný opravný prostředek, pak tato skutečnost nesplnila svůj účel. V projednávané věci nelze přehlédnout, že obsah skutkové věty uvedené ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně se diametrálně liší od skutkové věty uvedené v obžalobě, resp. je s ní v extrémním nesouladu, v důsledku čehož není dle obviněného mezi oběma popisy skutků dána jednota skutku. Ačkoli jak orgány činné v přípravném řízení, tak nalézací soud vycházely ze stejných důkazů, dospěly ke zcela jinému popisu skutku. V další části svého dovolání obviněný napadá skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu v souvislosti se stanovením druhu a výše ukládaného trestu zcela chybí, popř. neodpovídá jeho skutečným poměrům, posouzení toho, zda je v daném případě třeba přihlédnout k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy, jakož i k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu, jímž byl uznán vinným. Odvolací soud pak tuto skutečnost již vůbec neřešil. V této souvislosti obviněný poukazuje zejména na stanovisko státního zástupce vyjádřené v jeho závěrečné řeči s tím, že v dané věci byly na straně dovolatele splněny zákonné podmínky odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný současně namítá, že zamítnutí jím podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem bylo nedůvodné a neodůvodněné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu je dle obviněného zřejmé, že postup odvolacího soudu byl v tomto ohledu ryze formální, což dokládá citacemi vybraných částí odůvodnění dotčeného usnesení. Obviněný se současně domnívá, že by mu měl být uložen přiměřený trest akcentující mimo jiné i posouzení jeho přínosu k objasnění dané trestní věci, jakož i další polehčující okolnosti, což se však v tomto případě nestalo. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jednak rozhodnutí odvolacího soudu, a to v části týkající se jeho osoby, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o trestu, který mu byl uložen, a sám ve věci nově rozhodl a obviněnému uložil přiměřený trest, se zařazením pro jeho výkon do věznice s mírnějším režimem. Na tomto svém závěru obviněný setrvává i v rámci svého vyjádření ke stanovisku státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k jím podanému dovolání, jež považuje za povrchní, nemající oporu v textu dovolání.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám uvedl, že obviněným zvolená dovolací argumentace neodpovídá jím zvolenému dovolacímu důvodu, neboť s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. V souvislosti s obviněným zvoleným dovolacím důvodem státní zástupce cituje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002 s tím, že v dovoláním napadené věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou nižších stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Namítá-li obviněný porušení totožnosti skutku, jedná se o institut práva procesního, nikoli otázku hmotněprávního posouzení. Z porovnání obou dotčených slovních popisů skutku tak, jak byly učiněny v podané obžalobě a poté v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, je dle státního zástupce zjevně popisováno jednání obviněného spočívající ve výrobě blíže uvedených značných objemů metamfetaminu nejpozději dne 20. 12. 2016 v konkrétní době a na konkrétní vymezené adrese ve městě XY. O zjevné totožnosti takového jednání tak dle názoru státního zástupce nemůže být jakýchkoli pochyb. Do určité míry odlišné slovní vyjádření jednání obviněného pak není skutečností, která by byla jakkoli způsobilá zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces. Namítá-li dále obviněný, že v dané věci neexistují žádná stabilizovaná skutková zjištění, jde o prosté tvrzení, které však postrádá jakoukoli relevantní argumentaci, pročež státní zástupce odkazuje na ustálené vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dané věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce se s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. neztotožňuje ani s výhradami obviněného směřovanými proti výroku o trestu, když připomíná, že proti výroku o trestu lze brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který však obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho v případě ani není zjevně dán, neboť tento dovolací důvod nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu. Relevantní dle státního zástupce není ani závěr obviněného, že v daném případě splňoval podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť ani z obviněným citovaného vyjádření určité úvahy státního zástupce krajského státního zastupitelství nelze dovodit existenci skutečně relevantních okolností takového významu, které by uvedenému mimořádnému zmírnění trestní sazby skutečně odpovídaly. Aplikaci uvedeného ustanovení dle státního zástupce brání již samo zcela enormní množství čisté báze psychotropní látky metamfetaminu, na jejíž výrobě obviněný participoval. Za tohoto stavu státní zástupce dospívá k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný ze zákonných dovolacích důvodů, pročež navrhuje, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným S. H. H. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
10. Ve vztahu k námitce obviněného stran porušení totožnosti skutku s tím, že jeho jednání je v rozsudku soudu prvního stupně popsáno odlišným způsobem, než v podané obžalobě, Nejvyšší soud předesílá, že této dovolací argumentaci nelze přisvědčit, neboť skutek samotný nelze ztotožňovat s jeho popisem, jak to však obviněný v podaném dovolání činí. Byť v jednotlivých fázích trestního stíhání musí jít vždy o skutek totožný s tím, který je popsán ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání, a posléze v podané obžalobě, nelze vyloučit možnost následné změny či upřesnění skutkových okolností v průběhu dalších fází trestního stíhání. Totožnost skutku v trestním řízení je přitom zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku, přičemž jednání nebo následek nemusí být popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 1/1996-I, č. 6/1962 a č. 24/1981-II Sb. rozh. tr.). V tomto smyslu pak nelze o zachování totožnosti skutku ve vztahu k jednání, jímž byl obviněný S. H. H. v této věci pravomocně uznán vinným, jakkoli pochybovat, neboť jak správně poukázal i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání, z popisu skutku tak, jak byl učiněn v obžalobě a poté v rozsudku soudu prvního stupně, je zcela zřejmé, že se ve vztahu k osobě dovolatele jedná o identickou událost uskutečněnou ve vnějším světě, jenž je vymezena jednáním tohoto obviněného. V obou citovaných dokumentech vydaných příslušnými orgány činnými v trestním řízení je přitom popsán identický skutek, byť za pomoci obměněného slovního vyjádření, který spočívá ve výrobě blíže specifikovaného množství metamfetaminu v konkrétní době a na konkrétně vymezeném místě, tj. nejpozději dne 20. 12. 2016 v areálu tržnice v D., XY, okres Teplice. Dílčí úprava, resp. doplnění popisu skutku soudem prvního stupně na podkladě provedeného dokazování, a to ve vztahu k zpřesnění role jednotlivých obviněných při zajištění výroby metamfetaminu v žalovaném období, tak nepředstavuje zásah narušující zásadu zachování totožnosti skutku, a tedy ani právo obviněného na spravedlivý proces.
11. K obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že nižší soudy své rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody založily na nesprávném hmotněprávním posouzení, když nedostatečně vyhodnotily jednotlivá kritéria uvedená v §39 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, Nejvyšší soud předně konstatuje, že se v daném případě ze strany obviněného jedná o nesprávné označení zvoleného dovolacího důvodu, neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Naopak obviněným označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (tedy týká-li se jiné otázky, jež nespočívá přímo v právní kvalifikaci žalovaného skutku), je v případě výroku o trestu aplikovatelný toliko na otázky splnění či nesplnění podmínek pro ukládání souhrnného nebo společného trestu ve smyslu §43 a §45 tr. zákoníku, nikoli na případná pochybení co do druhu a výměry uloženého trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015). V této souvislosti je však třeba opětovně připomenout, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. V souvislosti s obviněným citovaným ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu může být dán jen v případě, kdy soud toto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody nesprávně aplikuje a pachateli (nepřípustně) uloží tento druh trestu pod dolní hranicí trestní sazby vážící se k trestnému činu, jímž jej uznává vinným, tedy pod dolní hranicí trestní sazby uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se naopak nelze domáhat uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby užitím §58 odst. 1 tr. zákoníku.
13. K obviněným zvolené argumentaci stran splnění podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku v dané věci Nejvyšší soud připomíná, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle tohoto ustanovení nemůže být odůvodněno toliko běžně se vyskytujícími skutečnostmi, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku lze aplikovat v těch případech, kdy polehčující okolnosti ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivě výjimečným způsobem snižují závažnost trestného činu, příp. některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě ji hodnotit jako okolnost zvlášť významně polehčující. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je namístě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu (přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty) byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než ten zákonem předpokládaný (k tomu srov. Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 463). V daném případě lze přitom odkázat na přesvědčivé a řádně odůvodněné úvahy soudu prvního stupně ve vztahu k rozhodování o druhu a výši ukládaného trestu, včetně vyhodnocení případné existence jednotlivých kritérií pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku, jež podle závěrů soudu prvního stupně nebyly v této věci na straně dovolatele nikterak dány. Soud prvního stupně v bodech 82. až 87. odůvodnění svého rozsudku logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů neshledal ve vztahu k osobě obviněného S. H. H. (na rozdíl od u hlavního líčení intervenujícího státního zástupce krajského státního zastupitelství) za splněné zákonné podmínky pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že obviněným v podaném dovolání namítané skutečnosti, včetně jeho doznání, jeho faktického postavení při páchání daného jednání (menšího podílu na spáchaném činu oproti osobám spoluobviněných) a trestní minulosti, řádně učinil předmětem svých úvah. Jak přitom správně poukázal i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání, samotné aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku brání značně vysoká intenzita, jíž byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jež tak výrazným způsobem ovlivňuje společenskou škodlivost daného trestného činu, tedy samo zcela enormní množství (celkem 8.513,84 gramů) čisté báze psychotropní látky matemfetaminu, na jejíž výrobě dovolatel aktivně participoval.
14. K obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že oba soudy nižších stupňů svá rozhodnutí o uložení trestu odnětí svobody založily na nesprávném hmotněprávním posouzení, Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v podaném dovolání v tomto směru v podstatě jen opakuje námitky, jež uplatnil již v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
15. Ve vztahu k obviněným uplatněné dovolací námitce polemizující s nedostatečnou přezkumnou činností vrchního soudu v rámci projednání jím podaného odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, již dovolatel dovozuje z formulačních obratů užitých odvolacím soudem v odůvodnění napadeného usnesení, Nejvyšší soud konstatuje, že podle §265a odst. 4 tr. řádu není dovolání směřované jen proti důvodům napadeného rozhodnutí přípustné.
16. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v převážné míře jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve v rámci odvolacího řízení a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod nesprávného hmotněprávního posouzení skutku, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného S. H. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík