ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.3800.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 3800/2018-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) E. P. , nar. XY, bytem XY, b) Y. P. , nar. XY, bytem XY, c) J. Ž. , nar. XY, bytem XY, d) Z. Z. , nar. XY, bytem XY, e) F. T. , nar. XY, bytem XY, f) K. S. , nar. XY, bytem XY, g) K. Š. , nar. XY, bytem XY, h) Ligy na ochranu zvířat České republiky , IČ 481 37 081, se sídlem v Praze 11, Brechtova 826/20, ch) Sdružení Akhal-Teke.cz v likvidaci , IČ 701 07 734, se sídlem v Praze 7, U Topíren 860/2, i) P. K. , nar. XY, bytem XY, a j) J. K. , nar. XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 125/2017, 9 C 100/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 174/2018-154 (nyní č. l. 134) , takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 174/2018-154 (nyní č. l. 134), se mění tak, že se ve výroku II. potvrzuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. května 2018, č. j. 9 C 125/2017-128, 9 C 100/2018.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 9 C 125/2017-128, 9 C 100/2018, vyloučil k samostatnému řízení (jež bude nadále vedeno pod spisovou značkou 9 C 100/2018) projednávanou věc o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci a) až k) [zde j)] smlouvu o převodu ve výroku identifikovaného pozemku v katastrálním území, obci a okrese XY, o celkové hodnotě 69.988 Kč (výrok I.) a současně vyslovil s odkazem na ustanovení §105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Tachově jako soudu místně příslušnému (výrok II.).
Rozhodnutí o postoupení věci (výrok II.) soud prvního stupně odůvodnil tím, že podle ustanovení §89 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. je pro řízení týkající se nemovitých věcí dána výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovité věci nacházejí. Předmětný pozemek, jehož převodu do svého vlastnictví se žalobci domáhají, leží v katastrálním území, obci a okrese XY a nespadá do obvodu teritoriální působnosti Okresního soudu v Domažlicích.
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 7. 2018, č. j. 15 Co 174/2018-154, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že se zamítá námitka žalované stran místní nepříslušnosti Okresního soudu v Domažlicích k projednání a rozhodování věci týkající se pozemkových parcel, které neleží v obvodu jeho působnosti. Uzavřel, že v posuzovaném sporu jde o určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky podle ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř., a tudíž se zřetelem k rozsudkům Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 a sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, jakož i nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2672/17 nelze uplatněný nárok rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť. Dodal, že žalobci zvolili hospodárný a šetrný postup k uspokojení restitučních nároků, jež mají nepochybně přednost před nároky třetích osob.
Řečené usnesení napadá dovoláním žalovaná, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. pro odklon v posouzení věci odvolacím soudem od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou zejména usnesením ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, z něhož vyplývá, že odvolací soud rozhodl o námitce místní nepříslušnosti nesprávně, dovodil-li místní příslušnost okresního soudu i ve vztahu k pozemku, který se nachází mimo obvod jeho působnosti. Podotýká, že umístění sporného pozemku zakládá výlučnou místní příslušnost soudu, přičemž účel restitučních předpisů a požadavek na uspokojení restitučních nároků oprávněných osob v přiměřené lhůtě nemohou modifikovat zákonná pravidla o místní příslušnosti soudů. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení krajského soudu změnil tak, že potvrdí jako správné usnesení soudu prvního stupně.
Žalobci ve svém nesouhlasném vyjádření navrhli dovolání odmítnout, resp. zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze považovat za přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na zodpovězení otázky procesního práva (určení místně příslušného soudu, týká-li se řízení práv k nemovitým věcem), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikatura dále citovaná).
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve smyslu §242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a v mezích otázek vymezených dovoláním, Nejvyšší soud shledal, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
Podle §89 o. s. ř. soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených v §88.
Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v §88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití některé ze dvou posledně uvedených je v takovém případě vyloučeno. Judikatura konstantně uvádí, že soud je podle polohy nemovitosti ( forum rei sitae ) výlučně příslušným tehdy, týká-li se řízení práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to výhradně jde-li v řízení o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod číslem 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018).
Z ustanovení §105 odst. 4 o. s. ř. pak vyplývá, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne. Jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud, popřípadě jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 473). Je tomu tak proto, že vydal-li rozhodnutí soud, který není k řízení místně příslušný (nestal se místně příslušným ani konvalidací nedostatku místní příslušnosti v důsledku uplatnění zákonem stanovené koncentrace řízení), pak byli účastníci řízení odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu), čímž došlo k porušení ústavního principu zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009).
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro kterou je ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost (srovnej např. dovolatelkou vzpomínané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a dále v něm citovaná usnesení téhož soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, a ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení §11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle ustanovení §88 o. s. ř. (i s ohledem na ustanovení §89 o. s. ř.) nedopadá (srovnej Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 67). Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobců by tak bylo možné docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud ovšem tímto nijak nepředjímá, zda jsou pro takový postup v poměrech řešené věci všechny předpoklady splněny (ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu §88 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).
V nyní posuzovaném sporu odvolací soud považoval Okresní soud v Domažlicích za místně příslušný jak ve vztahu k požadovaným pozemkům v obvodu řečeného soudu, tak ve vztahu k nárokovanému pozemku nacházejícímu se v obvodu Okresního soudu v Tachově, což odporuje konstantní, shora poukazované, rozhodovací praxi dovolacího soudu. Přikázání věci jinému soudu není v obdobných případech sice vyloučeno, nicméně vyžadovalo by vypořádat se s důvody zákonné úpravy výlučné příslušnosti. Na uvedených závěrech není s to ničeho změnit ani odvolacím soudem současně uplatněná argumentace, že v daném řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jde o věc, v níž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§153 odst. 2 o. s. ř.). K totožným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž ve svých dřívějších rozhodnutích v obdobných kauzách týchž účastníků – srov. jeho usnesení ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3799/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3791/2018, a ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3801/2018.
Rozhodl-li odvolací soud nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, přistoupil Nejvyšší soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. ke změně usnesení odvolacího soudu způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto usnesení (tedy jako věcně správné potvrdil usnesení soudu prvního stupně, které zákonnou úpravu výlučné příslušnosti respektuje).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci (srov. §243c odst. 3, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2019
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu