ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1305.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1305/2019-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) B. B. , narozenému XY, bytem XY, 2) F. C. , narozenému XY, bytem XY, 3) B. P., se sídlem XY, identifikační číslo XY, 4) D. B. , narozenému XY, bytem XY, a 5) L. Č. , narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, o proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 207/2012, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2018, č. j. 12 Cmo 183/2018-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 24. července 2012, č. j. 13 Cm 207/2012-11, uložil žalovaným, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2.404.224,- Kč s 6% úrokem od 7. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 8.014,08 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 120.610,- Kč.
Usnesením ze dne 11. února 2013, č. j. 13 Cm 207/2012-35, Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − zastavil řízení „v rozsahu částky“ 46.481,33 Kč, směnečný platební rozkaz v „rozsahu částky“ 46.481,33 Kč zrušil a rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku.
K námitkám žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. února 2015, č. j. 13 Cm 207/2012-106, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti ohledně směnečného peníze ve výši 2.357.742,67 Kč s 6% úrokem z částky 2.404.224,- Kč od 7. června 2012 do 12. listopadu 2012 a z částky 2.357.742,67 Kč od 13. listopadu 2012 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 8.014,08 Kč a nákladů řízení ve výši 118.890,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) a státu (výroky III. až VII.)
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání a následně podáními ze dne 9. dubna 2015 (č. l. 116), ze dne 15. května 2015 a ze dne 10. června 2015 (č. l. 124 až 127) požádali o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 7. října 2015, č. j. 13 Cm 207/2012-138, Městský soud v Praze zamítl návrh žalovaných na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání; k odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. března 2016, č. j. 12 Cmo 361/2015-152, toto usnesení potvrdil.
Podáním ze dne 20. června 2016 (č. l. 163 až 164) žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 15. září 2016, č. j. 13 Cm 207/2012-171, Městský soud v Praze zastavil řízení o (nové) žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků pro překážku věci „pravomocně rozsouzené“ (§103 a §159a odst. 5 o. s. ř.); Vrchní soud v Praze toto usnesení k odvolání žalovaných zrušil (jako nepřezkoumatelné) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
Usnesením ze dne 10. listopadu 2017, č. j. 13 Cm 207/2012-193, Městský soud v Praze zastavil řízení o (nové) žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků (pro překážku věci pravomocně rozhodnuté); Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. května 2018, č. j. 12 Cmo 323/2017-205, k odvolání žalovaných zmíněné usnesení potvrdil.
Přípisem ze dne 18. května 2018 (č. l. 212) soud prvního stupně žalované informoval, že jejich poplatková povinnost stále trvá a určil jim dodatečnou lhůtu k zaplacení soudního poplatku za odvolání.
Podáními ze dne 1. června 2018 a 15. června 2018 (č. l. 214-215 a 218-220) žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2018, č. j. 13 Cm 207/2012-223, odkazuje na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 10. února 2015 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných usnesením ze dne 6. listopadu 2018, č. j. 12 Cmo 183/2018-232, toto usnesení potvrdil.
Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož nezaplatili-li žalovaní soudní poplatek za odvolání (a to ani poté, kdy nabyla právní moci usnesení, jimiž soud prvního stupně nepřiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků a zastavil řízení o „nové“ žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků, a kdy marně uběhla i dodatečná lhůta k jeho zaplacení), ačkoli byli poučeni o následcích nesplnění poplatkové povinnosti, soud prvního stupně po právu zastavil odvolací řízení.
Současně odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) „neshledal u žádného žalovaného změnu poměrů oproti stavu, který soudy obou stupňů posuzovaly již v souvislosti s jejich předchozími žádostmi“. Přitom poukázal (i) na nález ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, v němž Ústavní soud dovodil, že „soud je o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení povinen rozhodnout pouze v případě, že tato žádost obsahuje nové, dosud neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“
Konečně přisvědčil i závěru soudu prvního stupně o tom, že „stereotypní podávání návrhů podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. odůvodněných pouze obecnými proklamacemi, které však žalovaní přes výzvy soudu následně nejsou schopni či ochotni konkretizovat a doložit, případně opakováním skutečností, jimiž se soudy obou stupňů již zabývaly v souvislosti s jejich předchozími žádostmi, spolu se zjevnou neochotou poskytnout o svých poměrech úplné a pravdivé informace a řádně je prokázat, představuje v poměrech posuzované věci zneužití práva ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř.“
Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněná pod číslem 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
– dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).
2) Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).
3) V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Viz usnesení ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015. Shodně srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13.
4) Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků), založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 19. července 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016).
5) K nezbytnosti verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, a ze dne 23. března 2017, sp. zn. III. ÚS 2299/16.
O tom, že na straně žalovaných nedošlo ke změně majetkových poměrů, které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.
K možnosti odvolacího soudu omezit se v odůvodnění svého rozhodnutí na pouhé přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, včetně poukazu na usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou nepřezkoumatelná, srov. např. kritéria určená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Viz též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2018, sp. zn. 29 Cdo 360/2018.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu