ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1306.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1306/2019-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2019 o dovolání obviněného L. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 197/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 40/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 9 T 40/2019, byl obviněný L. P. uznán vinným pod bodem I. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že nejpozději dne 30. 1. 2019 v době před 09.00 hodin v Brně, blíže nezjištěným způsobem a na blíže nezjištěném místě získal do své moci embosovanou platební kartu VISA č. XY, vydanou Komerční bankou, a. s., oprávněného držitele J. S., nar. XY, která byla odcizena v době od 9.45 hod. do 10.10 hod. dne 29. 1. 2019 v Brně na ulici XY z neuzamčeného vozidla zn. Dacia Dokker SD, RZ: XY, společně s dalšími věcmi, která byla usnesením policejního orgánu dne 14. 2. 2019 poškozenému vrácena poté, kdy byl obžalovaný dne 30. 1. 2019 v 11.15 hodin zadržen policejním orgánem při páchání další trestné činnosti a uvedenou kartu policejnímu orgánu vydal . Pod bodem II. byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době kolem 09:00 hod. dne 30. 1. 2019 v Brně na ulici XY se pokusil vloupat do bytového domu č. XY, kdy šroubovákem manipuloval v oblasti zámku vchodových dveří, ale do vnitřních prostor domu se mu dostat nepodařilo, poté zřejmě odemčenými dveřmi vešel do protějšího bytového domu č. XY, kde chvíli setrval, a následně z domu odcházel po ulici XY směrem k ulici XY, kdy tlačením zkoušel, zda jsou odemčené hlavní vchodové dveře jednotlivých bytových domů, kdy však svým jednáním společnostem BYTASEN, spol. s r. o., IČ: 60699132, se sídlem Kotěrova 2037, 613 00 Brno, a RS TRUCKS, s. r. o., IČ: 26271427, se sídlem Moravní 1636, 756 01 Otrokovice, nezpůsobil škodu (ad II./1) a dále tím, že v době od 11:30 hodin do 11:32 hodin dne 18. 3. 2019 se v Brně na ulici XY po poškození mechanických garážových vrat, která se vysouvají nahoru, vloupal do řadové garáže, kdy z vnitřního prostoru garáže odcizil 11 ks skleněných lahví 0,5l domácí slivovice 2013 v hodnotě 250 Kč za kus, skládací campingovou židličku v obalu v hodnotě 1.000 Kč a 3ks klíčů na utahování kol v celkové hodnotě 1.000 Kč, a svým jednáním tak způsobil poškozenému P. N., nar. XY, škodu odcizením v celkové výši 4.750 Kč a škodu poškozením garážových vrat ve výši 3.000 Kč ,(ad II./2) , a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 89 T 120/2016 ze dne 24. 8. 2016, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, přičemž tento trest vykonal ke dni 26. 2. 2018 .
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvacet jedna) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. S., nar. XY, a Teplárny Brno, a. s., IČ: 46347534, se sídlem Okružní 828, Brno, odkázáni s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 9 T 40/2019, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 197/2019 , podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 197/2019, podal obviněný dovolání, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , a to s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g).
6. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. namítl, že nebyly naplněny všechny obligatorní znaky přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný je přesvědčen, že zde zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu, když platební kartu, kterou našel, měl jednoznačně v úmyslu vrátit, a to na jím uvedené policejní stanici. O úmyslu platební kartu vrátit a nikoliv si ji ponechat, svědčí i skutečnost, že tato karta jím nebyla použita. Z odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů se přitom nepodává, z čeho lze jednoznačně na jeho úmysl usuzovat.
7. Ve vztahu ke skutku pod bodem II./1. obviněný uvedl, že nebylo prokázáno, že měl v úmyslu cokoli jiného, než pouze opravu své koloběžky, resp. se z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nepodává, z čeho lze na jiný záměr usuzovat. Má tedy za to, že se nejedná z pohledu zásad trestního řízení o trestný čin, přičemž usuzuje, že nebyla důsledně uplatněna zásada in dubio pro reo.
8. Obviněný dále namítl, že v projednávané věci soudy neprovedly jím navrhované důkazy, resp. tyto zůstaly nedůvodně opomenuty. Konkrétně poukazuje na navrhovaný důkaz v podobě výpisu z jeho telefonických hovorů ze dne 18. 3. 2019, jímž mělo být prokázáno, že v době údajného spáchání skutku pod bodem II./2. volal své kamarádce S. P. Má současně za to, že jmenovaná měla být vyslechnuta jako svědkyně. Přestože byl tento důkaz navrhován, nebyl soudy proveden a jeho neprovedení nebylo nikterak odůvodněno. Pokud se soud navrhovaným důkazem adekvátně nezabýval, je rozhodnutí zatíženo vážnou vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti takového rozhodnutí.
9. Na podkladě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. K dovolání obviněného L. P. se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
11. Po stručné rekapitulaci průběhu řízení a námitek obviněného státní zástupce uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou soustavně uplatňoval již od samotného počátku svého trestního stíhání a kterou podrobně shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se s těmito ztotožňuje. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že uplatněná námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesního charakteru a jako taková není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů. Tvrzení dovolatele o vůli vrátit policii platební kartu je pak v extrémním rozporu s jeho chováním při zadržení, kdy se naopak snažil policistům utéci a to přirozeně i s předmětnou platební kartou. Ani dovolatel netvrdí, že by se jim snad snažil tuto kartu sám předat.
12. Za právně relevantní námitku státní zástupce označil námitku stran existence opomenutého důkazu, kteroužto však shledal neopodstatněnou. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a bod 46 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu uvedl, že nalézací soud se adekvátním způsobem vypořádal s navrhovaným důkazem v podobě výslechu přítelkyně obviněného, resp. záznamů jeho telefonického hovoru s ní. Jestliže odvolací soud v odstavci 6 a 7 odůvodnění svého usnesení plně přijal celé dokazování provedené nalézacím soudem, nesporně tím vyjádřil i svůj souhlas s řádně odůvodněným neakceptováním předmětného důkazního návrhu.
13. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 197/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
17. Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písm. a) až k) tr. ř.
18. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že tento dovolací důvod spočívá ve třech různých okolnostech: 1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo 3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174 až 3175). V této trestní věci nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného z procesních důvodů, tedy podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (a poté rozhodl o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř.) Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Pokud obviněný dále podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , pak tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
24. Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou směřovány pouze proti výroku o vině, a to pokud byl uznán vinným pod bodem I. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, respektive pod bodem II. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
25. S ohledem na obsah dovolání je třeba nejprve konstatovat, že obviněný ve svém dovolání do značné míry opakuje obhajobu, kterou uplatňoval jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i posléze v rámci odvolacího řízení. Tato jeho obhajoba je založena jednak na tvrzení, že nalezenou platební kartu chtěl vrátit na policii , respektive, že se nepokoušel vniknout do domu, ale jen před ním opravoval svou koloběžku , jednak namítá existenci opomenutého důkazu , neboť žádný ze soudů neodůvodnil zamítnutí dovolatelova důkazního návrhu na výslech jeho přítelkyně a na výpis z jeho telefonních hovorů v době skutku II./2 týkajícího se vloupání do garáže.
26. K tomuto zjištění musí Nejvyšší soud nejprve uvést, že pokud dovolatel opakuje v dovolání stejné námitky, jaké uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (ve vztahu k bodu I. body 41 až 43 rozsudku, ve vztahu k bodu II. body 45 až 46 rozsudku) a odůvodnění usnesení odvolacího soudu (pod bodem 7 toho usnesení) přitom plyne jak to, že obviněný zastává stále stejnou skutkovou verzi, tak i to, že oba soudy se takto uplatňovanou obhajobou obviněného zabývaly a dostatečným způsobem se s ní vypořádaly.
27. Pokud jde o námitky obviněného pod body II. a III. jeho dovolání (tvrzení, že nalezenou platební kartu chtěl vrátit na policii, že se nepokoušel vniknout do domu, ale jen před ním opravoval svou koloběžku) , tyto samy o sobě nemohou naplňovat důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod podle jiného písmene ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., neboť se jedná o námitky skutkového charakteru. Z hlediska svého obsahu je obviněným uplatněná argumentace zjevně uplatněním námitky porušení zásady in dubio pro reo, kdy tuto námitku obviněný výslovně zmiňuje v závěru části III. svého dovolání.
28. K principu in dubio pro reo lze uvést, že tento princip vyplývá ze zásady presumpce nevinny ukotvené v článku 40 odst. 2 Listiny základní práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a vztahuje se pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je třeba také zdůraznit, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že pokud mají obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nejsou podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, taktéž usnesení ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015). Navíc je nutné podle judikatury Ústavního soudu princip in dubio pro reo aplikovat až na závěry kompletně provedeného hodnocení, nikoliv na jednotlivé důkazy (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18), jak to v zásadě v této trestní věci činí obviněný.
29. Je-li tedy princip in dubio pro reo procesní a nikoliv hmotněprávní zásadou a má-li takovýto procesní charakter týkající se jen otázek skutkových, není námitka porušení principu in dubio pro reo způsobilá naplnit obviněným zvolený (stejně jako žádný jiný) dovolací důvod (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 613/2017, Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/2017).
30. Pouze pro doplnění a v obecné rovině je možné dále konstatovat, že předmětem dovolacího přezkumu se může porušení uvedené zásady stát pouze v případě tzv. „extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy“, tedy v situaci, kdyby došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady a výsledek dokazování by se jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS). Obdobně také z judikatury Nejvyššího soudu opakovaně v minulosti vyplynulo, že vzhledem k tomu, že se jedná o zásadu procesní a nikoliv hmotněprávní, není dodržení této zásady v rámci dovolacího řízení přezkoumáváno, s výhradou, že porušení zásady in dubio pro reo nemá za následek extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy.
31. S ohledem na výše uvedené tak lze k námitkám obviněného uvedenými pod body II. a III. jeho dovolání uvést, že v této části jeho dovolání neodpovídá uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. Navíc tyto jeho námitky nejsou důvodné ani po věcné stránce.
32. Obhajoba obviněného (k bodu I. výroku rozsudku) založená na tvrzení, že chtěl vrátit policii platební kartu, je ve zjevném (extrémním) rozporu s jeho chováním na místě činu v okamžiku zadržení, pokud bylo zjištěno, že se obviněný snažil policistům utéci, a to i s předmětnou platební kartou a neměl snahu jim tuto kartu sám předat (což nakonec obviněný ani v rámci své obhajoby a v rámci svého dovolání ani netvrdí). Jeho obhajoba k bodu II./1, že ve skutečnosti na místě činu zastavil kvůli opravě koloběžky, je v prvé řadě v rozporu s výpovědí svědka L. J., kterého stejně jako později svědkyni L. upoutalo nestandardní chování obviněného. Je také nelogické, pokud obviněný zastavil kvůli opravě koloběžky, aby následně před policejním orgánem prchal.
33. S určitou mírou tolerance by bylo možné za právně relevantně uplatněnou [z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] považovat námitku obviněného o existenci opomenutém důkazu (viz bod IV. jeho dovolání).
34. V obecné rovině je možné k této námitce konstatovat, že její opodstatněnosti může svědčit taková důkazní situace, která (v důsledku neprovedení opomenutého důkazu) znamená extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018). Opomenutým důkazem pak je zejména takový důkazní návrh, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak soud jej bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne, eventuálně zcela opomene, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 Tdo 499/2017). Z citovaného usnesení dále vyplývá, že jiná situace je u důkazních návrhů, od jejichž provedení si nelze slibovat významnějších zjištění z hlediska viny obviněného. Pravidla spravedlivého procesu nezavazují obecný soud povinností vykonat, resp. vyhovět všem důkazním návrhům, které navrhne obhajoba [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 (N 40/5 SbNU 331), nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000 (N 89/27 SbNU 51), či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3711/16]. Je zjevné, že s ohledem na uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, obviněným zmíněné důkazní návrhy takovými důkazními „opomenutými“ důkazy nejsou, neboť s ohledem na důkazní situaci v této trestní věci žádné pochybnosti o vině obviněného pod bodem II./2 nevznikají.
35. Uvedenou námitku dovolatele, že neprovedení jím zmiňovaných důkazů nebylo nalézacím ani odvolacím soudem nijak odůvodněno, je nutno také konfrontovat z obsahem zejména odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v odstavci 46. Zde nalézací soud uvedl, že za situace, kdy přítomnost dovolatele na místě činu byla prokázána a o jednání obviněného, jak je popsáno ve skutkové větě, není pochyb, byl zamítnut jeho důkazní návrh v podobě výslechu jeho přítelkyně, respektive důkaz výpisem telefonických hovorů o tom, kde se měl obviněný nacházet. Také odvolací soud, jakkoliv stručně a obecně z hlediska konstatování dodržení §2 odst. 5 tr. ř. ze strany nalézacího soudu, vyjádřil i svůj souhlas s řádně odůvodněným neakceptováním předmětného důkazního návrhu.
36. Lze tedy uzavřít, že pokud (zejména) nalézací soud řádně odůvodnil zamítnutí důkazních návrhů obviněného pro jejich nadbytečnost, je dovolání obviněného v této části zjevně neopodstatněné, neboť ve věci neexistuje opomenutý důkaz a zároveň nedošlo k porušení práv obviněného na spravedlivý proces.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že námitky obviněného v rámci jeho dovolání z hlediska své povahy dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, dílem jsou námitkami zjevně neopodstatněnými z hlediska formálně deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
38. Protože dovolatel neuplatnil důvodně žádné formálně relevantmí námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a k jeho naplnění tak nedošlo, není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněného proto bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř, jako zjevně neopodstatněné.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2019
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Kolář