ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1345.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1345/2019-457
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. V. , nar. XY, bytem XY, okres Kutná Hora, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 11 To 210/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 14/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 1 T 14/2018 , byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 12. září 2017 kolem 21:25 hodin jako řidič nákladního vozidla zn. DAF FTXT, reg. zn. XY, s návěsem zn. SCHMITZ, reg. zn. XY, v rámci služebně pracovní jízdy pro potřeby svého tehdejšího zaměstnavatele A. B., XY, XY, IČ: XY, jedoucí po silnici I/11 ve směru jízdy od obce XY k obci XY, okres Rychnov nad Kněžnou, na přímém úseku silnice jedoucí na potkávací (tlumená) světla za snížené viditelnosti v důsledku tmy při užité rychlosti nejméně 73 km/hod. ve vzdálenosti cca 40 m za před ním jedoucím nákladním vozidlem zn. MANN s návěsem, řízeným V. R., narozeným XY, u km 73,22, řádně a dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu v rozporu s ustanoveními §5 odst. 1 písm. b), §17 odst. 2 a §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když právě prokázaná nepřiměřeně vysoká rychlost vozidla vzhledem k nedostatečnému a bezpečnému odstupu od před ním jedoucího nákladního vozidla vedla k jeho sníženému řidičskému rozhledu a při jízdě při samém pravém okraji vozovky (cca 0,2 m) při předjíždění před ním jedoucí cyklistky I. Ž., narozené XY, jedoucí na jízdním kole zn. Superior Albatros, na jejímž oděvu sice nebyly umístěny žádné reflexní prvky, takže tento oděv nebyl dostatečným způsobem kontrastní pro jízdu ve večerní či noční tmě, avšak na jejím jízdním kole bylo v činnosti zadní červené světlo a na pedálech kola byly umístěné nezakryté žluté úzké „odrazky“, do této narazil zezadu pravou přední částí jim řízené nákladní soupravy, v důsledku čehož cyklistka byla sražena vlevo ve směru své jízdy před nákladní vozidlo a jízdní kolo bylo odmrštěno vpravo ve směru její jízdy mimo silnici; cyklistka byla následně nákladní soupravou přejeta a utrpěla těžká drtivá a devastující zranění, kterým na místě podlehla (zemřela) .
Za to byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba na 2 (dva) roky.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 2 (dva) roky.
Proti rozsudku Okresního soudu Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 1 T 14/2018, podal obviněný odvolání. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou podal odvolání v neprospěch obviněného, směřující do výroku o uloženém trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 11 To 210/2019 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že dne 12. září 2017 kolem 21:25 hodin jako řidič nákladního vozidla zn. DAF FTXT, reg. zn. XY, s návěsem zn. SCHMITZ, reg. zn. XY, v rámci služebně pracovní jízdy pro potřeby svého tehdejšího zaměstnavatele A. B., XY, XY, jedoucí po silnici I/11 ve směru jízdy od obce XY k obci XY, okres Rychnov nad Kněžnou, na přímém úseku silnice, za snížené viditelnosti v důsledku tmy, ve vzdálenosti cca 40 m za před ním jedoucím nákladním vozidlem zn. MANN s návěsem, řízeným V. R., narozeným XY, jel na potkávací (tlumená) světla rychlostí nejméně 73 km/hod. a s odstupem pouze 0,2 metrů od pravého okraje vozovky, což vedlo k tomu, že u km 73,22 v důsledku rychlosti nepřiměřené pro dosvit světel a sníženému řidičskému rozhledu nestačil včas zareagovat na cyklistku I. Ž., narozenou XY, jejíž kolo nebylo opatřeno zadní svítilnou se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy a na jejímž oděvu nebyly umístěny žádné reflexní prvky, do této zezadu narazil pravou přední částí jím řízené nákladní soupravy, což vedlo ke sražení cyklistky vlevo ve směru své jízdy před nákladní vozidlo, jízdní kolo bylo odmrštěno vpravo ve směru její jízdy mimo silnici a cyklistka byla následně nákladní soupravou přejeta a utrpěla těžká drtivá a devastující zranění, na jejichž následky na místě zemřela.
Za to byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) roků.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 1 a ½ (jeden a půl) roku.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 11 To 210/2019, podal obviněný dovolání (č. l. 440–443), přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a nebyly důvody k nevyhovění dovolání obviněného soudem druhého stupně.
Obviněný namítl, že dokazování u obou soudů nebylo provedeno v rozsahu uvedeném v §2 odst. 5 tr. ř. a napadený rozsudek nebyl odůvodněn tak, aby byla řádně vyvrácena jeho obhajoba. Má za to, že dokazování mělo být doplněno o další znalecký posudek z oboru dopravy a výslech znalce Š., neboť skutková zjištění vedoucí k pozdějšímu odsouzení dovolatele byly postaveny na zcela chybném znaleckém posudku, který spolehlivě vyvracel technické zákonitosti a jako takový naprosto zkreslil nehodový děj. V případě, že soud nevyhoví požadavku na výslech Š., bylo žádáno o angažování jiného odborně zdatného znalce. Všechny tyto žádosti však oba soudy okázale odmítaly. Z toho důvodu obviněný připojil k podanému dovolání znalecký posudek Ing. Petra Vlka (č. l. 448 spisu, počet listů 28), který naprosto popírá závěry učiněné znalcem Ing. Málkem, na jehož nedostatky bylo obhajobou poukazováno po celé řízení. Závěry znalce minimálně zpochybňují nehodový děj v rozsahu, který objektivně spadá pod zásadu in dubio pro reo. Dovolatel zde navíc na svou čest znovu uvádí, že při nehodě upadla cyklistka před kamion, což potvrzuje poškozený nárazník, kdy tento fakt si velmi dobře vybavuje již od samotné nehody. Dovolatel tak přejel již padající cyklistku, kdy tato spadla pod kamion, nikdy ji kamionem nesrazil. Na tento nehodový děj nemohl jakkoliv reagovat. Cyklistku dovolatel spatřil na vzdálenost asi 30 metru (nemohl ji spatřit dříve ve svém koridoru), z důvodu, že před ním jelo nákladní vozidlo, které cyklistku bez povšimnutí minulo. Řidič tohoto nákladního vozidla měl ve smyslu §16, 17 a 30 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zákonnou povinnost dávat znamení o změně směru jízdy vlevo poté, co předjel cyklistku, čímž by k nehodě nedošlo, neboť dovolatel by byl s dostatečným předstihem upozorněn na nebezpečí, tak jak to zákon vyžaduje, ať už se jedná o předjíždění, objíždění či dbaní zvýšené bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, což jednoznačně, zadním světlem neosvětlená, tmavě oděná cyklistka, nacházející se mimo cyklistickou stezku v nočním provozu na 4,60 metrů široké vozovce, jednoznačně byla. Skutečnost, zda tuto řidič R. pouze přehlédl, nebo s ohledem na její oblečení vůbec neviděl, nemůže jít v žádném případě k tíži dovolatele. Uvádí dále, že jeho reakce na cyklistku byla zcela adekvátní, což potvrdil i znalec Ing. Málek. Cyklistce se snažil vyhnout a strhnout řízení vlevo, nicméně se mu to nepodařilo z jediného důvodu, kterým byl pád cyklistky pod jeho kamion, s největší pravděpodobností z důvodu větrného poryvu vyvolaného kamionem před ním. Pakliže by cyklistka, která se rozhodla ignorovat stezku pro cyklisty a jela v noci na neosvíceném kole o šíři vozovky 4,60 metrů, dokázala zůstat na kole a držet svou stopu, kterou jí minul řidič před ním, a nepadla by mu pod kola, nikdy by k nehodě nedošlo.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 11 To 210/2019, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Zároveň v souladu s ustanovením §265o odst. 1 tr. ř. žádá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu vzhledem k okolnostem případu a důvodům podání dovolání odložil výkon napadeného rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 10. 2019, sp. zn. 1 NZO 1066/2019.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. V tomto směru poukázala na znalecký posudek znalce z oboru silniční dopravy a strojírenství se zvláštní specializací na posuzování příčin dopravních nehod Ing. Miloše Málka, který ve svém posudku velice přesvědčivě vysvětlil a graficky znázornil, jakým způsobem se poškozená dostala pod pravé přední kolo nákladního vozu. Okresní soud správně argumentoval tzv. rozdvojeným pohybem, kdy tělo poškozené bylo vtaženo pod kolo nákladního vozu, zatímco jízdní kolo poškozené se pohybovalo vpravo mimo vozovku. Znalec zdůvodnil, že jakýkoliv jiný průběh nehodového děje by znamenal zásadní poškození jízdního kola k čemuž, ale nedošlo. To vyplynulo i z jeho ohledání a z fotodokumentace. Pokud obviněný poukázal rovněž na to, že poškozená nebyla dostatečně osvětlena, je třeba uvést, že tato skutečnost byla soudy vyhodnocena jako spoluzavinění poškozené s tím, že tato okolnost se promítla rovněž do právní kvalifikace jednání obviněného i do výměry uloženého trestu. Obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
S ohledem na skutečnosti uvedené výše státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 11 To 210/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možno uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Obviněný ve svém dovolání označil výslovně jako dovolací důvod jeho druhou variantu, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku z oboru silniční doprava a strojírenství se specializací na posuzování dopravních nehod Ing. Miloše Málka, včetně jeho doplnění, dále výslechu svědka D. P. a potažmo i svědka V. R.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména pak ve vztahu k průběhu nedohodového děje), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, zejména pak, že provedené dokazování je zcela nedostačující) a dále pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný předestřel vlastní verzi nehodového děje, kdy uvádí, že poškozenou cyklistku I. Ž. svým kamionem nesrazil, přičemž nebylo v jeho možnostech jakkoli nehodě zabránit, neboť mu poškozená spadla nejspíše v důsledku poryvu větru způsobeném před ním jedoucím nákladním vozidlem do dráhy jízdy jeho kamionu, resp. trvá na tom, že jeho reakce byla zcela adekvátní).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. V. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku obviněného, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř., a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Pokud pak obviněný namítá, že soud neprovedl jím navrhovaný důkaz dalším znaleckým posudkem z oboru dopravy a případný výslech „konzultanta obhajoby“ M. Š., pak Nejvyšší sud uvádí, že se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, jak se snaží dovolatel naznačit.
K uvedenému je možno uvést, že je výlučně na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12) a soud není povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Nejde o tzv. opomenutý důkaz, jestliže skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení má tento důkazní prostředek sloužit, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 386/07, ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. IV. ÚS 691/06, a další). O takovou situaci se jednalo také v projednávané věci; soud prvního stupně opodstatněně považoval provedené důkazy za postačující k prokázání jednání obviněného a tyto své úvahy odůvodnil zcela dostačujícím způsobem. Na str. 12–13 rozsudku pak rozvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru o nadbytečnosti navrhovaných důkazů. Ve vztahu k návrhu na výslech M. Š. nalézací soud uvedl, že k jeho osobě byly zjištěny výrazné negativní skutečnosti týkající se jeho „soudně dopravně znalecké“ činnosti v minulosti. Vyjádřil se i k navrhovanému požadavku na doplnění důkazního řízení zvláštním způsobem dokazování formu vyšetřovacího pokusu a v neposlední řadě i k vypracování dalšího znaleckého posudku, kdy uvedl, že „ rozhodně nenastala situace vymezená v ust. §109 tr. ř., že by vznikly pochybnosti o správnosti znaleckého dopravního posudku anebo že by tento posudek (resp. komplex znaleckých vysvětlení v hlavním líčení) jevily nejasně nebo neúplně “ (str. 13 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné a dostupné důkazy v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., přičemž uvedl, že „ani krajský soud nepovažoval v rámci odvolacího řízení za potřebné dokazování jakkoliv doplňovat“ (str. 3 napadeného rozsudku). V tomto směru opakovaně zamítl návrh obžalovaného na výslech svědka M. Š., neboť jej vzhledem k jeho odsouzení pro křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek shledal pro potřeby dokazování zcela neakceptovatelným, navíc shledal takový důkaz nadbytečným. Nejvyšší soud uzavírá, že těmto závěrům nelze ničeho vytknout.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy , kterýžto obviněný namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů je tedy dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněným vznesené námitky nenaplňují uplatněné ani žádné jiné dovolací důvody, když je z nich patrno, že jejich prostřednictvím obviněný pouze polemizuje s hodnocením důkazů a skutkovými závěry soudu prvního stupně potvrzenými odvolacím soudem.
Soudy vycházely zejména ze znaleckého posudku z oboru silniční doprava a strojírenství se specializací na posuzování dopravních nehod Ing. Miloše Málka (č. l. 69-114, 281-298), který „ přesvědčivě vysvětlil a graficky znázornil, jakým způsobem se poškozená dostala pod pravé přední kolo nákladního vozu. Okresní soud správně argumentoval tzv. rozdvojeným pohybem, kdy tělo poškozené bylo vtaženo pod kolo nákladního vozu, zatímco jízdní kolo poškozené se pohybovalo vpravo mimo vozovku. Znalec zdůvodnil, že jakýkoliv jiný průběh nehodového děje by znamenal zásadní poškození jízdního kola, k čemuž ale nedošlo. To vyplývá z jeho ohledání a fotodokumentace “ (str. 4 napadeného rozsudku). Znalec se vyjádřil i k možnosti, že poškozená spadla z kola v důsledku možného vzduchového víru, resp. tuto možnost vyloučil, a taktéž k rychlosti a světelným podmínkám v místě a čase nehody. Obviněný se toliko snaží zpochybnit učiněná skutková zjištění. Soud prvního stupně dospěl na základě procesně bezvadného dokazování ke skutkovým závěrům, které plně korespondují s provedeným dokazováním a jsou i zcela logicky a srozumitelně odůvodněny. Se závěry soudu prvního stupně se pak ztotožnil i soud odvolací, současně však uvedl, a to ve prospěch obviněného, že „ spatřuje v jednání poškozené spoluzavinění dopravní nehody, neboť výrazným způsobem porušila svou povinnost “ danou jí ustanoveními dopravního zákona, kdy poškozená „ svým jednáním přispěla ke vzniku dopravní nehody s tak tragickým následkem pro ni “. Uvedený závěr pak reflektoval v rámci právní kvalifikace skutku, kdy se neztotožnil se závěry nalézacího soudu, že by se v projednávané věci jednalo o porušení důležité povinnosti ze strany obviněného ve smyslu ustanovení odst. 2 §143 tr. zákoníku. Uvedený závěr promítl i do znění skutkové věty. Je nepochybné, že obviněný nevynaložil potřebnou míru opatrnosti, jak uvedl odvolací soud, přitom bylo prokázáno, že obviněný předmětnou komunikaci znal, v době dopravní nehody zde nebyl zákaz vjezdu cyklistů, klimatické podmínky v místě nesnižovaly viditelnost a současně se jednalo o místo, kde se výskyt cyklistů dal předpokládat.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného, jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se v projednávané věci jednalo o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu