ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.224.2019.1
30 Nd 224/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym) , narozenou XY a BBBBB (pseudonym) , narozeného XY, oba bytem v XY, zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 35/1, dětí matky J. R., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, a otce T. R., narozeného XY, trvale bytem v XY, adresa pro doručování XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 234/2018, o návrhu otce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. UL 24/2019.
Odůvodnění:
Ve věci péče soudu o nezletilé vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 35/2012 podal otec (dále jen „navrhovatel“) žalobu pro zmatečnost, na obnovu řízení a dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 28 Co 234/2018. Usnesením ze dne 19. 9. 2018, č. j. 28 Co 234/2018-Z-12, Městský soud v Praze vyzval navrhovatele, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. 28 Co 233/2018-9460, s tím, že jinak dovolací soud řízení zastaví. V návaznosti na to Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2018, č. j. 28 Co 234/2018-Z-74, rozhodl, že se navrhovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků (výrok I) a právní zástupce se mu neustanovuje (výrok II). Usnesením ze dne 11. 2. 2019, č. j. 4 Co 63/2019-111, Vrchní soud v Praze odmítl odvolání navrhovatele proti usnesení ze dne 11. 12. 2018, č. j. 28 Co 234/2018-Z-74, neboť neobsahovalo podstatné náležitosti stanovené v §205 o. s. ř. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2019, č. j. 28 Co 234/2018-Z-114, rozhodl, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2018, č. j. 28 Co 234/2018-Z-12, se potvrzuje (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Navrhovatel posléze podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích) a odnětí věci Městskému soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Praze a přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci a Krajskému soudu v Brně.
V podání ze dne 13. 5. 2019 vznesl navrhovatel námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, zejména senátu 2 Cmo ve složení: JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá, ve věci sp. zn. Nco 43/2019 a UL 20/2019 a senátu 14 Cmo ve složení: JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková, JUDr. Michaela Janoušková, ve věci sp. zn. UL 22/2019 až UL 27/2019. V této souvislosti navrhovatel odkázal na obsah sp. zn. St 7/2019 a přípisu, odpovědi na žádost o informace v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., ze dne 15. 4. 2019 a uvedl, že vzniká zjevně nepřátelský vztah XY J. B. a tím celého Vrchního soudu v Praze, který výslovně odmítl opakovaně provést řádný zpětný přezkum přidělování jednotlivých věcí v souladu s rozvrhem práce soudu a neumožnil ho ani účastníkům řízení, včetně soudců výše uvedených senátů. Rozvrh práce Vrchního soudu v Praze tak navrhovatel považoval za absolutně nepřezkoumatelný. Současně navrhovatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, v němž dospěl Nejvyšší soud k závěru o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze (k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců krajského soudu) z důvodu, že žalobce v tamější věci podal žalobu mj. proti České republice – Vrchnímu soudu v Praze, přičemž i nynější navrhovatel poukázal, že v jiném řízení podal návrh na přistoupení dalších účastníků na straně žalované do řízení, přičemž jedním z takto označených žalovaných je Česká republika – Vrchní soud v Praze, tudíž s Vrchním soudem v Praze vede soudní spor.
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k navrhovateli, ostatním účastníkům řízení, ani projednávané věci nemají žádný vztah.
Podle §14 o. s. ř., jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016).
Namítal-li otec, že označení soudci Vrchního soudu v Praze mají být vyloučeni pro svůj poměr k věci z důvodu, že otec podal proti České republice jednající prostřednictvím Vrchního soudu v Praze k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu, pak dlužno dodat, že závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, na nějž otec ve své námitce poukazoval, byly překonány usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněným pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jehož závěrů soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. V poměrech nyní projednávané věci (žaloby pro zmatečnost) navíc Vrchní soud v Praze jako účastník řízení (příslušná organizační složka státu) nevystupuje.
Obdobně nelze přisvědčit námitce otce, poukazuje-li na vztah mezi dotčenými soudci a předsedou Vrchního soudu v Praze. Podle recentní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost proti němu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 308/14), a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014].
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z obecných tvrzení otce popsaných výše nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018 sen. zn. 29 NSČR 81/2018, a též judikaturu v něm citovanou, a to nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. UL 24/2019 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu