Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.03.2019, sp. zn. 4 Tdo 175/2019 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.175.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.175.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 175/2019- 5403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2019 o dovoláních obviněných J. M. , nar. XY, bytem XY a J. K. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 3 To 9/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 8/2014, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá . Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 4 T 8/2014, byli obvinění J. M. a J. K. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustili jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku. Za uvedené jednání byl obviněný J. M. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 a §84 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných T. H., J. Š., D. V., V. P., D. Š., M. Z., M. L. a V. C. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 4 T 8/2014, podali obvinění J. M., J. K., T. H., J. Š., D. V., V. P., D. Š., M. Z. a M. L. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 3 To 9/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a v případě obviněného V. C. i podle §261 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl znovu tak, že obvinění J. M. a J. K. byli uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili spolu s dalšími obviněnými tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „v době od září 2011 do prosince 2011 v Praze i jinde, obžalovaní J. Š., V. P., D. Š., ve společném úmyslu zkrátit stát na spotřební dani (dále i SPD) a na dani z přidané hodnoty (dále i DPH) dopravili na daňové území České republiky minerální olej biosepar, nomenklaturního zařazení 27101991 až 27101999, který je podmíněně osvobozen od spotřební daně, přičemž povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit je vázána dle ustanovení §45 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, v platném znění, na účel použití a vzniká po uvedení vybraných výrobků do volného oběhu pouze tehdy, pokud jsou vybrané výrobky určeny k použití či pokud jsou nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, k výrobě tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v §45 odst. 2 zákona o spotřební dani, a to dnem kdy k tomuto použití nebo prodeji došlo, jednak z Polské republiky ve spolupráci s neztotožněným spolupachatelem, který nákup organizoval a zajištoval, od polského dodavatele B. T. S. K. (dále jen B. T.), pro odběratele společnost M. P., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen M. P.), jednak ze Slovenské republiky od slovenského dodavatele S. P. C. (dále jen S. P. C.), kdy nákup zajistil a zorganizoval obžalovaný J. Š., pro společnost E., IČ: XY se sídlem XY (dále jen E.) a pro společnost P., IČ XY se sídlem XY (dále jen P.), kdy v pozici jednatele těchto společností vystupoval obžalovaný D. V., fakticky v pozici tzv. bílého koně, za něhož fakticky jednali nejméně obžalovaní J. Š. a V. P., přičemž dovezený minerální olej biosepar byl dále prostřednictvím společností : - H., IČ: XY se sídlem XY (dále jen H.), v níž v roli jednatele vystupoval obžalovaný V. C., fakticky v pozici tzv. bílého koně, kterého za tímto účelem najal obžalovaný M. Z., který jeho činnost řídil, když sám byl řízen obžalovanými M. L. a J. M., přičemž v pozici obchodního ředitele této společnosti vystupoval V. P. a obž. J. K. se na krácení spotřební daně u této společnosti podílel tím, že společnost zastupoval na základě plné moci od jednatele obžalovaného V. C. při jednáních s celním úřadem a informace o stavu celních řízení předával obžalovaným J. Š. a M. L., - K., IČ: XY se sídlem XY (dále jen K.), jejímž jednatelem byl obžalovaný V. P., prodáván jako motorová nafta, aniž by však zástupci společností H. a K. přiznali a uhradili správci daně spotřební daň, kdy zároveň zástupci společností M. P., E. a P. zatajili příjmy z prodeje minerálních olejů jako motorové nafty, kdy z tohoto prodeje nebyla odvedena ani DPH, přičemž následně - H. tento minerální olej prodal jako motorovou naftu společnostem A. G., IČ: XY se sídlem XY (dále jen A. G.), J. s. O., IČ: XY se sídlem XY (dále jen J. s. O.) a K. O. k., IČ: XY se sídlem XY (dále jen K. O. k.), - K. prodala tento biosepar jako motorovou naftu společnostem A. G. a M. D., IČ: XY, kdy po takovéto předchozí přípravě, domluvě a rozdělení úloh : s pomocí nezjištěného spolupachatele jednajícího za jednatele M. P. R. Š., nar. XY, realizovali nákup formových olejů zařazených do nomenklatury zboží 27101991 až 27101999 - bioseparu - od polského dodavatele B. T., k čemuž využili společnost M. P., do které dosadili jako jednatele R. Š., za kterého jednal se zástupcem B. T. neztotožněný spolupachatel obžalovaných, který se účastnil vykládky, potvrzoval doklady o ukončení přepravy a vkládal za M. P. v hotovosti částky na úhradu za nákup bioseparu na účet B. T. vedený u ČSOB a. s., kdy v září 2011 byl dovezen biosepar v množství 151,48 tun (178.700 litrů) v celkové hodnotě 3,537.112,- Kč, v říjnu 2011 v množství 380,42 tun (448.909 litrů) v celkové hodnotě 9,143.275,- Kč, v listopadu 2011 biosepar v množství 431,16 tun (508.290 litrů) v celkové hodnotě 10,947.966,- Kč a v prosinci 2011 biosepar v množství 99.76 tun (118.824 litrů) v celkové hodnotě 2,522.583,- Kč, přičemž : a) za zdaňovací období září 2011 M. P. nepodala přiznání k DPH, ačkoli prokazatelně nakoupila od B. T. zboží - minerální olej biosepar v celkové hodnotě 3,537.112,- Kč, z jehož následného prodeje společnostem H. a K. měla být přiznána a odvedena DPH ve výši nejméně 707.422,-Kč, jak vyplývá z níže popsaných dokladů:
CMR č. Tahač, návěs Faktura dod. č. Datum vystavení fa a dovozu Množství (v tunách) Částka v EUR Směnný kurs ke dni Částka v Kč DPH 20%
01/MKDS XY 1/MKD/MWG/09/2011 15.9.2011 25,12 23763,52 24,525 582800,328 116560,0656
02/MKDS XY 2/MKD/MWG/09/2011 20.9.2011 25,04 23036,8 24,655 567972,304 113594,4608
03/MKDS XY 3/MKD/MWG/09/2011 22.9.2011 25,1 23995,6 24,875 596890,55 119378,11
04/MKDS XY 4/MKD/MWG/09/2011 25.9.2011 26,06 24135,2 24,87 600242,424 120048,4848
05/MKDS XY 5/MKD/MWG/09/2011 26.9.2011 25,12 24190,4 24,675 596898,12 119379,624
06/MKDS XY 6/MKD/MWG/09/2011 29.9.2011 25,04 24116,8 24,56 592308,608 118461,7216
3537112,334 707422,4668
b) za zdaňovací období října 2011 podala M. P. u Finančního úřadu pro Prahu 2 dne 12.1.2012 přiznání k DPH, ve kterém uvedla fiktivní údaje deklarující dodání zboží (minerálního oleje bioseparu) do jiného členského státu tak, aby MKDS vznikla nulová vlastní daňová povinnost, ačkoli zboží ve skutečnosti neopustilo území České republiky a bylo prodáno dalším odběratelům (H. a K.) jako motorová nafta, a tím M. P. zatajila příjmy z prodeje bioseparu v hodnotě nejméně 9,143.275,-Kč, z nichž měla být přiznána a odvedena DPH ve výši nejméně 1,828.655,-Kč, jak vyplývá z níže popsaných dokladů:
CMR č. Tahač, návěs Faktura dod. č. Datum vystavení fa a dovozu Množství (v tunách) Částka v EUR Směnný kurs ke dni Částka v Kč DPH 20%
07/MKDS XY 7/MKD /MWG/09/2011 2.10.2011 25,04 24367,2 24,875 606134,1 121226,82
08/MKDS XY 8/MKD/MWG/09/2011 4.10.2011 25,04 24337,2 24,91 606239,652 121247,9304
09/MKDS XY 9/MKD/MWG/09/2011 5.10.2011 25,06 24355,8 24,815 604389,177 120877,8354
10/MKDS XY 10/MKD/MWG/09/2011 7.10.2011 25,08 24374,4 24,78 603997,632 120799,5264
11/MKDS XY 11/MKD/MWG/09/2011 9.10.2011 25,24 24649,4 24,78 610812,132 122162,4264
12/MKDS XY 12/MKD/MWG/09/2011 11.10.2011 25 24425 24,785 605373,625 121074,725
13/MKDS XY 13/MKD/MWG/09/2011 13.10.2011 25,08 24499,8 24,745 606247,551 121249,5102
14/MKDS XY 14/MKD/MWG/09/2011 14.10.2011 25,02 24443,7 24,74 604737,138 120947,4276
15/MKDS XY 15/MKD/MWG/09/2011 19.10.2011 25,08 24499,8 24,87 609310,026 121862,0052
16/MKDS XY 16/MKD/MWG/09/2011 20.10.2011 25,14 24555,9 24,9 611441,91 122288,382
17/MKDS XY 17/MKD/MWG/09/2011 21.10.2011 25,2 24612 24,995 615176,94 123035,388
18/MKDS XY 18/MKD/MWG/09/2011 23.10.2011 25,02 24568,8 24,995 614097,156 122819,4312
19/MKDS XY 19/MKD/MWG/09/2011 25.10.2011 25,22 24756,8 24,905 616568,104 123313,6208
20/MKDS XY 20/MKD/MWG/09/2011 26.10.2011 25,14 24681,6 24,93 615312,288 123062,4576
21/MKDS XY 21/MKD/MWG/09/2011 26.10.2011 25,06 24606,4 24,93 613437,552 122687,5104
9143274,983 1828654,997
c) za zdaňovací období listopadu 2011 podala M. P. u Finančního úřadu pro Prahu 2 dne 12.1.2012 přiznání k DPH, ve kterém uvedla fiktivní údaje deklarující dodání zboží do jiného členského státu (minerálního oleje bioseparu) tak, aby společnosti M. P. vznikla nulová vlastní daňová povinnost, ačkoli zboží ve skutečnosti neopustilo území České republiky a bylo prodáno H. jako motorová nafta, čímž M. P. zatajila příjmy z prodeje v hodnotě nejméně 10,947.966,-Kč, z nichž měla být přiznána a odvedena DPH ve výši nejméně 2,189.593,-Kč, jak vyplývá z níže popsaných dokladů:
CMR č. Tahač, návěs Faktura dod. č. Datum vystavení fa a dovozu Množství (v tunách) Částka v EUR Směnný kurs ke dni Částka v Kč DPH 20%
22/MKDS XY 22/MKD/MWG/09/2011 14.11.2011 25,06 24606,4 25,74 633368,736 126673,747
23/MKDS XY 23/MKD/MWG/09/2011 15.11.2011 25,16 24700,4 25,77 636529,308 127305,862
24/MKDS XY 24/MKD/MWG/09/2011 17.11.2011 25,14 25184,4 25,59 644468,796 128893,759
25/MKDS XY 25/MKD/MWG/09/2011 21.11.2011 25,08 25126,8 25,58 642743,544 128548,709
26/MKDS XY 26/MKD/MWG/09/2011 22.11.2011 25,08 25126,8 25,485 640356,498 128071,3
27/MKDS XY 27/MKD/MWG/09/2011 23.11.2011 25,22 25261,2 25,64 647697,168 129539,434
28/MKDS XY 28/MKD/MWG/09/2011 23.11.2011 25,1 25146 25,64 644743,44 128948,688
29/MKDS XY 29/MKD/MWG/09/2011 24.11.2011 25,14 25184,4 25,695 647113,158 129422,632
30/MKDS XY 30/MKD/MWG/09/2011 24.11.2011 25,16 25203,6 25,695 647606,502 129521,3
31/MKDS XY 31/MKD/MWG/09/2011 25.11.2011 25,22 25261,2 26,025 657422,73 131484,546
32/MKDS XY 32/MKD/MWG/09/2011 25.11.2011 25,2 25242 26,025 656923,05 131384,61
33/MKDS XY 33/MKD/MWG/09/2011 28.11.2011 25,12 25165,2 25,75 648003,9 129600,78
34/MKDS XY 34/MKD/MWG/09/2011 28.11.2011 25,12 25165,2 25,75 648003,9 129600,78
35/MKDS XY 35/MKD/MWG/09/2011 29.11.2011 25,02 25069,2 25,54 640267,368 128053,474
36/MKDS XY 36/MKD/MWG/09/2011 29.11.2011 25,16 25203,6 25,54 643699,944 128739,989
37/MKDS XY 37/MKD/MWG/09/2011 30.11.2011 25 25050 25,32 634266 126853,2
38/MKDS XY 38/MKD/MWG/09/2011 30.11.2011 25,02 25069,2 25,32 634752,144 126950,429
Celkem 10947966,2 2189593,24
d) za zdaňovací období prosince 2011 nepodala přiznání k DPH, ačkoli prokazatelně nakoupila od B. T. minerální olej biosepar v celkové hodnotě 2,522.583,-Kč, z jehož prodeje měla být přiznána a odvedena DPH ve výši nejméně 504.517,-Kč, jak vyplývá z níže popsaných dokladů:
CMR č. Tahač, návěs Faktura dod. č. Datum vystavení fa a dovozu Množství (v tunách) Částka v EUR Směnný kurs ke dni Částka v Kč DPH 20%
39/MKDS XY 39/MKD/MWG/09/2011 1.12.2011 25,04 25088,4 25,28 634234,752 126846,95
40/MKDS XY 40/MKD/MWG/09/2011 1.12.2011 24,56 24627,6 25,28 622585,728 124517,146
41/MKDS XY 41/MKD/MWG/09/2011 5.12.2011 25,08 25126,8 25,14 631687,752 126337,55
42/MKDS XY 42/MKD/MWG/09/2011 6.12.2011 25,08 25126,8 25,235 634074,798 126814,96
Celkem 2522583,03 504516,606
čímž fakticky M. P. vznikla daňová povinnost k DPH v celkové výši nejméně 5,230.187,-Kč, kterou nepřiznala a neuhradila, dále současně obžalovaný J. Š. zorganizoval nákup minerálních olejů zařazených do nomenklatury zboží 27101991 až 27101999 - bioseparu - od slovenské S. P. C., k čemuž využil společnosti E. a P., do nichž byl dosazen jako jednatel obžalovaný D. V., za něhož jednal se zástupcem S. P. C. a podepsal smluvy mezi S. P. C. na straně jedné a E. a P., na straně druhé, kdy dále prováděl i hotovostní vklady na účet S. P. C. za E. a P. a vybíral hotovost z účtu D., na který byly hrazeny platby od odběratelů za prodej motorové nafty H., kdy obžalovaný D. V. byl jednatelem P. od 9.3.2011 do 5.1.2012 a jednatelem E. od 29.6.2011 do 12.4.2012 a v důsledku uzavřené smlouvy s dodavatelem S. P. C. na nákup minerálních olejů - bioseparu byl pro E. dovezen od S. P. C. v říjnu 2011 biosepar v množství 696 tun v celkové hodnotě 19,549.806,-Kč a pro P. v říjnu 2011 biosepar v celkové hodnotě 4,399.944,- Kč, v listopadu 2011 biosepar v celkové hodnotě 24,339.686,64 Kč a v prosinci 2011 biosepar v celkové hodnotě 10,196.140,53 Kč, v celkovém množství 1.347,54 tun, přičemž D. V. ve spojení s dalšími obžalovanými J. Š., V. P. a D. Š.: a) u daňového subjektu E. za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011 podal u Finančního úřadu pro Prahu 10 dne 6.2.2012 přiznání k DPH, do kterého nezahrnul dovoz zboží a v němž uvedl fiktivní údaje a vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 40.445,-Kč, kterou neuhradil, přičemž daňové přiznání podal pouze účelově v úmyslu zatajit reálné příjmy z prodeje dovezeného minerálního oleje v celkové hodnotě 19,549.806,42 Kč, ze kterých měla být přiznána a odvedena DPH ve výši nejméně 3,909.961,-Kč, jak vyplývá z níže popsaných dokladů, v důsledku čehož po odpočtu DPH přiznané. zkrátili daňovou povinnost k DPH u tohoto daňového subjektu v rozsahu 3.869.516,-Kč :
CMR č. Dovoz dne Místo vykládky Tahač, návěs Faktura dod. č. Datum vystavení Množství (v tunách) Částka v Kč DPH 20%
9036298 28.9.2011 Praha XY 110100014 1.10.2011 26 733738,2 146747,64
9036307 1.10.2011 Praha XY 110100015 1.10.2011 26 733738,2 146747,64
9036305 2.10.2011 Praha XY 110100016 2.10.2011 26 733738,2 146747,64
9036299 2.10.2011 Praha XY 110100017 2.10.2011 25,3 713839,5 142767,9
9036301 3.10.2011 Praha XY 110100018 3.10.2011 26 737295 147459
9036308 4.10.2011 Praha XY 110100019 5.10.2011 52,3 1485184,02 297036,804
9036311 5.10.2011 Praha XY 110100019 0
9036303 6.10.2011 Praha XY 110100020 6.10.2011 26 738332,4 147666,48
9036319 6.10.2011 Praha XY 110100021 6.10.2011 2 56794,8 11358,96
9036321 6.10.2011 Praha XY 110100023 7.10.2011 26 736554 147310,8
9036320 7.10.2011 Praha XY 110100024 7.10.2011 26 736554 147310,8
9036323 7.10.2011 Praha XY 110100025 7.10.2011 26 736554 147310,8
9036324 9.10.2011 Praha XY 110100026 9.10.2011 26 734479,2 146895,84
9036325 10.10.2011 Praha XY 110100027 10.10.2011 26 734479,2 146895,84
9036322 11.10.2011 Praha XY 110100028 11.10.2011 26 734479,2 146895,84
9036327 11.10.2011 Praha XY 110100029 11.10.2011 20 564984 112996,8
9036330 12.10.2011 Praha XY 110100030 11.10.2011 26 734627,4 146925,48
9036331 12.10.2011 Praha XY 110100031 12.10.2011 25 706372,5 141274,5
9036379 14.10.2011 Praha XY 110100032 14.10.2011 25 706800 141360
9036381 14.10.2011 Praha XY 110100034 14.10.2011 25 706800 141360
9036385 18.10.2011 Praha XY 110100033 18.10.2011 25 705945 141189
9036386 18.10.2011 Praha XY 110100035 18.10.2011 25 705945 141189
9036384 18.10.2011 Praha XY 110100036 18.10.2011 25 705945 141189
9036387 19.10.2011 Praha XY 110100037 19.10.2011 27 766729,8 153345,96
9036388 20.10.2011 Praha XY 110100038 20.10.2011 26 737146,8 147429,36
9036389 21.10.2011 Praha XY 110100039 21.10.2011 26 738036 147607,2
9036390 24.10.2011 Praha XY 110100040 24.10.2011 25 712357,5 142471,5
9036391 24.10.2011 Praha XY 110100041 24.10.2011 25 712357,5 142471,5
Celkem 19 549 806,42 3 909 961
b) u daňového subjektu P. za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2011 nepodal přiznání k DPH, ačkoli prokazatelně došlo k nákupu od slovenského dodavatele S. P. C. zboží - minerálního oleje bioseparu v celkové hodnotě 38,935.771,17 Kč, z jehož prodeje měla být přiznána a odvedena DPH ve výši nejméně 7,787.154,- Kč, jak vyplývá z níže popsaných dokladů,
CMR č. Dovoz dne Místo vykládky Tahač, návěs Faktura dod. č. Datum vystavení Množství (v tunách) Částka v Kč DPH 20%
9036397 26.10.2011 Kralupy XY 110100044 26.10.2011 26 738184,2 147636,84
9036398 26.10.2011 Kralupy XY 110100045 26.10.2011 26 738184,2 147636,84
9036399 26.10.2011 Kralupy XY 110100046 26.10.2011 26 738184,2 147636,84
9036400 27.10.2011 Kralupy XY 110100047 27.10.2011 25 710505 142101
9036338 27.10.2011 Kralupy XY 110100048 27.10.2011 26 738925,2 147785,04
9199907 29.10.2011 Kralupy XY 110100049 29.10.2011 26 735961,2 147192,24
9199909 1.11.2011 Kralupy XY 110100050 1.11.2011 26 735961,2 147192,24
9199910 1.11.2011 Kralupy XY 110100051 1.11.2011 26 735072 147014,4
9199911 2.11.2011 Kralupy XY 110100052 2.11.2011 26 735072 147014,4
9199914 3.11.2011 Kralupy XY 110100054 3.11.2011 26 742185,6 148437,12
9199915 3.11.2011 Kralupy XY 110100055 3.11.2011 25 716775 143355
9199917 3.11.2011 Kralupy XY 110100056 3.11.2011 22 630762 126152,4
9199919 4.11.2011 Kralupy XY 110100057 4.11.2011 26 745446 149089,2
9199920 4.11.2011 Kralupy XY 110100058 4.11.2011 25 710077,5 142015,5
9199921 4.11.2011 Kralupy XY 110100059 4.11.2011 25 710077,5 142015,5
9199922 6.11.2011 Kralupy XY 110100060 6.11.2011 26 740851,8 148170,36
9199925 8.11.2011 Kralupy XY 110100061 8.11.2011 25,5 726750 145350
9199926 8.11.2011 Kralupy XY 110100062 8.11.2011 25,02 712932,39 142586,478
9199928 9.11.2011 Kralupy XY 110100063 9.11.2011 25 712500 142500
9199929 9.11.2011 Kralupy XY 110100064 9.11.2011 25,02 718066,53 143613,306
9199930 10.11.2011 Kralupy XY 110100065 10.11.2011 25 717630 143526
9199931 10.11.2011 Kralupy XY 110100066 10.11.2011 25,1 727940,16 145588,032
9199934 11.11.2011 Kralupy XY 110100068 11.11.2011 26 754041,6 150808,32
9199936 11.11.2011 Kralupy XY 110100069 11.11.2011 26 754041,6 150808,32
9199940 11.11.2011 Kralupy XY 110100070 11.11.2011 25,8 756035,46 151207,092
9199942 12.11.2011 Kralupy XY 110100071 12.11.2011 25 732592,5 146518,5
9199949 15.11.2011 Kralupy XY 110100072 15.11.2011 28 821620,8 164324,16
9199945 15.11.2011 Kralupy XY 110100073 15.11.2011 28 821620,8 164324,16
9199944 15.11.2011 Kralupy XY 110100075 16.11.2011 28 822578,4 164515,68
9199953 16.11.2011 Kralupy XY 110100076 16.11.2011 28 822578,4 164515,68
9199952 18.11.2011 Kralupy XY 110100077 16.11.2011 28 822578,4 164515,68
9199955 18.11.2011 Kralupy XY 110100079 18.11.2011 28 831163,2 166232,64
9199959 19.11.2011 Kralupy XY 110100081 19.11.2011 28 827428 165485,6
9199962 20.11.2011 Kralupy XY 110100082 20.11.2011 28 827428 165485,6
9199967 21.11.2011 Kralupy XY 110100083 21.11.2011 25 738775 147755
9199966 22.11.2011 Kralupy XY 110100084 22.11.2011 28 827428 165485,6
9199969 22.11.2011 Kralupy XY 110100086 22.11.2011 28 830838,4 166167,68
9199970 22.11.2011 Kralupy XY 110100087 22.11.2011 28 830838,4 166167,68
9199984 13.12.2011 Kralupy XY 110100094 13.12.2011 26,1 755315,73 151063,146
9199985 13.12.2011 Kralupy XY 110100095 13.12.2011 26,085 754905,97 150981,194
9199989 14.12.2011 Kralupy XY 110100096 14.12.2011 25 724584,25 144916,85
9199989 14.12.2011 Kralupy XY 110100097 14.12.2011 24 695600,88 139120,176
9199990 15.12.2011 Kralupy XY 110100098 15.12.2011 28 811407,8 162281,56
227399 16.12.2011 Kralupy XY 110100099 16.12.2011 28 807895,76 161579,152
9199894 17.12.2011 Strašov XY 110100102 17.12.2011 28 801757,6 160351,52
9199991 18.12.2011 Kralupy XY 110100100 18.12.2011 28 801915,8 160383,16
9199992 18.12.2011 Kralupy XY 110100101 18.12.2011 28 801852,52 160370,504
9199893 18.12.2011 Kralupy XY 110100103 18.12.2011 28 801757,6 160351,52
9199892 25.12.2011 Strašov XY 110100104 20.12.2011 28 806535,24 161307,048
9199890 25.12.2011 Strašov XY 110100105 23.12.2011 28 817545,96 163509,192
9199891 26.12.2011 Strašov XY 110100106 26.12.2011 27,915 815065,42 163013,084
Celkem 38935771,17 7787154,-
přičemž vklady ve prospěch účtu S. P. C. za odběratele E. a P. prováděl i obž. V. P., který zároveň a) vystupoval jako obchodní ředitel H. v souvislosti s pronájmem stáčiště v Praze 9, XY, a b) jako jednatel K., kterým byl od 1.8.2011 do 2.11.2011, kdy za tento daňový subjekt nepodal za zdaňovací období: - září 2011 přiznání ke spotřební dani, ačkoli v tomto období K. prodala dovezený biosepar jako motorovou naftu na základě níže vydaných faktur odběratelům A. G. a M. D., což dokladují faktury:
Číslo faktury DUZP Množství (litrech) Odběratel SPD (1l/10,95)
201108029 16.9.2011 31895 M. D.
201108030 16.9.2011 31817 M. D.
201108031 22.9.2011 30906 M. D.
201109032 22.9.2011 25815 A. G.
201108033 23.9.2011 29629 M. D.
201109034 23.9.2011 24592 A. G.
201108035 27.9.2011 29878 M. D.
201109036 28.9.2011 20080 A. G.
201108037 29.9.2011 29604 M. D.
201109040 29.9.2011 20057 A. G.
201108038 30.9.2011 31623 M. D.
201108039 30.9.2011 29393 M. D.
201108041 30.9.2011 31699 M. D.
201109042 30.9.2011 19630 A. G.
201109043 30.9.2011 15723 A. G.
Celkem 402341 4405633,95
- říjen 2011 přiznání ke spotřební dani, ačkoli ve zmíněném období K. prodala dovezený biosepar jako motorovou naftu na základě níže vydaných faktur odběratelům A. G. a M. D.:
Číslo faktury DUZP Množství (litrech) Odběratel SPD (1l/10,95)
201109044 1.10.2011 19935 A. G.
201109045 3.10.2011 10008 A. G.
201109046 3.10.2011 20000 A. G.
201109047 4.10.2011 20016 A. G.
201109048 4.10.2011 19967 A. G.
201108049 4.10.2011 31733 M. D.
201110051 5.10.2011 31790 M. D.
201109052 5.10.2011 9983 A. G.
201110053 5.10.2011 31753 M. D.
201109056 5.10.2011 19102 A. G.
201110054 6.10.2011 31883 M. D.
201110055 6.10.2011 31895 M. D.
201109057 6.10.2011 19983 A. G.
201110058 7.10.2011 31928 M. D.
201110059 7.10.2011 5008 A. G.
201110060 7.10.2011 31959 M. D.
201110061 7.10.2011 19640 A. G.
201110062 7.10.2011 30000 A. G.
201110063 7.10.2011 12194 A. G.
201110064 10.10.2011 32135 M. D.
201110065 10.10.2011 27097 M. D.
201110066 10.10.2011 19038 A. G.
201110067 11.10.2011 19860 A. G.
201110068 11.10.2011 31939 M. D.
201110069 11.10.2011 30000 A. G.
201110070 12.10.2011 18589 A. G.
201110071 12.10.2011 30122 A. G.
201110072 12.10.2011 17247 A. G.
201110073 13.10.2011 32025 M. D.
201110074 13.10.2011 32051 M. D.
201110075 13.10.2011 32040 M. D.
201110076 13.10.2011 20558 A. G.
201110077 14.10.2011 32115 M. D.
201110078 14.10.2011 19997 A. G.
201110079 14.10.2011 31229 A. G.
201110080 14.10.2011 20164 A. G.
201110081 16.10.2011 26515 A. G.
201110082 18.10.2011 10220 A. G.
201110083 20.10.2011 32237 A. G.
201110084 20.10.2011 19140 A. G.
201110085 20.10.2011 31229 A. G.
201110086 21.10.2011 20015 A. G.
201110089 22.10.2011 4473 A. G.
201110087 23.10.2011 32288 A. G.
201110088 23.10.2011 32288 A. G.
201110090 24.10.2011 30228 A. G.
201110091 24.10.2011 32243 A. G.
201110092 24.10.2011 4030 A. G.
201110093 24.10.2011 20119 A. G.
Celkem 1170008 12811587,6
čímž daňovému subjektu K. vznikla daňová povinnost ke spotřební dani v celkové výši 17,217.221,55 Kč, kterou nepřiznala a neuhradila, přičemž obžalovaný D. Š. jako obsluha stáčiště v Kralupech nad Vltavou, XY a v Praze 9, XY, naskladňoval minerální oleje zařazené do nomenklatury zboží 27101991 až 27101999 - biosepar a potvrzoval ukončování těchto přeprav na přepravních dokladech firemními razítky P. a E. a následně vystavoval za K. a H. přepravní nákladové listy pro přepravu motorové nafty s vědomím, že se o motorovou naftu nejedná, přičemž obžalovaný M. Z. fakticky jednal za H., do které dosadil obžalovaného V. C. jako jednatele a jediného společníka, kterého pak instruoval k založení firemních účtů H. a poté společně s obžalovaným V. C. realizovali výběry hotovosti z účtů společnosti u banky, předkládal obžalovanému V. C. k podpisu doklady, týkající se obchodů s minerálními oleji, které bylo třeba z titulu jednatele společnosti podepsat, a které předtím obžalovanému M. Z. předával obžalovaný M. L. , který inicioval převod H. na obž. V. C., instruoval tohoto jednatele H. prostřednictvím M. Z. k podpisu smluv, faktur a dalších dokumentů, týkajících se obchodů s minerálními oleji, k výběru hotovosti došlé na účty H. od odběratelů motorové nafty, kdy na tomto jednání se podílel i obžalovaný J. M., který inicioval společně s obžalovaným M. L. převod H. na V. C., instruoval jej přes M. Z. k podpisu smluv, faktur a dalších dokumentů, týkajících se nelegálních obchodů s minerálními oleji, měl přístup k firemnímu účtu H. prostřednictvím internetbankingu, na základě čehož dával pokyny V. C. prostřednictvím M. Z. k výběru došlých finančních prostředků na účty H. od odběratelů bioseparu prodávaného jako motorová nafta, a to jak samostatně, tak společně s M. L., přičemž předával M. Z. finanční odměny za podpis dokumentů týkajících se H., spolupracoval ve věci nelegálních obchodů s minerálními oleji za účelem podílu na zisku i s obž. J. Š., přičemž i přebíral hotovost od M. Z. a řešil za H. s pomocí obžalovaného J. K. problémy s celní správou, kdy obžalovaný J. K. zastupoval na základě plné moci od V. C. H. při jednáních s celním úřadem a informace o stavech jednotlivých řízení předával následně obžalovaným J. Š. a M. L., kdy takto všichni obžalovaní jednali s cílem, aby obžalovaný V. C. jako jednatel daňového subjektu H., kterým byl od 15.8.2011 do 7.2.2012, nepodal za tento daňový subjekt za zdaňovací období: a) října 2011 přiznání ke spotřební dani, ačkoli v tomto období H. prodala dovezený biosepar jako motorovou naftu na základě níže vydaných faktur odběrateli A. G.:
Číslo faktury DUZP Množství (v litrech) Odběratel SPD (1l/10,95)
201110002 25.10.2011 20113 A. G.
201110003 26.10.2011 20256 A. G.
201110004 26.10.2011 15459 A. G.
201110005 27.10.2011 20033 A. G.
201110006 27.10.2011 20030 A. G.
201110007 27.10.2011 20050 A. G.
201110008 28.10.2011 19811 A. G.
201110009 29.10.2011 20094 A. G.
201110010 29.10.2011 20085 A. G.
201110011 29.10.2011 20104 A. G.
201110012 30.10.2011 20077 A. G.
201110013 31.10.2011 20084 A. G.
201110014 31.10.2011 13044 A. G.
Celkem 249240 2,729.178,- Kč
b) listopadu 2011 přiznání ke spotřební dani, ačkoli v tomto období H. prodala dovezený biosepar jako motorovou naftu na základě níže vydaných faktur odběratelům A. G., J. s. O. a K.-O. k.:
Číslo faktury DUZP Množství (v litrech) Odběratel SPD (1l/10,95)
201111001 1.11.2011 20068 A. G.
201111002 1.11.2011 14036 A. G.
201111003 1.11.2011 32081 A. G.
201111004 2.11.2011 32131 A. G.
201111005 2.11.2011 20052 A. G.
201111006 3.11.2011 32108 A. G.
201111007 3.11.2011 8027 A. G.
201111008 3.11.2011 30398 A. G.
201111009 4.11.2011 33298 J. s. O.
201111010 4.11.2011 31104 A. G.
201111011 5.11.2011 35081 A. G.
201111012 7.11.2011 33531 J. s. O.
201111013 7.11.2011 32053 A. G.
201111014 7.11.2011 19444 A. G.
201111015 8.11.2011 32080 A. G.
201111016 8.11.2011 33083 A. G.
201111017 8.11.2011 20650 A. G.
201111018 8.11.2011 34085 A. G.
201111019 8.11.2011 19848 A. G.
201111020 9.11.2011 33055 A. G.
201111021 9.11.2011 32081 A. G.
201111022 9.11.2011 20245 A. G.
201111023 9.11.2011 19960 A. G.
201111024 10.11.2011 32078 A. G.
201111025 10.11.2011 32105 A. G.
201111026 10.11.2011 19913 A. G.
201111027 11.11.2011 33428 J. s. O.
201111028 11.11.2011 29915 A. G.
201111029 11.11.2011 32243 A. G.
201111030 11.11.2011 20229 A. G.
201111031 12.11.2011 21112 A. G.
201111032 13.11.2011 20322 A. G.
201111033 14.11.2011 20197 A. G.
201111034 14.11.2011 32323 A. G.
201111035 14.11.2011 13636 A. G.
201111036 15.11.2011 20202 A. G.
201111037 15.11.2011 33333 A. G.
201111038 15.11.2011 6061 A. G.
201111039 15.11.2011 17171 A. G.
201111040 15.11.2011 32326 A. G.
201111041 16.11.2011 20297 A. G.
201111042 17.11.2011 20434 A. G.
201111043 17.11.2011 20663 A. G.
201111044 18.11.2011 29511 K.-O. k.
201111045 18.11.2011 32269 A. G.
201111046 18.11.2011 35295 A. G.
201111047 18.11.2011 35266 A. G.
201111048 18.11.2011 32249 A. G.
201111049 18.11.2011 18841 A. G.
201111050 19.11.2011 30333 A. G.
201111051 19.11.2011 20010 A. G.
201111052 19.11.2011 20134 A. G.
201111053 21.11.2011 34257 A. G.
201111054 21.11.2011 32211 J. s. O.
201111055 21.11.2011 32216 A. G.
201111056 21.11.2011 33282 A. G.
201111057 21.11.2011 20314 A. G.
201111059 22.11.2011 32189 A. G.
201111060 22.11.2011 29911 A. G.
201111061 22.11.2011 13076 A. G.
201111062 23.11.2011 32297 A. G.
201111064 23.11.2011 32296 A. G.
20111065 24.11.2011 29509 K.-O. k.
201111066 24.11.2011 20185 A. G.
201111067 24.11.2011 32297 A. G.
201111068 24.11.2011 32297 A. G.
201111069 25.11.2011 32296 A. G.
201111070 25.11.2011 19950 A. G.
201111071 25.11.2011 32089 A. G.
201111072 26.11.2011 32282 A. G.
201111073 26.11.2011 20273 A. G.
201111074 27.11.2011 14544 A. G.
201111075 28.11.2011 29509 J. s. O.
201111076 28.11.2011 26890 A. G.
201111077 28.11.2011 19046 A. G.
201111078 29.11.2011 29737 A. G.
201111079 29.11.2011 29625 A. G.
201111080 29.11.2011 20332 A. G.
201111081 30.11.2011 29769 A. G.
201111082 30.11.2011 29624 A. G.
201111083 30.11.2011 19952 A. G.
201111084 30.11.2011 17322 A. G.
Celkem 2159972 23,651.693,4
c) prosince 2011 přiznání ke spotřební dani, ačkoli v tomto období H. prodala dovezený biosepar jako motorovou naftu na základě níže vydaných faktur odběratelům A. G. a K.-O. k.:
Číslo faktury DUZP Množství (v litrech) Odběratel SPD (1l/10,95)
20111083 1.12.2011 29511 K.-O. k.
201112001 1.12.2011 20335 A. G.
201112002 2.12.2011 20680 A. G.
201112003 3.12.2011 29703 A. G.
201112004 3.12.2011 13837 A. G.
201112005 4.12.2011 29161 A. G.
201112006 5.12.2011 20648 A. G.
20111085 6.12.2011 29512 K.-O. k.
201112007 6.12.2011 29878 A. G.
201112008 6.12.2011 20048 A. G.
201112009 7.12.2011 29657 A. G.
201112010 7.12.2011 19840 A. G.
201112011 7.12.2011 20397 A. G.
201112012 8.12.2011 20318 A. G.
201112013 9.12.2011 20582 A. G.
201112014 9.12.2011 20102 A. G.
201112015 10.12.2011 18541 A. G.
201112016 11.12.2011 20195 A. G.
201112017 11.12.2011 18735 A. G.
201112018 11.12.2011 30465 A. G.
201112019 12.12.2011 20634 A. G.
201112020 13.12.2011 19964 A. G.
201112021 14.12.2011 33181 A. G.
201112022 14.12.2011 20202 A. G.
201112023 14.12.2011 20159 A. G.
201112024 15.12.2011 32215 A. G.
201112025 15.12.2011 20261 A. G.
201112026 16.12.2011 32229 A. G.
201112027 16.12.2011 20280 A. G.
201112028 17.12.2011 32243 A. G.
201112029 17.12.2011 32257 A. G.
201112030 17.12.2011 19941 A. G.
201112031 18.12.2011 20143 A. G.
201112033 19.12.2011 20235 A. G.
201112034 20.12.2011 20843 A. G.
201112035 20.12.2011 20353 A. G.
201112021 21.12.2011 29509 K.-O. k.
201112036 21.12.2011 20132 A. G.
201112037 22.12.2011 19961 A. G.
201112038 23.12.2011 9349 A. G.
201112028 28.12.2011 26973 K.-O. k.
201112029 29.12.2011 29000 K.-O. k.
Celkem 982209 10,755.188,55
čímž daňovému subjektu H. vznikla daňová povinnost ke spotřební dani v celkové výši 37,136.059,95 Kč, kterou nepřiznala a neuhradila, kdy obžalovaní J. Š., V. P. a D. Š. se svým jednáním shora popsaným podíleli na zkrácení DPH u daňového subjektu M. P. v rozsahu 5.230.187,-Kč, u daňového subjektu E. v rozsahu 3.869.516,-Kč a u daňového subjektu P. v rozsahu 7.787.154,-Kč a na zkrácení SPD u daňového subjektu K. v rozsahu 17.217.221,55 Kč a u daňového subjektu H. v rozsahu 37.136.059,95 Kč, celkem tedy na zkrácení daní v rozsahu 71.240.138,50 Kč, obžalovaný D. V. se svým jednáním shora popsaným podílel na zkrácení DPH u daňového subjektu E. v rozsahu 3.869.516,-Kč a u daňového subjektu P. v rozsahu 7.787.154,-Kč a na zkrácení SPD u daňových subjektů K. a H. v rozsahu 43.917.882,61 Kč (bez SPD, k jejíž povinnosti úhrady došlo v důsledku dovozu z Polska pro M. P. celkem 1.254.883 litrů bioseparu následně prodávaného těmito daňovými subjekty jako motorová nafta, kdy v souvislosti s tímto dovozem představuje SPD částku 10.435.398,89 Kč, kterou bylo nutno odečíst od součtu SPD nepřiznané a neuhrazené oběma těmito daňovými subjekty, která představuje částku 54.353.281,50 Kč), celkem tedy na zkrácení daní v rozsahu 55.574.552,61 Kč, obžalovaní M. L., J. M., J. K., M. Z. a J. C. se svým jednáním shora popsaným podíleli nejméně na zkrácení SPD u daňového subjektu H. v rozsahu 37.136.059,95 Kč“. Za uvedené jednání byl obviněný J. M. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. Š., D. V., V. P., D. Š., M. Z., M. L. a V. C. Ohledně obviněného T. H. byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 3 To 9/2017, podali následně obvinění J. M. a J. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný J. M. v dovolání po rekapitulaci jednání, jímž ho soud prvního stupně uznal vinným, soudům vytkl, že porušily jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod a dále to, že provedly dokazování v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu, přičemž v této souvislosti cituje a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Rovněž namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který dovozuje z výpovědí obviněných M. Z. a V. C. Dále dovolatel uvedl, že skutková věta je formulována značně nesrozumitelně, když zde není přesně uvedeno, k jakým „podpisům smluv, faktur a dalších dokumentů týkajících se nelegálních obchodů s minerálními oleji“ měl prostřednictvím obviněného M. Z. instruovat obviněného V. C. V této souvislosti vyjádřil názor, že jeho zavinění ve vztahu ke krácení daně nebylo prokázáno, když obviněným je kladeno za vinu pouze to, že „ve větším rozsahu zkrátili daň a tento čin spáchali ve velkém rozsahu“. Dle názoru obviněného mělo být konkrétně vymezeno, jaká škoda vznikla trestnou činností jednotlivých pachatelů již ve skutkové větě, neboť není vyloučeno, že někteří, nejsouce spolupachateli, spáchali pouze značnou škodu a měli být tedy uznání vinnými podle ustanovení zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku s mírnější sazbou. Obviněný dále vytkl, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami stran provedeného dokazování, když nevysvětlil, proč nemůže navržený důkaz diskem (se složkou s 800 fotografiemi s názvem Itálie 2011) přispět k závěru o jeho vině či nevině. Soudy rovněž opomenuly zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v řízení se nepřihlásil žádný poškozený. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný J. K. v dovolání shrnul dosavadní průběh trestního řízení a namítl, že na základě výše vymezených skutkových zjištění nebylo možno učinit takové právní závěry, jaké učinil odvolací soud, zejména subsumpci jednání obviněného pod ust. §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný vyjádřil názor, že odvolací soud nerespektoval povinnosti stanovené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., čímž porušil základní zásady trestního řízení. Ze slovních obratů užitých odvolacím soudem dle dovolatele vyplývá, že odvolací soud nahrazuje absenci důkazních prostředků svými vlastními úvahami a fabulacemi, což je nepřípustné. V této souvislosti citoval část odůvodnění napadeného rozsudku, že „informoval ostatní spoluobžalované o zjištěních správce daně, ale aktivně radil spoluobžalovaným, kteří tuto trestnou činnost organizovali a řídili v tom, jak dosáhnout zkrácení SPD nejméně u daňového subjektu H.,“ a namítl, že tento závěr učinil odvolací soud toliko na základě faktu, že obviněný zastupoval dotčený daňový subjekt v celních řízeních, když nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo popsané jednání obviněného. Dále poukázal na to, že odvolací soud nijak nekonkretizuje, jakým způsobem měl obviněný naplnit skutkovou podstatu předmětného trestného činu, pouze obecně uvedl, že „obžalovaný J. K. zastupoval na základě plné moci od V. C. H. při jednáních s celním úřadem a informace o stavech jednotlivých řízení předával následně obžalovaným J. Š. a M. L.“, přičemž v samotném zastupování daňového subjektu v rámci celních řízení nelze shledávat jakoukoli protiprávní činnost. Z těchto důvodů namítl také porušení presumpce neviny a porušení zásady in dubio pro reo. V rámci námitky týkající se spolupachatelství pak obviněný uvedl, že při zohlednění prokázaných skutečností ve vztahu k jednání dovolatele, tj. že na na základě plné moci od jednatele V. C. společnosti H. zastupoval tuto společnost při jednáních s celním úřadem a informace o stavech jednotlivých řízení předával následně obviněnému J. Š. a obviněnému M. L., lze uzavřít, že tímto jednáním nemohl obviněný naplnit skutkovou podstatu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jakož ani některý z jejích znaků uvedených v předmětném ustanovení. Proto je nutno zkoumat, zda jednání obviněného lze považovat za článek řetězu společných činností, ve kterém by byla jeho činnost bezprostřední a nutnou součástí další činnosti. Ve vztahu k obviněnému však nebylo prokázáno, že by věděl o prodeji bioseparu jako nafty odběratelům. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby sám rozhodl ve věci tak, že se obviněný J. K. zprošťuje obžaloby. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Jestliže se dovolatel snaží skutkovými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, odlišnou od skutkových zjištění soudů, pak se ocitá mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy a směřuje k dodržení zásady, že předmětem právního posouzení může být jen takový skutek, který byl zjištěn při dodržení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivé řízení. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se projevuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahové zakotvení a jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, které je z hlediska ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. přijatelné. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky výstižně zhodnotily a že v souladu s důkazní situací přijatelně zdůvodnily dostatečnost provedeného dokazování a nadbytečnost provádění dalších důkazů. V zevrubném odůvodnění Vrchního soudu v Praze je ve vztahu k výroku o vině podrobně rozvedeno, k jakým zjištěním soud dospěl, z jakých důkazů vycházel a jak je hodnotil. Za tohoto stavu nevidí Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby obsah důkazů znovu opakoval a komentoval je shodnými hodnotícími úvahami. Námitky obviněných J. M. a J. K. zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, nejsou ničím jiným než polemikou s tím, jak soudy v rámci ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy. Tento rámec soudy nijak nepřekročily, jejich skutková zjištění nevykazují žádný extrémní rozpor s důkazy, takže nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněných na spravedlivé řízení. Právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku je u obviněných J. M. a J. K. ve shodě se zákonem. Tohoto trestného činu se dopustí mimo jiné ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, spáchá-li uvedený čin ve velkém rozsahu. Uvedené znaky byly jednáním obou obviněných jako spolupachatelů evidentně naplněny. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Zkrácením daně se rozumí každé jednání, jehož následkem je to, že daň nebyla vyměřena vůbec nebo byla vyměřena v nižší částce, než jaká správně odpovídala zákonu. Pachatelem může být kdokoli bez ohledu na to, zda je osobou, která má povinnost daň přiznat a zaplatit. Jestliže byla daň zkrácena jednáním spolupachatelů podle §23 tr. zákoníku, odpovídá každý z nich jak za celý rozsah společného jednání, tak za celý rozsah způsobeného následku. Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že výrok o vině obviněných J. M. a J. K. je správný. Z celkového kontextu věci jasně vyplývá, že šlo o organizovanou, plánovitou, promyšlenou, koordinovanou a soustředěně provedenou akci. V relativně krátké době tří měsíců byl třemi obchodními společnostmi dovezen z Polské a Slovenské republiky minerální olej biosepar a tento minerální olej byl dále prostřednictvím společností H., K. a M. P. prodáván jako motorová nafta (přestože se o motorovou naftu nejednalo) dalším odběratelům. K dovolání obviněného J. M. V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného směřují z větší části (s výjimkou námitky opomenutí zásady subsidiarity trestní represe a částečně námitky týkající se spolupachatelství) primárně do oblasti skutkové a procesní. Přestože obviněný deklaruje svůj nesouhlas s právními závěry soudů nižších stupňů, v prvé řadě jim de facto vytýká nesprávné hodnocení důkazů a vadná (nesprávná) skutková zjištění, přičemž dovozuje a prosazuje závěr, že se skutku tvrzeného v rozsudku soudu prvního stupně nedopustil, resp. že nebylo jasně a jednoznačně prokázáno, že se skutečně dopustil jednání, které by směřovalo k neoprávněnému zkrácení spotřební daně u daňového subjektu H. v částce uvedené ve zmíněném rozsudku. Obviněný sice také tvrdí, že jednání popsané v odsuzující části výroku rozsudku odvolacího soudu nemohlo vést k závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, v tomto směru však neuplatňuje žádné hmotněprávní argumenty. Tato námitka tak je pouze formální deklarací, přičemž z kontextu dovolací argumentace je zřejmé, že ve skutečnosti obviněný vyvozuje nesprávné právní posouzení skutku ze skutkových a procesních tvrzení zmíněných výše. Z tohoto pohledu je zřejmé, že pokud dovolatel ve svém podání vyslovoval námitky, v nichž zpochybňoval hodnotící závěry soudů nižších stupňů, když vykresloval skutkové okolnosti případu odlišně od stavu jimi zjištěného a nastiňoval pomocí nich jiný obraz výsledků a dokazování a jiného skutkového stavu, byly takovéto výhrady z hlediska dovolacího řízení a uplatněných dovolacích důvodů irelevantní. Takto pojatými námitkami totiž směřoval do oblasti skutkových zjištění a napadal proces dokazování a hodnocení důkazů, jak je upraveno v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy namítal nedostatky skutkové a procesní. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.) a námitky procesní (skutkové) nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad, a namítne-li dovolatel (současně) tento nesoulad ve svém dovolání. V daném případě se o takovou situaci nejednalo. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž obviněný zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů. Obviněný se omezil pouze na vlastní přístup k některým provedeným důkazům bez ohledu na celkový rozsah provedeného dokazování, jakož i jeho skutečnou vypovídací hodnotu. K výjimečnému zásahu dovolacího soudu, zaměřenému na správnost opatřených skutkových zjištění tak neposkytl kvalifikovaný podklad. Nejvyšší soud pak stručně dodává, že je správným závěr soudů nižších stupňů, podle něhož obviněný skutkem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná. V části svého dovolání obviněný J. M. zpochybnil i závěr soudů nižších stupňů o tom, že spáchal zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Třebaže i tyto námitky obviněný převážně založil na výhradách zaměřených proti skutkovým zjištěním a hodnocení provedených důkazů, odpovídají částečně dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však nepovažuje tyto námitky za důvodné a uvádí k nim následující. O spolupachatelství trestného činu jde tehdy, byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob. V takovém případě odpovídá každá z nich, jako by spáchala trestný čin sama (viz §23 tr. zákoníku). O spáchání trestného činu společným jednáním (v rámci společného naplnění zákonných znaků skutkové podstaty určitého trestného činu) jde podle první alternativy tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním naplnil všechny znaky jednání uvedeného v určitém ustanovení ve zvláštní části trestního zákoníku. Druhá alternativa společného jednání přichází v úvahu v případě, když každý ze spolupachatelů naplnil jen některý ze znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, avšak souhrn jednání spolupachatelů naplňuje souhrn znaků jednání uvedeného v tomto ustanovení. Konečně třetí alternativu společného jednání lze dovodit za situace, pokud jednotlivé složky společné trestné činnosti spolupachatelů sice samy o sobě nenaplňují znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, ale všechna dílčí jednání každého ze spolupachatelů ve svém souhrnu představují jednání popsané v tomto ustanovení zvláštní části trestního zákoníku (viz přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 15/1967 Sb. rozh. tr. v odůvodnění). Posléze uvedená třetí alternativa spolupachatelství je tedy dána i tehdy, když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň tzv. článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti spolupachatelů – jako články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti, směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku naplňují jeho skutkovou podstatu (viz přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1973 Sb. rozh. tr. v odůvodnění). O takový případ šlo právě u obviněného J. M., jehož jednání bylo nezbytným článkem řetězu společného jednání, přičemž v souhrnu s jednáním ostatních spolupachatelů a v souladu s jejich společně pojatým úmyslem vedlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty, a tím i k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Ostatně právě proto byl vytvořen celý systém obchodních společností, aby bylo možné dílčími aktivitami jednotlivých obchodních společností zastřít skutečný cíl prováděných činností. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy rozhodná skutková zjištění v nyní posuzované trestní věci obsažená ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a dále rozvedená v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů jednoznačně svědčí o tom, že obviněný J. M. byl spolupachatelem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Podrobnou konkretizaci společného jednání všech spoluobviněných jako spolupachatelů i jejich společného úmyslu pak obsahuje nejen tzv. uvozovací věta v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, ale též další formulace uvedené v těchto výrocích, a to včetně podílu jednotlivých obviněných. Obecné námitky obviněného J. M., jimiž ve svém dovolání zpochybnil správnost závěru o spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, jsou proto nedůvodné. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný J. M. nemohl úspěšně namítat ani absenci úmyslného zavinění. Ze skutkových zjištění soudů je patrno, že jednání obviněného J. M. bylo částí celého řetězu na sebe navazujících a vzájemně souvisejících činností směřujících k dovozu minerálního oleje a následně jeho rozprodeji jako motorové nafty. Ve vztahu k prodeji minerálního oleje uskutečněným obchodní společností H., jak je popsán ve výroku o vině, spočívala účast obviněného J. M. v tom, že řídil prostřednictvím obviněného Z. podpisy smluv, faktur a dalších dokumentů, týkajících se obchodů s minerálními oleji, výběry hotovosti došlé na účty spol. H., od odběratelů motorové nafty, měl přístup k firemnímu účtu společnosti H. prostřednictvím internetbankingu a řešil za společnost H., ve spolupráci s obviněným K. problémy s celní správou a přebíral finanční hotovost od obviněného Z. Z těchto skutkových zjištění je patrné i spolupachatelství podle ustanovení §23 tr. zákoníku. Z výše uvedeného je zřejmé, že činnost obviněného J. M. byla dílčí částí celé akce směřující k tomu, aby dovážený minerální olej (motorová nafta) nebyl zdaněn. Jeho činnost měla vedle jednání ostatních aktérů povahu jedné z více příčin spolupůsobících při vzniku škodlivého následku. Zároveň to ale byla příčina dostatečně významná z hlediska zdárného dosažení zamýšleného cíle, jímž byl prodej minerálního oleje bez zdanění. Činnost obviněného v souhrnu vykazovala takovou míru příčinného významu, která již nabyla trestněprávní relevance. Byla tudíž splněna podmínka trestní odpovědnosti obviněného J. M., která spočívá v příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem. Úmyslné zavinění i spolupachatelství obviněného J. M. očividně vyplývá z okolností, které provázely dovoz minerálního oleje a jeho prodeje jako motorové nafty obchodní společností H. Jednotlivé případy prodeje byly zcela pod faktickou kontrolou osob stojících mimo organizační rámec uvedené společnosti a probíhaly bez toho, že by na ně měl statutární orgán této společnosti jakýkoli vliv. Ostatně sám obviněný J. M. působil tak, že kontroloval obviněného Z., zda s vybranými finančními prostředky nakládá způsobem, který mu byl uložen, a jak mu bylo nařízeno, z obavy, že by s penězi mohl utéci či si je ponechat. Z výpovědi obviněného Z. vyplývá, že role obviněných L. a M. byla obdobná, neboť se vzájemně zastupovali a doplňovali při řízení jeho osoby, přičemž zpravidla o problémech se správcem daně informoval M., který poté pověřoval jednáním se správcem daně obviněného K. Za daných okolností bylo i ze subjektivního hlediska obviněného J. M. snadno seznatelné, že cílem popsaného způsobu prodeje minerálních olejů je vyhnout se zdanění. Způsob, jímž se obviněný zapojil do prodeje minerálních olejů, svědčí o tom, že se s uvedeným cílem ztotožnil. O úmyslném zavinění obviněného J. M. tak není důvodných pochyb. V posuzované věci uplatnil dovolatel formálně relevantně tu námitku, kterou tvrdil, že v jeho věci bylo namístě aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe. Obviněný tyto námitky spojoval zejména s okolností, že se žádný poškozený nepřihlásil. Tomuto tvrzení není možno přisvědčit. Skutek obviněného totiž vykazuje znaky trestné činnosti daňového charakteru, když dochází k úmyslnému zásahu do objektu trestného činu, jímž je ochrana majetku (daňových práv). Nutno zdůraznit, že z hlediska obviněného bylo podstatou popsaného případu jeho úmyslné protiprávní jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce netrestních (správních) právních vztahů. Obviněný úmyslně zkrátil uvedený druh daně o částku v řádu milionů korun českých a jím spáchaný skutek byl důvodně posouzen dokonce již podle kvalifikované skutkové podstaty – naplnil, jak již výše uvedeno, znaky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Následek v podobě škody není znakem trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z nedostatku škody tedy sotva lze ve vztahu k zásadě subsidiarity trestní represe dovozovat cokoli podstatného. Za shora popsaných okolností se jednání obviněného dostalo, i přes jinak platnou zásadu subsidiarity trestní represe, resp. platné pojetí trestní represe jako „ultima ratio“, do oblasti trestního práva, protože obviněný jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákonem tak, že jím spáchaný skutek mohl a musel být posouzen jako trestný čin, za který lze uložit trest podle trestního zákona. Princip subsidiarity trestní represe (chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio), kterého se obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dovolával, sice na straně jedné vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tj. především v těch případech, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, na straně druhé však nevylučuje závěr o spáchání trestného činu a uložení trestu také v případě závažného porušení takových povinností, které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů (fyzických a právnických osob) poukazem na existenci institutů správního práva či jiných právních odvětví (občanského, obchodního práva), jimiž lze zajistit navrácení finančních prostředků, k jejichž úbytku prostřednictvím trestného činu došlo. Jak uvedl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 366/2015, princip subsidiarity trestní represe nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, pokud existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost správněprávní, občanskoprávní či pracovněprávní. Jinými slovy řečeno, není vyloučeno ani souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti. Trestní odpovědnost je vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2550/12). Nejvyšší soud k tomu připomíná, že uplatněním pouze správněprávní odpovědnosti by nebyla náležitě vystižena povaha a závažnost shora uvedeného trestného činu, které vyžadují naplnění i funkce represivní. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v posuzované trestní věci použití prostředků trestního práva se zásadou subsidiarity trestní represe, resp. zásadou ultima ratio nekoliduje a že námitka o nutnosti aplikace těchto principů (jež ani nebyla podložena zcela konkrétními argumenty) postrádá jakékoliv opodstatnění. K dovolání obviněného J. K. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (resp. absenci důkazů), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V této části podaného dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění v rozsudku soudu druhého stupně nenaplňovala znaky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Právně relevantní námitku vznesl obviněný J. K. v dovolání, v němž ve vztahu ke skutkové větě výroku o vině soudům vytýká, že popis jeho jednání nenaplňuje znaky spolupachatelství. Této námitce však nelze přisvědčit. V prvé řadě je třeba obecně uvést, že spolupachatelství je upraveno v §23 tr. zákoníku, podle něhož „byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé)“ . Spolupachatelství je případem trestní součinnosti (tzv. účastenství v širším smyslu) a je založeno na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícímu. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání [srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 66/1955 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 19. 1. 1982 č. Tpjf 158/80 (uveřejněné pod číslem 17/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], anebo pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1972, sp. zn. 1 Tz 68/72 (uveřejněné pod číslem č. 36/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nebo ze dne 30. 11. 1966, sp. zn. 8 Tz 77/66 (uveřejněné pod číslem 15/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání [viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 1993, sp. zn. 7 To 168/93 (uveřejněný pod číslem 18/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. S ohledem na charakteristiku spolupachatelství je nezbytné připomenout roli, která je obviněnému J. K. ve skutkové větě – dále rozvedené v odůvodnění napadených rozhodnutí – přisuzována. Obviněný – byť se do této role stylizuje – nefiguroval pouze jako zástupce daňového subjektu v celním řízení, který by si nebyl vědom toho, k jakému účelu jmenovaná společnost vlastně slouží. Obviněný ve své dovolací argumentaci zaujímá postoj, který zjevně neodpovídá jemu přisuzované roli, a pouze vede polemiku se závěry, které soudy ve vztahu k závěru o spolupachatelství učinily. Tím se ve stadiu dovolacího řízení snaží Nejvyšší soud přesvědčit o tom, že jeho úloha byla spojena pouze s rolí zástupce daňového subjektu, který si nebyl vědom nelegální činnosti ostatních spoluobviněných. To však objektivnímu stavu věci zjevně neodpovídá, neboť úloha obviněného v celé věci je věrně dokreslována právě vyjádřením obsaženým v tzv. skutkové větě výroku o vině, podle něhož „… dovezený minerální olej biosepar byl dále prostřednictvím společností: - H., v níž v roli jednatele vystupoval obžalovaný V. C., fakticky v pozici tzv. bílého koně, kterého za tímto účelem najal obžalovaný M. Z., který jeho činnost řídil, když sám byl řízen obžalovanými M. L. a J. M., přičemž v pozici obchodního ředitele této společnosti vystupoval V. P. a obž. J. K. se na krácení spotřební daně u této společnosti podílel tím, že společnost zastupoval na základě plné moci od jednatele obžalovaného V. C. při jednáních s celním úřadem a informace o stavu celních řízení předával obžalovaným J. Š. a M. L., …… - H. tento minerální olej prodal jako motorovou naftu společnostem A. G., J. s. O., a K.-O. k., ……………kdy po takovéto předchozí přípravě, domluvě a rozdělení úloh ………. obviněný J. M., který inicioval společně s obžalovaným M. L. převod H. na V. C., instruoval jej přes M. Z. k podpisu smluv, faktur a dalších dokumentů, týkajících se nelegálních obchodů s minerálními oleji, měl přístup k firemnímu účtu H. prostřednictvím internetbankingu, na základě čehož dával pokyny V. C. prostřednictvím M. Z. k výběru došlých finančních prostředků na účty H. od odběratelů bioseparu prodávaného jako motorová nafta, a to jak samostatně, tak společně s M. L., přičemž předával M. Z. finanční odměny za podpis dokumentů týkajících se H., spolupracoval ve věci nelegálních obchodů s minerálními oleji za účelem podílu na zisku i s obviněným J. Š., přičemž i přebíral hotovost od M. Z. a řešil za H. s pomocí obviněného J. K. problémy s celní správou, kdy obviněný J. K. zastupoval na základě plné moci od V. C. H. při jednáních s celním úřadem a informace o stavech jednotlivých řízení předával následně obviněným J. Š. a M. L. … “. Tento výňatek skutkové věty výroku o vině věrně popisuje roli a postavení obviněného J. K. v organizované soustavě, kterou za účelem páchání trestné činnosti a jejího rozvíjení spoluobvinění vytvořili. Znaky spolupachatelství byly v posuzované věci naplněny po formální stránce již tím, že na organizované trestné činnosti se (u obchodní společnosti H.) podílelo celkem pět fyzických osob, které mezi sebou měly navzájem rozděleny role, jejichž naplňování bylo předpokladem řádného fungování celé skupiny. Jak bylo výše uvedeno, spolupachatelství je založeno na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícímu. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i tehdy, pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu směřují k přímému spáchání trestného činu a jen ve svém celku naplňují jeho skutkovou podstatu a působí současně. Úmysl při spolupachatelství musí směřovat ke spáchání trestného činu společným jednáním. Tím se odlišuje spolupachatelství od souběžného pachatelství několika osob (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.). V případě dovolatele s ohledem na učiněná skutková zjištění nevzniká pochybnost o tom, že se jako spolupachatel na činu podílel nejméně v třetí vyjmenované formě spolupachatelství. V posuzované věci obviněný J. K. naplňoval znaky společného jednání již tím, že úmyslně a při vědomosti skutečného stavu věci, že byl dovezen minerální olej a následně prodán jako motorová nafta, aniž by byla splněna daňová povinnost, nepochybně přispěl svým jednáním k naplnění všech znaků skutkové podstaty §240 tr. zákoníku. Z dokazování vyplynulo, že obviněný V. C. plnou moc pro obviněného J. K. k zastupování společnosti H. nepodepsal, ani s obviněným J. K. nikdy o zastupování společnosti H. v daňových a celních řízeních nejednal. Ze skutečnosti, že jej zastupováním společnosti H. nepověřil její jednatel a o daňových a celních problémech společnosti nejednal se statutárním orgánem daňového subjektu, ale se svými známými zejména s obviněnými M. L., J. Š. a J. M., kteří jej o zjištěních a krocích správce daní informovali, lze dovodit vědomou účast na předmětném jednání. Námitka obviněného, že nejednal ve spolupachatelství, je tedy zjevně nedůvodná, jelikož provedeným dokazováním byl vztah trestné součinnosti obviněných nepochybně prokázán. Na podkladě všech popsaných skutečností Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných J. M. a J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o podnět obviněného J. M., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř., přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaných dovoláních ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 13. 3. 2019 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:4 Tdo 175/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.175.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Dotčené předpisy:§240 odst. 3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 1915/19
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21