ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1183.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1183/2019-1223
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný D. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 8 To 7/2019, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 43/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. 7 T 43/2017, byl obviněný D. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zákoníku (pod body 1 a 2 uvedeného rozsudku), přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku (pod body 3., 4., a 5.) a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku (pod bodem 6.). Těchto trestných činů se dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě uvedeného rozsudku pod body 1. až 6.
2. Za uvedené přečiny byl podle §210 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
3. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným, a to UNIQA pojišťovně, a.s., se sídlem 160 12 Praha 6, Evropská 136, částku 56.300 Kč, Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem 186 00 Praha 8, Ke Štvanici 656/3, částku 104.384 Kč, Kooperativa pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem 186 00 Praha 8, Pobřežní 665/21, částku 210.000 Kč, České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem 186 00 Praha 8, Pobřežní 665/23, částku 28.000 Kč, České pojišťovně, a.s., se sídlem 113 04 Praha 1, Spálená 75/16, částku 28.000 Kč, NN Životní pojišťovně N.V., pobočce pro Českou republiku, se sídlem 150 00 Praha 5, Nádražní 344/25, částku 35.000 Kč, Generali pojišťovně, a.s., se sídlem 120 00 Praha 2, Bělehradská 299/132, částku 49.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti UNIQA pojišťovna, a.s. a NN Životní pojišťovna N.V. odkázány se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 8 To 7/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že byl v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni, nejprve zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 6. 4. 2017, a to rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 7 T 43/2017. K odvolání označeného státního zastupitelství byl tento zprošťující rozsudek Krajským soudem v Plzni zrušen a věc vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Následovalo vydání odsuzujícího rozsudku ze dne 20. 11. 2018 a jeho odvolání bylo zamítnuto napadeným usnesením.
7. Následně obviněný poukázal na závěry zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 8. 2017, zejména proto, že v řízení přecházejícím vydání zprošťujícího rozsudku byla dodržena všechna zákonná ustanovení. Zdůraznil, že okresní soud provedl dokazování bez procesních vad a v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil způsobem uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř. a své závěry podrobně vysvětlil v souladu s §125 tr. ř. Skutková zjištění v tomto zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně jsou správná, neboť na základě provedených důkazů lze mít za prokázané, že se obviněný stíhané trestné činnosti nedopustil. Ve zprošťujícím rozsudku také Okresní soud v Chebu podrobně rozebral, které skutečnosti a které důkazy ho vedly ke zproštění obviněného, přičemž hodnocení takových důkazů ve zprošťujícím rozsudku je podrobné, logické i přesvědčivé. Obviněný dodal, že na zprošťující rozsudek soudu prvního stupně odkazuje zejména, pokud jde o odůvodnění závěru, že stíhané jednání nenaplňuje znaky trestného jednání.
8. Ve zrušujícím usnesení krajský soud podle tvrzení obviněného pochybil, jelikož hodnotil důkazy zcela jiným způsobem, než tak provedl nalézací soud, a to aniž by respektoval skutečnost, že hodnocení důkazů náleží toliko nalézacímu soudu a nadřízený soud nemůže provedené důkazy hodnotit jiným způsobem, když by tak mohl učinit pouze v případě, že by nalézací soud některý z důkazů neprovedl vůbec, nebo jej vůbec nezhodnotil, nebo pouze v případě, že hodnocení důkazů je nelogické, vnitřně rozporné apod.
9. V návaznosti na výše uvedené obviněný poznamenal, že po zrušení zprošťujícího rozsudku okresní soud znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným, přičemž jeho následné odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni, a to za situace, že již existovala ustálená judikatura ve věcech stejného charakteru, např. rozsudek Okresního soudu v Chebu sp. zn. 2 T 70/2017, rozsudek Okresního soudu v Chebu sp. zn. 4 T 3/2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 130/2018, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 94/2017 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 330/2018, rozsudek Okresního soudu v Chebu sp. zn. 7 T 69/2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 25/2019. I na tuto judikaturu obviněný v celém rozsahu odkázal.
10. Závěrem obviněný uvedl, že napadené rozhodnutí trpí vadou, a to nesprávným právním posouzením věci, kdy jednání bylo v rozporu se skutečností a v rozporu s provedenými důkazy označeno jako jednání trestné. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud na základě §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 8 To 7/2019, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. 7 T 43/2017, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K dovolání obviněného zaslala sdělení státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
19. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný sice svoji dovolací argumentaci zakládá na tvrzení, že jeho jednání nenaplňuje znaky protiprávního činu, toto své tvrzení však odůvodňuje v zásadě zcela paušálním způsobem tak, že dovoláním napadená rozhodnutí nesprávně právně posoudila věc, neboť bylo rozhodnuto v rozporu s provedenými důkazy. Obviněný přitom činí uvedenou námitku při současném odkazu na (podle jeho přesvědčení správné) závěry rozhodnutí nalézacího soudu, kterým byl nejprve ve své trestní věci podané obžaloby zproštěn, či odkazem na několik rozhodnutí trestních soudů z obvodu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, které měly rozhodovat v obdobných trestních věcech.
20. Uvedená námitka obviněného o nesprávném právním posouzení věci by se mohla stát z hlediska své opodstatněnosti předmětem dovolacího přezkumu pouze v situaci, že by obviněný ve své dovolací argumentaci rozvedl a dostatečně konkretizoval, v čem spočívá namítané nesprávné právní posouzení věci, a uvedl, v rozporu s jakými provedenými důkazy bylo nižšími soudy rozhodnuto a učinil tak v úzké návaznosti na zdůvodnění uplatněného dovolacího důvodu (tedy, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, či je zde dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy). Obviněný však s touto argumentací nepřichází, tedy neuvádí, v čem je nutno mít dovozená skutková zjištění za neudržitelná a odporující požadavku na prokázání skutkového stavu věci bez důvodných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř. a v čem by hodnocení důkazů soudy nižších stupňů v napadených rozhodnutí porušovalo ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. v rozsahu, který by svědčil o jejich svévolném přístupu. Stejně tak neuvádí, v čem je právní posouzení jeho jednání nesprávné. Jeho argumentace tak je v zásadě založena na takové polemice, která věc neposouvá do roviny, na niž by (z hlediska prosazení garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces) byl dovolací soud nucen reagovat.
21. V této souvislosti lze konstatovat, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Porušení práva na spravedlivý proces proto nezakládá samotný fakt nesouhlasu obviněného se skutkovými a právními závěry obsaženými v dovoláním napadených rozhodnutí, která odpovídají (jako tomu v nyní posuzovaném případě) požadavkům plynoucím z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Navíc a pouze pro úplnost může Nejvyšší soud konstatovat, že namítanými vadami napadená rozhodnutí zatížena nejsou, když se lze ztotožnit jak s úplností a správností skutkových závěrů, tak i právním posouzením věci.
22. Ve vztahu k odkazu obviněného na závěry rozhodnutí nalézacího soudu, kterým byl nejprve podané obžaloby zproštěn, je třeba také uvést, že Nejvyšším soudem bylo opakovaně rozhodnuto, že v dovolání musí být vyjádřeny všechny shledávané argumenty tak, aby již z vlastního textu dovolání byly uplatněné výhrady patrné. Z těchto důvodů se dovolatel například nemůže úspěšně v dovolání opírat o odkaz na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících fázích řízení, a to ani v závěrečných řečech učiněných před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, seš. 69, pod č. T-1325, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1192/2008, ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011, ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1467/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2013). Podle citovaných rozhodnutí je argumentace spočívající pouze v odkazu na jiná dříve učiněná podání jen formalistickým přístupem vůči orgánu veřejné moci, a proto ji není možné objektivně akceptovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/2005, uveřejněný pod č. 95 ve sv. 41 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Ve spojení s výše uvedeným lze podle Nejvyššího soudu to samé konstatovat i ve vztahu k odkazu obviněného na (podle jeho přesvědčení správné) závěry rozhodnutí nalézacího soudu, kterým byl nejprve ve své trestní věci podané obžaloby zproštěn, neboť i v tomto případě není možné z pohledu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. rezignovat na náležitostmi dovolání, a to jak z hlediska obecných náležitostí podání ( §59 odst. 3 ), tak i vymezení toho, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
23. Příslušnému dovolacímu přezkumu předmětného rozhodnutí a posouzení opodstatněnosti dovolání pak nemohl Nejvyšší soud přistoupit ani na základě té části dovolání, v níž dovolatel pouze odkázal na několik rozhodnutí trestních soudů z obvodu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, které měly rozhodovat v obdobných trestních věcech. I v případě této námitky, a to i v situaci, pokud by obviněný hodlal těmito rozhodnutími argumentovat ve prospěch (z hlediska dovolacího řízení) zásadní námitky, že jeho jednání nenaplňuje znaky protiprávního jednání (což z obsahu dovolání zřetelně nevyplývá), absentuje jakékoli její odůvodnění a především vazba na předmětná v dovolacím řízení přezkoumávaná rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu odůvodňujícího přezkum rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
24. Pokud dále obviněný namítá, že krajský soud hodnotil důkazy zcela jiným způsobem, než jak je hodnotil nalézací soud ve svém prvním zprošťujícím rozsudku a jednal tak v rozporu se zákonem, pak je třeba především zdůraznit, že se jedná o procesní námitku, kterou s výhradou dodržení práv obviněného na spravedlivý proces nelze podřadit pod uplatněný ani jiný dovolací důvod. Z důvodů dále uvedených navíc není tato námitka důvodná ani po věcné stránce.
25. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud na podkladě spisového materiálu za vhodné nejprve zrekapitulovat, že dne 8. 8. 2017 byl okresním soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný podané obžaloby v celém rozsahu zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř. K odvolání státního zástupce byl rozsudek usnesením krajského soudu ze dne 21. 9. 2017 zrušen a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Své rozhodnutí krajský soud jako soud odvolací odůvodnil tím, že v nalézacím řízení nebyly dostatečně zohledněny některé skutečnosti, které jsou podstatné pro posouzení subjektivní stránky jednání obviněného, neboť okresní soud se nevypořádal se všemi pro rozhodnutí podstatnými skutečnostmi a okolnostmi, zejména okolnostmi týkající se toho, jak se obviněný choval v okamžiku, kdy nastala pojistná událost, toho, že při sjednávání pojištění neuváděl svá další pojištění, či že zamlčoval údaje o svých předchozích zraněních. Podle odvolacího soudu navíc ve vztahu k úrazu ze dne 6. 6. 2013 nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, a proto bylo okresnímu soudu uloženo provést výslech svědků a kolegů obviněného ze zaměstnání, opatřit informace o pracovní době ošetřujícího lékaře, zajistit data z jeho platební karty a tím zjistit den, čas a místo jejího použití.
26. V následujícím řízení okresní soud postupoval v souladu s rozhodnutím krajského soudu, a to jak ve vztahu k hodnocení důkazů týkajících se subjektivní stránky jednání obviněného při uzavírání pojistných smluv, tak i (zejména) ve vztahu k doplnění dokazování a nového hodnocení všech opatřených důkazů a skutečností ve vztahu k jednání obviněného ze dne 6. 6. 2013 týkající se fingovaného úrazu. Podle závěrů okresního soudu doplněním dokazování a získáním informací z dat platebních karet a údajů o činnosti ošetřujícího lékaře bylo prokázáno, že úraz ze dne 6. 6. 2013 byl obviněným fingován, a že k této pojistné události nedošlo. Tato situace pak logicky přinesla i poměrně zásadní změnu v náhledu a hodnocení dalších skutečností a okolností týkajících se uzavírání pojistných smluv obviněným v době předešlé. Výsledkem pak byl plně odůvodněný závěr soudu o tom, že obviněný takto vědomě uzavíral řadu pojistných smluv s tím, že zatajoval informace podstatné pro uzavření smluv a takto jednal s cílem obelhat poškozené společnosti s cílem v budoucnu díky uzavřeným pojistným smlouvám vygenerovat značný finanční zisk (ať již na podkladě skutečné nebo fingované pojistné události).
27. Pokud Nejvyšší soud takto zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení v této trestní věci a pokud zkonfrontoval uvedenou námitku obviněného zejména s obsahem odůvodnění usnesení krajského soudu ze dne 21. 9. 2017, kterým byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, pak mohl konstatovat, že odvolací soud jednal v dané důkazní situaci zcela v souladu se svými právy a povinnostmi. Uvedené konstatování platí o to více v situaci, kdy krajský soud sám dokazování neprováděl a zejména nerozhodoval o vině či nevině obviněného, ale z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. a), b) a c) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil se shora uvedenými pokyny okresnímu soudu k novému projednání. Následný postup okresního soudu je z hlediska ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. pak byl zcela v souladu s ustanovením §264 odst. 1 tr. ř.
28. Lze tedy uzavřít, že uvedenou námitku nelze hodnotit jako námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, ale navíc ji pro zjištěný průběh řízení nelze přiznat důvodnost i po věcné stránce. Zároveň v této trestní věci nenastala situace, která by svědčila o porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz bod 22. tohoto usnesení).
V.
29. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle nějž Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář