ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.865.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 865/2019-1107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný C. T. C. , nar. XY v XY, občan Bulharské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 9 To 13/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 56 T 2/2017, byl obviněný C. T. C. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, zčásti dokonaným a zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §234 odst. 3 alinea 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §234 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 9 To 13/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Obviněný v dovolání namítl nesprávné hmotněprávní posouzení za vinu mu kladeného jednání, a to v tom směru, že soud nesprávně dovodil, že je pachatelem souzeného zločinu a pro případ, že by i skutečně pachatelem byl, že tento zločin spáchal jako člen organizované skupiny. Vyslovil pochybnost o správnosti hodnocení důkazů a na ně navazujících skutkových zjištění. V jeho případě došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces. Vrchní soud v Praze pouze kopíroval stanoviska a zjištění soudu prvního stupně a upřel mu právo na soudní ochranu. Z předložených důkazů není zodpovězení viny dovolatele jednoznačné. Soudy neakceptovaly presumpci neviny a zásadu in dubio pro reo. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále namítl pro případ, že by soud neshledal v předchozím řízení porušení předpisů, že uložení trestu odnětí svobody v délce osmi let je nepřiměřené, a žádal, aby došlo k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Obviněný dále tvrdil porušení procesních předpisů při dokazování v řízení. K výslechu svědka V. N. uvedl, že jeho osoba není věrohodná, což vychází z rozporů, které jsou ve výpovědích svědků V. N. a C. S., z rozporů ve výpovědi svědka V. N. v přípravném řízení a u hlavního líčení a z hrozícího nebezpečí, že svědek tak vypovídal z důvodu sjednání možné výhody v jiném proti němu vedeném trestním řízení. Měl za to, že svědek byl přiměn k tomu, aby vypovídal způsobem, jak vypovídal v přípravném řízení. Neztotožnil se s názorem soudů, že z trestního spisu svědka V. N. není patrna žádná jeho spolupráce s policií. Možná manipulace tohoto svědka se měla zobrazit i do hodnocení nezaujatosti výslechu svědka C. S. Obviněný uvedl, že způsob manipulace policií svědek V. N. spontánně popsal při hlavním líčení konaném dne 11. 1. 2018, ale v napadeném usnesení není ani zmínka o tom, jak soud vyhodnotil tuto část výpovědi tohoto svědka. Vrchní soud v Praze uvedl, že namítaná zmatečnost výslechu svědka V. N. u hlavního líčení by snad měla mít původ v tom, že tento měl proběhnout v době tří let od doby spáchání činu. S tímto argumentem dovolatel nesouhlasil, a to právě z důvodu namítané zmatečnosti, která z povahy věci nemůže mít svůj původ v takovém plynutí času. Dovolatel se domnívá, že motivem pro výpověď svědka V. N. v jeho neprospěch mohlo být také to, že dotyčný svědek byl do trestné činnosti zapojen více, než sám přiznal. Nebylo také posouzeno, jaký vliv mohla mít na podanou svědeckou výpověď tehdejší trestní situace svědka. Svědek by pro případ zásadních změn v jeho výpovědi byl ohrožen trestním stíháním pro spáchání přečinu křivé výpovědi. Dovolatel má za to, že tato souvislost soudům obou stupňů unikla. Soud v průběhu výslechu, kdy zjistil okolnosti, které mohly mít vliv na výslech svědka, ho opakovaně nepoučil o jeho právu odmítnout vypovídat pro možnost jeho trestního stíhání, a to právě ve vztahu k možnému spáchání trestného činu křivé výpovědi. Svědkovi bylo poskytnuto pouze obecné poučení, které nemusel v nastíněných souvislostech pochopit. Proto obviněný žádá, aby byl Nejvyšším soudem při zkoumání věci přehrán zvukový záznam z hlavního líčení dne 11. 1. 2018.
7. K výslechu svědka C. S. dovolatel uvedl, že podle něj nelze za zásadní důkaz svědčící v jeho neprospěch použít čtení protokolu o výslechu tohoto svědka. S ohledem na změnu situace je nepodstatné, zda se tohoto výslechu účastnil obhájce. Podmínka podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. není naplněna, neboť výslech probíhal za jiných okolností, kdy ještě nevyšla najevo manipulace s řízením ze strany policie. Obviněný poukázal na pochybení soudu prvního stupně předtím, než byl zrušen první rozsudek Městského soudu v Praze usnesením Vrchního soudu v Praze dne 7. 6. 2018. K datu prvního předvolání k výslechu byl svědek C. S. dosažitelný. Následně po vrácení věci soudem druhého stupně se soudu prvního stupně již nepodařilo zjistit, kde by se měl svědek nacházet. Skutečnost, že následně byl svědek nedosažitelný, byla způsobena procesní chybou prvostupňového soudu. Obhajobě bylo znemožněno, aby proběhl opětovný výslech svědka. Tím byl obviněný zkrácen na svých právech.
8. Dále obviněný nesouhlasil s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví genetika , ve kterém se konstatuje, že profil DNA ze stěru elektroniky uvnitř zeleného plastového skimmovacího nástavce je shodný s profilem DNA dovolatele. Došlo k porušení procesních předpisů, neboť toto vyjádření bylo předloženo až po seznámení se se spisem. Nelze akceptovat, že až po tom, co byl spis uzavřen a obviněnému dána možnost vyjádřit se k důkazům a navrhnout doplnění dokazování, bylo zasláno odborné vyjádření. Dovolatel má za to, že v tomto případě bylo porušeno jeho právo na obhajobu a na spravedlivý proces. Dále není jasné, zda byl skimmovací nástavec řádně zabezpečen proti tomu, aby se na něj dostaly vzorky DNA. Dovolatel je také veden úvahou, zda pro tento případ neměl být ustanoven soudní znalec. Odborné vyjádření podle něj nesplňuje podstatné náležitosti a nelze ho pro podstatné vady použít. Musí totiž obsahovat veškeré naměřené údaje a odkazy na použité metody, přičemž v tomto směru je neúplné. Obviněný dále předložil soudu nahrávku z provádění odběru pro účely zpracování tohoto odborného vyjádření. Nechť je tato nahrávka provedena k důkazu podle §265r odst. 7 tr. ř.
9. Jako další obviněný předložil námitky vztahující se k porovnání výpisu telekomunikačního provozu tel. č. XY (tel. č. dovolatele) a tel. XY (uloženo jako „A. P.“ v telefonu C. S.). Dle názoru dovolatele nelze ignorovat přístup orgánů činných v trestním řízení ve věci telekomunikačního provozu zmiňovaných čísel, ovšem bez toho, že by byly orgány činnými v trestním řízení zajištěny reálně provedené hovory z obou telefonních čísel nebo také sms zprávy. Spojitost telefonního čísla XY s osobou dovolatele dovozuje soud ze skutečnosti, že C. S. měl v zadrženém mobilním telefonu toto číslo uloženo jako „A. P.“ a že oslovení „A.“ má být v bulharském jazyce používáno pro označování osob se stejným jménem. Tento „národní zvyk“ vzal soud bez dalšího ověřování „za své“. V tomto důsledku tak přiřadil toto telefonní číslo k obviněnému. Obhajoba také navrhovala při hlavním líčení dne 10. 12. 2018 k provedení důkazu přehrání telekomunikačního provozu ze dne 20. 4. 2015 mezi (v jiné trestní věci obviněným) B. a V. N. Soud tento návrh zamítl. Dovolatel tento důkaz považoval za zásadní, neboť celá výpověď svědka V. N. mohla být zpochybněna a v této souvislosti také jednotlivá tvrzení svědka C. S.
10. Obviněný nesouhlasí s tím, že měl v této kriminální oblasti působit již v minulosti, resp. působit kontinuálně již po dlouhou dobu a měl zaškolovat a spolupracovat s vícerými lidmi. Tato tvrzení jsou v logickém nesouladu s tím, že je osobou doposud netrestanou. Je zřejmé, že kdyby se jednalo o tak časově a finančně rozsáhlou kriminalitu, že by byla tato činnost řešena orgány činnými v trestním řízení již dříve. Obviněný také nesouhlasí s tím, že soud tvrdí, že dovolatel měl v rámci organizované skupiny spolupracovat s neztotožněnou osobou v USA, která měla finanční částky vybírat z bankomatů. Nicméně soud takovou osobu neztotožnil a neprokázal, že obviněný měl něco společného s vybíranými částkami. Obviněný má za to, že dovození existence organizované skupiny není logické a nemá oporu v provedených důkazech.
11. Obviněný dále uvedl, že pro případ, že by se soud neztotožnil s jeho názorem v otázce viny, pak splnil podmínky pro to, aby v jeho případě mohlo dojít k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody . Je totiž osobou bezúhonnou a osobou, která jediná pomáhá jeho družce paní J. s výchovou jejich společných dvou nezletilých dcer. Osobně o ně pečuje, přičemž příjem paní J. je jediným zdrojem obživy rodiny. Bez jeho pomoci bude pro ni těžké skloubit rodinný a pracovní život.
12. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1104/08 a I. ÚS 368/15 dovolatel tvrdil, že v jeho věci existují „rozumné pochybnosti“ a celé odsouzení je opřeno o několik izolovaných faktů, které navíc ani o žádné trestné činnosti s jistotou nevypovídají.
13. Závěrem zrekapituloval uplatněné námitky a uvedl, že skutkový stav zjištěný Městským soudem v Praze a potvrzený Vrchním soudem v Praze z jím uvedených důvodů nenaplňuje podmínku jednoznačné identifikace dovolatele jako pachatele jemu za vinu kladeného spáchání trestného činu. Skutková zjištění jsou neúplná, spekulativní a neumožňují ztotožnění dovolatele s pachatelem souzeného trestného činu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně jsou zatíženy vadami ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů a je na místě napadené usnesení a související rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a trestu zrušit. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 9 To 13/2019 a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2018, č. j. 56 T 2/2017-1020, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
14. K podanému dovolání zaslala vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatel namítl porušení práva na spravedlivý proces z důvodu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními, konkrétně pak porušení procesních předpisů vztahujících se k dokazování. K této dovolací argumentaci sdělila, že uplatněné výhrady spočívají toliko na zpochybnění rozhodných skutkových zjištění, ke kterým soudy dospěly na základě vyhodnocení provedených důkazů, přičemž odmítly akceptovat jeho obhajobu, že se přisouzeného jednání nedopustil. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ve spojení s písm. l ) tr. ř. tedy obviněný nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a oběma právními kvalifikacemi soudů nižších stupňů. Pohyboval se tak zjevně mimo meze dovolacího důvodu. Namítl sice, že se skutková zjištění nacházejí v extrémním rozporu s provedenými důkazy, že skutek nebyl zjištěn v souladu se zásadami spravedlivého procesu, na druhé straně se při odůvodnění namítaného zásahu do svého práva na spravedlivý proces omezil na vlastní způsob vyhodnocení provedených důkazů, jakož i na výhrady proti argumentům, které soudy vedly k zamítnutí jeho důkazního návrhu. Podané dovolání pouze zaměnil za další řádný opravný prostředek, neboť napadl způsob, jakým se soud vypořádal s jeho obhajobou.
15. Státní zástupkyně konstatovala, že opatřený důkazní stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, byl nalézacím soudem vyhodnocen za splnění podmínek §2 odst. 6 tr. ř. a na uvedeném podkladě byly přijaty skutkové a právní závěry, které byly vyloženy transparentním způsobem. Stalo se tak způsobem vyplývajícím z §125 odst. 1 tr. ř., a to na podkladě souhrnu usvědčujících důkazů. Dovolatelovo jednání bylo prokázáno svědectvím jeho bývalého spolupachatele včetně výsledků s ním uskutečněného poznávacího řízení. Výsledky tohoto dokazování byly podpořeny souhrnem nepřímých důkazů a ve svém celku tvořily logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, kterými byly prokázány všechny skutkové okolnosti případu. Odvolací soud se zcela ztotožnil se způsobem hodnocení osoby a tím i věrohodnosti výpovědi svědka V. N.; jakožto nepodloženou spekulaci vyloučil případné podezření na svědkovu manipulaci ze strany policejních orgánů a možnou motivaci v souvislosti s tehdejším svědkovým postavením jako vazebně stíhaného obviněného v jiné trestní věci. Čtená výpověď svědka C. S. byla uskutečněna při respektu k zásadě kontradiktornosti trestního řízení a tudíž za účasti dovolatelova obhájce. Dovolatel namítanou svědkovu manipulaci spojoval podobně jako v případě svědka V. N. s pouhým předpokladem možného a tudíž ji uplatňoval ve spekulativním významu. Odvolací soud se nemohl přiklonit ani k námitce ve vztahu k odbornému vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika s tím, že mu nebyl poskytnut prostor, aby se seznámil s tímto důkazem ještě před podáním obžaloby za stavu, že tak nebylo možno učinit v rámci postupu podle §166 odst. 1 tr. ř.
16. Ohledně námitky neprovedení důkazu navrženého při hlavním líčení, a to přehrání telefonního hovoru mezi - v jiné věci obžalovaným B. a svědkem V. N., uvedla, že obviněný zde nenamítl, že by se jednalo o fenomén tzv. „opomenutých důkazů“, jestliže oběma soudům toliko vytkl, že nenapravily vadu v úplnosti skutkových zjištění, ke které podle jeho názoru došlo.
17. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě neodůvodňuje závěr o porušení zásad spravedlivého procesu.
18. Za kvalifikovanou nelze podle státní zástupkyně považovat dovolací námitku vztahující se k naplnění přísnějšího kvalifikačního znaku podle §234 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy spáchání činu jako člen organizované skupiny působící ve více státech. Dovolatel při jejím uplatnění nevycházel z těch zjištěných skutkových okolností, kterými je tento právní závěr podložen, neboť namítl, že uvedená přitěžující okolnost nemá oporu v provedených důkazech. Přisouzenému způsobu dovolatelovy trestné součinnosti v rámci organizované skupiny působící ve více státech přitom nikterak nebrání zjištění, že se takového jednání dopustil jako osoba doposud soudně netrestaná. Chybějící ztotožnění neustavené osoby v USA, která tam vybírala finanční částky z bankomatů, jakož i nedostatek zjištění, že by dovolatel takto vybrané částky obdržel na svůj účet, nikterak nepotvrzuje důvodnost jeho námitky, že s takto vybíranými částkami tzv. neměl nic společného.
19. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak dovolatel namítl, že přisouzená výměra trestu odnětí svobody je nepřiměřená a současně žádal, aby došlo k mimořádnému snížení tohoto trestu ve spojení s aplikací §58 odst. 1 tr. zákoníku. Námitka nepřiměřenosti není způsobilá naplnit nejen výše uvedený, ale ani některý další z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitka vztahující se k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, ale ani pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a nejde ani o případ nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nepoužití zmírňovacího ustanovení §58 tr. zákoníku a uložení trestu v rámci jeho zákonné (nesnížené) trestní sazby nenaplňuje jak deklarovaný dovolací důvod, tak ani žádný jiný dovolací důvod, kterým lze napadnout výrok o trestu.
20. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedeny v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
23. Nejvyšší soud považuje předně za potřebné uvést, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst.
2 tr. ř.).
24. Obviněný C. podal dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř.
25. Z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech: 1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo 3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174 až 3175). V této trestní věci nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného z procesních důvodů, tedy podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (a poté rozhodl o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř.) Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat tehdy, pokud skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
27. Výjimku z uvedeného pravidla je tak pouze situace, kdy jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, tedy situace, kdy by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).
28. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených teoretických východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení důvodnosti jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
29. Podstata dovolací argumentace obviněného spočívá v tom, že soudy na základě provedených důkazů nesprávně vyhodnotily jeho jednání jako pachatelství žalovaných trestných činů. Dále pak obviněný zdůraznil, že oba nižší soudy dospěly k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení postavení obviněného jako člena organizované skupiny (působící ve více státech). Svou námitku založenou na takovémto zpochybnění skutkového stavu věci přitom obviněný spojil s námitkou porušení svého práva na spravedlivý proces z důvodu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními, a to z důvodu porušení procesních předpisů, vztahujících se k provedenému dokazování s následkem nesprávnosti právního posouzení skutku.
30. Pokud Nejvyšší soud zkonfrontoval tyto dovolací námitky obviněného se skutkovými a právními závěry napadených rozhodnutí, pak mohl konstatovat, že uvedené námitky obviněného nebylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve spojení s důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.), neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, ale jedná se o námitky skutkové a procesní povahy.
31. Z obsahu dovolání je především zjevné, že převážná část námitky obviněného spočívají (z hlediska svého obsahového vymezení) v námitkách skutkové povahy (s výhradou dalších námitek vztahujících se k výroku o trestu. Tyto námitky obviněného spočívají ve vlastním hodnocení provedených důkazů a v následném vlastním hodnocení skutkových zjištění, který ústí v závěr, že není prokázáno, že by se předmětné trestné činnosti dopustil tak, jak po skutkové a následně právní stránce uzavřely nižší soudy. Obviněný má nepochybně v rámci trestního řízení (a to v řízení před soudy obou stupňů) právo hájit se způsobem, který uzná za vhodný a tímto způsobem prosadit svůj vlastní pohled na důkazní situaci a skutková zjištění. V dovolacím řízení je však toto právo částečně limitováno z toho pohledu, že Nejvyšší soud v rámci svého (dovolacího) přezkumu vychází v zásadě pouze ze skutkových zjištění, které učinily soudy dříve činné ve věci. V této souvislosti lze například zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. K těmto námitkám skutkové povahy se dovolací soud vyjadřuje jen stručně a ve své podstatě nad rámec své přezkumné povinnosti a k důkladnějšímu rozboru přistupuje jen tehdy, pokud by dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepřel své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
32. K porušení práva na spravedlivý proces dochází zpravidla tehdy, pokud jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, tedy situace, kdy by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady (dále viz bod 27. tohoto usnesení).
33. Jakkoliv uvedenou námitku obviněný uplatňuje, uvedená situace podle názoru Nejvyššího soudu v přezkoumávané věci nenastala. Především je nutné v tomto ohledu konstatovat, že pokud by měla být v této trestní věci dovolatelem uplatněná námitka (spočívající v extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním) úspěšná, musela by být nejen (formálně) uplatněna, ale následně také obsahově podpořena tak, že skutková zjištění učiněná soudem zcela postrádají jakýkoli logický základ, který má naopak jím tvrzená varianta skutkového stavu věci. V této trestní věci však obviněný „pouze“ uplatňuje jemu příznivější variantu skutkového děje ( …že se na trestné činnosti nepodílel a C. S. jen pomáhal sehnat ubytování… ), a to zejména polemizováním s jednotlivými důkazy či dílčími skutkovými zjištěními učiněnými nalézacím soudem, to ve spojení se zpochybňováním procesního zajištění některých důkazů – viz dále. Obviněný zároveň z pohledu své uplatňované skutkové verze nenabízí komplexní hodnocení všech provedených důkazů tak, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Je tedy zřejmé, že námitky obviněného se nesou toliko v rámci polemiky se skutkovými zjištěními soudů, ke kterým v projednávané věci dospěl soud prvního stupně a se kterými se vypořádal s ohledem na jejich znovu uplatnění v podaném odvolání také odvolací soud, aniž by obviněný skutečně osvětlil extrémní nesoulad.
34. Pokud tedy s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve spojení se souvisejícím dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu) obviněný nenamítá žádný konkrétní a relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudy zvolenou právní kvalifikací, pak se pohybuje zjevně mimo meze uplatněných dovolacích důvodů a jeho námitky tak (v zásadě) nejsou způsobilé být předmětem přezkumného postupu před dovolacím soudem.
35. Bez ohledu na výše uvedené však je s ohledem na obsah podaného odvolání zřejmé, že obviněný spatřuje výjimečný důvod k dovolacímu přezkumu skutkového podkladu o vině rovněž s odkazem na to, že ne všechny usvědčující důkazy byly získány, popř. provedeny procesně přípustným způsobem a řízení vedené proti němu tak bylo poznamenáno zásahem do jeho práva na spravedlivý proces, v důsledku čehož je dán extrémní rozpor skutkových závěrů soudů s provedenými důkazy a jejich hodnocením. Ani tyto námitky obviněného této povahy však nejsou důvodné.
36. Předně je nutné v obecné rovině uvést, že mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu, ze kterých ve svém usnesení vycházel také odvolací soud, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, extrémní rozpor jednoznačně zjišťován není. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které je zcela v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., vyplývá (zejména body 53-68), že nalézací soud se zcela dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů z pohledu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tedy přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů, a to včetně posouzení obhajoby obviněného (… že s trestnou činností C. S. nemá ničeho společného, neboť mu k žádosti známého pouze zajistil ubytování… ). Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně správně ztotožnil a s odvolacími námitkami obviněného se vypořádal (body 8. – 11. usnesení odvolacího soudu.
37. Nad rámec výše uvedeného a pouze pro doplnění (při vědomí ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. - viz bod V. tohoto usnesení) uvádí Nejvyšší soud následující. Jakkoliv oba soudy (důvodně) vycházely především z výpovědi svědka C. S., který byl zadržen bezprostředně při deinstalaci skimmovacího zařízení dne 24. 4. 2015 (ve výroku rozsudku nalézacího soudu je toto jednání popsáno pod bodem III., kdy je zřejmé, že se jedná o časově poslední protiprávní jednání) má jeho výpověď návaznost na další provedené důkazy. Jedná se zejména o obsah kamerových záznamů dotčených poboček České spořitelny a.s., rekognici (při které svědek C. S. identifikoval dovolatele jako osobu podílející se s ním v každém jednotlivém případě jím popsaným způsobem na provádění skimmingu), potvrzení manipulace obviněného se zajištěným skimmovacím zařízením zjištěním profilu dovolatelova DNA na jeho nástavci, respektive záznamy telekomunikačního provozu (ze kterých jsou zřejmé kontakty mezi svědkem a obviněným). Je tedy zřejmé, že svědectví uvedeného svědka nezůstalo osamoceno a bylo podporováno takovým souhrnem nepřímých důkazů, které ve svém celku tvořily logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, jimiž byly spolehlivě prokázány všechny skutkové okolnosti případu, tak jak jsou popsány ad I. – ad III. výroku ohledně viny obviněného, včetně zjištění účelu takového protiprávního jednání, tedy zneužití údajů z platebních karet pro výrobu padělků karet, kterými byly na území USA neztotožněnou osobou prováděny výběry a tím způsobena České spořitelně a.s. škoda.
38. Z hlediska dalších námitek obviněného vztahujících se k výroku o vině lze předně konstatovat, že obviněný do značné míry znovu opakuje námitky, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích svého trestního řízení. S ohledem na podobu odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů je přitom zřejmé, že oba soudy se těmito námitkami zabývaly a následně je správným a dostatečným způsobem vypořádaly a označily je za nedůvodné. Již tento fakt může signalizovat nedůvodnost podaného dovolání. Z judikatury dovolacího soudu totiž vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002 či ve věci sp. zn. 6 Tdo 115/2012). To je právě i tento případ.
39. Odvolací soud se pak následně v rámci své přezkumné činnosti vypořádal s uplatněnými námitkami odvolatele, ať již jde o hodnocení osoby a tím i věrohodnosti výpovědi svědka V. N. včetně vyloučení případného podezření na svědkovu manipulaci ze strany policejních orgánů a její možnou motivaci v souvislosti s tehdejším svědkovým postavením jako vazebně stíhaného obviněného v jiné trestní věci, či posouzením odlišností v jeho výpovědi z přípravného řízení, které vedly nalézací soud k postupu podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. (bod 9. usnesení odvolacího soudu), s námitkou obviněného proti čtení výpovědi svědka C. S. podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. (bod 8. usnesení odvolacího soudu), či údajným porušením dovolatelova práva na spravedlivý proces ve vztahu k odbornému vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika (bod 11. usnesení odvolacího soudu), či vyhodnocení záznamu o telekomunikačním provozu (bod 10. usnesení odvolacího soudu). Je zjevné, že obviněný v nyní podaném dovolaní uplatňuje tyto námitky opětovně.
40. Odvolací soud se vypořádal i s námitkou „neprovedení důkazu“, který obhajoba navrhovala při hlavním líčení ze dne 10. 12. 2018, a to přehrání telefonního hovoru ze dne 20. 4. 2015 mezi (v jiné trestní věci) obžalovaným B. a svědkem N. (bod 9 usnesení odvolacího soudu). Spojuje-li v této souvislosti dovolatel porušení práva na spravedlivý proces s poukazem na tzv. opomenuté důkazy , pak je namístě nejprve v obecné rovině poznamenat, že takovýto zásah do práva na spravedlivý proces by byl dán pouze tehdy, pokud by se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly důkazními návrhy obhajoby a taková vada jejich postupu by se posléze odrazila ve správnosti skutkových zjištění a v důsledku toho i ve správnosti hmotně právního posouzení přisouzeného skutku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 91/2011).
41. Takováto situace však v této trestní věci nenastala. Obviněný navíc na shora uvedenou situaci ani nepoukazuje, pokud oběma soudům toliko vytýká, že nenapravily vadu v úplnosti skutkových zjištění, ke které podle jeho názoru došlo, pokud nebylo vyhověno důkaznímu návrhu na přehrání odposlechů svědka V. N. s další osobou, která byla společně s ním stíhána ve věci Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2018. Nelze tak za popsané povahy jeho dovolací argumentace spatřovat účelným podrobně se zabývat tímto důkazním návrhem, zvláště pak za stavu, že z hlediska jeho reálného důkazního přínosu tak učinil v předepsané procesní kvalitě již soud nalézací pod bodem 69. odůvodnění svého rozsudku a následně i odvolací soud. Tento závěr pak lze vztáhnout i na výpisy z telefonních hovorů mezi svědkem S. a osobou z výše označeného dne, která jej úkolovala a která s ním vedla intenzivní telefonní kontakt v době kolem jeho zadržení na Praze 10 – Uhříněvsi (nikoliv tedy na místě, které mělo z obsahu navrženého důkazu vyplynout). Kontakt na tuto osobu byl uložen ve svědkově mobilním telefonu pod heslem „A. P.“ (srov. bod 61 jeho rozsudku) a touto osobou nebyl nikdo jiný, než dovolatel. Úplnost a správnost prvostupňových skutkových závěrů v uvedeném směru pak akceptoval odvolací soud, jak vyplývá zejména z bodu 11. jeho usnesení . Nelze tedy konstatovat, že by se oba soudy důkazními návrhy obviněného nezabývaly.
42. Z hlediska těchto námitek tak lze uzavřít, že soudy nižších stupňů provedly procesně bezvadným způsobem dokazování v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy hodnotily v souladu s jejich obsahem, tedy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., přičemž zároveň své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. K přístupu obviněného uplatněném v podaném dovolání, který je de facto založený na tom, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s jeho představami, lze uvést již jen tolik, že pokud soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obhajoba, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).
43. Za důvodnou dovolací námitku nelze dále považovat tu námitku, která se vztahuje k naplnění kvalifikačního znaku ve smyslu §234 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy spáchání činu uvedeného mimo jiné i v odst. 3 ( jako člen organizované skupiny, působící ve více státech ). Dovolatel při jejím uplatnění totiž nevycházel z těch zjištěných skutkových okolností, kterými je takový právní závěr podložen, když namítl, že uvedená okolnost nemá oporu v provedených důkazech. Odůvodněním tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §234 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se přitom nalézací soud v kontextu se zjištěným a ve výroku rozsudku nalézacího soudu popsaným způsobem dovolatelovy trestné součinnosti s osobou C. S. zabýval (viz bodem 73. rozsudku) a odvolací soud pak stvrdil správnost těchto závěrů. V tomto ohledu lze shrnout, že dokazováním bylo zjištěno, že C. S. byl obviněným k provádění skimmingu zjednán, že mu bylo zajištěno a uhrazeno ubytování, jakož i proškolení v rámci specifického technického postupu při instalaci skimmovacího zařízení právě za tímto účelem, přičemž výsledky skimmingu získané skimmovacím zařízením pak dovolatel od C. S. přebíral na místech, kam jej za tímto účelem také dopravil, a to tak, aby výsledky skimmingu mohly posloužit k výrobě padělaných platebních karet, které nechal zhotovit či zhotovil a jejichž prostřednictvím byly ze strany byť neztotožněného nicméně zcela evidentního spolupachatele na platebních terminálech v USA čerpány finanční prostředky takto poškozených držitelů originálních platebních karet. Uvedený (právní) závěr nalézacího soudu o naplnění kvalifikované formy trestné součinnosti ve smyslu plánovitého a koordinovaného způsobu uskutečňování této trestné součinnosti proti měně a platebním prostředkům, který přesahoval hranice jednoho státu, je přitom zcela v souladu s výkladem tohoto znaku v komentáři trestního zákoníku k tomuto ustanovení ( Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2346 – 2374, bod 29). Chybějící ztotožnění neustanovené osoby v USA, která tam vybírala finanční částky z bankomatů, jakož i nedostatek zjištění, že by dovolatel takto vybírané finanční prostředky obdržel na svůj účet, nikterak nepotvrzuje důvodnost jeho námitky, že s takto vybíranými částkami tzv. neměl ničeho společného. Podstatný je prokázaný způsob jeho asistence při výkonu samotného skimmingu ze strany C. S., který následně vedl ke zhotovení padělků právě těch platebních karet, na jejichž podkladě později byly další osobou uskutečněny předmětné výběry na různých místech USA.
44. Lze pak souhlasit s názorem státní zástupkyně, že ve vztahu ke zjištěnému způsobu dovolatelovy trestné součinnosti v rámci organizované skupiny působící ve více státech je z cela bezpředmětná námitka obviněného , že se takového jednání dopustil jako osoba doposud soudně netrestaná.
45. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak dovolatel také namítá, že uložená výměra trestu odnětí svobody je nepřiměřená a současně žádá, aby došlo k mimořádnému snížení tohoto trestu podle ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku.
46. K uvedené námitce obviněného pak Nejvyšší soud uvádí, že námitka nepřiměřenosti trestního postihu (i v případě, že by byla podstatně pečlivěji odůvodněna) není způsobilá naplnit nejen výše uvedený, ale ani některý další z taxativně vymezených dovolací důvodů podle §265b tr. řádu. Výrok o trestu lze totiž napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to ve spojení s námitkou, že došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo že došlo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho i v uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu (jak to činí nyní obviněný), nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
47. Pokud pak jde o aplikaci mimořádného zmírňovacího ustanovení podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný spatřuje podmínky pro jeho aplikaci jednak ve svých osobních, rodinných a majetkových poměrech, jednak ve své bezúhonnosti.
48. Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
49. V souvislosti s touto námitkou lze zrekapitulovat, že obviněnému byl podle §234 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž tento trest byl obviněnému uložen vyměřen v sazbě podle §234 odst. 5 tr. zákoníku v sazbě osm až dvanáct let.
50. Již z názvu ustanovení §58 tr. zákoníku „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, kterými sám obviněný v podaném dovolání argumentuje. Tento postup soudu pak nemůže odůvodnit ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. trestního). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimečným postupem, který musí být v každém případě pečlivě odůvodněn a podložen takovými výjimečnými a neobvyklými okolnostmi, v důsledku kterých ani trest odnětí svobody vyměřený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (viz např. rozhodnutí pod č. 6/2014 Sb. rozh. trestního). Takovéto skutečnosti a okolnosti však z odůvodnění dovolání obviněného nevyplývají. Tyto okolnosti pak nemohou být odůvodněny ani dovolatelovou dosavadní bezúhonností, neboť tato opět postrádá aspekt mimořádnosti. Na dosavadní bezúhonnost obviněného lze nahlížet pouze jako obecnou polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. o) tr. zákoníku, což se vztahuje i na jím poukazovaný zásah do sféry života jeho a jeho rodiny, zejména pak výchovy nezletilých dětí, na které se nebude moci podílet srovnatelným způsobem jako celá řada osob ve výkonu trestu odnětí svobody.
51. Pokud se tedy dovolatel dále domáhal aplikace ustanovení §58 odst.1 tr. zákoníku a žádal o mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby, pak se opět jedná o námitku, která není podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody. Tuto námitku nelze uplatnit ani ve vztahu k důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť trest nebyl uložen mimo zákonnou trestní sazbu (toho se naopak obviněný domáhá) a nejde ani o případ nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
52. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání obviněného je z hlediska povahy uplatněných námitek neodpovídající formálně deklarovaným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Protože dovolatel neuplatnil důvodně žádné formálně relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a k jeho naplnění tak nedošlo, není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněného proto bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
53. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Kolář