ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.126.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 126/2019-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2019 o dovoláních obviněných P. K. , nar. XY, trvale bytem XY, okres XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, a L. S. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 6 To 45/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 11/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. K. a L. S. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 7 T 11/2018, byli obvinění P. K. a L. S. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustili skutkem popsaným tak, že
1. v přesně nezjištěné době dne 12. 1. 2017 z areálu společnosti E., se sídlem XY, (dále jen „společnost E.“) po vzájemné domluvě společně odcizili čtyři gitterboxy, s přesně nezjištěným počtem monolitů do katalyzátorů nezjištěného typového čísla, nejméně 889 kusů v hodnotě nejméně 1.024.545,80 Kč, a to tím způsobem, že přijel obviněný P. K. do areálu společnosti E. nákladním vozidlem zn. DAF, červené barvy, reg. zn. XY, jako zaměstnanec a řidič společnosti B., která pro společnost E. provádí přepravu výrobků mezi středisky, nákladní vozidlo přistavil k expediční rampě č. 2, kde mu obviněný L. S. jako skladník do vozidla vysokozdvižným vozíkem naložil čtyři gitterboxy s monolity do katalyzátorů, které nenačetl na čtečku, kterou měl pro případ vyexpedování zboží při sobě, a tím utajil vyskladnění, nepřivolal ostrahu k nakládce, jak bylo jeho povinností, po naložení vozidla obviněný P. K. s vozidlem bez kontroly vyjel mimo areál a odcizené věci uskladnil ve své garáži na adrese XY, a následně je prodal neztotožněné osobě, přičemž získané peněžní prostředky zčásti použil pro svoji potřebu a částku ve výši 50.000 Kč předal obviněnému L. S.,
2. v přesně nezjištěné době pravděpodobně od 13. 1. do 2. 2. 2017 z areálu společnosti E., po vzájemné domluvě společně odcizili dva gitterboxy s nejméně 114 kusy filtrů pevných částic typového označení č.11.12.416.361.000A v celkové hodnotě nejméně 854.192,88 Kč tak, že obviněný P. K. přijel do areálu společnosti E. nákladním vozidlem zn. DAF, červené barvy, reg. zn. XY, jako zaměstnanec a řidič společnosti B., nákladní vozidlo přistavil k expediční rampě č. 2, kde mu obviněný L. S. skladník do vozidla vysokozdvižným vozíkem naložil uvedené gitterboxy, které nenačetl na čtečku, kterou měl pro případ vyexpedování zboží při sobě, a tím utajil vyskladnění, a nepřivolal ostrahu k nakládce, jak bylo jeho povinností, po naložení vozidla obviněný P. K. s vozidlem bez kontroly vyjel mimo areál podniku, a odcizené věci uskladnil ve své garáži na adrese XY, přičemž 114 kusů filtrů pevných částic následně vyhodil na okraji lesního porostu nedaleko obce XY,
3. dne 4. 2. 2017 v době mezi 20.40. až 20.55 hodin z areálu společnosti E. v XY, po vzájemné domluvě společně odcizili pět gitterboxů naložených monolity do katalyzátorů, a to typové číslo monolitu 11.27.909.221.00A v počtu 540 ks, typové označení č. 11.27.909.371.00A v počtu 540 ks a typové označení 11.27.309.651.00A v počtu 221 ks, v celkové hodnotě 3.956.935,91 Kč tak, že přijel obviněný P. K. do areálu společnosti E. nákladním vozidlem zn. Volvo, reg. zn. XY, nákladní vozidlo přistavil k expediční rampě č. 2, kde mu obviněný L. S. jako skladník do vozidla vysokozdvižným vozíkem naložil pět gitterboxů s vyskladněnými monolity do katalyzátorů, gitterboxy nenačetl na čtečku, kterou měl pro případ vyexpedování zboží při sobě, a tím utajil vyskladnění, nepřivolal ostrahu k nakládce, jak bylo jeho povinností, po naložení vozidla obviněný P. K. s vozidlem bez kontroly odjel z areálu společnosti a odcizené věci uskladnil v garáži svého známého J. Ž., nar. XY, na adrese XY a následně byl dne 6. 2. 2017 v 18.30 hodin převozu dvou kusů odcizených gitterboxů do své garáže na adrese XY, zadržen orgány Policie České republiky,
celkem tímto jednáním způsobili společnosti E. škodu ve výši 5.835.674,59 Kč.
2. Za tento zločin byli oba dovolatelé odsouzeni podle §205 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému P. K. podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí vozidla Ford Transit 300 S, a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí finanční částky ve výši 69.700 Kč. Rozhodnuto bylo i o náhradě škody.
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 6 To 45/2018, odvolání obviněných P. K. a L. S. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Z obsahu podaných dovolání
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali obvinění P. K. a L. S. prostřednictvím obhájců dovolání, jež obviněný P. K. opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný L. S. o důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
5. Obviněný P. K. dovolání zaměřil proti pro nedostatku zavinění ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku a §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku u kvalifikačního znaku škody velkého rozsahu zločinu krádeže podle §205 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, protože neznal hodnotu odcizeného zboží, ani ji znát nemohl. Uvedené výrobky odcizil v domnění, že hodnotu pro něj mají toliko cenné kovy, které měly výrobky podle sdělení ostatních zaměstnanců poškozené společnosti obsahovat, a jež chtěl získat. O jeho neznalosti skutečné hodnoty svědčí částka 200.000 Kč, za níž část odcizených výrobků prodal. Svou obhajobu opřel o výpověď I. S., ekonomického manažera poškozené společnosti, podle něhož není možné skutečnou hodnotu výrobku zjistit z veřejně dostupných zdrojů, hodnotu mohl znát majitel tzv. výkupny s barevnými kovy, když v barevných kovech je cena podstatně nižší, cca o 50 %, a že zhodnotit lze tyto výrobky jen na barevné kovy, protože je do vozidla možné je namontovat výlučně na výrobní lince při sestavování nového vozidla. Obviněný poukázal i na závěry znalce Petra Hrdiny, podle kterého monolity katalyzátoru nejsou zcela běžným autoopravárenským zbožím, a jsou pro laika nedostupné, neboť se neprodávají, a nedají se běžně namontovat. Obviněný neměl možnost zjistit skutečnou hodnotu zboží z dokumentů (fakturace či přepravní doklady) ani od zaměstnanců poškozené společnosti, neboť byl zaměstnancem externí společnosti provádějící výlučně přepravu zboží, nikdy se nesetkal s přepravními doklady či fakturami, ani k nim neměl přístup, proto nemohl zjistit informace o hodnotě těchto výrobků, neboť přicházel do kontaktu pouze se zaměstnanci působícími na nižších pozicích, a ani ti jejich skutečnou hodnotu neznali. Měl jen informace o hodnotě výrobků při jejich využití za účelem vytěžení barevných kovů, která je o cca 50 % nižší, tedy hluboko pod hranicí 5.000.000 Kč. Obviněný v době, kdy výrobky odcizil, vůbec nevěděl, jak s nimi skutečně naloží a za jakou částku je prodá. Částku 200.000 Kč, za níž výrobky prodal, je nutné mít za výchozí částku pro určení jejich hodnoty a tedy i škody.
6. V závěru svého dovolání obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 6 To 45/2018, a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Obviněný L. S. dovolání směřoval proti výroku o vině i trestu, jemuž vytýkal, že soudy při jeho ukládání nepoužily ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody a neztotožnil se s odvolacím soudem, že to bylo pro absenci výjimečných okolností a významných osobních poměrů, když tento svůj závěr dostatečně nevysvětlil. Obviněný tvrdil, že uvedené podmínky splnil, protože jeho matka je na něm materiálně i psychicky závislá, a před dvěma roky mu zemřel bratr, což odvolací soud neměl považovat za „běžné“ poměry, a za výjimečnou okolnost měl považovat to, že způsobená škoda přesahuje hranici škody velkého rozsahu jen o částku 835.000 Kč, a že obviněný neměl představu o tom, že odcizením předmětných výrobků způsobí škodu nad 5.000.000 Kč, neboť nemohl znát skutečnou hodnotu dílů z fakturace nebo od jiných zaměstnanců, když šlo o díly na trhu neprodejné a jejich hodnotu bylo možné zjistit jen z účetnictví poškozené společnosti, jak vyplývá i ze znaleckého posudku znalce Petra Hrdiny.
8. Ze stejných důvodů obviněný brojil i proti kvalifikaci podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť namítal nedostatek zavinění vztahujícího se ke způsobení škody velkého rozsahu, a neztotožnil se s odvolacím soudem, že si musel být vědom, že obvyklá cena drahých kovů je podstatně vyšší než částka, za kterou odcizené díly k získání drahých kovů prodali. Nemohl ovlivnit cenu, za jakou odcizené díly spoluobviněný P. K. prodá, o čemž svědčí i to, že v bodě 1) obdržel podíl 50.000 Kč za čtyři odcizené gitterboxy, které měly mít hodnotu 1.024.545,80 Kč. Povědomí obviněného o možné výši způsobené škody mohlo být v desítkách, maximálně stovkách tisíc korun. Nemohl předpokládat, že celková škoda překročí 5.000.000 Kč.
9. Jelikož o hodnotě a ceně odcizených výrobků nevěděl, a ani ji vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům znát neměl a nemohl, protože do účetnictví, které bylo jediným možným zdrojem ceny předmětných věcí, neměl obviněný přístup. Proto se u této okolnosti nejednalo o zavinění v nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť i když pro poškozenou společnost pracoval, skutečná hodnota dílů mu známa nebyla.
10. V závěru dovolání obviněný L. S. navrhl, aby Nejvyšší soud ve výroku o zamítnutí jeho odvolání zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 6 To 45/2018, a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) poukázal na nedůvodnost podaných dovolání, protože zjištěná hodnota odcizených dílů je škodou velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, a částka okolo 835.000 Kč, o kterou je tato hranice převýšena, není zanedbatelná a není důvodem pro závěr o hraničním případu, ani nemůže vést k závěru o mimořádné okolnosti pro mimořádné snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění v době, kdy se odhodlali k pokračující majetkové trestné činnosti, museli mít alespoň obecnou představu o tom, jak s těmito díly naloží, a to včetně prodeje barevných kovů, jež obsahovaly. Takový způsob prodeje je v porovnání se skutečnou hodnotou vlastní věci podstatně podhodnocen. Ztotožnil se závěry soudů obou stupňů (viz strany 11 rozsudku soudu prvního stupně a 5 usnesení odvolacího soudu), neboť si obvinění byli vědomi množství gitterboxů a vysokého počtu kusů v nich obsažených věcí, které několika útoky odcizili. Obviněný L. S. ve společnosti několik let pracoval přímo ve skladu, přičemž musel mít obecné povědomí o majetkových hodnotách uskladněného materiálu. Obviněný P. K. dojížděl minimálně několik měsíců do areálu poškozené společnosti nakládat zboží a hodnota převáženého nákladu mu musela být alespoň v obecných rysech známa. Byli obeznámeni s charakterem dílů sloužících jako katalyzátory do vozidel, a věděli, že nejsou obecně levnou záležitostí, když ceny těchto dílů v automobilové branži začínají na hodnotě několika tisíců korun. Právní kvalifikaci podle §205 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku i co do subjektivní stránky označil za správnou a odpovídající jak okolnostem činu, tak osobním možnostem obviněných.
12. K námitce obviněného L. S. o vadnosti nepoužití §58 tr. zákoníku státní zástupce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu podle níž takovou námitku nelze považovat za důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012) a nelze ji podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 Tdo 362/2014). I přesto zdůraznil, že u obviněného L. S. podmínky §58 odst. 1 tr. zákoníku splněny nebyly, protože o žádné okolnosti mimořádného charakteru se v projednávané věci nejednalo. Soudy všechny skutečnosti, které obviněnému polehčovaly, zvážily ve prospěch obviněného, a důvodně dospěly k závěru, že šlo o běžně se vyskytující poměry i další skutečnosti, k nimž bylo možno přihlédnout výhradně v rámci úvah o trestu ukládaného v hranicích zákonné trestní sazby, a to i pokud jde o matku obviněného, která je osobou v produktivním věku, dosahuje podle sdělení obviněného příjmu z pracovního poměru, a nejde o vzájemně se vyživující na sobě existenčně závislé osoby.
13. Z těchto důvodů státní zástupce dovolání obou obviněných považoval za zjevně neopodstatněná a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
14. Stanovisko státního zástupce bylo zasláno k vyjádření obhájcům obou obviněných, z jejichž strany však Nejvyšší soud do konání neveřejného zasedání neobdržel žádnou reakci.
III. K formálním podmínkám dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podáno oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda označené důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. byly uplatněny v souladu s jeho zákonným vymezením.
16. Důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z jehož podnětu dovolání podal obviněný L. S., lze uplatnit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. V posuzované věci odvolací soud na podkladě odvolání obviněných poté, co rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. S ohledem na námitky uplatněné v dovolání L. S. je zřejmé, že tento obviněný použil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
17. Dovolání obou obviněných se opírá o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze tento mimořádný opravný prostředek podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004).
18. Obviněný P. K. obsahem uplatněných námitek uvedeným podmínkám vyhověl, protože dovoláním v souladu s jeho vymezením brojil proti nesprávnému použití kvalifikačního znaku škody velkého rozsahu. Obviněný L. S. splnil uvedené zákonné podmínky jen ohledně výhrad proti výroku o vině, neboť obdobnými výhradami vytýkal nesprávné závěry o zavinění u škody velkého rozsahu u zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Oba obvinění považovaly použitou právní kvalifikaci za vadnou při respektu ke skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě soudy tyto závěry vystavěly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), a proto v této části podaných dovoláních Nejvyšší soud mohl posuzovat, zda jsou shodné námitky obviněných důvodné.
IV. Zavinění k okolnosti podmiňující vyšší trestní sazbu
19. Podstata obou dovolání spočívala v tom, že obviněným nelze klást za vinu způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu odstavce 5 ustanovení §205 tr. zákoníku, protože neznali hodnotu odcizených dílů, neboť neměli příležitost skutečnou cenu zjistit, což jsou výhrady, jimiž se již soudy nižších stupňů zabývaly. Soud prvního stupně k zavinění obviněných ke kvalifikačnímu znaku škody velkého rozsahu podle §205 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku uvedl, že obviněný P. K. i L. S. delší dobu pracovali v oblasti, kde s uvedeným typem zboží přicházeli do styku, a měli tak možnost seznámit se s hodnotou produktů, např. z dokladů, které byly vyhotovovány za účelem přepravy, z fakturace zboží, případně od dalších zaměstnanců poškozené společnosti. Soud měl však též za to, že i kdyby se k uvedeným informacím tímto způsobem nedostali, je obecně známo, že tyto autodíly jsou velmi drahé, a obvinění tudíž o hodnotě zcizených výrobků vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měli a mohli. Poukázal na ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku, podle něhož se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby přihlédne, jde-li o těžší následek i tehdy, zavinil-li ho pachatel z nedbalosti (bod 42. rozsudku soudu prvního stupně).
20. Ke sejnému závěru dospěl i odvolací soud, který považoval za prokázané, že obvinění vzhledem ke zjištěným okolnostem cenu výrobků znát měli a mohli, a proto se ztotožnil se soudem prvního stupně, že obvinění jednali ke škodě velkého rozsahu jako kvalifikačního znaku v nevědomé nedbalosti podle §16 písm. b) tr. zákoníku. Obvinění nesprávně závěr o výši škody spojovali s cenou drahých kovů, jež měly být součástí odcizených autodílů, za něž v jednom případě obdrželi 200.000 Kč. Museli si být vědomi obecně známé skutečnosti, že obvyklá cena drahých kovů je podstatně vyšší než částka, za kterou odcizené díly prodali, a to s ohledem na nezákonný prodej zcela nových součástek do aut, které měly sloužit ke zcela jiným účelům, než za jakým je obvinění prodávali. Poukázal i na nezbytné obeznámení obviněných, že obvyklá cena odcizených dílů je v popsaném případě nelegálního prodeje výrazně vyšší, než jimi částečně realizovaná cena drahých kovů, a to nejen s ohledem na cenu dalšího materiálu zpravidla vysoké technologické úrovně užitých k výrobě autodílů, ale i vzhledem k osobním a jiným věcným nákladům (např. přepravním a skladovacím) potřebným nejen k výrobě, ale také k vývoji, což se opět do obvyklé ceny takových produktů promítá (viz bod 18. usnesení odvolacího soudu).
21. Z uvedeného obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je patrné, že soudy obou stupňů se uvedenou otázkou zabývaly a s ohledem na skutečnosti plynoucí z obsahu spisu a zjištěných skutečností učinily správné právní závěry, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožnil a jen na jejich doplnění považuje za vhodné uvést, že zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. U základní skutkové podstaty podle §205 odst. 1 tr. zákoníku jde o úmyslný trestný čin (§15 tr. zákoníku), a proto je z hlediska zavinění třeba, aby obvinění jednali nejméně v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S tímto závěrem se obvinění ztotožnili a vůči základní skutkové podstatě výhrady v dovolání nevznesli.
22. Těžištěm dovolání jsou výhrady zaměřené proti okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 5 tr. zákoníku tvořené škodou velkého rozsahu, jíž se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč, kterou obvinění podle závěrů soudů nižších stupňů pokračujícím zločinem dosáhli, protože v součtu škoda činí 5.835.674,59 Kč. Taková cena je výsledkem provedeného dokazování, a to jak podle závěrů znalce z oboru strojírenství, odvětví všeobecné, specializace autodoprávárenství Petra Hrdiny, který stanovil hodnotu jednotlivých odcizených dílů (č. l. 223), tak i s cenou, jak ji uvedla poškozená společnost (srov. č. l. 183 spisu a body 39. a 40. rozsudku soudu prvního stupně).
23. Pokud jde o zavinění obviněných k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, soudy respektovaly, že zavinění se musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu, a tedy i k následku vyjádřenému ve výši způsobené škody jako v okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (srov. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 221 až 225). Z hlediska prokázaných okolností na ně usuzovaly ze všech skutečností, jak byly ve věci zjištěny a soudy konstatovány [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1970, sp. zn. Tpj 2/70-III (uveřejněné pod č. 19/1971 Sb. rozh. tr.)]. Soudy tyto závěry dovodily nepřímo z okolností objektivní povahy [srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12].
24. Rovněž je třeba uvést, že soudy správně vycházely pro závěr o zavinění k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby z podmínek stanovených ustanovením §17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle něhož se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Těžší následek, o nějž se v projednávané věci jedná, představuje závažnější poruchu nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, než jaký stanoví základní skutková podstata trestného činu, za splnění podmínky, že zákon tuto okolnost posuzuje jako přitěžující. Zatímco o základních skutkových podstatách platí zásada, že pravidlem je úmyslné zavinění a v zákoně musí být vždy výslovně vyznačeno, pokud k trestnosti stačí zavinění z nedbalosti, platí o zvlášť přitěžujících okolnostech (neboli o okolnostech podmiňujících použití vyšší trestní sazby) zásada opačná, ze které vyplývá, že nestanoví-li trestní zákon něco jiného, postačí zde zavinění z nedbalosti. Ve vztahu k těžšímu následku postačí zásadně nedbalost, a to ve formě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ledaže by i zde zákon vyžadoval zavinění úmyslné (srov. §15 tr. zákoníku) (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 246).
25. Při nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se vychází z možnosti znalosti, která se zkoumá na základě objektivních okolností spojených se skutkem a subjektivních dispozic konkrétního pachatele, neboť trestní zákoník zakládá odpovědnost za trestné činy spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Kritériem nedbalosti je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu.
26. V přezkoumávané věci má podstatný význam subjektivní vymezení míry opatrnosti obviněných, která vyžaduje, aby mimo míry povinné opatrnosti (objektivní kritérium) bylo vzato v úvahu i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě. Proto o zavinění z nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem jsou dány současně [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 3. 1986, sp. zn. 4 Tz 9/86 (uveřejněné pod č. 6/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Při posuzování subjektivní míry opatrnosti je třeba zvažovat jednak vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele (vzdělání, kvalifikace, obecné i speciální zkušenosti, inteligence, postavení v zaměstnání apod.), a jednak okolnosti konkrétního případu, ať už existují nezávisle na pachateli, nebo jsou jím vyvolané (prostředí a okolnosti spáchaného činu – zejména místo a čas činu) [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 – 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 237].
27. V přezkoumávané věci u zavinění obviněných k hodnotě odcizených věcí z poškozené společnosti byly důležité zejména okolnosti, za nichž k činu došlo, a to, že oba obvinění měli s předmětnými věcmi, které odcizili, zkušenosti, neboť se nejednalo o nahodilé či náhodné odcizení jim neznámých věcí, ale šlo o cílené jednání krádeže dílů, které si předem vytipovali, zorganizovali jejich odcizení a zajistili jejich případný odbyt. Výběr těchto dílů byl v jejich vlastní režii. V tomto smyslu se jednalo o promyšlené a plánované jednání, které vyplývalo ze znalosti podmínek, za nichž bylo možné se těchto věcí zmocnit, protože oba obvinění prostředí, kde své plány uskutečnili, znali. Obviněný L. S. pracoval jako skladník u poškozené společnosti po dobu dvou let. Znal své povinnosti, a s uvedenými věcmi přicházel do styku, přicházel běžně do styku. Aby krádež mohl provést, musel porušit své pracovní povinnosti, neboť jenom tak se mohl autodílů zmocnit. Obviněný P. K. jako řidič společnosti, která pro poškozenou společnost přepravu zajišťovala, a pro niž několik měsíců přepravoval uvedené zboží, byl rovněž osobou, která věděla, o jaké převážené výrobky se jedná, a to i s o hledem na záměr, že budou prodány na drahé kovy, což svědčí o znalostech povahy a charakteru těchto produktů. Soudy tyto speciální zkušenosti obviněných zvažovaly a pro své závěry o tom, že jednali ve vztahu ke škodě, kterou způsobili, v nevědomé nedbalosti, zvažovaly, a na jejich podkladě logicky usoudily, že oba obvinění přicházeli s obdobnými autodíly do styku po delší dobu, když přihlížely i k tomu, že obviněný P. K. je vyučený mechanik a opravář pro stroje a zařízení (č. l. 390). Soudům nelze upřít ani opodstatněnost úvahy, že obviněným, kteří se dlouhodobě pohybovali v prostředí automobilového průmyslu, muselo být známo, že ceny sériově vyráběných součástek do aut, typu katalyzátorů a filtru pevných částic, se pohybují v řádech tisíců korun.
28. Na uvedených závěrech nic nemění ani obhajoba obviněných, že cena, kterou za část prodaného odcizeného zboží obdrželi, byla zcela minimální proti té, která byla znalcem i poškozenou společností vyčíslena. Šlo o nelegální prodej, při němž nebyly předmětné autodílny realizovány k tomu účelu, pro který byly vyrobeny a měly sloužit, ale pouze pro určitou hodnotu jejich obsahu, tj. barevných kovů, které v nich podle obviněných byly obsaženy. To je skutečnost, která má význam právě pro to, že cena částí z drahých kovů musela být zcela minimální proti té, za kterou poškozená společnost celý výrobek na oficiálním trhu v rámci tržní ekonomiky financovala. Vědomí obviněných, že odcizují zcela speciální výrobek jen proto, aby za něj na černém trhu, pokud by se našel kupec, mohli inkasovat finanční prostředky přičítané v nich obsaženým drahých kovů, svědčilo o tom, že faktická hodnota takových věcí musela být mnohonásobně vyšší než zisk, který oni při zhodnocení jen v nich obsažených drahých kovů, z něj mohli mít. Proto, i když obvinění neznali konkrétní cenu či hodnotu celého výrobku, povědomí o tom, jakou škodu svým počínáním poškozené společnosti způsobí, měli, neboť podle svých zkušeností věděli, že jejich zisk bude mnohonásobně nižší než hodnota finálního výroku, který měl sloužit ke konkrétnímu speciálnímu účelu, jenž znali (č. l. 392). Museli zvažovat hodnotu výrobku při jejich primárním užití, tedy při řízené linkové montáži do automobilů. Bylo jim známo, že poškozená společnost nevyrábí jimi odcizené produkty, aby je prodala na barevné kovy, ale naopak si barevné kovy opatřuje, aby je zhodnotila moderním technologickým výrobním procesem, do jehož vývoje musela investovat finanční prostředky a jehož výsledkem byl produkt se speciálním užitím, a to instalace do automobilů. Oba obvinění přitom odcizovali zboží, které nebylo anonymní, s obsahem gitterboxů byli seznámeni, a to jak u katalyzátorů, tak i filtrů pevných částic. Skutečnost, že se jedná o hodnotné věci, jim byla zřejmá i vzhledem k tomu, že poškozená společnost si za účelem ostrahy svého majetku najímá externí firmu, a oni museli plánovitě „obejít“ zabezpečovací prvky tím, že obviněný L. S. nenačetl zboží na čtečku, kterou měl pro případ vyexpedování zboží při sobě, čímž vyskladnění utajil, a též k nakládce nepřivolal ostrahu, jak byla jeho povinnost.
29. Na straně obviněných proto byl dostatek skutečností svědčících o potřebných znalostech a zkušenostech, o jaký druh zboží se jedná. Nebylo nezbytné, aby znali přesnou cenu 5.835.674,59 Kč. Tato výše škody přesáhla hranici škody velkého rozsahu o 835.674,59 Kč, a nejednalo se o škodu hraniční, která by přesahovala zákonem požadovanou částku 5.000.000 Kč měrou zanedbatelnou.
30. Nejvyšší soud, který nezjistil žádné vady ani nedostatky v úvahách, na jejichž základě soudy o zavinění obviněných ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby rozhodly, se s jejich závěry ztotožnil. Správně na podkladě zjištěných skutkových okolností řádně posoudily všechny právní skutečnosti významné pro posouzení subjektivní stránky obviněných i z hledisek stanovených v §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Výhrady obviněných uplatněné v dovoláních proti použité právní kvalifikaci neshledal důvodnými, a proto považuje za správné, že obvinění byl uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
V. K námitkám proti výroku o trestu
31. Námitka obviněného L. S., že soudy měly pro ukládání trestu vycházet z §58 odst. 1 tr. zákoníku, na dovolací důvod podle §265b dost. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá, protože obecně za „jiné hmotněprávní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu tohoto důvodu, pokud jde o výrok o trestu, se považují jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl, či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)].
32. Požadavek na snížení trestů pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není žádným z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., protože takovou skutečnost dovolací důvody týkající se výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. neobsahují, a nejedná se ani o nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, seš. 17, č. T 416)]. Dovolání lze podat se zřetelem na §58 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, jestliže nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku, a přesto byl uložen trest pod dolní hranici příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení, protože jde o trest uložený pod trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně, čímž by byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [srov. 5 Tdo 411/2003 ze dne 21. 5. 2003 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 26, č. T 617)], obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 Tdo 362/2014). Podle této soudní praxe platí, že nejsou-li splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, která je ve zvláštní části trestního zákona stanovena pro příslušný trestný čin, pak v řízení o dovolání nelze s úspěchem namítat ani existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedené Nejvyšší soud zmiňuje i přesto, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnil, avšak bylo nutné zdůraznit, že namítané skutečnosti přezkoumat v rámci dovolání v zásadě nelze.
33. Pouze pro úplnost a zcela mimo zvolený dovolací důvod lze uvést, že pokud soud prvního stupně obviněnému L. S. trest pod zákonnou sazbu mimořádně nesnížil, podrobným způsobem vysvětlil úvahy, jimiž se řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v základní výměře, čemuž přisvědčil i odvolací soud (viz strana 13 rozsudku soudu prvního stupně a strana 6 usnesení odvolacího soudu).
34. Jestliže soudy v projednávané věci neshledaly důvody pro uplatnění §58 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud se s nimi ztotožnil, neboť neshledal jakýkoliv důvod pro využití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, k jehož aplikaci lze přistoupit jen ve výjimečných případech odpovídajících zákonem stanoveným podmínkám, protože ani osoba obviněného, ani okolnosti činu nesplňují zákonné požadavky v citovaném ustanovení předpokládané [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014 (uveřejněné pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Odvolací soud vysvětlil, proč bylo správné, že soud prvního stupně neaplikoval §58 odst. 1 tr. zákoníku (bod 18. usnesení odvolacího soudu). Způsob posouzení všech skutečností podstatných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti soudy správně uvážily a zhodnotily ze všech rozhodných hledisek ve smyslu §39 tr. zákoníku [srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06 (N 62/45 SbNU 53)], ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12 (N 119/73 SbNU 827), a další, dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz ].
VI. Závěr
35. Z rozvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněných P. K. i L. S. posoudil jako nedůvodná, což mohl konstatovat na základě obsahu napadených rozhodnutí a příslušného spisu, a proto je jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu