ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.576.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 576/2019-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného P. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 12 To 324/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 35/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 1 T 35/2018, byl obviněný P. N. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na okrese XY na dobu tří let a podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní a psychiatrické ve formě ambulantní.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 12 To 324/2018, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označených trestných činů dopustil tím, že od blíže neupřesněné doby léta 2017 do nejméně 13. ledna 2018 opakovaně kontaktoval osobně nebo prostřednictvím svého mobilního telefonu formou rozhovoru nebo SMS zpráv D. T., nar. XY, které opakovaně vyhrožoval nejméně újmou na zdraví a zabitím jak jí, tak jejím kočkám, a dále zapálením domu, rovněž ji i vulgárně napadal v období nejméně listopadu a prosince 2017, když nejprve D. T. napadl fyzicky dne 15. 12. 2017 v místě jejího bydliště v domě č. p. XY v obci XY, okres XY, jehož je D. T. majitelkou, a to pod vlivem alkoholu, kdy provedenou dechovou zkouškou byla zjištěna hodnota 1,74 promile, při napadení jí zlomil nehet na palci u levé ruky a i za přítomnosti hlídky Policie České republiky ji vulgárně napadal a vyhrožoval, že z ní vytluče peníze a podpálí dům, a tyto své předchozí výhrůžky splnil, když dne 15. 1. 2018 po 21:00 hodině vstoupil neoprávněně na zčásti neoplocený pozemek domu č. p. XY v obci XY a dále na terasu domu, kde vyrazil balkonové dveře a vstoupil do přízemí domu, přičemž v ruce držel grilovací jehlu, se kterou zaútočil na D. T., křičel na ni, že ji zabije, a požadoval po ní, aby četla dopis od soudu jemu adresovaný s tím, že chce aby se zúčastnila soudního jednání, když ji takto natlačil přes kuchyň do spíže, kde D. T., aby odvrátila útok grilovací jehlou, tuto zachytila a ohnula, kdy pod záminkou potřeby brýlí ke čtení se dostala ze spíže zpět do kuchyně, kde obviněný vzal z kuchyňské linky ostrý kuchyňský nůž délky čepele 14,5 cm a držel jej cca 50 cm od D. T., ale nakonec jej odložil, přičemž poté, co se částečně obviněný uklidnil, D. T. pod záminkou opravy dveří v garáži utekla ven a svým vozidlem odjela do XY pro pomoc a přijela zpět do domu s L. K., nar. XY, se kterým kolem 23:00 hodin prohledala dům a našla obviněného zamčeného v dětském pokoji v 1. poschodí, kdy tento na výzvu vyšel ven a nadále požadoval účast D. T. u soudního jednání nebo alespoň vydání částky 2 000 Kč, následně po přesvědčení, aby si sbalil věci a odešel, přistoupil náhle ke kuchyňské lince, otevřel zásuvku pro kuchyňské nástroje, kde byl z nožů pouze kapesní otvírací nůž, který vyndal a obratem jej otevřel a ihned zaútočil tak, že se s nožem v pravé ruce před sebou rozběhl za D. T. stojící ve vzdálenosti cca 3 metry, která použila proti obviněnému pepřový sprej a L. K. mu nastavil před obličej židli, aby mu zabránil v dalším útoku, čehož D. T. využila a utekla do obývací části přízemí, kam se za ní s nožem obviněný opět rozběhl, takže musela znovu použít pepřový sprej, načež se obviněný zastavil a obrátil proti L. K., ke kterému se snažil dostat taktéž s nožem před sebou, a L. K. ho držel od svého těla pomocí židle na délku natažených paží, až následně P. N. povolil a z domu vchodovými dveřmi utekl do lesa a současně vykřikoval, že to D. T. neprojde, přičemž způsob útoku byl proti D. T. ve všech fázích veden proti jejímu tělu, do míst, kde jsou uloženy orgány důležité pro život – smyslové orgány, mozek, orgány dutiny hrudní a břišní, kdy D. T. by při útoku při použití všech popsaných předmětů mohla utrpět bodná a bodnořezná poranění v těchto uvedených tělních krajinách a L. K. by pravděpodobně mohl utrpět bodnořezná poranění v horní polovině těla v jeho přední části, přičemž pokud by došlo k průniku grilovací jehly nebo nože do výše uvedených tělních krajin obou poškozených, mohla by vzniknout poranění charakteru až těžké újmy na zdraví, přičemž ke zranění nedošlo jen díky aktivnímu zásahu L. K., který k obraně proti P. N. použil židli, a tak obviněný provedeným útokem grilovací jehlou a nožem proti D. T. a nožem proti L. K. ohrozil jejich život a zdraví, přičemž D. T. za následné přítomnosti Policie České republiky nalezla v dětském pokoji, kde byl předtím schován P. N., plastový kanystr s benzínem, kdy tak obviněný svým předchozím dlouhodobým jednáním a následným samotným fyzickým útokem a přinesením benzinu do domu vyvolal u D. T. obavu o svoje zdraví, život a majetek, neboť má za to, že svoje výhrůžky chtěl dne 15. 1. 2018 P. N. splnit.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 12 To 324/2018, podal obviněný P. N. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
5. Nesprávné hmotněprávní posouzení dovolatel spatřoval v tom, že popis skutku obsažený ve výroku napadeného rozhodnutí neodpovídá použité právní kvalifikaci a „intenzitě“, dále že přestože bylo z jeho strany navrženo provedení konkrétních důkazů, návrh na toto provedení byl soudem bez věcného odůvodnění zamítnut. Rovněž namítal neexistenci vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, respektive to, že skutková zjištění nebyla v souladu s provedenými důkazy. K tomu odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/02, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03.
6. Obviněný zopakoval, že se trestných činů, které mu jsou kladeny za vinu a jak jsou popsány v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, nedopustil. Ve svém dovolání popsal seznámení s poškozenou a jejich vztah (podrobně pod bodem III. dovolání). Uvedl, že právě poškozená měla značný podíl na tom, v jaké životní situaci se nachází. Obviněného podle jeho mínění svým chováním neustále provokovala, nicméně i přesto by jí nikdy nevyhrožoval usmrcením či těžkou újmou na zdraví. Soud by měl podle jeho názoru vzít v potaz jejich soužití nikoliv jen v období, kdy k incidentu došlo, ale také soužití předchozí. Ve vztahu k samotnému skutku poukázal na jisté nesrovnalosti, které lze nalézt v jím napadeném rozhodnutí. Obviněný měl podle tohoto rozhodnutí stát s kapesním zavíracím nožem v ruce proti poškozené D. T. a ohrožovat ji tak na životě. Obviněný však popřel, že by nějaký nůž v ruce držel – v šuplíku kuchyňské linky se nacházel pouze jeden velký nůž, nikoliv kapesní, což vyplývá i z výpovědi poškozené. Poukázal také na rozpory mezi výpovědí poškozené a svědka L. K. Oba totiž odlišně popsali situaci, jakým způsobem měl obviněný údajný kapesní nůž držet – jeden uvedl, že nad hlavou, druhý, že v ruce vedle těla. V této souvislosti dovolatel upozornil na fakt, že v přípravném řízení požadoval provedení prověrky na místě za jeho přítomnosti, čemuž ovšem nebylo bez udání důvodu vyhověno. Domníval se, že tím došlo ke zkrácení jeho práv a porušení práva na spravedlivý proces. Soud se podle dovolatele dále dopustil pochybení, když zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení výslechu svědkyně K. L., dcery poškozené, která by mohla vyvrátit některá nepravdivá tvrzení poškozené. V souvislosti s důkazními prostředky dále také namítal nevěrohodnost svědecké výpovědi L. K., který je blízkým přítelem poškozené, a upozornil na fakt, že mohli být proti němu domluveni a vypovídali se záměrem jej poškodit. Obviněný též uvedl, že do obydlí poškozené nevnikl neoprávněně, násilně či úmyslně, když v obydlí měl své osobní věci, bydlel zde, pozemek navíc nebyl oplocen, a proto bez problémů došel až k domu. Popíral také, že by obviněné zlomil nehet, a upozornil, že nehty měla polámané pořád z důvodu práce na zahradě a okolo domu. Kladl si rovněž otázku, z jakého důvodu nezavolala poškozená policii, když se dne 15. 1. 2018 cítila být v takovém ohrožení, odjela pro pomoc k panu L. K. a s ním se vrátila zpět do domu. Zločin těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu je podle obviněného postaven na pouhé pravděpodobnosti, k čemu mohlo dojít, kdyby byl údajný kapesní nůž použit proti poškozené.
7. Závěrem vyjádřil nesouhlas s uloženým trestem zákazu pobytu na okrese XY, jelikož zde chce žít a pracovat, má tam své přátele a známé, rovněž obvodního lékaře a lékaře psychiatra. Nesouhlasil ani s uloženým ochranným léčením, neboť ze zprávy J. F. vyplývá, že není alkoholik.
8. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 12 To 324/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 1 T 35/2018, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného předně uvedla, že obviněný celou řadu námitek uplatněných v dovolání uplatnil již v rámci odvolání. Jednalo se o námitky týkající se rozporů ve výpovědích poškozené a svědka L. K., nevěrohodnosti výpovědi svědka L. K., neuskutečnění prověrky na místě za přítomnosti obviněného na jeho návrh, nezavolání Policie České republiky v době, kdy se poškozená bála o svůj život, či zamítnutí návrhu na výslech svědkyně K. L. Již v rámci odvolání obviněný uvedl, že se skutek stal jinak, než jak popsali poškozená se svědkem L. K. Ti se mohli dokonce i dohodnout, jak budou před policejní hlídkou vypovídat. Se všemi těmito námitkami se dostatečně vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jehož argumentaci státní zástupkyně připomněla. Uzavřela, že rozpory ve výpovědích nebyly takového rázu, že by nějak výrazně zpochybňovaly závěry soudu prvního stupně a s ohledem na zásadu in dubio pro reo odůvodňovaly zprošťující výrok. Mezi provedenými důkazy nebyly pouze svědecké výpovědi, ale i např. záznamy hlídky policie, protokol o ohledání místa činu, fotodokumentace v rámci ohledání místa činu, SMS adresované poškozené či znalecké posudky. Provedené důkazy vytvořily řetězec důkazů, který obžalovaného spolehlivě usvědčil a vyloučil jinou reálnou verzi skutkového děje. Upozornila, že dovolatel zpochybňoval učiněná skutková zjištění a teprve prostřednictvím námitky proti skutkovým zjištěním, kdy sám oproti verzi skutkového stavu, ke které dospěly soudy, staví svoji verzi, prosazuje požadavek hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Takové námitky však pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, neboť to, že obviněný nesouhlasí s hodnocením důkazů soudy, není dovolacím důvodem, a to ani v tom případě, pokud obviněný poukazuje na tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v situaci, kdy je zjevné, že soudy hodnotily provedené důkazy v souladu se zásadami formální logiky. Konstatovala, že v posuzované trestní věci nebylo možno dospět k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v jakémkoliv rozporu s výsledky provedeného dokazování, a proto není dán důvod pro výjimečný zásah do skutkového stavu věci v rámci dovolacího řízení.
10. K námitkám nesprávné právní kvalifikace, kterými obviněný brojil zejména proti spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu, když uvedl, že tento trestný čin je postaven na pouhé pravděpodobnosti, k čemu by mohlo dojít, kdyby byl údajný kapesní nůž použit proti poškozené D. T., připomněla, že zločinu podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Obviněný spáchal tento trestný čin ve stadiu pokusu, tedy jednáním, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž nedošlo k jeho dokonání. Předmětný trestný čin ve stadiu pokusu je možné způsobit i tehdy, pokud v konečném důsledku pachatel poškozenému žádnou újmu na zdraví nezpůsobil, pokud ale vedl takový útok na tělesnou integritu poškozeného, který byl způsobilý předpokládaný následek způsobit. Státní zástupkyně připomněla odůvodnění soudu prvního stupně ve vztahu k této právní kvalifikaci a uzavřela, že ačkoliv ve svém důsledku jednáním obviněného nevznikly závažné následky na zdraví poškozené, které by ji bezprostředně ohrožovaly na životě či na zdraví, způsob útoku, jeho intenzita i množství použitých nástrojů, jež měly útok obviněného vůči poškozené zdůraznit a zintenzivnit, však při použití jiného způsobu či menší intenzity obrany ze strany poškozené, mohly vést k mnohem závažnějším následkům. Soud prvního stupně tento závěr dovodil ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
11. Rovněž závěr soudu o tom, že měl obviněný do obydlí poškozené vniknout neoprávněně a dopustit se trestného činu porušování domovní svobody, považovala státní zástupkyně za správný. Připomněla, že komentářová literatura chápe pojem neoprávněné vniknutí ve smyslu §178 tr. zákoníku jako vejití do domu, bytu nebo jiného prostoru sloužícího k bydlení proti vůli oprávněného uživatele nebo bez jeho souhlasu, jakož i o příslušenství k nim náležející, jímž se zasahuje do domovní svobody jiného. Je tedy podle jejího názoru nepochybné, že se obviněný tohoto trestného činu dopustil, neboť bylo prokázáno, že bez souhlasu poškozené po vyražení balkonových dveří s grilovací jehlicí v ruce vstoupil do jejího domu, kde na ni fyzicky zaútočil, a to za použití zbraní – kapesního nože a grilovací jehlice. Svým jednáním tak naplnil dokonce kvalifikovanou skutkovou podstatu §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
12. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho alternativě, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán důvod dovolání, uvedla, že odvolací soud se náležitě vypořádal se všemi námitkami obviněného uplatněné v rámci odvolání a zcela správně došel k závěru, že prvostupňové řízení včetně rozhodnutí nebylo zatíženou žádnou vadou.
13. Podle státní zástupkyně byly nevýslovně uplatněny i dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a j) tr. ř., a to s ohledem na obsah námitek vztahujících se k uloženému trestu zákazu pobytu a uloženému ochrannému opatření. Konstatovala, že soud uložil trest zákazu pobytu zcela v souladu s §75 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož byly splněny veškeré podmínky pro jeho uložení a byl uložen v zákonem stanovené výměře. Tato námitka obviněného tedy není v rámci dovolacího řízení relevantní, když obviněný se dopouštěl dlouhodobě a opakovaně nezákonného jednání právě na území okresu XY, přičemž docházelo ke zvyšování následků s jeho jednáním spojených. To, že má obviněný v daném okrese přátele, lékaře, psychiatra a že zde chce žít a pracovat, není pro uložení trestu relevantní a na to měl pachatel myslet ještě předtím, než se zde trestné činnosti opakovaně dopouštěl. Obviněnému bylo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní a psychiatrické ve formě ambulantní. Podle tohoto ustanovení lze uložit ochranné léčení pachateli, který spáchal trestný čin pod vlivem návykové látky - tou alkohol bezpochyby je. Uložení tohoto typu léčení bylo doporučeno i ve znaleckém posudku z odvětví psychiatrie, kdy podle závěru znalce by byl pobyt posuzovaného obviněného na svobodě za situace, kdy nebude léčen, nebezpečný. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že je obviněný závislý na alkoholu, v den incidentu měl středně těžkou alkoholovou opilost a trpí také poruchou osobnosti – je emočně nestabilní a impulzivní typ. V souvislosti s alkoholem byl již v minulosti soudně trestán, neboť se dopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, a v roce 2017 opakovaně pobýval na protialkoholní záchytné stanici. Stejná diagnóza byla shledána i v psychiatrické nemocnici XY, kde nastoupil i na léčení, v němž vydržel 14 dní. Státní zástupkyně měla tedy za to, že ochranné léčení bylo uloženo důvodně a v souladu se zákonem.
14. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání jako celek je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný výslovně odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174, 3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (alternativa první), nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (alternativa druhá), nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa třetí).
18. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
20. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
21. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
22. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. K případnému opomenutí důkazů nutno nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
23. Z obsahu trestního spisu, konkrétně z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2018, se podává, že obviněný navrhl provedení důkazu výslechem svědkyně K. L. Nelze však přisvědčit obviněnému, že by návrh na provedení tohoto důkazu byl nalézacím soudem zamítnut bez přiléhavého odůvodnění. Nalézací soud v hlavním líčení vyhlásil usnesení, kterým návrhy obviněného na doplnění dokazování zamítl, přičemž v odůvodnění svého rozsudku na str. 18 pod bodem 11. specifikoval, že uvedený návrh byl zamítnut pro nadbytečnost, a podrobně rozvedl důvody, na jejichž základě nadbytečnost daného návrhu shledal. Jednalo se především o skutečnost, že navrhovaná svědkyně nebyla přítomna posuzovanému jednání obviněného. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, na který blíže odkázal (viz str. 4, bod 5. usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k naznačeným skutečnostem je proto zjevné, že k žádnému opomenutí důkazu nedošlo. Soudy obou stupňů o důkazním návrhu obviněného rozhodly, přičemž svá zamítavá rozhodnutí také logicky a v souladu s Ústavním soudem dovozenými požadavky zdůvodnily.
24. Obviněný rovněž vytkl, že v přípravném řízení nebylo vyhověno jeho požadavku účastnit se provedení prověrky na místě, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. K tomu lze v obecné rovině nejprve uvést, že prověrku na místě upravuje ustanovení §104e tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení se prověrka na místě koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu. Podle odst. 2 se na postup při prověrce na místě přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu, který upravuje ustanovení §104c tr. ř. Ustanovení §104c odst. 3 tr. ř. mimo jiné stanoví, že k vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení, a je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný a svědek. Z protokolu o prověrce na místě (č. l. 92 až 120) vyplývá, že prověrka na místě byla konána z důvodu rychlého sledu události při napadení a obtížnému slovnímu popisu detailů události ze strany poškozených. Účelem prověrky proto bylo předvést útok a obranu v reálných podmínkách z důvodu zajištění podkladů k vypracování znaleckého posudku. Z důvodu a účelu provádění prověrky na místě vyplývá potřeba přítomnosti svědků, kteří útok obviněného a vlastní obranu popisovali, naopak přítomnost obviněného jako potřebná hodnocena nebyla, zvlášť v situaci, kdy útok ze své strany popíral. Jak vyplývá z ustanovení §104c odst. 3 tr. ř., obviněný nemá na přítomnost při provádění prověrky na místě nárok, jeho přítomnost je tak v diskreci orgánu provádějícího tento úkon. Nad to nelze pominout skutečnost, že k zajištění práva obviněného na spravedlivý proces při provádění prověrky na místě došlo prostřednictvím přítomnosti obhájce obviněného při tomto úkonu. Nelze tedy než uzavřít, že nedošlo ke zkrácení práv obviněného či k porušení práva na spravedlivý proces z důvodu jeho nepřítomnosti při provádění prověrky na místě. Pro úplnost lze rovněž doplnit, že i s touto námitkou se již vypořádal soud odvolací, a to na str. 4 pod bodem 6. svého usnesení.
25. Dále je nutno konstatovat, že v projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména bod 10., str. 15 až 18 rozsudku nalézacího soudu, body 6.–12., str. 4, 5 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Pokud jde o námitku obviněného, že soudy nižších stupňů měly vzít v potaz celkové soužití poškozené a obviněného, nikoliv pouze hodnotit období, v němž došlo k incidentu, k čemuž v dovolání uvedl události jejich vztahu, které podle něj byly významné, pak je třeba uvést, že předchozí soužití obviněného s poškozenou, konkrétně skutečnosti, kdo z nich co kupoval a platil, kdo provokoval jaké chování, kdo rozbil vztah, apod. nejsou při posouzení projednávaného skutku významné, neboť soudy projednávají právě jednání obviněného specifikované v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Protiprávní a nebezpečné jednání obviněného pak nelze bagatelizovat na základě úvah o tom, že to byla poškozená, kdo rozbil dobře fungující vztah, a tím dostala obviněného do tíživé situace. Rovněž nesrovnalosti ve výpovědích svědků D. T. a L. K., na které obviněný ve svém dovolání poukazoval, jsou naprosto banální a irelevantní. Obviněný poukázal na to, že jeden svědek uvedl, že obviněný držel kapesní nůž nad hlavou, druhý, že ho držel v ruce vedle těla. K této nesrovnalosti se již vyjádřil nalézací soud ve svém rozsudku, a to na str. 18 pod bodem 10., přičemž dovolací soud se zcela ztotožňuje s názorem nalézacího soudu ve vztahu k této námitce. Uvedený rozdíl ve výpovědi je naprosto nevýznamný, naopak je logické, že svědci si s odstupem času nebudou přesně pamatovat způsob, jakým obviněný držel nůž, navíc s ohledem na to, že se svědci nacházeli v situaci, kdy se báli o svůj život či zdraví, a je zcela pochopitelné, že si přesně nevšimli takového detailu, či si jej přesně nezapamatovali. Podstatné je, že oba svědci uvedli, že obviněný nůž v ruce držel. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného, že není pravdou, že by při útoku na poškozenou držel v ruce kapesní nůž, který měl vytáhnout z šuplíku v kuchyňské lince, když i z výpovědi poškozené vyplynulo, že v uvedeném šuplíku se nacházel pouze jeden nůž, a to nikoliv kapesní. Rozhodně nelze souhlasit s obviněným, když namítal, že sama poškozená ve své výpovědi uvedla, že v šuplíku v kuchyňské lince se nacházel pouze jeden nůž, který používá na vše, tedy nikoliv nůž kapesní, kterým ji měl ohrožovat. Poškozená D. T. ve výpovědi poskytnuté v hlavním líčení dne 14. 5. 2018 zcela jednoznačně uvedla, že má v kuchyni nůž, který používá na všechno, a dále nože nevalné kvality. Ke kapesnímu noži, který měl obviněný použít při ohrožování poškozené, mimo jiné uvedla, že se jedná o nůž, se kterým chodí na houby a který má běžně pohozený ve věcech v kuchyni, přičemž rovněž uvedla, že tento nůž obviněný vytáhl ze šuplíku v kuchyňské lince. Shodně vypovídal i poškozený L. K., který uvedl, že obviněný náhle otevřel šuplík v kuchyňské lince a vytáhl nůž, se kterým vzápětí zaútočil na poškozenou. Obě tyto výpovědi spolu korespondují, přičemž soudy nižších stupňů neměly pochybnosti o věrohodnosti výpovědí poškozených D. T. a L. K., proto nelze než z těchto výpovědí vycházet. Obviněný rovněž namítal nevěrohodnost svědecké výpovědi poškozeného L. K.. K tomu je třeba uvést, že i hodnocení věrohodnosti je zcela na soudu, který provádí a hodnotí důkazy, a činí tak v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., přičemž důkazy hodnotí jednotlivě, ale i v jejich souhrnu. Podle nalézacího soudu je výpověď poškozeného L. K. věrohodná. Pokud měl obviněný za to, že nevěrohodnost výpovědi L. K. může vyplývat ze skutečnosti, že tento je blízkým přítelem poškozené D. T., a proto se společně mohli domluvit na tom, jak budou vypovídat, pak je třeba zdůraznit, že verze posuzovaných událostí, která vyplývá z výpovědí D. T. a L. K. je podporována nejen vzájemně těmito výpověďmi, ale rovněž dalšími provedenými důkazy, a to např. podáním vysvětlení P. D. (č. l. 88 až 90), které bylo se souhlasem stran při hlavním líčení čteno, SMS z mobilního telefonu D. T. (č. l. 167 až 193), úředním záznamem policejní hlídky z místa činu (č. l. 2) včetně fotodokumentace a kamerových záznamů (č. l. 121 až 126) či protokoly o ohledání místa činu včetně fotodokumentace (č. l. 3 až 8, 9 až 13), aj. Všechny tyto důkazy spolu korespondují a není tak jediný důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozeného L. K. Pakliže dovolatel namítal, že poškozené D. T. nezlomil nehet na levé ruce s argumentem, že poškozená měla nehty polámané stále jako následek prací na zahradě, je třeba opětovně uvést, že s ohledem na skutečnost, že výpověď poškozené byla po jejím zhodnocení i zhodnocení všech důkazů v souhrnu shledána věrohodnou, nalézací soud opodstatněně neměl pochybnosti ani o této části její výpovědi, ve které uvedla, že ke zlomení nehtu na její levé ruce došlo při napadení obviněným dne 13. 1. 2018.
26. Z uvedeného je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
27. Relevantně obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitku, že do obydlí poškozené nevnikl neoprávněně, násilně či úmyslně, když v obydlí měl své osobní věci, bydlel zde a pozemek navíc nebyl oplocen. Obviněný touto námitkou zpochybnil, že v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplnil (mimo jiné) znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku.
28. K tomu je předně třeba uvést, že přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá. Jestliže při činu uvedeném v odstavci 1 užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami, naplní zvlášť přitěžující okolnost uvedenou v §178 odst. 3 tr. zákoníku. Podle právní věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že neoprávněně vnikl do obydlí jiného, užil při činu násilí a čin spáchal se zbraní.
29. Neoprávněným vniknutím do obydlí jiného je nežádoucí, bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné vejití do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, jakož i do příslušenství k nim náležející, jímž se zasahuje do domovní svobody jiného.
30. Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění se podává, že obviněný dne 15. 1. 2018 po 21:00 hodině vstoupil bez svolení poškozené, a tedy neoprávněně na zčásti neoplocený pozemek domu poškozené D. T. a dále na terasu tohoto domu, kde vyrazil balkonové dveře a vstoupil do přízemí domu, přičemž v ruce držel grilovací jehlu. Pokud obviněný v dovolání argumentoval tím, že v domě měl věci a bydlel v něm, tudíž do něj nevnikl neoprávněně, násilně či úmyslně, pak je třeba připomenout, že poškozená uvedla, že si nepřála, aby obviněný do domu vešel, přičemž tuto skutečnost i vyjádřila, a sám obviněný při své výpovědi v hlavním líčení uvedl, že s poškozenou v jejím domě žil do 15. 12. 2017. Z této jeho výpovědi tedy vyplývá, že dne 15. 1. 2018 již v domě společně s poškozenou nebydlel, přičemž skutečnost, že se v domě stále nacházely některé jeho věci, jej neopravňují, aby do cizího domu bez svolení oprávněné osoby vešel. Z uvedeného je tedy zjevné, že v konkrétním případě vstup obviněného na pozemek a do domu poškozené nelze považovat za oprávněný, tento byl nežádoucí a nebyl v souladu s vůlí poškozené. Uvedeného neoprávněného vniknutí se dále dopustil pomocí násilí tím, že vyrazil uzavřené balkonové dveře. Nejvyšší soud má tedy stejně jako soudy nižších stupňů za to, že znak „neoprávněnosti“ objektivní stránky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku byl naplněn, proto shledal námitku obviněného k přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku zjevně neopodstatněnou. Proti naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §178 odst. 3 tr. zákoníku obviněný žádnou výhradu neuplatnil, s ohledem na popsané sutkové okolnosti však byly naplněny taktéž znaky „užití násilí“ i „spáchání činu se zbraní“ (srov. §118 tr. zákoníku).
31. Soudům nižších stupňů obviněný rovněž vytýkal, že závěr o spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku postavily na pouhé pravděpodobnosti, k čemu mohlo dojít, kdyby byl údajný kapesní nůž použit proti poškozené.
32. Jakkoliv je uplatněná námitka především skutkové povahy, není od věci alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Způsobení těžké ujmy na zdraví je jakékoli jednání (konání i opomenutí), jehož následkem je těžká újma na zdraví. Přitom je nerozhodné, jakých prostředků bylo při něm použito (zda k němu došlo např. opakovanými údery pěstí nebo za použití nože nebo jiné zbraně ve smyslu §118 tr. zákoníku), zda šlo o jednání jednorázové nebo o jednání postupné a dlouhodobé. Správné závěry o tom, jakou povahu má ublížení na zdraví anebo jaké nebezpečí pro napadeného z útoku pachatele hrozilo, může soud učinit jen na podkladě lékařského nálezu nebo posudku.
33. Při právním posuzování jednání pachatele, jímž útočil proti zdraví jiné osoby, nelze vycházet jen z toho, jaká újma na zdraví poškozeného byla takovýmto útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 4. 1963, sp. zn. 10 Tz 21/63, uveřejněný pod č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). K naplnění subjektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr ․ zákoníku musí být prokázáno, že úmysl pachatele směřoval ke způsobení následku těžké újmy na zdraví (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 1. 1968, sp. zn. 2 Tz 22/67, uveřejněný pod č. 22/1968 Sb. rozh. tr.). Jednal-li pachatel v takovém úmyslu, avšak k těžké újmě na zdraví nedošlo, přichází v úvahu posouzení jednání pachatele jako pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Pro závěr o úmyslu pachatele způsobit jinému těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 a §145 odst. 1 tr. zákoníku postačí zjištění, podle něhož pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1501/2008, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1342/2013, aj.). Na takové srozumění lze usuzovat např. ze způsobu provedení činu, zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. zpráva pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. 7. 1965, sp. zn. Pls 5/65, uveřejněná pod č. II/1965 Sb. rozh. tr.); dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 4. 1963, sp. zn. 10 Tz 21/63, uveřejněné pod č. 16/1964 Sb. rozh. tr.).
34. Pokusem podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus se tedy vyznačuje těmito znaky: a) jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, b) úmyslem spáchat trestný čin, c) nedostatkem dokonání, zásadně ve formě nedostatku následku, resp. účinku předpokládaného ve skutkové podstatě.
35. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se podává, že soud shledal naplněné mimo jiné též znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný se v úmyslu spáchat trestný čin dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k úmyslnému způsobení těžké újmy na zdraví, přičemž k dokonání činu nedošlo.
36. Ze skutkových zjištění učiněných na podkladě provedeného dokazování, která odvolací soud shledal správnými, formulovaných ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a rozvedených v odůvodnění předmětného rozsudku je zřejmé, že obviněný (zkráceně) dne 15. 1. 2018 zaútočil na poškozenou D. T. s grilovací jehlou, křičel na ni, že ji zabije, dále ji natlačil do spíže, kde poškozená, aby odvrátila útok grilovací jehlou, tuto zachytila a ohnula, následně v kuchyni obviněný vzal z kuchyňské linky ostrý kuchyňský nůž délky čepele 14,5 c, a držel jej cca 50 cm od poškozené, ale nakonec jej odložil, přičemž poté, co se částečně obviněný uklidnil, poškozená utekla ven a odjela pro pomoc a přijela zpět do domu s poškozeným L. K., se kterým kolem 23:00 hodin prohledala dům a našla obviněného zamčeného v dětském pokoji v 1. poschodí, kdy tento na výzvu vyšel ven a nadále požadoval účast D. T. u soudního jednání nebo alespoň vydání částky 2 000 Kč, následně po přesvědčení, aby si sbalil věci a odešel, přistoupil náhle ke kuchyňské lince, otevřel zásuvku pro kuchyňské nástroje, kde byl z nožů pouze kapesní otvírací nůž, který vyndal a obratem jej otevřel a ihned zaútočil tak, že se s nožem v pravé ruce před sebou rozběhl za D. T. stojící ve vzdálenosti cca 3 metry, která použila proti obviněnému pepřový sprej, a L. K. mu nastavil před obličej židli, aby mu zabránil v dalším útoku, čehož D. T. využila a utekla do obývací části přízemí, kam se za ní s nožem obviněný opět rozběhl, takže musela znovu použít pepřový sprej, načež se obviněný zastavil a obrátil proti L. K., ke kterému se snažil dostat taktéž s nožem před sebou a L. K. ho držel od svého těla pomocí židle na délku natažených paží, až následně obviněný povolil a z domu vchodovými dveřmi utekl do lesa, přičemž způsob útoku byl proti D. T. ve všech fázích veden proti jejímu tělu, do míst, kde jsou uloženy orgány důležité pro život – smyslové orgány, mozek, orgány dutiny hrudní a břišní, kdy D. T. by při útoku při použití všech popsaných předmětů mohla utrpět bodná a bodnořezná poranění v těchto uvedených tělních krajinách a L. K. by pravděpodobně mohl utrpět bodnořezná poranění v horní polovině těla v jeho přední části, přičemž pokud by došlo k průniku grilovací jehly nebo nože do výše uvedených tělních krajin obou poškozených, mohla by vzniknout poranění charakteru až těžké újmy na zdraví, přičemž ke zranění nedošlo jen díky aktivnímu zásahu L. K., který k obraně proti P. N. použil židli, a tak obviněný provedeným útokem grilovací jehlou a nožem proti D. T. a nožem proti L. K. ohrozil jejich život a zdraví.
37. V posuzované věci je nepochybné, že obviněný věděl, že způsobem užitého útoku, intenzitou i množstvím použitých nástrojů by při nedostatku obrany poškozených či obrany menší intenzity mohlo dojít k závažným následkům na zdraví poškozených, při němž u obou poškozených vzniklo nebezpečí pro jejich život nebo nebezpečí jiného déle trvajícího či trvalého následku, tedy byl si vědom toho, že svým jednáním může takový následek způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Ke způsobení možných těžších následků na zdraví poškozených tedy nedošlo pouze z důvodu jejich intenzivní obrany. S ohledem na skutečnost, že k těžšímu následku nedošlo, dopustil se obviněný tohoto jednání, tedy zločinu těžkého ublížení na zdraví, pouze ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Je samozřejmostí, že v případě, kdy k následku nedošlo a jednání obviněného směřující proti životu a zdraví poškozených zůstalo pouze ve stadiu pokusu, je možný následek na zdraví v případě dokonání trestného činu určován s jistou pravděpodobností, závisející na rozsahu, lokalizaci a orgánu, který by byl zasáhnut a poškozen. Jak již však bylo uvedeno, pokus se vyznačuje právě a) jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, b) úmyslem spáchat trestný čin, c) nedostatkem dokonání, zásadně ve formě nedostatku následku, resp. účinku předpokládaného ve skutkové podstatě. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný jednal v úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví, není proto podstatné, zda by tato újma jednáním obviněného naprosto nevyhnutelně nastala, ale zda si ji obviněný představoval a směřoval k ní.
38. Nejvyšší soud sdílí názor soudů nižších stupňů, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví. Obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že útokem proti tělu poškozených, a to v místech, v nichž se nachází životu důležité orgány, při útoku grilovací jehlicí a nožem může napadeným osobám způsobit zranění charakteru těžké újmy na zdraví. Skutečnost, že k těmto poraněním, k těžké újmě na zdraví, nakonec nedošlo, bylo pouhým následkem jednání poškozených, kteří se s dostatečnou intenzitou bránili. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vyplynulo, že při útoku proti D. T. dne 15. 1. 2018 by při použití všech popsaných předmětů mohla utrpět bodná a bodnořezná poranění v horní polovině těla v jeho přední části, přičemž pokud by došlo k průniku uvedených předmětů do uvedených tělních krajin, a to nejen u poškozené D. T., ale i L. K., mohla by vzniknout poranění charakteru až těžké újmy na zdraví. Uvedené předměty i způsob útoku obviněného byly k ohrožení zdraví či života poškozených a způsobení těžké újmy na zdraví plně způsobilé, čehož si obviněný musel být vědom.
39. Obviněný dále ve svém dovolání vyjádřil nesouhlas s uloženým trestem zákazu pobytu, jelikož chce v místě, kde mu byl pobyt prvostupňovým rozhodnutím zakázán, žít a pracovat, má v něm přátele a známé, obvodního lékaře a psychiatra.
40. Tuto námitku obviněného pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (o nesprávné právní posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.
41. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice vyjádřil, že si uložení trestu zákazu pobytu na okrese XY nepřeje, v dovolání však neupřesnil, v čem má spočívat vada v napadených rozhodnutích stran uložení tohoto trestu.
42. Pouze pro úplnost lze tedy doplnit, že nalézací soud se žádného pochybení při ukládání trestu zákazu pobytu obviněnému nedopustil. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt. Obviněnému byl trest zákazu pobytu společně s trestem odnětí svobody ukládán za více trestných činů, a to konkrétně zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dále zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž všechny tyto trestné činy jsou trestnými činy úmyslnými. Nalézacím soudem bylo zjištěno, že obviněný se v okrese XY v minulosti dopustil přestupku proti majetku a občanskému soužití vůči D. T., přičemž trestného jednání nyní posuzovaného se vůči poškozené D. T. dopouštěl po delší dobu, kdy jeho nezákonné jednání mělo stoupající závažnost, čímž naplnil podmínku uložení trestu zákazu pobytu, podle níž je třeba brát zřetel na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání trestného činu, přičemž to vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti a majetku. Rovněž poslední podmínka uložení trest zákazu pobytu byla splněna, když obviněný nemá trvalý pobyt v místě, kde mu byl uložen zákaz pobytu. Všechny podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu na okrese XY byly splněny. Nalézací soud trest neuložil ani ve výměře, kterou by zákon nepřipouštěl, když trest zákazu pobytu obviněnému s ohledem na způsob života obviněného, závažnost nezákonného jednání a následků vzešlých z tohoto jednání uložil ve výměře tří let, tedy v dolní polovině zákonné sazby. To, že obviněný chce v daném okrese žít a pracovat a má zde přátele, lékaře, psychiatra, není z hlediska splnění předpokladů pro uložení tohoto druhu trestu významné, jak správně upozornila i státní zástupkyně.
43. Pokud jde o námitku obviněného, že nesouhlasí s uloženým ochranným léčením, neboť není alkoholik, je třeba uvést, že námitky vůči ochranným opatřením lze uplatnil pouze pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Dovolatel tedy relevantně uplatnil námitku, kterou zpochybnil, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když není osobou závislou na návykové látce.
44. Nejvyšší soud se k výhradám obviněného zabýval nejprve podmínkami, za nichž lze takové léčení podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložit. Je tomu zásadně tehdy, jestliže pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Ochranné léčení se neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout. Z uvedeného je patrné, že podmínka pro uložení ochranného léčení shledávaná ve zneužívání návykové látky musí být trvalého rázu, nestačí např. ojedinělá opilost, ani pouhé zjištění sklonů např. k požívání alkoholických nápojů, ale musí jít o takové požívání, které má povahu chorobného návyku (srov. rozhodnutí č. 50/1983 Sb. rozh. tr.). U osoby, u níž má být rozhodnuto o uložení ochranného léčení protialkoholního, je k posouzení stadia vývoje a stavu alkoholismu třeba odborných znalostí, a proto se vyžadují k posouzení této otázky znalecké posudky nebo odborná vyjádření lékaře – alkohologa nebo od zdravotnického zařízení zabývajícího se protialkoholní léčbou (srov. zpráva trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 8. 6. 1977, sp. zn. Tpjf 70/76, uveřejněná pod č. 46/1977 Sb. rozh. tr., s. 206). Ve znaleckém posudku nebo v odborném lékařském vyjádření je třeba také zaujmout stanovisko, zda vzhledem k osobě pachatele, jeho zdravotnímu stavu (včetně psychiky), jeho poměru k ochrannému léčení a příp. dosud realizovaným ochranným léčbám je předpoklad, že lze dosáhnout účelu ochranného léčení (ve vztahu k uložení ochranného protialkoholního léčení srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25. 10. 1978, sp. zn. 4 To 32/78, uveřejněné pod č. 54/1979 Sb. rozh. tr.) ve formě ústavní nebo ambulantní.
45. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplynulo, že obviněný se dopustil projednávaného skutku pod vlivem alkoholu, přičemž nalézací soud z důvodů pochybností o duševním stavu obviněného v souvislosti se zneužíváním alkoholu nechal ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 144 až 157), z jehož závěru vyplynulo, že obviněný je na alkoholu závislý. Znalec ve svém posudku uvedl, že pobyt obviněného na svobodě je pro společnost nebezpečný, pokud nebude léčen. Obviněný uváděl, že není závislým na alkoholu, přičemž argumentoval zprávou J. F. Znalec přibraný nalézacím soudem však dospěl k opačnému závěru, než jaký uvádí obviněný, přičemž vycházel z vlastního vyšetření, ale rovněž z lékařské dokumentace obviněného z minulosti, a to jak z ambulantních zpráv J. F., tak i z propouštěcí zprávy z Psychiatrické nemocnice XY. Pokud tedy obviněný argumentoval tím, že ze zprávy J. F. vyplývá, že závislý na alkoholu není, pak je třeba zdůraznit, že znalec přibraný soudem měl tuto zprávu k dispozici a formuloval svůj závěr se znalostí jejího obsahu. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že je obviněný závislý na alkoholu, v den incidentu měl středně těžkou alkoholovou opilost a trpí také poruchou osobnosti – je emočně nestabilní a impulzivní typ. V souvislosti s alkoholem byl již v minulosti soudně trestán, neboť se dopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, a v roce 2017 opakovaně pobýval na protialkoholní záchytné stanici. Jen pro úplnost lze k námitkám obviněného uvést, že ze znaleckého posudku, konkrétně str. 6 (č. l. 149), která obsahuje mimospisové údaje, vyplývá, že ve zprávě z ambulantního psychiatrického vyšetření J. F. v XYje uvedeno, že v popředí je problematika osobnosti, nikoliv alkoholu. Tato zpráva tedy zmiňuje dva problémy obviněného, a to osobnost a alkohol, přičemž osobnost ve vztahu ke svému vyšetření považuje za důležitější. Tato zpráva však neobsahovala tvrzení, že by obviněný na alkoholu nebyl závislý. Tvrzení obviněného je tak v rozporu s odborným názorem znalce a závěrem nalézacího soudu.
46. Dovolací soud shledal, že výrok o uložení ochranného léčení protialkoholního v ambulantní formě má své opodstatnění a oporu v obsahu spisu, neboť uváží-li se všechny okolnosti posuzovaného skutku v kontextu se závěry plynoucími ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podmínky pro jeho uložení byly splněny.
47. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a nevýslovně uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), j) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno dílem z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. naplněn nebyl, platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
48. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. naplněn nebyl. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud ho proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu