ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.309.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 309/2020-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání obviněného O. J. F. , narozeného XY v XY, Nigerijská federativní republika, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 7 To 305/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 56/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného O. J. F. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný O. J. F. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 67 T 56/2019, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil takto: dne 10. 4. 2019 ve 21.50 hod. v XY, ul. XY před domem č. XY, ačkoliv nedisponuje oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, prodal osobě P. H., nar. XY, za částku 2.000,- Kč černý smotek obsahující zlatnický sáček s bílou krystalickou látkou o hmotnosti 0,564 g, ve které byla zjištěna přítomnost kokainu, který je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších změn, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a dále u sebe za účelem dalšího prodeje přechovával celkem 3 zlatnické sáčky, z nichž 2 sáčky obsahovaly celkem 1,123 g sušeného rostlinného materiálu, v němž byly identifikovány cannabinoidy, včetně principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC), které jsou charakteristická a jedinečné pro rostlinu konopí; delta-9-tetrahydrocannabinol je, včetně svých stereochemických variant, uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších změn, v souladu s §44c odst. 1 zák. č.167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů a 1 sáček obsahoval 0,601 g pryskyřičné hmoty připravované z konopí, nazývané hašiš; konopí a pryskyřice z konopí (hašiš) jsou uvedeny jako omamné látky v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších změn, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž uvedeného jednání dopustil přesto, že si byl vědom, že byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 220/2013 ze dne 5. 12. 2013, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2014, pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 67 T 220/2013 ze dne 6. 11. 2014 v právní moci dnem 9.1.2015, k trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku, který vykonal dne 2. 4. 2017.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to částky 2 000 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal následně obviněný odvolání. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadený rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu vyhoštění. Jinak ponechal odvolací soud napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dne 19. 11. 2019 dovolání, a to prostřednictvím své tehdejší obhájkyně Mgr. Aleny Novákové, advokátky (č. l. 202). Podané dovolání následně doplnil dne 6. 2. 2020 prostřednictvím svého následně ustanoveného obhájce JUDr. Karla Valdaufa, advokáta (č. l. 201), když uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (č. l. 228).
5. Obviněný se domnívá, že odvolací soud v tomto trestním řízení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nesprávně právně posoudil skutek uvedený v obžalobě ze dne 24. 5. 2019. Dále podle jeho názoru soudy nepřihlédly k jeho výpovědi, a ani ke skutečnosti, že tuto v průběhu trestního řízení neměnil. Obviněný dále zdůrazňuje, že to nebyl on, kdo nabízel prodej drogy, ale že byl osloven a přesvědčen, aby nějakou drogu sehnal. Uvádí, že po celou dobu komunikoval s jinou osobou než se svědkem P. H., který byl pod silným vlivem alkoholu. Tato osoba nebyla vyslechnuta Policií ČR a současně nebyla ani předvolána k hlavnímu líčení.
6. Obviněný závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle §265l tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že se po seznámení s jeho obsahem k tomuto nebude věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
9. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
10. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje toliko dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento je přitom naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
11. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
12. I při respektování shora uvedeného vymezení daného dovolacího důvodu však Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud předně konstatuje, že žádná z obviněným vznesených námitek neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
14. Obviněný sice v části podaného dovolání obecně vyjadřuje nesouhlas s právním posouzením skutku odvolacím soudem, avšak je třeba konstatovat, že tuto část dovolací argumentace nijak blíže nerozvádí, a proto ji Nejvyšší soud neshledal způsobilou naplnit jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Není totiž úkolem dovolacího soudu jakkoliv nahrazovat či domýšlet dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně považuje Nejvyšší soud za nezbytné akcentovat skutečnost, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, u něhož zákonodárce v §265d odst. 2 tr. řádu stanovil tzv. advokátní přímus , tj. povinné zastoupení advokátem, resp. obhájcem, jenž by měl být odborně vybaven na to, aby dokázal jednotlivé námitky dostatečně specifikovat tak, aby se k těmto mohl Nejvyšší soud přiléhavě vyslovit.
15. Pokud jde o další dovolací námitky (týkající se údajného pochybení soudů, které nepřihlédly k výpovědi obviněného a ani ke skutečnosti, že tuto v průběhu trestního řízení neměnil a navazující námitku, že to nebyl on, kdo nabízel prodej drogy, ale že byl osloven a přesvědčen, aby nějakou drogu sehnal, že po celou dobu komunikoval s jinou osobou než se svědkem P. H., který byl pod silným vlivem alkoholu, a že tato osoba nebyla vyslechnuta Policií ČR ani nebyla předvolána k hlavnímu líčení), je z těchto zřejmé, že obviněný jimi nenapadá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávním posouzení, nýbrž samotná skutková zjištění a hodnocení důkazů soudu prvního stupně. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, tak jak se obviněný prostřednictvím těchto svých námitek fakticky domáhá. Současně je nutné uvést, že dovolatel neučinil předmětem svého dovolání ani tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, když žádnou bližší argumentaci dovolání neobsahuje.
16. Toliko nad rámec nezbytného Nejvyšší soud na podporu závěrů učiněných soudy nižších stupňů uvádí, že s obdobnými námitkami obviněného se řádně a přesvědčivě vypořádal již soud prvního stupně (v bodě 13. odůvodnění rozsudku) a odvolací soud, a to zejména v bodě 7. odůvodnění napadeného usnesení, kde podrobně rozvedl, z jakých důvodů se nemohl ztotožnit s tvrzením obviněného, který ve svém odvolání namítl nepravdivost výpovědi svědka P. H. (srov. č. l. 141 verte až 142). Nejvyšší soud se s těmito závěry soudů ztotožňuje, plně na ně odkazuje, přičemž nepovažuje za jakkoliv přínosné tyto opětovně rekapitulovat.
17. Postupu odvolacího soudu tak nelze v zásadě ničeho vytknout, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně shledává i Nejvyšší soud jako správná, úplná a odpovídající výsledkům provedeného dokazování. Vina obviněného je dostatečně prokazována zejména výpovědí svědka P. H., ve spojení s kamerovým záznamem, k němuž obviněný v hlavním líčení dne 21. 6. 2019 neuplatnil žádné připomínky (č. l. 116 verte) a dalšími provedenými důkazy.
18. Nejvyšší soud také konstatuje, že se odvolací soud dostatečným způsobem vypořádal také s návrhy obviněného na doplnění dokazování, když tyto ve veřejném zasedání zamítl jako nadbytečné, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
19. Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky obviněného O. J. F. jako způsobilé dovodit závěr o nezbytnosti jeho kasačního zásahu, nezbylo mu, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, což učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.