ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3403.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3403/2019-1426
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: České Radiokomunikace a.s. , IČO 24738875, se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zastoupená Mgr. Ing. Markétou Císařovou, advokátkou se sídlem V Celnici 4, Praha 1, proti žalovaným: 1. MB-Elektro Group spol. s r.o. , IČO 25832298, se sídlem Jesenická 791/20, Bruntál, zastoupená Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, 2. RE SOLE Massimo s.r.o. , IČO 28609913, se sídlem Americká 579/17, Praha 2, zastoupená Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1 a 3. M. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 10 C 258/2010, o dovolání žalovaných 1 a 3 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2019, č. j. 8 Co 91/2019-1392 ve znění opravného usnesení ze dne 9. 5. 2019, č. j. 8 Co 91/2019-1396, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní 1 a 3 jsou povinni rovným dílem zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.616 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Ing. Markéty Císařové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 10 C 258/2010-1334, ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby 1. a 3. žalovaným bylo uloženo tam popsaným způsobem společně a nerozdílně do 6 měsíců od právní moci rozsudku uvést vlastním nákladem do původního stavu objekt pasivního relé XY (dále jen „pasivní relé“) na pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY (dále jen „pozemek“) a předat jej včetně zprávy o jeho statickém stavu žalobkyni. Výrokem II okresní soud 1. a 3. žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 245.861 Kč a výrokem III žalobu co do 103.909 Kč zamítl. Okresní soud dále výrokem IV zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby 2. žalované byla uložena povinnost strpět na pozemku umístění pasivního relé. Výroky V až VII bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Okresní soud tak rozhodl o žalobě proti 1. a 3. žalovaným na náhradu škody, která žalobkyni vznikla odstraněním pasivního relé (zařízení sloužícího v síti elektronických komunikací pro přenos signálu, tvořeného na betonovém základovém bloku namontovanou typovou ocelovou příhradovou věží s odraznou deskou), uvedením v předešlý stav, eventuálně zaplacením 349.770 Kč a o žalobě na povinnost 2. žalované strpět obnovení relé na pozemku v jejím vlastnictví. Okresní soud vyšel ze zjištění, že 1. žalovaná prodala 3. žalovanému stožár pasivního relé, který byl ve vlastnictví žalobkyně a nacházel se na pozemku 1. žalované, s tím, že stožár bude odstraněn, aby na pozemku mohla být vybudována solární elektrárna. Třetí žalovaný prodal stožár na inzerát M. N., který jej dne 27. 4. 2010 demontoval a odstranil, přitom došlo k poškození betonového základu. Uvedení pasivního relé do předešlého stavu podle zjištění okresního soudu není možné a účelné, neboť pro opětovné vztyčení stožáru by po opravě betonové patky bylo nutné vydání nového územního a stavebního povolení ve stavebním řízení, jehož výsledek nelze předjímat a s umístěním konstrukce na pozemku již nesouhlasí současný vlastník pozemku, jímž je 2. žalovaná. Za situace, kdy nebylo možno stanovit tržní cenu pasivního relé před demolicí pro nedostatek srovnatelného objektu, byly náklady na zřízení nového relé znaleckým posudkem stanoveny částkou 245.861 Kč. Okresní soud podle §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Námitku promlčení vznesenou žalovanými shledal nedůvodnou s tím, že vlastnická práva se podle §100 odst. 2 obč. zák. nepromlčují. Uzavřel, že protiprávním jednáním 1. a 3. žalovaných, kteří po vzájemné dohodě prodali třetí osobě a nechali odstranit zařízení pasivního relé žalobkyně, vznikla žalobkyni škoda (§420 odst. 1 obč. zák.), za kterou odpovídají společně a nerozdílně podle §438 odst. 1 obč. zák. Protože uvedení objektu do původního stavu není možné a účelné, zamítl okresní soud žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala uvedení pasivního relé do předešlého stavu (zamítl též žalobu na strpění umístění relé na pozemku 2. žalovanou) a uložil 1. a 3. žalovaným aby nahradili žalobkyni škodu v penězích, a to ve výši 245.861 Kč.
K odvolání 1. a 3. žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 5. 2019, č. j. 8 Co 91/2019-1392, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 5. 2019, č. j. 8 Co 91/2019-1396, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo 1. a 3. žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni 245.861 Kč, změnil jej ve výrocích V až VII o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Námitku promlčení shledal rovněž nedůvodnou, avšak s odkazem na §106 obč. zák. a s přihlédnutím k tomu, že ke vzniku škody došlo dne 27. 4. 2010 a žaloba byla k soudu podána 19. 8.2010. Jinak se s právním posouzením věci okresním soudem ztotožnil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jejím vlastnictvím zařízení pasivního relé, přičemž otázku vlastnického práva žalobkyně k tomuto zařízení shodně s okresním soudem vyřešily v jiném soudním řízení jako předběžnou otázku soudy všech stupňů včetně soudu Ústavního. Předmětné zařízení přešlo na žalobkyni při privatizaci státního podniku Správa radiokomunikací Praha. Při převodech pozemku parc. č. XY z původního vlastníka Kovohutě Břidličná a.s., včetně jeho prodeje první žalované, nedošlo nikdy k převodu zařízení relé a žádný z žalovaných nemohl být v dobré víře, že by tomu bylo jinak. Odvolací soud pokládal za správný také závěr okresního soudu, že uvedení relé do předešlého stavu není možné a účelné, jakož i závěr o výši skutečné škody.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku okresního soudu o jejich povinnosti zaplatit žalobci 245.861 Kč, podali 1. a 3. žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že odvolací soud nesprávně vyřešil několik právních otázek, které v judikatuře dosud nebyly řešeny. Jako první předložili dovolacímu soudu otázku „posouzení vzájemného vztahu obecného prohlášení privatizačního projektu, že privatizací přechází veškerý majetek státního podniku kromě majetku vyjmenovaného, a obsahu seznamu konkrétně vyjmenovaných privatizovaných staveb nacházejících se na cizích pozemcích“. Dovolatelé tvrdí, že není-li stavba pasivního relé uvedena v seznamu staveb na cizích pozemcích, pak vlastnické právo k ní privatizací na žalobkyni nepřešlo. Jako druhou předestírají otázku, zda se u právních úkonů učiněných před 1. 1. 2014 presumuje dobrá víra účastníků podle §7 o. z. Podle dovolatelů byl M. N. dobrověrným nabyvatelem relé, když jej koupil od 3. žalovaného. Třetí otázkou se dovolatelé táží, zda pouhé uzavření smlouvy o dílo mezi nimi a uzavření kupní smlouvy mezi 3. žalovaným a M. N. může být pokládáno za protiprávní jednání a zda by měli dovolatelé odpovídat za škodu způsobenou M. N. jen na základě jejich vědomosti o jeho jednání. Čtvrtou dosud neřešenou otázkou je, zda podání žaloby o náhradu škody uvedením v předešlý stav lze pokládat i za uplatnění práva na peněžité plnění (následně uplatněné eventuálním petitem) s účinky stavení běhu promlčecí doby. Jako pátou formulují dovolatelé otázku, zda je soud povinen provést účastníkem navržené důkazy způsobilé k prokázání jeho tvrzení, které nemá za prokázané dosavadním dokazováním, přičemž namítají, že soudy neprovedly jimi navržené důkazy k prokázání havarijního stavu stožáru, a tedy oprávněnosti jeho odstranění. Konečně pokládají šestou právní otázku, zda lze považovat za škodu demontáž stožáru, jestliže stožár v daném místě pro rozpor s právními předpisy stát nemůže, a pokud ano, zda lze škodu stanovit nákladovou metodou, když znovupostavení stožáru není možné a účelné. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby změnil rozsudek odvolacího soudu a sám žalobu zamítl.
Žalobkyně k dovolání 1. a 3. žalovaných konstatovala, že první otázka je jen polemikou se závěry soudů obou stupňů ohledně jejího vlastnického práva k pasivnímu relé, které však bylo již mnohokrát přezkoumáno soudy všech stupňů. M. N. k němu nenabyl nikdy vlastnické právo, protože mu jej prodal 3. žalovaný, sám nevlastník, absolutně neplatnou smlouvou. Podle komentáře k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku, nelze §7 o. z. aplikovat retroaktivně na právní úkony, k nimž došlo před jeho účinností. Škůdcem ve vztahu k žalobkyni není M. N., byť fakticky pasivní relé demontoval, ale dovolatelé, kteří mu jej prodali na inzerát a objednali si u něj jeho odstranění. Vyhovující funkční stav pasivního relé před odstraněním byl podle žalobkyně dostatečně prokázán. Žalobkyně se ztotožnila s názorem soudů obou stupňů, že vlastnické právo se nepromlčuje, a dodala, že eventuální petit byl do žaloby doplněn podáním ze dne 14. 1. 2011, nárok by tedy nebyl promlčen, ani kdyby stran promlčení obstál právní názor dovolatelů. K poslední otázce žalobkyně poukázala na skutečnost, že stožár byl před jeho odstraněním umístěn v souladu s právními předpisy, a souhlasila i se způsobem stanovení výše škody soudy obou stupňů. Žalobkyně navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však podle §237 o. s. ř. přípustné.
První otázka, týkající se aktivní legitimace žalobkyně, založené na závěru o přechodu vlastnického práva v privatizaci, nejenže není otázkou neřešenou, ale byla Nejvyšším i Ústavním soudem vyřešena přímo ohledně vlastnictví žalobkyně k předmětnému pasivnímu relé, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3257/2014 (jehož správnost byla aprobována usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 534/15). Rozsudek odvolacího soudu je s právním názorem obsaženým v citovaném usnesení Nejvyššího soudu v souladu. Druhá otázka použití §7 o. z. pro hodnocení právních úkonů, k nimž došlo do 31. 12. 2013, je pro posouzení odpovědnosti dovolatelů za škodu, která vznikla demontáží pasivního relé ve vlastnictví žalobkyně, irelevantní, neboť škoda vznikla tím, že dovolatelé prodali třetí osobě zařízení, které nevlastnili, s výslovným pokynem k jeho odstranění. I kdyby byl M. N. v dobré víře, že nabyl vlastnictví ke stožáru, nezměnilo by to nic na protiprávnosti jednání dovolatelů. Třetí otázka není právní otázkou, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud neuzavřel, že dovolatelé odpovídají za škodu, způsobenou jednáním třetí osoby, protože o tomto jednání „pouze věděli“. Soudy obou stupňů naopak vyšly z prokázaného zjištění, že oba dovolatelé škodu způsobili svým aktivním konáním v rozporu s právními předpisy, když M. N. prodali stožár a zadali mu jeho demontáž. I kdyby byl M. N. odpovědným za škodu společně s dovolateli, odpovídal by s nimi podle §438 odst. 1 obč. zák. společně a nerozdílně, a bylo by tak jen na žalobkyni, zda bude nárok na náhradu škody uplatňovat i vůči němu. Čtvrtá dovolateli kladená otázka posouzení námitky promlčení již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena se závěrem, že uplatnil-li žalobce včas podanou žalobou nárok na náhradu škody uvedením do původního stavu, nemůže žalovaný úspěšně uplatnit námitku promlčení jen proto, že po uplynutí promlčecí doby žalobce změnil žalobní návrh tak, že požadoval náhradu škody v penězích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2911/2013, publikovaný pod č. 55/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Právní posouzení námitky promlčení okresním soudem podle §100 odst. 2 obč. zák. sice není přiléhavé, neboť žalobkyně se nedomáhá ochrany vlastnického práva, ale náhrady škody, odvolací soud však tuto námitku posoudil správně podle §106 obč. zák. a také v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Otázka pátá, založená na námitce opomenutých důkazů, pak přehlíží, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, publikovaný pod C 5978 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008); vždy se pouze musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95). Nalézací soudy ve stávajícím řízení řádně vyložily důvody, pro něž shledaly provádění dalších dovolateli navržených důkazů nadbytečným, čímž nastíněným východiskům ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu vyhověly. Konečně ani šestá otázka, zda vlastníku věci může vzniknout škoda tím, že třetí osoba zničí věc, která je v havarijním stavu, případně její umístění odporuje právním předpisům, není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť nalézací soudy vyšly ze skutkového zjištění (které podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhá), že stožár v havarijním stavu nebyl a jeho setrvání na původním místě (nebyl-li by odstraněn) žádné právní předpisy nebránily. Stanovení škody na věci nákladovou metodou je v případě, že neexistuje trh srovnatelnými věcmi, z něhož by bylo možno dovodit tržní cenu poškozené věci, přípustnou metodou pro zjištění skutečné škody na věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání 1. a 3. žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu