ECLI:CZ:NS:2020:28.ND.225.2020.1
sp. zn. 28 Nd 225/2020-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci navrhovatelky Z. M. N., narozené dne XY, bytem XY, za účasti účastníků 1) Alexandry Pucové, likvidátorky společnosti N. J. & P., v.o.s. v likvidaci, narozené dne 4. prosince 1955, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 17/27 , a 2) N. J. & P., v.o.s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, IČO 26692678, o odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 20/2018, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2019, č. j. 14 Cmo 212/2019-86, o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu České republiky, takto:
Soudce Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Petr Šuk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 27 Cdo 1390/2020.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, č. j. 14 Cmo 212/2019-86, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 79 Cm 20/2018-66, jímž zamítl návrh navrhovatelky na ustanovení opatrovníka účastníkovi 2).
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu platného od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, ve znění od 1. 5. 2020 (věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 6. 5. 2020), má dovolání projednat a rozhodnout o něm senát 27 Cdo ve složení JUDr. Marek Doležal, JUDr. Filip Cileček a JUDr. Petr Šuk.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 5. 2020 vznesla navrhovatelka námitku podjatosti proti soudci Nejvyššího soudu JUDr. Petru Šukovi. Uvedla, že „je bývalým společníkem společnosti N. J. & P., v.o.s. v likvidaci, kde byl jejím společníkem V. J. Jakožto bývalý společník má tudíž přístup k emailové komunikaci, která byla odesílána a přijímána z pracovních e-mailových adres“. Navrhovatelka proto disponuje e-maily, ze kterých je zřejmé, že mezi JUDr. Šukem a J. je „blízký, až vřelý vztah“. V těchto e-mailech se totiž vzájemně oslovují „Ahoj Péťo“, „Ahoj V.“. V jednom e-mailu navíc JUDr. Šuk píše J.: „A bylo mi potěšením se s tebou po čase zas vidět“. V dalším e-mailu JUDr. Šuk poskytuje J. informace o tom, jaké je složení senátu u věci pod sp. zn. 29 Cdo 2112/2015, na což se jej J. dotazoval, kdy sám JUDr. Šuk konstatuje, že se zdá, že toto není běžně zveřejňovaná informace, „čímž de facto došlo k vynášení informací z instituce Nejvyššího soudu“.
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk, zařazený podle rozvrhu platného od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, ve znění od 1. 5. 2020, do senátu (soudního oddělení) 27 Cdo, který má jako člen senátu dovolání projednat a rozhodnout o něm, se k námitce podjatosti vyjádřil dne 19. 5. 2020 tak, že se společníkem účastníka 2) J. studoval ve stejném ročníku právnické fakulty a první měsíc studia s ním byl ubytován na vysokoškolských kolejích, proto si tykají, avšak následně se vídali a vídají spíše sporadicky, od skončení studií (1997) se viděli pouze několikrát, vždy na veřejné vzdělávací akci, kde spolu hovořili pouze několik minut na obecná zdvořilostní témata či odborné téma související s akcí, netráví spolu volný čas, blíže jej nezná a o „blízký až vřelý“ vztah určitě nejde. Vztah s J. nepřekračuje rámec dvou profesionálů, kteří se seznámili v průběhu studií, na čemž nic nemění ani „historicky daná“ užitá oslovení a zdvořilostní fráze. Navrhovatelku nezná a totéž platí i pro ostatní účastníky řízení; za podjatého se nepovažuje. V doplnění vyjádření ze dne 9. 6. 2020 dále zejména uvedl, že jediným důvodem, proč poskytl J. informaci o tom, kdo je ve věci řešené pod sp. zn. 29 Cdo 2112/2015 soudcem zpravodajem, bylo, že se jednalo o advokáta vykonávajícího advokacii společně s N., zástupkyní účastnice řízení („advokátní kancelář N. – J.“ - viz obsah spisu 29 Cdo 2112/2015), přičemž vycházel z toho, že se dotazuje jako zástupce účastníka, takže ani z toho nelze usuzovat na jakýkoli blízký vztah s J.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Nejvyšší soud též konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu
ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 308/14), ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, a ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016]. Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Nd 440/2014, nebo ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Nd 338/2017). Důvodem pro vyloučení soudce není bez dalšího okolnost, že soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje [v daném případě společníka účastníka 2)]; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině (srov. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k §14). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013). Důvod k pochybnostem by tu byl jen tehdy, kdyby tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení navrhovatelky popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petra Šuka. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2018, a též judikaturu v něm citovanou, a to nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Petra Šuka, který nemá k věci ani k účastníkům řízení žádný z hlediska §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takový důvod nelze spatřovat v tom, že JUDr. Petr Šuk a V. J. se v rámci e-mailové korespondence oslovují neformálně, resp. že si tykají, když se znají ze studií z právnické fakulty, a jinak se vídají na veřejných vzdělávacích akcích, na nichž JUDr. Petr Šuk přednáší (k tomu obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 ICdo 4/2011), a ani z toho, že JUDr. Šuk sdělil e-mailem dne 10. 9. 2015 J., že ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 2112/2015 bude věc jako zpravodaj vyřizovat JUDr. Zavázal, jednalo-li se o advokáta vykonávajícího advokacii společně s N., zástupkyní účastnice řízení („advokátní kancelář N. – J.“), přičemž JUDr. Šuk vycházel z toho, že se dotazuje jako zástupce účastníka. Lze jen dodat, že od 1. 1. 2016 jsou dovolatelé, resp. jejich zástupci, písemně informováni Nejvyšším soudem o tom, kterému senátu byla jejich věc administrativně v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu a v něm obsaženými „Pravidly pro přidělování“, přidělena, jakož i o složení tohoto senátu. Do 31. 12. 2015 mohl takovou informaci každý účastník, či jeho zástupce, zjistit dotazem u Nejvyššího soudu.
Senát Nejvyššího soudu, kterému přísluší rozhodnout o námitce navrhovatelky podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř., dospěl k závěru, že důvody, jenž navrhovatelka uvádí, k vyloučení soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petra Šuka z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 27 Cdo 1390/2020, vést nemohou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu