ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.622.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 622/2020-432
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 6. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. T. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 4 To 162/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 145/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. T. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2019, č. j. 32 T 145/2017-279, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 10. 4. 2017, v době kolem 05:35 hod., v obci České Budějovice, jako cyklista na jízdním kole, při jízdě po místní komunikaci vedoucí po hrázi Nemanického rybníka, ve směru jízdy od ulice XY, v prostoru křižovatky s ulicí XY (hlavní pozemní komunikace), nevěnoval dostatečnou pozornost sledování situace v silničním provozu a v rozporu s §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, při vjíždění na ulici XY nedal přednost v jízdě motocyklistovi J. Š. jedoucímu po ulici XY, ve směru jízdy od ulice XY, jenž v důsledku střetu předního kola motocyklu a levého boku předního kola bicyklu a následného pádu na vozovku utrpěl zranění, které si obvykle vyžádá následnou dobu léčení v trvání kolem 2 – 3 měsíců a je posuzováno jako poškození důležitého orgánu (krvácení do obalů mozkových a pravé nadledviny).
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený odvoláními, z jejichž podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č. j. 4 To 162/2019-393, částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě škody a znovu rozhodl ohledně zrušené části podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. Ve výrocích o vině a trestu zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti, neboť podmínkou k jejímu vzniku je nejen protiprávní jednání a škodlivý následek, ale musí být prokázáno, že škodlivý následek je skutečně následkem daného protiprávního jednání a je tak dána příčinná souvislost. Soudy se při svém rozhodování opíraly o tvrzení znalce Ing. Milana Uttla i když dva následně vypracované znalecké posudky tyto závěry zcela zpochybňují. Odvolací soud se v dané věci pasoval do role znalce, dostatečně znalce nevytěžil ohledně stanovení rychlosti cyklisty, nedostatečně důrazně provedl šetření ve věci polohy a stavu čepice a rukavice nacházející se na místě, a nezabýval se tím, že obviněný je levák. Dále odvolacímu soudu vytkl, že nevyslechl znalce Ing. Jiřího Jakuba Kubečka a odmítl znalecký posudek znalce Evžena Spergera. Závěry odvolacího soudu jsou technicky nepřijatelné a měl tedy nechat vypracovat revizní znalecký posudek. V řízení navrhoval důkazy, které nebyly provedeny, a soud se s tímto návrhem relevantně nevypořádal. Kromě toho navrhoval zpracování revizního znaleckého posudku a odůvodnil, proč jsou závěry znalce Ing. Milana Uttla mylné a tendenční. Byla mu odepřena procesní práva a právo na spravedlivý proces, což založilo nezákonnost rozhodnutí.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že v zásadě je sice možno námitky obviněného přiřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak s ohledem na jejich vysokou míru obecnosti v podstatě není možno se k nim kvalifikovaně vyjádřit. Ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku jsou zachyceny veškeré znaky deliktu, který je obviněnému kladen za vinu, a to včetně obviněným zpochybněné protiprávnosti, příčinné souvislosti i zavinění. Nedošlo ani k žádnému zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný porušil přinejmenším ustanovení týkající se přednosti v jízdě a o protiprávnosti jeho počínání tak nelze pochybovat. Je evidentní i kauzální nexus, protože kdyby obviněný nejednal způsobem, který byl zjištěn soudy, tak by nemohlo dojít k újmě na zdraví poškozeného. Ze skutkových zjištění je i zřejmé, že jednal nedbalostně, neboť nevěnoval dostatečnou pozornost sledování situace v silničním provozu. Výtky obviněného tak nelze považovat za důvodné. K obecným výhradám obviněného zdůraznil, že není úlohou dovolacího soudu domýšlet, čím případně chtěl ve svém dovolání argumentovat a dotvářet tak za něj jeho podání. Pod uplatněný dovolací důvod pak nelze podřadit námitky ohledně rozporů ve znaleckých posudcích, kdy tyto ani nejsou důvodné. Soud druhého stupně vyšel ze znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla, přičemž odvolací soud zároveň vysvětlil, proč nelze za směrodatný brát posudek znalce Evžena Spergera, a tudíž nebyl důvod pro zadání revizního znaleckého posudku. Z odůvodnění napadeného rozsudku nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, když soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., a odůvodnění napadených rozhodnutí splňují podmínky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací námitky obviněného, kterými brojí proti rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů jsou námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování.
15. Ani námitky obviněného stran neprovedení důkazů a zásahu do jeho práva na spravedlivý proces nejsou s to uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. S ohledem na možnou ústavněprávní rovinu těchto námitek však Nejvyšší soud pokládá za vhodné se k těmto námitkám blíže vyjádřit. Obviněný ve svém dovolání odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl jím navrhované důkazy, v čemž spatřuje závažný zásah do svého práva na spravedlivý proces, přičemž zdůraznil, že se soud s jeho návrhy na provedení dokazování relevantně nevypořádal. K tomuto je však namístě uvést, že se soudy obou stupňů s důkazními návrhy obhajoby řádně vypořádaly. Znalec Ing. Jiří Jakub Kubeček byl v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně vyslechnut (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 204 a násl.), a soud v odůvodnění svého rozsudku řádně a logicky vysvětlil, proč závěry znalce Ing. Jiřího Jakuba Kubečka nepřijal (str. 7-8 rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně rovněž odůvodnil, proč nevyhověl návrhu na vyslechnutí otce obviněného (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně), a také z jakých důvodů odmítl návrh obhajoby na vypracování revizního znaleckého posudku (str. 13 rozsudku soudu prvního stupně). Ke svému odvolání pak obviněný připojil znalecký posudek znalce Evžena Spergera a navrhl výslech tohoto znalce. Odvolací soud znalce Evžena Spergera v rámci veřejného zasedání důkladně vyslechl (č. l. 355 a násl.) a ve svém rozhodnutí velmi zevrubně vysvětlil důvody, z jakých nebylo možné v této věci ze znaleckého posudku tohoto znalce vycházet (odst. 27-40 rozsudku soudu druhého stupně). Odvolací soud rovněž v návaznosti na hodnocení závěrů znaleckého posudku znalce Evžena Spergera uvedl, proč neměl za potřebné vypracování revizního znaleckého posudku (především odst. 40 rozsudku soudu druhého stupně). Odvolací soud se taktéž v rámci dokazování pečlivě zabýval polohou rukavice a čepice obviněného, a existencí tvrzené krevní stopy pod těmito částmi oděvu (str. 5 odst. 22 a násl. rozsudku soudu druhého stupně). V postupu soudů obou stupňů tak nelze shledat obviněným tvrzených pochybení.
16. V tomto směru lze dále poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud tedy soudy dospěly v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci a s důkazy navrženými obviněným se řádně vypořádaly, pak postupovaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Je přitom namístě akcentovat, že právo na spravedlivý proces, jehož se obviněný dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Nejvyšší soud s ohledem na uvedené neshledal obviněným tvrzený zásah do jeho práva na spravedlivý proces, ani existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nejsou s to naplnit ani zcela obecné a toliko formálně uplatněné námitky obviněného, kterými namítá nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání, resp. porušení právní povinnosti a nesprávné hodnocení otázky zavinění. Obviněný k těmto námitkám nesdělil žádné konkrétní skutečnosti či okolnosti, ve kterých dané pochybení soudů spatřuje. Je namístě zdůraznit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je značně formalizováno a přezkumná pravomoc Nejvyššího soudu je tak podstatně omezena. Nejvyšší soud je zásadně oprávněn přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených. V případě, kdy obviněný uplatní toliko obecně formulované námitky, proto není na místě, aby Nejvyšší soud dovozoval, v jakém směru se mají takto uplatněné námitky v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 6 Tdo 436/2018). Lze tedy konstatovat, že se jak s existencí zavinění, tak i s otázkou porušení právní povinnosti soudy obou stupňů dostatečně zabývaly (viz str. 6-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 8 odst. 43-45 rozsudku soudu druhého stupně), Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje.
18. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku obviněného, kterou zdůrazňuje absenci příčinné souvislosti mezi škodlivým následkem a jeho protiprávním jednáním, byť se rovněž jedná o námitku velice obecnou a do značné míry postavenou na skutkovém podkladě, neboť jí obviněný opřel o zpochybnění závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla, které byly podle jeho názoru v rozporu s jím předloženými znaleckými posudky. Je však namístě akcentovat, že jak již bylo uvedeno výše, soudy dostatečně zdůvodnily, z jakých důvodů nepovažovaly závěry znaleckých posudků znalce Ing. Jiřího Jakuba Kubečka a znalce Evžena Spergera za směrodatné, a proč vycházely právě ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla. Argumentace soudu prvního stupně stran důvodů, pro které odmítl závěry znalce Ing. Jiřího Jakuba Kubečka, byla logická a soud řádně odůvodnil, proč z těchto závěrů v rámci dokazování nevycházel (str. 7-8 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se pak při výslechu znalce Evžena Spergera velmi důkladně dotazoval a zjišťoval relevanci výstupů jeho znaleckého posudku. Odvolací soud pak na základě řádně učiněných skutkových zjištění shledal, že tento znalecký posudek a jeho závěry nemohou sloužit jako spolehlivý podklad pro určení viníka předmětného nehodového děje, a své rozhodnutí i řádně odůvodnil, přičemž Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu plně ztotožnil (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 355 a násl. a str. 6-7 rozsudku soudu druhého stupně). Je tak namístě konstatovat, že soudy obou stupňů v rámci svých rozhodnutí správně a odůvodněně vycházely ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Milana Uttla. Jak z tohoto znaleckého posudku a výpovědi znalce Ing. Milana Uttla, tak i znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, výpovědi svědka M. S. a z obsahu protokolu o nehodě v silničním provozu, je zcela zřejmá příčinná souvislost mezi jednáním obviněného, resp. jeho porušením důležité povinnosti podle §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy nedal přednost v jízdě poškozenému a způsobeným následkem v podobě těžkého ublížení na zdraví poškozeného J. Š. Na tomto závěru pak nemohou ničeho změnit ani obviněným tvrzené pochybnosti stran polohy částí jeho oděvu, neboť i s tím, jak již bylo výše předestřeno, se soud druhého stupně v rámci provedeného dokazování dostatečně vypořádal. Na základě shora uvedeného tak Nejvyšší soud shledal tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
19. Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný značnou část námitek obdobně uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů, především ve svém odvolání, přičemž soudy obou stupňů se s těmito námitkami v rámci odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
20. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
21. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 14. 8. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 28. 5. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu