ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.713.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 713/2020-2077
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 1. 7. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. F. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 6 To 47/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 6/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2019, č. j. 1 T 6/2015-1735, byla obviněná uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest v celkové výměře 200 000 Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl jí stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Dále jí byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní společnosti, a to na pět let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo taktéž rozhodnuto o vině a trestu obviněného P. M.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že jako jediná jednatelka spol. H. B. – e., po předchozích obchodních jednáních s poškozenými spol. KORREKT POWER SYSTÉM, Kft., a TORAGRO, Kft., uzavřela dne 10. 2. 2011 v Brně písemnou kupní smlouvu se spol. KORREKT POWER SYSTÉM, Kft., na dodávku min. 120 tun cukru krystal v hodnotě 770 EUR za tunu, s datem odebrání do 18. 2. 2011, přičemž stejného dne fakturovala za zboží částku 92 400 EUR, kterou poškozená spol. KORREKT POWER SYSTÉM, Kft., uhradila bankovním převodem dne 18. 2. 2011 na účet spol. H. B. - e., a dále dne 10. 2. 2011 v Brně písemnou kupní smlouvu s poškozenou spol. TORAGRO, Kft., na dodávku min. 360 tun cukru krystal v hodnotě 765 EUR za tunu, s datem odebrání v období od 18. 2. 2011 do 15. 3. 2011, a dne 11. 2. 2011 fakturovala za zboží částku ve výši 275 400 EUR, kterou poškozená spol. TORAGRO, Kft., uhradila bankovním převodem dne 14. 2. 2011 na účet spol. H. B. - e., přičemž uvedené smlouvy uzavřela v úmyslu vyinkasovat kupní cenu předem, avšak zboží nedodat, jak se i stalo, když zboží skutečně poškozeným společnostem ve sjednaných lhůtách ani později nedodala, přestože kupní cena byla v obou případech již připsána na účet spol. H. B. - e., což jí bylo známo, a podle aktuálního devizového kurzu tak poškozené spol. KORREKT POWER SYSTÉM, Kft., způsobila škodu ve výši 2 252 250 Kč a poškozené spol. TORAGRO, Kft., škodu ve výši 6 674 319 Kč, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 8 926 569 Kč. Následně pak po předchozí vzájemné domluvě s obviněným P. M. jako jediným jednatelem spol. Y., který si byl vědom toho, že prostředky od poškozených byly získány podvodem, převedla na základě k tomuto účelu sepsané kupní a obstaravatelské smlouvy mezi spol. Y., a spol. H. B. - e., ze dne 10. 2. 2011 postupně od 14. 2. 2011 do 21. 2. 2011 celkovou částku 367 800 EUR na účet spol. Y., kdy poté obviněný P. M. v době od 15. 2. 2011 do 9. 3. 2011 vybral po menších částkách v hotovosti celkem částku 70 000 EUR, s níž naložil nezjištěným způsobem, dále dne 23. 2. 2011 převedl částku 65 000 EUR na účet majitelů M. Š. a M. Š., a dne 2. 3. 2011 převedl částku 229 000 EUR spol. RAUSCH TRADE, d. o. o.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněná a poškozený odvoláními, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 To 47/2019-1844, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájců dvě dovolání, která opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Soudům vytkla, že se dostatečně nezabývaly tím, zda lze projednávaný skutek podřadit pod znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a zda lze její jednání takto kvalifikovat. Poukázala na to, že se soudy obou stupňů bránily řádnému zjištění skutečného stavu věci a spokojily se s nedostatečným důkazním řízením, čímž vybočily z důsledného naplnění §2 odst. 5, 6 tr. ř. Jejich skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a byla porušena zásada in dubio pro reo. Dále zpochybnila naplnění objektivní stránky trestného činu s poukazem na specifika obchodování s cukrem a rizika s tím spojená, která mají vyžadovat užívání tzv. depozita a zdůraznila, že vždy dodržovala platnou právní úpravu a řádně vedla účetnictví. Měla oprávněnou obavu při jednání s poškozenými společnostmi, přičemž tato její obava se později ukázala být správnou s ohledem na zadluženost a podvodné jednání poškozených společností. Poukázala na svědecké výpovědi, které podle jejího názoru svědčily v její prospěch, a akcentovala, že její ekonomická činnost byla standardní, řádná a dovolená a na žádném podvodném jednání se nepodílela a nebylo jí o něm nic známo. Soudy se dostatečně nezabývaly úmyslným zaviněním, přičemž zdůraznila, jaké byly podmínky obchodního vztahu s poškozenými. Není zřejmé, z jakých skutečností soudy dovodily naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu.
Dále namítla, že P. P., který jednal za spol. TORAGRO, Kft., nebyl ani jejím zástupcem ani pracovníkem této společnosti a pokud tedy byl někdo uveden v omyl, pak to musel být právě on a nikoli poškozená společnost. Peníze, které poškozené společnosti zaslaly, zřejmě pocházely ze zdrojů soukromých osob a tak nešlo o peníze těchto společností. Pokud se někdo obohatil, nebyla to společnost H. B. - e., neboť jí žádný majetek nepřirostl a všechny prostředky byly poukázány společnosti Y., spoluobviněného P. M., který měl z celého činu profitovat. Z tohoto důvodu měl být obviněný P. M. odsouzen jako spolupachatel a nikoli jako podílník. Hájila tím, že přijaté peněžní plnění bylo tzv. „depozitem“ a nikoli kupní cenou, a proto nebylo její povinností vydat zboží kupujícímu až do zaplacení kupní ceny. Touto skutečností se soudy nezabývaly a nesprávně pochopily právní a ekonomický smysl institutu depozita. Stejně tak se soudy nedostatečně vypořádaly s právním a ekonomickým posouzením společností, které jsou považovány za poškozené. Materiály, které předložila soudům, zcela zjevně vypovídají o nedůvěryhodnosti těchto společností, kdy tyto ani neměly evidovat v účetnictví pohledávku z nyní projednávané činnosti. Proces nelze považovat za spravedlivý, když důkazy, které hovořily v její prospěch, byly odmítnuty jako účelové a proti ní stojí toliko tři svědecké výpovědi. Zpochybnila výpověď i samotnou osobu svědka L. M. a soudu vytkla, že jejímu obhájci byly zamítnuty některé dotazy na tohoto svědka. Kromě toho soudy nezjišťovaly řádně, zda mělo jít mezi její společností a poškozenými o dlouhodobější, opakované obchody. Bylo porušeno její právo na spravedlivý proces i tím, že byly zamítnuty návrhy na výslech svědků, kdy soud prvního stupně dokonce zcela opomenul rozhodnout o navrhovaném výslechu svědka G. T., ač se s tímto návrhem vypořádal až odvolací soud, ale nesprávně. Tento výslech by objasnil mj. postavení svědka P. P. Taktéž se vyjádřila k ostatním návrhům na výslechy svědků, které byly soudy rovněž zamítnuty, přičemž tyto výslechy byly pro objasnění jádra věci důležité a soudy jejich zamítnutím, resp. opomenutím těchto důkazů popřely její právo na obhajobu a tím i její právo na spravedlivý proces. V tomto směru odkázala na judikaturu stran práva na spravedlivý proces, zásady in dubio pro reo a presumpce neviny. Porušením práva na spravedlivý proces je i rozdílný přístup soudů k obviněnému P. M., vůči kterému soudy postupovaly velmi mírně, jeho jednání nesprávně kvalifikovaly a uložily mu mírný souhrnný trest, zatímco vůči ní postupovaly velmi přísně. Kromě toho navrhla předsedovi senátu soudu prvního stupně postup podle §265h odst. 3 tr. ř., a pro případ, že by tak neučinil, pak navrhla předsedovi senátu Nejvyššího soudu postup podle §265o odst. 1 tr. ř.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a nejprve zdůraznil, že dovolací argumentace obviněné z obou podaných dovolání je v podstatě opakováním její obhajoby prezentované v průběhu dosavadního trestního řízení, se kterou se soudy obou stupňů bezezbytku a správně vypořádaly. Soud prvního stupně obstaral dostatek důkazů, tyto správně hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., a odvolací soud řádně přezkoumal podaná odvolání a s námitkami v nich uvedenými se v celém rozsahu vypořádal. Skutková zjištění soudů jsou správná, odpovídají provedeným důkazům a v rozhodování soudů neshledává existenci extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, ani existenci tzv. opomenutých důkazů. Podstatná část námitek obviněné se týká její nespokojenosti s hodnocením důkazů soudy, resp. negování těchto důkazů, avšak takové námitky pod uplatněné dovolací důvody podřadit nelze. Za nesouladné s uplatněnými dovolacími důvody pak lze považovat rovněž námitky obviněné proti odlišnému posouzení jejího jednání s jednáním obviněného P. M., s čímž se navíc soudy obou stupňů již vypořádaly. Dále se vyjádřil ke klíčové námitce obviněné, že poškozené společnosti nehradily kupní cenu, ale šlo pouze o platbu depozita. Zdůraznil, že soud prvního stupně v reakci na tuto obhajobu realizoval obsáhlé dokazování a po komplexním posouzení neuvěřil výpovědi obviněné, ale naopak za pravdivou označil verzi poškozených. Tento závěr soudu prvního stupně je logický, přesvědčivě podložený a zejména vyplývající z provedeného dokazování. Stejně tak i námitky stran absence subjektivní a objektivní stránky jsou postaveny na obhajobě obviněné, že peníze byly toliko depozitem, nikoli úhradou kupní ceny, což však bylo dokazováním vyvráceno. S extrémní dávkou tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit část námitek obviněné zpochybňující naplnění objektivní stránky. K námitce stran postavení svědka P. P. uvedl, že jeho postavení v rámci jednání za spol. TORAGRO, Kft., není podstatné, neboť k uvedení poškozených v omyl podle skutkových zjištění spolehlivě došlo. K další námitce, kterou obviněná zpochybňuje, že by škoda vznikla právě poškozeným společnostem, neboť nebylo prokázáno, že by šlo o jejich finanční prostředky, odkázal na argumentaci odvolacího soudu a zdůraznil, že je lhostejné, z jakých zdrojů finanční prostředky na účet obviněné dorazily. Konečně k tvrzení obviněné, že společnost H. B. - e., nebyla obohacena, dodal, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu není podstatné, zda osoba jednající s podvodným úmyslem obohatí sebe, nebo jiného.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněné, kterými brojí proti rozsahu ve věci provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jsou námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Přestože obviněná namítla mj. i absenci subjektivní a objektivní stránky v rámci jednání kladeného jí za vinu, většinu těchto námitek, vyjma těch, které budou rozvedeny níže, obviněná založila na vlastní verzi skutkového děje a popírání skutkových závěrů soudů jak stran charakteru provedených transakcí, tak i zpochybňováním svědeckých výpovědí a pověsti poškozených společností. Formálně by tedy tyto námitky byly s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto je pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Navíc je namístě akcentovat, že se soud prvního stupně naplněním znaků skutkové podstaty zabýval (viz str. 15 odst. 42 ve spojení s argumentací na str. 10-14 rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud jeho závěry stran právní kvalifikace bez výhrad potvrdil (viz str. 20 odst. 34). Rovněž tak nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit ani stěžejní argumentaci obviněné, že se jednalo o depozitum, a nikoli o kompletní úhradu kupní ceny, neboť i toto tvrzení obviněná založila na zpochybnění ustáleného skutkového stavu a soudy se navíc s touto otázkou zevrubně vypořádaly (viz především str. 10-12 odst. 29-34 rozsudku soudu prvního stupně a str. 16-18 odst. 31 usnesení odvolacího soudu).
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněné přitom byla spolehlivě vyvrácena (viz str. 10-14 odst. 26-40 rozsudku soudu prvního stupně), odvolací soud závěry soudu prvního stupně potvrdil a v reakci na odvolací námitky obviněné i blíže rozvedl (viz především str. 14-20 odst. 25-33 usnesení soudu druhého stupně), Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožnil a pro stručnost na ně lze odkázat. Ani námitky obviněné stran porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny pak nemůžou ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřují výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tyto zásady mají procesní charakter, týkají se jen otázek skutkových a jako takové nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. pak nemohou naplnit ani námitky obviněné stran opomenutých důkazů a zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. S ohledem na určitou ústavněprávní rovinu těchto námitek však Nejvyšší soud pokládá za vhodné se k nim blíže vyjádřit. Obviněná v rámci řízení před soudy navrhla vyslechnout svědky S. S., G. K., D. R. a G. T. K tomuto je namístě uvést, že se soud prvního stupně se zamítnutím návrhů na výslech svědků S. S., D. R. v odůvodnění svého rozsudku vypořádal (viz str. 18 odst. 54 rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud tento postup potvrdil (viz str. 11-14 odst. 18-21) a vypořádal se rovněž s navrhnutým důkazem v podobě výslechu svědka G. K., který obviněná navrhla v odvolání (viz str. 13 odst. 21 usnesení soudu druhého stupně). Co se týče důkazu výslechem svědka G. T., Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně se se zamítnutím tohoto důkazu skutečně nevypořádal. Je však namístě zdůraznit, že soud odvolací následně toto pochybení napravil v rámci odůvodnění svého usnesení (str. 12-13 odst. 20 usnesení soudu druhého stupně), nadbytečnost tohoto důkazu velmi zevrubně zdůvodnil, a tím uvedenou vadu rozsudku soudu prvního stupně zhojil. Soudy obou stupňů se tak s důkazy, které obhajoba v rámci trestního řízení navrhovala k provedení, dostatečně vypořádaly.
V tomto směru lze dále poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, jak ostatně již konstatoval soud druhého stupně, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Nejvyšší soud dále akcentuje, že právo na spravedlivý proces, jehož se obviněná dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněné. Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a vykonanými skutkovými zjištěními, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). K dovolací argumentaci obviněné ohledně porušení jejího práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením jednání obviněného P. M. a uloženého trestu tomuto obviněnému Nejvyšší soud pouze na okraj doplňuje, že s ohledem na absenci dovolání nejvyššího státního zástupce ve vztahu k tomuto obviněnému, příp. dovolání obviněného P. M., Nejvyšší soud nemohl otázku jeho viny a uloženého trestu jakkoli hodnotit (samozřejmě s výjimkou pokud by přicházela v úvahu aplikace zásady beneficium cohaesionis v souladu s §261, §265k odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené neshledal obviněnou tvrzený zásah do jejího práva na spravedlivý proces, ani existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování.
Se značnou mírou benevolence lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky obviněné stran toho, kdo měl být předmětným jednáním uveden v omyl. Obviněná především argumentovala tím, že poškozeným neměla být společnost TORAGRO, Kft., nýbrž svědek P. P., neboť tento nebyl statutárním orgánem ani pracovníkem této společnosti. K této námitce je však namístě zdůraznit, že obviněná jednala s poškozenou společností TORAGRO, Kft., právě prostřednictvím P. P., kdy tento společnost TORAGRO, Kft., zastupoval a obviněná s ním, jako se zástupcem společnosti TORAGRO, Kft., v průběhu předmětného jednání komunikovala a k jeho postavení žádných výhrad neměla, navíc právě na základě těchto jednání se svědkem P. P. obviněná obdržela na účet peníze od poškozené společnosti. Je tak zcela nepochybné, že obviněná uvedla v omyl osobu, která za poškozenou společnost TORAGRO, Kft., v rámci nyní projednávaných vztahů fakticky jednala, na základě těchto jednání získala finanční prostředky na účet své společnosti a došlo tak k naplnění znaku uvedení v omyl ve výroku rozsudku soudu prvního stupně jmenovaných poškozených společností. Se stejnou dávkou tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit rovněž námitku, že předmětné finanční prostředky, které byly zaslány na bankovní účet společnosti obviněné, byly penězi blíže nezjištěných soukromých osob, a nikoli poškozených společností. Podle obviněné tak nedošlo vůbec k poškození společností TORAGRO, Kft., a KORREKT POWER SYSTÉM, Kft. K této dovolací argumentaci obviněné lze odkázat na odůvodnění usnesení soudu druhého stupně, který se s totožnou otázkou zevrubně zabýval (viz str. 18-19 odst. 32 usnesení soudu druhého stupně). Odvolací soud správně posoudil, že finanční prostředky byly na bankovní účet společnosti obviněné zaslány z účtů obou poškozených společností, a jednalo se tak o finanční prostředky těchto společností. Samotný původ peněz, tedy kde poškozené společnosti finance na úhradu kupní ceny získaly, pak není, jak správně konstatoval odvolací soud, jakkoli relevantní pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu. Navíc je k této námitce potřeba doplnit, že pokud se jí obviněná snaží opětovně zpochybnit důvěryhodnost poškozených společností, pak se taková argumentace zcela vymyká mantinelům pro uplatnění dovolacích námitek v rámci kteréhokoli dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 tr. ř.
Konečně pod uplatněný dovolací důvod je možné, opět se značnou dávkou benevolence, podřadit námitku obviněné, že se společnost H. B. - e., nijak neobohatila, čímž obviněná zpochybňuje mj. naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu k obohacení sebe. I tato námitka se však do značné míry opírá o polemiku s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Nejvyšší soud tak jen ve stručnosti doplňuje, že skutkovou podstatu trestného činu podvodu lze naplnit i tím, že bude obohacen někdo jiný, než je pachatel předmětného trestného činu. Pokud pak soud prvního stupně v rámci tzv. právní věty výroku rozsudku uvedl pouze znak „obohatila sebe“ a nikoli „jiného“, jde ryze o formální nepřesnost, která ovšem ve svém výsledku nemá žádný vliv na samotnou meritorní správnost právního posouzení skutku podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Ze strany soudu prvního stupně tedy nedošlo k chybnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, a takováto námitka by ani nemohla založit existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. 11 Tdo 1149/2010, ze dne 17. 8. 2011 sp. zn. 5 Tdo 751/2011, ze dne 8. 11. 2017 sp. zn. 7 Tdo 1351/2017). Navíc lze pouze na okraj poukázat především na argumentaci soudu druhého stupně stran obohacení obviněné prostřednictvím platby od společnosti RAUSCH TRADE, d. o. o., (viz odst. 31 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto uvedené dovolací námitky, které bylo pod uplatněný dovolací důvod možné alespoň částečně podřadit, shledal zjevně neopodstatněnými.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jej shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněná značnou část námitek obdobně uplatnila již v řízení před soudy nižších stupňů, které se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nad rámec uvedeného je namístě doplnit, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 22. 1. 2020, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 18. 6. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že předseda senátu soudu prvního stupně nenavrhl Nejvyššímu soudu ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. přerušení výkonu rozhodnutí ve vztahu k obviněné, a pokud obviněná dává v rámci své dovolací argumentace podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud k přerušení výkonu rozhodnutí neshledal důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 7. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu