ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1003.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1003/2021-1618
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 o dovolání obviněného M. A. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno-Bohunice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2021, č. j. 4 To 61/2020-1564, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 2/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 8. 2020, č. j. 46 T 2/2020-1444, byli obvinění D. N. (narozený XY ve XY, státní občan Bosny a Hercegoviny), M. A., T. K. (narozený XY v XY) a V. K. (narozený XY v XY) uznáni vinnými, že:
D. N.
v období od roku 2017 do 10. 10. 2018 na území České republiky a v období od roku 2017 do 4. 9. 2018 na území Rakouské republiky kupoval od M. A. sušenou rostlinu konopí, tzv. marihuanu, obsahující delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), přičemž marihuanu zakoupenou na území České republiky dovážel na území Rakouské republiky buď sám, nebo si ji v období od roku 2017 do 4. 9. 2018 nechal dovézt M. A., tuto následně na území Rakouské republiky prodával osobám F. K., narozený XY, F. K., narozený XY, H. R., narozený XY, D. M., narozený XY, M. K., narozený XY, A. K., narozený XY, M. K., narozený XY a M. R., narozený XY, a osobám M. K., A. K. a M. K. ji prodával i na území České republiky, přičemž někdy platili za odebranou marihuanu v hotovosti na místě prodeje, ale také opakovaně za část převzaté marihuany zaplatili D. N. až po jejím rozprodání na území Rakouské republiky, marihuanu odebírali v intervalech průměrně po 14 dnech na území Rakouské republiky nebo v České republice na benzínové čerpací stanici ve XY, okres Znojmo;
kdy M. A.
marihuanu v období nejméně od roku 2017 do 11. 10. 2018 jednak vyráběl sám, a to ve svém trvalém bydlišti na adrese XY a dále v tzv. in-door pěstírně, kterou si za tímto účelem zřídil v pronajatém objektu v obci XY, a jednak ji obstarával výkupem od dalších výrobců marihuany, a to nejméně
1. od T. K., který si na zahradě ve svém trvalém bydlišti na adrese XY v roce 2017 a 2018 postupně vysadil rostliny konopí, z nichž následně vyrobil drogu marihuanu, kterou prodal M. A. za cenu 60 Kč za 1 gram, kdy v roce 2017 mu prodal celkem 3 000 gramů marihuany a v roce 2018 celkem nejméně 500 gramů marihuany, přitom současně v období od ledna do února 2018 od blíže neustanovených osob odkoupil nejméně dalších 2 000 gramů marihuany za cenu 55 Kč za 1 gram a dne 9. 10. 2018 od blíže neustanovené osoby odkoupil 1 000 gramů marihuany za nezjištěnou cenu, a takto odkoupenou marihuanu prodal rovněž M. A.,
a dále T. K. nejméně dne 11. 10. 2018 za účelem dalšího prodeje ve svém trvalém bydlišti držel drogu marihuanu a 16 ks vzrostlých rostlin konopí, což v součtu představuje 13 102,6 gramů marihuany obsahující 984,46 gramů THC,
celkem tak T. K. prodal M. A. nejméně 6 500 gramů marihuany za cenu 60 Kč za 1 gram, tedy celkem za 390 000 Kč, a dalších 13 102,6 gramů marihuany měl připravené pro další prodej M. A., přičemž náklady na pěstování out-door marihuany nelze přesně vyčíslit, avšak byly minimální, a dále vynaložil částku 165 000 Kč na nákup 3 000 gramů marihuany od jiných pěstitelů, tedy v souhrnu získal prodejem 6 500 gramů marihuany prospěch ve výši 225 000 Kč, a tedy měl v úmyslu prodat celkem 19 602,6 gramů marihuany, čímž by získal prospěch ve výši 1 011 156 Kč,
2. od V. K., který si v roce 2017 na zahradě v místě svého bydliště na adrese XY, zasadil dvě rostliny konopí, ze kterých vyrobil nejméně 200 gramů marihuany, kterou ve dvou případech v blíže nezjištěné době prodal M. A. za celkovou cenu 15 000 Kč,
a dále V. K. nejméně dne 11. 10. 2018 za účelem dalšího prodeje ve svém trvalém bydlišti držel drogu marihuanu v celkovém množství 479,9 gramů obsahující 37,87 gramů THC v hodnotě 35 992,50 Kč (při možném prodeji za stejnou cenu jako v předchozím případě), v souhrnu tak měl v úmyslu získat prospěch ve výši 50 992,50 Kč,
3. a od dalších do současné doby neustanovených osob;
M. A. tak v období od roku 2017 do 11. 10. 2018 prodal D. N. marihuanu v celkovém množství cca 15 000 gramů,
a současně za účelem dalšího prodeje D. N. držel M. A. marihuanu nejméně v těchto případech:
1. dne 4. 9. 2018, kdy byl na území Rakouské republiky v úseku dálnice XY, po přejezdu státní hranice z České republiky kontrolován policejními orgány Rakouské republiky, jakožto řidič osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, RZ: XY, kdy při kontrole bylo ve vozidle nalezeno celkem 500 gramů marihuany obsahující celkem 39 gramů THC, kterou měl v úmyslu prodat D. N. na parkovišti před firmou XY v XY,
2. dne 11. 10. 2018
ve svém trvalém bydlišti na adrese XY přechovával k prodeji 5 881 gramů marihuany obsahující 795,05 gramů THC společně i s technologickým zařízením potřebným k pěstování rostlin konopí a výrobě a balení marihuany,
v pronajaté zemědělské stavbě bez č. p./č. ev. stojící na pozemku par. č. XY v obci XY pěstoval 44 ks vzrostlých rostlin konopí a přechovával pro jiného sušené rostliny konopí, což v součtu představuje 4 476,37 gramů marihuany obsahující 590,94 gramů THC společně i s technologickým zařízením potřebným k pěstování rostlin konopí a výrobě a balení marihuany;
přičemž M. A. marihuanu D. N. prodával
- poprvé v přesně nezjištěné době na počátku roku 2017 v Rakouské republice na parkovišti před firmou XY v XY v množství celkem 1 000 gramů,
- následně v Rakouské republice na parkovišti před firmou XY v XY od začátku roku 2017 do 4. 9. 2018 v množství celkem 9 000 gramů, které M. A. na místo přivezl osobním motorovým vozidlem tovární značky Škoda Superb, RZ: XY, nebo vozem Renault Trafic, RZ: XY,
- případně v České republice v místě svého trvalého bydliště na adrese XY, nebo v pronajatých prostorách v obci XY v období od začátku roku 2017 do 4. 9. 2018 v množství 3 500 gramů, od 5. 9. 2018 do 9. 10. 2018 v množství 1 000 gramů, dne 10. 10. 2018 celkem 500 gramů,
M. A. marihuanu prodával D. N. za cenu 3 EUR za tzv. out-door marihuanu (pěstovanou venku) a 4 EUR za tzv. in-door marihuanu (pěstovanou uvnitř pod umělým osvětlením), tedy M. A. prodal 15 000 gramů marihuany nejméně za 45 000 EUR a dále měl v držení marihuanu v množství 10 357,37 gramů, za jejíž prodej by získal dalších 31 072,11 EUR, tedy v celkovém součtu měl v úmyslu získat prospěch ve výši nejméně 76 072,11 EUR (1 977 874,86 Kč, při průměrném kurzu za 1 EUR v letech 2017-2018 26 Kč). Reálně M. A. získal 45 000 EUR (1 170 000 Kč), přičemž na marihuanu, kterou sám vypěstoval, vynaložil náklady ve výši cca 135 994 Kč za technologické vybavení pro její pěstování, dále 6 500 gramů marihuany zakoupil od T. K. za cenu 60 Kč za 1 gram, tedy měl náklady ve výši 390 000 Kč a 200 gramů marihuany v ceně 15 000 Kč zakoupil od V. K., tedy zisk z prodané marihuany činil nejméně 629 006 Kč, přičemž v případě prodeje i marihuany v jeho držení mohl celkový zisk činit nejméně 1 436 880,86 Kč,
a takto zakoupenou marihuanu D. N. rozprodal nejméně v těchto případech:
a) v průběhu roku 2017 do října 2018 na parkovišti před firmou XY v XY v Rakouské republice v intervalech cca 1x za 14 dní po 100-200 gramech F. K. a F. K., kdy jim takto prodal marihuanu v celkovém množství cca 5 000 gramů, někdy ji přivezl ke K. domů do XY na adresu XY,
b) začátkem léta 2018 v Rakouské republice ve XY v 21. okrese H. R. jednorázově 400 gramů,
c) v létě 2018 ve svém tehdejším bydlišti v Rakouské republice ve XY ve 21. okrese, XY D. M. 200 gramů a dne 10. 10. 2018 v Rakouské republice ve XY D. M. 300 gramů,
d) v období od března 2018 do 3. 4. 2018 na parkovišti před firmou XY v XY v Rakouské republice M. K. v přesně nezjištěném počtu případů celkem 800 gramů a dne 4. 4. 2018 v České republice M. K. jednorázově 97,7 gramů, načež M. K. po zakoupení marihuany pokračoval do Rakouské republiky, kde byl bezprostředně po překročení státní hranice v obci XY v 18:05 hod. podroben policejní kontrole, při níž bylo v jeho vozidle nalezeno 97,7 gramů marihuany obsahující celkem 15,4 gramů THC,
e) v létě 2018 na parkovišti před firmou XY v XY v Rakouské republice ve dvou případech po 50 gramech osobě M. R., celkem tedy 100 gramů,
f) v průběhu roku 2017 do začátku roku 2018 buď na parkovišti před firmou XY v XY v Rakouské republice, nebo na benzínové čerpací stanici v České republice ve XY v intervalech 1x za 14 dní po 200-500 gramech M. K. a A. K., kdy jim takto prodal marihuanu v celkovém množství 6 500 gramů, přičemž část této marihuany zaplatili ihned při předání a část platili D. N. až poté, co ji zpeněžili v Rakouské republice prodejem koncovým uživatelům,
část marihuany zakoupené od M. A. měl D. N. za účelem dalšího prodeje u sebe, nejméně v těchto případech:
- dne 14. 4. 2018 se na dosud neustanoveném místě v České republice D. N. setkal s M. A., bezprostředně po tomto setkání D. N. odcestoval svým osobním motorovým vozidlem tovární značky Mini Cooper R50, RZ: XY, zpět do Rakouské republiky, kdy krátce po překročení hranice byl na území Rakouské republiky na dálnici A5 na odpočívadle XY podroben policejní kontrole, přičemž ve vozidle s ním cestovala jeho přítelkyně O. Ž., narozená XY, a při této kontrole byla v kabelce O. Ž. nalezena marihuana v množství 5 gramů a pod zadními sedačkami vozidla bylo nalezeno 5 ks balíčků obsahujících celkem 424,6 gramů marihuany s obsahem 65,6 gramů THC, kterou D. N. koupil od M. A. v jeho bydlišti na adrese XY,
- dne 10. 10. 2018 okolo 01:30 hod. byl u čerpací stanice XY – XY na dálnici A22 v Rakouské republice, po příjezdu z České republiky, kontrolován policejními orgány Rakouské republiky, kdy řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Mercedes, RZ: XY, MPZ: A, kdy při kontrole bylo ve vozidle nalezeno celkem 63 gramů marihuany s blíže nezjištěným množství THC, kterou D. N. koupil téhož dne v České republice na přesně nezjištěném místě od M. A.,
- nejméně dne 11. 10. 2018 v bytě na adrese XY v XY, kde bydlel společně s přítelkyní O. Ž., nar. XY, celkem 40,8 gramů marihuany obsahující celkem 4,7 gramů THC,
přičemž D. N. z 15 000 gramů marihuany, zakoupených od M. A., rozprodal nejméně 13 397,7 gramů za cenu 5 EUR za 1 gram za tzv. out-door marihuanu a za 6 EUR za 1 gram za tzv. in-door marihuanu, kdy z prodeje měl vždy zisk 2 EUR z 1 gramu, tedy prodejem získal nejméně 26 795,40 EUR (696 680,40 Kč),
uvedeného jednání se obvinění dopouštěli s vědomím, o jakou látku se jedná a i přes to, že nedisponují příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy,
přičemž: delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, konopí náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu č. 3, přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
2. Takto popsané jednání obviněného M. A. soud prvního stupně právně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku a uložil mu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 2 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil i trest propadnutí věci, konkrétně finanční hotovosti ve výši 260 EUR. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci vztahující se na věci specifikované pod body 1. až 57. ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného.
3. Pro úplnost je vhodné uvést, že jednání obviněného D. N. soud prvního stupně právně kvalifikoval rovněž jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku a uložil mu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Dále mu podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil trest vyhoštění z České republiky na dobu 5 (pěti) roků. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil i peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 2 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci vztahující se na věci specifikované pod body 1. až 4. ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil i trest propadnutí náhradní hodnoty vztahující se na věci uvedené pod body 1. a 2. ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Jednání obviněného T. K. soud prvního stupně právně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 2 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci vztahující se na věci specifikované pod body 1. až 8. ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Jednání obviněného V. K. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Dále mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 30 denních sazeb po 500 Kč a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil rovněž trest propadnutí věci vztahující se na věci konkretizované pod body 1. až 3. ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání jen obviněný M. A. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“). Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) o něm rozhodl rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. 4 To 61/2020-1564, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ohledně tohoto obviněného, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ve výrocích, kterými mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1 tr. zákoníku a §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest a stanoven náhradní trest odnětí svobody. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu pak nově rozhodl tak, že jmenovaného obviněného podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb, kdy denní sazba činí 2 000 Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný dovolání, přičemž tak činí prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloše Švrčka, advokáta, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. V podrobnostech dovolatel namítá, že právní závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními v důsledku nezákonnosti při zjišťování skutkového stavu, kterou spatřuje v tom, že důkazy prokazující jeho vinu nebyly získány procesně přípustným způsobem, a tudíž jsou protiprávní, resp. nicotné. Vyslovuje totiž názor, že postup státního zastupitelství a soudu v dané trestní věci byl v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, a ve věci tak rozhodoval nepříslušný státní zástupce a nepříslušný okresní soud. Upozorňuje, že v posuzovaném případě nelze aplikovat zvláštní příslušnost státního zastupitelství uvedenou v §15 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství (jež se aplikuje toliko na věci, kdy státní zastupitelství vykonává dozor podle §174 tr. řádu, a nikoliv v případech návrhových oprávnění státních zástupců), a návrhy státních zástupců mají směřovat vůči okresním soudům příslušným podle §18 tr. řádu. Vytýká přitom soudu prvního stupně, že na uvedené námitky naprosto nereagoval, a odvolacímu soudu, že závěry Ústavního soudu uvedené v citovaném nálezu interpretoval nesprávně. Vyjadřuje setrvale přesvědčení, že v jeho trestní věci nebyl místně příslušným soudem pro rozhodování o návrzích státního zástupce Okresní soud ve Znojmě (jak tomu bylo v případě spoluobviněného D. N.), nýbrž Okresní soud v Hodoníně, v jehož obvodu má bydliště a měl páchat trestnou činnost; v této souvislosti poukazuje na to, že ustanovení §26 tr. řádu musí být vykládáno v souvislosti s čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jenž stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jímž je soudce okresního soudu stanoveného podle §18 tr. řádu. Ve vztahu k úvaze odvolacího soudu, že státní zástupce si může volit vlastní procesní a vyšetřovací taktiku, uvádí, že tato je sice možná, avšak v přípravném řízení v důsledku této taktiky nesmí dojít k tomu, k čemu došlo v jeho případě, a sice, že státní zástupce si v případě možnosti výběru bude volit, který soud z množiny soudů půjde jeho návrhům tzv. na ruku a těmto vyhoví; návrh státního zástupce musí vždy směřovat k jedinému místně příslušnému soudu.
7. V závěru dovolání obviněný rekapituluje, že soudy obou stupňů vycházely z nezákonně provedených důkazů, které pak byly naprosto neúčinné, a tudíž nemohly dospět k jinému než nesprávnému závěru o jeho vině namísto toho, aby jej zprostily obžaloby. Navrhuje proto (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 4 To 61/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2020, sp. zn. 46 T 2/2020, a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
8. Obviněný k dovolání připojil současně návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. řádu na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, přerušil výkon dovoláním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 4 To 61/2020.
9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení v dané trestní věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že jeho námitky obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť zřetelně směřují do oblasti zjišťování skutkového stavu, tedy do oblasti procesní, která však sama o sobě stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. řádu. Avšak vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání zároveň uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění a právního posouzení, v následujícím textu svého vyjádření se uvedenými námitkami zabývá z hlediska zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Předesílá však, že s těmito námitkami se zásadně neztotožňuje, neboť má za to, že jsou založeny na jistém nepochopení závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14 v kontextu posuzované věci, stejně jako na nepochopení principů ovládajících výkon dozoru v přípravném řízení a patrně též na nepochopení rozdílu mezi pojmy věcná a místní příslušnost. Poukazuje přitom na odstavce 10. a 11. odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že tento soud se obdobně formulovanými námitkami obviněného podrobně, přiléhavě a přesvědčivě zabýval, přičemž na správnosti těchto závěrů nemůže ničeho změnit ani nesouhlas obviněného, neboť je zřejmé, že tento proti nim nepředkládá žádnou věcně relevantní argumentaci.
10. V dalším textu vyjádření státní zástupce zdůrazňuje, že ve věci byl původně vykonáván dozor státním zástupcem Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, když ve věci bylo prověřováno podezření ze spáchání trestné činnosti, k níž docházelo mj. v obvodu Okresního soudu ve Znojmě. Úkony v rámci výkonu dozoru tak prováděl věcně a místně příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, který takto podával i návrhy na vydání soudních rozhodnutí k věcně a místně příslušnému Okresnímu soudu ve Znojmě; teprve následně, po zahájení trestního stíhání obviněných, byla věc z důvodu věcné příslušnosti postoupena k dalšímu výkonu dozoru Krajskému státnímu zastupitelství v Brně. Státní zástupce upozorňuje, že již z těchto skutečností je patrné, že ve věci nemohlo dojít ke svévolnému „výběru soudce“, jak poněkud nejasně obviněný namítá, neboť tehdejší věcně a místně příslušný státní zástupce podával příslušné procesní návrhy na vydání soudních příkazů toliko soudci „svého“ okresního soudu, jehož věcná a místní příslušnost zůstala i po postoupení věci v rovině státního zastupitelství zachována ve smyslu zásady perpetuatio fori podle §26 tr. řádu. Poznamenává, že z dovolacích námitek obviněného přitom nelze dovodit, jakým zákonným způsobem by bylo možno za dané situace dosáhnout toho, aby příslušná povolení a příkazy v části týkající se dovolatele vydával soudce Okresního soudu v Hodoníně, neboť státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě zjevně není u tohoto soudu činný, a není tak ani oprávněn podávat k němu procesní návrhy (ledaže by, v důsledku vyloučení části jednání spáchaného obviněným, došlo k delegaci věci v rovině státního zastupitelství, k čemuž však v dané věci nedošlo). Poukazuje na to, že v posuzované věci v rámci prověřování nenastala ani situace řešená obviněným předestřeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14; tento se totiž zabýval ústavně souladnou interpretací dřívější praxí připouštěné možnosti státního zastupitelství vyššího stupně k podání návrhu v přípravném řízení ke kterémukoli okresnímu soudu v obvodu daného krajského (resp. vrchního) státního zastupitelství, neboť takových soudů je nutně více než jeden. Zdůrazňuje, že obviněný přehlíží, že dozor nad prověřováním v dané věci vykonával státní zástupce okresního státního zastupitelství, který fakticky žádnou takovou možnost výběru okresního soudu nemá a neměl ji ani podle předchozího výkladu; nepochopení ze strany obviněného v tomto směru je podle státního zástupce patrné již z toho, že v předmětné věci dovozuje rozpor postupu státního zástupce s §15 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, která však upravuje věcnou příslušnost vrchních státních zastupitelství k výkonu dozoru v oblasti závažné hospodářské a finanční kriminality (o niž se v této věci vůbec nejedná). Státní zástupce uzavírá, že Okresní soud ve Znojmě tak byl věcně a místně příslušný k projednání návrhů státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, a jeho soudce vykonávající úkony v přípravném řízení tak byl zákonným soudcem obviněného. Dodává navíc, že v rámci přípravného řízení nelze rozdělovat postavení státního zástupce v pozici dozoru a v pozici navrhovatele tak, jak to činí dovolatel, neboť vždy jde o téhož státního zástupce, který v rámci výkonu dozoru postupuje vůči policejnímu orgánu vrchnostensky, přičemž jeho věcná příslušnost se odvíjí od citované vyhlášky, a ve vztahu k příslušnému soudu figuruje v pozici navrhovatele a místní příslušnost konkrétního soudu je třeba určit podle kritérií trestního řádu. Uvádí, že tato kritéria dodržena byla, neboť k trestné činnosti přinejmenším zčásti docházelo v obvodu Okresního soudu ve Znojmě.
11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce dospívá k závěru, že v dané trestní věci tedy důkazy byly opatřeny na podkladě úkonů věcně a místně příslušného soudce okresního soudu, a o jejich zákonnosti z tohoto hlediska nelze jakkoli pochybovat; k porušení práva obviněného na spravedlivý proces proto nedošlo, není tedy dán věcný důvod pro průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů na podkladě rozšiřujícího výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a námitky obviněného tudíž nelze považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Nad rámec uvedeného pak státní zástupce vyslovuje pochybnost, zda by takto tvrzená vada opatřené důkazy zcela diskvalifikovala z jejich procesní použitelnosti i v případě, že by skutečně k nesprávné místní příslušnosti soudu pro úkony v přípravném řízení došlo. Zákonodárce zjevně porušení místní nepříslušnosti přikládá natolik malý význam, že ani není dovolacím důvodem, neboť tím je pouze nepříslušnost věcná v případě soudu, který vydal meritorní rozhodnutí; není-li tedy případné nedodržení místní příslušnosti ani dovolacím důvodem ve vztahu k meritornímu rozhodnutí, na podkladě argumentu a maiori ad minus lze dovodit, že tím spíše se nejedná o zcela zásadní vadu ve vztahu k posouzení dílčí otázky použitelnosti takto opatřeného důkazu. S ohledem na povahu dovolacích námitek obviněného státní zástupce tudíž navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž v návaznosti na tento závěr se neztotožňuje ani s podnětem obviněného k rozhodnutí o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. Současně z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjadřuje souhlas s tím, aby i jiné než navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
12. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá toliko o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
16. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ohledně tohoto obviněného ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ve výrocích, kterými mu byl uložen peněžitý trest a stanoven náhradní trest odnětí svobody, a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb, kdy denní sazba činí 2 000 Kč, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
17. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
18. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
19. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Svou argumentací totiž, přestože namítá extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů obou stupňů a jimi učiněnými skutkovými zjištěními, ve skutečnosti brojí proti správnosti skutkových zjištění soudů z důvodu, že tato byla učiněna na podkladě nezákonných, a tedy nicotných důkazů. Podstatou jeho výhrad tak není vada spočívající v nesprávném právním posouzení jinak správně zjištěného skutku, nýbrž námitka extrémního nesouladu skutkových zjištění s důkazy, jež byly opatřeny procesně nepřípustným způsobem, měly být z hodnocení soudů vyloučeny a na jejichž podkladě neměly být žádné skutkové závěry činěny. Takové námitky jsou sice skutkové povahy, a tudíž shora citovaný dovolací důvod nenaplňují, ovšem byly-li by důvodné, mohly by založit extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, učiněnými na podkladě nepoužitelných důkazů, a z nich vyvozenými právními závěry. Nejvyšší soud proto posuzoval okolnosti, za nichž došlo k podání předmětných návrhů státním zástupcem a vydání daných soudních příkazů z výše uvedených hledisek. Dospěl přitom k závěru, že námitkám obviněného o nezákonnosti důkazů opatřených na jejich podkladě, a tudíž jejich procesní nepoužitelnosti nelze přisvědčit. Nejvyšší soud považuje k těmto výhradám za potřebné uvést – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – následující.
22. Ve vztahu k setrvalé námitce obviněného, že skutková zjištění v dané trestní věci, o něž soudy opřely svůj závěr o jeho vině, byla založena na nezákonných důkazech, jež byly opatřeny na podkladě úkonů soudce místně nepříslušného Okresního soudu ve Znojmě a jim přecházejících návrhů místně nepříslušného státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, Nejvyšší soud především konstatuje, že touto jakožto stěžejní výhradou uplatněnou obviněným v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se podrobně zabýval již odvolací soud a bezezbytku a zcela přesvědčivě se s ní vypořádal. Nejvyšší soud v tomto směru (již z důvodu procesní ekonomie) odkazuje na body 10. a 11. odůvodnění rozsudku tohoto soudu a považuje za potřebné jen zdůraznit následující skutečnosti. Jak vyplývá z obsahu spisu v dané trestní věci, orgány činné v trestním řízení prvotně prověřovaly trestnou činnost spoluobviněného D. N., jenž se jednak zdržoval a jednak páchal trestnou činnost (mimo jiné) v obvodu Okresního soudu ve Znojmě. K úkonům v rámci výkonu dozoru tak byl tehdy věcně a místně příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě (jehož místní příslušnost se odvozuje z obecné místní příslušnosti soudu stanovené v §18 tr. řádu), jenž byl činný v obvodu jediného okresního soudu, a to Okresního soudu ve Znojmě. Tomuto soudu pak ve smyslu §26 odst. 1 tr. řádu v rámci svých návrhových oprávnění podával návrhy na vydání soudních rozhodnutí (příkazů k domovní prohlídce, k prohlídce jiných prostor a pozemků, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), na jejichž podkladě pak byly opatřeny listinné a věcné důkazy. Teprve následně, na základě prověřování výše jmenovaného spoluobviněného a zjištěných skutečností, vyšla najevo trestná činnost obviněného, a posléze, po zahájení trestního stíhání obviněných, byla věc z důvodu věcné příslušnosti postoupena k dalšímu výkonu dozoru Krajskému státnímu zastupitelství v Brně. Z těchto okolností je zřejmé, že Okresní soud ve Znojmě byl věcně a místně příslušný k projednání návrhů státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě a důkazy opatřené na podkladě úkonů takto věcně a místně příslušného soudce daného soudu je třeba považovat za zákonné a plně procesně použitelné. V tomto směru je třeba odmítnout argumentaci obviněného o nemožnosti aplikace zvláštní příslušnosti státního zastupitelství uvedené v §15 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, jako zcela nepřípadnou, neboť tato v posuzované věci aplikována nebyla, když nadto se týká věcné příslušnosti vrchních státních zastupitelství k výkonu dozoru v oblasti závažné hospodářské a finanční kriminality. Obdobně není možné přisvědčit názoru dovolatele, že v jeho případě došlo vzhledem k možnosti výběru státního zástupce k účelové volbě soudu z množiny soudů, neboť státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě byl (a je) činný v obvodu jediného okresního soudu, a to Okresního soudu ve Znojmě.
23. Jestliže obviněný v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, a vytýká současně odvolacímu soudu dezinterpretaci jeho závěrů, Nejvyšší soud uvádí, že ani v tomto ohledu se nelze s jeho názorem ztotožnit. Obviněný totiž opomíjí, že v jeho trestní věci dozor nad prověřováním vykonával státní zástupce okresního státního zastupitelství, jenž, jak vyplývá ze shora uvedených skutečností, neměl možnost výběru okresního soudu k podání příslušných návrhů. Ústavní soud se v citovaném nálezu zabýval možností státního zastupitelství vyššího stupně (krajského či vrchního) podat v přípravném řízení návrh ke kterémukoliv okresnímu soudu v obvodu jeho působnosti (jichž je více než jeden). Navíc z jeho závěrů plyne, že ve věcech příslušnosti okresního státního zastupitelství, resp. okresního soudu (§16 tr. řádu) se plně uplatní aplikace §26 tr. řádu.
24. Ze shora rozvedených skutečností je současně zjevné, že místně příslušným soudem k vydání předmětných příkazů nemohl být Okresní soud v Hodoníně, jak se obviněný domáhá, neboť státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě nebyl (a není) činný v obvodu jmenovaného okresního soudu, nýbrž v obvodu Okresního soudu ve Znojmě; v této souvislosti je třeba poukázat i na ustanovení §26 odst. 2 tr. řádu, z něhož plyne, že soud, u něhož státní zástupce podal příslušný návrh, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení (tedy i po postoupení věci v rovině státního zastupitelství). Okresní soud v Hodoníně by se stal místně příslušným soudem k provádění úkonů v přípravném řízení v případě, že by došlo k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce (státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně) proto, že část trestné činnosti spáchaná obviněným by byla v rámci prověřování vyloučena ze společného řízení (což se však v předmětné věci nestalo; navíc by se jednalo o postup v rozporu s §20 odst. 1 tr. řádu).
25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že výhrady obviněného nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
V.
K návrhu na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
26. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný k dovolání připojil návrh na přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu až do rozhodnutí o dovolání. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
27. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. A. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.