ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1061.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1061/2021-891
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 o dovolání obviněného M. H. N. , nar. XY ve XY, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v České republice trvale bytem XY, okres Karviná, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 4 To 285/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 52/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. H. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 T 52/2020-812, byl obviněný M. H. N. uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 150.000 Kč, když podle §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu okresní soud stanovil výměru tohoto trestu v počtu 300 denních sazeb ve výši 500 Kč. Současně soud prvního stupně podle §68 odst. 5 tr. zákoníku rozhodl o zaplacení tohoto peněžitého trestu formou splátek ve výši 12.500 Kč měsíčně s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, pokud obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Karviné právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl následně Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 To 285/2020-843 tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného M. H. N. jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. H. N. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) dne 30. 3. 2017 v době kolem 14:15 hodin v XY, okres Karviná, v provozovně označené jako večerka XY na ulici XY, záměrně, vědom si protiprávnosti svého jednání, když nevlastnil oprávnění k nakládání s omamnými a psychotropními látkami dle platné právní úpravy, prodal J. M. D. 3 plastové sáčky tzv. dealeráky s obsahem 9,92 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, která obsahovala účinnou látku tetrahydrokanabinol za částku 200 PLN, přičemž marihuana (konopí seté) je uvedena jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jež byl vytvořen na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jež obsahuje psychotropní látku THC, která je uvedena v příloze č. 4 shora citovaného vládního nařízení, a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom skutečnosti, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 6. 2015, č. j. 5 T 268/2014-436, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, č. j. 7 To 319/2015-535, odsouzen mimo jiné pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a trestu zákazu činnosti,
2) v době nejméně od 22. 6. 2018 do 17:00 hodin dne 10. 7. 2018, kdy byl zadržen, v XY, okres Karviná, v provozovně označené jako večerka XY na ul. XY, záměrně, nejméně v 65 případech umožnil H. L. N., jejíž trestní stíhání pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku bylo podmíněně zastaveno, aby prodávala různým dosud neustanoveným osobám omamnou látku marihuanu, a to vždy v množství nejméně 1 g, ač věděl, že jmenovaná není oprávněna nakládání s omamnými a psychotropními látkami dle platné právní úpravy a její jednání je trestné, neboť marihuana (konopí seté) je uvedena jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jež byl vytvořen na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jež obsahuje psychotropní látku THC, která je uvedena v příloze č. 4 shora citovaného vládního nařízení, kdy v době, kdy H. L. N. marihuanu prodávala v různých částech prodejny nebo pro ní šla do zadní části prodejny do skladových prostor, vždy hlídal pro běžné zákazníky otevřenou prodejnu, aby nedocházelo ke krádežím zboží a jmenovaná mohla nerušeně uskutečnit transakce s marihuanou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný M. H. N. napadl výše citované usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 To 285/2020-843 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 T 52/2020-812) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V rámci svého písemného podání dovolatel především namítl, že soud prvního stupně nesplnil svoji povinnost podle §125 odst. 1 tr. řádu, když opomněl provést důkaz – konkrétně tím, že nepřečetl výpověď svědka S. Z., který byl v přípravném řízení vyslechnut na území Polské republiky. V této souvislosti obviněný akcentoval, že popis událostí tohoto svědka je v přímém rozporu s výpovědí svědka J. M. D., kterou okresní soud vyhodnotil jako rozhodující pro vyslovení jeho viny. Za podstatnou dovolatel označil především tu část výpovědi, ve které svědek Z. uvedl, že spolu se svědkem D. nakoupili marihuanu v obchodě, v němž byl přítomen dovolatel, ale současně vypověděl, že předmětnou marihuanu svědku D. prodala žena - Asiatka, zatímco obviněný stál u pultu společně s ním, a to až do jejich odchodu z obchodu. Podle dovolatele se tato výpovědní varianta shoduje s jeho výpovědí a koresponduje i s dalšími skutkovými zjištěními stran zaběhnutého způsobu prodeje marihuany v dotčené prodejně.
6. Vyjma toho dovolatel poukázal na to, že ze zajištěných záznamů z osmi kamer rozmístěných v předmětném obchodě to byla právě prodavačka L. N. H., která celkem v šedesáti pěti případech odcházela do zadní části obchodu (resp. do vnitřní části domu) zákazníkům pro marihuanu, zatímco on se vždy pohyboval po prodejně nebo stál před ní, pročež se nikdy těchto prodejů neúčastnil. Na tomto základě má dovolatel za to, že provedení důkazu svědeckou výpovědí S. Z. by mělo zásadní význam pro posouzení jeho viny, nicméně nalézací soud jej opomenul a v rámci dokazování se s ním nevypořádal. Tím podle obviněného došlo k zásahu do jeho procesních práv, zejména do jeho práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
7. Následně stejně jako nalézací soud konstatoval i soud odvolací, že neshledal procesních vad, jež by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obviněného na obhajobu. Naopak v odůvodnění svého usnesení uvedl, že okresní soud vycházel z jediné procesně relevantní svědecké výpovědi J. M. D. ze dne 21. 11. 2019, v níž tento svědek popsal, že se svým kamarádem Z. v jednom z obchodů zakoupili tři sáčky marihuany od muže vietnamského původu, za fyzické přítomnosti vietnamské prodavačky. To je však v příkrém protikladu s výpovědí svědka S. Z. Odvolací soud přitom pouze konstatoval, že výpověď tohoto svědka nebyla v řízení před nalézacím soudem vůbec provedena, a proto ji nelze nikterak hodnotit – a to přesto, že provedení tohoto důkazu mohlo vést ke zproštění obviněného podané obžaloby, event. ke změně právní kvalifikace žalovaného skutku.
8. Závěrem svého podání dovolatel ještě odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. IV. US 2867/16, ze kterého dovodil, že Nejvyšší soud je povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda v předchozích fázích trestního řízení nebyla porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. S ohledem na to navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 To 285/2020-843 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 T 52/2020-812) podle §265k tr. řádu zrušil a následně podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 1 NZO 612/2021-17, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která veškeré výhrady dovolatele vyhodnotila jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod. V prvé řadě konstatovala, že výše uvedené námitky obviněný vznáší v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, pročež se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především však odmítla, že by v daném případě skutečně existoval extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování a z něj definovaným skutkovým stavem na straně jedné a jeho právním posouzením na straně druhé. Podle jejího přesvědčení vznesené výhrady nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je nutno posuzovat ten který důkaz a jaký význam mu má soud (posuzující daný případ) připsat z hlediska hodnocení skutkového děje.
10. S hodnocením provedených důkazů odvolacím soudem státní zástupkyně vyjádřila souhlas s ohledem na to, že výpověď svědka J. M. D. nestojí osamoceně, nýbrž plně koresponduje s provedenými důkazy. Z listinných materiálů vyplynulo, že tento svědek se zúčastnil prověrky na místě činu ještě dne 4. 10. 2017, kdy obviněného okamžitě označil jako prodejce marihuany s tím, že měl na hlavě dokonce stejnou čepici. Především však z pořízených kamerových záznamů (které zachytily celkem 65 případů prodeje marihuany příchozím zákazníkům) vyplynulo, že v inkriminované době prodavačka L. N. H. vždy odcházela do skladové části večerní prodejny pro marihuanu, kterou následně předává zákazníkům za fyzické přítomnosti obviněného, zatímco se on pohybuje za pultem, nebo v uličkách mezi zbožím, v některých případech dokonce příchozího zákazníka z venku doprovázel – avšak nikdy nebýval před prodejnou, jak uváděl v rámci své obhajoby. Jelikož obviněný vědomě a opakovaně zajišťoval své partnerce L. N. H. nerušený prodej marihuany, tak jeho jednání vykazuje všechny znaky pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, pročež byla jeho obhajoba bez důvodných pochybností vyvrácena.
11. Závěrem státní zástupkyně konstatovala, že meritorní rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, pročež navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
12. Předmětné vyjádření státní zástupkyně k obviněným podanému dovolání bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. H. N. všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
17. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
18. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
20. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. H. N. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
21. Jedná-li se o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiluje o zpochybnění v podstatě celého důkazního procesu s ohledem na to, že Okresní soud v Karviné podle jeho mínění opomenul provedení důkazu stran výslechu svědka S. Z., který byl k věci vyslechnut v rámci přípravného řízení, a to na území Polska. Nicméně obviněný s odkazem na tento dovolací důvod nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky ad 1) skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a ad 2) pomoci k přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel totiž výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaných trestných činů, popsaných v tzv. skutkové větě, pročež požaduje zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, a následné opětovné projednání věci s výrazně příznivějším výsledkem. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
22. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Proto také dovolací soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
23. Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud v Karviné ve věci provedl rozsáhlé dokazování, když své skutkové závěry odvodil z výpovědi dovolatele a ze svědecké výpovědi J. M. D., a dále z řady listinných a dalších důkazů, mezi kterými dominují zejména znalecký posudek z oboru elektronika a kybernetika analyzující zajištěná zařízení obviněného a jeho přítelkyně L. N. H. (z nichž byly pro předmětné dokazování klíčová zejména skutková zjištění pocházející ze záznamového zařízení DVR osmi kamer rozmístěných po prodejně XY), protokol o prověrce, včetně pořízené fotodokumentace (jíž byla svědkem D. identifikována večerní prodejna XY jako místo, kde dříve zakoupil marihuanu), odborné vyjádření Policie ČR - OKTE Frýdek-Místek (ze kterého vyplynulo, že ve třech sáčcích zakoupených v předmětné prodejně byla identifikována marihuana), protokol o prohlídce jiných prostor a pozemků, která byla provedena ve večerní prodejně XY dne 10. 7. 2018, včetně fotodokumentace a formulář o provedené kontrole ze dne 4. 10. 2017 (na jehož základě byli ztotožněni obvinění M. H. N., L. N. H. a svědek J. M. D.). K osobě obviněného jsou podstatné i další skutečnosti, které vyplynuly z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 10. 2017, č. j. 5 T 49/2017-97, rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 6. 2016, č. j. 5 T 268/2014-436, a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, č. j. 7 To 319/2015-535.
24. Tyto důkazy soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba soudy nižších stupňů v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněného.
25. Přesto však obviněný M. H. N. znovu akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů došlo v jeho případě k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu v nyní projednávané věci neshledal žádný, natož pak zásadní nesoulad, kterak dovolatel v jím podaném mimořádném opravném prostředku namítl.
26. Klíčovou námitkou obviněného je tvrzení o opomenutém důkazu ve vztahu k výpovědi svědka S. Z., který byl vyslechnut v rámci přípravného řízení na území Polska, a kterou podle tvrzení dovolatele okresní soud u hlavního líčení neprovedl, přestože jím podaný popis projednávané události je v přímém rozporu s obsahem výpovědi svědka J. M. D., kterou okresní soud vyhodnotil jako klíčovou stran vyslovení viny obviněného. Ve vztahu k této námitce však byl Nejvyšší soud nucen zaujmout odmítavé stanovisko, a to nejen proto, že námitky proti porušení procesních předpisů z formálního hlediska stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale i z toho důvodu, že se z věcného hlediska v žádném případě o opomenutý důkaz nejednalo.
27. Obecně platí, že tzv. opomenuté důkazy (tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, nebo kterými se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval) vždy zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale rovněž jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim soud nevyhoví, je povinen ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, či proč je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadou ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17).
28. Respektování zásad spravedlivého procesu je tedy dáno nejen tím, že účastníku řízení musí být dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za nutné k prokázání svých tvrzení. Nicméně současně platí, že soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Pokud však odmítne obviněným navrhovaný důkaz provést, je v odůvodnění svého rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů takto postupoval. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).
29. Nejvyšší soud ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v dané trestní věci z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též výše citovanému stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů. Taktéž dovolací soud neshledal, že by nižší soudy opomenuly u některého z provedených důkazů učinit jejich řádné hodnocení, resp. v nyní projednávaném případě k takové procesní situaci vůbec nedošlo. Svědek S. Z. sice byl k věci vyslechnut v rámci přípravného řízení na území Polska, nicméně tato výpověď nebyla v řízení před okresním soudem jako důkaz vůbec provedena, pročež ji nebylo možné (ani nutné) nikterak hodnotit. Především však Nejvyšší soud v přiloženém spisovém materiálu ověřil, že provedení důkazu v podobně čtení protokolu o výslechu jmenovaného o svědka nebylo ze strany obviněného M. H. N. vůbec navrhováno – a to ani u hlavního líčení, ani u veřejného zasedání či v rámci podaného odvolání. O tom svědčí protokoly z hlavního líčení ze dne 4. 6. 2020 (č. l. 790-792 verte), ze dne 20. 7. 2020 (č. l. 798-798 verte), ze dne 2. 9. 2020 (č. l. 804-804 verte) a ze dne 8. 10. 2020 (č. l. 808-810), stejně jako protokol z veřejného zasedání konaného u odvolacího soudu ze dne 30. 3. 2021 (na č. l. 840-841).
30. Pokud tedy soud prvního nebo druhého stupně sám tento důkaz neprovedl a ani oprávněná osoba (tj. některá z procesních stran či jejich zástupců) provedení tohoto důkazu řádným způsobem nenavrhla, tak skutečně nebylo povinností soudu, který daný případ projednával, se k této otázce jakýmkoli způsobem vyjadřovat. V reakci na odvolání obviněného přitom Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého usnesení na tuto procesní situaci zcela správně reagoval, když výslovně uvedl, že výpověď svědka S. Z. nebyla před Okresním soudem v Karviné provedena, pročež ji ani neměl možnost jakkoli hodnotit.
31. V návaznosti na výše uvedené dovolatel dále namítl, že právě svědecká výpověď S. Z. má velký význam i ve vztahu k pořízeným videozáznamům, neboť je z nich zjevné, že to byla pouze prodavačka L. N. H., která odcházela do zadní části obchodu pro marihuanu, zatímco on se tohoto prodeje nikdy neúčastnil.
32. Nicméně skutek popsaný okresním soudem pod bodem 1) byl prokázán především svědeckou výpovědí J. M. D. ze dne 21. 11. 2019, ve které tento svědek mimo jiné uvedl, že tři sáčky s marihuanou zakoupil společně se svým známým, S. Z., v XY v obchodu XY od místního prodavače vietnamského původu. Přestože ve své výpovědi zmínil přítomnost další osoby (konkrétně ženy vietnamského původu), tak setrval na svém tvrzení, že omamnou látku mu prodal muž, přičemž tohoto muže popsal a následně jej i identifikoval policii (s poukazem na to, že má na hlavě dokonce stejnou pokrývku hlavy jako při samotném prodeji). Později tohoto muže bezpečně určil rovněž v rámci provedené fotorekognice.
33. Výpověď svědka J. M. D. tedy vskutku nestojí v rámci provedených důkazů osamoceně, nýbrž plně koresponduje s provedenými listinnými důkazy. Z protokolu o prověrce s pořízenou fotodokumentací vyplývá, že svědek D. dne 4. 10. 2017 (tedy s odstupem sedmi měsíců) identifikoval večerní prodejnu XY jako místo, kde dříve zakoupil marihuanu od muže vietnamského původu, a to za současné přítomnosti ženy téhož původu, která byla prodeji přítomna (č. l. 6 an.). Z protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků vyplývá, že přímo v prodejně XY nebyly žádné omamné látky nalezeny, nicméně byly objeveny v zadní části prodejny, konkrétně v elektrické troubě, kde bylo toho času uskladněno celkem 7 sáčků se zelenou sušinou (č. l. 277 - 281). Ze záznamu o kontrole provedené téhož dne současně vyplynulo, že osoby přítomné v prodejně byly na místě ztotožněny jako obviněný M. H. N., jeho partnerka L. N. H. a svědci J. M. D. a G. P. B. (č. l. 591).
34. Ačkoli bylo listinnými důkazy dále doloženo, že svědek J. M. D. byl v minulosti odsouzen pro trestnou činnost související s omamnými a psychotropními látkami (viz trestní příkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 10. 2017, č. j. 5 T 19/2017-97), soudy nižších stupňů zcela správně konstatovaly, že tato skutečnost nikterak nesnižuje hodnotu jeho svědecké výpovědi, a to s ohledem na to, že z obsahu příslušného spisového materiálu nevyplynul žádný motiv, pro který by tento svědek měl důvod obviněného M. H. N. křivě obvinit.
35. Odkázal-li tedy dovolatel v souvislosti se skutkem popsaným pod bodem 1) na kamerové videozáznamy pořízené v předmětné prodejně [podrobně rozvedené ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2)]s tím, že v jejich souvislosti učinil tvrzení, že to byla pouze jeho přítelkyně L. N. H., která odcházela do zadní části obchodu pro marihuanu, zatímco on se tohoto prodeje nikdy neúčastnil – byl Nejvyšší soud nucen tuto jeho námitku kategoricky odmítnout jako důkazně vyvrácenou a tedy zcela nepravdivou.
36. Právě vyhodnocením zajištěných souborů kamerových záznamů z předmětné prodejny (které pokrývají časové období od 22. 6. do 11. 7. 2018) bylo detekováno celkem 65 případů, ve kterých byl obviněný naopak fyzicky přítomen tomu, když jeho přítelkyně L. N. H. odchází do skladové části obchodu pro marihuanu, zatímco on buď stojí za pultem s pokladnou (a dohlíží na prostory obchodu) nebo se pohybuje v uličkách obchodu mezi zbožím. Pouze v několika případech dovolatel stojí před večerní prodejnou, avšak následně vstupuje do obchodu spolu s osobami, pro které L. N. H. přináší ze skladu sáčky s marihuanou. Rovněž byla zadokumentována situace, kdy jeho přítelkyně, L. N. H., předala marihuanu zákazníkovi přímo před prodejním pultem, za kterým stál obviněný. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný i jeho přítelkyně postupovali ve vzájemné součinnosti, tj. na základě předem dohodnutého postupu (viz policejní analýza na č. l. 398-536, 677-679, včetně přílohové části spisu).
37. Na základě předmětných záznamů tak byla spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného založená na tvrzení, že se nikdy nezúčastnil prodeje marihuany, resp. že o tom neměl povědomí, neboť se v tyto chvíle vždy nacházel mimo vnitřní prostor prodejny. Ostatně z přiloženého spisového materiálu rovněž vyplynulo, že sám dovolatel k potvrzení svých tvrzení nejprve požadoval provedení výslechu své přítelkyně, jakož i dalších osob z vietnamské komunity, avšak tyto důkazní návrhy si rozmyslel poté, co byla do spisového materiálu založena výše zmíněná podrobná analýza kamerových videozáznamů (viz vyhodnocení kamerového zařízení ze dne 26. 11. 2018, č. j. KRPT-218013/TČ-2017-070371, na č. l. 398 – 533).
38. V návaznosti na výše uvedené lze tedy shrnout, že námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou z pohledu dovolacího soudu neakceptovatelné hned z několika důvodů. Jednak je byl Nejvyšší soud nucen odmítnout z hlediska formálního, neboť v tomto stadiu trestního řízení již nelze relevantně uplatňovat výhrady skutkového a procesního charakteru. Současně je však odmítl i z věcného hlediska, neboť výpověď svědka S. Z. nebyla v řízení před okresním soudem vůbec provedena, přičemž obviněný provedení tohoto důkazu sám nežádal, a to ani v řízení před nalézacím soudem, ani v řízení před soudem odvolacím, pročež není možné takový důkaz označit za opomenutý. Především však byla trestná činnost obviněného ze všech provedených důkazů bez důvodných pochybností jednoznačně prokázána.
39. V reakci na námitky dovolatele je Nejvyšší soud nucen znovu akcentovat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být v dovolání obviněného nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn konkrétními (relevantně uplatněnými) hmotně právními vadami, když teprve v návaznosti na takováto tvrzení lze napadenému rozhodnutí vytýkat i nesprávná skutková zjištění (např. ve vztahu k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle názoru dovolatele v dané věci použita). Dovolatel M. H. N. však v rámci svých výše uvedených výhrad dovolacímu soudu předložil pouze své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a v reakci na ně uvedl svoji vlastní skutkovou verzi, ze které vyplynulo, že se skutku, který je mu kladen za vinu, nedopustil.
40. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť z obsahu a věcného zaměření argumentace obviněného je zřejmé, že tento uplatněné námitky podřadil pod jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně. Ve skutečnosti totiž nemohl takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti nižšími soudy učiněných skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu trestního řízení jako důvod dovolání neumožňuje. Mimo to nelze pominout skutečnost, že se oba soudy nižších stupňů se všemi námitkami obviněného v odůvodněních svých rozhodnutí dostatečně vypořádaly (konkrétně Krajský soud v Praze zejména v bodech 15. až 18. odůvodnění dovoláním napadeného usnesení).
41. Dovolatel tedy všechny své skutkové námitky zjevně založil na účelové dezinterpretaci provedených důkazů, v jejímž rámci selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje ta, která jej z trestné činnosti usvědčují. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování jejich vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se tedy nemohl setkat s procesním úspěchem – zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé panuje nezpochybnitelná logická návaznost. Na rozdíl od logicky neuspokojivých argumentů předložených obhajobou obviněného soudy obou nižších stupňů zcela správně posoudily z důkazů vzešlá skutková zjištění nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemných souvislostech, aby pak na základě jejich celkové objektivní analýzy dospěly k nezvratným závěrům o vině obviněného. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud na podkladě svého přezkumu dospěl k závěru, že soudy obou nižších stupňů z provedených důkazů odvodily správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad, kterak se snaží obviněný namítnout.
42. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolatel v úvodu svého podání předeslal, že mimořádný opravný prostředek podává nejen do výroku o vině, ale i do výroku o trestu, nicméně žádnou konkrétní námitku v tomto směru již nevznesl. Lze tedy usoudit, že námitkou proti uloženému trestu měl dovolatel patrně na mysli úhrnný peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy v celkové výši 150.000 Kč (za současného stanovení splátek ve výši 12.500 Kč měsíčně), který dovolatel vyhodnotil jako nepřiměřený, neboť se stran projednávaného skutku výslovně domáhá zproštění podané obžaloby.
43. Nejvyšší soud v této souvislosti akcentuje, že ani takováto výhrada není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolatel v jejím rámci nenamítl nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Pod uplatněný dovolací důvod přitom nespadají námitky stran údajné nepřiměřenosti uloženého trestu ani v případě, že je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Námitku zaměřenou proti uloženému trestu lze totiž relevantně vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně ani ten není v nyní posuzované věci opodstatněný, ježto obviněnému M. H. N. byl uložen namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody úhrnný peněžitý trest, který zákon připouští, a který má podle názoru okresního soudu (stejně jako státní zástupkyně, která tento trest soudu navrhla) největší šanci zajistit očekávanou nápravu obviněného.
44. Nejvyšší soud přitom ověřil, že soud prvního stupně stanovil výši finančního postihu obviněného na základě jím prověřených majetkových poměrů, když tento v rámci své výpovědi výslovně uvedl, že se považuje za osobu finančně zabezpečenou, neboť po svých rodičích zdědil peněžní hotovost ve výši 20.500 USD (což odpovídá částce cca 475.000 Kč), pročež nemá zapotřebí pracovat, ani pobírat dávky od České správy sociálního zabezpečení či Úřadu práce ČR. Vzhledem k tomu, že posledně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody obviněného neodradil od dalšího páchání protiprávního jednání, okresní soud zcela správně konstatoval, že není namístě obviněného primárně zbavovat osobní svobody, pročež jej postihl na místě pro něj nejcitlivějším, tedy ve finanční rovině – nicméně ve výši, kterou je schopen uhradit, a to při současném stanovení pravidelných měsíčních splátek.
45. K pouhé skutečnosti, že dovolatel subjektivně pociťuje okresním soudem takto vyměřený peněžitý trest jako nepřiměřeně přísný, a to s ohledem na to, že usiluje o zproštění viny, však nelze z hlediska dovolacích důvodů přihlédnout, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, které taxativně vyjmenovává ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
VI.
Závěr
46. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině stran skutku popsaného pod bodem 1) pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Jejich podstatou je však pouhé polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Jak již bylo konstatováno shora, mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
47. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
48. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 To 285/2020-843, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 T 52/2020-812, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo dovolání obviněného M. H. N. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu