ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1090.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1090/2021-815
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 o dovolání obviněného O. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 10 To 109/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 90/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného O. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 3. 2021, č. j. 7 T 90/2020-658, byl obviněný O. D. uznán vinným pod bodem I) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
2. Za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku popsaný pod bodem I) a za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (spáchaný přesně nezjištěného dne v červnu 2018), jímž byl O. D. pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. 11. 2019, č. j. 7 T 103/2019-127, byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb, když podle §68 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku byla každá jednotlivá denní sazba určena částkou 100 Kč. Vyjma toho okresní soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. 11. 2019, č. j. 7 T 103/2019-127, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Za spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, popsaného pod bodem II), pak Okresní soud v Pelhřimově obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 3. 2021, č. j. 7 T 90/2020-658, přitom právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i navazujících výroků o uložených trestech. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 To 109/2021-746, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu k odvolání obviněného zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu uznal obviněného O. D. vinným ze spáchání (jednoho trvajícího) zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to jej podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný O. D. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 1. 2019 do 29. 7. 2019, na různých místech zejména v XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším v sedmi případech prodal za celkovou částku nejméně 3.500 Kč V. C., nar. XY, látku zvanou pervitin,
2. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 1. 2019 do 29. 7. 2019, na různých místech zejména v XY a v XY, v přesně nezjištěném počtu případů prodal v přesně nezjištěném celkovém množství za celkovou částku nejméně 5.600 Kč B. H., nar. XY, látku zvanou pervitin, kterou sama objednala a zejména bankovním převodem ze svého bankovního účtu, či účtu svých partnerů M. H., nar. XY a M. S., nar. XY, k nimž měla přístup, zaplatila na jeho bankovní účet, přičemž objednanou látku vyzvedla B. H. nebo v nezjištěném počtu případů tímto pověřila M. H.,
3. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 1. 2019 do 29. 7. 2019, na různých místech zejména v XY a XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším ve třech případech prodal za celkovou částku nejméně 1.500 Kč D. M., nar. XY, látku zvanou pervitin,
4. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 2. 2019 do 29. 7. 2019, zejména
v místě bydliště XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším ve třech případech zdarma poskytl P. A., nar. XY, látku zvanou pervitin,
5. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 31. 7. 2019 do 26. 7. 2020, zejména v místě bydliště XY a na parkovišti společnosti XY v XY, okr. Pelhřimov, poskytl zdarma P. A., nar. XY, přinejmenším ve třech případech v celkovém množství nejméně na tři dávky látku zvanou pervitin a přinejmenším v pěti případech v celkovém množství nejméně 5 ks tablety Subutexu obsahující účinnou látku buprenorfin,
6. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 31. 7. 2019 do 26. 7. 2020, na různých místech zejména v XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším v deseti případech prodal v za celkovou částku nejméně 5.000 Kč V. C., nar. XY, látku zvanou pervitin,
7. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 31. 7. 2019 do 8. 6. 2020, na různých místech zejména v XY a XY, v přesně nezjištěném počtu případů prodal v přesně nezjištěném celkovém množství za celkovou částku nejméně 105.205 Kč, B. H., nar. XY, látku zvanou pervitin, kterou sama objednala a zejména bankovním převodem ze svého bankovního účtu, či účtu svých partnerů M. H., nar. XY a M. S., nar. XY, k nimž měla přístup, zaplatila na jeho bankovní účet, přičemž objednanou látku v nezjištěném počtu případů vyzvedla B. H. nebo v nezjištěném počtu případů tímto pověřila M. H.,
8. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 31. 7. 2019 do 8. 7. 2020, na různých místech zejména v XY a XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším ve čtyřiceti osmi případech prodal za celkovou částku nejméně 48.000 Kč B. M., nar. XY, látku zvanou pervitin,
9. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 6. 2020 do 10. 7. 2020, na různých místech zejména v XY a XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším ve dvou případech podal za celkovou částku nejméně 3.000 Kč M. H., nar. XY, látku zvanou pervitin,
10. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 10. 2019 do 30. 6. 2020, na různých místech zejména v XY, okr. Pelhřimov a XY, okr. Havlíčkův Brod, přinejmenším ve třech případech prodal za celkovou částku nejméně 600 Kč V. N., nar. XY, látku zvanou pervitin,
11. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 11. 2019 do 15. 6. 2020, na různých místech zejména v XY a XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším v pěti případech prodal v celkovém množství nejméně na 15 dávek za celkovou částku nejméně 2.500 Kč S. K., nar. XY, látku zvanou pervitin,
12. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 12. 2019 do 28. 7. 2020, na různých místech zejména v XY a XY, přinejmenším ve dvou případech prodal v celkovém množství nejméně na 3 dávky za celkovou částku nejméně 500 Kč, M. B., nar. XY, látku zvanou pervitin
13. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 1. 2020 do 28. 7. 2020, na různých místech zejména v XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším ve třech případech prodal v celkovém množství nejméně na 3 dávky za celkovou částku nejméně 300 Kč a v pěti případech poskytl zdarma, případně v jednom případě jako protislužbu v celkovém množství nejméně na pět dávek, E. B., nar. XY, látku zvanou pervitin,
14. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, na různých místech zejména v XY a XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším ve dvaceti čtyřech případech prodal za celkovou částku nejméně 18.000 Kč P. M., nar. XY, látku zvanou pervitin,
15. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, na různých místech zejména v XY, okr. Pelhřimov, a XY přinejmenším v patnácti případech daroval za odvoz osobním automobilem celkem 20 ks tablet Subutexu obsahujících účinnou látku buprenorfin D. S., nar. XY,
16. v přesně nezjištěných dnech, pravděpodobně v období od 1. 4. 2020 do 7. 7. 2020, na různých místech zejména v XY přinejmenším ve dvou případech prodal v celkovém množství nejméně na dvě dávky za celkovou částku nejméně 1.000 Kč F. K., nar. XY, látku zvanou pervitin,
17. v přesně nezjištěný den, pravděpodobně v období od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020, na přesně nezjištěném místě v XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším v jednom případě prodal v celkovém množství nejméně 2 ks tablet Subutexu obsahující účinnou látku buprenorfin za částku nejméně 400 Kč M. P., nar. XY,
18. v přesně nezjištěný den, pravděpodobně v období od 1. 7. 2020 do 15. 7. 2020, v XY u baru XY, okr. Pelhřimov, přinejmenším v jednom případě prodal v celkovém množství nejméně na dvě dávky za celkovou částku nejméně 500 Kč Š. K., nar. XY, látku zvanou pervitin,
přičemž látka zvaná pervitin pod mezinárodním nechráněným názvem metamfetamin, a látka zvaná buprenorfin jsou zařazeny jako látky psychotropní do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a činil tak s vědomím, že k nakládání s těmito látkami je třeba zákonného povolení, které neměl, a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. 11. 2019, č. j. 7 T 103-2019-127, pravomocným dne 13. 11. 2019, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb s výší denní sazby 100 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Obviněný O. D. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 To 109/2021-746 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 3. 2021, č. j. 7 T 90/2020-658) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně dodal, že soudy obou instancí svým postupem porušily základní zásady trestního řízení i jeho ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces, neboť se dopustily zkratkovitého hodnocení důkazů a zcela rezignovaly na posouzení skutkového stavu v jeho prospěch.
7. V prvé řadě obviněný (stejně jako v přechozích stadiích trestního řízení) přiznal, že všem dotčeným osobám jistou látku poskytoval, nicméně tvrdí, že se nejednalo o metamfetamin, nýbrž pouze o práškový kofein. Dovolatel je přesvědčen o tom, že aby svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tak musí být předmětem jeho jednání omamná či psychotropní látka, jež je zahrnuta v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Takovou látku však dovolatel osobám jmenovaným ve výroku o vině neposkytl, pročež nemohlo dojít ani k naplnění zákonných znaků předmětné skutkové podstaty.
8. Podle tvrzení dovolatele policie v přípravném řízení nechala vypracovat odborné vyjádření (jehož zpracovatelem je MUDr. Leo Procházka), jehož zadáním byl popis psychotropní látky metamfetamin a jeho účinků na lidský organismus. Z toho vyplývá, že policejní orgán se při svých úvahách zjevně nezabýval tím, že by daná látka nebyla pervitinem, ačkoliv ji neměl k dispozici. Tento závěr poté převzala obžaloba a soud, aniž by se složením a účinky distribuované látky podrobněji zabývaly. Naopak snahy obviněného poukázat na skutečnosti, jež tento závěr vyvracejí, nebyly těmito orgány činnými v trestním řízení vzaty v potaz (a to i přesto, že sám znalec při svém výslechu u hlavního líčení, v rámci kterého byl dotazován na srovnání pervitinu a kofeinu, výslovně uvedl, že látka, kterou popisovali svědci, mohla být kofein). Rovněž svědci ve svém souhrnu potvrdili pravdivost jeho tvrzení, neboť ve svých výpovědích uváděli nižší pořizovací cenu, slabší účinky zakoupené látky, stejně jako zmiňovali opakované stížnosti na kvalitu distribuované látky. Podle tvrzení dovolatele soud prvního stupně neměl pro učinění závěru, že se v projednávaném případě jednalo o pervitin a nikoli o kofein, žádný znalecký podklad, přičemž rozpory, které narušovaly tvrzení obžaloby o identifikaci distribuované látky, tento soud nevzal v potaz. Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozsudku pouze odkázal na odůvodnění soudu nalézacího, ačkoli obviněný na rozpory stran složení zobchodované látky poukazoval i v rámci svého odvolání.
9. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy zkratkovitě a nepřezkoumatelným způsobem, dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož uznaly obviněného vinným z naplnění skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, aniž se fakticky zabývaly látkou, jejíž distribuce není jakkoli zakázána. Tímto postupem se však dopustily zásadního pochybení, v důsledku kterého došlo k neoprávněnému zásahu do základních procesních práv obviněného, zejména do jeho práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 3. 2021, č. j. 7 T 90/2020-658, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 To 109/2021-746, zrušil, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. 1 NZO 866/2021-10, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který veškeré námitky dovolatele vyhodnotil jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, neboť předmětné dovolání fakticky neobsahuje kvalifikovanou hmotněprávní námitku, prostřednictvím které by soudům nižších stupňů vytkl nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným.
11. Podstata námitek dovolatele spočívá ve snaze o zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, jejímž prostřednictvím se fakticky snaží o prosazení vlastní verze hodnocení důkazů, když v rámci této tvrdí, že přítomnost pervitinu nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Dovolatel tedy svůj mimořádný opravný prostředek založil na praktickém zpochybnění správnosti skutkových zjištění, nicméně takto konstruované námitky již nejsou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřaditelné. Podle tvrzení státního zástupce mají učiněná skutková zjištění jednoznačnou obsahovou vazbu na provedené důkazy a lze je z provedených důkazů spolehlivě dovodit. S ohledem na výpovědi svědků stran charakteru distribuované látky coby pervitinu, jakož i s tím korespondující stanovisko znalce, jsou skutková zjištění dostatečná k tomu, aby obviněný byl z projednávaných skutků uznán vinným bez důvodných pochybností. Zároveň je státní zástupce přesvědčen o tom, že soudy nižších instancí se dostatečně vypořádaly též se všemi argumenty obhajoby obviněného.
12. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudů nižších instancí nevykazují vadu extrémních rozporů, resp. porušení práva obviněného na spravedlivý proces (kterážto by výjimečně mohla odůvodnit zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění), je zřejmé, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného O. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, nicméně pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné rozhodnutí.
13. Vyjádření státního zástupce k obviněným podanému dovolání bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
15. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný O. D. všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, což znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. V souvislosti s obviněným uplatněnými argumenty Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
18. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
20. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného O. D. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiluje o zpochybnění klíčových důkazů, zejména otázky složení jím distribuované látky, o které tvrdí, že nebyla omamného či psychotropního charakteru.
21. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na tento dovolací důvod fakticky nenamítl, že by v rozsudku odvolacího soudu popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaného trestného činu popsaného v tzv. skutkové větě, pročež požaduje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, jakož i rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, resp. zproštění podané obžaloby. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky (mající výhradně skutkový či procesní charakter) znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
22. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takové situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
23. Dovolací soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Pelhřimově k věci provedl rozsáhlé dokazování, přičemž své skutkové závěry odvodil stran projednávaných skutků z výpovědí celkem devatenácti svědků (V. C., P. A., J. B., E. B., M. H., P. M., S. K., Š. K., D. M., B. H., V. N., M. P., D. S., D. C., H. K., M. B., M. S., F. K. a Z. Š.) z řad uživatelů pervitinu a ve třech případech tablet Subutexu s obsahem buprenorfinu, dále z odborného vyjádření a výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a dalších ve věci provedených listinných důkazů (mezi kterými jsou významné zejména protokol o vydání věci, úřední záznamy, protokoly o ohledání a o zničení věci, zpráva České spořitelny, odborné vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, osobní výkazy obviněného, výpisy z jeho účtu a zjištění, která vyplynula z jeho elektronické komunikace).
24. Následně okresní soud všechny tyto důkazy pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Se skutkovými zjištěními nalézacího soudu vyjádřil bezvýhradný souhlas i odvolací soud, byť právní kvalifikaci projednávané trestné činnosti revidoval, jak bylo uvedeno výše, když jednání obviněného, jež bylo v rozsudku okresního soudu popsáno jako dva samostatné skutky, posoudil jako jediný trvající trestný čin. Současně se oba soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozsudků řádně vypořádaly se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněného.
25. Přesto však obviněný O. D. znovu akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů v jeho případě došlo k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu v nyní posuzované věci neshledal žádný, natož zásadní nesoulad, kterak dovolatel namítl.
26. Obviněný O. D. se v odůvodnění svého dovolání zaměřil především na zpochybnění složení látky, kterou v období od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2020 prokazatelně distribuoval minimálně třinácti svědkům, za současného tvrzení, že všem uživatelům prodával (nebo v několika případech i daroval) čistý kofein, a nikoli pervitin. Pravdivost jeho tvrzení měli potvrdit jeho odběratelé, kteří před orgány činnými v trestním řízení údajně uváděli nižší pořizovací cenu i slabší účinky získané látky. Rovněž přizvaný znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie měl podle obviněného u hlavního líčení prohlásit, že „látka, jejíž účinky svědkové popisovali, mohla být kofein“ . Z těchto důvodů má dovolatel za to, že soud prvního stupně, resp. soud odvolací neměl pro svůj závěr, že distribuoval pervitin, žádný relevantní důkazní podklad.
27. Předně je nutno zdůraznit, že obviněný ve svém dovolání s odkazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nepředložil Nejvyššímu soudu žádnou relevantní výhradu hmotněprávního charakteru. Rozporování složení jím distribuované látky ve všech zmapovaných případech je námitkou ryze skutkové povahy, neboť obviněný jejím prostřednictvím Nejvyššímu soudu předkládá pouze vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a to za účelem prosazení skutkové verze spočívající v tvrzení, že se předmětného trestného činu nedopustil, pročež pro sebe žádá zproštění obžaloby. Tímto postupem však předmětnou námitku podřadil pod uplatněný dovolací důvod pouze formálně, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu trestního řízení již neumožňuje. Nejvyšší soud byl nicméně nucen tuto námitku odmítnout nejen z formálních, ale i z věcných důvodů.
28. Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že okresní soud ve věci podrobně vyslechl všechny dovolatelovy odběratele, kteří přiznali dlouhodobé zkušenosti s užíváním metamfetaminu, pročež si obstarávali omamnou látku nejen u obviněného, ale i z dalších zdrojů. Z tohoto důvodu soud prvního stupně deklaroval, že jejich hodnocení účinků pervitinu je dostatečně věrohodné.
29. Především však v žádném případě nelze z provedených důkazů dovodit, že by obviněný D. svým odběratelům prodával pouze čistý kofein, resp. že by přítomnost pervitinu nebyla v distribuovaném „zboží“ bezpečně prokázána. V této souvislosti Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že slyšení svědci na otázku stran účinků látky, kterou získali od obviněného, odpovídali v zásadě značně podobně. Svědkyně M. B. popsala, že „od obviněného měla pervitin asi v pěti případech, jeho účinky byly někdy slabší, někdy silnější“ (č. l. 647). Svědek V. C. podotkl, že „kvalita pervitinu od obviněného byla jak kdy, někdy to bylo dobré, někdy to nebylo nic moc“ (na č. l. 560-561). Svědkyně P. A. uvedla, že „mělo to účinky jako pervitin, ale měly kratší interval“ (č. l. 562). Svědek D. M. k látce získané od obviněného přiznal, že „pervitin získával i z jiných zdrojů, od obviněného měl jen malé množství pervitinu, účinky byla euforie, ústup únavy, trvalo to tak tři hodiny“ (č. l. 590). Svědkyně Š. K. podotkla, že „látku od obviněného užila nosem, měla pak více energie, účinky trvaly přes večer; měla pervitin i od jiných zdrojů, rozdíl ale nepozorovala“ (č. l. 590).
30. Výše uvedené svědecké výpovědi byly podpořeny rovněž ze strany znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Leo Procházky, který tvrzení o účincích metamfetaminu (jak je popisovali slyšení svědci) vyhodnotil jako věrohodné, když výslovně uvedl, že „projevy, které popisují uživatelé látky (získané od obviněného), odpovídají účinkům pervitinu“ , přičemž dodal, že „pervitin má stimulující účinky, ovlivňuje centrální nervový systém, i když jiným způsobem než kofein“ (č. l. 559).
31. K účinkům kofeinu znalec dále předeslal, že nestudoval přímo jeho účinky, a proto pouze teoreticky připustil, že výpovědi svědků mohou odpovídat i užití kofeinu. Vzápětí však dodal, že pravidelný uživatel pervitinu – pokud užíval čistý pervitin a poté zkonzumoval naředěný, ten ředěný spolehlivě pozná, neboť zpravidla popisuje, že účinek nebyl takový, jaký očekával. K výše uvedenému dodal, že ačkoli jsou účinky obou látek povzbudivé, tak metamfetamin stimuluje jiné mozkové receptory (při jeho užití se uvolňují látky, které mají vliv na emotivitu a náladu, zejména serotonin a dopamin, což jsou účinky, které kofein nemá). Nicméně je všeobecně známo, že dealeři pervitin velmi často „ředí“ právě kofeinem pro jeho povzbudivé účinky, a proto pokud označují účinky omamné látky jako slabší, či trvající kratší dobu, tak zpravidla se vždy jedná o metamfetamin naředěný kofeinem (č. l. 559). Svědek M. S. k této otázce dodal, že „kávu pije jednou denně, probere ho po ránu, ale s pervitinem se to nedá srovnávat, neboť káva jen probere, ale pervitin je stimulant, který ovlivní mysl, takže je to úplně něco jiného“. I tento uživatel dodal, že omamnou látku získával i z jiných zdrojů, nicméně pervitin od obviněného popsal tak, že měl „účinky normální, ale nic extra“ (č. l. 648) .
32. V této souvislosti se jeví jako podstatné, že sám obviněný v rámci svého výslechu připustil, že je dlouhodobým uživatelem metamfetaminu, pročež pozná rozdíl mezi užitím kofeinu a pervitinu. V této souvislosti nelze pominout ani výrok obviněného, který uvedl dne 27. 8. 2020 do protokolu o vydání věci, ve kterém přiznal, že ve dvou sáčcích je pervitin a v plastové lahvičce je kofein, který koupil prostřednictvím e-shopu, načež výslovně prohlásil, že jej „používal na ředění pervitinu, když ho poskytoval dalším osobám“ (č. l. 154) . Rovněž toto vyjádření, byť z přípravného řízení, zcela zapadlo do výše popsaných skutkových zjištění učiněných okresním soudem.
33. Závěr nalézacího soudu (se kterým se plně ztotožnil i soud odvolací), že obviněný prokazatelně všem výše uvedeným svědkům distribuoval výhradně pervitin, případně pervitin naředěný kofeinem, jednoznačně odpovídá všem skutkovým zjištěním, a je tak zcela správný. Z doloženého spisového materiálu Nejvyšší soud rovněž ověřil, že předmětná námitka obviněného není nikterak nová, neboť ji vznesl již v rámci hlavního líčení, a poté i v rámci odvolání. Oba soudy nižších stupňů se s ní však důsledně vypořádaly, a to Okresní soud v Pelhřimově v odůvodnění svého rozsudku v bodech 7 - 8, Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pak v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 8).
34. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním (které soudy obou stupňů vyhodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech) Nejvyšší soud kategoricky odmítá související tvrzení dovolatele, že se policejní orgán dostatečným způsobem nezabýval povahou jím distribuované látky, když v jeho neprospěch uzavřel, že obchodoval s pervitinem. Okresní soud naopak všechna skutková zjištění, která vyplynula z provedených důkazů, velmi pečlivě hodnotil, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a pokud dospěl ke stanovisku, že obhajoba obviněného byla důkazně vyvrácena, tak proti tomuto závěru nelze ničeho relevantně namítnout. Lze tedy shrnout, že Okresní soud v Pelhřimově dostatečně prokázal všechny úkony obviněného, které podrobně popsal ve výroku o vině, přičemž dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů posoudil výpovědi všech vyslechnutých svědků (které konfrontoval s výpovědí znalce i s dalšími listinnými důkazy) jako věrohodné, načež se s jeho skutkovými zjištěními ztotožnil i soud odvolací.
35. Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl argumentaci dovolatele, že okresní soud při hodnocení provedených důkazů postupoval chybně či dokonce, že jeho závěry jsou extrémně nesouladné s provedenými důkazy. Naopak, ze spisového materiálu je zjevné, že Okresní soud v Pelhřimově při hodnocení důkazů postupoval nanejvýš objektivně, což je mimo jiné zjevné i z toho, že v duchu zásady in dubio pro reo konstatoval, že se mu nepodařila prokázat některá skutková tvrzení obsažená v obžalobě ve vztahu k B. M. (bod I. 1 obžaloby), D. C. (bod II. 5 obžaloby), D. M. (bod II. 8 obžaloby), Z. Š. (bod II. 9 obžaloby), J. B. (bod II. 16 obžaloby), H. K. (bod II. 17 obžaloby), a proto tato skutková tvrzení z výroku o vině vypustil.
36. Pokud tedy okresní soud postupoval na podkladě pečlivého vyhodnocení všech provedených důkazů, je nutné rovněž odmítnout výrok obviněného stran údajně zkratkovitých, resp. nepřezkoumatelných skutkových závěrů nalézacího soudu. Ze stejného důvodu je nutné odmítnout i námitku dovolatele, že postupem obou soudů nižších stupňů došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
37. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud námitky dovolatele O. D. odmítl nejen z toho důvodu, že jsou ryze skutkového či procesního charakteru, ale rovněž proto, že všechny jeho námitky představují pouhou obsahově nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými hmotněprávními závěry obou soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud naopak na podkladě svého přezkumu dospěl k jednoznačnému závěru, že soudy obou stupňů z provedených důkazů odvodily stran projednávané trestné činnosti správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé (které v rámci odvolacího řízení reparoval odvolací soud), není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad.
38. Ačkoli dovolatel v záhlaví svého dovolání uvedl, že svým podáním napadá rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích, tj. ve výroku o vině i o trestu, v obsahu samotného dovolání jakékoli konkrétní námitky zaměřené proti výroku o trestu zcela chybí. Pokud však obviněný svým dovoláním prokazatelně sledoval zproštění obžaloby, tak nejspíše zamýšlel namítnout, že jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové výměře tří let a šesti měsíců subjektivně pociťuje jako trest nepřiměřeně přísný.
39. Nejvyšší soud však v této souvislosti akcentuje, že takováto výhrada není podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť ani v jejím rámci dovolatel nenamítl nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Námitky o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu přitom nespadají pod uplatněný dovolací důvod ani v případě, že dovolatel je subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Námitku zaměřenou proti uloženému trestu lze relevantně vznést výhradně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně ani ten není v nyní posuzované věci opodstatněný, ježto obviněnému O. D. byl zjevně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který zákon připouští, a to v dolní třetině zákonem stanovené trestní sazby od dvou do deseti let.
40. K pouhé skutečnosti, že dovolatel subjektivně pociťuje odvolacím soudem vyměřený trest jako nepřiměřeně přísný, však nelze z hlediska dovolacích důvodů přihlédnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit nejen pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) nebo podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, které taxativně vyjmenovává ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
VI.
Závěr
41. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině stran předmětného skutku popsaného ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu v převážné míře pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci odvolacího řízení. Jejich společným jmenovatelem je však prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se plně ztotožnil i soud odvolací.
42. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění ze strany dovolatele přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní projednávané věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
43. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 To 109/2021-746, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 3. 2021, č. j. 7 T 90/2020-658, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného O. D. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu