ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1277.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1277/2021-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o dovolání obviněné M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 9 To 122/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 128/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 2 T 128/2020, uznal obviněnou M. K. vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odstavec 1 tr. zákoníku, kterých se měla dopustit tím, že
dne 6. 12. 2019 z pobočky České pošty č. XY, XY, do Věznice XY, okres XY, odeslala doporučenou zásilku č. XY, která byla do věznice doručena dne 9. 12. 2019, a kontrolou zásilky Vězeňskou službou České republiky bylo zjištěno, že obsahuje 2 ks průhledných pytlíčků se zelenohnědou rostlinnou látkou, v níž byla prokázána přítomnost cannabinoidů - účinné látky konopí, včetně látky delta-9-THC, o celkové hmotnosti 1,27 gramu, kterou předtím obviněná blíže nezjištěným způsobem obstarala a do uvedené zásilky uschovala tím způsobem, že ji vložila do dvou patentních uzavírání koženkových blokových zápisníků a společně s dalšími věcmi zabalila do balíku, jako odesílatele uvedla smyšlenou osobu jménem R. J. s adresou XY a jako adresáta R. H. vykonávajícího trest odnětí svobody ve Věznici XY, přičemž látka delta-9-THC (tetrahydrocannabinol) je uvedena v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb.
2. Za uvedenou trestnou činnost byla odsouzena podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.
3. Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 9 To 122/2021, o odvolání obviněné tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 9 To 122/2021, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 2 T 128/2020, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněná namítla, že jednáním popsaným ve výroku nalézacího soudu nebyla (a nemohla být) naplněna subjektivní stránka přečinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu konkrétně rozvedla, že jí nebyl znám obsah zásilky, kterou adresovala R. H. Do obálky sama nic nedokupovala ani nevkládala. Nebyla a nemohla tak být naplněna subjektivní stránka tvrzených trestných činů, neboť pro tyto je zákonem vyžadováno zavinění úmyslné. S touto obhajobou se soudy nižších stupňů nevypořádaly. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu neplyne ani základní úvaha o zavinění klientky ve vztahu k tvrzeným trestným činům. Rozsudek soudu prvního stupně je tak v tomto rozsahu zcela nepřezkoumatelný. Odvolací soud pak závěry soudu prvního stupně, týkající se viny klientky, zcela aproboval, když ani z odůvodnění usnesení odvolacího soudu nevyplývá, na základě jakých konkrétních zjištěných skutečností odvolací soud tento závěr učinil, a dále zde zcela chybí uvedení konkrétních důkazů, ze kterých mají příslušná zjištění vyplývat. Je přitom třeba, aby tyto důkazy nesměřovaly jen ke zjištěním o tom, že klientka odeslala příslušnou zásilku do Věznice XY. Důkazy musí především odůvodňovat závěr o tom, že klientce byl znám obsah odesílané zásilky, a že tuto zásilku odeslala s úmyslem dostat omamné a psychotropní látky do dispozice adresáta zásilky (odsouzeného R. H.). Ve věci nebyla vyslechnuta svědkyně, která měla obviněné k odeslání předat zásilku, obsahující omamnou a psychotropní látku. Přitom se lze důvodně domnívat, že právě výslech této svědkyně by podstatu jednání obviněné (a formu jejího zavinění) objasnil.
6. Obviněná rovněž ve svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že závěry soudu prvního stupně, a následně i soudu odvolacího, jsou nepřezkoumatelné, soudy nižších stupňů nerespektovaly dikci ustanovení §125 tr. ř., čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále spatřuje v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, a to zejména ve vztahu k závěru soudů obou stupňů ohledně jejího jednání, kterým měla naplnit všechny znaky skutkové podstaty tvrzených trestných činů.
7. Na základě shora uvedeného tak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-125, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 9 To 122/2021-148, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Kladně, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř., a obviněnou zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
8. S ohledem na podané dovolání a na námitky v něm obsažené současně obviněná navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o jejím dovolání rozhodl podle §265o odst. 1 tr. ř. a odložil výkon rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-125, do doby, než bude rozhodnuto o dovolání, a to ve výroku o trestu, kterým byl obviněné uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
9. Dovolání obviněné soud prvního stupně zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněné v úvodu zkonstatoval, že námitky dovolatelky v té podobě, v jaké je uplatnila, pod jí vytýkané dovolací důvody podřadit nelze. Obsahem projednávaného mimořádného opravného prostředku jsou výlučně námitky, v jejichž rámci dovolatelka nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů soudy a zpochybňuje jejich skutková zjištění vymezená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a dále konkretizovaná v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Podle státního zástupce nelze přehlédnout, že dovolatelka buduje svůj opravný prostředek – a to i pokud jde o stěžejní problematiku subjektivní stránky stíhaných přečinů – na významně odlišných skutkových závěrech, než ke kterým dospěl nalézací soud. Tvrdí totiž, že o obsahu zásilky nic nevěděla, neboť pouze vyhověla neznámé ženě a odeslala za ni na poště její zásilku. To je však v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Soudy totiž této účelové a v podstatě až naivní obhajobě obviněné neuvěřily, přičemž uzavřely, že to byla naopak ona sama, kdo věci zajistila, zásilku připravila a tuto posléze odeslala. Jinak vyjádřeno, obviněná velmi dobře věděla, co je obsahem zásilky, neboť žádná neznámá cizí žena neexistovala. O naplnění subjektivní stránky stíhaných přečinů tak podle názoru státního zástupce při zohlednění těchto skutkových zjištění soudů nemůže být žádných pochyb.
10. Státní zástupce své vyjádření uzavřel konstatováním, že soudy učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatelky přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci. Vzhledem ke zjištění, že uplatněné námitky se s vytýkaným dovolacím důvodem rozcházejí a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod, by mělo být dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z uvedeného důvodu je současně bezpředmětnou rovněž žádost obviněné o odklad výkonu trestu.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
13. Obviněná v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve skutečnosti ale v její dovolací argumentaci lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, neboť zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněná vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož vývody se obviněná neztotožňuje). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
14. Pokud jde o samotný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí, že je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
15. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
16. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
17. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozsudků soudů nižších stupňů, jakož i s průběhem jim předcházejícího trestního řízení, konstatuje, že dovolací námitky obviněné neodpovídají ani jí uvedenému, ale ani žádnému jinému, zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněná brojí čistě proti hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, potažmo proti přezkumu jeho hodnotících úvah soudem odvolacím, kdy má za to, že učiněná skutková zjištění nepostačují pro závěr, že se shora uvedeného skutku dopustila úmyslně. Taková námitka však [ve světle výše uvedeného] není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod.
19. Současně je třeba dodat, že otázkou nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, tj. otázkou hodnocení provedených důkazů, se Nejvyšší soud může ve zcela výjimečných případech zabývat. To však toliko tehdy, pokud takový nesoulad lze označit za extrémní a vznese-li obviněný zároveň takovou námitku výslovně ve svém dovolání, a tak ji učiní předmětem dovolacího přezkumu. Jak však Nejvyšší soud zjistil a jak vyloží níže, skutková zjištění soudu prvního stupně mají dostatečně pevný podklad v provedeném dokazování, a tak nelze v projednávaném případě dospět k závěru o extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. K argumentaci obviněné proto, ve shodě s dikcí §265i odst. 2 tr. ř, uvádí Nejvyšší soud následující.
20. Obviněná (zkráceně) tvrdí, že jí nebyl znám obsah zásilky, kterou adresovala R. H., když do obálky sama nic nedokupovala ani nevkládala, a tak nebyla a nemohla být naplněna subjektivní stránka trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, neboť pro tyto je zákonem vyžadováno zavinění úmyslné.
21. Závěr o vině obviněné se podle skutkových zjištění učiněných nižšími soudy podává zejména z následujících důkazů. Jak uvedl již nalézací soud, skutkový děj je prokázán služebním záznamem z Věznice XY, protokolem o ohledání věci včetně fotodokumentace, odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, zprávami České pošty, s. p., kamerovým záznamem z pobočky České pošty, s. p., odborným vyjádřením z odvětví daktyloskopie. Navíc podle záznamu Vězeňské služby, Věznice XY, je obviněná vedena v seznamu blízkých osob u odsouzeného J. L., přičemž obviněné byla povolena návštěva odsouzeného J. L. ve Věznici XY ve dnech 24. 8. 2019, 28. 9. 2019, 26. 10. 2019 a 7. 12. 2019. Obsahem spisu jsou také poučení, která jsou poskytována návštěvám a osobám, které posílají do věznice balíky (srov. odst. 3 – 8 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud přitom obhajobě obviněné o tom, že jí věci, které byly obsahem zásilky, předala blíže neznámá žena, neuvěřil, když toto tvrzení se jeví jako ryze účelové a zcela nevěrohodné. Nelze uvěřit ani tomu, že by obviněná nabídla odeslání zásilky do věznice pro ni naprosto neznámé ženě, s níž se měla vidět jen dvakrát při návštěvách odsouzeného L. ve Věznici XY. Nevěrohodně a nelogicky vyznívá i ta část její výpovědi o tom, že obálku na tuto zásilku koupila nikoli na poště, kam už před údajným setkáním s touto ženou směřovala a kde obaly na jakékoli zásilky lze zakoupit, ale jinde. Nelze než dospět k závěru, že obviněná se snaží svou výpověď přizpůsobit objektivně zjištěným skutečnostem, včetně kamerového záznamu z pobočky pošty, který svědčí o tom, že zde obviněná žádnou obálku nekoupila a že přišla již s obálkou do prostor pošty (srov. odst. 9 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
22. Z pohledu Nejvyššího soudu tedy nalézací soud nijak nepochybil, když uzavřel, že obviněná se souzeného jednání dopustila přesto, že věděla, že je užívání drog ve věznici zakázané a zcela nepochybně vede k maření řádného výkonu soudem uložených trestů odnětí svobody a s tím spojeného účelu trestu včetně nápravy odsouzených, přičemž v tomto směru nelze přehlédnout skutečnost, že obviněná je osobou, která již byla několikrát v kontaktu s osobou nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody, že se účastnila návštěv J. L., s kterým komunikuje i korespondenčně, a má tak určité zkušenosti s chodem ve věznici a byla o tom poučena nejen v rámci uskutečňovaných návštěv, ale potřebné informace si podle svého vyjádření sama vyhledala na webových stránkách vězeňské služby (srov. odst. 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud, na rozdíl od dovolatelky, tedy nemá za to, že by rozsudek nalézacího soudu byl zcela nepřezkoumatelný. Naopak, z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se jednoznačně podává, na základě jakých konkrétních provedených důkazů a z nich plynoucích zjištění, učinil závěr o úmyslném zavinění dovolatelky.
23. Odvolací soud poté logicky navázal na skutková zjištění a právní úvahy soudu prvního stupně, když uvedl, že obviněná přinejmenším musela vědět, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byla s tím srozuměna (úmysl nepřímý). Je tedy zřejmé, že musela být minimálně srozuměna s tím, že zasláním předmětné doporučené zásilky může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného takovým zákonem, jímž je zájem na ochraně osob před zneužíváním psychotropních látek a zájem na řádném výkonu trestu odnětí svobody. Podle zjištění krajského soudu tedy nedošlo ze strany okresního soudu k žádným nesprávným, spekulativním či nepodloženým závěrům, které by neměly oporu v provedeném dokazování (v podrobnostech srov. odst. 14 – 17 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
24. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v případě obviněné M. K. neexistují důvodné pochybnosti o tom, že se skutek stal, tak je shora popsán, a jak byl soudem prvního stupně zjištěn. Na základě provedeného dokazování, a to při pečlivém hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud prvního stupně k praktické jistotě o tom, že se obviněná úmyslně dopustila shora uvedené trestné činnosti, kdy tento svůj závěr zcela logicky, přesvědčivě a jasně (tj. v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř.) odůvodnil. Takový postup soudu prvního stupně, jenž obstál i při přezkumu odvolacího soudu, přitom nelze hodnotit jako zakládající tzv. extrémní nesoulad a tedy porušující ústavně zaručené právo obviněné na spravedlivý proces.
25. Na shora uvedených závěrech by ničeho nemohla změnit ani dovolací námitka spočívající v tom, že nebyla vyslechnuta svědkyně, která jí měla předat k odeslání zásilku obsahující omamnou a psychotropní látku. Obecně v souvislosti s rozsahem dokazování je možno konstatovat, že neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. V projednávaném případě nalézací soud v odst. 9 odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně rozvedl, na základě jakých okolností případu má za to, že tvrzení obviněné týkající se „neznámé“ ženy, která jí měla předat předmětnou zásilku, se jeví jako ryze účelové a zcela nevěrohodné. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.), v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Je tedy na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12), jako tomu bylo i v trestní věci obviněné M. K.
26. K problematice tzv. opomenutých důkazů se v minulosti opakovaně vyjádřil i Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. 262/04), ve kterých podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze podle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno“. Za opomenuté důkazy v rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další).
27. Z pohledu shora naznačených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolací námitky obviněné týkající se nevyslechnuté svědkyně, která jí měla předat balíček k odeslání do věznice. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 1. 2021 (č. l. 123 a násl. spisu) vyplývá, že bylo konáno v nepřítomnosti obviněné M. K., stejně jako veřejné zasedání u odvolacího soudu konané dne 24. 6. 2021 (č. l. 146 a násl. spisu), přičemž další nové návrhy na doplnění dokazování, týkající se výslechu „neznámé“ ženy, nebyly z její strany vzneseny ani v rámci podaného odvolání (srov. č. l. 133 a násl. spisu). Dovolatelka tak námitku týkající se nevyslechnuté svědkyně vznesla až v rámci svého mimořádného prostředku. Jak již ovšem bylo Nejvyšším soudem konstatováno, nalézací soud provedl úplné dokazování, přičemž skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů jsou dostatečné pro závěr o vině obviněné, a proto po zhodnocení předmětné věci dospěl k závěru, že se v případě obviněné M. K. nemůže jednat o existenci tzv. opomenutých důkazů.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Protože dovolací argumentace obviněné M. K. neodpovídala jí uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, přičemž zjevně nedošlo ani k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, nezbylo Nejvyššímu soudu, než její dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání.
VI.
Podnět k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí
29. Pokud jde o podnět, který obviněná učinila v rámci svého dovolání, tedy aby předseda senátu Nejvyššího soudu za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti kterému podala dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v situaci, pokud by argumentace obviněné s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však takové důvody pro odklad výkonu trestu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněné rozhodnout samostatným rozhodnutím, tomuto nevyhověl a s ohledem na vlastní rozhodnutí o dovolání případným (negativním) výrokem nerozhodl (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 12. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu