ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.210.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 210/2021-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovoláních nejvyššího státního zástupce a obviněného J. Š. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2020, takto:
I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, v části, v níž podle §256 tr. řádu bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podané proti výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 T 6/2020-185.
II. Současně podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
V. Podle §265 l odst. 4 tr. řádu se obviněný J. Š. nebere do vazby .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 T 6/2020-185, byl obviněný J. Š. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v blíže nezjištěné době nejméně od 1. 4. 2019 do 25. 9. 2019 v XY, okres Uherské Hradiště, v místě svého trvalého bydliště na zahradě domu na ulici XY bez povolení zasadil nejméně 20 rostlin konopí setého, o jejichž zdárný růst se následně staral tím způsobem, že rostliny zaléval, hnojil a podpíral, kdy následně dne 24. 9. 2019 začal rostliny zpracovávat tím způsobem, že část z nich sklidil a za účelem usušení rozvěsil na připravené šňůry natažené na půdě, v průjezdu domu, na dvoře a v dílně, přičemž proces sušení, a tedy výrobu omamné a psychotropní látky nedokončil z důvodu, že dne 25. 9. 2019 byla veškerá rostlinná hmota zajištěna policejním orgánem při provedené domovní prohlídce, přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že dokončením procesu sušení by vyrobil toxikomansky využitelnou sušenou rostlinnou hmotu o celkové hmotnosti 17 471,4 g s celkovým obsahem 7,19 % delta-9- tetrahydrokanabinolu, tedy 1 255,4 g, přičemž
konopí a pryskyřice z konopí jsou zařazeny do seznamu č. 3, přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamné látky, a jejich součástí je dále přirozená složka THC (tetrahydrokanabinol), který podle seznamu č. 4, přílohy č. 4 stejného nařízení patří mezi psychotropní látky .
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to 3 kusů zahradních nůžek.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně (učinil tak v neprospěch obviněného do výroku o trestu) a obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) o nich rozhodl usnesením ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní dovolání jak nejvyšší státní zástupce, tak obviněný, přičemž tento tak činí prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radima Němečka, advokáta.
5. Nejvyšší státní zástupce podává dovolání v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku podaného proti výroku o trestu rozsudku uvedeného v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím obviněnému uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
6. V podrobnostech nejvyšší státní zástupce rozvádí, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu stran nutnosti moderace trestu odnětí svobody s tím, že shledal správným závěr soudu prvního stupně při aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, a konstatoval, že v případě obviněného se jednalo nepochybně o trestný čin spáchaný ve významné části jako pokus trestného jednání a s ohledem na rozsah a okolnosti podmínek spáchaného trestného činu soud prvního stupně důvodně shledal uložený trest, byť na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, pro nápravu pachatele za nepřiměřeně přísný. S odkazem na znění ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 uvádí, že v případě pokusu trestného činu se pro aplikaci citovaného ustanovení vyžaduje, aby takový pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, přičemž je třeba zohlednit i jeho povahu. Dále nejvyšší státní zástupce poukazuje na to, že ohledně toho, kdy lze dovodit, že použití nesnížené zákonné trestní sazby odnětí svobody by bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení; rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za pokus trestného činu, dosud vedl řádný život. V návaznosti na to vytýká odvolacímu soudu, že při hodnocení všech zmíněných okolností si protiřečí, když nejprve konstatuje, že obviněný se dopustil velmi závažného protiprávního jednání a za stejné jednání byl již v minulosti odsouzen, přičemž nedbal předchozích zkušeností s trestním řízením a nadále pokračoval v pěstování konopí, a současně zdůrazňuje, že obviněný byl vícekrát soudně trestán a jeho způsob života nesvědčí o tradičním a příkladném způsobu života, trestný čin spáchal s rozmyslem a jeho postoj k věci nelze považovat za zásadní doznání. Na druhé straně však odvolací soud zároveň uvádí, že jelikož se jednalo v jeho případě o pokus, postačí obviněnému uložit trest mimořádně snížený pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby, aby ovšem následně při odůvodňování uloženého čtyřletého trestu odnětí svobody zdůraznil, že obviněný zjevně potřebuje zásadní výchovné opatření, aby nadále v obdobném a opakovaném porušování zákona a páchání trestného jednání nepokračoval, takže je nutný trest odnětí svobody spojený s jeho přímým výkonem.
7. Podle názoru nejvyššího státního zástupce z uvedených okolností vyplývá, že podmínky pro aplikaci moderace trestu ve smyslu §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, v dané věci nebyly splněny. Považuje navíc za nezbytné přihlédnout k množství rostlin konopí obsahujících psychotropní látku tetrahydrokanabinol, s níž obviněný nedovoleně nakládal. V této souvislosti zdůrazňuje, že nebylo možné uvěřit jeho základní obhajobě spočívající v tvrzení, že marihuanu pěstoval výhradně pro své účely, a to vzhledem k množství nalezené toxikomansky využitelné látky a samotné rostlinné hmoty a rovněž přítomnosti dalších předmětů svědčících distribuční činnosti. Současně poukazuje na to, že (jak vyplývá ze závěrů stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014) i samotné pěstování konopí za účelem samozásobení v případě jeho neoprávněného zpracování do stavu způsobilého k toxikomanskému využití je pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. V dané věci však obviněný začal rostliny konopí již zpracovávat tak, že část z nich sklidil, a aby je usušil, rozvěsil je na šňůry natažené na půdě, v průjezdu domu, na dvoře a v dílně (při domovní prohlídce u něj byl zajištěn zelený rostlinný materiál zavěšený na šňůře vrcholíky dolů v počtu celkem 26 kusů a dalších 20 kusů vzrostlých rostlin bylo nalezeno na dvoře; dále byl nalezen jak sušený materiál v plastovém kbelíku a v igelitové tašce, tak 20 kusů PVC sáčků s uzávěrem – tzv. dealeráků, další taška s rostlinnou hmotou a 3 kusy zahradnických nůžek). Nejvyšší státní zástupce uvádí, že při úvahách o aplikaci předmětného moderačního ustanovení je třeba zohlednit i to, v jaké fázi pokusu došlo k ukončení trestné činnosti; v posuzované věci je zřejmé, že obviněný přikročil již k závěrečné fázi produkce konopí uzpůsobeného k toxikomanskému využití v podobě tzv. marihuany, a dokonání činu zabránil nezávisle na vůli obviněného zásah policie, a takto zjištěné jednání se tedy již významně blížilo jeho dokonání. Rovněž vlastní postoj obviněného nelze považovat za zásadní doznání či napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti, přičemž u něj absentuje i sebereflexe. V tomto konkrétním případě samotné nedokonání daného zločinu rozhodně neznamená nižší závažnost jednání obviněného, a to s ohledem na odhalení a zajištění rostlin vlivem okolností nezávislých na jeho vůli, a tudíž jeho jednání nijak mimořádně nevybočuje z obdobných případů tohoto druhu trestné činnosti (nejvyšší státní zástupce přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 124/2016, podle něhož sice nedostatek následku u pokusu snižuje míru společenské škodlivosti, ovšem mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu se uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin). Konečně nejvyšší státní zástupce dodává, že ani k osobě obviněného nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo aplikaci daného moderačního ustanovení; obviněný rozhodně nevedl řádný způsob života, soustavně opouštěl trvalá zaměstnání, tvrdil, že se živil formou brigád, které však nebyl schopen doložit, přesto disponoval financemi v celkové výši nejméně 434 256,60 Kč, byl již šestkrát soudně trestán pro trestnou činnost spojenou s psychotropními látkami a s řízením motorového vozidla pod vlivem alkoholu, nadto byl uznán vinným přečinem podle §285 odst. 1, 4 tr. zákoníku, který měl rovněž spočívat v pěstování rostlin konopí v místě bydliště (jednalo se o 30 kusů rostlin obsahujících celkem 30 250 g toxikomansky využitelné rostlinné hmoty s celkovým obsahem 1 482,25 g účinné látky THC), tedy je speciálním recidivistou.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nejvyšší státní zástupce konstatuje, že soud prvního stupně u obviněného nesprávně aplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, a uložil tak obviněnému trest odnětí svobody ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tím své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Odvolací soud pak uvedenou vadu neodstranil, třebaže k tomu měl na podkladě odvolání státního zástupce vytvořeny náležité procesní podmínky, naopak takto podané odvolání proti výroku o trestu nesprávně posoudil jako nedůvodné. Tím své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Třebaže je vytýkanou vadou zatíženo již rozhodnutí soudu prvního stupně, má nejvyšší státní zástupce za to, že z hlediska hospodárnosti řízení postačuje zrušení pouze napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Z těchto důvodů pak navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 1 To 87/2020, v tom rozsahu, v jakém jím bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
9. Obviněný své dovolání opírá jednak o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
10. V dalším textu tento dovolatel předně poukazuje na to, že odvolací soud se při odlišení pojmů „pěstování“ a „výroba“ přidržel výkladu vyplývajícího ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 a z něj vycházející judikatury, dle kterých by i pěstování konopí za účelem samozásobení v případě jeho neoprávněného zpracování do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana) – tedy již od okamžiku zahájení sklizně – mělo být posuzováno jako pokus trestného činu podle §283 tr. zákoníku, a ztotožnil se tak s právní kvalifikací daného skutku soudu prvního stupně, avšak současně konstatoval, že nebylo bezpečně prokázáno, že by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil, ve významné části užíval marihuanu pro svoji potřebu a konopí pěstoval fakticky amatérsky za účelem získání tzv. měkké drogy, kdy se nejednalo o sofistikované průmyslové pěstění. V této souvislosti zdůrazňuje, že v daném trestním řízení nebyl opatřen ani proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že předmětné rostliny konopí pěstoval pro jiné osoby, se záměrem je v budoucnu jakkoli komerčně využít. Dále namítá, že množství rostlinného materiálu, který měl začít zpracovávat, bylo zkresleno, když skutečnost, že sušil 26 kusů částí již sklizených rostlin konopí, byla nesprávně interpretována tak, že fakticky bylo sklizeno celých 26 kusů rostlin; poukazuje přitom jednak na to, že byl zajištěn pouze rostlinný materiál v mokrém stavu v počáteční fázi sušení, nikoli celé rostliny, a jednak na to, že po celou dobu trestního řízení doznal sklizení a zahájení sušení pouze 2 kusů rostlin, které rozstříhal na rostlinný materiál, jenž právě byl v mokrém stavu nalezený při domovní prohlídce.
11. Ve zbývajícím textu svého dovolání se pak obviněný zabývá právními závěry výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu a jejich aplikaci na posuzovaný případ považuje za nesprávné právní posouzení skutku. Uvádí, že v důsledku aplikace těchto závěrů soudy totiž fakticky dochází k vytěsnění aplikace privilegované skutkové podstaty podle §285 tr. zákoníku, jež dle záměru zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě k tomuto zákonu měla postihovat případy pěstování (a zpracování) konopí samozásobiteli a rekreačními uživateli, a která obsahuje přiměřené sankce odpovídající povaze a závažnosti takových jednání; aplikuje se tedy takový výklad ustanovení §283 tr. zákoníku, který věcně související ustanovení §285 tr. zákoníku nesystematicky a nelogicky činí neaplikovatelným. V důsledku toho dopadají i na případy osob pěstujících konopí amatérským způsobem zcela či převážně pro vlastní potřebu bez významných škodlivých jevů absurdně a nerozumně trestní sazby, které je nutno hodnotit jako extrémně nepřiměřené ve srovnání se podstatně vyšší společenskou škodlivostí jiných trestných činů, které jsou obdobnými sazbami také postihovány; obviněný v dané věci tak je trestán přísněji než například pachatel zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví spáchaného na těhotné ženě či dítěti podle §145 odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku nebo znásilnění spáchaného na dítěti mladším patnácti let podle §185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku či jiné závažné trestné činnosti, například i drogové spočívající v organizované výrobě tzv. tvrdých drog nebo představované případy velkopěstíren konopí provozovaných profesionálním způsobem s návazností na rozsáhlé a koordinované distribuční sítě. Vyslovuje názor, že takový stav zjevně odporuje nejen ratio legis citovaných ustanovení trestního zákoníku, ale v konečném důsledku i požadavkům na přiměřenost působení práva a zásahů orgánů veřejné moci a též požadavkům na předvídatelnost, srozumitelnost a vnitřní bezrozpornost právního řádu, bez jejichž dodržení nejsou naplněny základní charakteristiky práva ani principy právního státu, a dochází tak k zásahu do základních práv obviněného na soudní ochranu a spravedlivý proces. O absurdnosti a nerozumnosti zmíněného stavu svědčí podle obviněného také skutečnost, že soudům nezbývá, než aby evidentně nepřiměřené tresty ve skutkově obdobných případech často korigovaly mimořádným snížením trestu postupem podle §58 odst. 1 nebo 5 tr. zákoníku, což je však následně napadáno ze strany státního zastupitelství, které zcela formalisticky trvá na tom, že postup podle §58 tr. zákoníku nelze ke zmírnění využít, a domáhá se uložení trestu odnětí svobody dle zákonných trestních sazeb podle §283 tr. zákoníku, tj. nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody, jak k tomu došlo i v posuzované věci, kdy má být za skutek spočívající ve sklizení a započetí procesu sušení dvou rostlin konopí uložen trest odnětí svobody na osm až dvanáct let.
12. V závěru svého mimořádného opravného prostředku tento dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že správnému právnímu posouzení daného skutku by odpovídala právní kvalifikace podle ustanovení §285 tr. zákoníku, když toto je přiléhavé jak formulací skutkové podstaty, tak trestními sazbami trestu odnětí svobody náležitě korespondujícími společenské škodlivosti předmětného protiprávního jednání. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
13. Obviněný se současně samostatným podáním vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce. Předně konstatuje, že plně trvá na svém dovolání a na argumentaci v něm obsažené. Dále nesouhlasí s názorem nejvyššího státního zástupce, že v dané věci nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti odůvodňující mimořádný postup soudu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020. Je přesvědčen, že takové okolnosti jsou dány tím, že rostliny konopí pěstoval amatérským způsobem pro svou vlastní potřebu a jeho jednání nemělo žádný škodlivý dopad na jeho sociální okolí. Má za to, že dovolání nejvyššího státního zástupce zcela rezignuje na posouzení míry společenské škodlivosti jeho jednání, neboť se domáhá toho, aby byl trestán stejně jako případy podstatně společensky škodlivější, jako například případy organizované výroby tzv. tvrdých drog nebo velkopěstíren konopí provozovaných profesionálním způsobem s návazností na rozsáhlé a koordinované distribuční sítě, které předpokládají komerční využití finálního produktu a tomu odpovídající finanční zisk. Poukazuje též na nesprávně uvedené množství rostlin v dovolání, přičemž zdůrazňuje, že zajištěn byl pouze rostlinný materiál v mokrém stavu v počáteční fázi sušení, a nejednalo se tedy o rostliny (ty u něj byly nalezeny pouze nesklizené), odpovídající jím doznaným dvěma kusům rostlin. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 124/2016 citovanému nejvyšším státním zástupcem na podporu jeho argumentace zdůrazňuje, že závažnost následku ve věci, jíž se toto rozhodnutí týká, je nesrovnatelná s tou v nyní posuzované věci, a to vzhledem k tomu, že jeho jednání nemělo žádný negativní dopad na jeho okolí, zejména nedošlo k žádné újmě na zdraví, když rostliny konopí pěstoval pouze pro vlastní potřebu a navíc stihl sklidit a rozvěsit pouze malou část z pěstovaných rostlin.
14. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného především konstatuje, že dovolatel uplatňuje námitky známé z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání, takže těmito se zabývaly již soudy obou stupňů. Dále uvádí, že oba soudy v dané věci nesprávně aplikovaly ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku. V tomto směru předně poukazuje na množství drogy, kterou obviněný pěstoval (17 471,4 g sušené rostlinné hmoty s celkovým obsahem 1 255,4 g THC), s tím, že nelze uvěřit jeho obhajobě, že marihuanu pěstoval výhradně pro vlastní potřebu, a dále na skutečnost, že část rostlin konopí již začal zpracovávat, stejně jako na to, že u něj bylo nalezeno dalších 20 kusů vzrostlých rostlin, další zelený, již usušený, rostlinný materiál a rovněž 20 kusů PVC sáčků s uzávěrem, tzv. dealeráků. Zdůrazňuje, že je třeba přihlédnout i k tomu, že v daném případě byl pokus ukončen až zásahem Policie ČR, a též k postoji obviněného a k jeho osobě. Je přesvědčena, že v rámci úvah při ukládání trestu obviněnému nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo aplikaci výše citovaného moderačního ustanovení, toto ustanovení tedy bylo soudy nesprávně použito a obviněnému pak byl při nedostatku zákonných podmínek mimořádně snížen trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby.
15. Státní zástupkyně uzavírá, že meritorní rozhodnutí v dané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání ve prospěch obviněného, přičemž jím deklarované důvody dovolání nebyly naplněny. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
16. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
18. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda dovolateli uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
19. Jak již bylo uvedeno, nejvyšší státní zástupce dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. řádu, obviněný v dovolání uplatňuje dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
20. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval oběma dovolateli uplatňovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) .
21. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
22. Tímto dovolacím důvodem je pak jednak nejvyšším státním zástupcem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dále obviněným tvrzený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
23. Pokud jde o prvně citovaný dovolací důvod, o nějž opřel své dovolání nejvyšší státní zástupce, je zapotřebí připomenout, že podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku [resp. v §15 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nebo trestních opatření uvedených v §24 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)] bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Dále jde o případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit, uložení takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu, nebo uložení určitého trestu více obviněným „společně“. Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestu (trestních opatření), které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem; přitom trest odnětí svobody má konkrétní hranice trestní sazby stanoveny v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku podle toho, o jaký trestný čin jde, a případně v jaké alternativě byl spáchán, nebo zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem. Trest je uložen mimo trestní sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (například u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku (resp. §32 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3168 a 3169).
24. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
25. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
26. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce nejenže odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale je i důvodná. Pokud jde o dovolací námitky obviněného, Nejvyšší soud shledal, že tyto odpovídají jím deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen zčásti, ovšem důvodnými nejsou.
29. Nejvyšší státní zástupce v dovolání namítá, že soud prvního stupně u obviněného nesprávně aplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, uložil tak obviněnému trest odnětí svobody ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a tím zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Odvolacímu soudu pak vytýká, že předmětnou vadu neodstranil a odvolání podané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně v neprospěch obviněného do výroku o trestu pro jeho nesprávnost v důsledku použití §58 odst. 5 tr. zákoníku soudem prvního stupně zamítl jako nedůvodné.
30. V obecné rovině je vhodné připomenout, že podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen „§58 odst. 5 tr. zákoníku“; po novele tr. zákoníku provedené zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020 se jedná o ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku), soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v §58 odst. 3 tr. zákoníku není vázán.
31. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu k trestnému činu, za jeho pokus nebo za pomoc k trestnému činu se uplatní tehdy, jestliže příprava, pokus nebo pomoc nedosahují v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin, resp. za trestný čin spáchaný pachatelem. To znamená, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici takové sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
32. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě přípravy, pokusu a pomoci k trestnému činu je tedy možné jen za předpokladu, že vzhledem k jejich povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Povaha přípravy, pokusu a pomoci přitom bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly; závažnost přípravy, pokusu a pomoci pak je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřovaly, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily v dokonání trestného činu, resp. jaký byl význam pomoci pro spáchání trestného činu (hlavním) pachatelem. Ohledně toho, kdy lze dovodit, že použití stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele přípravy a pokusu či pro pomocníka nepřiměřeně přísné a že jejich nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Při posuzování tohoto hlediska je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) musí postačovat i trest kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby; dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru (§39 tr. zákoníku), včetně okolností polehčujících a přitěžujících (§41 a §42 tr. zákoníku). Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu tohoto moderačního ustanovení (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 1. 1965, sp. zn. 10 Tz 108/64, publikované pod č. 14/1965 Sb. rozh. tr.); rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 302/2000, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 40., a dále ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 798 a 799).
33. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku, které je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku, má výjimečný charakter a snížení trestu odnětí svobody podle tohoto ustanovení je mimořádné (nejedná se o pravidelný postup soudu), tj. vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných, obvyklých případů.
34. V dané věci soud prvního stupně v rámci úvah o druhu a výši trestu poukázal na to, že obviněný se dopustil skutečně velmi závažného protiprávního jednání, přičemž k jeho osobě uvedl, že byť byl v minulosti opakovaně soudně trestán, hledí se na něj, jako by odsouzen nebyl, neboť se jednalo o méně závažnou trestnou činnost, kdy mu byly ukládány tresty odnětí svobody, jejichž výkony byly podmíněně odloženy na kratší zkušební doby, ve kterých se osvědčil, případně byly amnestovány, a dále tresty zákazu činnosti, které vykonal. Nepřehlédl však současně, že obviněný již má zkušenosti s výrobou konopí setého a pro trestnou činnost obdobného charakteru byl odsouzen. Použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku odůvodnil tím, že v případě obviněného by uložení trestu odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby v trvání osmi let bylo nepřiměřeně přísným, přičemž za zcela dostačující považoval trest odnětí svobody ve výměře čtyř let (viz body 18. a 19. odůvodnění jeho rozsudku).
35. Odvolací soud v bodech 21. a 22. odůvodnění svého usnesení ve vztahu k výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, jenž napadli odvoláním jak obviněný, tak státní zástupce v neprospěch obviněného z důvodu nesouhlasu s aplikací ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku nalézacím soudem, rovněž konstatoval, že obviněný se dopustil velmi závažného protiprávního jednání, přičemž za stejné jednání byl v minulosti již odsouzen, byť takový čin byl posouzen (v rozporu s aktuálními právními závěry odvolacího soudu) jako privilegovaná skutková podstata podle §285 tr. zákoníku. Přestože k tomuto odsouzení nelze přihlížet jako k přitěžující okolnosti, neboť obviněný se osvědčil, je nepochybné, že tedy již v minulosti věděl, že takové jednání je trestné, přesto takové zkušenosti nedbal a v pěstování ve snaze vyrobit z konopí marihuanu dále pokračoval (kromě toho byl ještě pětkrát odsouzen pro různou trestnou činnost, převážně spočívající v protiprávním jednání spojeném s užíváním návykových látek či ve formě ohrožení pod vlivem návykové látky; naposledy byl pro takový trestný čin odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 18 T 38/2017, k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců se zkušební dobou do 27. 10. 2018, kdy se osvědčil dne 17. 6. 2019, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyřiceti měsíců, který vykonal dne 7. 6. 2020). Ačkoli se tudíž na obviněného aktuálně obecně hledí, jako by nebyl odsouzen, odvolací soud zdůraznil, že tento v minulosti zjevně nežil řádným životem, přičemž též jeho další způsob života (soustavné opouštění zaměstnání, tvrzené obstarávání si finančních prostředků formou brigád bez schopnosti tyto jakkoli doložit) nesvědčí o tradičním a příkladném způsobu života. Poukázal rovněž na to, že postoj obviněného k jeho trestnímu jednání nelze považovat za zásadní doznání či napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti, a že jako přitěžující okolnost je nutno hodnotit spáchání činu s rozmyslem.
36. Na druhé straně však odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že nebylo bezpečně prokázáno, že obviněný by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil, když lze předpokládat, že ve významné části (s ohledem na jeho vystupování před soudem) užíval marihuanu pro svoji potřebu, ale nepochybně tomu tak nemohlo být v celém rozsahu, a že konopí pěstoval fakticky amatérsky za účelem získání tzv. měkké drogy, kdy se nejednalo o sofistikované průmyslové pěstění, a též k tomu, že samotný proces výroby, k němuž pěstování směřovalo, nedokončil, byť tomu tak bylo v důsledku policejního zásahu; zmínil zde i to, že doposud se nedopustil žádného skutečně závažného trestného jednání. Vzhledem k těmto skutečnostem, tj. spáchání daného trestného činu ve stadiu pokusu a jeho rozsahu a konkrétním okolnostem, shledal odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně o tom, že použití zákonné trestní sazby, byť na samé spodní hranici, by bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné, a tudíž přisvědčil aplikaci ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku a mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, konkrétně uložení takového trestu ve výměře čtyř let; současně však zdůraznil, že obviněný zjevně potřebuje zásadního výchovného opatření, a to uložení trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem, aby nadále v obdobném a opakovaném protiprávním jednání nepokračoval, neboť dosavadní výchovné tresty u něj nenalezly dostatečnou odezvu.
37. Nejvyšší soud shledal, že je třeba přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci v tom, že odůvodnění odvolacího soudu stran jeho závěru o správnosti aplikace ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku soudem prvního stupně v dané trestní věci není dostatečně přesvědčivé, ba dokonce je, pokud jde o argumentaci jednotlivými skutečnostmi ve věci zjištěnými a významnými z hlediska podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle citovaného ustanovení, vnitřně rozporné.
38. Těžištěm argumentace odvolacího soudu svědčící pro závěr, že u obviněného jsou dány zákonné podmínky pro použití daného moderačního ustanovení, je poukaz zejména na skutečnost, že obviněný se dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále na jeho rozsah a okolnosti s tím, že v tomto směru zdůrazňuje, že nebylo bezpečně prokázáno, že obviněný by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil, lze předpokládat, že ve významné části užíval marihuanu pro svoji potřebu a že konopí pěstoval fakticky amatérsky za účelem získání tzv. měkké drogy, kdy se nejednalo o sofistikované průmyslové pěstění.
39. Jak přiléhavě namítl nejvyšší státní zástupce, samotná skutečnost, že v posuzované věci došlo pouze k pokusu daného trestného činu, nemůže odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu citovaného moderačního ustanovení; navíc, jak upozornil nejvyšší státní zástupce, obviněný již započal se zpracováním rostlin konopí tím, že je sklidil, zastříhal a rozvěsil je za účelem usušení, tj. začal uskutečňovat výrobu výsledného produktu způsobilého ke spotřebě v podobě sušiny (marihuany), přičemž tomu, že k dokonání činu nedošlo, zabránil na jeho vůli zcela nezávislý policejní zásah, jak ostatně zmínil i sám odvolací soud.
40. Co se týče závažnosti pokusu v této věci, je tedy zřejmé, že jednak se rozvinul do té míry, že představoval již pokročilou fázi nakládání s vypěstovanými rostlinami konopí, jež bezprostředně směřovala k jejich upravení do stavu způsobilého ke spotřebě v podobě drogy marihuany, přičemž nebyla zjištěna jediná okolnost, která by svědčila o tom, že obviněný neměl v úmyslu dosušení sklizených rostlin dokončit, a k ukončení daného protiprávního jednání, a tedy k zabránění v dokonání daného trestného činu naplněním znaku „vyrobí“, došlo výhradně okamžikem jeho odhalení, provedení domovní prohlídky a zajištění sušících se rostlin a dále, že nepochybně směřoval k trestnému činu, jehož typová závažnost, s ohledem na jeho objekt představovaný zájmem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovatelného nakládání s omamnými a psychotropními látkami (a to ohrožení nejen života a zdraví jejich konzumentů, ale rovněž života, zdraví, ale i majetku dalších osob, jakož i veřejného pořádku), je velmi vysoká; jako velmi závažné ostatně hodnotily jednání obviněného i samy soudy obou stupňů, aniž by ovšem tato skutečnost našla adekvátní odraz v posuzování podmínek pro aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku.
41. Ve vztahu k povaze pokusu předmětného trestného činu je zapotřebí opětovně poukázat jednak na vysokou závažnost trestného činu, k němuž směřoval, a zejména pak na charakter jednání obviněného. Podle skutkových zjištění obou soudů nižších instancí obviněný neoprávněně pěstoval rostliny konopí, z nichž část (dvacet šest kusů) sklidil a započal sušit, přičemž bylo zjištěno, že po usušení by množství toxikomansky využitelné sušiny z těchto rostlin činilo 17 471,4 g s celkovým obsahem 7,19 % delta-9-tetrahydrokanabinolu, tedy 1 255,4 g účinné látky THC. S ohledem na takové množství (a kvalitu) vypěstovaných rostlin konopí, tj. omamné látky, a množství psychotropní látky THC (když nadto pěstoval dalších dvacet rostlin konopí, které byly nalezeny rostoucí na dvoře domu, přičemž nalezena byla i další sušená rostlinná hmota) a dále na to, že u něj byly nalezeny i PVC sáčky s tlakovým uzávěrem – tzv. dealeráky (přestože konkrétní podmínky distribuce či prodeje marihuany nebyly prokázány), je třeba souhlasit s názorem nejvyššího státního zástupce, že takové skutečnosti svědčí pro závěr, že obviněný rostliny konopí rozhodně nepěstoval výhradně pro vlastní potřebu (což obviněný v rámci své obhajoby setrvale rozporuje). V této souvislosti nelze nezmínit, že v místě jeho bydliště naopak nebyly nalezeny žádné předměty ani komponenty, jež by svědčily o záměru obviněného vyrábět z konopí léčivou mast, jak tvrdil (nebyla nalezena ani lékařská vazelína, na niž obviněný poukazoval a kterou by jistě, pokud by se na místě nacházela, orgánům činným v trestním řízení poskytl k zadokumentování), a že i v případě, kdy by hodlal rostliny využít k přípravě takové masti, vyrobil by jí (jak vyplývá z propočtů provedených odvolacím soudem) z uvedeného množství několik desítek až stovek litrů, jež by sám nemohl reálně spotřebovat ani v případě, že by si mast aplikoval několikrát denně. Stejný závěr je třeba učinit i ve vztahu k dalšímu možnému využití marihuany pro vlastní potřebu, a to ke kouření; dle výpočtu odvolacího soudu by totiž z předmětného množství sušiny konopí bylo možné vyrobit 17 000 až 34 000 kusů marihuanových cigaret, jež by obviněnému (ve věku téměř 42 let), při jeho tvrzení o kouření jednoho tzv. jointu denně, pokrylo jeho spotřebu na 46 až 93 let. Obviněný se tudíž pokusu daného trestného činu dopustil [ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., včetně přílohy a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikovaného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož se v případě konopí (drogy marihuany) „velkým rozsahem“ (jímž je desetinásobek množství účinné látky stanoveného pro „značný rozsah“, sekundárně desetinásobek množství drogy stanoveného pro „značný rozsah“) rozumí množství 1 000 g účinné látky THC a sekundárně množství 10 000 g sušiny konopí (toxikomansky využitelné rostlinné hmoty po usušení)] ve velkém rozsahu. Nejenže totiž dosáhl judikaturou stanovené hranice velkého rozsahu, ale tuto překonal v parametru účinné látky THC 1,2 krát a v parametru celkového množství sušiny konopí téměř 1,75 krát, tj. naplnil (resp. překonal) znak velkého rozsahu zcela evidentně v obou judikaturou předvídaných parametrech, a tudíž naplnil i kvalifikovanou skutkovou podstatu předmětného trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu.
42. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není možné dospět ke spolehlivému závěru, že by pokus daného trestného činu v konkrétním případě nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů takové trestné činnosti, a pak ovšem ani k tomu, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy obviněného lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. V případě této podmínky je zapotřebí vycházet, jak již bylo shora zmíněno, z obdobných hledisek, jako při posuzování stejné podmínky podle obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, tj. §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy z významných skutečností, jimiž sice výslovně podle §58 odst. 5 tr. zákoníku nejsou okolnosti případu ani poměry pachatele, jak to předpokládá citované obecné moderační ustanovení, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu.
43. V tomto směru se nelze než ztotožnit i s další argumentací nejvyššího státního zástupce, jejímž prostřednictvím poukazuje na rozporuplnost hodnocení předmětných okolností odvolacím soudem. Tento totiž na jedné straně poukazuje na to, že obviněný spáchal daný trestný čin s rozmyslem, jeho postoj nelze považovat za zásadní doznání či napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování předmětné trestné činnosti, již z minulosti věděl, že takové jednání je trestné, neboť pro stejné protiprávní jednání byl již odsouzen (byť tento skutek byl posouzen jako privilegovaná skutková podstata podle §285 tr. zákoníku, s čímž ovšem odvolací soud vyjadřuje nesouhlas), přesto takové zkušenosti nedbal a konopí, ve snaze vyrobit z něj marihuanu, nadále pěstoval, kromě toho byl pětkrát odsouzen za jednání spojené s užíváním návykových látek, a je zjevné, že dosud uložené výchovné tresty u něj nenalezly dostatečnou odezvu, přičemž jeho způsob života nelze označit za tradiční a příkladný, když soustavně opouštěl trvalá zaměstnání a měl se živit formou brigád, které však nebyl schopen jakkoli doložit. Na straně druhé však zdůrazňuje, že obviněný se v minulosti nedopustil žádného skutečně závažného trestného jednání, nebylo prokázáno, že by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil, lze předpokládat, že ve významné části užíval marihuanu pro svou potřebu, a že proces výroby nedokončil.
44. Ze zmíněných argumentů odvolacího soudu vyplývá nejen již naznačená vzájemná rozporuplnost, ale v případě některých z nich i jejich určitá nesouladnost se skutkovými zjištěními učiněnými soudy na podkladě provedeného dokazování. Předně je zapotřebí akcentovat, že jestliže obviněný již byl pro shodné jednání spočívající v neoprávněném pěstování rostlin konopí v místě svého bydliště odsouzen (a to rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 18 T 95/2012), stalo se tak pro skutek, jenž záležel v pěstování třiceti rostlin konopí, z nichž toxikomansky využitelná část by činila 30 250 g s obsahem 1 482,25 g účinné látky THC. Trestný čin spáchaný v takovém rozsahu, byť tehdy posouzený podle §285 odst. 1, 4 tr. zákoníku, rozhodně nelze označit za méně závažné trestné jednání, nehledě na další odsouzení obviněného, jednak pro drogovou trestnou činnost, jednak pro opakovanou trestnou činnost představovanou ohrožením pod vlivem návykové látky, když nyní posuzované trestné činnosti se dopustil pouhého půl roku po uplynutí zkušební doby z posledního odsouzení s podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody. Jistou pochybnost pak vzbuzuje i závěr odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že by se dlouhodobě pěstováním a distribucí marihuany živil; jak bylo právě zmíněno, obviněný jednak opakovaně pěstoval rostlinu konopí ve velkém rozsahu, jednak si neobstarával finanční prostředky na základě trvalého zaměstnání, krátkodobá zaměstnání soustavně opouštěl, podle svého tvrzení si finanční prostředky obstarával formou brigád, jež ovšem nijak nedoložil, nebyl evidován jako osoba samostatně výdělečně činná či poživatel důchodu, avšak disponoval (vzhledem k naznačené situaci) poměrně vysokou částkou ve výši 434 256,60 Kč. Ovšem i při odhlédnutí od těchto skutečností z hlediska prokázání zdroje obživy obviněného, nelze tyto pominout, jak na to správně poukazuje nejvyšší státní zástupce, při hodnocení jeho osoby ve vztahu k posouzení, zda použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by pro něj bylo nepřiměřeně přísné a zda lze dosáhnout jeho nápravy trestem kratšího trvání. Poněkud nelogickým se jeví i předpoklad odvolacího soudu, že obviněný ve významné části užíval marihuanu pro svou potřebu; na podkladě doplněného dokazování sám odvolací soud dospěl svými výpočty k takovému množství masti vyrobené z marihuany a marihuanových cigaret, jež by obviněný v žádném případě nemohl spotřebovat sám ani při každodenním vícenásobném použití, případně kouření, resp. které by mu postačovalo na několik desítek let do budoucna, z čehož lze naopak usuzovat na to, že obviněný z významné části pro svou potřebu marihuanu rozhodně neužíval. Konečně k jeho poukazu na to, že obviněný samotný proces výroby nedokončil, je možné opětovně zdůraznit, že se tak stalo výlučně v důsledku zásahu policie, nikoliv vlivem jednání obviněného, přičemž navíc obviněný tím, že rostliny sklidil, zastříhal a rozvěsil na šňůry za účelem usušení, již přikročil k závěrečné fázi jejich zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě v podobě marihuany, tedy fázi významně se blížící dokonání výroby předmětné drogy.
45. Samotné nedokonání daného trestného činu ve vztahu ke znaku „vyrobí“ jeho skutkové podstaty tudíž rozhodně neznamená, že v posuzované věci by pokus tohoto trestného činu vykazoval nižší závažnost a že by jednání obviněného vybočovalo, natož mimořádně (i při zjištěném rozsahu, v jakém čin spáchal), z obdobných případů tohoto druhu trestné činnosti.
46. Ze všech shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud nemohl přisvědčit závěru odvolacího soudu o nedůvodnosti odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, jímž tento brojil proti správnosti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, a to z důvodu nesplnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 5 tr. zákoníku. Na odvolacím soudu bude, aby se zabýval všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení, přičemž jeho úkolem bude znovu pečlivě posoudit veškeré skutečnosti významné pro ukládání trestu obviněnému, podrobně vysvětlit své úvahy v tomto směru a dospěje-li opětovně k závěru o splnění podmínek pro aplikaci citovaného moderačního ustanovení, přesvědčivě takový závěr odůvodnit s tím, že se vyvaruje výše naznačených rozporů.
47. Pokud jde o dovolání obviněného a jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud předně shledal, že část jeho dovolacích námitek citovanému důvodu neodpovídá. Jedná se o ty jeho výhrady, jejichž prostřednictvím namítá, že v daném trestním řízení nebyl opatřen ani proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že předmětné rostliny konopí na zahradě svého domu pěstoval pro jiné osoby s tím, že závěry soudů o množství jím pěstovaných rostlin konopí jsou nepodložené a spekulativní, a dále, že množství rostlinného materiálu, který měl začít zpracovávat, bylo zkresleno, když odvolací soud nesprávně interpretoval skutečnost, že sušil 26 kusů částí již sklizených rostlin tak, že fakticky bylo sklizeno celých 26 kusů rostlin, přičemž jednak poukazuje na to, že byl zajištěn pouze rostlinný materiál v mokrém stavu v počáteční fázi sušení, nikoli celé rostliny, a zejména tvrdí, že sklidil a zahájil sušení pouze 2 kusů rostlin, které rozstříhal na rostlinný materiál, jenž právě byl v mokrém stavu nalezený při domovní prohlídce.
48. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné se v případě výše uvedených námitek jedná o námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové povahy nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
49. Nad rámec shora uvedeného konstatování a toliko na podporu závěrů učiněných oběma soudy nižších stupňů považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že pokud jde o množství pěstovaných rostlin konopí, z fotodokumentace založené na č. l. 31 až 54 spisu (konkrétně ve vztahu ke sklizeným a sušícím se rostlinám na č. l. 33 až 35) je zjevné, že sušící se rostlinný materiál nalezený při domovní prohlídce představoval původně 26 kusů rostlin konopí, které byly zastřiženy a rozvěšeny za účelem usušení na půdě domu (20 kusů), v průjezdu domu (2 kusy), na dvoře (1 kus) a v dílně (3 kusy). Je totiž zřejmé, že u každého sušícího se kusu jde o vrchní část jedné rostliny, a tedy počet těchto částí odpovídá počtu pěstovaných a následně sklizených rostlin; v tomto směru je tudíž třeba odmítnout tvrzení obviněného, že daný sušící se rostlinný materiál odpovídal, resp. pocházel pouze z dvou kusů rostlin (soud prvního stupně ostatně postupoval ve prospěch obviněného, když do tzv. skutkové věty výroku o vině pojal množství toliko „nejméně 20 rostlin konopí setého“). Obdobně, s ohledem na množství (a kvalitu) vypěstovaných rostlin a další okolnosti, nelze přisvědčit ani jeho setrvalému tvrzení, že rostliny konopí pěstoval výhradně pro vlastní potřebu a používal je při výrobě léčivé masti, případně ke kouření, a to z důvodů, jež byly podrobně rozvedeny v bodu 41. odůvodnění tohoto usnesení.
50. Za relevantně uplatněnou výhradu naopak lze (byť s jistou mírou tolerance, neboť i v rámci této totiž obviněný částečně vychází primárně ze svých skutkových tvrzení odlišných od skutkových závěrů soudů obou stupňů, jež se týkají jednak množství vypěstovaných, sklizených a sušících se rostlin a jednak z toho, že konopí pěstoval pro vlastní potřebu za účelem výroby léčivé masti a marihuany ke kouření) považovat jeho námitku, jíž zpochybňuje právní posouzení daného skutku jako pokusu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku oběma soudy nižších instancí a domáhá se jeho právní kvalifikace jako trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku (neuvádí přitom, zda má na mysli základní, či kvalifikovanou – a konkrétně jakou – skutkovou podstatu daného trestného činu). Nejvyšší soud však současně shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. K tomu považuje za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
51. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle odst. 3 písm. c) bude potrestán ten, kdo spáchá takový čin ve velkém rozsahu.
52. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi , by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku. Neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku nebo nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného .
53. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku pokusem trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298).
54. Trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí. Podle odst. 4 bude potrestán ten, kdo spáchá takový čin ve značném rozsahu.
55. Při aplikaci výše uvedených zákonných a judikaturních východisek na daný případ (jakkoli obviněný se závěry vyplývajícími z citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu nesouhlasí a brojí proti rozhodovací praxi soudů z něj vycházející) Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení předmětného skutku jako pokusu trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je správné a zákonné.
56. Jak již bylo shora opakovaně uvedeno, obviněný v dané trestní věci jím vypěstované rostliny konopí (resp. část z jím pěstovaných rostlin, když dalších dvacet kusů o výšce od 60 centimetrů do 220 centimetrů bylo nalezeno ještě rostoucích na dvoře domu) sklidil a započal s jejich dalším zpracováním, kdy je zastříhal a rozvěsil na šnůry na různých místech v domě a v okolí domu za účelem jejich usušení. Je tak zřejmé, že již nakládal s předmětem použitelným k výrobě drogy marihuany, a činil tak s úmyslem uskutečnit tuto výrobu, tj. vytvořit produkt odlišný od vstupních komponentů, takže jeho jednání bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ omamné nebo psychotropní látky, a to ve velkém rozsahu. Nešlo tudíž o „pěstování“ rostlin konopí ve smyslu ustanovení §285 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž již o jejich použití k získání drogy marihuany, tj. o její výrobu v pokročilé fázi. Z tohoto důvodu nelze předmětný skutek právně kvalifikovat podle §285 tr. zákoníku, přičemž pak je i nerozhodné (jak vyplývá z výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu), zda šlo o výrobu pro vlastní potřebu obviněného či pro jinou osobu. Neoprávněná výroba je totiž trestná bez ohledu na to, kdo ji provádí a komu je určen její výsledný produkt; kdyby tomu tak nemělo být, nebyla by výroba drogy pro vlastní potřebu pachatele – paradoxně jako závažnější forma jednání – trestná vůbec, protože privilegované skutkové podstaty podle §284 a §285 tr. zákoníku se vztahují jen na přechovávání příslušných drog, rostlin a hub, resp. pěstování rostlin konopí, hub a jiných rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. Nadto vzhledem k množství rostlin a jejich kvalitě (a dále nálezu PVC sáčků a poměrně vysokým úsporám v podstatě nepracujícího obviněného, přestože nebyly prokázány konkrétní podmínky distribuce či prodeje marihuany) nešlo v posuzovaném případě o pěstování rostlin konopí jen pro vlastní potřebu, jak rovněž ustanovení §285 odst. 1 tr. zákoníku předpokládá.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
57. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. Š. zjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce shledal důvodnou. Ve vztahu k dovolání obviněného pak dospěl k závěru, že jeho argumentace zčásti neodpovídala jím uplatněným – ale ani žádným jiným zákonným – dovolacím důvodům, a zčásti byla zjevně neopodstatněná, a proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než jím podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a), b) tr. řádu Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
VI.
Rozhodnutí o vazbě
58. Vlastním šetřením Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. Š. v současné době vykonává ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Brně trest odnětí svobody v trvání čtyř let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 T 6/2020-185, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224, a to ode dne 6. 1. 2021. Konec tohoto trestu by měl připadnout na den 5. 1. 2025.
59. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nejvyššího státního zástupce citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 9. 2020, č. j. 68 T 6/2020-185, na jehož podkladě (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2020, č. j. 1 To 87/2020-224) obviněný dosud vykonával uložený trest odnětí svobody, byť nebyl tímto rozhodnutím dovolacího soudu zrušen, pozbyl právní moci, která je předpokladem jeho vykonatelnosti (§139 odst. 1 tr. řádu). V daném případě to znamená, že ve výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému tímto rozsudkem uložen, nelze pokračovat.
60. Podle §265 l odst. 4 tr. řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. To analogicky platí i pro případy, kdy v důsledku zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí pozbyl rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl uložen vykonávaný trest odnětí svobody, právní moci, byť nebyl zrušen.
61. V rámci rozhodování o vazbě (§265 l odst. 4 tr. řádu) proto Nejvyšší soud zkoumal, zda v současné době je u obviněného dán některý z důvodů vazby podle §67 tr. řádu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
62. Jak je zřejmé z trestního spisu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, obviněný v dané věci nebyl v průběhu dosavadního trestního stíhání vzat do vazby, neboť z jeho jednání ani z dalších konkrétních skutečností nevyplynula existence žádného z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a) až c) tr. řádu. Stejně tak ani v období od vydání napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, resp. v průběhu dovolacího řízení, nenastala žádná okolnost, která by u obviněného mohla opodstatnit důvodnost vazby.
63. Vhledem k uvedeným skutečnostem tedy Nejvyšší soud shledal, že ani v nynějším stadiu řízení u obviněného není dán žádný z vazebních důvodů podle §67 písm. a) až c) tr. řádu, a proto rozhodl, že se obviněný nebere do vazby.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.