ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.259.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 259/2021-1501
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného T. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 11 To 17/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2018, a dovolání obviněného J. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 11 To 37/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2018, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 11 To 17/2019, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto ve vztahu k osobě obviněného T. P.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265 l odst. 4 tr. řádu se obviněný T. P., nar. XY, u kterého je dán důvod vazby uvedený v §67 písm. a) tr. řádu, nebere do vazby s tím, že se u něho vazba nahrazuje:
- podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijetím písemného slibu obviněného ze dne 18. 8. 2021,
- podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. řádu dohledem probačního úředníka,
- podle §73 odst. 1 písm. d) tr. řádu uložením předběžného opatření podle §88c písm. e) ve spojení s §88h tr. řádu spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí.
III. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š., nar. XY, odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 4 T 3/2018-1068, byl obviněný T. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu.
2. Týmž rozsudkem Městského soudu v Praze byl obviněný J. Š. , nar. XY (dále pouze „J. Š. st.“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Totožným rozsudkem byli za spáchání téhož trestného činu, tedy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, uznáni vinnými rovněž spoluobvinění J. Š., nar. XY (dále pouze „J. Š. ml.“), A. L., J. D., E. K. a F. P.
4. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními podanými obviněnými T. P., J. Š. st., F. P., jakož i družkou obviněného P. – J. U. a státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze, která tento řádný opravný prostředek podala v neprospěch obviněných T. P., J. Š. st. a J. Š. ml.
5. Vrchní soud v Praze v dané věci rozhodl o podaných odvoláních dvěma samostatnými rozhodnutími, neboť usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 11 To 17/2019, jež bylo vyhlášeno na počátku veřejného zasedání nařízeného za účelem projednání všech podaných odvolání proti odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, byla vyloučena trestní věc obviněného J. Š. st. (a J. Š. ml.) ze společného řízení k samostatnému projednání (č. l. 1141 verte). Stalo se tak za situace, kdy obhájce obviněného J. Š. st. se z předmětného jednání řádně omluvil ze zdravotních důvodů, pročež ve vztahu k osobě tohoto obviněného nebyly (na rozdíl od spoluobviněného T. P.) splněny zákonné podmínky pro konání odvolacího řízení v původně nařízeném termínu.
6. Za tohoto stavu tak Vrchní soud v Praze rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 20. 5. 2019, č. j. 11 To 17/2019-1146, o odvolání obviněného T. P. (a dále o odvolání spoluobviněného F. P. a družky obviněného T. P. – J. P., roz. U.), stejně jako o odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněného T. P. tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu (k odvolání výše jmenovaných osob) napadený rozsudek krajského soudu stran osoby obviněného T. P. zrušil v celém výroku o trestu a nově rozhodl, že obviněný T. P. se při nezměněném výroku o vině odsuzuje podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu.
7. Pro úplnost je nutné dodat, že Vrchní soud v Praze rozhodl týmž rozsudkem tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu zrušil v celém výroku o trestu rovněž stran spoluobviněného F. P. a nově rozhodl, že tento obviněný se při nezměněném výroku o vině odsuzuje podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a zároveň nad ním vyslovil dohled v rozsahu stanoveném tr. zákoníkem.
8. O odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaném v neprospěch obviněných J. Š. st. a J. Š. ml., jakož i o odvolání obviněného J. Š. st. rozhodl Vrchní soud v Praze následně svým usnesením ze dne 19. 8. 2019, č. j. 11 To 37/2019-1161, a to tak, že obě tato odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
9. Podle skutkových zjištění krajského soudu se výše uvedení obvinění předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že:
v rozporu s ustanoveními §3 odst. 2, §4, §8 a §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách zakazujícími neoprávněnou manipulaci a pěstování druhů a odrůd rostlin konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetra-hydro-kanabinolů,
obviněný T. P. od blíže nezjištěné doby do 16. 6. 2017 v jím užívaném rodinném domě na adrese XY, s cílem vypěstovat konopí, následně jej zpracovat na omamnou látku marihuanu a tu prodat, provozoval nelegální tzv. indoor pěstírnu, v níž po přesně nezjištěnou dobu pěstoval rostliny Cannabis (konopí), kdy tato pěstírna byla vybavena umělým osvětlením, vzduchotechnikou a pachovými filtry, zajišťujícími stabilní teplotu, vlhkost a zamezení šíření zápachu do okolí, tedy elektrotechnickým zařízením, které společně se zavlažováním a hnojením komerčními přípravky zajištěnými v uvedené pěstírně cíleně podporovalo růst, vývoj a květenství rostlin konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, přičemž takto se obviněnému T. P. podařilo ke dni 16. 6. 2017 vypěstovat nejméně 551 ks rostlin konopí o výšce cca 100 až 120 cm, kdy na tentýž den si za účelem sklizně vypěstovaných rostlin obviněný T. P. přizval další osoby a do předmětného domu se tak dne 16. 6. 2017 v dopoledních hodinách dostavili obvinění J. Š., nar. XY, J. Š., nar. XY, A. L., J. D., E. K. a F. P., kteří ačkoliv věděli, že se jedná o rostliny konopí a s ohledem na jejich množství si museli být vědomi toho, že po usušení bude rostlinná hmota velkého rozsahu určena k prodeji dalším konzumentům, ostříhávali vrcholíky a listy z těchto rostlin, při kteréžto činnosti byli zadrženi zásahovou jednotkou Policie ČR, přičemž následnou chemickou expertízou bylo zjištěno, že po usušení zajištěných 551 ks vzrostlých zelených rostlin a ustřižených vrcholíků a dále po separaci toliko části sušiny vhodné k aplikaci by hmotnost toxikomanicky využitelné rostlinné látky konopí dosahovala 20.288,57 g, s koncentrací delta-9-tetrahydrokanabinolu v rozmezí od 10,4 % do 12 %, kdy v celém množství zajištěného konopí ze vzrostlých rostlin i ustřižených vrchlíků o hmotnosti 25.228,54 g byl zjištěn obsah delta-9-tetrahydrokanabinolu o celkové hmotnosti 2.213,21 g, kromě toho pak v domě na shora uvedené adrese obviněný T. P. přechovával 5,69 g sušené rostlinné drti konopí s blíže nezjištěným obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu,
a tohoto jednání se obvinění dopustili přesto, že konopí je podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná zařazena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a rovněž je zařazena do seznamu č. IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obvinění nedisponovali, čehož si byli vědomi, a delta-9-tetrahydrocanabinol ( Δ 9 -THC), je látkou psychotropní uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je rovněž zařazena do seznamu č. I Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obvinění nedisponovali, čehož si byli vědomi.
II.
Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 11 To 17/2019-1146, podal nejvyšší státní zástupce dovolání ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 NZO 5063/2019-16, a to v rozsahu, v jakém Vrchní soud v Praze rozhodl stran obviněného T. P., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem.
11. Úvodem nejvyšší státní zástupce předeslal, že Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku uložil obviněnému T. P. trest odnětí svobody nikoli podle §283 odst. 3 tr. zákoníku (tedy v zákonném rozmezí od osmi do dvanácti let), ale za nesprávného použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (za současného uložení trestu propadnutí věci v širším rozsahu oproti rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud na rozdíl od soudu nalézacího odlišně posoudil skutečnost, že k rozhodnutí obviněného spáchat čin mohl přispět nepřiměřený nátlak jeho věřitele na vrácení dlužných finančních prostředků, pročež nabyl přesvědčení, že obviněný se inkriminovaného jednání dopustil v mimořádně tíživé osobní situaci. Současně vyhodnotil jako okolnost zvláštního zřetele i to, že vypěstované konopí bylo policií zajištěno, pročež tak nedošlo k možnému ohrožení zdraví lidí, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s psychotropní látkou. Tyto dvě okolnosti podle právního názoru odvolacího soudu nabyly charakteru okolností zcela výjimečných, pročež bylo na místě volit mírnější trest, než který zákon předepisuje. Nejvyšší státní zástupce se však s uvedeným závěrem Vrchního soudu v Praze nikterak neztotožnil.
12. Podle jeho názoru nelze výše uvedené okolnosti hodnotit jako „zvláštní okolnosti případu“ nebo „zvláštní poměry pachatele“ ve smyslu podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud v této souvislosti pominul obsah podaného vysvětlení tehdejší přítelkyně obviněného M. F. (jež bylo za podmínek §211 odst. 6 tr. řádu přečteno u hlavního líčení), která uvedla, že obviněný si svoji tíživou finanční situaci způsobil sám svou nezodpovědností, v důsledku čehož se silně zadlužil. Pokud se pak rozhodl získat peníze na uspokojení svých pohledávek z výtěžku páchané trestné činnosti, nelze podle názoru nejvyššího státního zástupce tuto motivaci hodnotit jako mimořádnou a „honorovat“ ji uložením trestu za použití moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podobně skutečnost, že produkty z konopí se nedostaly do distribuce, nelze přičítat k dobru obviněnému, neboť se tak nestalo z jeho vůle, nýbrž na základě okolnosti, která byla na jeho vůli zcela nezávislá.
13. Současně nejvyšší státní zástupce upozornil na to, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětlil, z jakých důvodů považuje trest, uložený nalézacím soudem na samé spodní hranici v rámci zákonné trestní sazby, za nepřiměřený a rovněž, z jakých důvodů lze podle jeho názoru dosáhnout nápravy obviněného i trestem kratšího trvání. Z výše uvedených důvodů je nejvyšší státní zástupce přesvědčen, že odvolací soud napadeným rozsudkem aplikoval předmětné ustanovení, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky, v důsledku čehož své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
14. Vzhledem k výše uvedenému nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 11 To 17/2019-1146, a to v rozsahu, v jakém jím rozhodl stran obviněného T. P., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. K výše uvedenému dovolání nejvyššího státního zástupce zaslal obviněný T. P. prostřednictvím svého obhájce písemné vyjádření ze dne 13. 3. 2020, ve kterém vyjádřil s dovoláním nejvyššího státního zástupce jednoznačný nesouhlas, neboť je podle jeho mínění zavádějící a zkreslené.
16. K otázce svého zadlužení obviněný zdůraznil, že do dluhů se dostal díky nezdařenému podnikání a pouze díky svému úmyslu splatit svůj dluh co nejdříve se dostal do dluhové pasti a následně do rukou lichvářů. K tomu doplnil, že trestná činnost, za kterou byl odsouzen, byla ojedinělým excesem v jeho jinak řádně vedeném životě. Ke svým osobním poměrům dále uvedl, že má tři nezletilé děti, které před nástupem do výkonu trestu vyživoval, přičemž dvě děti má s bývalou družkou J. F. a třetí dítě má s J. P. (roz. U.). K výpovědi J. F. (správně má být uvedeno M. F.) obviněný dodal, že ta ve své výpovědi otevřeně hovoří o předávání jejich dvou dětí, AAAAA(pseudonym) a BBBBB(pseudonym), do péče jeho osoby. Vyjma toho obviněný do svého nástupu do výkonu uloženého trestu odnětí svobody pečoval rovněž o svoji nemocnou matku, J. P., o kterou se jinak nemá kdo starat, neboť časté dojíždění za ní není nikterak v časových možnostech jeho manželky.
17. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v jeho neprospěch ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 NZO 5063/2019-16, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 11 To 17/2019-1146, tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá jako zjevně neopodstatněné. V případě, že dovolací soud bude dovolání nejvyššího státního zástupce projednávat či učiní jiné rozhodnutí, obviněný navrhuje, aby toto dovolání bylo zamítnuto při nařízeném veřejném zasedání.
III.
Dovolání obviněného J. Š. st. a vyjádření k němu
18. Obviněný J. Š. st. napadl prostřednictvím svého obhájce usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2019, č. j. 11 To 37/2019-1161, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 4 T 3/2018-1068, dovoláním ze dne 18. 10. 2019. Výše uvedená rozhodnutí nižších soudů dovolatel napadl v rozsahu týkajícím se jeho osoby, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Ve svém písemném podání dovolatel namítl, že oba soudy nižších stupňů odvodily jeho vinu pouze na základě dvou provedených důkazů, a to jednak na základě jeho zadržení v rodinném domu, kde měla probíhat sklizeň konopí (přičemž na jeho oblečení i na jeho rukách byly nalezeny části rostlin konopí), jakož i na podkladě výpovědi jeho syna, spoluobviněného J. Š. ml., učiněné v rámci přípravného řízení.
20. Nicméně syn obviněného, spoluobviněný J. Š. ml., následně svoji výpověď z přípravného řízení v rámci hlavního líčení konaného před soudem prvního stupně odvolal s vysvětlením, že v přípravném řízení vypovídal pod tlakem a ve stresu. Ve skutečnosti dle svého vyjádření svého otce konopí sklízet neviděl, neboť ve chvíli policejní razie byl v koupelně. Přítomnost částí rostlin konopí na přední straně svého oblečení a na svých rukou pak dovolatel zdůvodnil tím, že po příchodu zásahové jednotky musel ulehnout na zem. Vyjma toho se ani při odběru biologických stop na inkriminovaném místě nenašly žádné jeho stopy, přičemž z ostatních výpovědí osob zde přítomných vyplynulo, že zde byl pouze náhodně (neboť se domníval, že byl obviněným T. P. pozván do rodinného domku za účelem prohlédnutí místností, které má vymalovat). Samotné sklizně konopí se však dle svého tvrzení nezúčastnil.
21. Podle názoru obviněného je jeho obhajoba zcela logická a soudy obou nižších stupňů ji nikterak nevyvrátily. Dovolatel je tak přesvědčen, že byl odsouzen toliko na základě nepřímých důkazů, které jsou navíc nevěrohodné a ani nevytvořily vzájemně logicky ucelený řetězec, na jehož základě by bylo možné vyslovit závěr o jeho vině. Obviněný je tedy přesvědčen, že jeho vina nebyla v tomto trestním řízení hodnověrně prokázána. Soud prvního stupně přitom nepostupoval podle zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo , načež odvolací soud přistupoval k výběru a hodnocení důkazů podle jeho názoru selektivně, důkazy svědčící v jeho prospěch vykládal jednostranně a v jeho neprospěch, v důsledku čehož rozhodl o jeho vině i trestu nesprávně. Z těchto důvodů také došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
22. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2019, č. j. 11 To 37/2019-1161, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 4 T 3/2018-1068, se ve výroku, který se týká jeho osoby, zrušují, a následně buď sám rozhodl ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu tak, že se obviněný zprošťuje podané obžaloby v plném rozsahu, anebo se daná věc vrací Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
23. K výše uvedenému dovolání obviněného J. Š. st. se v rámci svého písemného stanoviska ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 106/2020-15, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten po svém přezkumu všechny výše uplatněné dovolatelovy výhrady odmítl, neboť obviněný na podporu uplatněného dovolacího důvodu znovu vznesl námitky dobře známé již z jeho dosavadní obhajoby, se kterými se přitom oba soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly.
24. Závěry o vině jednoznačně vycházejí z obsahu provedených důkazů a státní zástupce v této souvislosti zejména akcentoval, že jednání dovolatele je prokázáno nejen výpovědí jeho syna, spoluobviněného J. Š. ml., z přípravného řízení, ale také tím, že předmětná tvrzení zcela korespondují s tím, že všichni obvinění byli dne 16. 6. 2017 při své trestné činnosti zadrženi zásahovou jednotkou Policie ČR, přičemž v domě bylo zajištěno celkem sedm osob, z nichž šest stříhalo rostliny konopí. Všechny zajištěné osoby si přitom dle státního zástupce byly dostatečně vědomy toho, že se dopouští aktivit směřujících k výrobě marihuany ve velkém rozsahu, čemuž odpovídá i fotodokumentace obviněných stejně jako samotných míst, kde ke stříhání konopí docházelo.
25. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce dále dodal, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který předpokládá existenci vady při aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Nicméně ve skutečnosti dovolatel nižším soudům vytýká pouze způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, což dovolací důvod, na který obviněný odkázal, neumožňuje.
26. Jelikož obviněným uplatněné námitky nebylo možné vyhodnotit jako důvodné, státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť podle jeho názoru bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu. Současně státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
27. K písemnému stanovisku státního zástupce ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 106/2020-15, následně zaslal obviněný J. Š. st. prostřednictvím svého obhájce písemnou repliku ze dne 21. 3. 2021. V jejím rámci zopakoval, že podstatou jeho dovolání je především tvrzení, že oba soudy nižších stupňů svým postupem porušily zásadu zákazu deformace důkazů a v návaznosti na to i porušení dalších procesních zásad, zejména práva obviněného na spravedlivý proces. Současně má za to, že soudy nižších stupňů, stejně jako nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, ignorují ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, konkrétně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 4 Tz 5/2009, stran principu presumpce neviny, z něhož se odvíjí i subprincip in dubio pro reo , podle kterého musí být obviněnému vina bez rozumných pochybností prokázána, jinak musí být obviněný zproštěn obžaloby. Podobně k této problematice poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, ve spojení s nálezem Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 37/03 a sp. zn. IV. ÚS 433/02. Závěrem poukázal na to, že právě takováto porušení práva a základních zásad trestního řízení mají být napravována cestou mimořádných opravných prostředků.
IV.
Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda tato podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
29. Následně Nejvyšší soud shledal, že oba dovolatelé v soudem prvního stupně stanovené lhůtě s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. řádu řádně uvedli jimi uplatněný důvod dovolání, o který svá podání opírají. Vzhledem k tomu, že mimořádné opravné prostředky nejvyššího státního zástupce i obviněného J. Š. st. naplnily všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu, Nejvyšší soud předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
V.
Důvodnost dovolání
30. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným, jakož i nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
31. V souvislosti s obviněným J. Š. st. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán pouze tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
32. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
33. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
34. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
35. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak může být naplněn jen v některé ze dvou zákonných alternativ, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu naopak znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení buď horní hranice trestní sazby, anebo nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. NS 26/2004-T 617). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
36. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného T. P., stejně jako dovolání obviněného J. Š. st. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování obsahu obou dovolání, jakož i připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je nutné vyhovět, neboť je zcela oprávněné, zatímco dovolání obviněného J. Š. st. je nezbytné odmítnout, ježto bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v taxativním výčtu obsaženém v §265b tr. řádu.
VI.
K dovolání nejvyššího státního zástupce
podanému v neprospěch obviněného T. P.
37. Nejvyšší státní zástupce podřadil své námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to v jeho druhé variantě, neboť podle jeho názoru byl obviněnému T. P. uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem pro trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným. Konkrétně státní zástupce namítl, že Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 20. 5. 2019, č. j. 11 To 17/2019-1146, uložil obviněnému T. P. nepodmíněný trest odnětí svobody podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, avšak za nesprávně aplikovaného moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož byl obviněný neoprávněně potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody uloženým hluboko pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
38. K tomu Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině podotýká, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby (tedy postup podle §58 tr. zákoníku) umožňuje řešit situace, kdy trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby neodpovídá okolnostem konkrétního případu nebo osobě obviněného, pročež by byl objektivně (nikoli subjektivně) nepřiměřený v intencích ustanovení §39 tr. zákoníku. Z toho vyplývá, že toto „mimořádné“ snížení trestu odnětí svobody zásadně neodůvodňují jen běžně se vyskytující polehčující okolnosti (které trestní zákoník demonstrativně uvádí v ustanovení §41, např. oznámení pachatele o spáchání trestného činu orgánům činným v trestním řízení, upřímně projevená lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, dosavadní vedení řádného života, apod.). Stejně tak toto mimořádné snížení trestu neodůvodňuje subjektivní názor soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby je pro pachatele příliš přísný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.).
39. Z ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku přitom vyplývají tři obligatorní podmínky, které je soud při ukládání trestu povinen důsledně respektovat, a to: a) zjevná existence určitých okolností případu nebo poměrů pachatele, které způsobují, že b) použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné, přičemž c) je reálné dosáhnout jeho nápravy trestem kratšího trvání. Z povahy věci vyplývá, že všechny tři zákonné podmínky musí být zastoupeny současně (kumulativně), a soud, který daný případ projednává, je povinen jejich existenci vždy řádně a důsledně odůvodnit.
40. Okolnostmi případu se z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu i možností jeho nápravy. Takovými okolnostmi mohou být i ty, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Okolnostmi případu však mohou být i skutečnosti, které nejsou nutnou součástí skutkové podstaty, pokud se v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 5/1966 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 38/2007-T 1020). Rovněž poměry pachatele je nutné vzít v úvahu, pokud měly bezprostřední vliv na spáchání trestného činu. Musí však být takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci nesnížené zákonné trestní sazby (byť i na samé dolní hranici), by byl z objektivního hlediska nepřiměřeně přísný , neboť by byl pro obviněného podstatně citelnější než u jiných pachatelů, kterým byl uložen trest téhož druhu a výše. Posledním obligatorním hlediskem je posouzení skutečnosti, kterak bude trest působit na daného pachatele, pročež je soud povinen odůvodnit, v čem spočívá ona mimořádná situace, pro kterou ukládá trest kratšího trvání , stejně jako důvody, pro které je přesvědčen, že uložením právě takového trestu lze reálně dosáhnout jeho nápravy (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014). Nutnost důsledného a kvalitního objasnění výše uvedených okolností je přitom nutné (mimo jiné) i z toho důvodu, že nelze ignorovat potřebu dostatečné ochrany společnosti před pachateli závažných trestných činů.
41. Z ustálené a propracované judikatury obecných soudů, která byla k této otázce publikována, vyplývá, že za okolnosti případu nebo poměry pachatele, které mají reálný potenciál odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku, lze považovat např. vážnou nemoc obviněného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny na výdělku obviněného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), péči obviněného o větší počet osob na něj odkázaných, zejména pokud jde o nezletilé děti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), event. existenci více významných polehčujících okolností při neexistenci okolností přitěžujících (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 11/1968-I. a č. 21/1970 Sb. rozh. tr.).
42. V projednávaném případě obviněného T. P. Vrchní soud v Praze při ukládání trestu zcela správně přihlédl jak k přitěžujícím okolnostem (zejména k ziskuchtivosti jeho jednání, ke spáchání jeho činu s rozmyslem a po důkladném předchozím uvážení), tak i k okolnostem polehčujícím (mezi kterými jmenoval doznání obviněného, jímž napomohl při objasňování trestné činnosti, jeho dosavadní řádný život, projevenou lítost i péči o tři nezletilé děti a svoji matku). Nicméně za okolnosti, které odůvodňují mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku odvolací soud vyhodnotil jednak nepřiměřený nátlak ze strany věřitele na splacení půjčky i úroků, který měl být doprovázen výhružkami směřujícími na osobu obviněného i na jeho nejbližší, a jednak samotnou skutečnost, že pěstované konopí bylo Policií ČR zajištěno ještě před tím, než došlo k jeho distribuci, pročež nebyl reálně ohrožen zdravotní stav spotřebitelů této omamné látky.
43. V obecné rovině jistě lze připustit, že první z výše uvedených okolností projednávaného případu má sama o sobě potenciál odůvodnit i mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nicméně Vrchní soud v Praze při jejím hodnocení prokazatelně nezohlednil, že obviněný se do své svízelné finanční tísně dostal nikoli nezdařeným podnikáním, nýbrž vlastní vinou, když během společného soužití s M. F. často střídal zaměstnání (neboť v žádném dlouho nevydržel), aby posléze zůstal po dobu minimálně tří let zcela nezaměstnaný. Vleklé finanční potíže následně řešil značně nevýhodnými půjčkami, které v konečném důsledku narostly do celkové výše cca 800.000 Kč.
44. Nastalou neutěšenou situaci se obviněný rozhodl řešit nikoli nástupem do zaměstnání (či alespoň absolvováním pracovních brigád), nýbrž vyvíjením nátlaku na svoji partnerku M. F., aby jeho celkem devět půjček vzala na sebe, resp. podepsala je svým jménem, čemuž ona nakonec podlehla. Zpočátku obviněný, podle její výpovědi, předmětné dluhy skutečně splácel, nicméně posléze je hradit přestal, což nakonec vedlo k návštěvám exekutorů v jejich společné domácnosti, následným hádkám a konečnému rozpadu jejich vztahu (viz úřední záznam o podaném vysvětlení M. F. na č. l. 422 - 423, který byl podle §211 odst. 6 tr. řádu za souhlasu všech procesních stran přečten u hlavního líčení konaného dne 3. 12. 2018, č. l. 1037 verte). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že značně tíživou finanční situaci si obviněný skutečně způsobil sám svým krajně nezodpovědným životním stylem.
45. Jak již bylo výše zmíněno, ani tato situace obviněného nemotivovala k jakýmkoli legálním výdělkovým aktivitám, ale naopak k rozhodnutí provozovat tzv. indoor pěstírnu konopí, v níž pěstoval rostliny konopí za účelem jejich dalšího zpracování na marihuanu, aby jejím následným prodejem získal potřebné finanční zdroje k běžnému životu, jakož i k sanaci svých dluhů. Ve světle těchto skutkových zjištění je tedy zcela vyloučené, aby neuspokojivá finanční situace (kterou obviněný řešil nejprve nevýhodnými půjčkami a posléze pácháním drogové trestné činnosti) byla ze strany odvolacího soudu hodnocena jako okolnost, která je hodna zvláštního zřetele, na jejímž základě je namístě uložit trest odnětí svobody hluboko pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
46. Ve prospěch obviněného rozhodně nelze relevantně přičíst ani druhou z výše uvedených okolností, kterou v odůvodnění svého rozhodnutí zohlednil odvolací soud, a sice to, že produkty vyrobené z vypěstovaného konopí se nedostaly ke svým koncovým uživatelům. Ze spisového materiálu je totiž zcela zřejmé, že do distribuce se sušené produkty z obviněným pěstovaného konopí nedostaly nikoli svobodným, sebezpytujícím rozhodnutím obviněného (který by se z vlastní vůle rozhodl ukončit páchání své trestné činnosti), nýbrž v důsledku uskutečněné policejní razie. Je tedy pouze zásluhou orgánů činných v trestním řízení, že v konečném důsledku nedošlo k rozšíření marihuany na černý trh a tedy ani k následnému ohrožení zdraví lidí. Z tohoto důvodu je tedy zcela vyloučeno, aby i tuto okolnost, jež byla na vůli obviněného zcela nezávislá, Vrchní soud v Praze při úvahách o druhu a výši ukládaného trestu relevantně přičetl k dobru obviněného.
47. Již nesplněním první zákonné podmínky stran faktické existence mimořádných okolností případu či poměrů pachatele je tedy vyloučena aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Avšak Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí neobjasnil ani další důvody, pro které považoval nepodmíněný trest odnětí svobody uložený Městským soudem v Praze na samé dolní hranici zákonné trestní sazby za nepřiměřeně přísný (resp. v jeho případě podstatně citelnější než u jiných pachatelů obdobných trestných činů), stejně jako neobjasnil ani důvody, pro které má za to, že nápravy obviněného T. P. lze dosáhnout i trestem mimořádně kratšího trvání (ve smyslu poslední zákonné podmínky §58 odst. 1 tr. zákoníku). Jinými slovy – pokud Vrchní soud v Praze s odkazem na relevantní judikaturu poukázal na to, že právě závislost mnohačlenné rodiny na výdělku obviněného stejně jako jeho péče o nezletilé děti či matku mohou samy o sobě odůvodnit uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, nelze ani za této situace rezignovat na splnění dalších obligatorních podmínek.
48. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce v plném rozsahu, pročež podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 11 To 17/2019, v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto ve vztahu k osobě obviněného T. P., přičemž souběžně s tím v souladu s §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku odvolacího soudu obsahově navazující (pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a následně Vrchnímu soudu v Praze podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
49. Vzhledem k tomu, že obviněný T. P. se v den neveřejného zasedání Nejvyššího soudu nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, bylo současně nutné rozhodnout o jeho vazbě. Za tímto účelem se Nejvyšší soud obrátil na obhájkyni obviněného s žádostí o jeho vyjádření k důvodnosti eventuálního rozhodování o jeho vazbě.
50. Pro účely případného rozhodování o vazbě ve smyslu §265 l odst. 4 tr. řádu přitom obviněný v rámci svého písemného vyjádření ze dne 19. 8. 2021, následně stvrzeného jeho osobním výslechem před Nejvyšším soudem, nejprve uvedl, že doposud má pouze jediný záznam v evidenci Rejstříku trestů, a to z roku 2002, kdy vykonával základní vojenskou službu za porušení povinností strážní služby, přičemž v roce 2004 nastala ve vztahu k tomuto záznamu zákonná fikce neodsouzení. Vyjma tohoto záznamu, a v současnosti projednávaného „drogového“ trestného činu, však po celou dobu svého života vedl řádný život, pročež lze tvrdit, že pěstování konopí v jím založené indoor pěstírně v XY, je fakticky jediným závažným excesem v jeho doposud nezávadném životě.
51. Po celou dobu trestního stíhání a soudního projednávání předmětného trestného činu byl obviněný vyšetřován na svobodě, přičemž v jeho průběhu plnil podmínky probačního dohledu, jakož i svého písemného slibu (jimiž byla na straně jeho osoby vazba soudcem rozhodujícím v přípravném řízení od počátku nahrazena), což prakticky znamená, že vedl řádný život, dostavoval se na všechna předvolání orgánů činných v trestním řízení a rovněž dodržoval veškerá omezení uložená mu soudem. Poté, co rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci, také dobrovolně, řádně a včas nastoupil (v souladu s výzvou soudu) do výkonu trestu, a jak vyplynulo z písemného posudku Věznice Oráčov ze dne 10. 8. 2021, tak i v jeho průběhu řádně naplňuje program standardního zacházení, tzn. že plní všechny uložené povinnosti, včetně výkonu práce na nestřeženém pracovišti mimo areál věznice. V důsledku toho mu také bylo doposud uloženo sedm kázeňských odměn, a to při absenci jakéhokoli kázeňského trestu.
52. K otázce svých dluhů obviněný Nejvyšší soud dále informoval, že dne 27. 6. 2019 podal insolvenční návrh na povolení svého oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. KSPH 60 INS 10874/2019-B-7, mu také bylo oddlužení schváleno, a to plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Podle sdělení insolvenčního správce ze dne 4. 5. 2021 přitom obviněný své povinnosti průběžně plní a dluhy splácí.
53. K existenci vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu obviněný namítl, že podle jeho mínění není dán, neboť po celou dobu vedeného trestního stíhání se nikdy trestnímu stíhání nevyhýbal, ani se neskrýval a na předvolání orgánů činných v trestním řízení, stejně jako k přidělenému probačnímu úředníkovi, se vždy a řádně dostavoval. Po celou dobu trestního stíhání rovněž neopustil území České republiky, neboť nemá v zahraničí žádné rodinné, pracovní, ani přátelské vazby. Před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody obviněný sdílel společnou domácnost se svojí manželkou, J. P. (roz. U.) a nezletilou dcerou CCCCC(pseudonym), přičemž se snažil plnit svoji vyživovací povinnost i k dalším svým dvěma potomkům – dceři AAAAA a synovi BBBBB. V případě svého propuštění na svobodu by se dle svého tvrzení mohl zdržovat na adrese bydliště jeho současné rodiny, tedy na adrese XY, anebo v bydlišti své nemocné matky, o kterou rovněž v době před nástupem do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody pečoval. (V této souvislosti obviněný do svého písemného vyjádření přiložil nejen své čestné prohlášení, ale i čestné prohlášení své manželky, J. P., a dcery AAAAA, a dále potvrzení o zajištění ubytování u své manželky. Případnou možnost bydlení u své matky současně doložil také jejím čestným prohlášením, včetně potvrzení o zajištění ubytování v místě jejího trvalého bydliště.) Důležitou součástí doložených písemností je rovněž vlastní rukou sepsaný slib obviněného ze dne 18. 8. 2021, který učinil v souladu s ustanovením §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu.
54. K vazebním důvodům podle §67 písm. b) a c) tr. řádu obviněný uvedl, že podle jeho názoru rovněž nejsou dány, jelikož obava z opakování trestné činnosti anebo působení na dosud nevyslechnuté svědky, event. jiné maření objasňování skutečností nutných pro trestní stíhání, je za současného stavu prakticky vyloučena. Finanční prostředky na svoji obživu, jakož i obživu své rodiny si hodlá obstarávat prací, když v této souvislosti předložil smlouvu o budoucí pracovní smlouvě ze dne 30. 4. 2021, kterou uzavřel se společností R. G., u které před nástupem do výkonu trestu pracoval na pozici řidič – dispečer. S ohledem na skutečnost, že bývalý zaměstnavatel byl s obviněným coby zaměstnancem spokojen, přičemž pracovní poměr byl ukončen až jeho nástupem do výkonu trestu, zaměstnavatel na danou pracovní pozici s obviněným dle předloženého potvrzení i nadále počítá, pročež se písemně zavázal, že v případě jeho propuštění z výkonu trestu s ním uzavře pracovní smlouvu na hlavní pracovní poměr.
55. S ohledem na tyto okolnosti obviněný uzavřel, že podle jeho mínění nejsou žádné vazební důvody v případě jeho osoby dány. Přesto pro případ, že by Nejvyšší soud i přesto shledal existenci některého z vazebních důvodů, navrhl, že v takovém případě lze vazbu nahradit některým z náhradních vazebních institutů, např. jeho písemným slibem, probačním dohledem, předběžným opatřením anebo případným uložením omezení spočívajícího např. v zákazu vycestování do zahraničí anebo v povinnosti odevzdat cestovní pas, popř. mu lze uložit povinnost podrobit se výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených prostřednictvím elektronického kontrolního systému, který umožňuje detekci pohybu obviněného.
56. V návaznosti na výše uvedené vyjádření Nejvyšší soud v den svého neveřejného zasedání pro účely rozhodování o vazbě provedl ve smyslu §265 l odst. 4 tr. řádu výslech obviněného T. P. prostřednictvím videokonferenčního zařízení. V jeho rámci se obviněný znovu výslovně vyjádřil jednak k otázkám současného výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov (tedy kdy a za jakých okolností nastoupil jeho výkon a kterak byl v době jeho průběhu kázeňsky hodnocen), stejně jako k souvisejícím otázkám svého faktického pobytu před nástupem trestu či možnostem svého propuštění z výkonu trestu a nahrazení vazby jinými alternativními (zajišťovacími) instituty (za tím účelem se obviněný vyslovil k možnostem zajištění svého bydlení, svého pracovního uplatnění, jakož i ke své aktuální finanční situaci a možnostem jejího řešení).
57. Poté Nejvyšší soud v rámci neveřejného zasedání konaného dne 25. 8. 2021 konstatoval, že na straně obviněného T. P. je s ohledem na způsob, jímž bylo současně rozhodnuto o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v této věci v jeho neprospěch, dán důvod vazby útěkové uvedený v §67 písm. a) tr. řádu. V návaznosti na obhajobou předložené záruky, podrobně rozvedené výše, však Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265 l odst. 4 tr. řádu rozhodl, že obviněného T. P. nebere do vazby s tím, že se u něho vazba nahrazuje jednak podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijetím písemného slibu obviněného ze dne 18. 8. 2021, dále podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. řádu dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) tr. řádu též uložením předběžného opatření podle §88c písm. e) ve spojení s §88h tr. řádu spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, neboť těmito alternativními opatřeními lze účinně dosáhnout primárního účelu vazby, tedy zajištění osoby obviněného pro potřeby (v důsledku rozhodnutí o podaném dovolání) znovuobnoveného trestního stíhání, konkrétně pro potřeby odvolacího řízení.
VII.
K dovolání obviněného J. Š. st.
58. Obviněný J. Š. st. podřadil všechny své námitky vznesené v rámci podaného mimořádného opravného prostředku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Své zásadní výhrady směřoval toliko vůči zjištěným skutkovým okolnostem, když namítl, že oba soudy nižších stupňů dovodily jeho vinu pouze na základě dvou důkazů, kterými jsou jednak jeho faktické zadržení v rodinném domu na ul. XY, kde dne 16. 6. 2017 probíhala sklizeň konopí, a dále výpověď jeho syna, spoluobviněného J. Š. ml., z přípravného řízení. Dovolatel je však přesvědčen, že soudům nižších stupňů dostatečně objasnil důvody své přítomnosti v předmětném domě v době policejní razie, stejně jako pohnutky svého syna, pod jejichž vlivem tento v rámci přípravného řízení vypovídal v jeho neprospěch. Z těchto důvodů má za to, že byl odsouzen toliko na podkladě nevěrohodných nepřímých důkazů, které navíc nevytvořily ani logicky uzavřený řetězec. Jelikož v jeho případě došlo k neoprávněnému nerespektování základních procesních principů, včetně ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, je dovolatel rovněž přesvědčen, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se projednávaný skutek skutečně stal, pročež označil závěr nižších soudů o své vině za spekulativní.
59. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. Š. st. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají.
60. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že dovolatel opětovně usiluje o zpochybnění v podstatě celého procesu dokazování, a to i přesto, že jeho námitky mají výhradně skutkovou či procesní povahu, což je však skutečnost, která je v řízení před Nejvyšším soudem již zcela irelevantní. V této souvislosti je třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
61. Městský soud v Praze – a to nejen ve věci obviněného J. Š. st., ale i všech ostatních spoluobviněných – postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, když zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly. Jak bylo již shora zmíněno, Nejvyšší soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen ve výrokové části odsuzujícího rozsudku krajského soudu.
62. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněný J. Š. st. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku naznačil, že soudy nižších stupňů se při realizaci procesu dokazování dopustily zásadních nedostatků, čímž de facto namítl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich plynoucími hmotněprávními závěry na straně druhé panuje zásadní nesoulad, přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu provedeného dokazování ve smyslu dovolatelem vznesených námitek. Pakliže by skutečně zjistil takovýto zásadní nesoulad, opravňovalo by jej to k zásahu do skutkových, potažmo hmotněprávních zjištění, neboť by skutečně bylo ohroženo právo obviněného na spravedlivý proces.
63. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu nejprve ověřil, že Městský soud v Praze odvodil své skutkové závěry stran projednávaného skutku na základě dlouhé řady provedených důkazů, zejména výpovědí všech obviněných (s výjimkou těch, kteří využili svého práva nevypovídat), výpovědí jednotlivých svědků, dále na základě protokolů o zadržení podezřelých osob, protokolů o provedení domovní prohlídky a protokolů o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků (včetně rozsáhlé fotodokumentace) a řady řádně provedených listinných a jiných důkazů, včetně znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, z odvětví genetika a z odvětví elektrotechnika, stejně jako znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. Mezi další klíčové listinné důkazy je nutné zahrnout i zprávy poskytnuté společnostmi Innogy Energie, s. r. o., ČEZ distribuce, a. s., a protokoly o vydání a vrácení věci.
64. Všechny tyto důkazy Městský soud v Praze pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněného J. Š. st.
65. Ze všech výše uvedených důkazů byla jednoznačně prokázána míra zapojení jednotlivých obviněných, přičemž v jejím rámci byla zmapována i trestná činnost obviněného J. Š. st., který se do trestné činnosti vedené obviněným T. P. zapojil společně se svým synem, spoluobviněným J. Š. ml., a osobami spoluobviněných A. L., J. D., E. K. a F. P. Pakliže je dovolateli kladeno za vinu, že dne 16. 6. 2017 v rodinném domě užívaném obviněným T. P. (společně se svým synem J. Š. ml. a dalšími čtyřmi osobami) z celkem 551 ks zde pěstovaných rostlin konopí postupně stříhal vrcholíky a listy za účelem následné výroby marihuany ve velkém rozsahu, je z této trestné činnosti usvědčován celou řadou výše uvedených důkazů. Obviněný J. Š. st. se však ve svém dovolání zaměřil na opětovné zpochybnění dvou hlavních usvědčujících důkazů, jimiž je jeho faktická přítomnost v pěstírně v den policejního zásahu (dokládaná jeho zadržením na místě činu) a výpověď jeho syna učiněná ve fázi přípravného řízení.
66. Nejvyšší soud nejprve z předloženého spisového materiálu ověřil, že tyto námitky jsou opětovným opakováním jeho obhajoby z předchozích stadií trestního řízení, když jmenovaný obviněný ke své fyzické přítomnosti v domě (tedy na místě činu) uvedl, že na místě byl pouze proto, že obviněný T. P. si jej objednal na výmalbu předmětných prostor a on si je tak přišel prohlédnout za účelem nákupu nutného materiálu.
67. Nicméně městský soud správně prokázal, že tato obhajoba obviněného je vzhledem k ostatním skutkovým zjištěním zcela nelogická a tedy i nepřesvědčivá. V prvé řadě si obviněný J. Š. st. ke své práci nepřinesl žádné věci, které by k případnému malování či obhlídce předmětných prostor za účelem výmalby nutně potřeboval. Mimo to v předmětném domě prokazatelně setrvával i v době přibližně hodinové nepřítomnosti obviněného P., během které se navíc prokazatelně zapojil do sklizně konopí. Stejně nelogicky vyznívá i jeho tvrzení, že když byl požádán o pomoc při sklizni, tak tuto odmítl, přestože se sklizně aktivně účastnil jeho syn, a dále jeho známý, spoluobviněný A. L., a další zde přítomné osoby. Obviněný rovněž přesvědčivě neobjasnil, jakým způsobem se na jeho bílé triko, které měl na sobě v době svého setrvání v pěstírně, dostaly ústřižky konopí, které jsou zdokumentovány i na přiložených fotografiích (zejména na č. l. 724 a 727), když u hlavního líčení tvrdil, že rostliny konopí pouze osahával (viz č. l. 1034). Výše uvedené důkazy tedy bez důvodných pochybností prokázaly aktivní přítomnost obviněného J. Š. st. na předmětné sklizni, když do tohoto skutkového rámce zcela zapadla i výpověď jeho syna, spoluobviněného J. Š. ml., z přípravného řízení.
68. Obviněný J. Š. ml. sice svoji původní výpověď z přípravného řízení posléze během hlavního líčení významně zkorigoval ve prospěch svého otce, když nově tvrdil, že v inkriminovaný den viděl stříhat konopí pouze spoluobviněné D., P. a K. (č. l. 1035). Rozpory ve svých výpovědích tento obviněný městskému soudu přitom objasnil tak, že na policii se cítil pod tlakem, v důsledku čehož „uváděl či odkýval i to, co nebyla pravda“. Z těchto důvodů Nejvyšší soud v přiloženém spisovém materiálu zkoumal, zda výslech obviněného J. Š. ml. skutečně proběhl za zákonem předepsaných podmínek.
69. Z protokolu o výslechu obviněného z přípravného řízení vyplývá, že dne 17. 6. 2017 byl obviněný J. Š. ml. na úvod svého výslechu řádně poučen o svých procesních právech a povinnostech, včetně svého práva k věci nevypovídat, v reakci na což výslovně uvedl, že vypovídat chce a bude. Následně za přítomnosti svého obhájce, JUDr. Petera Andrise, jakož i dalších šesti obhájců spoluobviněných osob, spontánně vypovídal vše, co o projednávaných událostech ze dne 16. 6. 2017 věděl. Již samotná přítomnost sedmi obhájců fakticky vyloučila možnost, aby se obviněný k trestné činnosti doznal nedobrovolně, resp. pod vlivem bezprostředně vyvíjeného policejního nátlaku. Jak navíc vyplývá z obsahu jeho výpovědi, obviněný se nejprve vyjádřil (byť stručně) k předmětným událostem, a teprve v návaznosti na ni odpovídal na doplňující otázky vyslýchajícího policejního orgánu (viz č. l. 310 - 314). Z výše uvedeného je tedy patrné, že výpověď obviněného J. Š. ml. byla v rámci přípravného řízení učiněna za dodržení všech předepsaných zákonných podmínek, pročež je zcela vyloučeno, že by byla ovlivněna jakýmkoli neadekvátním postupem ze strany orgánů policie.
70. Pokud tedy obviněný J. Š. ml. následně u hlavního líčení změnil svoji výpověď ve prospěch svého otce, bez pochyb se z jeho strany jednalo o ryze účelový krok, kterým měl v úmyslu procesně pomoci svému spoluobviněnému otci. Z tohoto důvodu byla jeho původní výpověď z přípravného řízení, v rámci které jasně vypověděl, že v předmětném domě byl „jeho otec, dále A. L., T. P. a další tři osoby, které neznal“ a že „ všichni, co byli v domě, stříhali marihuanu, jen obviněný P. všem nosil kytky“ (č. l. 313), městským soudem správně vyhodnocena jako věrohodná a zcela souladná s dalšími skutkovými zjištěními, které vyplynuly ze všech provedených důkazů (viz zejména protokoly o domovní prohlídce v rodinném domě na ul. XY, včetně pořízené fotografické dokumentace na č. l. 614 - 700).
71. Usoudil-li tedy soud prvního stupně na základě provedených důkazů, že obviněný J. Š. st. (stejně jako jeho syn a ostatní obvinění, kteří byli dne 16. 6. 2017 do domu přizváni) si byli jednoznačně vědomi, že do domu přišli výhradně za účelem sklizně zde ve velkém rozsahu pěstovaného konopí, nelze tomuto skutkovému závěru ničeho vytknout. Ostatně tomuto závěru odpovídá i složitý a konspirativní přesun na místo činu, dále samotná přítomnost 551 rostlin konopí, které musely být rozmístěny v několika místnostech, jakož i skutečnost, že všichni obvinění byli zkušenými uživateli marihuany, stejně jako přislíbená odměna 5.000 Kč za účast na této utajené „brigádě“. Městský soud v Praze tedy z provedených důkazů zcela správně odvodil, že obviněný J. Š. st. dobře věděl, za jakým účelem byl do předmětného domu obývaného obviněným T. P. pozván, resp. že svým jednáním způsobí ohrožení či porušení zájmu chráněného trestním zákoníkem a pro případ, že toto ohrožení způsobí, s tím byl srozuměn.
72. Ve výše uvedených souvislostech je pak nutné pohlížet i na dovolatelovu námitku, v rámci které uvedl, že byl odsouzen na základě nevěrohodných nepřímých důkazů, které navíc ve svém souhrnu – podle jeho názoru – nevytvořily pevně uzavřený logický řetězec, pročež skutkové závěry soudů nižších stupňů odmítá jako ryze spekulativní.
73. Nejvyšší soud tuto námitku odmítl hned z několika důvodů – v prvé řadě z důvodů ryze formálních, neboť dovolatel v jejím rámci předložil Nejvyššímu soudu pouze svou pochybnost o správnosti skutkových zjištění, přestože možnost vznášení takových pochybností zákonodárce v tomto stadiu trestního řízení již neumožňuje. Nicméně tato výhrada je neoprávněná i z hlediska materiálního.
74. V obecné rovině je jistě pravdou, že dokazování nepřímými důkazy je složitější než dokazování přímými důkazy, neboť zde není přímý vztah k dokazované skutečnosti a jejich nepřímý vztah musí být doplněn pomocí úsudku orgánu činného v trestním řízení. Proto také k prokázání dokazované skutečnosti nikdy nemůže stačit jeden nepřímý důkaz, protože je-li hodnocen odděleně, umožňuje vždy několik rozdílných výkladů dokazované skutečnosti. Je tedy nepostradatelné, jak dovolatel zmínil, aby nepřímé důkazy ve svém souhrnu utvořily logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které spolehlivě dokazují prokazované skutečnosti, a proto je z nich možné vyvodit jediný spolehlivý závěr za současného vyloučení jakéhokoli jiného závěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.).
75. V rámci projednávaného případu však výše uvedená úvaha ztrácí význam, neboť tvrzení dovolatele, že byl odsouzen toliko na základě nevěrohodných nepřímých důkazů, rozhodně neodpovídá prokázaným skutečnostem. Obviněný J. Š. st. (společně se všemi dalšími spoluobviněnými) byl z trestné činnosti usvědčen především na základě operativního zásahu Policie ČR, v jehož průběhu byl přistižen v samotném průběhu páchání trestného činu (tedy ve stavu in flagranti delicto ). Navíc přiloženým spisovým materiálem bylo spolehlivě doloženo, že během této policejní akce byly všechny klíčové skutkové okolnosti řádně zaprotokolovány, včetně velmi pečlivé fotodokumentace. Označit takto získaná skutková zjištění za nevěrohodná a důkazy, ze kterých byly odvozeny, pouze za nepřímé, Nejvyšší soud kategoricky odmítá.
76. Zároveň však nebylo možné přehlédnout, že dovolatel J. Š. st. všemi svými výroky v rámci své obhajoby toliko vytrhuje jednotlivá skutková zjištění z jejich vzájemných souvislostí, když všechny své skutkové námitky zjevně založil na účelové dezinterpretaci provedených důkazů, v jejímž rámci selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, za současné ignorace těch, které jej z trestné činnosti usvědčují.
77. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování jejich vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se tedy nemohl setkat s procesním úspěchem – zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé panuje nezpochybnitelná logická návaznost. Na rozdíl od logicky zcela neuspokojivých argumentů předložených obhajobou dovolatele (založených na pouhém „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními), soudy obou nižších stupňů posuzovaly všechna svá skutková zjištění ryze objektivně, a to nejen jednotlivě, ale především v jejich vzájemných souvislostech, aby pak na základě celkové analýzy dospěly k nezvratným závěrům o vině obviněného.
78. V tomto sledu Nejvyšší soud odmítá i navazující bezpředmětné námitky obviněného J. Š. st., že v průběhu trestního řízení nebyly soudy nižších instancí respektovány základní procesní zásady, jakož i jím prezentovanou výhradu, že bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Dovolací soud naopak v rámci svého přezkumu ověřil, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé existuje pevná souvislost, resp. že výše uvedenými důkazy byla bez důvodných pochybností prokázána trestná činnost obviněného, pročež mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nedošlo k žádnému, tím méně extrémnímu nesouladu.
79. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud námitky obviněného J. Š. st. odmítl nejen z důvodu, že jsou skutkového či procesního charakteru, v důsledku čehož nejsou relevantně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, ale rovněž proto, že představují pouhou obsahově ničím nepodloženou polemiku se zcela správnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými hmotněprávními závěry soudů obou nižších stupňů.
80. V závěru svého dovolání ještě obviněný J. Š. st. namítl, že „uložený trest odnětí svobody se jeví jako nepřiměřený a nevhodný, neboť od roku 2009 žil řádným životem, za podobný delikt nebyl nikdy trestán a nebyl nikdy ve výkonu podmíněného výkonu trestu“ .
81. Nejvyšší soud však odmítl i tuto námitku dovolatele, a to hned z několika důvodů. Především proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu , stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný J. Š. st. v rámci svého mimořádného opravného prostředku nikterak neodkázal.
82. Danou námitku je však nutné odmítnout i z důvodů materiálních, neboť pokud byl obviněný v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od osmi do dvanácti let a Městský soud v Praze mu uložil za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, tak mu uložil trest hluboko pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, což je postup výrazně ve prospěch obviněného.
83. Zároveň nelze pominout, že Městský soud v Praze pečlivě odůvodnil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že preventivní druh trestu (nespojení s odnětím osobní svobody) by u obviněného J. Š. st. nevedl ke kýžené nápravě, naopak by v něm mohl vzbudit dojem, že mu vše tzv. „prošlo“. U obviněného totiž v průběhu hlavního líčení absentovala jakákoli sebereflexe, k trestné činnosti naopak vedl i svého syna, přičemž není ani pravdou, že se jednalo o ojedinělý exces z jeho jinak řádného života. Naopak je zjevné, že dovolatel si nevzal dostatečné ponaučení z předchozích jemu uložených alternativních trestů, když tyto mu fakticky nezabránily v páchání další trestné činnosti, pouze ji na určitou dobu eliminovaly. Za těchto okolností tedy městský soud v nyní posuzované věci zcela správně obviněnému uložil trest represivní povahy, zároveň však výrazně pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, pročež uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové výměře tří let nelze za žádných okolností považovat za trest nepřiměřeně přísný či nevhodný, což ostatně bez jakýchkoli výhrad potvrdil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací.
84. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že námitka proti nepřiměřenosti trestu, který byl městským soudem obviněnému uložen, a to výrazně pod dolní hranicí zákonné sazby, není podřaditelná pod žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu, a tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného J. Š. st. odmítl.
VIII.
Závěry
85. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud vyhodnotil dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného T. P. jako oprávněné, neboť Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019, č. j. 11 To 17/2019-1146, tomuto obviněnému při nezměněném výroku o vině skutečně uložil trest odnětí svobody podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, a to za současné nesprávné aplikace moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce v plném rozsahu vyhověl, pročež podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto ve vztahu k osobě obviněného T. P., a to za souběžného zrušení i dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku odvolacího soudu obsahově navazujících (pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a následně Vrchnímu soudu v Praze v souladu s §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
86. I přesto, že na straně obviněného T. P. je po zrušení jím aktuálně vykonávaného nepodmíněného trestu odnětí svobody zásahem dovolacího soudu shledán důvod vazby útěkové uvedený v §67 písm. a) tr. řádu, Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti akceptoval předložené záruky obviněného, pročež podle §265 l odst. 4 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného nebere do vazby s tím, že se vazba u něho nahrazuje jednak podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijetím písemného slibu obviněného ze dne 18. 8. 2021, dále podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. řádu dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) tr. řádu rovněž uložením předběžného opatření podle §88c písm. e) ve spojení s §88h tr. řádu spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí.
87. Naopak dovolatel J. Š. st. svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině v převážné míře pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prosté polemizování s hodnocením řádně provedených důkazů soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
88. V souvislosti s obviněným J. Š. st. uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině ve vztahu k jeho osobě považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
89. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2019, č. j. 11 To 37/2019-1161, ani jemu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 4 T 3/2018-1068, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo dovolání obviněného J. Š. st. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl.
90. O vyhovění dovolání nejvyššímu státnímu zástupci podanému v neprospěch obviněného T. P., jakož i o odmítnutí dovolání obviněného J. Š. st., bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť po zrušení dovoláním nejvyššího státního zástupce napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ve vztahu k osobě obviněného T. P. je z výše rozvedených důvodů dle Nejvyššího soudu zřejmé, že zjištěnou vadu v podobě nesplnění zákonných podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku při rozhodování o výši ukládaného nepodmíněného trestu odnětí svobody tomuto obviněnému nelze odstranit ve veřejném zasedání, neboť bude věcí dalšího postupu před odvolacím soudem, aby pečlivě zvážil, zda jsou na straně obviněného T. P. (vedle běžně se vyskytujících polehčujících okolností) skutečně dány všechny zákonné podmínky pro mimořádnou aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli, a následně tyto své úvahy v souladu s platnou právní úpravou srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodnil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu