ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.265.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 265/2021-1504
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 4. 2021 o dovolání obviněného K. L. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2020, č. j. 3 To 36/2020-1423, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 10/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného K. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 2. 2020, č. j. 34 T 10/2018-1319, byl obviněný uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.), dále zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (skutek pod bodem 2.) a přečinu ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. c), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1. a 2.). Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil následovně:
1.
v přesně nezjištěném období, nejméně od roku 2012 do 15. 12. 2015 v XY, okres Frýdek-Místek, v místě jejich společného bydliště v bytě č. 21 v domě č. XY na ulici XY, dlouhodobě, v podnapilém i střízlivém stavu, fyzicky a psychicky týral své nezletilé děti AAAAA(pseudonym), nar. XY, a BBBBB(pseudonym), nar. XY, tím, že je bezdůvodně opakovaně a velmi často bil otevřenou dlaní i pěstmi do různých částí těla, občasně do nich kopal, nebo po nich házel různé předměty, vulgárně jim nadával, nezajišťoval jim dostatek jídla ani neposkytoval finanční prostředky na jeho obstarání, v důsledku čehož nezletilí trpěli hlady, jídlo byli nuceni vybírat z kontejnerů u prodejen nebo krást, nebo se byli nuceni příležitostně stravovat u svých kamarádů, pro svou potřebu je nutil krást alkohol, přičemž nezletilí byli přítomni jeho časté konzumaci alkoholu a konfliktním situacím mezi ním a jejich matkou, zakazoval jim užívat plynovou bombu k přípravě teplého jídla, které doma měli spíše výjimečně, nezajistil jim obědy ve škole, které jim byly poskytovány až prostřednictvím Slezské diakonie cca od dubna 2014, nezajišťoval jim vhodné bytové a hygienické podmínky, neboť v bytě nebyla elektřina, plyn ani teplá voda, v domácnosti se neuklízelo, na zemi byly odpadky či láhve od alkoholu a v průběhu uvedené doby se v jejich bytě objevily blechy, štěnice a jiný hmyz, přičemž nezletilí se mohli mýt jen ve studené vodě, se kterou museli zacházet velmi šetrně, neboť obžalovaný stav měřiče pravidelně kontroloval, zakazoval jim v jejich pokoji topit, nekupoval jim základní hygienické potřeby jako mýdlo, šampón, zubní kartáček a zubní pastu, nezajišťoval jim řádný a čistý oděv ani obuv, nezletilé nutil prát jejich oděv ve studené vodě, kdy oděv si také sami obstarávali v popelnici, nezajistil jim základní pomůcky do školy, zanedbával jejich zdravotní péči, kdy nezletilí nedocházeli na pravidelné stomatologické prohlídky a nezajistil jim lékařem předepsané ortopedické vložky, opakovaně je i jejich matku vyhazoval z bytu, kdy nejméně ve dvou případech je vyhodil z bytu na dobu několika dnů, během nichž museli spát ve sklepních prostorech domu nebo u známých, kdy několikrát do měsíce, když popíjel v restauracích alkohol, museli nezletilí do pozdních nočních hodin čekat na chodbě domu, až se vrátí, nezletilí pro svůj špinavý a zanedbaný zjev trpěli posměchem ze strany spolužáků, přičemž na posměch reagovali agresivním chováním, zakazoval jim vodit si návštěvy, dále před nimi střílel ze zbraně, tzv. kapslovky, kdy nezletilí ze strachu, že se jedná o opravdovou zbraň, schovávali pod stolem, kdy je strašil, že bude střílet i po nich, a za účelem získání finančních prostředků nutil nezletilé k prodeji marihuany, přičemž nejméně na nezl. BBBBB zkoušel účinky marihuany,
dále obžalovaný pod pohrůžkou zbití, případně pohrůžkou, že by mohli být umístěni do výchovného zařízení, zakazoval poškozeným AAAAA a BBBBB s kýmkoli o poměrech v jejich domácnosti hovořit, stejně tak nezl. BBBBB zakazoval pod uvedenými výhrůžkami říci ošetřujícímu lékaři, kterého byl nezletilý nucen opakovaně vyhledat k ošetření zranění, které utrpěl v důsledku fyzického napadení z jeho strany v podobě pohmožděnin a jednou i naražené ruky, sdělit, jak ve skutečnosti ke vzniku jeho zranění fakticky došlo, totéž pod pohrůžkou fyzického napadení zakazoval říci nezl. AAAAA u lékařky, k níž docházel,
kdy v přímé příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného se u poškozeného BBBBB rozvinula depresivní porucha chování, projevující se překračováním a testováním hranic, drobnými přestupky proti pravidlům a režimu v terénu afektivní nálady, s občasnou plačtivostí, lítostí, pocity bezmocnosti a sebevražednými úvahami a v tělesné oblasti se projevující závažnými poruchami spánku, a u poškozeného AAAAA se rozvinula depresivní porucha středně těžkého stupně, s obrazem dysforické deprese v popředí, projevující se zejména afektivním kolísáním, mrzutostí, lítostí, vztekem a vznětlivostí, poruchami spánku a sebevražednými úvahami, kdy obě zjištěné poruchy jsou závažného charakteru a předpokládaná délka jejich léčby je v řádu několika měsíců až let,
2.
v přesně nezjištěném období, nejméně však od roku 2012 do 7. 9. 2017, v XY, okres Frýdek-Místek, v místě svého bydliště v bytě č. 21, v domě č. XY na ulici XY, v úmyslu vyprodukovat pěstováním a sušením rostlin konopí drogu marihuanu, každým rokem v blíže nezjištěném intervalu vypěstoval cca 17 rostlin konopí, které zaléval a hnojil, a to v květináčích na balkóně a v obývacím pokoji, a poté, co dosáhly potřebné výšky je sklidil a usušil a takto získanou marihuanu, jakož i marihuanu získanou v uvedeném období v blíže nezjištěném množství od neustanovené osoby, následně zejména za úplatu poskytoval dalším osobám, a to osobně nebo prostřednictvím své již zesnulé manželky J. L. a svých nezletilých synů AAAAA, nar. XY, a BBBBB, nar. , kteří museli na základě jeho příkazu marihuanu prodávat a všechny takto získané peníze mu odevzdávat, a to nejméně:
- CCCCC (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti letech, nejméně 2 gramy celkem za cca 400 Kč,
- DDDDD (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti letech nejméně 15 gramů celkem za cca 1.500 Kč,
- EEEEE (pseudonym), nar. XY, v jeho 16-ti letech nejméně 6 gramů celkem za cca 600 Kč,
- FFFFF (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti až 17-ti letech celkem nejméně 2 gramy za celkovou cenu 200 Kč, kterou částečně nezaplatil,
- GGGGG (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti až 16-ti letech nejméně 3 gramy celkem za cca 300 Kč,
- HHHHH (pseudonym), nar. XY, v jeho 16-ti až 17-ti letech nejméně 45 gramů v ceně 50 Kč za 1 gram, tedy celkem za cca 2.250 Kč,
- IIIII (pseudonym), nar. XY, v jeho 16-ti až 17-ti letech nejméně 10 gramů celkem za cca 1.000 Kč,
- JJJJJ (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti až 16-ti letech nejméně 5 gramů celkem za cca 650 Kč,
- KKKKK (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti až 16-ti letech nejméně 35 gramů za celkem cca 3.500 Kč,
- LLLLL (pseudonym), nar. XY, v jeho 15-ti až 16-ti letech nejméně 15 gramů za celkem cca 1.500 Kč,
a takto v souhrnu prodal a poskytl sám či prostřednictvím svých rodinných příslušníků výše uvedeným osobám nejméně 138 gramů marihuany,
a dále v době nejméně od roku 2012 do roku 2015 svému nezletilému synovi BBBBB přímo pro jeho potřebu poskytoval nejméně 1x týdně, po dobu 6 měsíců, marihuanu v množství po 0,5 gramu, tedy celkem nejméně 12 gramů marihuany, aby vyzkoušel její kvalitu, načež mu nezletilý sám začal marihuanu občasně v blíže nezjištěném množství brát pro svou potřebu, přičemž s ohledem na nízký věk syna si byl vědom negativního dopadu tohoto jednání na jeho rozumový a zejména mravní vývoj,
přičemž si byl vědom, že takto nakládá s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného ho na základě zmocnění v §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), který je uveden v seznamu č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a že není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., ani mu nebyla vydána zákonná licence k této činnosti.
2. Za shora popsané trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému podle §198 odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu pak soud prvního stupně rozhodl, že obviněný je povinen zaplatit AAAAA a BBBBB (dále jen „poškození“) na náhradě škody každému částku 150 000 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, přičemž k odvolání označeného státního zástupce Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu nově odvolací soud rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.) a přečinu ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. c), d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1. ve spojení se skutkem uvedeným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2.).
4. Za všechny uvedené sbíhající se trestné činy pak odvolací soud podle §175 odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu dále odvolací soud rozhodl, že obviněný je povinen zaplatit každému z poškozených nemajetkovou újmu v penězích ve výši 150 000 Kč. Podle §256 tr. řádu pak odvolací soud odvolání obviněného zamítl a rozhodl, že jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
5. Pouze pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud do výroku o vině svého rozsudku převzal popis skutku pod bodem 1. z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to v identické podobě. To proto, jelikož skutková zjištění soudu prvního stupně odvolací soud považoval za zcela správná (na rozdíl od části jeho právního posouzení, které jediné bylo důvodem částečné kasace rozsudku soudu prvního stupně – viz bod 37. a násl. rozsudku odvolacího soudu). Proto Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na popis skutku uvedený výše.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Procházky, advokáta, dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (kdy ve vztahu k soudu prvního stupně obviněný dovozuje existenci druhého z uvedených dovolacích důvodů, u soudu odvolacího pak obou dovolacích důvodů).
7. Podstatou podaného dovolání je podle obviněného skutečnost, že došlo k zásadnímu porušení jeho práva na spravedlivý proces (k čemuž obviněný připomíná podstatu tohoto práva, jakož i práva na obhajobu). Obviněný konstatuje, že od počátku trestního řízení popíral, že by se dopustil skutků, za něž byl odsouzen. Připomíná, že řádně pracoval a pracuje, je velmi dobře hodnocen svým zaměstnavatelem, který nabídl i převzetí záruky. Současně sám sebe označuje za osobu, která není asociální. Z těchto důvodů proto nelze jeho obhajobu a vysvětlení považovat a priori za účelové. Přesto soudy jeho výpovědi a obhajobě neuvěřily a skutkové závěry postavily v základě na výpovědích poškozených.
8. V řízení však podle obviněného byly zjištěny závažné skutečnosti, které nasvědčují tomu, že stěžejní svědci, tedy poškození, nejsou nestranní a lze dovodit jejich zaujatost, negativismus a averzi vůči němu. Bylo proto na místě pečlivě vážit, komu uvěřit, zda obviněnému nebo jeho synům. Toto prověření přitom mělo podle obviněného mít formu důsledného a úplného dokazování směřujícího ke zjištění, zda poškození vypovídají pravdu či nikoliv. Současně mělo být zjišťováno, zda lze u nich vyloučit či naopak potvrdit motiv a zájem vypovídat nepravdu a obviněnému tak ublížit, tedy zda se mu tito chtějí případně mstít.
9. V návaznosti na uvedené obviněný konstatuje, že v hlavním líčení byl vyslechnut znalec z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, PhDr. Petr Štěpánik (dále jen „znalec“), k jehož výslechu došlo ještě před výslechem poškozených. Ten k dotazu soudu motiv msty na straně poškozených vyloučil. Následně byli vyslechnuti svědci Š. L., J. O. a V. S., kteří uvedli, že poškozený BBBBB se měl vyjádřit tak, že otce nenávidí, nesnáší, popř. že kdyby mohl, tak jej zabije. Na podkladě těchto výpovědí obviněný navrhl v hlavním líčení opakování výslechu znalce, aby tento vysvětlil, proč motiv msty u poškozeného BBBBB vyloučil. Tomuto jeho důkaznímu návrhu však soud prvního stupně nevyhověl. Odvolací soud následně sice vyslechl znalkyni MUDr. Kateřinu Černekovou, znalkyni v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, avšak ta uvedla, že nemá kvalifikaci hodnotit pravdivost či nepravdivost výpovědí svědků. Odvolací soud i přesto výslech znalce neprovedl.
10. Obviněný dále uvádí, že bylo zjištěno jednání svědkyně L., které lze podle jeho soudu hodnotit jako nepřípustné ovlivňování trestního řízení (k čemuž obviněný poukazuje na výpovědi svědků O. a P. C. na č. l. 1167 a násl.). Obviněný přitom navrhoval – vzhledem k těmto skutečnostem – doplnění výslechu svědkyně L., kdy však tento jeho návrh byl bez významných důvodů zamítnut.
11. Podle obviněného platí, že jestliže soudy rozhodly na základě znaleckého posudku, který vycházel z důkazního stavu, jenž byl dán před tímto posudkem, a zamítly důkazní návrhy směřující k pečlivému objasnění věrohodnosti stěžejních svědků, významně tím porušily jeho právo na obhajobu a tím i právo na spravedlivý proces.
12. Z těchto důvodů proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný podle §265o odst. 1 tr. řádu navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil, popř. přerušil, výkon napadených rozhodnutí.
13. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po připomenutí obsahu napadených rozhodnutí a dovolací argumentace obviněného státní zástupkyně poukazuje na výklad obviněným uplatněných dovolacích důvodů, kdy zdůrazňuje, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nejsou námitky skutkové, ani námitky procesního charakteru, tedy námitky týkající se např. způsobu a rozsahu dokazování. S ohledem na obsah dovolání má proto státní zástupkyně za to, že výhrady obviněného jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, neodpovídají, protože se týkají procesního postupu při provádění důkazů a utváření skutkových závěrů, popř. jimi obviněný znovu vyjádřil nesouhlas se zjištěními soudů a prosazoval svoji verzi skutkového děje. V dovolání však podle státní zástupkyně obviněný neuplatnil žádné hmotněprávní námitky v tom směru, že by soudy zjištěné jednání nenaplnilo znaky jemu přisouzených trestných činů. Naopak, v dovolání obviněný brojí výlučně proti skutkovým zjištěním, která soudy učinily na základě provedeného dokazování. Formou polemiky s těmito závěry se dostává k vlastním skutkovým verzím odlišným od závěrů soudů obou stupňů. Obviněný se tedy domáhá toho, aby na základě zcela jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl uznán vinným, a za které mu byl uložen trest. Takové skutečnosti ale dle státní zástupkyně pod deklarovaný dovolací důvod podřadit nelze.
14. K tomu státní zástupkyně dále připomíná, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud jako soud dovolací vstoupit, avšak pouze ve zcela výjimečných a ojedinělých případech, které spočívají ve vadách důkazního řízení. Ty mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se o tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu tvoří případ, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový vůbec neměl být pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
15. Pokud jde o důkazní návrhy obviněného, zdůrazňuje státní zástupkyně, že soud prvního stupně se v bodech 49. a 59. svého rozsudku odpovídajícím způsobem s těmito vyrovnal a konstatoval, že jde o důkazy nadbytečné, neboť jimi měly být vyvráceny skutečnosti, které byly s potřebnou mírou jistoty v řízení již vyřešeny. Odvolací soud se s takovým postupem nalézacího soudu ztotožnil a ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč ani on nebude korigovat závěr soudu prvního stupně o tom, že obviněným navrhované důkazy je třeba považovat za nadbytečné. Státní zástupkyně připomíná, že byla aplikována zásada trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou nebo obhajobou, neboť je to právě soud, který určuje rozsah dokazování tak, aby se nestalo bezbřehým [což podle státní zástupkyně plyne i z §2 odst. 5 tr. řádu, ale také z ústavní zásady nezávislosti soudů zakotvené v článku 82 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)]. Obviněnému tak státní zástupkyně oponuje tím, že soud není povinen vyhovět všem návrhům stran na doplnění dokazování. Podmínkou takového postupu však je, aby jej soud zdůvodnil, což podle státní zástupkyně soudy náležitě a logicky učinily.
16. Státní zástupkyně dále dodává, že jestliže obviněný i ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil námitky, ve kterých zpochybňuje skutková zjištění soudů, je třeba zdůraznit, že je založil na své vlastní, od soudů odlišné, interpretaci výsledků dokazování. Není však smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud opětovně dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával a přehodnocoval obsah důkazů a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně důkazy hodnotily ve shodě s jejich obsahem a že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu.
17. K tomu pak státní zástupkyně doplňuje, že soud prvního stupně podrobně a logicky zhodnotil provedené důkazy, a to nejen jednotlivě, ale především v jejich souhrnu. Dospěl tak k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že to byl právě obviněný, kdo nastolil v jejich rodině nevyhovující stav pro její fungování. Bylo prokázáno, že on byl tím, kdo fyzicky a psychicky týral nezletilé syny AAAAA a BBBBB, kterým nejen nadával, ale rovněž je bil a nedopřával jim ani dostatek jídla, hygienu, oblečení, ale ani školní pomůcky, vyhrožoval jim a pod pohrůžkou bití nebo umístění do výchovného zařízení zakazoval hovořit o situaci u nich v rodině, nutil je krást, distribuovat a užívat marihuanu, na základě čehož se u poškozeného AAAAA rozvinula depresivní porucha středně těžkého stupně a u BBBBB depresivní porucha chování. Stejně tak bylo prokázáno, že obviněný sám marihuanu pěstoval a distribuoval, a to dokonce nejen dětem, ale i dětem mladším patnácti let. Výsledky dokazování nesvědčí o tom, že by výrok o vině byl postaven na komplotu výpovědí, které by zorganizovala švagrová Š. L. nebo na lživé mstě ze strany jeho synů. Jednání obviněného bylo prokázáno důkazy, takže o něm nemohou vznikat rozumné pochybnosti. O situaci v rodině vypovídali nejen sousedé, ale rovněž spolužáci nezletilých, svědci ze Slezské Diakonie, kde matka nezletilých vyhledala pomoc, stejně jako pedagogové a sociální pracovnice. O vině obviněného tedy nesvědčí pouze závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, z nichž soud nabyl přesvědčení o věrohodnosti výpovědí jeho synů, ale vina obviněného je postavena na tom, že ve věci pořízené důkazy na sebe navazují a tvoří ve svém souhrnu ucelený řetězec, který nenabízí jiné logické vysvětlení než to, že obviněný se svými syny zacházel způsobem popsaným ve výroku rozsudku a že rovněž distribuoval marihuanu. Jestliže se vyskytly důkazy svědčící ve prospěch obviněného, nezbylo soudu, než k obsahu těchto důkazů nepřihlížet, neboť šlo o tendenční výpovědi ze strany nové družky obviněného, její dcery a jeho přítele. Obsah jejich výpovědí byl tak diametrálně odlišný od veškerých výsledků dokazování, že nebylo možné těmto uvěřit.
18. Státní zástupkyně tak uzavírá, že skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného, nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s uvedenými zjištěními, a že se neztotožnil se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
19. V posuzované trestní věci se tedy obviněný argumentačně míjí s obsahem dovolacího důvodu podle §265g tr. řádu, a tím i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Protože jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, navrhuje státní zástupkyně, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
20. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice, již do dne vydání tohoto rozhodnutí neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
22. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
23. S ohledem na logickou a systematickou vazbu mezi jednotlivými dovolacími důvody Nejvyšší soud nejprve připomíná dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu . Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu (druhá alternativa).
24. Pokud jde o samotný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , platí, že je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
25. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
26. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
27. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i s průběhem jim předcházejícího trestního řízení, je nucen konstatovat, že dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému z jím uplatněných dovolacích důvodů. To proto, neboť jejich podstatou je – jak správně podotýká státní zástupkyně ve svém vyjádření – nesouhlas obviněného jednak s neprovedením jím navrhovaných důkazů (opětovného výslechu znalce a svědkyně L.), popř. s hodnocením dokazování jako takového.
28. Současně však platí, že obviněný předmětem svého dovolání učinil i námitku porušení jeho práva na spravedlivý proces, resp. práva na obhajobu, přičemž s ohledem na ústavní zakotvení těchto práv nemohl Nejvyšší soud tuto argumentaci obviněného bez dalšího odmítnout. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda v dané trestní věci došlo k zamítnutí důkazního návrhu obviněného na provedení opětovného výslechu znalce v souladu s postuláty spravedlivého procesu, jakož i zda hodnocení provedených důkazů nevykazuje ústavněprávně nepřípustné diskrepance, aby se jako celek ocitlo vně hranic vymezených právě obviněným zmiňovaným základním právem. Nejvyšší soud přitom konstatuje, že žádné obviněným namítané pochybení v dané trestní věci neshledal, neboť jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, zamítnutí důkazních návrhů obviněného náležitě odůvodnily a hodnocení provedených důkazů je logické, přesvědčivé, srozumitelné a prosté jakéhokoliv vnitřního rozporu. K jednotlivým námitkám obviněného tak – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí stručně následující.
29. Co se týče námitky obviněného proti neprovedení jím navrhovaných důkazů, Nejvyšší soud na úvod připomíná, že podle doktríny tzv. opomenutých důkazů (kterou ve své rozhodovací praxi postupně formuloval Ústavní soud) je třeba právo na spravedlivý proces vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny a v důsledku toho též v rozporu s článkem 95 Ústavy České republiky. Ony opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, či ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 402/05).
30. S důkazními návrhy obviněného na opětovný výslech znalce a svědkyně L. se přitom přesvědčivě vypořádal již soud prvního stupně.
31. V bodu 47. svého rozsudku ve vztahu k hodnocení výpovědi poškozeného BBBBB uvedl, že jeho projev nenasvědčoval tomu, že by svoji výpověď „měl naučenou“, popř. že byl k této naveden. Naopak, poškozený vystupoval sebejistě a současně se nijak netajil tím, že svého otce – s ohledem na výše popsané jednání, jehož se vůči jeho osobě dopouštěl – nenávidí. Soud prvního stupně si byl velmi dobře vědom toho, že znalec se vyjádřil při svém výslechu v hlavním líčení v tom směru, že motiv msty u poškozeného BBBBB vyloučil, pročež v reakci na námitky obhajoby uvedl, že pojmy msty a nenávisti nelze slučovat, přičemž sama existence nenávistného postoje poškozeného BBBBB vůči jeho otci – obviněnému ještě neznamená, že by výpověď tohoto poškozeného měla být automaticky hodnocena jako nevěrohodná. Naopak, podle soudu prvního stupně výpověď poškozeného BBBBB nebyla vedena snahou se jeho otci pomstít, nýbrž tento po odchodu ze společné domácnosti ztratil obavu z toho, že pokud uvede všechny pravdivé skutečnosti, bude pro to otcem potrestán. Na poškozeného naopak bylo působeno ze strany současné družky obviněného, svědkyně I. M., kdy právě pod jejím vlivem poškozený změnil podle soudu prvního stupně v přípravném řízení svoji výpovědi ve prospěch obviněného, s cílem aby byl tento propuštěn z vazby. Jestliže tedy soud prvního stupně v bodu 49. svého rozsudku uzavřel, že s ohledem na učiněné závěry znalců shledal jako nadbytečné doplnění dokazování jejich opětovným výslechem (tj. vč. výslechu znalce Štěpánika), co se týče případného motivu msty na straně poškozeného BBBBB, je takový závěr soudu prvního stupně o nadbytečnosti opětovného výslechu znalce – s ohledem na výše uvedené hodnotící úvahy soudu prvního stupně – zcela logicky odůvodněn. Zamítnutí daného důkazního návrhu obhajoby pro nadbytečnost tak nepředstavuje případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu výše uvedené judikatury Ústavního soudu.
32. Obdobně je tomu i co se týče obhajobou opětovně navrhovaného výslechu svědkyně L. Z obsahu podaného dovolání je totiž zřejmé, že tento měl směřovat k otázce ovlivňování svědků O. a C. svědkyní L., kdy však předmětná otázka byla vypořádána v průběhu hlavního líčení (viz č. l. 1174-1175 a 1177-1178) s tím, že k dotazům předsedkyně senátu soudu prvního stupně svědek O. uvedl, že svědkyně L. neřekla, jak má vypovídat, pouze že se bude v dané trestní věci konat soud a že bude předvolán jako svědek. Zároveň svědek dodal, že je pravda, že mu svědkyně řekla, ať na obviněného „naháže“ špínu, což však neudělal. Svědek C. pak v hlavním líčení k dotazům předsedkyně senátu stran rozporů mezi jeho předchozí výpovědí z přípravného řízení a výpovědí učiněnou v hlavním líčení uvedl (viz č. l. 1177-1178), že v přípravném řízení vypovídal pod vlivem návykových látek. Následně u hlavního líčení popsal, že jej svědkyně L. instruovala v tom směru, že marihuanu měl kupovat od obviněného a jeho manželky (srov. bod 21. rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně se následně zabýval hodnocením výpovědi svědka C., která se odlišovala od jeho výpovědi učiněné dříve v přípravném řízení (co se instrukcí ze strany svědkyně L. týče). Na jejím podkladě dospěl k závěru, že svědek v hlavním líčení vypovídal účelově, a to s ohledem na důvody, pro které popíral svoji předchozí výpověď z přípravného řízení (při které naopak za účasti svého obhájce uvedl, že není pod vlivem návykových látek, přičemž pokud by tomu tak bylo, jistě by jeho obhájce zakročil).
33. Jestliže následně na podkladě těchto poznatků – jakož i s ohledem na zjištění, že to nebyla svědkyně L., kdo inicioval zájem o dění v rodině poškozených, ale naopak tato byla v tomto směru kontaktována pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí (srov. bod 46. rozsudku soudu prvního stupně) – soud prvního stupně uzavřel, že ze samotných výpovědí jednotlivých svědků neplyne jejich ovlivnění (myšleno ovlivnění obsahu samotných výpovědí) svědkyní L., je tento závěr dostatečným způsobem podepřen provedenými důkazy a navazujícími hodnotícími úvahami téhož soudu. Navazující hodnocení opětovného výslechu této svědkyně jako nadbytečné (viz bod 59. rozsudku soudu prvního stupně) proto má Nejvyšší soud za dostatečným způsobem odůvodněné a logické.
34. Nelze současně nedodat, že závěry o nadbytečnosti provedení obhajobou navržených důkazů akceptoval v rámci své přezkumné činnosti i soud odvolací (viz bod 23. jeho rozsudku). Ten se především velice pečlivě zabýval otázkou nevyhovění návrhu na opětovný výslech znalce, popř. vypracování revizního znaleckého posudku a plně akceptoval výše vzpomenuté hodnotící úvahy soudu prvního stupně (obzvláště co se nenávistných projevů poškozeného BBBBB vůči jeho otci – obviněnému týče), s nimiž se ztotožňuje i Nejvyšší soud.
35. Nejvyšší soud proto uzavírá, že i přes subjektivní přesvědčení obviněného o zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ze strany soudů nižších stupňů platí, že žádné takové pochybení nebylo objektivně zjištěno. Danou námitku obviněného proto nemohl Nejvyšší soud přijmout.
36. Zbývající část dovolací argumentace obviněného následně směřuje do oblasti hodnocení provedených důkazů. Obviněný (stručně řečeno) nesouhlasí s tím, že soudy nižších stupňů neuvěřily jeho obhajobě, že se shora popsaného jednání nedopustil, ale naopak vyšly při svých skutkových zjištěních (mimo jiné) z výpovědí poškozených BBBBB a AAAAA. Již z takto rekapitulované dovolací argumentace obviněného je zjevné, že tato se ocitá zcela mimo jím uplatněný, jakož i jakýkoliv jiný, dovolací důvod, neboť směřuje čistě do oblasti hodnocení provedených důkazů, kterážto činnost je doménou výlučně soudu prvního stupně (popř. za splnění zákonných podmínek soudu odvolacího). Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil výše, není zásadně oprávněn přezkoumávat skutková zjištění soudů nižších stupňů, když jsou to právě ony, před nimiž – v souladu s jednotlivými zásadami trestního řízení – probíhá dokazování. Výjimku z tohoto pravidla představují pouze situace, kdy lze nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů označit za extrémní a vznese-li obviněný zároveň takovou námitku výslovně ve svém dovolání, a tak ji učiní předmětem dovolacího přezkumu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). To však obviněný v rámci podaného dovolání expressis verbis nečiní, pročež toliko v obecnosti Nejvyšší soud k provedenému dokazování uvádí následující.
37. Namítá-li obviněný, že existují indicie, že stěžejní svědci (tj. poškození) nejsou nestranní, pak platí, že otázkou možné msty z jejich strany se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku náležitým způsobem zabýval a současně ji i vyloučil. V tomto směru lze poukázat především na výpovědi obou poškozených a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie a klinické psychologie (srov. body 3., 4. a 33. rozsudku soudu prvního stupně). A dále na již zmiňovaný bod 47. rozsudku téhož soudu, v němž se soud prvního stupně náležitým způsobem vypořádal s otázkou věrohodnosti obou poškozených, při hodnocení jejich výpovědí v kontextu dalších provedených důkazů. Výpovědi obou poškozených korespondují nejen s výpověďmi svědkyně L. (viz body 5. a 46. rozsudku soudu prvního stupně), ale rovněž s výpověďmi dalších svědků (srov. zejména body 40., 41., 43., 46., 48., 51., 53. a 55.), popř. i listinnými důkazy (viz bod 50. rozsudku soudu prvního stupně). V podrobnostech Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na zcela přesvědčivé přezkumné úvahy a hodnocení soudu odvolacího (srov. body 29. až 31. jeho rozsudku).
38. Nejvyšší soud tak uzavírá – ve shodě se soudem odvolacím, jakož i s vyjádřením státní zástupkyně –, že na základě provedeného dokazování, a to při pečlivém hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud prvního stupně k praktické jistotě o tom, že se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů. Tento svůj závěr přitom zcela logicky, přesvědčivě a jasně (tj. v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu) odůvodnil, a to s oporou o jednotlivé provedené důkazy, včetně vypořádání důkazních návrhů obhajoby, popř. výpovědí svědků, jenž si navzájem odporovaly. Takový postup soudu prvního stupně, který obstál i optikou přezkumu soudu odvolacího, nelze hodnotit jako zakládající jakýkoliv, natož extrémní, nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a tedy porušující ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.
V.
Návrh na odklad či přerušení výkonu trestu odnětí svobody
39. Pokud jde o podnět obviněného, aby Nejvyšší soud odložil, popř. přerušil, výkon napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
40. Dovolací argumentace obviněného K. L. neodpovídá jím uplatněným, ale ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům. Protože Nejvyšší soud současně nezjistil, že by v průběhu trestního řízení došlo k porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces , nezbylo mu, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.