ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.799.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 799/2021-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného J. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 55 To 308/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 31/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 6. 2020, č. j. 6 T 31/2020-404, byl obviněný J. T. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně Okresní soud v Liberci podle §67 odst. 1 a §68 tr. zákoníku uložil obviněnému peněžitý trest ve výši 120 denních sazeb po 1.000 Kč, celkem tedy 120.000 Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě tento peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Okresní soud v Liberci podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil obviněnému rovněž trest propadnutí věci, vztahující se na tablety léku Cirrus o celkové hmotnosti 2.998 g, uložené v režimovém skladu OPL Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku okresní soud obviněnému uložil rovněž trest zákazu pobytu v okrese Liberec v trvání tří let.
2. Pouze pro úplnost lze doplnit, že týmž rozsudkem byl uznán vinným rovněž spoluobviněný J. P., a to spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci, vztahující se na tablety léku Cirrus o celkové hmotnosti 2.998 g, uložené v režimovém skladu OPL Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku okresní soud i tomuto obviněnému dále uložil trest zákazu pobytu v okrese Liberec v trvání tří let.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Liberci však právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění do výroku o vině i trestu, jakož i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, který tak učinil v neprospěch obou obviněných do výroku o trestu. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 55 To 308/2020-439 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. e) tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného J. T. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a podle §283 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil rovněž peněžitý trest ve výši 240 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy 120.000 Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku krajský soud obviněnému T. uložil rovněž trest propadnutí věci, vztahující se na tablety léku Cirrus o hmotnosti 2.998 g uložené v režimovém skladu OPL Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku též trest zákazu pobytu v okrese Liberec v trvání tří let.
4. Naopak spoluobviněného J. P. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci svým rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 55 To 308/2020-439, podle §226 písm. c) tr. řádu zprostil podané obžaloby, zatímco odvolání obviněného J. T. podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
5. Podle skutkových zjištění obou nižších soudů se obviněný J. T. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
z Polské republiky do České republiky přes hraniční přechod Hrádek nad Nisou (okres Liberec) dne 18. 11. 2019 v době kolem 14:20 hodin neoprávněně dovezl motorovým vozidlem tov. zn. Ford Mondeo, registrační značky XY, tablety zn. Cirrus uložené ve 3 zatahovacích plastových sáčcích o hmotnosti 3.000,9 gramů s obsahem 120 mg účinné látky pseudoefedrin hydrochloridum v jedné tabletě, a to ve vyloupaném stavu bez originálního balení a příbalových letáků, celkem tedy 939,48 gramů účinné látky, přičemž tyto tablety s ohledem na jejich balení měly následně sloužit k ilegální výrobě metamfetaminu (pervitinu) s výtěžností (reálně při 80% reakci a izolaci) 553,571 gramů metamfetaminu (pervitinu),
přičemž hydrochlorid pseudoefedrin je prekursorem ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, a slouží k výrobě psychotropní látky metamfetamin zvané pervitin, který je jako psychotropní látka uveden v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, aniž by měl obviněný příslušné povolení podle §4 an. zák. č. 167/1998 Sb.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
6. Obviněný J. T. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 55 To 308/2020-439 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 6. 2020, č. j. 6 T 31/2020-404) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvod uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Hned úvodem svého podání dovolatel v obecné rovině předeslal, že dovolání coby mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě hmotněprávních vad ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo pokud z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V této souvislosti namítl, že právě takový postup, zejména ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, vedl v jeho případě k porušení základních práv a svobod ve smyslu principů řádného a spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy ČR.
8. V návaznosti na výše uvedené dovolatel namítl, že z důkazů provedených soudy prvního a druhého stupně nebyla jeho vina prokázána bez důvodných pochybností. Obviněný stále trvá na své výpovědi, v rámci které uvedl, že to byl právě spoluobviněný P., který měl zájem odjet do Polska, a jelikož měl uložený zákaz řízení motorových vozidel, tak jej požádal o svůj odvoz. Z toho vyplývá, že dovolatel figuroval na cestě do polského příhraničí a zpět toliko jako řidič. Obviněný rovněž setrval na svém tvrzení, že to byl opět spoluobviněný P., který se z tržnice vracel zpět do vozidla, kde na něj dovolatel čekal. Teprve na cestě zpět do České republiky, kdy byli oba obvinění pronásledováni hlídkou celní správy, spoluobviněný P. zneklidnil a přiznal se, že ve vozidle veze tablety léku Cirrus. Jelikož byl krátce po propuštění z posledního výkonu trestu odnětí svobody, tak obviněného požádal, jestli by celou věc mohl vzít tzv. na sebe, přičemž mu současně předal finanční částku ve výši 120.000 Kč spolu s příslibem, že až bude ve vazbě, tak se o něj postará.
9. Tento skutkový stav obviněný prokázal především korespondencí, kterou zasílal z vazby spoluobviněnému P., když věrohodnost jeho výpovědi potvrdila i matka spoluobviněného P., svědkyně M. B. Dovolatel rovněž zdůraznil, že uvedený skutkový stav koresponduje i s navazujícím jednáním spoluobviněného P., který se o něj poté, co byl vzat do vazby, skutečně staral, když mu posílal peníze (včetně poukázání částky ve výši 50.000 Kč), jakož i věcné nárokové balíčky (nikoli však svým jménem, nýbrž jménem své matky). Závěrem svého dovolání dovolatel podotkl, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nikterak nevyjádřil k tomu, jakým způsobem obviněný, po změně své výpovědi, nově popsal předmětný skutek. Dovolatel je však přesvědčen, že svou výpověď o důvodech cesty do Polska a zpět, stejně jako všechny rozhodující skutkové okolnosti, dostatečně logicky zdůvodnil a důkazně prokázal.
10. S ohledem na výše uvedené proto závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 8. 2020, č. j. 55 To 308/2020-439, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 7. 6. 2021, sp. zn. 1 NZO 460/2021-10, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která veškeré námitky dovolatele vyhodnotila jako zjevně neopodstatněné. V této souvislosti konstatovala, že předmětné dovolání nikterak neobsahuje kvalifikovanou hmotněprávní námitku, prostřednictvím které by obviněný soudům nižších stupňů vytkl nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zkoníku naopak odmítl v podstatě všechna skutková zjištění rozhodná pro závěr o jeho vině.
12. V reakci na tento stav státní zástupkyně vyjádřila plnou podporu odvolacímu soudu, který konstatoval, že již usnesením policejního orgánu ze dne 19. 11. 2019 bylo obviněnému J. T. sděleno obvinění pro zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Skutkovou verzi, v rámci které uvedl, že spoluobviněný J. P. o převážených tabletách s obsahem pseudoefedrinu nic nevěděl, a že jejich převoz do České republiky byl pouze v jeho režii, dovolatel zopakoval rovněž při svém výslechu ve vazebním zasedání konaném dne 21. 11. 2019 u Okresního soudu v Liberci, a to po řádném poučení, byť bez přítomnosti obhájkyně (která však byla o konání vazebního zasedání řádně a včas vyrozuměna, nicméně se k tomuto jednání nedostavila). Teprve po uplynutí bezmála dvou měsíců obviněný výše uvedená tvrzení radikálně změnil, když spoluobviněného J. P. obvinil, že tablety s obsahem pseudoefedrinu patřily jemu a on vzal jeho vinu pouze na sebe za přijatou úplatu ve výši 120.000 Kč.
13. Státní zástupkyně dále konstatovala, že po doplněném dokazování ze strany odvolacího soudu vznikly o vině spoluobviněného J. P. důvodné pochybnosti, neboť nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by se skutku skutečně dopustil – ať již sám, či společně s dovolatelem. Naproti tomu vina obviněného J. T. byla bez důvodných pochybností prokázána. Na podkladě provedených důkazů je tedy státní zástupkyně přesvědčena, že je nutné vycházet z prvotní věrohodné výpovědi obviněného T., v rámci které se přiznal, že do Polska a zpět jel za účelem získání tablet zn. Cirrus, jež převážel z vlastní vůle, přičemž poté, co byly hlídkou celní zprávy zajištěny, dobrovolně vydal i částku ve výši 120.000 Kč, kterou měl u sebe. Naopak jeho pozdější změněnou výpověď státní zástupkyně vyhodnotila jako ryze účelovou.
14. Vzhledem k tomu, že deklarovaný důvod dovolání v daném případě naplněn nebyl, státní zástupkyně konstatovala, že meritorní rozhodnutí odvolacího soudu v této věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutné korigovat cestou dovolání, přičemž odmítla tvrzení obviněného, že v jeho případě je patrný tzv. extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování a z něj odvozeným skutkovým stavem na straně jedné a jeho hmotněprávním posouzením na straně druhé. Podle jejího názoru všechny námitky, které obviněný v rámci svého dovolání vznesl, kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem odvolacího soudu na to, kterak je třeba ten který důkaz posoudit z hlediska konečného hodnocení skutkového děje.
15. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání. Nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
16. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
20. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
21. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
24. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. T. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
25. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiloval o zpochybnění klíčových důkazů, na jejichž základě byl uznán vinným ze spáchání zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S odkazem na uplatněný dovolací důvod přitom nikterak nenamítl, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Obviněný výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího i odvolacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání zločinu popsaného v tzv. skutkové větě, resp. odmítá, že by to byl pouze on, kdo se daného jednání dopustil, zatímco spoluobviněný P. byl odvolacím soudem pro projednávaný skutek zproštěn obžaloby. V reakci na to dovolatel požaduje zrušení předmětného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci za účelem nového projednání a rozhodnutí ve věci samé. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky – mající výhradně skutkový charakter – znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však již v dovolacím řízení nepřípustné.
26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, které odvodil z řádně provedených důkazů.
27. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Liberci své skutkové závěry opřel jednak o výpověď obou obviněných, dále o doplňující svědeckou výpověď M. B., matky spoluobviněného P., videozáznam o průběhu celní kontroly, jakož i celou řadu provedených listinných důkazů, mezi kterými figurují zejména protokol o zadržení obviněného ze dne 18. 11. 2019, protokol o prohlídce motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo, RZ XY (které dovolatel řídil v den svého zadržení), odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, znalecký posudek z oboru elektroniky, specializace mobilní telefony, výpisy telekomunikačního provozu mobilních telefonů obou obviněných, protokol o vydání věci vztahující se k vydání částky 120.000 Kč, a v neposlední řadě i vydaná korespondence mezi obviněnými J. T. a J. P. z doby, kdy byl obviněný T. ve výkonu vazby.
28. Tyto důkazy přitom soud prvního stupně vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Nicméně odvolací soud na základě svého přezkumu konstatoval, že s hodnocením důkazů, potažmo se skutkovými závěry soudu prvního stupně, se neztotožnil. Následně v rámci veřejného zasedání doplnil dříve provedené dokazování, a to zejména výslechem obviněného T. a provedením některých souvisejících písemných důkazů, aby poté svým rozsudkem napadené rozhodnutí Okresního soudu v Liberci zrušil v celém rozsahu a ve věci nově rozhodl, jak bylo uvedeno výše.
29. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný J. T. podal mimořádný opravný prostředek, v rámci kterého s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zdůraznil, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů, především však Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, došlo v jeho případě k zásadním pochybením, spočívajícím v reálně existujícím extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. S ohledem na toto tvrzení obviněného Nejvyšší soud tedy celou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu v dané věci neshledal žádný, natož pak zásadní nesoulad, kterak dovolatel namítá.
30. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že obviněný J. T. učinil k cestě do Polska (za účelem získání 3 kg vyloupaných tablet s obsahem pseudoefedrinu balených po 1 kg ve třech zatavovacích sáčcích bez originálních obalů) dvě vzájemně si odporující výpovědi. Již během probíhající celní kontroly, jakož i při následném vazebním zasedání u Okresního soudu v Liberci uváděl, že zajištěné tablety léku zn. Cirrus patří jemu, zatímco jeho spolujezdec – J. P. - s nimi nemá nic společného. O částce 120.000 Kč, kterou měl u sebe v okamžiku zadržení, pak uvedl, že se jedná o jeho úspory.
31. Nicméně v polovině ledna roku 2020 obviněný svoji výpověď zásadním způsobem změnil, když nově tvrdil, že to byl spoluobviněný P., kdo jej požádal, aby ho zavezl do Polska za účelem nákupu drobných spotřebních věcí, neboť sám neměl řidičské oprávnění. Avšak na zpáteční cestě těsně před tím, než jejich vozidlo zastavila hlídka celní správy, se mu měl spoluobviněný P. svěřit s tím, že z Polska veze tablety zn. Cirrus, a protože byl krátce před tím propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, tak jej požádal, aby tuto věc vzal na sebe s tím, že mu ihned daroval částku ve výši 120.000 Kč s příslibem, že až bude ve vazbě, tak se o něj bude i nadále starat.
32. Okresní soud v Liberci přitom na základě provedených důkazů vyhodnotil druhou výpověď obviněného T. jako věrohodnou. V této souvislosti přitom odkázal na rozpor v tvrzení spoluobviněného P., že v Polsku koupil prášek na praní v krabici o váze 10 kg (ačkoli se jednalo o prací prášek balený v igelitovém sáčku o váze 5 kg), dále upozornil na skutečnosti, které vyplynuly z písemné korespondence mezi oběma obviněnými, jakož i na to, jakým způsobem se spoluobviněný P. v průběhu vazby skutečně o osobu dovolatele nadstandardně staral. Na tomto základě soud prvního stupně dovodil výraznou zaangažovanost spoluobviněného P. na projednávaném činu, ze kterého posléze odvodil jeho spoluvinu. Naproti tomu odvolací soud konstatoval ve zjištěném skutkovém stavu řadu nepodložených úvah a spekulací, pročež se se skutkovými závěry soudu prvního stupně neztotožnil.
33. V prvé řadě Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci konstatoval, že pokud dovolatel musel již během ohledání vozidla hlídkou celní správy odevzdat finanční obnos ve výši 120.000 Kč, tak fakticky přišel o svoji odměnu, pročež odpadl i důvod, aby předmětnou vinu za tak závažné jednání bral na sebe. V této situaci mu tak nic nebránilo v tom, aby již během následného vazebního zasedání konaného u Okresního soudu v Liberci (po dohodě se svým obhájcem) uvedl celou věc na pravou míru, což však neučinil.
34. Dále odvolací soud podotkl, že spoluobviněný P. se v době vycestování do Polska zjevně nacházel v neuspokojivé finanční situaci, neboť po nedávném propuštění z výkonu trestu nebyl zaměstnaný a příjmy měl jen z příležitostných brigád. V situaci, kdy i matka spoluobviněného mu prokazatelně z vlastních příjmů darovala peníze na nákup zimní bundy a pracího prášku, krajský soud označil za vyloučené, aby spoluobviněný P. mohl disponovat hotovostí ve výši 120.000 Kč. Vyjma toho se soud prvního stupně s výše uvedenou obhajobou spoluobviněného P. (potvrzenou výpovědí jeho matky a dalšími důkazy) řádně nevypořádal, pročež ji odvolací soud označil za důkazně nevyvrácenou.
35. Jak bylo konstatováno výše, Okresní soud v Liberci vinu obviněného P. odvodil mimo jiné i z toho, že se o osobu obviněného T. v průběhu jeho vazby staral, kterak měl slíbit ve chvíli, kdy motorové vozidlo řízené dovolatelem zastavovala hlídka celní správy. Nicméně krajský soud z provedených důkazů správně odvodil, že spoluobviněný P. nepečoval o svého přítele /tj. obviněného T.) pouze z dobré vůle, nýbrž za finanční dar ve výši 5.000 Kč a hmotný dar v podobě televizoru, které mu obviněný T. v průběhu výkonu vazby daroval poté, co jmenovaný spoluobviněný stěhoval jeho věci, které zanechal na ubytovně (viz dopisy z věznice obviněného ze dne 3. 12. a 8. 12. 2019, založené na č. l. 382-384, jejichž obsah okresní soud ve svých skutkových závěrech rovněž nezohlednil).
36. Nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného P. nebylo možné prokázat ani tím, že balíčky a finanční prostředky neposílal do věznice obviněnému T. svým jménem. Tuto skutečnost (rovněž potvrzenou svědkyní B.) totiž obviněný P. logicky vysvětlil tím, že v té době byl cca dva měsíce po svém propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, pročež nechtěl, aby se jeho jméno objevilo, byť jen na zásilkách adresovaných do věznice (č. l. 396 verte). Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil i k dalším dokreslujícím skutkovým zjištěním, např. ke skutečnosti, že obviněný T. během své změněné výpovědi ze dne 13. 1. 2020, uskutečněné za přítomnosti svého obhájce, nikterak nerozporoval to, že prací prášek, který vezl ve svém vozidle, nebyl v krabici, nýbrž v sáčku, s čímž se soud prvního stupně rovněž žádným způsobem nevypořádal.
37. Za zcela zásadní lze však označit úvahu odvolacího soudu, ve které konstatoval, že pokud by částka 120.000 Kč skutečně patřila spoluobviněnému P., tak je zcela nelogické, aby jej obviněný T. vyzýval k tomu, aby si z této částky vzal pro sebe a svou matku odměnu 5.000 Kč za prokázané služby. Na tomto základě Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zcela správně konstatoval značné pochybnosti o vině spoluobviněného P., kterou ve svých úvahách vyhodnotil v neprospěch obviněného T., a proto změnu jeho výpovědi odmítl jako ryze účelovou a důkazně vyvrácenou.
38. Dovolatel v rámci svých výhrad setrval na svých tvrzeních, že skutkový děj, který vyplynul z jeho druhé (vyviňující) výpovědi, je prokazován především korespondencí, kterou zasílal z vazby spoluobviněnému P., dále svědeckou výpovědí jeho matky, a jednáním spoluobviněného v době, kdy se nacházel ve vazbě, a kdy mu posílal peníze i věcné nárokové balíčky (byť jménem své matky).
39. V reakci na tyto námitky je Nejvyšší soud nucen znovu akcentovat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být v dovolání obviněného nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn konkrétními relevantními hmotně právními vadami, když teprve v návaznosti na taková tvrzení lze rozporovat i nesprávná skutková zjištění (např. k jiné právní kvalifikaci skutku, která měla být podle názoru dovolatele v daném případě použita). Nicméně dovolatel T. v jejich rámci předložil Nejvyššímu soudu pouze své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, přestože možnost vznášení takovýchto pochybností v tomto stadiu trestního řízení již není zákonodárcem umožněna. Tato výhrada je přitom neoprávněná nejen z hlediska formálního, nýbrž i z hlediska materiálního.
40. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů sice vyplynulo, že spoluobviněný P. se o obviněného T. v době výkonu vazby skutečně staral, a to po materiální i finanční stránce, avšak právě z korespondence obou obviněných byla ověřena věrohodnost výpovědi spoluobviněného P., v níž jasně uvedl, že dovolateli zasílal balíky a finanční částky nikoli z vlastních prostředků, ale z finanční částky 100.000 Kč, kterou měl obviněný T. uloženou ve svém druhém garážovaném vozidle tov. zn. Audi, a ke které se spoluobviněný P. dostal na základě jeho písemných pokynů (č. l. 327). Za své služby navíc získal finanční i hmotný dar (viz č. l. 382-384), kterak bylo uvedeno již výše.
41. Rovněž ze svědecké výpovědi M. B., matky spoluobviněného P., nevyplynulo žádné zjištění, které by fakticky potvrdilo věrohodnost druhé výpovědi obviněného T., neboť tato svědkyně v rámci hlavního líčení popřela, že by dovolateli posílala svým jménem balíčky, když pouze přiznala, že na žádost svého syna vyplnila složenku na předem vyplněnou finanční částku (č. l. 396 verte). Vyjma toho Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v okamžiku, kdy předmětné dopisy z vazby obviněnému T. v průběhu veřejného zasedání předestřel za účelem objasnění některých souvislostí, nebylo možné jeho vysvětlení akceptovat, neboť zcela postrádalo jakoukoli logiku (viz bod 28 odůvodnění na č. l. 444).
42. Na pravdě se nezakládá ani dovolatelova námitka, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku nevyjádřil ke skutečnosti, že spoluobviněný P. mu bezprostředně před zastavením jejich vozidla celní správou daroval finanční částku ve výši 120.000 Kč. Krajský soud se naopak velmi pečlivě zabýval majetkovými poměry obou obviněných (o čemž svědčí odůvodnění jeho rozhodnutí, zejména v bodě 27 na č. l. 443 verte). V této souvislosti krajský soud zcela správně konstatoval, že obviněný T. vlastnil dvě vozidla, a to mimo vozidla tov. zn. Ford Mondeo (kterým oba obvinění cestovali do Polska), rovněž automobil tov. zn. Audi (ve kterém měl uloženou částku 100.000 Kč), a současně měl i slušně zařízené bydlení na ubytovně. Tomu odpovídá i obsah výpovědi spoluobviněného P., který nalézacímu soudu popsal obviněného T. jako osobu, která vždy disponovala dostatkem finančních prostředků, což se mimo jiné projevovalo tím, že když spolu cestovali, zval jej na obědy, nikdy nežádal příspěvek na pohonné hmoty a hradil i všechny další výdaje (č. l. 328). Do tohoto skutkového rámce logicky zapadl i nález varny na výrobu pervitinu, která byla policií objevena během nařízené prohlídky, a to ve vozidle tov. zn. Audi obviněného T., garážovaného v Ústí nad Labem - Střekově.
43. Naproti tomu spoluobviněný P. poté, co byl v září 2019 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, si přivydělával pouze příležitostnými brigádami a bydlel u své matky. Současně nebylo zjištěno, že by se v této zhruba dvouměsíční době zapojil do páchání jakékoli trestné činnosti, která by mu vynesla tak významnou finanční hotovost. Spoluobviněný P. tedy skutečně nemohl disponovat částkou ve výši 120.000 Kč, o které dovolatel tvrdí, že mu ji spoluobviněný daroval bezprostředně před zastavením jejich vozidla celní správou. Vzhledem k těmto skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl ke správnému závěru o vině obviněného T. a nevině spoluobviněného P.
44. V této souvislosti nebylo možné přehlédnout, že dovolatel svými námitkami, formálně podřazenými pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve své podstatě usiluje pouze o zpochybnění celého procesu dokazování, když dovolacímu soudu předkládá své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a v reakci na to tvrdí, že se skutku, který je mu kladen za vinu, nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť z obsahu a věcného zaměření argumentace obviněného je zřejmé, že obviněný uplatněné námitky pod jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadil pouze formálně. Ve skutečnosti však nemohl takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti nižšími soudy učiněných skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu trestního řízení jako důvod dovolání neumožňuje.
45. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že dovolatel svými výroky v rámci své obhajoby toliko vytrhuje jednotlivá skutková zjištění z jejich vzájemných souvislostí, čímž všechny své skutkové námitky zjevně založil na účelové dezinterpretaci provedených důkazů, v jejímž rámci selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje ta, která jej z trestné činnosti usvědčují. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se tedy nemohl setkat s procesním úspěchem – zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Na rozdíl od logicky neuspokojivých argumentů předložených obhajobou obviněného, založených na „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními, krajský soud zcela správně posuzoval jednotlivá skutková zjištění nejen jednotlivě, ale především v jejich vzájemných souvislostech, aby pak na základě jejich celkové analýzy dospěl k nezvratným závěrům o vině obviněného.
46. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud námitky dovolatele odmítl nejen z důvodu, že jsou skutkového či procesního charakteru, v důsledku čehož nejsou relevantně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, ale rovněž proto, že představují pouhou obsahově ničím nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry soudů obou nižších stupňů. Nejvyšší soud tedy na podkladě svého přezkumu dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z provedených důkazů odvodil správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad, kterak se snaží obviněný namítnout.
VI.
Závěr
47. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, což platí zvláště za situace, když odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do předmětných skutkových zjištění, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
48. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
49. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 8. 2020, č. j. 55 To 308/2020-439, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo dovolání obviněného J. T. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu