ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.978.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 978/2021-476
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 o dovolání obviněného M. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 74/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 93/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 11 T 93/2020-375, byli obviněný M. V. (společně se spoluobviněnou K. M.) uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný M. V. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a současně mu byl podle §70 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, vztahující se na finanční částku ve výši 26.000 Kč, neboť bylo prokázáno, že se jednalo o výnos z trestné činnosti. (Pro úplnost je vhodné dodat, že spoluobviněná K. M. byla za spáchání téhož přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 ve spojení s §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání tří let.) V souvislosti s páchanou trestnou činností Městský soud v Brně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku současně rozhodl o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věcí, které byly použity ke spáchání projednávaného přečinu, a které městský soud podrobně specifikoval ve výrokové části svého rozhodnutí.
2. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Brně právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 To 74/2021-416, tak, že podle §256 tr. řádu obě podaná odvolání zamítl jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. V. společně se spoluobviněnou K. M. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
po vzájemné domluvě od přesně nezjištěného okamžiku až do 16:10 hodin dne 6. 1. 2020, kdy byli zadrženi, v přízemní dřevostavbě bez bližšího označení a v prostorách k této stavbě přináležejících, která se nachází mezi ulicemi XY a XY v XY, na pozemku p. č. XY zapsaném v katastru nemovitostí na LV č. XY pro obec XY, Katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY,
bez patřičného oprávnění vyráběli tzv. českou cestou z prekurzoru pseudoefedrinu drogu metamfetamin (pervitin) za použití vařiče na propan-butan, elektřiny z externí elektrocentrály, laboratorního skla, plastových barelů, chemikálií kyseliny chlorovodíkové, kyseliny solné, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, rozpouštědel toluenu a acetonu a dalších pomůcek, kdy tímto způsobem vyrobili doposud nezjištěné množství drogy metamfetamin-pervitin, přičemž na stejném místě přechovávali již vyrobený metamfetamin-pervitin, a to:
- v plastové ephendorfce ve formě bílé sypké látky o hmotnosti 0,231 gramu, kdy provedenou expertizou odboru kriminalistických expertiz (dále již jen OKTE) bylo zjištěno, že uvedené množství pervitinu obsahuje 77,5 % metamfetaminu báze, což po přepočtu reprezentuje 0,179 gramů metamfetaminu-báze,
- v plastovém sáčku ve formě bílé sypké látky o hmotnosti 0,233 gramu, kdy provedenou expertizou OKTE bylo zjištěno, že uvedené množství pervitinu obsahuje 77,5 % metamfetaminu báze, což po přepočtu reprezentuje 0,181 gramů metamfetaminu-báze,
- v plastovém sáčku ve formě nahnědlé sypké látky o hmotnosti 2,447 gramů, kdy provedenou expertizou OKTE bylo zjištěno, že uvedené množství pervitinu obsahuje 41,8 % metamfetaminu báze, což po přepočtu reprezentuje 1,034 gramů metamfetaminu-báze,
- v plastovém sáčku ve formě nažloutlé sypké látky o hmotnosti 10,348 gramu, kdy provedenou expertizou OKTE bylo zjištěno, že uvedené množství pervitinu obsahuje 78,1 % metamfetaminu báze, což po přepočtu reprezentuje 8,085 gramů metamfetaminu-báze,
- v uříznuté plastové injekční stříkačce (V = 3ml) obsahující do výšky 10 dílků = 1ml bílou látku o hmotnosti 0,588 gramu, kdy provedenou expertizou OKTE bylo zjištěno, že uvedené množství pervitinu obsahuje 73,5 % metamfetaminu báze, což po přepočtu reprezentuje 0,432 gramů metamfetaminu-báze,
a kvantitativní analýzou provedenou OKTE bylo ve stopách č. 31 - sklenice obsahující vzorek dvouvrstevného systému, č. 52 - sklenice obsahující vzorek bezbarvé kapaliny, č. 62 zavařovací sklenice s červeným víčkem zaplněná dvouvrstevnou kapalinou a č. 77 - sklenice obsahující vzorek bezbarvé kapaliny, zjištěno 20,1 g pseudoefedrinu báze, přičemž z takto zjištěného množství pseudoefedrinu by bylo možné prakticky vyrobit cca 18 g metamfetaminu hydrochloridu – pervitinu,
přičemž si byli vědomi, že metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013, v platném znění, jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č.62/1989 Sb.),
pseudoefedrin je uveden v kategorii 1, přílohy I, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v kategorii 1, přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 jako prekursor, kdy jde o výchozí surovinu při nelegální výrobě metamfetaminu (pervitinu),
a červený fosfor je látkou uvedenou v seznamu výchozích a pomocných látek k Nařízení vlády č. 458/2013 Sb., v platném znění, a nemá žádné další praktické uplatnění, kromě pyrotechniky a metalurgie, než na výrobu pervitinu, kdy je společně s kyselinou fosforečnou a jodem součástí reakčních směsí, ve kterých dochází k dehydroxylaci pseudoefedrinu za vzniku metamfetaminu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný M. V. napadl výše citované usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 To 74/2021-416 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 11 T 93/2020-375) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně dodal, že podle jeho názoru mezi hodnocením provedených důkazů a následně zjištěným skutkovým stavem jsou patrné zásadní rozpory, které zakládají extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, a to v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jelikož napadená rozhodnutí nejsou založena na provedených důkazech, ale na pouhých domněnkách, je dovolatel současně přesvědčen, že jsou rovněž nepřezkoumatelná, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně garantovaných základních lidských práv – zejména práva na spravedlivý proces a principu v pochybnostech ve prospěch obviněného ( in dubio pro reo ).
5. K výroku o vině dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu poukázal na celou řadu skutkových pochybení. V prvé řadě konstatoval, že soudy obou stupňů dospěly k mylnému závěru, že skutek, který mu je kladen za vinu, spáchal ve spolupachatelství. Obviněný je přesvědčen, že v rámci probíhajícího trestního řízení nebyla prokázána existence jakékoliv společné dohody mezi ním a spoluobviněnou K. M. Přesto oba soudy nižších instancí dospěly k závěru, že taková dohoda existovala, aniž by postavily na jisto, zda měl být předmětný trestný čin spáchán společně se spoluobviněnou, nebo tím, že jí pro výrobu metamfetaminu poskytl prostory a vybavení, event. formou pomoci při samotné výrobě pervitinu či pouhým dohledem nad touto výrobou.
6. V rámci stávající důkazní situace dovolatel dále poukázal na to, že městský soud vyhodnotil výpověď svědka L. N. z přípravného řízení jako věrohodnou, na rozdíl od jeho výpovědi učiněné u hlavního líčení, kterou označil jako účelovou s odůvodněním, že svědek byl veden snahou ochránit svého známého na úkor spoluobviněné M. Naproti tomu dovolatel tvrdí, že tento svědek jak v přípravném řízení, tak během hlavního líčení vypovídal zcela konzistentně, přičemž výpověď, kterou učinil u hlavního líčení, vyznívá ve vztahu ke spoluobviněné jako příznivější.
7. Dovolatel má rovněž za to, že z provedených důkazů jasně nevyplynulo ani to, že předměty a chemikálie nacházející se v dřevěné chatce skutečně používal. V této souvislosti akcentoval, že i přes provedené odborné expertízy nebylo prokázáno, že by s věcmi určenými pro výrobu pervitinu skutečně manipuloval, zvláště když na těchto předmětech nebyly ztotožněny jeho daktyloskopické či pachové stopy. Soud druhého stupně však dospěl k závěru, že z jeho strany mohly být použity ochranné pomůcky (rukavice), které z předmětného objektu odvážel. S tímto závěrem však dovolatel vyjádřil zásadní nesouhlas, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Stejně tak podle obviněného z žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by mu byl předán svazek klíčů tak, jak to v odůvodnění svého rozsudku uvedl soud prvního stupně (viz bod 4.). Předmětný svazek získal od Policie ČR až v době, kdy byl vzat do vazby, a proto i v tomto směru nemají úvahy soudů nižších stupňů oporu v provedeném dokazování.
8. Za nelogické dovolatel označil tvrzení soudu, podle kterého je finanční částka ve výši 26.000 Kč, kterou měl u sebe v době svého zadržení, výnosem z páchané trestné činnosti. Obviněný akcentoval, že v době, kdy teprve měla probíhat výroba pervitinu, nemohly být tyto finanční prostředky výnosem z předmětné trestné činnosti. Je mnohem pravděpodobnější, že pokud byl na místě, kde se nacházela varna pervitinu a současně měl u sebe tak významnou hotovost, byl spíše osobou, která čekala na koncový produkt. Dílčí skutkový závěr stran výnosu z trestné činnosti označil za extrémně rozporný nejen s jeho výpovědí, ale i s ohledem na absenci výpovědi jeho přítelkyně, která k původu finančního obnosu neměla možnost vypovídat.
9. V závěru svého mimořádného opravného prostředku se dovolatel znovu vyjádřil k použité právní kvalifikaci, se kterou opět vyjádřil nesouhlas, zejména stran spáchání předmětného skutku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za situace, kdy nalézací soud připustil, že obviněný poskytl předmětné prostory a vybavení k výrobě návykové látky, resp. že při výrobě pomáhal či dohlížel na odsouzenou, se podle jeho názoru z hlediska hmotněprávní kvalifikace nejednalo o spolupachatelství, ale nanejvýš o jinou formu trestné součinnosti (pomoc, návod). Dovolatel nicméně tvrdí, že z provedených důkazů nebyla nad veškerou pochybnost prokázána žádná forma trestné součinnosti, nehledě na to, že soudy nižších stupňů nemohou současně uvažovat o několika způsobech spáchání projednávaného přečinu. Stejně tak nebylo podle jeho mínění ani prokázáno, že by svým údajným jednáním kumulativně naplnil všechny pojmové znaky spolupachatelství, tedy společný úmysl (vzájemnou dohodu mezi jím a spoluobviněnou) a společné přímé jednání směřující ke spáchání projednávaného skutku, který je mu kladen za vinu.
10. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud na základě jím podaného mimořádného opravného prostředku podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 To 74/2021-416, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 11 T 93/2020-375, zrušil v celém rozsahu, a poté ve věci sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. řádu, a to tak, že se obviněný M. V. zprošťuje obžaloby.
11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ve stanové lhůtě nikterak věcně nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
16. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
17. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
19. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. V. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
20. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiluje o zpochybnění všech klíčových důkazů, na jejichž základě byl uznán vinným z projednávaného skutku, aniž by namítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby prosadil vlastní obhajobu, v rámci které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaného přečinu popsaného v tzv. skutkové větě, pročež požaduje zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně), resp. zproštění podané obžaloby. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil výhradně proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
21. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. V dané věci tedy Nejvyšší soud neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, neboť jsou opřeny o řádně provedené důkazy.
22. Dovolací soud v rámci svého přezkumu především ověřil, že Městský soud v Brně ve věci provedl poměrně rozsáhlé dokazování, když své skutkové závěry odvodil z výpovědí obviněného M. V. a spoluobviněné K. M., a dále ze svědeckých výpovědí na místě přítomného L. N., majitele dřevěného objektu I. L. (dříve A.) a podnikatele E. M., který zde skladoval textilní zboží. K věci byl vyslechnut rovněž člen výjezdové skupiny Policie ČR P. M., který na místě činu zasahoval, a příslušník Hasičského záchranného sboru B. K. Tato skutková zjištění nalézací soud doplnil řadou listinných důkazů, mezi kterými dominují především úřední záznamy Policie ČR, protokoly o zadržení obviněných a o provedení domovní prohlídky, včetně řady oborných vyjádření, zejména z oboru kriminalistika, odvětví chemie.
23. Všechny tyto důkazy soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým závěrům městský soud přiřadil rovněž odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami obviněného.
24. Přesto však obviněný M. V. opětovně akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu údajně nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů v jeho případě došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal, nicméně v projednávané věci neshledal žádný, natož pak zásadní nesoulad, kterak dovolatel namítá, a který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu ve smyslu dovolatelova závěrečného petitu.
25. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že rozhodujícím momentem pro prokázání trestné činnosti obviněného M. V. se stal policejní zásah ze dne 6. 1. 2020, během kterého byl ve dřevěné přízemní stavbě zastižen společně se spoluobviněnou K. M. a svědkem L. N. při tom, jak se společně zdržují po dobu nejméně dvou hodin v dřevostavbě určené k demolici, do které zajistili přívod energií elektrocentrálou a plynovou bombou, a ve které za jejich přítomnosti probíhala výroba metamfetaminu tzv. českou cestou (tj. z prekurzoru pseudoefedrinu). V této souvislosti byla Policií ČR zajištěna nejen varna na výrobu této omamné látky, ale i další předměty (propan-butanový vařič, plastové barely) a chemikálie nutné k výrobě (zejména kyselina chlorovodíková, kyselina solná, hydroxid soudný, rozpouštědla toluen a aceton), jakož i prekurzor pseudoefedrin a samotný metamfetamin (pervitin) v množstvích uvedených v popisu skutku.
26. Tato nezpochybnitelná skutková zjištění byla soudem prvního stupně doplněna a ověřena i řadou dalších provedených důkazů, byť se zčásti jednalo o důkazy nepřímé, které však ve svém souhrnu skutečně utvořily logickou, ničím nenarušenou, uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které vedly k jedinému spolehlivému závěru o vině obviněného V. – za současného vyloučení jiného závěru, který by byl pro něho příznivější. Na tomto základě je proto možné vyloučit tvrzení dovolatele, že by trestná činnost, jíž byl pravomocně uznán vinným, nebyla řádně prokázána.
27. V rámci všech svých dovolacích námitek dovolatel prakticky usiloval o zpochybnění těch skutkových zjištění, o kterých se domnívá, že byla ze strany soudů nižších stupňů důkazně přeceněna v jeho neprospěch. Z tohoto důvodu se také ohradil proti dílčím výrokům nalézacího soudu, že svědek L. N. měl v úmyslu jej chránit na úkor spoluobviněné M. (s ohledem na to, že je jeho známým), že během výroby pervitinu používal ochranné prostředky (díky kterým na varně a nádobách s chemikáliemi absentují jeho daktyloskopické či pachové stopy), či že by měl dlouhodobě k dispozici klíče od areálu (přináležejícímu k přízemní dřevostavbě), stejně jako poněkud „krkolomně“ objasňuje, proč měl u sebe během probíhající výroby metamfetaminu (tj. v době svého zadržení) finanční hotovost ve výši 26.000 Kč, která údajně nemá s projednávanou trestnou činností žádnou souvislost. Těmito skutkovými námitkami dovolatel opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které setrval na svém tvrzení, že ačkoli byl na místě přítomen během laboratorní výroby metamfetaminu, tak s tímto protiprávním jednáním nemá nic společného, pročež pro sebe požaduje procesní nápravu v podobě zproštění obžaloby.
28. Tyto námitky obviněného však Nejvyšší soud odmítl hned z několika důvodů. Předně tyto z formálního hlediska kolidují s obsahovými mezemi uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jsou ryze skutkového či procesního charakteru, a tedy v rámci dovolacího řízení jsou zcela irelevantní. Nelze se však s nimi ztotožnit ani z hlediska věcného, neboť jejich podstatou je pouhá argumentační negace usvědčujících skutkových zjištění, která obviněný navíc vytrhává ze vzájemných souvislostí, aby tak „stůj co stůj“ prosadil vlastní verzi hodnocení provedených důkazů. Takový postup je v rámci obhajoby sice možný, nicméně nemůže být v této fázi řízení úspěšný, neboť jej zákonodárce v rámci dovolacího řízení již nepřipouští.
29. Výpověď svědka L. N. nelze hodnotit jednostranně, jak to činí obviněný, neboť podstatnou je skutečnost, že tato výpověď zcela zapadla do širších skutkových zjištění, s nimiž je v naprostém souladu. Pokud městský soud vyhodnotil výpověď tohoto svědka z přípravného řízení jako věrohodnou, nelze v tomto hodnocení shledat žádné pochybení, neboť svědek svou pozdější pozměněnou výpověď (učiněnou u hlavního líčení) nedokázal logicky objasnit (resp. vysvětlení vzniklých rozporů bylo z jeho strany naprosto nevěrohodné). Brání-li se dovolatel výroku nalézacího soudu, že tento svědek jej označil za svého známého, pročež se snažil vypovídat v jeho prospěch, je nutné tento výrok akceptovat vzhledem k tomu, že obviněný mu coby starobnímu důchodci dával opakovaně možnost výdělku tím, že se jím nechal dle svých potřeb vozit motorovým vozidlem, a to mimo jiné i do předmětného areálu, kde dovolatel využíval dřevěný objekt nejméně od léta či podzimu roku 2019 (viz např. výrok svědka, že mu v této době na předmětné místo vezl motorovou sekačku). Takový dílčí závěr městského soudu rozhodně nelze označit za nelogický či spekulativní. Z provedených důkazů je rovněž zcela zjevné, že obviněný tomuto svědkovi naprosto důvěřoval, když krátce předtím než byli všichni zadrženi, požádal spoluobviněnou M., aby jej přivedla do dřevěného objektu, kde se nacházela nelegální varna, a kde spoluobviněná prokazatelně manipulovala s chemikáliemi.
30. Zříká-li se dovolatel trestní odpovědnosti za spáchaný přečin s ohledem na to, že na místě činu nebyly ztotožněny jeho daktyloskopické či pachové stopy, Nejvyšší soud podotýká, že výrok nalézacího soudu stran toho, že při výrobě omamné látky patrně používal rukavice, není v rámci prokazované skutečnosti nikterak zásadní. Naproti tomu je klíčové, že to byl právě obviněný, kdo zabezpečil odlehlý dřevěný objekt pro výrobu pervitinu, stejně jako zajistil přítomnost spoluobviněné, která měla prokazatelně znalosti i praktické zkušenosti s výrobou této omamné látky (přičemž její dovednosti při výrobě potvrdil i svědek N.). Je rovněž zcela nepochybné, že obviněný V. dobře věděl, k čemu na tomto místě dochází, a proto je již podružné, zda se do bezprostřední výroby zapojil osobně, či zda k ní předem pořídil nutné chemické látky a v průběhu probíhající chemické reakce pospával, apod. Ze stejných důvodů je nutné odmítnout i další námitku spočívající v tvrzení, že obviněný u sebe údajně neměl svazek klíčů od předmětného areálu, neboť na místo činu měl možný přístup, který zajistil nejen sobě, ale i spoluobviněné M. a svědkovi N.
31. Významově nepodstatná je i další námitka dovolatele stran finanční částky ve výši 26.000 Kč, kterou měl u sebe v době svého zadržení a o které tvrdí, že šlo o řádné úspory. Městský soud v této souvislosti prokázal, že legální příjmy obviněného M. V., ani jeho (v té době těhotné) přítelkyně nedosahovaly takové výše, aby z nich byli schopni uhradit nemalé finanční vstupy spojené s výrobou metamfetaminu. Majetkové ani osobní poměry obviněného přitom nebyly takové povahy, aby odůvodnily zajištění jeho odpovídající finanční úrovně. Tato skutečnost byla nepřímo ověřena i s přihlédnutím k pravomocnému odsouzení obviněného V. v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 174/2008, kdy byl obviněný zadržen pod vlivem omamných a psychotropních látek a vyjma pervitinu byly u něho zajištěny rovněž sáčky, ve kterých se pervitin prodává (tzv. dealeráky) a větší finanční hotovost, řádově odpovídající hodnotě distribuovaných narkotik. Městský soud dovolatelovu solventnost doložil rovněž zjištěním, v rámci kterého deklaroval, že obviněný se nechal přepravovat velkoprostorovým vozidlem bývalého provozovatele taxislužby – svědkem L. N., na rozdíl od spoluobviněné M., která se po městě pohybovala na elektrokole, což opět predikuje, že obviněný fakticky disponoval dostatkem finančních prostředků, jejichž legální původ soudu nikterak neprokázal. Ostatně jím nabízené svědectví stran jeho těhotné přítelkyně k ověření původu zadržené finanční hotovosti soud prvního stupně zcela správně odmítl, neboť důkazní hodnověrnost osoby blízké obviněnému by byla pro potřeby prokazované skutečnosti v podstatě mizivá, resp. výrazně snížena.
32. Nemalou část svých námitek dovolatel naplnil výhradami namířenými proti užité právní kvalifikaci, v rámci kterých brojil proti tomu, že předmětný skutek spáchal formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. V prvé řadě se dovolatel brání tomu, že by svým jednáním kumulativně naplnil všechny pojmové znaky spolupachatelství, tedy společný úmysl (vzájemná dohoda mezi jím a spoluobviněnou) a společné přímé jednání směřující ke spáchání projednávaného skutku, přičemž se pozastavuje nad tím, že soudy nižších stupňů nebylo postaveno najisto ani to, zda měl projednávaný přečin spáchat buď aktivní spoluúčastí, nebo jinou formou trestné součinnosti (např. poskytnutím vhodného prostoru a vybavením, event. dohledem či jinou formou pomoci osobě spoluobviněné).
33. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním, jakož i úmysl všech zainteresovaných osob k tomu směřující. O společné jednání jde tedy tehdy, pokud spolupachatelé naplnili svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, nebo oba svým jednáním uskutečnili některý ze znaků této skutkové podstaty přečinu, jež je naplněn souhrnem těchto jednání, anebo pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti (články řetězu) působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti, ale vždy směřují k přímému dovršení trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 36/1973 a č. 15/1967).
34. V nyní posuzovaném případě přitom není žádných pochyb o tom, že obviněný M. V. a spoluobviněná K. M. (za současné přítomnosti svědka L. N.) postupovali při páchání projednávaného skutku společně, neboť oba obvinění byli hlídkou Policie ČR zadrženi v průběhu laboratorní výroby metamfetaminu. Tato skutečnost nutně predikuje předchozí společnou dohodu o tom, jakým způsobem se oba obvinění do páchání předmětného skutku zapojí, aby společným postupem došlo k plánovanému získání omamné látky. Pokud tedy dovolatel svými námitkami zpochybňuje existenci společné dohody, neboť podle jeho mínění nebylo postaveno na jisto, zda měl předmětný trestný čin spáchat buď společně se spoluobviněnou, nebo jinou formou poskytované součinnosti, byl Nejvyšší soud nucen tento argument odmítnout, a to hned z několika důvodů.
35. I přesto, že se na první pohled zdá, že tato námitka je hmotněprávního charakteru, v jejím rámci dovolatel opět uvedl ryze skutkové argumenty (podle jeho mínění z provedených důkazů nevyplynula existence žádné společné dohody), čímž argumentačně opět sklouzl do skutkové roviny. Nicméně tato námitka je irelevantní i z hlediska hmotněprávního, neboť je zcela nepodstatné, jakým způsobem oba obvinění dospěli k uzavření předmětné dohody, resp. zda obviněný V. spolupracoval na spáchání projednávaného přečinu poskytnutím prostoru a vybavení pro výrobu pervitinu, nebo zda toto vybavení zajistila spoluobviněná a on nad výrobou dohlížel, nebo spoluobviněné poskytoval součinnost jiným způsobem. Jinými slovy – není důležité, zda oba obvinění postupovali současně, paralelně či v návaznosti. Podstatné je, že postupovali ve vzájemné korelaci jednoho na druhém za účelem spolehlivého získání pervitinu – ať již pro svou osobní spotřebu či pro následnou distribuci na černém trhu, event. kombinaci obou možností. Z tohoto hlediska jsou dovolatelovy výhrady stran způsobu dohodnutého společného postupu obou zainteresovaných již nepodstatné, pročež je Nejvyšší soud odmítl.
36. V reakci na výše uvedené je Nejvyšší soud nucen znovu akcentovat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být v dovolání obviněného nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn konkrétními a relevantními hmotněprávními vadami, když teprve v návaznosti na taková tvrzení lze vytýkat nesprávná skutková zjištění (např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle názoru dovolatele použita). Dovolatel M. V. však v rámci svých výhrad dovolacímu soudu předložil pouze své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a v reakci na to uvedl svoji vlastní skutkovou verzi, ze které vyplynulo, že se skutku, který je mu kladen za vinu, nedopustil.
37. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť z obsahu a věcného zaměření zvolené argumentace je zřejmé, že obviněný uplatněné námitky podřadil pod jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně. Ve skutečnosti nemohl takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti nižšími soudy učiněných skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu trestního řízení jako důvod dovolání neumožňuje. Mimo to nelze pominout ani skutečnost, že oba soudy nižších stupňů se se všemi námitkami obviněného v odůvodněních svých rozhodnutí dostatečně vypořádaly [zejména Krajský soud v Praze v bodech 7. až 14. a v bodě 18 (č. l. 420 an.) odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku].
38. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že dovolatel svými výroky toliko vytrhuje jednotlivá skutková zjištění z jejich vzájemných souvislostí, aniž by soudu uspokojivě objasnil např. to, z jakých důvodů se zdržoval v měsíci lednu několik hodin v zastaralé dřevěné stavbě určené k demolici, plné intenzivního chemického zápachu a nepoužitelného textilu; z jakých důvodů neměl u sebe tlumící léky, když tvrdil, že bezprostředně po jejich užití usnul, stejně jako nikterak nedoložil ani to, jakým věrohodným a legálním způsobem získal finanční částku, která byla u něho zajištěna v době páchání trestného činu, apod.
39. S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že dovolatel všechny své skutkové námitky zjevně založil na účelové dezinterpretaci provedených důkazů, v jejímž rámci selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje ta, která jej z trestné činnosti usvědčují. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se nemohl setkat s procesním úspěchem – zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Na rozdíl od logicky neuspokojivých argumentů předložených obhajobou obviněného, založených na „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními, které místy vedly až ke zcela paradoxním tvrzením (např. to, že si obviněný šel do předmětné nevytopené chatky plné nepříjemného chemického zápachu odpočinout), soudy obou nižších stupňů zcela správně posoudily jednotlivá skutková zjištění nejen jednotlivě, ale především v jejich vzájemných souvislostech, aby poté na základě jejich celkové analýzy dospěly k nezvratným závěrům o vině obviněného.
40. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud námitky dovolatele odmítl nejen pro jejich skutkový či procesní charakter (v důsledku čehož nejsou relevantně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod), ale rovněž proto, že představují pouhou obsahově nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry obou soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud tedy na podkladě svého přezkumu dospěl k závěru, že městský i krajský soud z provedených důkazů odvodily správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad, kterak se snaží obviněný namítnout.
41. V úvodu svého podání dovolatel ještě předeslal, že podává mimořádný opravný prostředek nejen do výroku o vině, ale i do výroku o trestu – nicméně žádnou takovou námitku již konkrétně nevznesl. (S velkou mírou benevolence by se námitka zaměřená proti výroku o trestu mohla vztahovat k trestu propadnutí věci vztahujícímu se k zajištěné částce ve výši 26.000 Kč, nicméně i ta je ryze skutkového charakteru, neboť obviněný v jejím rámci usiloval o zpochybnění původu těchto finančních prostředků, aniž by jejich legální původ přesvědčivě doložil). Lze tedy usoudit, že námitkou proti uloženému trestu měl dovolatel na mysli uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, který subjektivně pociťuje jako nepřiměřený, neboť se stran projednávaného skutku domáhá zproštění obžaloby.
42. Nejvyšší soud v této souvislosti akcentuje, že i taková výhrada není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, neboť ani v jejím rámci dovolatel nenamítl nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Námitky o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu nespadají pod uplatněný dovolací důvod ani v případě, že dovolatel je subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Námitku zaměřenou proti uloženému trestu lze relevantně vznést výhradně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně ani ten není opodstatněný, ježto obviněnému M. V. byl zjevně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který zákon připouští, a to v rámci zákonné trestní sazby od jednoho do pěti let vztahující se k trestnému činu, jímž byl uznán vinným.
43. K pouhé skutečnosti, že dovolatel subjektivně pociťuje městským soudem vyměřený trest jako nepřiměřeně přísný, a o jeho výši i v tomto stadiu trestního řízení vede ničím nepodloženou diskusi, však nelze z hlediska dovolacích důvodů přihlédnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit nejen pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 odst. g) nebo podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, které taxativně vyjmenovává ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
VI.
Závěr
44. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
45. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
46. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel (byť implicitně) označil jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů kategoricky odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. řádu.
47. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 To 74/2021-416, ani jemu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 11 T 93/2020-375, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo dovolání obviněného M. V. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu