ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.9.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2021-1554
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 6. 2021 stížnost obžalovaného Z. F., nar. XY ve XY, trvale XY, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 3 To 33/2021, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného Z. F. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 usnesením č. j. 3 To 33/2021-1538 tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3 odst. 4 tr. řádu se obžalovaný Z. F. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu.
2. Toto usnesení napadl obžalovaný prostřednictvím svého obhájce blanketní stížností ze dne 20. 5. 2021, která byla Vrchnímu soudu v Olomouci doručena prostřednictvím datové schránky dne 21. 5. 2021. Odůvodnění této stížnosti ze dne 17. 5. 2021 byla obžalovaným odeslána poštou dne 20. 5. 2021 a vrchnímu soudu doručena taktéž dne 21. 5. 2021. V rámci své stížnosti obžalovaný namítl, že v souvislosti s rozhodováním o dalším trvání jeho vazby mu byl ze strany Vrchního soudu v Olomouci zaslán dopis, ve kterém byl žádán o vyplnění přiloženého vyjádření s vyznačením, zda žádá či nežádá osobní výslech v souvislosti s rozhodováním o jeho dalším ponechání ve vazbě. Stěžovatel v této souvislosti namítl, že z textu tohoto dopisu vyrozuměl, že pokud se jednání osobně nezúčastní, bude z vazby po uplynutí zákonné lhůty tří měsíců od právní moci posledního rozhodnutí o vazbě propuštěn. V tomto smyslu text tohoto dopisu dle svého tvrzení konzultoval rovněž se dvěma vedoucími pracovníky Vazební věznice Ostrava, kde nyní vazbu vykonává, kteří vyhodnotili jeho obsah stejně jako on. Za tohoto stavu je tak přesvědčen, že došlo k nedorozumění, resp. že byl ze strany Vrchního soudu v Olomouci neúmyslně uveden v omyl, následkem čehož byl zaměstnanci vazební věznice nepřímo donucen k tomu, aby přiložené vyjádření vyplnil a odevzdal v dobré víře, že bude dne 19. 5. 2021 propuštěn z vazby. K tomuto závěru obžalovaný dospěl také proto, že byl vedoucími pracovníky věznice informován o tom, že vrchnímu soudu již bylo doručeno jeho odvolání a tři profesionální soudci na základě následného prostudování přiloženého spisového materiálu vyhodnotili rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2021, č. j. 54 T 2/2020-1332, jako nesprávný.
3. V návaznosti na výše uvedené obžalovaný dodal, že pokud by tušil, že bude nadále ponechán ve vazbě, tak by o své osobní účasti u vazebního jednání rozhodl jinak, neboť usiluje o to, aby se mohl vrátit ke své rodině i ke své práci. Jelikož je přesvědčený, že jeho držení ve vazbě je z důvodů rodinných, pracovních, zdravotních, ale především z důvodu jeho neviny nezákonné, očekává, že svou nevinu bude moci patřičně prokázat v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem.
4. Ačkoli stížnost obžalovaného neobsahuje závěrečný návrh (petit), z jeho písemného podání je zjevné, že usiluje o to, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2021, č. j. 3 To 33/2021-1538, a následně rozhodl tak, že jej propouští z vazby na svobodu.
5. Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu obžalovaným Z. F. podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2021, č. j. 3 To 33/2021-1538, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obžalovaným podaná stížnost není důvodná.
6. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, lze dle Nejvyššího soudu s ohledem na obsah předloženého spisového materiálu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla ve vztahu k jeho osobě dodržena jak zákonná ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a 3 tr. řádu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby.
7. Obžalovaný Z. F. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2021, č. j. 54 T 2/2020-1332, uznán vinným přípravou zvlášť závažného zločinu vraždy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Řízení proti obžalovanému je od počátku vedeno vazebně, když do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 0 Nt 16132/2019, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 2019, když byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 624/2019, zamítnuta stížnost obžalovaného proti shora citovanému usnesení okresního soudu. O vazbě obžalovaného bylo v následujícím období opakovaně rozhodováno orgány činnými v přípravném řízení, jakož i nalézacím soudem, přičemž v mezidobí na straně jeho osoby pominul důvod vazby uvedený v §67 písm. b) tr. řádu.
8. V souvislosti s výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2021, č. j. 54 T 2/2020-1332, rozhodl nalézací soud téhož dne usnesením, č. j. 54 T 2/2020-1439, rovněž o vazbě obžalovaného, a to tak, že se Z. F. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu. Citovaným rozhodnutím byla současně zamítnuta žádost obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu s tím, že vazbu v jeho případě nelze nahradit písemným slibem ani dohledem probačního úředníka. Toto usnesení nabylo právní moci dnem jeho vyhlášení. Naposledy pak bylo o vazbě obžalovaného rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci usnesením ze dne 12. 5. 2021, č. j. 3 To 33/2021-1538, který shledal, že důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu trvají i nadále.
9. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. a) tr. řádu Vrchní soud v Olomouci konstatoval, že obžalovaný je podle §140 odst. 2 tr. zákoníku reálně ohrožen trestem odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby od dvanácti do dvaceti let, přičemž již sama tato skutečnost je způsobilá založit obavu, že by se obžalovaný v případě svého propuštění z vazby na svobodu mohl skrývat či by mohl uprchnout, aby se vyhýbal vedenému trestnímu stíhání, jakož i výkonu dosud nepravomocně uloženého trestu. K tomuto vrchní soud doplnil, že hrozba vysokého trestu je odůvodněna i dalšími okolnostmi případu, neboť obžalovaný k místu, kde se zdržoval před omezením osobní svobody, není vázán žádnými podstatnějšími osobními, pracovními či jinými vazbami.
10. Ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) tr. řádu vrchní soud konstatoval, že obžalovaný je stíhán pro přípravu vraždy poškozeného J. U., jehož vnímal jako osobu, která jej neustále obtěžuje požadavky na úhradu jeho pohledávky a současně jej vážně ohrožuje pohrůžkami, že zveřejní informace o jeho bývalých nekalých praktikách souvisejících s jejich společným podnikáním. Z těchto důvodů obžalovaný rozvíjel plán na jeho fyzickou likvidaci. Za tímto účelem si následně smluvil schůzku s M. K., s nímž se seznámil během výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. a požádal ho o usmrcení J. U. za odměnu ve výši 30.000 Kč nebo za automobil odpovídající hodnoty. Současně M. K. odvezl na obhlídku bydliště J. U., kde mělo dojít k jeho vraždě, zatímco obžalovaný bude ve smluvený den v Praze, aby měl na dobu činu dostatečné alibi. Z provedených důkazů tedy vyplynulo, že obžalovaný Z. F. vyvíjel mimořádně intenzivní jednání směřující k usmrcení poškozeného J. U., přičemž měl v úmyslu dosáhnout svého cíle za každou cenu, neboť v případě, že by M. K. odmítl útok na poškozeného vykonat, měl v plánu se obrátit na jiné osoby původem z Ruska, které by byly jeho plán ochotny zrealizovat. Vzhledem k těmto skutečnostem tak nelze ani v současnosti vyloučit reálnou obavu z toho, že by obžalovaný mohl plánovaný čin buď sám, nebo za pomoci jiné osoby, skutečně vykonat.
11. Od samotné přípravy tohoto protiprávního jednání nemělo obžalovaného odradit ani to, že se v kritické době nacházel ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu dříve uloženého trestu odnětí svobody a byl pod dohledem probačního úředníka. V inkriminované době obžalovaný pobýval v areálu bývalého rekreačního střediska Hotel H. na adrese XY č. p. XY, kde měl k dispozici malý pokoj, ve kterém bydlel. Mimo toho byl zaměstnán ve firmě svého otce F. b. jako technik s hrubým měsíčním příjmem ve výši 15.000 Kč. K finančním poměrům obžalovaného vrchní soud konstatoval, že tento v minulosti pobíral invalidní důchod a od roku 2010 je v insolvenci.
12. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného Z. F. ve vazbě tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 tr. řádu a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Olomouci ničeho relevantně vytknout.
13. Podle §67 písm. a) tr. řádu smí být obviněný (analogicky též obžalovaný) vzat do vazby jen tehdy, pokud z jeho strany nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li mu vysoký trest.
14. Nejvyšší soud předně akcentuje skutečnost, že obžalovaný Z. F. je stíhán pro zvlášť závažný trestný čin, za který byl již krajským soudem nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti let. Přestože Vrchní soud v Olomouci v nyní projednávaném případě na podkladě obžalovaným podaného odvolání dosud meritorně nerozhodl, nelze pominout, že obžalovaný je stále (v duchu zásady zákazu reformationis in peius ) reálně ohrožen tímto vysokým (citelným) trestem odnětí svobody.
15. V tomto smyslu Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku. V každém případě však platí, že je hrozba útěku za tohoto stavu značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 775/02, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, a usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08). Za výši nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval dobu šesti let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10) nebo sedmi let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03). Mimo to byl-li obžalovanému, byť dosud nepravomocně, uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, dochází ke změně povahy omezení osobní svobody. Již se totiž nejedná o vazbu v pravém slova smyslu, nýbrž o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem, jak plyne mimo jiné z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 11 Tvo 12/2017, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 11 Tvo 33/2016) založené na judikatorních závěrech Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1964), jakož i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).
16. V této souvislosti se rovněž jeví podstatnou skutečnost, že obžalovaný Z. F. v době po svém podmíněném propuštění z posledního výkonu trestu odnětí svobody nemá stálé bydliště, neboť žil sám v areálu bývalého rekreačního střediska, finančně podporován svým otcem. Z toho plyne, že k místu, kde se před omezením své osobní svobody fakticky zdržoval, není vázán žádnými hlubšími osobními, pracovními či jinými vazbami.
17. Ve vztahu k důvodům vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu obecně platí, že tyto důvody, jež jsou zákonnou alternativou k důvodům vazby útěkové, jsou naplněny tehdy, pokud je u obviněného (obžalovaného) dána důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, nebo že dokoná trestný čin, který připravoval, event. že vykoná trestný čin, kterým hrozil.
18. Podstatný vliv stran naplnění důvodů vazby předstižné má v nyní posuzované věci zjištění, že obžalovaný je trestně stíhán pro přípravu zvlášť závažného zločinu vraždy svého bývalého spolupracovníka, ke kterému má velmi negativní vztah, ježto poškozený je dostatečně informován o jeho bývalých nekalých praktikách souvisejících s jejich podnikáním, jakož i vzhledem k neustálým požadavkům poškozeného na úhradu jeho pohledávky, které obžalovaného obtěžovaly. Vzhledem k tomu, že plán obžalovaného na fyzickou likvidaci J. U. byl prozrazen, v důsledku čehož je obžalovaný nyní ve vazbě, nelze ani přes skutečnost, že již byl za tento skutek nepravomocně odsouzen, vyloučit stále trvající a velmi vážnou obavu, že by v případě svého propuštění z vazby na svobodu mohl svůj vražedný plán (a to buď sám, nebo prostřednictvím jiné osoby či osob) realizovat. V této souvislosti přitom nelze přehlédnout, že ohroženou osobou není pouze poškozený J. U., ale může jí být též svědek M. K. – tedy osoba, již obžalovaný přemlouval a motivoval k tomu, aby za něj vykonala plánovanou vraždu – neboť ten o vražedném úmyslu obžalovaného informoval policii, v důsledku čehož byl Z. F. zadržen, vyšetřován, obžalován a následně i nepravomocně odsouzen.
19. V podstatě jedinou faktickou námitku, již obviněný ve své stížnosti vůči napadenému rozhodnutí vrchního soudu vznesl a podrobně popsal, Nejvyšší soud s přihlédnutím k naplnění vazebních důvodů (jak bylo popsáno výše v tomto usnesení) odmítl jako zcela lichou. Jedná se o výhradu obžalovaného stran přípisu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2021, ve kterém byl žádán o vyplnění přiloženého vyjádření s vyznačením, zda žádá osobní výslech v souvislosti s rozhodováním o jeho dalším ponechání ve vazbě či nikoli, který obžalovaný údajně pochopil tak, že pokud se jednání osobně nezúčastní, bude z vazby po uplynutí zákonné lhůty tří měsíců od právní moci posledního rozhodnutí o vazbě, konkrétně ke dni 19. 5. 2021, propuštěn na svobodu.
20. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že přípis Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2021 adresovaný Vazební věznici Ostrava obsahuje stručnou instrukci, aby bylo osobě obžalovaného Z. F. pracovníky věznice předloženo k vyplnění přiložené vyjádření a po jeho vyplnění a podepsání byla tato písemnost obratem faxem a následně i poštou vrácena zpět vrchnímu soudu k příslušné spisové značce. Přiložené vyjádření pak obsahuje plné znění ustanovení §73d tr. řádu, které se vztahuje k vymezení zákonných podmínek pro konání vazebního zasedání, na něž navazuje prohlášení obžalovaného, že byl seznámen s úpravou tohoto zákonného ustanovení a stran možnosti požádat o konání vazebního zasedání uvádí, že a) požaduje konání vazebního zasedání nebo b) nežádá provedení vazebního zasedání (č. l. 1531). Pro případ, že obžalovaný o osobní výslech požádá, byl pak v průvodním dopise ze strany vrchního soudu požádán, aby výslovně uvedl, k jakým konkrétním skutečnostem, jež dosud nebyly známy a jež by mohly mít na rozhodnutí o vazbě vliv, má soud přihlédnout (č. l. 1530).
21. Z vyplněného vyjádření obžalovaného, založeného v procesním spise, je zcela zjevné, že tento ze dvou nabízených alternativ přeškrtl prvou, tedy že požaduje konání vazebního zasedání, a naopak zakroužkoval tu, ve které je jasně řečeno, že nežádá provedení vazebního zasedání (č. l. 1535).
22. Stěžovatel zpětně prostřednictvím jím nadnesené argumentace fakticky namítá, že přípis s přiloženým prohlášením byl formulován tak, že byl ze strany Vrchního soudu v Olomouci uveden v omyl. Nejvyšší soud nicméně po přezkumu věcného obsahu předmětného přípisu, jakož i příslušného vyjádření obžalovaného nezjistil ničeho, co by skutečně mohlo vést osobu obžalovaného k takovýmto mylným úvahám, když v textu přípisu vrchního soudu ani není o možnosti propuštění z vazby na svobodu uvedena jakákoli zmínka. Za tohoto stavu tak bylo třeba danou námitku obžalovaného odmítnout jako zcela nepodloženou, jež nemá z hlediska rozhodování o další existenci důvodů vazby žádnou relevanci.
23. V závěru své stížnosti obžalovaný formuloval žádost o ukončení vazby z důvodů rodinných, pracovních, zdravotních a zejména proto, že se cítí nevinen – čímž naznačil, že podle jeho názoru je celé trestní řízení proti jeho osobě vedeno neoprávněně. Tyto své námitky proti dalšímu trvání vazby však ve svém podání již nepodpořil žádnými tvrzeními, jimiž by své poněkud vágní tvrzení doložil. V této souvislosti je přitom třeba připomenout, že Nejvyšší soud ve své judikatuře již opakovaně konstatoval, že pokud obviněný (obžalovaný) své námitky dostatečně nekonkretizuje, není soud povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Za tohoto stavu se tak Nejvyšší soud nemohl k výše uvedené neurčité výhradě obžalovaného Z. F. podrobněji vyjádřit. Navíc námitka, že se obžalovaný cítí nevinen, jíž naznačuje, že podle jeho náhledu nebyla bez důvodných pochybností prokázána jeho vina, je námitkou skutkovou, směřující do odvolacího řízení, nikoli námitkou zpochybňující správnost rozhodnutí o dalším trvání vazby, neboť v jejím rámci není o otázce viny obžalovaného meritorně rozhodováno.
24. V dané věci nebylo Nejvyšším soudem shledáno, že by dosavadním řízením, které předcházelo vydání napadeného usnesení o dalším trvání vazby či tímto rozhodnutím samotným došlo k porušení práv obžalovaného ve smyslu čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v důsledku nevyhovujícího odůvodnění jím napadeného rozhodnutí vrchního soudu o dalším trvání vazby. Naopak, vrchní soud se se všemi procesními aspekty dané věci, jež odůvodňují oprávněnost dalšího trvání vazby obžalovaného, řádně vypořádal.
25. S přihlédnutím k výše uvedeným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva Nejvyšší soud po provedeném přezkumu konstatuje, že intenzita vazebních důvodů je v případě obžalovaného Z. F. skutečně mimořádně vysoká, a to s ohledem na značný stupeň společenské škodlivosti jeho jednání, jakož i s přihlédnutím k sofistikovanému způsobu, kterým měl být jeho čin proveden. Vzhledem k intenzitě, se kterou jsou u osoby obžalovaného dovozovány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. řádu, není ani hypoteticky možné sledovaného cíle dosáhnout jinými alternativními prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu. Za výše uvedeného procesního stavu jen tak vazba jediným adekvátním zajišťovacím opatřením, když platí, že v případě propuštění obžalovaného na svobodu je vysoce reálné, že by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení dosažení účelu trestního stíhání, jakož i k dokonání trestného činu, který obžalovaný připravoval.
26. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud závěrem znovu konstatuje, že s prezentovanými závěry vrchního soudu, které je třeba považovat za přesvědčivé, pravdivé a správné, odpovídající všem zjištěným okolnostem, jakož i pravidlům formální logiky, se s ohledem na společenskou škodlivost, povahu, charakter a rozsah trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný v této věci trestně stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní délku vazby, zcela ztotožnil i soud stížnostní. Taktéž námitku obžalovaného, že byl předmětným přípisem Vrchního soudu v Olomouci uveden v omyl, neboť měl za to, že pokud nepožádá o provedení vazebního zasedání, bude ke dni 19. 5. 2021 propuštěn z vazby na svobodu, Nejvyšší soud odmítl, neboť žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by daná námitka byla opodstatněná, když text přípisu vrchního soudu stran dotazu na osobu obžalovaného ohledně využití jeho zákonného práva být slyšen v rámci vazebního zasedání nelze považovat za jakkoli matoucí či zkreslující jeho skutečnou podstatu a sledovaný účel.
27. Za tohoto stavu tak byla stížnost obžalovaného Z. F. Nejvyšším soudem v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 6. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu